Hromadné - Málem jsem Tě zabil. - Část 2.

(Garáže, Hideho hacienda)

Inoran, Reita

Kdyby měl Ino čas, nejspíš by obdivně pískl na Reitův zásah. On vlastně pořádně netušil, jak dobrého má sebou v tomhle ohledu parťáka. Střelec je na baterky, stejně jako on ale co se týče nožů….no klobouk dolů. Sám se protahuje, kde jakou škvírou a doufá, že jeho plán s odhalením své tváře vyšel tak jak měl. Naznačí Reitovi další cestičku, gestem dlaně, když zaostří na Aoiho, který proti nim pozvedne zbraň. Koutky se mu nepatrně zvednou, možná je naivní ale věří tomu, že tohle jen součást krytí, stejně jako když on nevyslovil jeho jméno. Dává si prostor, aby manévrovat, musí to tak být! Rei rozhodí rukama ve stylu – to jako vážně- když po nich začne Aoi pálit taky. Ino ale jen zavrtí hlavou, nic neřekne, vykoukne zpoza rohu a vystřelí dvě rány, které se zavrtají do zdi vedle nich. No dobře, bylo to asi o dva metry ale jen pro jistotu, v tomhle ohledu si vůbec nevěří. Se zablýsknutím v očích sleduje, jak se Aoi dává na útěk a kývne hlavou jejich směrem, aby dál postupovali. V garážích propukne to pravé peklo. Ani jeden z nich se příliš neukazují a pálí, co to jen jde. Samozřejmě musí po chvíli přebít ale v kapsách mají slušnou zásobu. Kde je Aoi to netuší ale ví, že není s nimi. Rei vypadá pořád trochu nechápavě, proč ho kruci chtějí zachraňovat, když po nich pálil. Jemu to prostě vůbec nedochází a v tuhle vystřenou chvíli si stojí na veden. Někteří z Aoiho stráží pobíhají po garáži a hledají ho, jiní jim opětují palbu. Rei to po chvíli se zbraní vzdá a sáhne po svém vlastním nádobíčku. V tomhle si je stoprocentně jistý, tímhle způsobem snad nikdy neminul. Mezi prsty s emu zaleskne shuriken v druhé ruce další a v půl otočce ho vrhne proti prvnímu z nich, než se skryje za druhé sloup podpírajíc strop. Samozřejmě, že se trefí a to přímo do oka. Ino se ho snaží krýt, co nejvíce a je mu celkem jasné, že je budou muset sundat všechny, aby jim dali pokoj. Bez Aoiho garáž neopustí jenže….to on taky ne. Pomalu začne zjišťovat, jak správně mířit, že jeho stařičká zbraň, ani neví, co to je, zanáší trochu doleva. Miyavi by mu s radostí určitě řekl i ze kterého roku je a ještě mu udělal hodinou přednášku. Jemu ke štěstí momentálně stačí, že funguje jak má a že nezastřelí sám sebe. Taky bod k dobru. Posouvají se dál a dál, nakonec jim ta garáž bude snad malá. Po chvíli střelba utichne, jak se Gacktovi muži snaží najít to nejlepší krytí a kluci udělají přesně to samé. Zaplují ob dvě auta před starého forda, kterého mají vlastně za zády a vykukují odkud je čeká další útok.
"Proč jdeme pro někoho, kdo po nás střílel Ino-kun?" Zavrčí na něj Reita a Ino se upřímně, i když tiše zasměje.
"Tobě by lišku fakt dát nemohli." Dobírá si ho pobaveně, i když v téhle situaci to asi není úplně normální a Rei nad ním protočí oči v sloup.
"Jsi vážně idiot." Odpoví mu, než na sebe kývnou vykouknout znovu a palba začne nanovo.
"Sežeň auto." Sykne po něm Rei, když ho něco napadne.
"Já nikam bez něj nejedu." Vrátí mu to Ino a vyslouží si další protočení očí v sloup.
"Pak, že liška, prostě je přejedeme." Sdělí mu Reita svůj vlastní nápad, Ino si od něj vezme jeden z nožů a sune se pozadu k autům. Všechny mají alarm, který by je rychle prozradil. Nemá nic po ruce, aby je dokázal tiše otevřít, když mu pohled padne na forda. To je přesně to, co hledá. Proplíží se až k němu mírně pootevře dveře a uvidí uvnitř krčit se Aoiho.
"Aoi-koi." Broukne měkce a neskutečně se mu uleví, že je v pořádku. Prostě tam dřepí jak idiot a jediné,na co zvládá myslet je to, jak moc to hrozně sluší.
"Pohni sebou." Ozve se z zepředu ne moc hlasitě Reita a vůbec nechápe, proč se zatím nic neděje.
"No výborně, to bychom měli a můžeme vypadnout." Prohodí, když už se i Rei ocitne u auta a vidí v něm krčit se Inovu labuť.
"Zalez dozadu." Houkne na něj, když se zvedne zpoza auta a vypálí několik ran prostoru. Ino se mezitím začne pasovat s krytem pod volantem, přeřízne pár drátů a začne je spojovat k sobě.
"Tak a teď je na čase ukázat proč jsi řidič." Neopustí si rýpnutí Rei, který zapluje na místo spolujezdce, stáhne okýnko, připravený opětovat palbu jak pojedou ven a hlavně se pokusí trefit co nejvíc pneumatik kolem nich, aby za nimi vyrazili, co nejpozději.

