Kai x Ju-ken - Kde mám to klubíčko? - Část 2.

(Gacktova rezidence)

Ju-ken

Potěšeně sleduje, jak si zbraň prohlíží a očividně se mu líbí a to je dobře. Pravděpodobně by mu sehnal jinou, kdyby ne ale zdá se, že to nebude potřeba. Pistole zatím zůstane v pouzdře, na to bude čas později, až se společně dostanou na střelnici, postupem doby mu ukáže jak se o ni postarat, aby neselhala.
"Ale no tak Kai-chan, mám snad zavolat někoho z poskoků, aby sis to zkusil naostro." Popíchne jej se smíchem a krátkým těknutím pohledem ke dveřím, že to opravdu udělá. Ale taky bych vedle nic stál a kdyby hrozilo, že by se mu cokoliv stalo, hodně rychle by zasáhl. Podle něj bude bezpečnější, když bude trénovat na něm, přece jen živý cíl, který se umí bránit bude mnohem lepší, než nějaký panák. Pozoruje každý pohyb jeho mimiky, takže postřehne paži nesoucí se jeho směrem,  a i když sekne dost dalek od něj reflex jej donutí uhnout stranou.
"Ale chceš…" Dobírá si ho dál a pobaveným výrazem.
"Musíš odbourat všechny morální zábrany, jinak to nepůjde. Nezáleží, kdo proti tobě stojí, mysli na to, že pokud to neuděláš ty, udělá to ten druhý a je jedno, která tvář proti tobě stojí." Pokusí se mu vysvětlit, že jednou se může stát, že to bude buď on nebo Kai, kdo bude muset zemřít. Král po něm klidně může chtít, aby svou loajalitu dokázal tím, že ublíží jemu.
"Tohle je úplně jiný svět, Odsuň svůj starý stranou." V nestřeženou chvíli jej uchopí za zápěstí ruky s nožem a zkroutí mu ho za záda, ale ne nějak drasticky, pořád je na něj opatrný.
"Probuď v sobě šelmu a ukaž, že už nejsi laň. Stačí jen okamžik a všechno může být jinak." Upozorní ho naposledy, když stejně neodolá pokušení a krátce ho líbne.
"Tak a teď vážně." Vrátí na svůj obličej typickou kamennou a trochu hrozivou masku a ustoupí od něj zase o krok.

Kai

"Nechci." Mračí se na něj a začíná se v něm pomaličku zvedat vlna nevole. "Neříkej mi, že chci, když nechci." Stojí si paličatě na svém.
"A ty bys to taky neudělal, já to vím." Pozvedne trochu bojovně bradu. Jak po něm něco takového může jenom chtít? To neslyší, jak absurdně to zní?
"Jestli se to někdy stane, asi mě budeš mít na svědomí tak je to." Skoro by si dupl, ale v tu chvíli po něm Ju-ken skočí, stočí mu paži bolestivě dozadu a ohne kloub do nepřirozené pozice a on zaskučí jako raněné zvíře. Bolí to a hodně, i když podvědomě ví, že by mu doopravdy neublížil. Nakopne to v něm vlnu odporu a chuti se bránit.
"Ty jsi ze mě udělal laň, ty..." Prská po něm  snaží se mu ze sevření vymanit, ale je to naprosto marné. Zamračí se ještě víc, když ho Ju-ken popíchne v podobě polibku, ale jakmile je volný, prudce se otočí a rozmáchne znovu. Tentokrát se od něho nenechá polapit, když ustoupí naopak on a jakmile uvidí jeho překvapení, rozesměje se na celé kolo.
"To nejde!" Křikne po něm a chce provést další výpad, ale místo toho mu skončí v náručí a udýchaně se zapře oběma rukama o jeho hrudník. Dlouze a hluboce se mu podívá do očí, trochu se vytáhne na špičky, jako by ho chtěl políbit, úsměv mírně klesne, jemně zvážní a sotva postřehnutelně pootočí dráp v dlani proti jeho hrudníku.
"Zabije tě láska ty trdlo!" Strefí se do něho, když zase odskočí a znovu se rozesměje.
"Vyhrál jsem! Tohle jsi nečekal!" Vypískne rozjařeně. Vůbec si při tom neuvědomí, jaké slovo zcela spontánně použil.

