Hromadné - Ještě není konec. - Část 4.

(Gactova rezidence, Hideho hacienda)

Sugizo, Hide

"Neříkej, že ho nemáš, to má dneska každý." Oplatí mu popíchnutí, které se protáhne v dlouhý sten, jak se propne v zádech, když se Miy začne pravidelně otírat o velmi konkrétní bod jeho těla. Brzy ucítí jeho horkost uvnitř svého těla a stačí mu opravdu jen pohled do jeho tváře a výraz v jeho očích, než se konečně propustí nahoru, společně s ním. Fascinují ho jeho mokré vlasy a zpocená tvář, moc se mu takhle líbí. Třese se po celém těle, ani si to neuvědomuje, když s ním ještě stále lomcuje extáze, zatímco se snaží naslouchat jeho slovům. Dovolí svým stehnům klesnout podél jeho boků, ale zůstává tak, aby mohl Miyavi zůstat v něm. Ještě chvíli o něj nechce přijít. Přivře oči, když mu Miy olíbá nos a pak si vyposlechne pro něj tu krásnou větu.
"Dobře." Slíbí mu, ani vlastně neví co, a jak moc závažného slibuje. Propadl mu a vyslovil to tak přirozeně, jak to je je možné. Velmi by si přál, aby mohli být spolu. Vlastně by se měl domáhat podobných slibů i od něho, jeho apetit byl pověstný, jenže mu něco říká, že to není potřeba. Vidí mu to na očích. A on umí být velmi důsledný v likvidaci všemožné konkurence. Ani si neuvědomuje, že drží dlaň v blízkosti své tváře, až do okamžiku, kdy ho začne sledovat, jak si ústy svléká prsten, líbne ho na tu ruku a pak mu ho nasadí s takovým erotickým nábojem, že se celý zachvěje jenom z toho pohledu. Pootevře rty, když očima přeskočí mezi jeho očima a prstenem na své ruce. Jsou to takové pomyslné zásnuby mezi nimi, a pokud mu před tím Miyavi řekl, že je označkovaný, teď už to tak rozhodně bylo. Při bližším prohlédnutí zjistí, že je na prstenu dračí značka. Bude si muset dávat obrovský pozor, aby si tohohle nikdo nevšiml, zastřelili by ho na místě jenom za to.
"Miluju tě, Miy-chan, není v ničí moci to změnit. Najdu tě i v jiném životě, než je tento." Řekne mu tiše, když ho pohladí po ramenou a horní části paží.
"Ještě není konec." Broukne po chvíli a mohl by tím mít na mysli jejich dny, ale především tím myslí tento okamžik. Ještě ho nechce pustit domů. Natáhne ruku někam doleva, kde mezi pokrývkami tuší jeho nůž, když ho konečně nahmatá a při tom se poraní o jeho ostří na dlani. Pomaluje mu vlastní krví obličej, jako by se chystal do boje a usměje se.
"Nechceš se podívat do zrcadla?" Kývne bradou opodál.

