Kai x Ju-ken - Kde mám to klubíčko? - Část 1.

(Gacktova rezidence)

Ju-ken

Ju-ken začínal být s každou další hodinou, čím dál mrzutější. Byl od Kaie příliš dlouho pryč, aspoň mu to tak přišlo a hlavně ho nechal v rezidenci samotného. Bylo tam víceméně bezpečno ale je to sídlo plné Gacktových lidí a jeden nikdy neví, co by se tam mohlo semlít.  Z druhé strany s jeho pověstí je možné, že kolem Kaie budou chodit kilometrovým obloukem a jestli ne…roztrhá je na kousky a bez mrknutí oka. Po Aoiho zmizení se strhl hotový poprask. Měl by ho jít hledat ale jako první musel doprovodit Gackta na pohřeb Takeshiho. Celá událost byla vedena v honosném duchu a se všemi poctami a  byl dokonce přinucen vzít si slavností oblečení. Z duše to nesnášel a neopustil si, se podle toho i tvářit. Bylo to nekonečné, dokud se nemohli vzdálit  a zatím co Gackt se vracel do svého sídla, on měl za úkol informovat se a skřípnout kde koho ohledně Aoiho. Vzal si auto jednoho z Gackotvých mužů a zmizel tak rychle, jak to šlo, aby si náhodou jeho šéf nevzpomněl, že sebou před pár dny přivezl Kaie. Ten výslech ho teprve čekal ale zatím na něj při všech událostech nebyl prostor, rozhodně se tomu nevyhne a upřímně….trochu jej to děsí. Držel si respekt před Gacktem, ostatně jako všichni a je přesvědčený o tom, že ho to něco bude stát, aby si Kaie mohl nechal u sebe. Budou muset pravděpodobně dokázat oba dva svoji loajalitu, o tom není pochyb. Na město už padla tma, když loktem opřeným o okýnko míří zpátky do rezidence a zamyšleně si mne bradu. Nezjistil o moc víc, než už věděli. Možná jen to, že to bylo vlastně pochybení jeho mužů, když mu uvěřili a nechali ho bez dozoru. Jednoho z nich musel trochu skřípnout na látce oděvu, je vidět pár kapek krve, jež rozhodně nejsou jeho. Prudce zabrzdí před bránou, aby vystoupil a kráčí po cestě směrem k rezidenci. Zastaví ho jeden z jeho mužů a začne mu vyprávět, co se tu dělo. Při první zmínce o Kaovi ho popadne pod krkem s výhrůžným výrazem.
"Jestli jste se ho jenom dotkli…na moje hračky se nesahá, vyřiď to všem." Zavrčí nebezpečně, když muže popadajícího dech pustí a už se na něj ani nepodívá. Jen si odfrkne něco o idiotech. Gacktovi volal ohledně zpráv, které se dozvěděl ale prý si popovídají až zítra, mohl to čekat, už očividně nechtěl být rušen a on…vlastně taky ne. Má hlad jako…no tygr ale první stejně zamíří do svých pokojů a opře se dlaní do dveří, aby je odsunul stranou a vzápětí za sebou zavřel.
"Doe-chan?" Houkne hlubokým hlasem a promne si rozbolavělou šíji, má toho za celý den zase plné zuby a nutně potřebuje svoje doupě a klid a hlavně…ano, jeho.