Ju-ken

Snaží se tvářit pořád stejně, i když v něm roste pocit, že v tohoto ohledu má Kai pravdu. Kdyby dostál svých povinností nebyl by tady ale…byl by mrtvý. Ten obraz před očima, který mu tam právě vyvstal, už z hlavy nikdy nedostane a pravděpodobně se mu o tom bude i zdát. Líbí se mu Kaiova bojovnost, kterou mu ukazuje a zároveň ví, že by mu pravděpodobně bylo líp bez něj. Jenže teď už nemůže své rozhodnutí zvrátit, nemůže ho nechat jít, když už je tady. Našli by ho, nenechali by jej užít si ani jediný den. Trochu ho jeho další výpad zaskočí a není tak obratný jako jindy, trochu vydechne, když ucítí jeho tělo na svém a oplatí mu upřený pohled, když už se chce zase sklánět.  Všimne si ostří proti svému tělu a mírně se na něj natlačí ale jen tak, aby si neublížil. Vlastně se o něj svou hrudí zlehka opírá. Ušklíbne se na jeho slova, když mu v očích něžně zasvítí. On moc dobře postřehl, co mu právě řekl a osudový mrazík mu přeběhne po páteři. On ví, že pokud má v nejbližších dnech zemřít, bude to pro něj, pro jeho záchranu. Vlastně teď Kai tak trochu prorokoval, co se nejspíš stane. To uvědomění jej zasáhne plnou silou a promítne se jako krátký stín, jenž přeběhne přes jeho tvář.
"Vyhrál, vyhrál jsi nade mnou ale ne dnes, mnohem dřív." Vydechne tiše, když dovolí svému nitru vyjít na světlo a v tu chvíli je pro něj odhodlání naučit ho všemu mnohem větší.
"Tak znovu." Zamručí pevným hlasem a pobídne ho gestem ohnutí prstů, aby na něj zaútočil znova. Jako šelma na lovu s klidem tygra udělá úkrok stranou.
"Sleduj řeč těla. Prozradí ti mnohem víc, než slova. Málokdo ji dokáže uhlídat. Jemné záchvěvy ti prozradí, odkud přijde útok. Vnímej každý detail." Začne mu radit potřebné aspekty pro techniku boje zblízka.
"Nikdy nepovol držení těla, vždycky se kryj. Ber dráp, jakoby k tobě skutečně patřil. Ne jako zbraň a nutnost, jeho můžeš brát jako přítele, jako součást sebe samého."

Kai

Nakloní hlavu k rameni a vtáhne rty do sebe, když mu Ju-ken potvrdí, jak je to dlouho, co už nad ním vyhrál. Následuje gesto o tom, aby na něj znovu zaútočil, ale copak může, po takovém vyznání? Poslouchá ho bedlivě, bere si jeho slova k srdci, ostatně jako vždycky, ale stejně to není tak, jak by chtěl on. Znovu se trošku zamračí, prostě k němu vykročí, dojde do jeho těsné blízkosti, otočí se k němu zády a jemně se jimi natiskne proti jeho břichu a hrudníku. Pootočí za ním trochu tvář, když nahmatá volnou dlaní tu jeho a vloží si ji na ruku s drápem.
"Ukaž mi jak..." Vydechne tiše a možná až moc smyslně, když po něm chce, aby vedl jeho kroky i pohyby, aby ho mohl kopírovat a provádět jednotlivé pohyby společně s ním. Opře se o něj trochu víc, když se hluboce nadechne a znovu pootočí tvář stranou, tak aby ho vlasy polechtal ve tváři. Je to skoro jako tanec, když se ztrácí v jeho obětí, nechává si směrovat kroky a pomalý pohyb rukou, který by byl v realitě mnohem rychlejší. Pravidelně a hluboce u toho dýchá, je to spíš jako nějaké cvičení, které ho postupně uklidňuje a nakonec se pod jeho rukama pomalu otočí čelem k němu, vystoupá pažemi kolem jeho krku, který obejme, zvedne oči k těm jeho a znovu se vytáhne na špičky, aby ho tentokrát doopravdy a hluboce políbil, zatímco dráp svírá v dlaních za jeho šíjí. S plnou silou si uvědomuje, že mu taky propadl a že už to nikdy nebude jinak. Posune rty od jeho úst k jeho uchu. "Slíbil jsi mi značku." Vydechne horce a trochu to rozvibruje jeho nitro, protože má přece jenom strach z toho, jaká bude a jestli to nebude moc bolet. Ale opravdu by ji měli všichni vidět.

