Hromadné - Málem jsem Tě zabil. - Část 1.

(Gacktova rezidence, Hideho hacienda, ulice Tokya)

Aoi

Tu noc Aoi oka nezamhouřil a do rána byla na jeho tváři rudá podlitina, jak dostal od Gackta, když se pokusil zachránit Uruhu. Přišli pro něj hrozně brzy a oznámili mu, že si má sbalit nedůležitější věci, protože Gackt rozhodl, že musí být převezen do bezpečí. On ale věděl, že je to spíš jakési dočasné vyhnanství, protože tu Gacktovi dělal nepořádek pod rukama. Gackt nikdy neposílal nikoho do bezpečí, protože to bylo proti jeho kodexu hrdosti. Pokud měli zemřít, pak všichni společně a pro něho tedy nebyla žádná výhra, že ho chtějí ukrýt. Jak se vrátí a zároveň si zachová tvář? Vypadalo to, že jeho hvězda klesla rychleji, než by se mohlo zdát, ale pořád ještě netušil nic o tom, jestli se ho Gackt chce elegantně zbavit nebo mu jen pohrozit, nebo zda by mu na něm skutečně mohlo záležet. On o tu poslední variantu ale od posledních dní nestál. Nebyl nevděčný, nezanevřel na svého milence a pána ve všech směrech, to ne, jen… měl plnou hlavu někoho úplně jiného a věděl, že tudy cesta nevede. Bylo by lepší zemřít se ctí. Možná to udělá na tom místě, kam ho vezou. Začne spěšně balit všechno, co je jeho srdci drahé, také hodně nejlepších kusů oblečení, kdyby se na to chtěl obléknout a samozřejmě svou tajnou výbavu na tvorbu jedů, která sama o sobě zabírala mnoho místa. On s sebou ale mohl mít tašek, kolik chtěl. Tušil, že mu nedovolí mít s sebou telefon nebo počítač, aby se nepokoušel dostat ze svého vězení pryč, dokud o tom nerozhodne Gackt a tak všechno dokončil, oblékl se do černých kalhot a černého svetříku pod zadek, který neměl zapínání, sepnul vlasy na temeni a posadil se naposledy do zahrady, aby ještě za tmy napsal v sms zprávě haiku na Inoranovo číslo. Nevymyslel ji, pouze ji četl a v jeho podání mohla znamenat mnohé, ale podle něj vystihovala všechno. Strany, na kterých stály, i jejich neuskutečnitelnou lásku. A Aoiho narůstající touhu po svobodě, kterou viděl jen v jediné možnosti. Odeslal ji a pak hodil telefon na zem. Vší silou na telefon dupnul, aby nikdy nikdo nepřišel na to, komu psal a obrátil oči k místu, kde věznili Uruhu. Je ještě tma, když pro něj přijdou muži, kteří ho mají vyprovázet a odnesou jeho tašky do opancéřovaného auta. Gackt tedy očekává problémy, ale rozloučit se nepřišel. Součást Aoiho potrestání. Je mu z toho hořko u srdce. +Sayonara, Gackt-chan…+ Nechá si otevřít dveře a nastoupí, po něm i muži, kteří mají zajistit jeho šťastnou cestu a pak auto vyrazí pryč do ulic Tokya. Skrz zatmavená okna neví, kam ho vezou. Zbývá mu jen tiše sedět, hledět na dlaně nezvykle klidně položené v klíně a počítat minuty nebo hodiny. Samozřejmě má trochu strach, jestli je někdo přepadne, kdo to bude a zda by zemřel rychle nebo padl do zajetí a byl mučen… Svou haiku si opakuje jako mantru.