Kai

Jakmile se po sídle rozneslo, jak se dovede mračit, už mu nikdo neřekl jinak, než Malý tygr, tygří kotě a podobně. Vlastně mu to nevadilo. Pokud měli z Ju-kena takový strach, bylo jen dobře, když si mysleli, že je jeho zmenšená verze nebo by mohl podobně vyrůst. Měl totiž od té doby od všech relativně klid a když nelezl někam, kam vyloženě neměl, nechávali mu už mnohem větší volnost. Na většinu dne se ale zavřel v jejich pokojích a přemýšlel, měl toho víc, než dost. Dělal si starosti o to, jak moc Reitu zbyli, když ho vyhodili, protože i přes to, co si řekli, a jak to dopadlo, ho pořád vnímal jako svého přítele. Navíc mu bylo jasné, že se jejich cesty definitivně rozdělily a že pokud má žít tenhle život, bude se podle toho muset zařídit. Už nebyl ten bezejmenný kluk na hraní, byl Kai Malý Tygr, skoro člen Démonů a nebyla z toho cesta ven. A co teprve jeho restaurace? Neměl o ní žádné zprávy a nebylo ani jasné, jak si teď vede a zda je všechno v pořádku. Pravděpodobně bylo zavřeno a to obchodům nikdy nemohlo svědčit. No a aby toho nebylo málo, po návratu Krále několik mužů nepřijelo a mezi nimi jeho.... no ano jeho Ju-ken. Kai vůbec netušil, jestli má ještě nějaký úkol nebo jestli se mu něco stalo, pro Krále byl nikdo, aby se s ním o takových věcech bavil a ostatní nic nevěděli. Ju-ken mu ani nedal vědět, nejspíš nemohl nebo hrozilo, že si to někdo přečte. V tuto chvíli seděl v posuvných dveří do zahrady, kterou za ložnicí měli. Byl to jen maličký kousek zeleně, ale jemu to stačilo. Odnikud sem nebylo vidět a to bylo příjemné. Prkenný ochoz lemoval okraje domu a na něm byly odložené venkovní sandály. Už chvíli převrací v hlavě myšlenku, že by zašel do lázní a trochu tam zrelaxoval, prý tam měli skvělého maséra. Jenže v ten moment se ozve jeho hlas. Oči se mu rozšíří a svou reakci nečekal ani sám od sebe. Prostě vyskočí na nohy, zapomene se obout a přeběhne jeden pokoj, aby se zastavil ve dveřích do toho, do nějž vstoupil Ju-ken. Chvíli si ho prohlíží, jestli je celý a pak přeběhne i tuto vzdálenost a prostě ho obejme oběma rukama kolem pasu, když mu zaboří obličej někam do hrudníku.

Ju-ken

S jistou obavou se rozhlíží po jejich pokojích, když ho nikde nevidí. Možná si toho chlapa měl poslechnout, aby věděl, co se tu za celý den stalo. Co když se jemu něco stalo? Zamračí se na prázdno kolem sebe, jakoby mohl ticho zmlátit, aby nebylo tak tíživé, když se ve dveřích objeví Kai a očividně je celý a nemá na sobě ani škrábnutí. No, to si ještě zkontroluje a pak bude hodně vrčet, když uvidí jen malý škrábanec a že jeho vrčení si pravdu nikdo nepřeje. Hrozně se mu uleví, když ho vidí a v jeho nitru se rozline příjemně hřejivý pocit, který se promítne i do unavené tváře. Nadechne se, že by ho pozdravil a zeptal se jak se má ale upřímně ho zaskočí, když se rozběhne jeho směrem a zastaví se až v jeho náruči. Se spokojeným vydechnutím ho v ní uzamkne a vlastně se Kai u něj schová. Bez váhání s přivřenými víčky a hlubokým zavrněním jej políbí do vlasů a několik dalších minut ho nehodlá pustit. Prostě si chvíli užívá vůni, která se mu dostává do nosu a teplo jeho těla, které tolik potřeboval.
"Kai-chan." Zamručí tiše, jak kdyby se bál, že ho vyděsí.
"Jsi v pořádku? Neudělal ti nikdo nic?" Zeptá se ho se starostí vepsanou v hlase a bez dalšího váhání se mírně odtáhne, aby jej vzal do náruče a přešel k jejich oblíbenému křeslu, kam se společně s ním usadí a znovu omotá paže kolem jeho drobného těla.
"Něco pro tebe mám." Ozve se jeho hlas, když sáhne za lem svého kimona. Je to dopis od provozního, kterého mu v restauraci zařídil. Je mu líto, že tam teď nějakou dobu nebude moct ale takto to bude moct alespoň korigovat odtud. Snad se mu jeho dárek bude líbit.
"Udělá cokoliv si poručíš, povede ji tak, jak si budeš přát. A jestli ne…." Nedokončí svou větu, má pocit, že ani nemusí, aby Kai věděl, co tím chce říct. Pak ale už neodolá jeho blízkosti, vezme jeho tvář do svých pracek a dlouze jej políbí.
"Jsem rád, že jsem zpátky." Ozve se jeho hlas trochu unaveně, než se ozve zaklepání na dveře. "Kdo to sem zase leze." Zabručí si nespokojeně  ale nakonec se přece jen zvedne, znovu jej vezme do náruče a usadí do křesla místo sebe. Přejde ke dveřím, aby je prudce otevřel a střelí po příchozím muži nenávistným pohledem. Ten se skoro vsákne do země, když mu s úklonami předá asi metr dlouhý tubus.
"To je dárek pro Malého tygra od nás všech." Zamumlá a počká si až ho Ju-ken propustí mávnutím rukou.
"Dárek?" Podívá se na Kaie s pozvednutým obočím, než mu to dojde.
"Hm asi Tě špatně oslovuju Malý tygře." Zasměje se tomu upřímně a v jeho očích spokojeně zaplane. Říkají mu tak po prvním dnu, kdy s ním nebyl. Je vidět, že je na něj opravdu pyšný. Natáhne ke Kaiovi ruku s tubusem a je opravdu zvědavý, co za obraz se uvnitř skrývá. Jestli to bude něco urážlivého asi je rozsápe všechny.