Ju-ken

Čekal, že budou pokračovat ale ono se nic neděje. Vnímá jeho zamračení a přebírá si v hlavě, jestli bude následovat výpad nebo ne. Nechce pokoušet osud a nechat se zranit, mohlo by mu to pěkně zavařit. Útok však nepřijde  a on bedlivě a trochu překvapeně sleduje pochod směrem k němu. Sám společně s ním dlouze vydechne, jak moc působí dotek drobnějšího těla na odhalené hrudi a nutí se posledními kousíčky vůle, aby to na něm v jistých partiích nebylo znát. Únava, kterou pociťoval ještě před chvíli je nadobro pryč. Krátce shlédne ke spojeným dlaním a nadechne se jeho vůně, jenž omámí jindy bystré smysly.
"Chceš po mně, abych se soustředil?" Broukne jemnou provokaci ale přesto obratně vede jeho pohyby, jakoby proti nim stál skutečný nepřítel. Jsou to lehké výpady navzdory jeho tělesné konstituci, je obratnější, než by se mohlo zdát.
"Když povedeš výpad odspodu, dostaneš se mnohem snáze k nechráněným místům. Zdánlivě snadné cíle jsou předvídatelné." Mluví tiše a pokračuje ve společném tanci.
"Nadechni se a při výpadu vydechni, bude se ti snáz soustředit, to samé platí i při střelbě. Kontroluj své plíce, nezadýchej se příliš brzy, vyvede tě to z rytmu." Pokračuje dál a propůjčuje hlasu zvláštní podtón, který je netypicky chladnokrevný. Povolí své sevření kolem pasu, za který ho tiskl k sobě, aby se snáze pohybovali, když se Kai pootočí čelem k němu a podívá se mu upřeně do očí. Nestačí nic říct, ani se nadechnout a uctít měkké sladké rty na těch svých. Bez váhání mu polibkem oplatí a přitiskne jej na své tělo se spokojením zamručením. Při připomenutí jeho slibu jen dlouze vydechne a stiskne víčka k sobě. Tolik si přál, aby byl jeho a teď z toho má strach, nikdy se nebál, jednou to však přijít muselo. Nedokáže ale odolat vábení jeho hlasu.
"Stala se z tebe šelma, kterou jsi pustil ze svého nitra. Nikdy jsi nebyl hračkou Kai-koi, už od začátku jsi stanul po mém boku." Vydechne silně zastřeným hlasem, když se znovu přiblíží k jeho rtům a tentokrát si je uzme o dost dravěji, nutíc jej následovat své tělo. Bez dalšího váhání chytne lem jeho trika a přetáhne mu jej přes hlavu, než se přímočaře pustí do zapínání jeho kalhot.
"Dostaneš své vlastní tetování, podepsané tygrem."

Kai

Jde za ním, ani neví kam, když následuje jeho divočejší polibek a při tom v hlavě převrací jeho slova, která mu říkají, že nikdy nebyl hračkou. Protože on si to nějakou chvíli myslel, z počátku... Zvedne ruce nad hlavu, když mu Ju-ken chce svléknout tričko a jen jemně pohodí vlasy, aby se srovnaly po tom rozcuchu. V tu chvíli už se jeho milenec dobývá i do jeho kalhot, které brzy povolí kolem jeho boků a v ten okamžik už jsou v místech, kde by za normálních okolností byly futony, jenže ty jsou zastlané a není tady zrovna skoro nic, co by se dalo použít... "Já mám nápad." Hlesne tiše a trochu nadrženě a dnes už minimálně po třetí vezme iniciativu do svých rukou. Vezme ho za ruku a vede ho ven z pokoje. Už si všiml, kde jsou lázně a kde venkovní vířivky a podobné věci. Jediný problém by byla přítomnost někoho dalšího, ale taková místnost přece taky musí jít zamknout. Jde s ním po chodbě, oba jsou od pasu nahoru nazí a potkají dva muže, kteří se za nimi udiveně otočí, ale Kai se jen tiše rozesměje a zapadne s ním do malé lázně, kde jsou jen tři nádrže a všechny prázdné. Jsou tady nahřáté ručníky i voda připravená k použití a nikde nikdo. Hned za nimi dveře zajistí, aby jim sem nevlítla nějaká holka, co se tady o to očividně stará a možná i čeká něčí přítomnost a s jiskřícíma očima se na něj podívá, co on na to. Pak vykročí směrem k jedné z nádrží, po cestě se otočí čelem k němu, takže jde pozpátku a velmi pomalu a provokativně začne sjíždět jezdcem zipu u poklopce směrem dolů.

