Hromadné - Přiznej se, na co myslíš? - Část 1.

(Club)

Aoi, Kai, Ruki

Koncert, na kterém měli Gaze vystupovat jako předskokani se blížil sedmimílovými kroky, kluci se ani nenadáli a byl den D. Bylo to vlastně jenom dva týdny po tom, co se stala Aoiho příhoda s… no s tamtím. Od té doby už to to z hlavy opravdu nedostal a zdálo se, že Kaz taky ne. Aoi si dělal hlavu s tím, aby to nakonec nebylo lepší, než když jsou spolu sami dva, ale vypadalo to, že jeho obavy jsou úplně plané. Hyde dokonce trval na tom, že odjede druhý den večer, asi cítil, že potřebují prostor. I přesto s ním byl od té doby celkem v kontaktu a na mnohem přátelštější vlně, než kdy dřív. Zdálo se, že Kaze s tím tak ohromil, že ho nosil na rukou ještě víc, než dosud. Panoval mezi nimi jenom jeden jediný mrak a to byla Aoiho stáž. Kaz mu ji nezakázal, ale pokaždé, když se řeklo slovo škola, jeho oči vyhasly. Zdálo se, že Aoiho rozhodování, zda kapela nebo univerzita přijde mnohem dřív, než si kdy myslel. Vlastně to bylo mnohem horší – odjel by od Kaze, na celý půl rok. Sice mu navrhl, že by mohl jet s ním, ale to by musel nechat práci tady a… ne prostě to bylo špatně.

Ruki a Reita jeli pořád na stejné vlně, kdy se viděli méně, než by chtěli, ale zároveň jim vycházela kamufláž ve smyslu doučování a falešné brigády, takže aspoň jedna pravidelná zkouška a nějaký čas s ním. Doma už na něj trochu praskla pohádka s krásnou blondýnou Rei, kterou odmítal ukázat a o které odmítal mluvit a jeho matka čím dál tím víc naléhala na to, že ji chce vidět, pozdravit její rodiče a že je od Rukiho nevhodné, neslušné a neurvalé, když ji zapírá. Ještě chvíli a nebude z toho východisko. Dokonce už vymýšlel, že poprosí nějakou Reitovu kámošku, ale v tu chvíli začal Rei žárlit a nechtěl o tom ani slyšet. Co kdyby s ní Ruki musel třeba na rande? Lepší bylo se nezaplétat ani na oko.

Kai měl doma trochu ochlazeno a vůbec nechápal proč. Pokaždé, když řekl, že jde za Uruhou, jeho máma vymýšlela tisíc a jeden důvod, proč bylo na práci něco jiného, což ho samozřejmě neskutečně štvalo a došlo i na nějakou hádku. Vůbec ho ale nenapadlo, že by mohla mít jakékoliv podezření. Dokonce našel ty věci v šuplíku nedotčené, nenápadně je odnesl a na otázky nedošlo. Neměla by ho spíš pochválit, kdyby si myslela, že má holku? To ho jen utvrzovalo v tom, že nic neví. Proč ale šťourala do toho, jak moc hraje a nehraje, když to do teď nevadilo a známky měl skvělé jako jindy? A o co jí šlo, že měl najednou sedět pořád doma? Ani z babičky nic nevymámil. Alespoň, že ta se nechovala divně. Od Uruhy ho ale nemohlo nic odtrhnout ani párem koní a nějak to vždycky udělal a jakmile byl Uru u nich, máma byla jako vždycky. Na štěstí! Takže nic nevěděl a on se rozhodl ho s tím netrápit.