Aoi

Aoi uslyší poblíž auta něčí hlasy, pro sebe se mračí a okusuje si ret, ale není schopný rozklíčovat, komu patří. Pak se ozve šramot přímo vedle jeho hlavy, někdo chce auto otevřít, prudce se nadechne, zadrží dech, zbraň připravenou s prstem na spoušti a najednou zírá rovnou do jeho oříškových očí. Po tváři se mu rozlije neskutečně šťastný úsměv, když jeho oči hřejivě zajiskří.
"Ino-chan… nikdy bych si nepomyslel, jak rád tě uvidím i v okamžiku, kdy se jako pitomec mačkám na podlaze pod volantem. Myslím, že jsem nikdy nevypadal hůř a komičtěji." Řekne mu šeptem a pak přeskočí očima na postavu za ním. Pozná v něm toho kluka, co mu patří klub a vrhne po Inoranovi tázavým pohledem. Pak ale poslechne, vysouká se na sedačku a z ní dozadu, kde opět sklouzne do lehu, protože je stále potřeba aby nikdo nevěděl, že odjel s nimi. Zbraň raději zajistí a schová a pak už Ford vyjede na svou cestu domů. Je to opravdu staré auto, Aoi raději ani nechce vědět, jestli tohle celé přežije, aniž by se po cestě rozpadlo na matičky, tlumiče jako by nemělo, ale když se Inoran chladnokrevně vydá rovnou proti stojícím a střílejícím mužům, několik kulek se zavrtá do plechu, auto hrozně nadskočí, protože někoho asi opravdu přejeli a pak už mizí garáží k druhému výjezdu. Střílelo se tu tak moc, že se vážně diví, že tu dávno není policie, asi mají informace o motorkách a obrněném vozidle a starý Ford není podezřelý, protože vyjedou na ulic jako nic a netrvá to moc dlouho a Aoi se může normálně posadit. Hned si upraví vlasy a světřík na ramenou, pak se na sedačce prudce posune a zezadu obejme Inorana kolem krku. Přitiskne se k němu bokem tváře a zavrní jako kocour.
"Ino-chan, ty jsi mě zachránil." Po chvíli ho pustí a pocuchá vlasy i Reitovi.
"Díky i tobě, ale… kde ses tady vzal?" Zajímá se a živě vyhlíží z okýnka. Svět je najednou mnohem jasnější. Vůbec nemá tušení, kam ho chtějí odvézt, ale na tom teď už vůbec nezáleží. Nikdy se už nemůže vrátit, ani nechce. Půjde tam, kam Inoran, i kdyby to bylo do hořícího pekla. Myšlenky na smrt ho hodně rychle opustí. Najednou se mu chce žít až moc. Srdce mu divoce buší, celé nitro má rozjitřené a nemůže tomu uvěřit. Je to jako sen, jako zázrak. Jeho Inoran pro něj opravdu přijel.
"Jak ses to dozvěděl?" Nevydrží to po chvíli, má tolik otázek.

Inoran, Reita, Miyavi

"Vždycky budeš vpadat dokonale." Broukne Inoran, když se pousměje sám pro sebe a nakonec i krátce těkne pohledem za sebe.