Ju-ken

Trochu nespokojeně si zamručí pro sebe, když mu není dovoleno pokračovat v nájezdu na jeho kalhoty. Ale to, že má Kai nápad a ještě tím tónem mu dává jist příslib, že možná nebude konec, že jej možná čeká něco mnohem lepšího. S překvapeným výrazem se nechá vyvést z pokoje a následuje jej po chodbách. Stačí první nechápavý pohled a on sám je počastuje takovým, že nikdo z nich se neodváží ani pípnout. Jestli uslyší jen jedinou nevhodnou narážku, nebudou to mít čím šířit. Udělá si poznámku ve vlastní hlavě a je přesvědčený o tom, že by se to k jeho uším dostalo. Jeho výraz povolí hned jak a zaslechne Kaiův smích a poznává pomalu ale jistě cestu do lázní.
"Hm, voda." Broukne si spokojeně pro sebe, protože v tomhle své jméno nezapře a mohl by se koupat i celou noc. Navíc Kai, voda a klid kolem panující obvykle v lázních je pro něj tím nejlepším odpočinkem, samozřejmě až po…no nic.
"Jaký budeš mít nápad příště?" Neodpustí si poznámku s hlavou mírně na stranu, když jej pozoruje a pomalu klesne pohledem na sjíždějícího jezdce. Musí se zhluboka nadechnout, aby to z něj prostě neserval a nechal ho ten pohyb dokončit. Ještě před pár dny byl v jeho bytě ostýchavé malé kotě a teď?
"Četl jsi příručku jak krotit tygry? " Zeptá se ho pobaveně ale jeho hlas nese patrné známky vzrušení z toho, co vidí před sebou. Přesně ve chvíli, kdy jezdec dosáhne svého cíle, překoná vzdálenost mezi nimi a jedním plynulým pohybem mu ty kalhoty stáhne i s prádlem. Už to prostě nedokázal vydržet. Kai se pravděpodobně sám nesvleče ještě dlouho, pokud ho k něčemu hodně bytelnému nepřipoutá a ani to by možná nestačilo.
"Co přijde příště bič?" Dobírá si v podstatě sám sebe a stáhne své vlastní kalhoty z boků, aby jim nic nepřekáželo. Tentokrát je to on, kdo si ho táhne sebou a nechá se pomalu pohltit vodou, aniž by pustil jeho ruce. Přitáhne si jej na svůj klín a pak už odjistí granát své touhy a nechá ji vybuchnout, když vjede dlaní do jeho vlasů a přitáhne si jej k dalšímu polibku. Druhá dlaň sjede po štíhlém těle s krátkou zastávkou na boku, kterému věnuje silnější stisk a pak zakončí svou cestu na jedné z poloviček a přitiskne si jej blíž k sobě se zmučeným vzdychnutím.

Kai

"To ti přece nemůžu říct, připravil bych tě o překvapení." Řekne mu, zatímco se mu koutky jemně zvednou nahoru, když se ho Ju-ken zeptá na tu příručku.
"Co bych tady taky měl celé dny dělat?" Povzdechne si, ale vzápětí mu v očích zaplane a mírně se zachvěje, když je Ju-ken dvěma kroky u něho a prakticky okamžitě ho připraví o zbytek oblečení. Musí zvednout bradu nahoru, aby se mu mohl dívat do očí a vzdychne. Pak se ale znovu pobaveně rozesměje.
"Chceš, abych na tebe vzal bič? Máš netušené touhy, přiznám se, že to by mě samo od sebe nenapadlo." Řekne mu, ale klesne očima ve chvíli, kdy jdou i kalhoty jeho milence nekompromisně dolů. Je v tom něco dravého a trošičku výhružného, i když ne v tom smyslu, že by mu snad ublížil. Nechá se popadnout za ruku a odvést do nádrže, když jsou už oba nazí, tiše si sykne, protože teplota vody je poměrně vysoká, ale hned na to skončí obkročmo na jeho klíně a rovnou se o něj otře tím svým. Jejich polibek je plný vášně a Kai tiše vzdychne, když pocítí jeho dlaň ve svých vlasech a hned na to i pevný stisk na boku. Všechno v jeho nitru hraje trémou, protože je pořád ten nezkušený kluk, co vlastně neví, co má očekávat, ale zároveň mu naprosto věří a rozhodl se tomu odevzdat. Přes hrdlo mu utichne tichý sten, když mu Ju-kenova velká dlaň stiskne polovičku a sám pevně svírá jeho ramena v dlaních.
"Chtěl jsi odpočívat...." Připomene mu. Jenže on ho nechce nechat, na to tady byl příliš dlouho sám a bez zaměstnání. A bez něj. Ještě čekat, než se vyspinká, napapá a dostane novou práci, to už by ho vážně kleplo.
"Nevydržím tady jenom sedět se založenýma rukama." Začne si vést svou, ale aby byly jeho přesvědčovací metody důraznější, prudce se pohne boky proti těm jeho, až voda kolem zavíří a on se mu podívá roztouženě, ale pevně do očí. Pravá dlaň se začne cílevědomě posouvat po Ju-kenově hrudníku na břicho a z něj až dolů, dokud neobejme jeho zbraň a nestiskne ji. První pohyb své dlaně spojí s dalším pohybem boků a už s tím nepřestane.