"Hmmm..." Broukne jenom Hide měkce a tiše, skoro do ztracena, když nepřestává ve svých něžných hrách a nemůže od svých rukou odtrhnout pohled. On sám už je slušně roztopený a když se ještě Reita poposune víc dozadu a proti jeho klínu, v tu ránu je v pozoru na plno. Tiše si vzdychne u jeho ucha, když Rei sevře prameny jeho vlasů. Tohle nemohlo skončit jinak. Tlakem na jeho ramena ho přiměje trochu se zvednout a když si spolu vymění pohled, naznačí mu, že vana je dost velká na to, aby se mohl přetočit čelem k němu. Existovala jistá varianta, že by teď nemusel chtít, když je tolik zbitý, ale takhle mu alespoň na nic nenalehne a nic příliš nesevře a jeho boky si proti sobě dovede zvedat sám. Počká si, až to doopravdy udělá a navede jeho ruce na hrany vany, kterou by mohl sevřít a dobře si tak pomoct v pohybech. Pak těmi svými vystoupá od jeho zápěstí, po pažích, až nahoru na ramena a přes hrudník zase dolů a na boky. Podívá se mu do očí s němou pobídkou, že kdyby nechtěl, tohle všechno utnou a půjdou spát. Tedy po tom, co si Hide připustí hodně studené. Hodlá mu v tom ale zabránit malou ochutnávkou, když jím jemně trhne proti svému klínu a dotknou se tak navzájem v místech nejcitlivějších.
"Jestli ti zabránili souložit, tak se neznám a dojedu tam na ně ještě teď." Řekne mu a je jasné, že by byl schopný dojet před Gacktovu rezidenci a řvát tam na ulici jako na lesy, že si kvůli nim nezašuká.
"Rei-chan..." Obrátí z ničeho nic na hodně vážnou notu, když se dlaněmi vrátí na jeho tvář a přitáhne si ho proti sobě k velmi vášnivému polibku.
"Už nikdy ode mě nikam nechoď. A kdybych měl někdy zatmění a vyhodil tě, tak mě vem pánví po hlavě, ale já už ho mít nebudu, slibuju." Řekne mu naléhavě a znovu se s ním střetne v souboji jazyků. Levou rukou už zase sjíždí dolů a protáhne ji podél jeho boku až na jeho zadek. Nesmí ho moc svírat a je to za trest.

Miyavi, Reita

Miyavi pohledem sleduje prsten, možná déle, než si sám uvědomil. Fascinuje ho, jak mu dokonale sedl, protože ani on sám nečekal, že to takto skončí. Jenže si v tuhle chvíli nepřeje nic jiného, než aby ho měl u sebe, aby věděl, že pro něj není jako každý druhý. Su si prošel trnitou cestičkou k jeho srdci a tam zůstane. Nikdy k sobě nikoho nepustil tak blízko, aby dokázal takovým způsobem nahlédnout do jeho nitra. Hide to viděl taky ale pořád to nebylo tak úplné. Sugizova slova se hluboce zarývají do jeho nitra a on ví, že mu budou znít v hlavě napořád.
"Já vím, že ano. Ty jsi ten jediný, kdo to dokáže." Broukne měkce a tiše a spokojeně se usmívá, když vidí, že prsten je pořád na svém místě. Je to šílené, je to nereálné, že by kdy mohli být spolu ale Miyavi se na tu možnost upne celým svým vědomím. Nepatrně se zachvěje pod dotekem jeho dlaní a skloní se krátce k jeho hrudi, aby ji mohl několikrát políbit. Jak poprvé utíkal, teď se mu rozhodně nikam nechce. Nemá důvod nic skrývat, právě naopak, chce, aby viděl úplně všechno. Možná je to naposledy. Očima sleduje zaujatě pohyb jeho dlaně, jak něco hledá pod pokrývkami a zvláštně se mu v nic zaleskne, když postřehne Sugizovu krev. Z jedné strany jím jen z toho pohledu projede neskutečná vlna vzrušení, ze strany druhé by ten nůž nejradši roztavil v plamenech za to, že si dovolil mu ublížit. Stáhne obočí k sobě, když se pere sám se sebou ale jeho nitro se přikloní k té první straně ve chvíli, kdy mu pomaluje tvář a on jak kdyby cítil na patře kovovou chuť krve, i když to není možné.
"Su…." Broukne do ticha mírně zastřeným hlasem a krátce zavrtí hlavou.
"Zrcadlo bude muset počkat, promiň." Zavrní roztouženým hlasem, když si uzme s nově nabitou vášní jeho rty. Trochu se nadzvedne na levé ruce a pravou, ve které má přece jen víc síly podvleče pod jeho pasem, aby jej donutil se přetočit na něj a tentokrát je to on, kdo k němu vzhlíží.  Vydrží si užít ten pohled jen několik málo sekund, než se vyhoupne do sedu a  prudce se  přitiskne na Sugizovo tělo a dalším zasténáním.
"Všechno ostatní musí chvíli počkat." Zavrní znovu, když sevře jeho zadek ve svých prstech a pohne s ním prudce proti svému klínu. Tou krví jakoby v něm probudil něco úplně jiného, pro tuhle chvíli naprosto nečekaného.