短夜や  夢も現も  同じこと

(The short summer night. The dream and real. Are same things. - Takahama Kyoshi)

Inoran, Reita

Jeho celý svět se zhroutil. Věděl moc dobře, že díky tomu, co se kolem děje nemá nejmenší šanci dostat se k Aoimu blíž. Dost často si povídal s Reitou, který se snažil nenápadně vyzjistit, co se  sním děje, protože jeho neoblafnul ani se nesnažil. Znali se už nějakou dobu a jemu přišel jako někdo komu by částečně mohl věřit. V hlavě se mu pomalu rodil plán, jak by mohl Aoiho dostat k sobě, jenže…měl několik háčků a ty byly snad neřešitelné. Musel zjistit co nejvíc, aby mohl pracovat s možnostmi. Zaplatil, kde jakém poslíčkovi, aby mu řekl, co viděl. Kontaktoval své kamarády taxikáře, řidiče, aby mu hlídali okolí Gakkovi rezidence. Měl dlouhé prsty, když chtěl a teď se mu to dokonale hodilo. Nevěděl, že ho budou převážet, nevěděl nic ale musel se pojistit, kdyby náhodu ta příležitost přišla. Věděl moc dobře, že sám toho moc nedokáže. Potřebuje někoho k sobě, kdyby se náhodou něco zvrtlo, kdo mu případně bude krýt záda a to mohl být jedině Reita. Hned odpoledne k němu přišel a prostě mu to celé vyklopil. Buď jak buď, nemá na výběr.
"Potřebuju pomoc Rei-kun." Řekne naléhavě, když se mu podívá upřeně do očí a vlastně čeká všechno.
Rei vypadá ze začátku hodně zmateně ale po tom, co se stalo u Hideho na gauči. Chápe ho, možná líp, než kdokoliv jiný. On v tu noc pohřbil všechno, co si do teď myslel, že se nikdy nezmění.  Trochu se to v něm pere, protože by to Hide mohl brát jako zradu. Jenže když vidí výraz v Inoranových očích, nemůže jinak.+Šel by si pro mě, kdybych za ním nemohl?Já bych pro něj šel.+ Zeptá se sám sebe Reita a vzápětí si i odpoví;  nakonec mu na jeho prosbu kývne  a tím ztvrdí svůj ortel. Ino zrovna sedá do svého vlastního auta, když mu pípne smska od taxikáře, že u Gakkovy rezidence sedá Aoi do auta. Jeho jediná šance.  A pak přijde ta od Aoiho. Kdo jiný by ji mohl líp pochopit, než Liška. Ví, že je to opravdu on, že ho odvážejí a jestli ho nedostane dnes, tak už nikdy.
"Bez Tebe žít stejně nechci, vydrž už jedu." Broukne si pro sebe Ino, než napíše Reitovi smsku se slovem -teď - a ohlédne se do zpětného zrcátka.  Moc dobře ví, že bude mít v patách Miaviho. Musí ho hodně rychle setřást, nebo bude po smrti dřív, než stačí mrknout. Stačí jen jeden špatný pohyb a je to v pytli. Ale i nad tím už dopředu přemýšlel. Vede své auto rovnou k podzemním garážím, kde ví, že je hlídač a pečlivě registruje každé přijíždějící auto. Projde s ním všechny potřebné formality a zaparkuje daleko od výtahu ale kousek od schodů. Pípne centrálem, zpoza rohu vykoukne, jestli za ním opravdu jede  a už letí po schodech do patra a vyběhne na noční ulici. K jeho štěstí má spoustu kamarádu od aut a motorek. Takže se mu podařilo sehnat jednu z nich, snad jim to nějak bude moct zaplatit. Oběhne dva bloky, kde ho čeká motorka, nasadí si helmu a rozjede se ulicí . V podstatě projde kousek od vjezdu do garáží a ušklíbne se, když vidí, že Miyaviho auto teprve zajíždí dovnitř. V uchu má handsfreečko a vytáčí první svého známého, který jede opatrně za nimi a zjišťuje, kde jsou. Vzápětí už volá Reitovi, aby ho nasměroval za jejich cílem. Potkají se na jedné z křižovatek, když zahlédnou opancéřované auto a za ním taxi. Jenže už nejspíš zmerčili, že je někdo sleduje, taxi je sice nenápadné ale ne moc dlouho, navíc noci. Gumy zapískají, motory zařvou a za nimi je skoro vidět žhavá čára. Ino zůstává v závěsu za autem a Reiovi naznačí, aby objel dva bloky, pořád budou ve spojení a třeba jim to vyjde a podaří se mu autu nadjet. Sám se nehodlá vzdálit ale to se mu málem stane osudným, když se ozve první výstřel a kulka sklouzne po plastu motorky. Udělá několik  obloučků, málem to položí ale nakonec ji udrží a přidá plyn.
"Do prdele." Zanadává si Ino.
"Seš v pohodě." Ozve se na druhém konci linky.
"Jo jeď, jsem v pohodě."