Kai

Ucítí líbnutí do vlasů a v jeho obětí si připadá opravdu tak malý, jak mu všichni kolem říkají, i když není zase o tolik menší, než většina Japonců.
"Hmm?" Zahučí z jeho hrudi a zavrtí hlavou, ale Ju-ken nedá jinak, než že si ho prohlédne osobně, takže se trochu poodtáhne. Už by si měl zvykat na to, jak rád ho nosí, ale stejně se zase křečovitě chytne látky jeho oblečení, něž ho Ju-ken jako nic odnese ke křeslu a posadí si ho na klín. Věnuje mu úsměv a už se chce zvědavě vyptávat, kde celou dobu byl, jenže Ju-ken je rychlejší a tak si jen převezme dopis, rozlepí ho a začte se. Nemá ani ponětí kdo to je a jestli bude mít pochopení proto, jakým stylem vede restauraci Kai, prostě mu bude stejně neskutečně závidět, že tam je a on ne, ale... sehnal ho Ju-ken. Určitě to nezpacká. Pro sebe se usměje, když ho na hrudi zahřeje vědomí, že bude o restauraci postaráno a že bude mít pravidelné informace o tom, jak si vede. Obrátí k němu oči a široce se usměje. "Arigato. Dělalo mi to velké starosti." Přizná a pokývá hlavou. Vzápětí ale jeho obličej zmizí v sevření Ju-kenových dlaní a on ucítí jeho rty na svých. Je to dlouhý a hluboký polibek, který mu okamžitě připomene noc, kterou spolu prožili. Tlumeně vydechne do jeho rtů, ale někdo zaklepe a oba se podívají tím směrem. Ještě ani nepřijel a už mu zase někdo něco chce? Nechá se odložit do křesla jako dekorační polštář a sleduje ho, jak otevírá. Přes jeho postavu ale nevidí na toho, kdo je za ním. Jemu by stačilo na infarkt už jenom to, jak Ju-ken dveře otevřel, ale jasně uslyší slova jako Malý Tygr a dárek. Někdo mu něco posílá? Zvědavě zastříhá ušima a poposedne v křesle. Pokrčí rameny na znamení, že neví, co to je a natáhne obě ruce po tubusu, když mu ho Ju-ken podá.
"No jo, tu přezdívku jsem si vykoledoval včera..." Přizná, když tubus otevírá, trochu se s ním pere a nakonec se mu podaří vytáhnout srolované plátno. Rozbalí ho a podrží mezi nataženými pažemi, když si prohlédne obraz kotěte, které kráčí v odrazu velkého tygra.