"Povíte si to, až budeme venku hm." Neubrání se Re dlouhému povzdechnu. Tahle romantika je fakt něco na něj. +Hořící krb, nepřipomíná ti to něco.+Proběhne mu hlavou a už se kryje skloněný skoro mezi kolena, jakmile začne další palba, málem se praští hlavou do palubovky před sebou jak auto poskočí a Inoran zbledne.
"Já jsem ho…" Nedořekne a radši stiskne volant o něco víc. Zašklebí se, když každé přeřazení slyší až na druhý konec Tokya. Jezdil už v kde čem ale tohle je asi to nejstarší, co mu prošlo pod rukama. Sám si diví, že kulky netrefili chladič ani žádnou z pneumatik a když vyjedou z garáží autu si zabublá a zaúpí při trochu vyšší rychlosti, jak se snaží zařadit mez ostatní auta. Trochu kličkuje z pruhu do pruhu, aby co nejrychleji zmizeli a na nejbližší křižovatce za rohem a tam si teprve pořádně oddechne. Několikrát zkontroluje zrcátko, jestli je náhodou někdo nesleduje a zamíří předem určeným směrem, kde je bude čekat další auto a motorka pro Reitu. Stisk volantu povolí, jakmile ucítí Aoiho blízkost a na tváři se mu objeví šťastný, naprosto upřímný úsměv. Těkne pohledem stranou k němu, mírně se odtáhne, aby ho mohl líbnout na hranu čelisti se spokojeným výdechem.
"To ty mě ale už to bylo dřív  a ne dnes." Broukne odpověď měkce a stočí pohled zpátky na cestu. Právě včas, aby přibrzdil a nepřejel starší dámu na přechodu.
"Jeden stačil nemyslíš?" Dobírá si ho Rei, když sebou trochu škubne pod dotekem Aoiho prstů ve svých vlasech.
"Tak nějak jsem jel kolem a řekl si, že už mě nebaví žít." Pokrčí rameny Reita a sám má v hlavě, že možná není tak daleko od pravdy.
"Nemáš za co." Neodpustí si nakonec dodat a vyhlédne z okna, když zahýbají do postranní uličky, kde stojí taxík a vedle něj se zaleskne rudá motorka, skoro na chlup stejná jakou měl Rei.
"Díky, za všechno Rei-kun." Kývne mu hlavou vážně Inoran a vyleze z auta, aby Aoimu otevřel dveře a pomohl mu vystoupit.
"Vážně to chceš zkusit Rei-kun?" Zeptá se ho Ino opatrně, protože si tímhle krokem vážně není jistý.
"A máme na výběr, jak dlouho si myslíš, že jinak přežijete?" Pokrčí rameny krátce Reita, když vytáhne zpod sedla helmu a nasadí si ji na hlavu.
"Pojedu první a zjistím jakou má náladu." Oznámí jim ještě a vyfasuje od Ina pobavený pohled.
"Nemáme vám dát chvilku navíc, pak bude mít náladu dobrou." Dobírá si ho, když tiskne Aoiho za pas k sobě a sleduje, jak Reita protúruje motorku, vytasí na něj prostředníček a vyrazí na cestu.
"Bude to v pořádku." Ujistí ho vážně, přitáhne si ho k sobě a dlouze jej políbí, jakoby se neviděli sto len, než nasednou oba dva do auta a vydají se stejným směrem. Reita prudce zabrzdí na štěrkové cestě před haciendou, počká až si ho hlídací psi prohlédnou a vpustí ho dovnitř.
"Za chvíli přijede Inoran i s překvapení pro Draka, bude se zlobit, když mu poškodíte balení." Upozorní je vážně a střelí po nich výhružným pohledem, troch sází na to, že ví, co se v haciendě tak trochu děje a neděje a že jeho dárek nechají na pokoji. Projde celou vstupní halou, helmu odloží na stolek a sleduje mračícího se Miyaviho, který si něco brble pro sebe. Asi je naštvaný, že Ina neuhlídal. Projde až k bazénu, kde se na lehátku válí Hide a skloní se zezadu k jeho uchu.
"Jsem doma a mám překvápko." Broukne Rei, než se narovná.
"Ale přijede až za chvilku. Mimochodem málem jsem skončil na zadku, když jsem z ní poprvé vystřelil." Tak nějak doufá, že ho to pobaví a zlepší mu tím náladu, než dorazí Ino a Aoi a všechny je odpráskne. Ne, vůbec si není jistý, jestli tohle přežijí ve zdraví. Pak mu pípne smska a to je signál pro něj.
"Půjdeš se mnou, abych ti ho mohl předat?" Nabídne mu ruku, aby mu pomohl vstát a vede ho haciendou až k hlavní bráně, samozřejmě s ozbrojeným doprovodem. Z auta vstoupí Ino, který Aoiho poprosil, aby se schoval.
"Doragon-sama." Poukloní se mu.
"Někoho jsem sebou přivezl a s ním i vysvětlení všeho, co se za poslední dobu událo." Vydechne krátce, když se přitočí k nim.
"Tak pojď." Pobídne Aoiho a střelí pohledem k Reitovi, který je připravený, vlastně oba dva jsou ho chytit pod křídly, aby ho nezabil hned, jak vystoupí.
"Věř mi, prosím." Broukne ještě Rei v blízkosti Hideho ucha, když se dveře začnou otevírat.