Rei už chvíli doufá, že by mohl chtít Hide jejich pobyt ve vaně trochu zpestřit. Stačil první dotek v klíně a on věděl, že i kdyby byl na pokraji smrti, vůbec by ho to neodradilo. K tomu vzdychnutí, jenž podporuje jeho rozpoložení a on nezaváhá ani na vteřinu a začne se přesouvat obkročmo nad něj. Jde to vážně špatně, ovládá svůj výraz, aby se ani jednou neušklíbl, jak se ozývá kdejaká část jeho těla, o které do dnešního dne ani pomalu nevěděl. Nic ho ale nemůže zastavit na to po něm až příliš touží. Jen krátce zavrtí hlavou, když se opatrně uvelebí na jeho klíně, aby ho ujistil, že rozhodně nemá v plánu si něco rozmýšlet nebo přestávat a neubrání se uchechtnutí v závislosti na jeho slovech. Úplně ho vidí, jak na Krále řve, že si kvůli němu nic neužil. Uchechtne se podruhé.
"Promiň ale tohle budu chtít nejspíš vidět." Dobírá si ho s úsměvem a vzápětí zavzdychá, když se dotknou vzájemně svými klíny.
"V tomhle mi nezabrání nikdo, věř mi." Broukne se svou osobitou paličatostí, na tohle prostě nemají ani démoni, je o tom přesvědčený. Vzápětí se zatváří opravdu vážně a zároveň se měkce pousměje, když mu říká, že už nemá odcházet. Trochu zmučeně zamručí, do jeho rtů, jak moc by mu chtěl odpovědět, že se opravdu nikam nechystá a že by ho od sebe nedostal ani celým regimentem, místo toho se s napnutím svalů na pažích nadzvedne hodlajíc mu dát mnohem lepší odpověď, než by slovy kdy dokázal. Pustí se jednoho okraje, aby mohl nasměřovat jeho chloubu k těm správným místům a se sevřenými víčky na něj začne pomalu dosedat, aniž by si s ním přestal vyměňovat polibky. Zavzdychá znovu, jakmile ho ucítí celého ve svém nitru a pomalu přesune ruku na tu jeho a donutí jej zatnout prsty do kůže na vlastním zadku. Kašle na bolest, prostě chce, aby ho pořádně stiskl.
"Něco vydržím, zapomněls?" Ozve se provokativní otázka a s rozverným plamínkem v očích se na jeho klíně pohne poprvé zapírajíc se dlaněmi o jeho ramena, na které se cestičkou po pažích dostal.

Sugizo, Hide

Opravdu si to myslí? Opravdu si Miyavi myslí, že on je ten jediný na světě, který ho všude najde? Jestli od něj někdy něco nečekal, tak romantiku, ale zatím to jsou samá velká gesta a pokud si snad chtěl namlouvat, že to v hotelu bylo jenom o sexu, po dnešku je s tím konec. Propadli jeden druhému a vědí, že to dlouho nevydrží držet pod pokličkou a jako druhořadou věc. Ať tohle dopadne jakkoliv, bude to s velkým ohňostrojem. Jeho spontánní nápad s krví se ukázal jako velmi dobrý, protože v podstatě okamžitě pocítil, jak se Miyaviho mužství znovu napřímilo. Tohle ho vzrušuje, tohle je to, čím si ho získá, proti ostatním, kteří na to žaludek nikdy mít nebudou. To, jakým způsobem u toho vyslovil jeho jméno, je toho důkazem. Nechá se jím otočit do obrácené polohy, kdy se sám ocitne nahoře, trochu se mu při tom zatočí hlava, jak až dosud ležel na zádech, ale hned se líp usadí a sevře jeho boky svými stehny. Krev na jeho dlani ještě není úplně zaschlá, už ji po jeho těle rozmazal na všech místech, na kterých se ho dotkl, ale přece jenom ho napadne ještě rychle několikrát přejet přes vlastní obličej, když nemá čas podívat se sám na sebe. V tu ránu je Miy u něj, tiskne svoje tělo na Sugizovo a trhne s ním způsobem, který ho přiměje vyrazit ze sebe hlasitý sten. Krátce zakloní hlavu, než se mu plamenně podívá do očí a nadzvedne se tak, aby mohl přejít rovnou do protiútoku. Bez váhání, bez ptaní, bez připravování, začne dosedat na jeho chloubu. Za normálních okolností by to pro něj mohlo být velmi nepříjemné, ale po tom, co už se mezi nimi stalo a po tom, co všechno si řekli a slíbili, mu na to ani nezbývá místo v hlavě. Nebolí to, nevnímá to, prostě ho znovu přijme do svého těla, zatímco zatíná nehty do jeho ramen.
"Byl jsi ke mně tak něžný a ohleduplný. Chci ti to vrátit a udělat to tentokrát po tvém." Řekne mu touhou zastřeným hlasem, když dosedne úplně. Přiblíží rty k jeho uchu, oběma dlaněmi mu zajede do vlasů a přidrží si ho tak.
"Slyšel jsem, že se podobné obrázky jako u tetování dají dělat i pomocí drobných jizev… chci, abys něco takového udělal ty. Na mě..." Zašeptá a vyčká nehnutě na reakci, jakou to v něm vyvolá.