Ju-ken

"Mám jen jednu donedávna netušenou touhu." Oznámí mu, když se Kai uvelebí na jeho klíně a rozdmýchává svou blízkostí vášeň, která odsouvá únavu dokonale stranou. Tiskne jej k sobě, jak kdyby to mělo být naposledy. Ušklíbne se, jakmile se mírně odtáhne a podívá se na něj s pozvednutým obočím. Odpočívat měl v plánu, to je pravda ale copak to v jeho blízkosti jde, zvlášť když se mu takto mění před očima? To je velký výkon i na tygra. Stiskne jeho zadek znovu a zavzdychá přitom, než se mu stáhne obočí k sobě. Probudil v něm šelmu a ta nevydrží dlouho v kleci, on by taky nedokázal být zavřený, i když se rád vrací do svých doupat.
"Kai-chan." Zamumlá tiše a stále se u toho mračí ale vzápětí jeho výraz povolí, jakmile ucítí drobnou dlaň klouzající po svém těle.
"Nemůžu tě pustit ven, ublíží ti." Vydechne s nádechem bolesti v hlase, dokud jej svým pohybem nedonutí zavrátit hlavu a sevřít víčka pevně k sobě. Ještě chvíli a nejspíš ho ukecá vážně k čemukoliv a toho se trochu děsí. Nadechne se několikrát po sobě, aby mu vysvětlil, proč nemůže ale to už ho o uvažování připravuje Kaiova dlaň v jeho klíně. Sevře oba dva boky, možná o něco silněji, než původně chtěl a trhne jimi proti sobě, když už má pocit, že se nedokáže víc ovládnout. Potřebuje nutně cítit teplo jeho nitra, už tomu nedokáže odolávat. Prsty pravé ruky se začne pomalu přesouvat dozadu mezi jeho polovičky s hledáním jasného cíle a pohne se horní polovinou těla trochu víc dopředu, aby mohl jejich rty zase spojit v další vlně polibků.
"Něco s tím udělám." Zamručí, aniž by si uvědomil, co mu tu vlastně slibuje a pak si bude nejspíš hodně nadávat ale v tuhle chvíli by mu snad slíbil i modré z nebe. Ale on není z těch, kteří své sliby neplní.
"Musíš hodně trénovat." Pokusí se ještě situaci trochu zachránit ale přijde mu to jako marný boj. Jakmile se bříška prstů proběhnou po vchodu do jeho nitra, už nemá v plánu cokoliv říkat. Jen ten dotek v něm rozpoutává hotové peklo, a když pomalu a opatrně dostane až dovnitř spokojeně si vzdychne.