Teď se sešli v klubu, vystoupení bylo připravené, oni nachystaní, ale pořád měli ještě čas a za okamžik měli dorazit i Hyde a jeho kluci. Aoi z toho byl neskutečně mimo svou kůži, i když jenom on a Kaz věděli proč. Prostě netušil, co čekat, jak se k sobě budou navzájem všichni tři chovat nebo jestli budou dělat, že se to nikdy nestalo…? Kluci si naštěstí mysleli, že je prostě nervózní z vystoupení. Ruki si pohrával se svým novým rudým mikrofonem, který měl samozřejmě s sebou a sledoval Reitu, jak tvoří před zrcadlem účes. Nakonec sám vstane, stoupne si za jeho záda, zaboří mu prsty s gelem do vlasů a usměje se na jeho odraz. Mohl by mu těmi nagelovanými prsty vjíždět klidně i jinam… Kai seděl s Uruhou na pohovce v koutku, oba kouřili, něco si špitali a tiskli se ramenem k rameni. Rukimu bylo úplně jasné, že to jsou nějaké jejich soukromé fórky s narážkami na velmi konkrétní věci. Pro sebe se pousměje a pak se ohlédne, když se dveře otevřou a vejde hlavní kapela večera. Dost jim v tom záviděl.

Reita, Uruha, Kaz, Hyde

Kaz měl snad po onom večeru energie víc, než kdy jindy. Na vztahu k Aoimu to změnilo jen to, že ho snad miloval ještě víc. Nic ho od něj nemohl odtrhnout a on si užíval každou chvíli, kdy mohli být spolu. Ta stáž…no, nikdy by mu nic nezakázal, udělal by pro něj cokoliv a je přesvědčený, že by i ten půl rok zvládl, i když….narovinu, nejradši by ho zamknul do skříně a nikam ho nepouštěl. Ale tohle prostě není jeho rozhodnutí, nezáleží na něm ale na Aoim jak se rozhodne a co bude dál. Kaz by byl ochotný jet s ním ale něco mu napovídalo, že Aoi by si to vyčítal. Navíc, měl poslední dny i Kaz hodně práce. Zařizoval vše potřebné kolem koncertu, staral se o nástroje a zvučení, aby nikde nebyla ani nejmenší chybička. Však taky měla hrát jeho láska, to by si nikdy neodpustil, kdyby jim jejich první velký koncert zkazilo něco takového. Pro dnešní den měl Kaz práce dvakrát tolik a nakonec se dohodli, že pojede do klubu první a Aoi  přijede později. Sám už lítá jak namydlený blesk a kontroluje všechno možné, když se jako první ukáže Reita s Rukim a hned jak prolezou dveřmi, už se drží za ruce.
"Dneska vám klíče nedám." Upozorní je Kaz s pobaveným úšklebkem a ukáže na ně prstem, než jim odmávne, aby se šli nachystat dozadu, kde už mají všechny svoje věci. Reitův děda je přivezl den předem. Rei se  široce usměje, když je oba dva pošle dozadu a samotné. No co, jsou spolu sice častěji, než dřív ale pořád je to na mladé kluky sakra málo. K tomu vyzvídání u Rukiho doma a nápad s falešnou přítelkyní…Tak tu mu musí hodně rychle vyhnat z hlavy. Nesnesl by jen pocit, že se na něj nějak holka lepí, stačilo by, že mu na něj kouká. Jakmile jde o Rukiho je k nesnesení i sám sobě ale nedokáže si poručit. Jen tyhle myšlenky mu stačí, aby ho táhl za sebou do kutlochu a tam se na něj přitiskl.
"Za jak dlouho tu budou kluci?" Zeptá se jej provokativně a má smůlu, protože už slyší Kaie s Uruhou, jak se smějí Kazovu vtipu. Teda Uruha se spíš pochechtává a míří společně s ním dozadu. Pro Uruhu je všechno skvělé, teda v rámci možností, i když doma…něco se děje. Máma, která vždycky byla nadšená, že jde za Kaiem se najednou netváří bůh ví jak spokojeně. Ale nic mu nezakazuje ani nevyčítá. Pouští ho stejně jako vždycky, jen mu nezapomene říct, aby byl hodný. Tohle vážně nechápe. Ani ve snu by ho nenapadlo, že je jedna ruka s Kaiovou mámou a poslední dny si dost často telefonují.
"Já nevím Kai-chan, nemám radši zaklepat?" Zeptá se ho tak, aby ho bylo slyšet i za dveře a nakonec se nahrnou dovnitř ruku v ruce.
"Máš strach, že bys viděl můj zadek Uru-kun." Ušklíbne se Rei, který už loví jejich oblečení z kufrů ale pořád pomrkává po Rukim. Za chvíli už si nechává spravovat účes od Rukiho a kouká přitom na něj do zrcadla.
"Přiznej se, na co myslíš?" Zeptá se ho, když vztáhne ruku dozadu k jeho pasu a rozverně ho k sobě přitiskne. To už je s nimi samozřejmě Aoi a Kaz, který se od něj nehne na krok. Bude to muset jít všechno ještě jednou zkontrolovat ale zatím si hraje na pochodující věšák a podává Aoimu všechno potřebné. Jen představa, že ho uvidí svlékat se…k tomu se mu do hlavy dostane i příjezd Hyda a je v koncích.