Hidemu se zvednou koutky rtů nahoru, když mu Rei řekne, že žádná přestávka v milostných pletkách nehrozí. Ten kluk je hrozný nezmar, opravdový fénix. Než si ale stačí vyměnit další sladká slůvka, ucítí Reitovu dlaň kolem svého penisu, zalapá po dechu a v dalším okamžiku už pocítí jeho vchod proti sobě. Voda jim v tom dost pomáhá, ale stejně je to velmi rychlé, nečekané a zatraceně vzrušující. Málem se praští zátylkem o hranu vany, jak nechá hlavu spadnout dozadu, když se ocitne v Reitovi úplně celý. Když ho pak ještě začne hecovat tím, že ten jeho zadek mačkat může, opravdu neváhá a udělá to.
"Tobě se to líbí, co?" Obviní ho, i když je to naprosto očividné, ale to je jenom dobře, protože jemu se to líbí taky a alespoň to může beztrestně praktikovat. Položí tedy na jeho zadek obě dlaně, pevně ho stiskne a začne mu tak pomáhat proti sobě v pohybech, protože jinak toho v sedě ve vaně zase tolik nesvede. Hladina se začne přelévat přes okraje, ale to mu rozhodně nijak nepřekáží. Vzdychá s jeho jménem na svých rtech a čím dál tím víc si uvědomuje, jak moc chyběl, jak moc by bez něj byl nešťastný, kdyby se nikdy nevrátil. Nebylo mu to jedno, když odcházel, i když to řekl. V tuto chvíli si nepřeje nic, než aby mu udělal dobře po tom všem, co teď zažil,  tak sám sebe drží od vrcholu, co nejdál to jde, aby měl naprostou jistotu, že Reita bude první. Uvolní pravou dlaň z jeho polovičky, když ji přesune za bradu a podrží si ji těsně před svými rty.
"Aishite iru, Rei-chan, ty jeden paličáku. Ashite iru, rozumíš?" Vyráží ze sebe mezi vzdechy, než ho znovu políbí se vší vášní a cítí, jak mu začíná škubat snad až v konečcích prstů.