Kai

Ju-kenův stisk na jeho bocích trochu bolí, ale nepřestává s jeho drážděním a rozhodně moc dobře vnímá, jak se snaží nadechnout, ale není schopný nic říct. Říká se, že šikovná žena dokáže otáčet hlavou svého muže, protože sama je krkem. Na oko pod ním, ale ve skutečnosti ta, která kontroluje chod věcí. Nechce ho zneužít to v žádném případě, jen chce dosáhnout svého. A to se za chvíli stane, když z Ju-kenových úst vyjdou slova o tom, že udělá, co bude moct. To mu stačí k tomu, aby se spokojeně usmál, pustil jeho chloubu z dlaně a přikývl na znamení, že bude. Bude trénovat klidně každý den. Zakloní hlavu a sám si zavzdychá, když ucítí jeho prsty vzadu mezi polovičkami, ale brzy to nejsou jenom ony a nebýt vody kolem nich, asi by ho to bolelo mnohem víc, ale ani teď to není žádná slast, dokud si nepřivykne a jeho milenec nepodráždí ta správná místa. On to ale všechno vydrží, narodil se nový Kai, ten který spal někde hluboko. Možná v něm přece jen dýchá oheň jeho předka, o kterém dosud pořád nikdo z nich nic netuší. Nikdo si nezjistil nic o minulosti jedné obyčejné restaurace a o jeho krevní linii. Pro všechny je jen obyčejné tygří mládě, ale pokud by měl dědit vlohy svého pra praděda, mohl by být skvělý s katanou. Určitě to chce zkusit. "Už trénuju. Zrovna teď stehna..." Vydechne, když hlavu pomalu narovná a sám bez pomoci se na jeho klíně začne pohybovat v poměrně rychlém tempu. Chce ho připravit o dech a chce vědět, jestli se mu líbí to, co vidí, nebo by raději měl zpět své ptáče, svou laň. On jí nikdy nepřestane být, nikdy nezapomene, kým byl, než sem přišel, vždycky se bude umět tulit a mazlit, ale taky chce, aby si s ním nehráli jen proto, že mu za zády stojí on.

Ju-ken

Možná by byl trochu víc překvapený z jeho chování, kdyby nebyl pod nadvládou Kaiova těla a jeh nynějšího chování. Miloval Kaie jako laň ale o to víc si získává jeho srdce svým sebejistým chováním. Vlastně ho v tom jenom podporuje, když ho nutil do tréninku a přemlouval jej, aby s ním začal. Jenže to jen chtěl, aby se uměl bránit a ne, že se v tom tolik vzhlédne. V jeho nitru se perou dvě stránky, ta které se celé jeho snažení neskutečně zamlouvá a ta druhá starostlivější, jenž doteď zůstávala někdo hluboko uzavřená. Dlaně přesune znovu na jeho boky a tentokrát už zasténá, jakmile se ocitne celý v jeho úzkém nitru a jeho slova jej připraví dokonale o racionální uvažování. Hraje na ty správné struny, aniž by si to uvědomil a nutí jej dělat, co mu na očích uvidí.
"Budeme trénovat častěji. Ještě by to chtělo boky." Vydechne silně zastřeným hlasem, než pohne jeho boky v krouživém pohybu a zavrátí hlavu s hlasitějším zasténáním.
"Kai-koi, budeme dělat, co jen budeš chtít." Ztrácí se ve svých vlastních pocitech a kdyby mu řekl, aby mu dal svůj život, bez sebemenšího zavání to udělá. Vlastně už mu ho svých způsobem dal. Přemlouvá sám sebe, aby oddálil blížící se vrchol ale už to nedokáže dále snést. Pustí jeho boky, obtočí paže kolem štíhlého pasu a přitiskne se k němu horní polovinou těla, než zaboří tvář do kůže na jeho krku a zmučeně zasténá s posledním silnějším dosednutím. Nechá se odpálit k vrcholu mnohem dřív, než vůbec chtěl a můžou za to jeho slova a jeho jednání, které je úplně jiné ale o to víc dráždivější. Jak kdyby odpadly veškeré zábrany, které vůči němu měl a odhalil tak svou podstatu, jenž sem nakonec přesně zapadá a to…by ho mělo děsit. Nedokáže se od něj v první chvíli odtáhnout jeho tělo odmítá poslušnost, jak je oblouznění předchozím zážitkem, přesto si neodpustí věnovat mu několik polibků na bledou kůži.
"Co jsem ti to jen slíbil." Zamručí nespokojeně a s nádechem strachu v hlase, tisknouc víčka k sobě s bolestným uvědoměním.