"Hmm Kai-chan, kde budeme spát dneska?" Zeptá se Kaie Uru odvážně, protože některé zábrany dávno padly. Chtěl by tenhle koncert oslavit s ním, teda jestli bude co slavit a je to trochu sobecké vůči ostatním ale on prostě s nikým jiným být nechce.
"Máma jde na noční, ségra na párty a druhá bude u babičky." Broukne mu do ouška a v očích se mu blýskne.
"Jen nemám bicí." Vzpomene si na události při jejich prvním společném víkendu u Kaie a vzápětí střelí pohledem ke dveřím, kde se jako velká voda nahrnou dnešní hvězdy. Jako první vpadne dovnitř samozřejmě Hyde a rozhlédne se kolem.
"Chm, zase pozdě, už jsou všichni oblečení. Já ti říkal, že ti to trvá Tet-kun." Houkne za sebe a jako první zamíří ke Kazovi, kterého obejme a plácne ho po zadku.
"Tak co, všechno…hm...na svém místě?" Zeptá se ho s krátkým uchechtnutím a ozve se smích od kluků z jeho kapely. Pak se přitočí k Aoimu a jeho obejme stejně možná o trochu víc přitiskne na své drobnější tělo.
"Aoi-chan, chtěl jsem říct, že vypadáš skvěle ale teď když vím…no nic." Přivítá se i s ním svým osobitým způsobem ale tak aby ho slyšel jen on a zase se oddálí, aby některé poplácal po rameni a s některými si podal ruku, stejně jako zbytek, který přišel s ním. Jen Testu se netváří moc nadšeně.
"No ale uklidit si tu mohl." Mlaskne si, než se vyvalí do křesla a studuje program dnešního večera i podklady k osvětlení a zvuku.
"Kaz-kun, tohle by chtělo ještě opravit, když to spustíme v téhle část s hlubšími tóny, bude to stát za houby." Houkne zamyšleně a vyslouží si protočením očima i od Hyda.
"Někdy mám pocit, že když si nerýpne umře." Neodpustí si poznámku.
"Tak co písklata? Rozjedeme to pořádně? Schválně, kdo sklidí větší aplaus." Hecuje je Hyde a sám se usadí na područku, křesla, kde je Tetsuya a opře se o něj bokem.  Pohled mu ale utíká ke Kazovi s Aoim, tohle si prostě nedokáže odpustit. Taky jak by mohl po tom všem.
"Když to nezkopete, vezme si vás i příště, možná." Sjede je hodnotícím pohledem Tetsu a ušklíbne se, než vytáhne z pouzdra sovu vlastní basu a začne si brnkat. Ještě mají asi hodinu, než se klub začne plnit a oni půjdou na scénu.