 Zaskočeně se usměje, pak se zahihňá a nakonec se hlasitě rozesměje. To skoro vypadá jako by ho měli rádi, ale proč? Je to reálné nebo je to jen ze strachu z Ju-kena? Natočí plátno tak, aby si ho Ju-ken mohl dobře prohlédnout a v očích mu jiskří. Měl by jim jít později všem pořádně poděkovat. Vůbec nechápe, jak se to stalo, ale je to hrozně příjemné. Jako by sem začínal nějakým zvláštním kouzlem patřit. Celé to místo i Ju-ken sám si ho přitáhli bez ptaní a obrůstají ho jako les.

Ju-ken

Ju-ken si sám v hlavě převrací, co se to tu děje a proč mu posílají dárek a hlavně co se událo takového, aby si kvůli dárku pro Kaie dovolil klepat na dveře Tygřího doupěte, nikdo sem nechodil, pokud je neposlal sám Gackt pro něj a jemu to svým způsobem vyhovovalo. Nechtěl tu nikoho z nich, nesnášel, když mu rušili jeho klid, proto taky po většinu času bydlel u sebe a ne tady. Potřeboval mít své vlastní místo, kam si může zalézt a nikoho do něj nepouštěl, tedy kromě Kaie, který má to privilegium. Přešlápne z jedné nohy na druhou a zvědavě natahuje krk, aby viděl co uvnitř je. Zamračí se a pak se celkem přívětivě usměje, když vidí jak ho dárek pobavil. Za to je nejspíš nechá žít. ¨
"Pak mi povíš, jak si k ní přišel ale teď to chci vidět." Zamumlá trochu netrpělivě a je hrozně zvědavý ale nemůže si pomoct. Koukne se na plátno a chvíli si ho prohlíží s mírně pozvednutým obočím, než se rozesměje taky. Vlastně se v jeho přítomnosti nějak podezřele často usmívá.
"Heh, tak tohle si necháme doma zarámovat Toranoko-chan." Zapřede měkce, když pohlédne z obrazu na něj a vůbec si v první chvíli neuvědomí, co řekl, totiž že je to jejich doma. Proč by se tomu ale měl bránit. Dal si za úkol se postarat o jeho bezpečí ale jak se zdá Kai si razí cestičku japonskou mafií svým vlastím, osobitým a očividně nenásilným způsobem.
"Tohle se jim povedlo ale…" Odmlčí se na chvíli, když mu přes tvář přeběhne stín starosti a obav.
"Dávej si na ně pozor, nepouštěj si je k tělu." Upozorní ho vážně, protože on sám ví, jak jsou tyhle ledy tenké a že se můžou kdykoliv propadnout.
"Ani jeden z nich nezaváhá a vrazí ti nůž do zad, když jim půjde o krk." Odloží obraz na nízký stolek nedaleko a sám se vrátí do křesla.
"Pojď za mnou, potřebuju tě." Mávne mohutnou paží směrem k sobě a počká si, až se k němu připojí a on mohl zase klidně odpočívat. Zaboří si tvář do jeho šíje, kterou několikrát políbí, jak kdyby vůbec nepochyboval, že se tak má chovat a přišlo mu to naprosto přirozené.
"Neber je jako přátele, nemuselo by se ti to vyplatit." Neubrání se dalšímu varování, má o něj strach pokaždé, když ho nemá na očích a to se asi nikdy nezmění.
"Zítra budeme trénovat, snad nebudu muset odejít. Mám pro tebe tygří dráp, bude ti slušet." Nastíní mu svou vlastní vizi zítřejšího dne, dopoledne by si mohl dopřát jeho společnost, než bude muset za Králem a domluvit sena další postupu ohledně Aoiho.
"Povídej mi, jaký si měl den a já se tě pokusím trochu rozptylovat." Pousměje se mírně, když se otře nosem o jeho tvář, občas ho vymění za své rty a u toho přivírá oči, jak je spokojený, když tu může být s ním. Je unavený ale jen kvůli tomu, aby byli spolu, ještě chvíli vydrží, Kaiova přítomnost mu vlévá energii do žil a on cítí, jak se uvolňuje celé jeho tělo. Kdyby to uměl, tak nejspíš spokojeně přede.