Kai

Chtěl něco říct, ale jeho hlas se zlomí ve sten, když mu Ju-ken začne kroužit boky ve správném rytmu a způsobovat mu tak netušenou slast.
"Ano, boky... ano..." Vyráží ze sebe a není jasné, jestli souhlasí s posilováním nebo chce víc a víc v tuto chvíli. Šťastně se usměje, když mu Ju-ken slíbí prakticky cokoliv, nechá se pevně přitisknout k jeho tělu a překvapeně zamrká někam do stropu, když si uvědomí, že už je celý vyplněný jeho horoucí tekutinou. Tak rychle... dostal ho tak rychle. Po tváři se mu rozlije blažený úsměv, když si tiskne jeho tvář ke kůži krku a obě dlaně má u toho zabořené do jeho vlasů. Ju-kenovo uvědomění přijde rychleji, než si myslel, ale on nesmí dopustit, aby toho začal litovat. Ví, že je to hlavně proto, co se mu kdysi stalo, ale on bude šikovnější. Musí být. Místo odpovědi sáhne po jeho dlani a navede si ji do vlastního klína, protože on ještě hotový není. Má s ním propletené prsty a nepustí ho, až do okamžiku, kdy se také nechá vynést do slastného nebe, až se mu zatočí hlava z toho výkonu a z horké vody. Nádrže jsou neustále vyhřívané, voda nechladne a všude je hodně páry. Je to nebezpečné na tlak. Ještě dlouho ho objímá kolem krku a s jasně bušícím srdcem se tiskne k jeho tělu, než se mírně oddálí a opře se čelem o jeho.
"Nebudu dělat nic za tvými zády." Slíbí zase on jemu, když si jemně skousne spodní ret. Chtěl. Ještě v ložnici chtěl prostě jít za Gacktem, představit se mu a říct Tady jsem, ale... dobře, nejdřív se bude trpělivě učit, dokud nebude připravený, nevšimnou si ho sami nebo Ju-ken sám neřekne, že smí. Třeba ho hrdě představí sám.

Ju-ken

Trochu se odtáhne, i když velmi nerad, aby se podíval co má Kai v úmyslu. Koutky se mu potěšeně zvednout, když se jeho vlastní dlaň společně s tou Kaiovou dotkne v jeho klíně. Ne, že by nebyly pozorný k jeho potřebám ale upřímně Kai mu nedal ani prostor na to pomyslet. Měl jeho pohybů úplně plnou hlavu a hlavně jiné místa mnohem níž. Vzhlédne k jeho tváři ale nepřestává rukou pohybovat, sem tam jemně zesílí stisk ale jen tak, aby mu to bylo příjemné a s mírně pootevřenými rty sleduje, jak se Kaiova tvář před ním mění nastupující slastí. Nedokáže od něj odtrhnout pohled, dokud i jeho nedožene k vrcholu a ví, že tohle není naposledy, kdy to bude chtít vidět…no za plného vědomí. Jemu horká voda nevadí, rád nahřívá své tělo v lázni, jak jen to lidské tělo dokáže vydržet ale je mu jasné, že ne každý to dokáže snést tak dlouho. Tiskne jej k sobě, odkud se oba dva pořádně nevydýchají a usměje se někam za jeho záda, když mu slíbí, že se do ničeho nepustí po hlavě.¨
"Dobře, nerad bych o tebe přišel. Na to jsi příliš cenný." Broukne neobvykle měkce a znovu stiskne víčka pevně k sobě. Slíbil mu to, musí svůj slib dodržet a není z toho zrovna nadšený. Dá si za úkol, že ho vytrénuje, co nejlépe ale stejně bude celé dny nesvůj. Pokud půjde Kai do akce, pravděpodobně půjde s ním, když to bude možné, aby mohl zabránit nejhoršímu i za cenu svého života.
"Půjdeme odpočívat, zítra tě čeká náročný den." +Snad.+ Proběhne mu hlavou, sám neví, co se zítra bude dít, to ve válce neví nikdo ale doufá, že si u Krále vyslouží alespoň den volna, i když…nejspíš ne. Bude vděčný i za dopoledne. Možná by mohl říct Sugizovi, aby ho vzal odpoledne na střelnici, půjde se ho hned ráno zeptat, on je jeden z mála, kterému věří. Pomalu jej odtáhne ze svého těla a společně s ním vstane, nepustí ho ani a chvíli, kdy se chtěl odporoučet k zemi. Zabalí ho do ručníku a pak sáhne po složených yukatách, aby mu do jedné z nich pomohl a sám se mohl obléknout. Pak si ho za ruku vede sebou zpátky do jejich pokojů. Tam si ho za zápěstí pomalu přitáhne k sobě a shlédne do jeho očí s mírným úsměvem.
"Kde mám to klubíčko?" Připomene mu a jeho hlas zní trochu jinak, než do teď, snad zamilovaně, když si ho takto dobírá.