Aoi, Kai, Ruki

Ruki si s Reitou vymění pohled z očí do očí skrz zrcadlo, když se ho zeptá, na co myslí a kouzelně se usměje.
"Ty víš, na co..." Broukne tiše, než si pro sebe Hyde ukradne všechnu pozornost. Dokončí Reitův účes a po očku sleduje, jak si Rei prohlíží basáka, když si na klín vyndá růžovou kytaru. Jako by se nemohl rozhodnout, zda mu leze na nervy nebo ho obdivuje. Sám tady má v Hydovi obrovskou konkurenci, ale uvědomí si, že ho to nezajímá. Nezajímá ho jejich úspěch a to, jestli budou lepší, jeho zajímá, jak si povedou Gaze a jestli to bude dost na to, aby se prací na sobě samých posunuli dál. Kai se široce usměje, když mu Uru pošeptá to o volném domě na noc. Jak by mohl odmítnout? Už je to pár týdnů, kdy se doma přestal ptát, prostě oznamoval, kam jde a kdy se vrátí a máma si na to postupně zvykala. Už prostě nebyl malé děcko, měl tady kapelu, kterou měl vést, tak to bylo! V jeho očích přebíral zodpovědnost! Přiblíží rty k jeho uchu, když mu nosem trochu odhrne vlasy a otře se o něj.
"I tak mi ale můžeš sedět na klíně..." Stačí říct, než se dveře otevřou, oni se narovnají a zatváří se trochu méně přistiženě, než jak s určitostí ještě před vteřinou vypadali. Aoi s Kazem byli podezřele tiší, když si Aoi nechával od Kaze pomoct do kostýmu, ale jakmile se místností ozval Hydův hlas, Aoi sebou trhl, jako by vešel sám Satan, kterému upsal duši a vrhl po něm očima, které Rukiho rentgenovému pohledu přišly minimálně podezřelé. Hned se nahne k Reitovi a šeptá mu to do ucha. Aoi opětuje Hydovo obětí a po jeho slovech okamžitě zrudne, ale na štěstí je ke všem zády. Jakmile jsou tady všichni tři, má toho zase plnou hlavu a není schopný se od toho oprostit. I přes to ale Hyde dál zachovává jisté dekorum, nic dalšího se neděje a on neví, jestli za to má být vděčný nebo z toho je zklamaný. Jak kdyby čekal, že si nějaké ty narážky neodpustí. Raději se zdržuje v těsné Kazově blízkosti až do okamžiku, kdy má dojít na jejich vystoupení. Nejhorší je ten okamžik, než dojde na stage, pak už se ztratí ve svém světe jako obvykle. Dneska poprvé chtějí hrát svoje písně. Stihnou jich jenom pět a přesně tolik jich napsali, i když ne všechny by Aoi v tomhle stavu nechal nahrát na album. No a co, Ruki se ukázal jako překvapivý textař, tak třeba to publikum zaujme. Ruki se ještě na zkoušce snažil přemluvit Kaie, aby si vzal hlavní slovo na úvod, ale vůbec mu to nevyšlo, on byl frontman a tak nějak se to od něho čekalo a dokonce ani nevidí na Reitu,

kterého má za sebou. Kruci… Žmoulá si rukávy obou rukou, když promlouvá k publiku, spíš trochu mumlá do mikrofonu, ale na konci už to dokáže odpálit a skočí rovnou do prvních tónů jejich první písně. Kai se zubí od ucha k uchu, jakmile sedí za bicími, trochu schovaný před zraky všech, užívá si pohled do davu, zkoumá jednotlivé tváře, kluky a to, jak z jeho místa vypadají a působí a jediné, co ho vyvádí z míry je fakt, že je poslouchá jiná, zkušenější kapela v zákulisí. Netuší, jestli je to Uruhovo pohazování vlasy, co ho drží v rytmu, ale je příjemně překvapený, když dohrají první, nikdo nic nesplete a publikum vypadá, že se docela rozehřívá. Ruki by podle něj mohl být odvázanější, ale některé dámy to označují za roztomilé, takže si to nechává pro sebe a neznervózňuje ho ještě víc. Reita by ho za to beztak sežral.