Miyavi, Reita

Skoro bolestně Miyavimu zaškube v klíně, když si uvědomí, jak jsou té krve zapatlaní. Tohle je prostě přesně jeho gusta. Je to zvrácené ale on by to nechtěl jinak. To všechno v něm probouzí mnohem víc, než by si kdy dokázal představit a svou vlastní dlaní přejíždí po místech na Sugizově tváři, kde krev pozvolna zasychá.
"Moje vlastní prokletí." Olíbává krvavé stopy, nedokáže se od něj odtrhnout a slastně přivírá víčka. Zasténají společně, když s ním pohne proti sobě, už ví, že mu jedna noc rozhodně stačit nebude a nebýt v domě démona, nejspíš odtud nevylezou tak půl roku a i to by bylo málo. Pravděpodobně by po sobě zanechali neskutečnou spoušť a rozhodně by to nechtěl uklízet, tohle si ale budou muset nechat na jindy. U Draka, on to nechce nechávat na jindy!! Tiskne se k jeho tělu a  znovu hlasitě zavzdychá, když na něj Sugizo dosedne, tentokrát se bolestně kousne do rtu a zavrátí hlavu, aby mohl dát průchod roztouženým pocitům, které putují přímo do jeho klína.
"Udělej to." Pobízí ho Miy zastřeným hlasem a spokojeně si sykne, pod nehty zatnutými ve svých ramenou.
"Udělej to Su-koi." Vydechne podruhé a natiskne se na jeho tělo, jak kdyby měli v další sekundě splynout v jedno.  Zaboří jen trochu, jak mu to Su dovolí, nos do jeho vlasů, které voní po něm a ukládá si do hlavy všechny její podtóny. Nepochybuje o tom, že by ji poznal poslepu a klidně i mezi měsíc starými mrtvolami. Už ji nikdy nezapomene. A pak přijde něco, co nečekal. Ta prosba, to žádost, že by to měl být on, kdo poraní jeho kůži a vyryje do ní vlastní značku. Pro ně to znamená mnohem víc, než cokoliv jiného. Zatne prsty do jeho poloviček a zakousne se mu do ramene, jak silné pocity to v něm vyvolá. Co by pro něj mělo být víc, než právě tohle. Bude hrozně nervózní, když to udělá, ale zároveň ví, že jeho ruka se ani nezachvěje. Nedovolí, aby to pokazil.
"Hai." Stiskne silně jeho boky a pohne jimi proti sobě.
"Jen nevím, jak ti pak dokážu odolat." Lže, on s tím bude mít problém i tak a představa, že se potkají někde se svými rodinami za zády a on ho prostě stáhne sebou na zem…no nejspíš by je v první chvíli ani nebyli schopni odstřelit.

Reitovi stoupnou koutky vzhůru, když vidí, co svým jednáním způsobil. O to víc je spokojenější, že ho dokázal překvapit a hned si dá za úkol, že se o to příště pokusí znovu. Ano, udělá maximum proto, aby nějaké příště bylo.
"Líbí." Vydechne trochu zbytečně, protože je to očividné ale klidně mu to bude říkat pořád dokola, když to chce slyšet. Položí dlaně na jeho tváře a zamíří s nimi dozadu, kde promne zadní stranu Hideho šíje a nespouští pohled z jeho tváře. Málem o tohle všechno přišel svou vlastní vinou. To už nikdy nedopustí. S Hideho pomocí sladí svoje tempo jak je pro ně oba nejlepší a za několik okamžiků se koupelnou rozléhá i jeho hlas. Zapírá se střídavě o kraj vany a jeho ramena, bolest utlačuje někam do pozadí neskutečná slast. Zítra se nejspíš ani nezvedne z postele ale klidně v ní zůstane, i když vzhledem k tomu jací jsou kluci mu to nejspíš dopřáno nebude. Překvapeně na něj koukne, když mu podrží bradu a zalapá po dechu při jeho vyznání, to je tou poslední kapkou, díky které odolával svému vrcholu. Neodpoví mu, rozhodně ne hned, jen uvězní tvář ve svých dlaních a prudce ho políbí, když jeho plamen vyšlehne do výšky několika stop a v tu chvíli odpálí sám sebe k vrcholu. Líbá ho ještě chvíli, než největší vlna orgasmu odezní jen jeho polibky zvolní ale nakonec se neodtáhne úplně, jen na několik milimetrů, aby si mohl opřít čelo o to jeho.
"Ashi-…" Nedokáže ovládnou svůj dech a zběsilé tempo srdce, aby to vyslovil celé. Ušklíbne se sám nad sebou, než se o to pokusí znovu.
"Ashite iru Hide-koi." Je to šílené, jak dlouho na tuhle chvíli čekal a ještě před nedávnou dobou v clubu by ho ani nenapadlo, že to bude právě Drak, kterému tolik propadne. Ale ať se celý svět třeba postaví na hlavu, o to jinak nechce. Dlaněmi sjede na jeho hrudník a vzápětí na ramena, než protáhne ruce dozadu a nechá o něj opřená svá předloktí, na kterých už má náznak husí kůže, jak voda chladne. On má ale pocit, že ji svým vlastím tělem rozehřívá.
"Koupelnu už jsem viděl, co bude dál?" Broukne s nádechem provokace. Ne, že by se úplně cítil na nějaký postelový maraton ale…podobných poznámek se asi na nejbližší dobu nevzdá.