Kai

Kai se ještě chvíli dívá na rozložený obrázek, zatímco mu v uších zní to Toranoko-chan, co už mu asi nikdy nikdo neodpáře a pak k Ju-kenovi obrátí oči, když si uvědomí to slovo Doma. To pro něj očividně rozhodně není tady, ale v tom bytě, kam chodil vařit. Kai chtěl vždycky velký dům, ale zatím se jen kousne do spodního rtu a mlčí. A pak ho Ju-ken začne znovu nabádat, aby si nikoho nepouštěl k tělu, aby si nemyslel, že je kdokoliv jeho kamarád. Skloní hlavu. Tohle pro něj bude velmi těžké, žít ve světě, kde nikdo není bezelstný, kde nemůže věřit opravdu nikomu, jen na oko. Rád by se mu pochlubil, že už se podle jeho rad zachoval, ale tím by prozradil Reitu a jeho přítomnost tady a to nechce. Nepochybuje o tom, že Ju-ken je Gacktovi naprosto oddaný a Rei by měl problémy. Bude je mít tak jako tak, ale Kai nechce být jejich strůjcem víc, než to bude nutné. Nechá si od něj obraz vzít a když se ozve jeho Potřebuju tě, celý se vnitřně zachvěje. Udělá těch pár krůčků k němu, dosedne opět na jeho klín a nechá se jím obejmout. Těch pár slov znělo způsobem, které ho přiměli být poslušný a dopřát mu to. Je to tak zvláštní, celý tenhle jejich vztah, ale nemůže si pomoct.
"Hai." Odpoví mu, zatímco ho na krku pálí jeho rty a on hledí někam přes jeho rameno. Ju-ken se stává jedinou osobou v jeho životě, se kterou může upřímně být. Pořád nechápe proč, ale je to tak. "Hmm, a já myslel, že to bude dneska..." Řekne, když se mírně pousměje. Neumí si představit, jak musí být unavený, za to on se celé dny nudí a neví, do čeho by píchl, je to pro něj trochu utrpení, tahle klec. Jako by Ju-ken mohl číst jeho myšlenky, zeptá se ho zrovna na tohle a on trochu bezradně pokrčí rameny.
"Nedělal jsem nic, není tady nic, nemůžu nikam. Chodil jsem po zahradě...." Trhaně se nadechne, když se Ju-kenovi podaří podráždit příliš citlivé místo.
"...a viděl novou královnu, ale jen zdálky."

Ju-ken

Nepatrně se pousměje do jeho kůže, když zazní slova o tom, že by měli trénovat ještě dnes. Chtěl by mu dopřát alespoň kousek, možná mu dát jen malou hračku, kterou by si mohl do té doby ochytat ale později, teď se nedokáže odtrhnou od jeho kůže, jak moc sladká mu přijde. Má pro něj vábivou příchuť k mazlení, které si chce dopřát. Dalších několik polibků mu ještě věnuje, než se mírně odtáhne.
"Jsi netrpělivé kotě." Usměje se na něj vřele, popustí v tuhle chvíli uzdu svému nitru a nechá se jím plně ovládnout.
"Mrzí mě, že nemůžeš chodit, kam bys chtěl. Ale tady jsi v relativním bezpečí, mnohem více, než venku." Odpoví mu vážně, i když je jeho hlas posmutnělý. Podívá se mu zpříma do očí, když nechává jeho pas uvěznění mezi svými pažemi.
"I kdybych ti zařídil doprovod mám strach, že bys byl příliš snadný cíl ale až se situace trochu uklidní vezmu tě na výlet, slibuju." Naznačí mu své vlastní plány, které se týkají jeho osoby. Mohl by nařídit mužům, aby ho hlídali a Kai mohl vyrazit do města, jenže by o něj taky mohl snadno přijít a to v žádném případě nedopustí.
"Nevím, jestli to bude možné ale mohl bych ti zkusit zařídit propustku do kuchyně, pokud bys chtěl. Vím, že to není žádná sláva ale…chtěl bych ti udělat radost." Povzdechne si, když si uzme jeho rty v dalším dlouhém polibku a zatím si přebírá v hlavě téma nové královny. Ještě ho nepotkal ale už o něm kolují skoro legendy. Zdá se, že si za tu chvíli vybudoval své vlastní jméno a pověst u Démonů, skoro to vypadá, jak kdyby Gackta očaroval. Tak se to alespoň šeptá. On tomu nevěří ale pokoušet svůj osud opravdu nebude  a protivit se Králově vůli, to už vůbec ne. Je to jeho volba a on ji respektuje a ctí, ostatně jako vždycky.
"Časy se mění rychleji, než počasí. Já ho ještě neviděl ale toho koho chci vidět mám před sebou Kai-chan." Broukne měkce a ještě chvíli setrvává v jeho blízkosti.
"Pomůžeš mi se převléknout a pak ti ukážu tvoji novou hračku, abys mohl trénovat kdykoliv. Naučím tě zacházet se zbraní a pak už budeš malým tygrem jen pro mě."