Reita, Uruha, Kaz, Hyde

"To zní jako skvělý plán." Odpoví mu ještě Uru, když po očku sleduje, co se kolem děje. Ani jemu neujde jak se Hyde má k Aoimu a vůbec nechápe, kdy se jim povedlo takhle posunout, protože naposledy, když se viděli společně je Aoi dost vehementně bránil. Dloubne ramenem do Kaie, jestli to taky vidí a očividně to řeší i Rei  a Ruki nebo s to aspoň myslí. Rei se nakloní blíž, aby Rukiho dobře slyšel a už si pohledem měří Hyda, jak se spokojeně uvelebí na křesle a neujde mu, že prioritně kouká na Aoiho s Kazem. Tady se děje něco hodně divného, on to prostě ví.
"Měli jste zkoušku bez nás?" Zeptá se na plnou pusu Rei, prostě to nevydrží a pokusí se vyzkoumat, jak moc je otázka dostane. Jenže Tetsu vytáhne basu a to je jeh konec. Kdyby to byl kdokoliv jiný, nejspíš se k němu pohrne a začne se pořádně vyptávat ale…ne jeho se ptát rozhodně nebude, není mu vůbec sympatický a upřímně nechápe, jak někdo takový může vyjít před lidi.
"Mám mu natáhnout?" Zeptá se ještě tak, že ho slyší spíš je Ruki a možná i Kaz a tomu se rozverně zablýskne v očích, když pohodí hlavou s jasným náznakem, že být po jeho klidně to zkusit může.
"Tak fajn, zpravím ti to, jak chceš ale až dohrají oni, jim by to zas dělalo problémy obráceně." Založí si ruce na hrudi, aby dal jasně najevo, že on si za svým názor bezvýhradně stojí, taky už má něco za sebou a zrovna on mu radit nebude.
"Ale no tak pánové." Ozve se Hydeho sametový hlas, když vidí, že atmosféra houstne a nakloní se o kousek blíž k Tetsuyovi, kterému trochu pocuchá vlasy.
"Buď hodný Tet-chan a já pak možná budu taky." Broukne měkce a pak vstane, aby kluky popohnal na stage.
"Hodně štěstí." Popřeje jim upřímně a sám se rozhodne být v zákulisí, aby si je pořádně poslechl a nakonec i nakukuje, jak jim to jde. Kaz ještě zaúkoluje skromný personál, který klub má a postará se o to, aby všechno šlapalo jak hodinky, než se vynoří mezi publikem a nadšeně se usmívá. Aoimu to hrozně sluší, nemůže z něj spustit oči a ten pocit, že by měl být králem pódia někde v Tokyu je zase zpátky. Rei je nervózní jako všichni ale asi nejvíc se to snaží maskovat a dodávat odvahu hlavně Rukimu. Všechno z něj částečně spadne, když je zase ve světlech a předvádí se jako nikdy. Jen ať Tetsuya pukne vzteky, jemu to vůbec vadit nebude. Užívá si to opravdu, stejně jako Uruha, který se snaží komunikovat s publikem a přesto je dokonale pohlcen svou vlastní kytarou. Ale taky si neodpustí přitočit ke Kaiovi za bicími a odvázaně na něj mrknout. Sklidí dost hlasitý potlesk a je jasné, že Hydovi a jeho kapele připravili dost dobrou atmosféru, a když odcházejí je vidět jeho spokojený úsměv.