Sugizo, Hide

"Ty mi ještě dokážeš odolat?" Zeptá se Sugizo okamžitě, ale je to jen takové dobírání. Místo toho ho znovu políbí, trochu víc hravě a pak mu něžně okouše ret kolem dokola, než se na jeho klíně začne znovu pohybovat. A při tom si dá záležet, aby mu podrápal celá ramena a záda na lopatkách a jakmile ucítí pod bříšky prstů naběhlou kůži, přesune svoje dlaně na jeho stehna a pokračuje tam, zatímco přidává na tempu i razanci, div je oba nezničí a sobě neublíží. Nutně potřebuje, aby tohle bylo v rámci možností nezapomenutelné a příště…. Příště, až na sebe budou mít mnohem víc času a klidu a všechny možnosti, rád by poznal, jaké by to bylo, když si Miyavi nechá popustit fantazii. Možná začíná být podobně šílený jako on, nikdy nic podobného nevyhledával, ale s ním padají všechny zábrany i pochybnosti, naopak, stává se velmi odvážným a má chuť experimentovat. A to ve vodách, do kterých by se asi jen tak nikdo nepustil. I přes uspokojení, které přišlo jen před malou chvílí nevydrží toto tempo dlouho a brzy se znovu dotkne výšin, které spolu dnes navštěvují. Propne se prudce v zádech, pohodí vlasy v oblouku jako v reklamě na šampón a pevně u toho tiskne jeho stehna, dokud nepoleví nejsilnější vlna orgasmické křeče. Pak se jeho tělo rozechvěje v reakci na vypětí, které prodělalo. Vůbec mu to tak nepřipadalo, ale skutečně jsou oba zpocení, jako by byli na štvanici, to on je hnal, dokud mohli oba dýchat a plíce je nepálily a ani si to příliš neuvědomoval. Musí si obě paže položit kolem jeho krku a opřít se o něj celým tělem, protože se mu z toho vypětí trochu točí hlava a potřebuje ovládnout svoje tělo, než bude schopen čehokoliv dalšího. Než ho bude schopen vyprovodit pryč a na to nechce ani myslet, ale už tak tu strávili víc času, než by měli. S tím, jak jeho tělo trochu vychládá, se jeho sevření zmírní a nakonec už jen tiše oddechuje, stulený do jeho obětí, dokud se oba naprosto neuklidní a jemu plně nedojde, co teď musí udělat. Rozloučit se...Jenže není schopný udělat první krok, promluvit, narušit kouzlo okamžiku a říct mu – Musíš jít, pro tvoje vlastní dobro… Hledí před sebe do prázdna se rty mírně pootevřenými a snaží se zastavit čas silou vůle, ale ono to nejde.