Kai

"Já jsem netrpělivý? Vždyť říkáš, že to bude zítra každý den." Brání se, ale pravda je takové, že jejich trénink měl být dnes a Ju-ken ho odkládá poprvé. A proč se do něj vůbec tak hrne, vždyť nikdy nic takového dělat nechtěl? Nejspíš proto, že se prostě nudí a energie má na rozdíl od Tygra na rozdávání. Kai oplatí Ju-kenovi dlouhý pohled do očí a připadá si jako nějaká ženuška, co čeká doma na manžela. Hezky tady seď, buď hodná, něco uvař a počkej na mě, až se vrátím z bitvy. Odkývá mu to, ale uvnitř něj se začíná zvedat touha po něčem mnohem větším. On není žádné děvče, co tady bude celý život zavřené a nejspíš mu to bude brzy muset ukázat. Reita taky dostával svoje úkoly, očividně... A v ten okamžik se mu v hlavě zrodí nápad. Nedá se realizovat hned, ale později určitě ano. Oplatí mu vřelý úsměv, když se tak snaží, aby mu udělal nějaké pomyšlení, zvedne svou menší dlaň a jemně ho pohladí po tváři. Na oplátku se mu dostane vřelého polibku a slov o tom, že ho vlastně nezajímá nikdo kromě něho, alespoň v tuto chvíli. Povytáhne obočí, když dostane na půl žádost, na půl rozkaz, ale přikývne, vstane z jeho klína a následuje ho do koupelny, kde mu skutečně pomůže s převlékáním, u toho si prohlíží jeho postavu a nemůže pochopit, jestli je jejich vztah jakkoliv rovnocenný nebo ne.  Jemu to tak v tuto chvíli příliš nepřipadá, ale nestěžuje si. Má se dobře, mnohem lépe, než si na začátku myslel. Jen si svoje místo a jméno bude muset vydobýt i před ním, to už ví.