"Rozhodně se nevidíme naposledy." Oznámí jim, kdy je míjí po cestě na pódium a pošle Aoimu vzdušný polibek se zamáváním konečků prstů, než vyjde na scénu Tetsu se svým typickým úsměvem a pak i zbytek. Nakonec připojí i Hyde a začne svou vlastní show. V podstatě na svá vlastní gesta vábí publikum a jak se zdá, tak mu to pěkně žerou. Je vidět, že už mají něco za sebou a vypadá to, že ani jeden z nich není nervózní. Hyde hodně komunikuje s publikem, v mezerách mezi písničkami je hecuje a při jedné z pomalejších písniček si přidřepne na kraj pódia a nechá se klidně otlapkávat, to mu vůbec nevadí. Celá stage je očividně jeho, když se chvíli prochází sem tam popoběhne a vypadá u toho, jak kdyby vystupoval snad sto let. Nezapomene se přiblížit i k Tetsuyovi a vymění si několik gest, které skoro donutí klub otřást se v základech, jak jim to lidi sežrali i s navijákem a nakonec musí vystřihnout ještě dva přídavky. V polovině jejich koncertu se ke klukům s Gaze přidá i Kaz, který chtěl vidět prioritně je a to se mu splnilo. Přitáhne si Aoiho za pas k sobě a dlouze jej políbí. Jenže pak se z pódia ozve pozvání, aby se k nim přidal.
"Hned jsem u tebe." Políbí Aoiho ještě krátce za doprovodu Reitova uchechtnutí, popadne kytaru postavenou ve stojanu opodál a vyběhne na stage. S ním kluci trochu přitvrdí a je vidět, že spolu už něco odehráli. Kaz je zase jako doma s Hydem se trochu kočkují, brzo navnadí i Hyda natolik, že se rozběhne a po zádech padne do davu nechávajíc se unést tak do poloviny klubu, aniž by přestal zpívat a zase zpátky, kde ho publikum vyzvedne zpátky na nohy.
"Díky všem užili jsme si to s vámi na maximum. Ještě mi bude ctí poděkovat našim předskokanům a pozvat je k nám." Ohlédne se přes rameno a mávne kamsi do tmy, může jen doufat, že se neodklidili do kutlochu ale očividně ne, protože se jeden za druhým trousí za ním. On sám si schválně vybere Aoiho, kterého přitáhne k sobě za bok a nakloní se k jeho vlasům, aby si k nim přivoněl.
"Hm…z toho něco bude." Neopustí si komentář do mikrofonu.
"Tak si hezky vyřvěte další koncert." Hecuje dál publikum a to už hezky šílí. To se mu rozhodně líbí.
"Arigato." Poděkuje naposledy, než kývne hlavu na ostatní, aby se společně mohli uklonit a záměrně ignoruje podmračený pohled Kaze, který vyfasoval místo ob dva od nich. Tak tohle mu ještě spočítá. Pak už se všichni začnou přesouvat do zákulisí, kde mají nachystanou pozornost od majitele v podobě několika flašek a caterignu.
"Kai to jsi vařil ty?" zeptá se ho Rei ale úsměv mu z tváře nemizí.
"Kdyby to vařil Kai bylo by to pryč během sekundy." Zastane se ho Uruha.
"To byla jízda." Dodá ještě nadšeně a v očích mu svítí.