V Hideho nitru se rozlije něco vřelého a hřejivého, když vnímá Reitovu reakci na svá slova. Možná na ně nestačí nic říct, ale ví o ní, postřehl ji a to mu kouzlí úsměv ve tváři, zatímco ho k sobě tiskne, hladí ho po zádech, ve vlasech i střídavě tiskne jeho pozadí, až dokud ho konečně nepošle vstříc vesmíru a hned po tom i sebe, protože stačí jediný pohled na něj, s tváří zrůzněnou slastí. A když si k tomu připočte ještě jeho hlas… jak by to asi vypadalo, kdyby si ho při takovéhle akci nahrál a pak si to pouštěl tajně do sluchátek? Udělal by se třeba na jednání nebo v limuzíně? Asi ano… Rozhodně by to docela rád vyzkoušel. Uchechtne se, když ho vidí, jak se mu snaží vyznání oplatit a nakonec se mu to i podaří. +Pašák...+ 
"Dál? Dál půjdeš do postele a hezky si odpočineš, protože to potřebuješ. Nemysli si, že tě nechám odpadnout vyčerpáním." Zatrhne mu všechny postranní úmysly, které měl. Však si to od něj vybere později, až bude pořádně moct. Teď by to akorát přehnal a podle něho na sebe svalová horečka nenechá dlouho čekat. Přejede mu ukazováčkem po rtu, když ho od sebe nenásilně oddálí a přiměje ho, aby se zvedl. Je to k zbláznění, když opouští jeho nitro, mohl by takhle klidně i spát, ale potřebuje ho dostat do postele a pohlídat jeho spánek. Na jeden den toho bylo opravdu až moc.
"Tak pojď, Rei-chan..." Poplácá ho po stehnu, když se zvedne vzápětí a vanu vypustí. Natáhne se do skříňky pro vyhřívané osušky, do jedné ho zabalí, sebe spěšně otře, pak ho vezme za ruku a prostě ho odvede za sebou k posteli. Tam z něj ručník zase stáhne a nechá ho, aby si zalezl, než si tam vleze k němu, přitáhne si ho k sobě a líbne ho na čelo.
"To je poprvé, co budeš sát v mojí posteli… udělej z ní naší postel." Broukne mu do ouška do tmy ložnice. Najednou je všude absolutní ticho. Normálně by nejspíš usínal v slzách, nešťastný tím, co udělal Uruha, ale teď… teď dokáže myslet jenom na něj. Tak moc velkou sílu Reita má.

Miyavi, Reita

"Uhm." Zabručí Miyavi do jeho rtů, když padne otázka. Nedokáže, on to moc dobře ví ale není schopný mu odpovědět. Všechny jeho myšlenky patří jen jeho pohybům na svém klíně. Nic víc neodkáže vnímat a ani nechce. Momentálně se jeho vesmír smrskl na Sugizovu tvář poznamenanou slastí. Tuhle smršť, kterou si vzájemně způsobují neodkáže dlouho vydržet. Jeho nehty ve své kůži naprosto zbožňuje a kombinace bolesti a vášně, je pro ně něčím nezapomenutelným. Su ví přesně jak na něj a tím ho jen ujišťuje, že u něj by jednou být měl, že patří k němu a je přesně tou části, kterou potřebuje. Chtěl by zachytit ten okamžik, kdy se propne v zádech, mohl by na to koukat milionkrát  a neměl by dost. Je pro něj naprosto dokonalý a tím se nechá vystřelit do výšin společně s ním, kdy jeho jméno utlumí v kůži, do které se silně zakousne. Sám vypadá, jak kdyby se proval s medvědem ale pravděpodobně se v haciendě první požene k zrcadlu a bude si tyhle slastné připomínky prohlížet několik dní. Bude to snad poprvé, kdy bude stát on sám před zrcadlem tak dlouho. Uzamkne ho ve své náruči, když se společně svalí do pokrývek a užije si dosyta posledních pár vteřin, jejich společných vteřin. Dlouze vydechne, když je na čase odejít.  V jeho tváři se objeví neskutečně bolestný a smutný výraz, než se zpoza něj vysouká a chvíli se opírá o předloktí pozorujíc jeho tvář.
"Dal jsi mi všechno, po čem jsem kdy toužil Su-koi. Arigato." Broukne měkce a sáhne po noži, který se pořád válí poblíž jejich těl. Plochou chladného ostří přejede po jeho tváři, když se skloní k jeho uchu a věnuje mu několik polibků těsně po lalůčkem. Nožem mezitím klesá až k jeho slabinám a tam plynulým pohybem vytvoří malou ranku, lehce, precizně a čistě, aby zůstala jizva.
"Příště to dokončím, o tom nepochybuj." Sdělí mu svůj vlastní slib, když nůž zvedne k jeho pramenům, jeden tenký zespodu odřízne a přiloží si ho k nosu.
"Uvidíme se brzy." Naposledy jej vášnivě políbí, když se začne zvedat a oblékat svou válečnou zbroj, však jde do války. Počká si, až se oblékne i Sugizo s některými kousky mu pomůže, když schová jeho pramen do vnitřní kapsy bundy a snaží se o svůj typicky bezstarostný výraz, moc mu to nejde. Pak se nechá provést celým domem plným démonů, aniž by byl zpozorován a zastaví se až ve dveřích, které ústí nedaleko zahrady. Odtud už se zvládne dostat bez pomoci. Chvíli jen kouká do dáli, než se prudce otočí a přitáhne si ho k tělu, věnujíc mu poslední, možná úplně poslední polibek. Oči se mu zalesknou pod návalem emocí, které mu byly vždycky cizí ale to se změnilo.
"Dávej na sebe pozor." Otře se krátce nosem o ten jeho a pak už se vydá na plíživou cestu k plotu a zpátky do hnízda. Tam vystoupí, prudce za sebou zabouchne dveře od auta a rozejde se rázně skrze bránu. Do cesty se mu postaví jeden z jejich mužů s nízkou hodností a chce mu sdělit, že Reita je zpátky. Nechce nic slyšet a zoufalství z odloučení se v něm hromadí. Popadne ho za límec, v ruce se mu zaleskne nůž  a prostě mu ho vrazí do břicha, jemně a mučivě pomalu s ním pootočí.
"Neřekl jsem, že máš mluvit." Sykne nepříjemně, než zabere zbraní vzhůru a procítěně mu rozpáře břicho. Mužské tělo nechá dopadnout na zem a bez dalšího pohledu ho překročí.