Aoi

Trvalo to mnohem kratší dobu, než si Aoi původně myslel, když se auto z ničeho nic odpíchne z místa a nabere rychlost. +A je to tady, už jdou po nás. Škoda jen, že od včerejška nejsem tak cenný, jak si myslí...+ Proletí mu hlavou, když se pevně chytí madla dveří. Auto s ním několikrát zacloumá sem a tam, ale mezi ním a řidičem je vytažená stěna, je v této části kabiny vlastně sám a vůbec netuší, co se to děje. Vidí ven, ale nemůže stáhnout okno, a tak jenom vytáhne z pouzdra svou Berettu92FS, která má nádherný dekor černé krajky. Je lehoučká a vhodná přesně pro něj k sebeobraně, protože touto cestou on zásadně neútočí. Rozhodně se bude vzpírat a postřílí jich tolik, kolik se jich ocitne ve dveřích auta, kdyby potencionální nehodu náhodou přežil a auto zastavilo. Rozhodně nedopustí, aby byl dopaden a pokoušeli se z něj dostat jakékoliv informace. V tuto chvíli je přesvědčený o tom, že je to někdo z gangů, které na sebe Gackt poštval. +Snad jsi mě sem neposlal jako volavku, Gackt-san.+ Napadne ho i tahle možnost. Auto nabírá pořád větší a větší rychlost a podle toho, co vidí venku se dostali na dálnici. Naštěstí je tak brzy ráno, že tu zase tolik civilních vozidel není a dá se mezi nimi dobře kličkovat, ale brzy se ozve střelba a pochází odsud. Po někom střílejí… Aoi vztekle uhodí dlaní do okýnka, protože nemůže dělat opravdu vůbec nic, ani se podívat na to, kdo to je. V jednu chvíli se k boku auta dostane jezdec na motorce, ale má kombinézu i helmu a rozhodně není možné poznat o koho jde, i kdyby ho snad nějak znal. Pak se ale zase ztratí za autem a pak se několik projektilů odrazí od pancéřování. Pokoušejí se jim prostřelit pneumatiky? Auto sebou znovu smýkne, prudce zabrzdí a Aoi sletí ze sedačky k přední stěně. Usedí to a zase se vrátí do předchozí pozice. +Že jsem si na to nevzal Kinedryl.+

Inoran, Reita

"Už ti někdo řekl, že jsi úplně magor." Ozve se v návaznosti na  Inoranova slova Reitův hlase a trochu rozpačité uchechtnutí. +A já jsem ještě větší, že do toho lezu s Tebou.+ Proběhne Reitovi ještě hlavou, když se zrovna obratně vyhýbá několika autům. Jede ulicí o dva bloky dál, jestli se to podaří pěkně se k nim dostane na druhém nájezdu na dálnici o pár kilometrů a třeba je donutí strhnout volant. Je to hodně sázka do loterie ale lepší plán nemají. Zanadává si do helmy, když mu do cesty vjede bezdomovec s vozíkem, prudce zabrzdí a strhne motorku doprava, škrtne kolenem o asfalt a jen díky koženým kalhotám jeho kůže zůstane ušetřena. Tohle v plánu úplně nebylo ale k jeho štěstí má tyhle ulice celkem v malíku a orientuje se době, aby věděl, že se na další křižovatce vrátí zpátky.
"Jestli to přežijeme dorazím tě osobně Ino-kun." Zabručí do mikrofonu Rei, když se trochu vzpamatuje z náhlého manévru a přidá plyn, čímž se přední kolo na krátký okamžik nadzvedne.