Ju-ken

"Všechno má svůj čas." Upozorní jej tiše ale v očích mu potěšeně zasvítí, když vidí jeho netrpělivost. Na tom jak se tomu ze začátku bránil, se nyní do tréninku hrne a on by mu měl dát ochutnat alespoň kousíček. Zapře se dlaněmi do područek, aby se pomalu zvedne z křesla a zamíří za ním do koupelny, sledujíc jisté partie, jak se pohybují v rytmu jeho chůze. Zatváří se trochu přistiženě, když se Kai otočí a on tam pořád kouká. No co, prostě si nemohl pomoct a navíc…byli spolu jen jednu noc a to je pro něj hrozně málo. +Musím si zařídit víc volna.+ Proběhne mu hlavou rozhodně a nechá si pomoct z veškerého oblečení sledujíc přitom výraz v jeho tváři, jak se na něj bude dívat. Je pravda, že si toho zatím moc neužil.
"Chceš se ještě chvíli koukat nebo si můžu natáhnout kalhoty?" Zeptá se jej s tichým smíchem, než si je opravdu natáhne ale tím jeho oblékání končí a přistoupí  a pozvedne mu prstem bradu, aby ho mohl krátce líbnout.
"Kdybys věděl.." Zamručí do ticha, než se oddálí a vezme jej za ruku, Kaiova se v jeho pracce skoro ztratí a vede jej za sebou do pokoje k jedné ze skříní, která na sobě má číselný zámek. Chvilku se s ním pere, protože si samozřejmě nemůže vzpomenout a u toho si tiše nadává, než vytáhne podlouhlé pouzdro a podá mu ho. Uvnitř je nůž ve tvaru tygří drápu se stínem pruhované kresby na čepeli a vedle něj obyčejná devítka jakých jsou na světě tisíce. Sežene mu lepší až ten poprask konečně ustane, alespoň trochu.
"Zbraň v sídle nenos, mohli by si to špatně vyložit ale dráp měj vždycky u sebe, je nenápadný, snadno jej skryješ. Budu pak klidnější." Podívá se mu upřeně do očí a v očích mu hravě zasvítí. Najednou má té energie zase o kousek víc a hrozně moc ho chce vidět, když jej bude mít v ruce.
"Možná bychom s tím tréninkem mohli začít." Ušklíbne se rozverně  a počká si, až si ho trochu potěžká a uchopí, trochu mu prsty poupraví, aby byl pak přesnější a ustoupí o krok od něj a rozpřáhne ruce.
"Tak ukaž, co v tobě je Toranoko-chan." Pobídne jej s pozvednutým koutkem a kývne hlavou. Musí si prví ujasnit jak moc obratný je a jestli u toho utrží nějaký ten šrám…no i to se stává, on to rozhodně přežije.

Kai

Mírně se začervená, když se ho tak Ju-ken zeptá, jestli má zůstat nahý nebo se smí obléct. To se tak moc blbě díval? Radši na to nic neřekne, ale to už Ju-ken stojí těsně u něho, zvedne mu bradu k polibku a vzápětí pronese něco velmi jednoznačného. Kai by vlastně mohl říct, že už si tak nějak všiml, když si zas a znovu vzpomene na jejich první noc, jenže místo toho se nechá odvést ke skříni a chvíli ho sleduje, jak se potýká s jejím kódováním. Snaží se pobaveně nešklebit a je mu úplně jasné, že v ní jsou věci, které by se neměly jen tak někomu dostat do ruky. Natáhne ruce, když mu Ju-ken podá krabičku a tuší, že v ní bude něco z toho, o čem se před chvílí bavili. Krátce se mu tázavě podívá do očí, než si ji přesune do levé dlaně a pravou zvedne víčko.

Zbraním vůbec nerozumí, ale tohle už na první pohled vypadá krásně, draze a umělecky. Je to nějaký druh nože, takže rozhodně boj na blízko a on si vůbec nedovede představit, že by s tím doopravdy někomu ublížil. Odloží víčko stranou na nízkou skříňku a zbraň si vezme do ruky. Ju-ken mu sebere i druhou část obalu a opraví mu způsob, jakým se ta věc drží. Padne mu přesně do dlaně, úplně na míru. V krabici byla ještě pistole, ze které měl pocit ještě mnohem divnější, ale zatím zůstává tam a on přikyvuje, když ho Ju-ken nabádá, kde má co nosit. A pak na něj doopravdy vytřeští oči.
"Cože? To mám tuhle věc použít na tebe? To nikdy." Brání se a vrtí hlavou. Nemůže se proti němu prostě rozmáchnout, vždyť ani neví jak, ale pak se mu koutky trochu hravě zvednou, nakročí si a skutečně vysekne pořádný oblouk, jak se rozmáchne celou paží. Nesnažil se ho zasáhnout, jen se baví jeho reflexem a tím, jak ustoupil.
"To nejde, nechci tě trefit." Pokrčí rameny a chce nůž odložit zpět do krabice. Ještě tak proti nějakému panákovi ze slámy, ale proti němu?