Rei nespokojeně zamručí, když mu Hide naordinuje jasný program. Tak takhle si to úplně nepředstavoval a jde to na něm vidět. Jenže dnešní den si vybírá svou daň a on by pak už opravdu nejspíš odpadl na několik týdnů. I tak se bude dávat dohromady déle, než si momentálně připouští. Nenechá se pobízet dlouho, i když ho voda příjemně chladí a jeho blízkost se mu opouštět nechce. Odtáhne se a dá mu prostor, aby vylezl z vany a nepokrytě sleduje Hideho mokré tělo. V očích mu zaplane další vlna touhy, tenhle pohled opravdu stojí za to. Hide se nejspíš ještě dlouho nevykoupe sám. Ta péče o něj je mimo jeho chápání ale dnes se nechá obletovat rád, vlastně si nic jiného nepřeje. Nerozhlíží se, když ho vede sebou do ložnice, jen tiskne jeho dlaň, jakoby se bál, že když ho pustí někam mu zmizí. Zapluje se spokojeným výdechem do peřin a nechá všechny svaly dokonale uvolnit, než se obezřetně přitiskne k Hideho boku.
"Rád si přivlastním jednu čtvrtinu Hide-chan." Zavrní měkce, jakmile si položí tvář na jeho hrudník a vypracovanou paží jej obejme pod pokrývkami kolem pasu. To by nebyl on, aby do svého plánu nepočítal i kluky, kteří spokojeně oddechují pro dnešek jinde. Nechá víčka klesnout, ještě mu věnuje poslední polibek na hruď.
"Ale nemysli si, že se příště spokojím jen s jedním kolem." Upozorní ho ještě s nádechem pobavení ale je to spíš unavené, než sebejisté jako jindy.
"Oyasumi Hide-chan a sladké sny." Broukne do ticha, než se ponoří do říše snů.

Je už pozdě v noci, když se ztichlou haciendou prochází Miyavi a míří rovnou do Hdieho pokojů. Protáhne se tiše dveřmi a zůstane stát ve dveřích ložnice. Sleduje dvě oddechující postavy a na jeho tváři se objeví úsměv, možná i s trochou závisti. Na komodu proti posteli postaví tiše jeho a Hideho oblíbenou flašku, aby věděl hned jak se vzbudí, že je doma a naposledy se na ně podívá.+A že vám to trvalo.+Protočí nad nimi očima v sloup, než se vytratí zpátky do svých pokojů, nejde ale spát, místo toho se usadí do své oblíbené místnosti ke stolu, kde je na pohyblivém rameni lupa a začne pracovat na Sugizově přívěšku a je asi jediný, kromě mužů, kteří mají službu, kdo nezamhouří oči, nemůže dokud své dílo nedokončí.