Aoi, Hide

Aoi se tiše rozesměje Reitově poznámce, že jeden stačil a pak se zasměje znovu, když mu odpoví, že ho nebavilo žít.
"Hmm, máš zábavného kamaráda, Ino-chan." Broukne blahosklonně, ale jeho oči jsou vřelé a spokojené. Nakonec auto zastaví, oni z něj vystoupí a Aoi si vezme svou jedinou tašku, kterou zachránil. Sleduje Reitu, jak nasedá na motorku, i to jak se kluci špičkují. Vůbec nechápe debatu, kterou mezi sebou vedou a věnuje Inoranovi tázavý pohled, ale je pouze ujištěn, že všechno bude v pořádku. Asi mají strach, aby neutíkal hned, jak sem jim ho podařilo zachránit. Aoi z toho má trochu rozporuplné pocity, ale přikývne a plně se odevzdá do Inoranových rukou. Přece by neabsolvoval tohle všechno jenom proto, aby o něj zase za chvíli přišel. Nechá se jím vtáhnout do obětí a opětuje mu zamilovaný a procítěný polibek. Připadá si jako znovuzrozený, jako by s ním právě odjížděl na romantickou cestu kolem světa a už se neměl nikdy vrátit do toho světa, ze kterého přišel. Pak společně nasednou do auta, Aoi už na sedadlo spolujezdce a položí si jemnou dlaň na jeho stehno, zatímco Inoran řídí.

Hide je rozmrzelejší, než kdy dřív a může za to jediná věc – Uruha není doma!!! Miyavi má podobný výraz jako on a dneska si jdou radši vzájemně z cesty, aby hacienda nelehla popelem. Mírně sebou trhne, když se Reita dostal nepozorovaně až k němu, tak moc byl zamyšlený. Nicméně pohledem neuhne z hladiny bazénu, jen zvedne levou paži, obejme ho kolem krku a přitáhne si ho blíž. Jakmile uslyší slovo překvapení, prudce se posadí, vrhne po něm pohled plný naděje a promluví.
"Uruha je doma?" To je prostě to jediné, co ho zajímá. Bohužel se mu dostane jen slabého zavrcení hlavou, ale i přes to se nechá vzít za ruku, vstane a následuje ho. Na to o pistoli se pousměje se, ale zvedne u toho jen jeden koutek, a i když ho to těší, že ji už vyzkoušel, prostě není ve své kůži. Dojdou společně až ke vchodu, kde parkuje auto a z něj vystoupí jeho řidič. Toho teď zrovna vidět nepotřebuje po tom posledním incidentu, ale on promluví a požádá ho, aby mu věřil. Hide nemá daleko k tomu, aby vyletěl už jenom kvůli tomu, ale pouze se mu zachvěje chřípí a vymění si pohled s Reitou. Tomu věří.

Aoi vystoupí z auta, ale když se jeho černé oči setkají s těmi dračími, uvidí v nich všechno možné jen ne nadšení. Bojí se ho, doopravdy se ho bojí, Ino ho sem neměl vozit. Teď mu ho sebere a sám ho bude věznit. Přesto se mu uctivě, hluboce ukloní a prozatím mlčí. Mohl by ho požádat o azyl? To si mysleli, když jeli zrovna sem? Ale pravdou bylo, že venku neměli šanci přežít, někdo by je stále hledal, ať už by byli kdekoliv v Japonsku.