"Magor?" Zareaguje až po chvíli Ino, protože on sám má plné ruce práce. Samozřejmě, že má zbraň ale taky tuší, že je auto opancéřované, takže by to bylo trochu plýtvání náboji, které později bude nejspíš potřebovat. Navíc, pokud by nebylo, hrozilo by, že trefí Aoiho a to nehodlá riskovat ani za senu vlastního života.
"Tak už mi dlouho nikdo neřekl. Máš divné balící techniky." Uchechtne se trochu nervózně, protože další kulky sklouzne po krytu motorky ale tentokrát tak úplně nemine svůj cíl a protrhne kůži motorkářských kalhot ale taky tu jeho. Noha mu leknutím sklouzne z pedálu a následuje další zakolísání, už byl vedle auta ale tohle ho zase dostane dost daleko od nich.
"Možná nebudeš muset." Sykne Inoran na Reitovu poznámku a ohlédne se za sebe, kdy mu přes plexisklo do očí zasvítí majáčky policajtů.
"Máme společnost. Setřesem je na dálnice, tyhle povozy nemají tolik koní." Připojí ještě vlastní poznámku, když zamíří za Gacktovým autem na vjezd na dálnici.
"Rei-kun. Dávej bacha, ať tě nesejmou." Houkne Inoran vážně a radši se víc nakloní nad tělo motorky, aby byl co nejtěžší cíl, jenže kulky začnou létat i z druhé strany. Prudce přidá plyn, když se jim cesta otevře na čtyřproudé dálnici a on si úplně pitomě vzpomene na autíčka ve videohře, kterou hrál jako dítě.
"Mám tuhý kořínek, zapomněls." Odpoví mu Rei a sám si zkracuje cestu uličkami a střádá si pro sebe drahocenné sekundy navíc. Už se před ním objeví druhé vjezd na dálnici. Znovu přidá a málem nezvládne ostřejší zatáčku a objeví se před opancéřovaným autem. Nevyjde mu to ale tak jak předpokládal a škrtne plastem o pancéř auta. Může se jen modlit, že to nakonec usedí a třeba donutí řidiče trhnout volantem na stranu. Policajty po těch desítkách kilometrů nechali někde daleko za sebou. Nejspíš je za pár kilometrů vystřídá jiná hlídka nebo postaví zátaras, to je vždycky těžko odhadnout.