Aoi, Kai, Ruki

Všech pět písniček uteče jako nic a je čas, aby pódium uvolnili těm, kterým patří. Ani jednomu z nich se z něj nechce, ale nedá se nic dělat a po mnoha úklonách a poděkováních se vystřídají, zatímco si s klukama vymění pozdravy gesty dlaní, podáními ruky a různými povzbuzeními. Odeberou se na chvíli dozadu, kde si orazí, i když se ještě nepřevlékají ani nesundávají makeup. Z klubu sem duní hudba, kterou rozbalili kluci, oni si doplní pitný režim, vzájemně si poděkují a poplácají se po zádech a pak se vrátí do klubu za Kazem, aby si společně s ním užili zbytek koncertu, který rozjeli pánové. A je to pořádná jízda. Ruki se tiskne k Reitově boku, dívá se na něj trochu nedůvěřivě a je vidět, že to celé pragmaticky hodnotí, aby věděl, jak být lepší, než všichni okolo. Kai si koncert užívá mnohem víc, společně s Uruhou fandí, pískají na prsty, tančí a už už se chystají odejít na bar pro něco pořádného k pití, když si na pódiu vyžádají Kaze. Ten se zrovna docela vášnivě líbá s Aoim, kterého takhle ještě asi nikdy neviděli, ale Aoi ho chtě nechtě musí pustit, mává za ním a pobízí ho a vypadá u toho jako šťastná nevěsta. Všichni společně tleskají, než to kluci rozjedou i s Kazovou pomocí a klub se dost rozdivočí. A když všechno skončí a oni jsou pozváni na pódium, vymění si mezi sebou zaskočené pohledy, ale Kai se zachová jako pravý lídr, kývne na ně bradou a už je vede nahoru. Jeden za druhým nastoupí vedle kluků, aby se znovu uklonili a jsou vděční za celou tuhle příležitost a za to, že je tolik zviditelňují, což Kai hnedka okomentuje i do mikrofonu a lidi vypadají spokojení. Aoi ustrne v pohybu, když se Hyde ocitne tak blízko. To si mohl myslet, že zneužije zrovna takovou chvíli, kdy nebude moct nic dělat, aby ho potrápil, ale jen se usměje, trochu ho plácne po boku a radši skloní oči do kytary v domnění, že tolik není vidět jeho červenání. Jednu písničku si dají dohromady, jednu ještě sami a nastane čas, aby opravdu nechali klub žít svou vlastní diskotékou, která se tam koná po vystoupení. Všichni se společně nacpou do malé místnosti v zákulisí, Ruki se jako první vrhne na lahev s vodou a obrátí jí do sebe celou, zatímco Kai ukazuje Reitovi parůžky a mává na něj z druhé strany stolu, než pošle vzdušný polibek Uruhovi, na kterého mrkne a pořád se u toho řehní. Šijí s ním všichni čerti, aby se Aoiho, Kaze a Hyda zeptal, co to mezi sebou mají za hru, ale zatím je toho ušetří, jen se přemístí k Uruhovi a začne mu vkládat do úst jednotlivé kousky občerstvení. Kochá se pohledem na jeho dokonalé rty, vůbec od nich nezvedá oči a trochu přestává vnímat všechno kolem. Aoi se pořád drží někde v okolí Kazových zad a je celkem vděčný za diskuzi s Kenem, protože si neumí představit, že by to na něj prasklo přede všemi. Po očku si ale stále hlídá Hydovu polohu, jestli se odněkud neblíží. Ruki všechno pozoruje na oko podmračeným pohledem, ale v hlavě se mu toho míchá tak strašně moc… jací byli? Nebyly tam chyby? Jaký byl on? Měli vedle nich vůbec šanci? Jejich projev a Hydův projev, to bylo neporovnatelné, ale on chtě jít vlastní cestou, ne kopírovat, takže stejně…. Vytáhne se na špičky, aby mohl Reitovi pošeptat to, co chce.
"Budu si před tebou trénovat projev a proslovy. Uděláš mi publikum." Podle něj to rozhodně bude lepší, než před zrcadlem. Kai sáhne po skleničce nalitého pití a rozhlédne se po ostatních, jestli si taky dají.
"Co trochu využít toho, že nás pustili ze řetězu a oslavit to společně?" Ještě nikdy v životě nešel s klukama do hospody a prostě se neopil. Máma by aspoň měla pořádný důvod na něj vrčet a jemu se chce žít a pařit. Uruha šampaňské miluje… jak to že mu to nikdy nedošlo? Mohl ho po něm dávno lít litry! Ruki se zatváří zaskočeně… samozřejmě, že měl být o půlnoci doma. Jeho tresty dopadaly… no zle. Jenže by to nejradši zariskoval. Aoi si nechá podat skleničku a vymění si s Kazem dlouhý pohled do očí. Pak vstane a i on přiloží rty k jeho uchu, aby mu něco soukromě řekl.
"Na tu stáž nepojedu, Kaz-koi. Tohle… a ty, je to co chci." Zašeptá mu horce do ucha, povzbuzený celou atmosférou a pocity z hraní.