Hide sleduje Aoiho elegantní úklonu a ušklíbne se.
"To není správný pták, co jste přivezli." Řekne, ale Aoi se rozhodne mluvit sám za sebe.
"Iie, ale ten tvůj je v pořádku." Dotkne se modřiny na tváři.
"Tohle a to, že mě chtěli odvézt, je cena za jeho život." Vysloví poprvé nahlas, co se stalo v Gacktově sídle.
"V důsledku toho žádám, prosím o střechu nad hlavou." Znovu se ukloní až na zem a zase se narovná. Hide na něj nevěřícně ostří. Má mu věřit?
"Přísahej, že je to takhle, a že je živý." Zasyčí na něj.
"Když jsem odjížděl byl živý a zdravý. Přísahám." Řekne Aoi. Hide přeskočí očima mezi všemi, chvíli uvnitř sebe kouše všechno možné a přemýšlí. Aoi už pro Gackta zdaleka nemá takovou cenu jako měl, ale jeho Uruha je pořád tam a Labuť ví o všem, co se tam dělo. Jediným trhnutím hlavy jim pokyne dovnitř. Jeho oči ale napovídají, že se zdaleka nerozhodl, co se bude dít. Propálí jimi i Reitu, protože prováděl něco na vlastní pěst a neřekl mu o tom.

Inoran, Reita, Miyavi

Rei si trochu kouše ret, když čeká všechno možné ale rozhodně nečekal Aoiho slova. Už se nadechoval, aby začal bránit jejich rozhodnutí, když jim Hide vyčte, že přivezli špatnou osobu. Však pro tu druhou půjde zanedlouho taky a upřímně…má z toho pěkně nahnáno. Není blázen, aby si myslel, že s emu nic stát nemůže. Půjde k démonům s největším magorem v Tokyu. Ale…ještě, že s ním a ne s někým jiným. Mírně pohne dlaněmi, aby zastavil případný výpad Hideho. Nic z toho se nestane a vymění si trochu překvapený pohled s Inoranem, kterému očividně došli slova. Po tom jejich dnešním dobírání, je to skoro k podivu. Reie trochu zamrazí z toho plamenného pohledu, který si vyfasuje a snaží se obrnit sovu odvahou, aby mu dokázal čelit pevně a neoblomně. Stojí si za svým rozhodnutím a dá mu to svým osobitým způsobem najevo. Pokud má přijít trest, stejně se mu nevyhne. Vydají se krk za ním všichni tři do nitra haciendy a Miyavimu skoro upadne zbraň na zem, když vidí koho si vedou sebou. Nejen, že přijel Inoran, kterého ztratil z dohledu ale k tomu je tu ještě labuť a ani nemá pouta ani nic podobného. Třeští na ně chvíli oči, přemýšlí, jestli je blázen on nebo všichni kolem. Bez váhání radši nabije a zůstává sedět na svém místě. Nedostal rozkaz, tak se do toho zatím plést nebude.+Uru bude brzo doma.“ Proběhne mu hlavou spokojeně a v tuhle chvíli bere Aoiho jako zboží, které s Králem vymění. Ino se pořád drží podvědomě vedle Aoiho, aby ho případně bránil svým vlastním tělem a cestou mu krátce stiskne dlaň s mírně pozvednutými koutky, jakoby chtěl jemu ale i sám sobě dodat potřebnou odvahu. Zastaví se v okamžiku, kdy se zastaví i Drak a Ino udělá půlkrok dopředu, aby byl o kousek blíž, než Aoi.
"Doragon-sama." Začne Ino, aby mu vysvětlil, co všechno se stalo a proč vlastně, když postřehne pohled Reity a jeho zavrcení hlavou.
"Inoran Tě nezradil Hide-san, ani jednou." Ozve se Reitův pevný hlas a sám vlastně pořádně přemýšlí, co mu che říct.
"Ani nemohl, když nevlastní svou duši, proto je tady Aoi. Vrátil se domů, my oba, protože sem patříme. Bez něj by ti byl k ničemu, on je jeho součást. Stejně jako…" Odmlčí se krátce, když si zbytek zatím nechá pro sebe, prozatím. Chtěl říct stejně jako já ta tvoje ale slova mu zůstala jen v hlavě, někde uvnitř, i přesto však pokračuje dál.
"Každý má svou vzdálenou část. Tohle je ta jeho a šel pro ni do pekla." Dokončí a může jen doufat, že toho neřekl příliš. Mnohem víc slov se mu dere na jazyk, měl by nejspíš mlčet ale v tuhle chvíli toho není vůbec schopný.
"I já bych šel pro tu svou, proto jsem kývl, když mě požádal o pomoc." Podívá se na Hideho upřeně, v očích se mu objeví malé plamínky, které sálají skrze masku.
"Každý si projdeme svým vlastním peklem, aby nás dovedlo tam, kde máme být." Vysloví svou poslední myšlenku, než sáhne po své masce a stáhne ji z tváře. Věnuje pohled Aoimu a předpokládá, že podle jizev a řečí, které se kolem jeho trestu vedly, ho pozná. Ano, šel tam, šel pro někoho, díky jehož rodině má tohle. Udělal by to klidně znovu, protože věří tomu, že se Inoran nerozhodl špatně. Viděl to v jejich pohledu, když se na sebe podívali. Poznává ho, protože on sám se takhle díval na něj, na Draka. Věří tomu, že se rozhodl správně a pokud za to má nést následky, přijme je jako celý svůj život přijímal to špatné.