Aoi

Když se před vozidlem z ničeho nic objeví další jezdec na motorce a k tomu do něj skoro narazí, řidič volant intuitivně trochu strhne, aby nedošlo ke kolizi, která by je mohla zastavit. Další dva muži v kabině začnou okamžitě střílet z okýnek, ale při tom, jak auto nekontrolovatelně balancuje sem a tam a motorkář taky, se netrefí ani jeden z nich. Aoi se vzadu znovu zesune ze sedačky a potluče si rameno i kolena, ale nadává u toho jako italský milovník a pak už se zapírá o stěny rukama i nohama. K čertu, zdá se, že se jich nemůžou zbavit a k tomu za zády uslyší houkání policejních majáků. Netrvá to ale moc dlouho a zmizí někde v dáli. Řidič vozu pochopí, že na dálnici se kvůli zátarasům a dalším hlídkám už zdržovat nemůžou a uhne na příštím sjezdu zpět do města, kde se ale začíná objevovat čím dál tím víc aut a blíží se ranní špička. A to v Tokyu znamená zůstat stát v koloně. Řidič je velmi šikovný a zkušený, proplétá se ulicemi, využívá skulinky, o kterých ví málokdo, ale motorky jsou tady obratnější a drží se jich jako klíšťata. Jakmile dojde k další střelbě, začnou být ohroženi na životech i civilisté a nakonec už není možné projet s transportérem dál. Auto zastaví, z venku je slyšet naléhavý rozhovor Gacktových mužů a dva z nich otevírají jeho dveře, aby mu naznačili, že musí ven a že ho odtud musejí dostat jinak. Dřív, než se tu objeví další rodiny, které už jistě zjistily, že je Aoi převážen a že po něm někdo jde. Tohle už musí být chvíli snad i ve zprávách. Ani by se nedivili, kdyby jim nad hlavami brzy proletěl policejní vrtulník. Aoi protestuje, nechce tady nechat svoje věci a hlavně vybavení a nakonec popadne alespoň tu jednu tašku s jedy. Berettu má připravenou v ruce, drží jí hlavní nahoru a jeho muži ho kryjí, když s ním přebíhají od auta k autu a snaží se ho dostat ke vchodu do podzemním garážím. Tam pravděpodobně ukradnou další auto a pojedou anonymně dál. Motorky jsou tady dřív, než se jim to podaří, on sám šetří náboje, ale jeho muži střílí hned, lidé řvou, odněkud bleskne fotoaparát a pak už běží jako o život podzemím směrem k prvním autům. Ohlíží se přes rameno, pořád neví, kdo to je, ale chlapi ho drží za loket a pobízejí k většímu spěchu. Musí, protože pokud se mu něco stane nebo úkol nesplní, skončili, a oni to vědí.

Inoran, Reita

Už to vypadá, že Reita dostal nápad, jak je zpomalit možná i zastavit, vidí před sebou auta skoro seřazené vedle sebe. Mohl by před nimi přibrzdit a tím zbrzdit i nepřítele. Jenže omyl. Auto s Aoiem vyjde z dálnice  a on musí prudce zabrzdit, aby ho nesundali k zemi a pak už vyrazí po boku Inorana do ulic města.
"Tudy neprojedou." Broukne Ino do sluchátka, když si uvědomí, že míří na jednu z rušnějších ulic. Zná to jako své body, projížděl tudy nespočetkrát, když načerno taxikařil a nakonec se jí většinou vyhýbal. Kývne na Reitu, když oba dva jako na povel přidají a už jsou jim v patách. Proplétají se dobře mezi ostatními auty. Zdrží je trochu autobus, před kterým musí chtě nechtě zpomalit a dají tak Gacktovým mužů menší náskok. Dorazí, když už stojí kolem Aoiho a začnou po nic pálit. Oba dva skoro ve stejný okamžik prudce zpomalí, strhnout řídítka stranou a pošlou motorky bokem po zemi před sebou. Samy se skutálí trochu stranou, Reitu málem přejede popojíždějící auta a kryjí se za nimi. Bude to vlastně poprvé, co si naostro vyzkouší zbraň od Hideho.+Je čas na ty slony.+ Ušklíbne se, když dá průchod své vlastní myšlence a vypálí první ránu, musí udělat několik kroků dozadu a málem se odporoučí k zemi, jak ten zpětný ráz prostě nečekal.
"To není zbraň ale dělo." Utrousí pro sebe a ví, že po druhé už ho to tolik nepřekvapí. Vypálí znovu ale prostě mu v tomhle ohledu chybí trénink. Nemá skoro vůbec nic odstříleno, možná tak nějaké předešlé hodiny strávené na střelnici, není nováček ale rozhodně žádný profík a Ino je na tom jak se zdá podobně. Snaží se kličkovat mezi auty, které jim zajišťují krytí a oba dva horlivě přemýšlí, jak se k Aoimu dostat a hlavně ho netrefit. Pomalu je dohání, jsou přece jen trochu obratnější, než ta jejich tlupa. Moc šancí jim ale nezbývá. Ino přemýšlí, co by mohl dělat. Napadá ho jen jediná myšlenka, Aoi totiž nejspíš neví, proti komu stojí. Zasune pistoli za pas, rozběhne se o něco rychleji směrem k nim, je to riskantní, můžou ho kdykoliv trefit.
"Ino." Zařve za ním Rei, které ho jen s vytřeštěnýma očima sleduje, nemůže moc dlouho, aby ho taky netrefili. Ino se bez váhání vyhoupne na kapotu stojícího auta u patníku a pak na střechu, to už si stahuje helmu z hlavy.
"Hej, tady jsem." Zařve na celou ulici a na několik vteřin ze sebe udělá hodně snadný cíl a pak zas hbitě seskočí dolů. Může se jen modlit, že ho slyšel, že poznal jeho hlas a že si domyslí, vzhledem k jejich počtu, že pro něj přišel on sám. Nechtěl použít jeho jméno, aby nebyl v podezření. Schová se za první auto a pokračuje v jejich posunu za nimi do garáží. Kde si s Reiem kryjí záda a při jednom přeběhu se Reitovi podaří trefit vrhacím nožem jednoho z nich do zad.