Aoi, Hide

Aoi zřetelně uslyší to přebití Miyaviho zbraně. Neohlédne se po něm, ale moc dobře mu z toho není, ví kdo to je. Zůstane potichu, když se všichni čtyři zastaví na malém prostranství uprostřed, kde je otevřená střecha, ale povšimne si i toho, jak si Rei vzal raději slovo. Drak mu naslouchá víc, než jiným? Ale proč? Hide se ušklíbne a dívá se někam nahoru a okolo, jako by jim ani nevěnoval pozornost, ale věnuje a moc dobrou a důkladnou. Co je jemu do toho, jak je Inoran hotový z Aoiho? Je to pěkný zadek a…? Chtějí na něj jít přes lásku a romantické cítění. Jako kdyby zastříhal ušima, když zazní Reitovo Stejně jako, ale zůstane to nedokončeno a tak znovu nasadí svůj nezaujatý výraz. Hladí ho po duši, že by si pro něj Rei chtěl dojít, kdyby snad někdy náhodou došlo na to, že by to bylo potřeba a loupne po něm očkem, když si stáhne masku. Aoi celou dobu hledí do země, ale i jeho oči přiláká Reita a jeho úkon a i když se snaží nezírat na něho, nejde to. V očích se mu objeví jisté zahanbení a taky lítost, ale opět oči sklopí a jen jemná vráska na čele prozrazuje, že se obává toho, co se bude dít. Na Hideho tváři se rozlije zvláštní úsměv, natáhne k Reitovi dva prsty a pohladí ho po spálenině.
"Takže jste se rozhodli nic mi neříct a dělat si všechno na vlastní pěst, protože Inoran se rozhodl zabouchnout do nepřítele? Hide-chan nemusí nic vědět, on nám to promine, protože je zamilovaný?" Úsměv zmizí jako mávnutím proutku a vystřídá ho něco ledově chladného. Udělá krok blíž k Aoimu a když se Ino cukne, natáhne proti němu dlaň a jakýmsi pšššš a zakmitáním prstů mu zakáže další pohyb. Podívá se Aoimu zblízka do tváře a ten k němu zvedne hluboké, černé oči.
"Ty mi chceš být věrný? Vždyť nevíš, co to věrnost je." Řekne mu a Aoimu přeběhne mráz po zádech. Hide postřehne Miyaviho oči, i když se na něj nepodívá.
"Tak dobře, dokážeš mi svou věrnost. Dokážeš mi ji teď hned." Luskne na Miyaviho, aby přišel sem.
"Dej mu svůj meč. Může si rozpárat břicho hned teď tady před námi, když je tak oddaný." V očích mu zaplane cosi šíleného. V Aoiho očích se objeví čiré zděšení a prvotní nepochopení. Ráno posílal haiku a myslel při tom na smrt. Měl si dát větší pozor na svoje myšlenky. Po tom přijel Inoran a všechno v něm otočil, uvěřil, že jejich pohádka přijde, ale netušil, že bude trvat tak velmi krátce. V obličeji je popelavě bledý, když před ním začne nějaký Hideho poskok rozprostírat bílé plátno a zbraň se už nese. Myslí to vážně, on to myslí vážně. Když ucukne, ztratí tvář i hrdost a stejně ho zastřelí. Nebo se může zabít sám se všemi poctami.
"Miyavi-san bude tak hodný, že ti udělá sekundanta. Neboj, trefí se pořádně. Nedopustili bychom, aby ti hlavu sekal na třikrát, to by bylo kruté." Šklíbí se Hide a je připravený na jakékoliv hysterické reakce ze strany těch dvou. Aoi se otřeseně podívá na nabízený meč, viditelně polkne, ale natáhne po něm chvějící se prsty.