Aoi

Aoi ještě pořád vidí až do ústí do podzemního vstupu a najednou jeden z motorkářů vyskočí na auto, sundá si helmu a zavolá. Ohlédnou se skoro všichni a jemu trvá přesně vteřinu, než ho pozná a pochopí, co se tady děje. Zastaví se jako vrostlý do země, jeden muž s ním trhne a on se najednou nechce dát, škubne sebou zpátky a musí se nutit nevykřiknout jeho jméno, aby se mu později nemstili. Horečně vymýšlí, jak je setřást a jak se k němu dostat, ideálně tak, aby nikdo netušil, kdo ho odsud unesl, aby po něm hned nešli. V tu chvíli je jeden jeho muž zasažen vrhacím nože a skácí se k zemi a okamžitě začne křížová palba. Klidně by mohl schytat nějakou odraženou kulku nebo by Inoran mohl být zastřelen. Napadne ho něco docela nového, ale neví, jestli to jeho láska pochopí. Namíří svou vlastní zbraň proti nim, aby to vypadalo, že to jsou jeho soupeři a zmátl tak případné podezření, schválně míří dost mimo, ale vypálí ještě jednou a pak něco horečně šeptá tomu, kdo celé akci velí. Inoran s Reitou pak můžou vidět, jak prudce uhne do strany a utíká garáží někam pryč. Jeho muži mu kryjí ústup, zůstávají na místě a už není možné se skrz ně dostat dál. Vydrží to tak dlouho, dokud nedonutí Inorana a Reitu, aby se ukryli a palba utichne. Dva z nich se oddělí a běží ve stopách Aoiho, ale brzy se jeden z nich vrátí a je jasné, že se něco děje. Aoi si naivně myslel, že si poradí se startovacími kabely, dostane se z garáží druhým výjezdem a někde na ulici se potká s klukama, ale nejde mu nastartovat ani za nic. Schovat se, ale kam? Do kufru? Pod auto? Při jedné stěně je větrací šachta, ale nevypadá to, že by byl schopný se do ní vytáhnout a zalézt tam. A pak uslyší hlas svých mužů. Co nejtišeji za sebou přibouchne dvířka auta, do kterého se vloupal, je to hodně starý Ford, který ani nemá zámek na dálkové ovládání, jen klíček a pak sklouzne na podlahu mezi sedačkou a volantem. Skoro se tam nevejde a pokud by někdo kontroloval auta, je v háji. Jak dlouho jim vydrží běhat po garáži a hledat ho? Snad budou dost bystří na to, aby si mysleli, že prostě někudy vyběhl do jiného podlaží, oni zatím nepochopili, že se jim snaží utéct, myslí si, že prchá před pronásledovateli.