Hromadné - Ještě není konec. - Část 3.

(Hideho hacienda, Gacktova rezidence)

Sugizo, Hide

"Hai." Stačí jenom odpovědět Sugizo, když mu Miyavi jeho slova potvrdí a sám se dožaduje přiznání, že to má stejně jako on. Komu by lhal…? Možná později Gacktovi. Pak se tiše zasměje, když ho Miyavi dostane zase dolů pod sebe, pochybuje o tom, že by se odtamtud v nejbližších letech dostal, i kdyby spolu měli možnost být každý den, natož takhle. Jakmile má ruce nahoře a sevřené v jeho stisknu, roztouženě si vzdychne a celý se pod ním napne. Je to velmi vzrušující, když zná jeho povahu, alespoň ten kousek z ní, co mu zatím ukázal. To jeho zasténání přímo u ucha je něco, co mu způsobí zatmění před očima, takže musí pevně stisknout víčka a polknout, aby se nějak zkoncentroval. Samozřejmě, že něco chystá, to by nebyl on, ale Sugizo bez váhání přikývne. Jsou jeden větší blázen, než druhý. Opětuje mu dlouhý pohled do očí.
"Ty nejsi nepřítel, Miy-chan… víš, že je to přesně naopak..." Nakousne část určitého vyznání, jenže zalapá po dechu, když se ostří opře o jeho hrudník. Vůbec si nemůže být jistý tím, jestli ho pořeže doopravdy nebo ne. Je si jistý tím, že krev by ho vzrušovala. Nůž se pohne směrem dolů, ale necítí žádnou bolest, možná je to proto, že ho Miyavi líbá tak vášnivě, že nedokáže vnímat nic jiného. Napne se až ve chvíli, kdy se nůž opře moc blízko jistých velmi důležitých partií, ale znovu se podívají jeden na druhého. Chloupky na těle se mu postaví do pozoru a je vidět nejistý pohled v jeho očích. Ne, že by mu nevěřil, spíš si myslí, že se zapomenou a tam pořezaný být vážně nechce. "Miy..." Začne tiše, ale horké rty obejmou jeho bradavku, on znovu zavře oči a lehounce zakloní pouze hlavu. Oddává se koktejlu emocí a zároveň se snaží nepodlehnout kroucení, které chce jeho tělo provádět. Bude ho mučit pokaždé, když k tomu bude mít příležitost. Slastně mučit, ale bude… jenže on mu opravdu velmi věří. Pravděpodobně by mu řekl, že by mohl být jeho, kdyby to šlo.

Hide spatřil ten jemný úsměv na Reitově tváři, když mu slíbil pomstu. Už chtěl sáhnout po flašce a znovu se zvednout, když se Rei poposune blíž k němu a začne mu říkat, že chce být opravdu tady. Proč by jinak do toho démonického hradu chodil? Bolestně stáhne obočí, když mu řekne, že Uruha se už nevrátí, ale pak mu řekne, že Miyavi ano a on mu uvěří. Určitě by zalarmoval polovinu haciendy, kdyby si myslel, že není v pořádku. Sotva znatelně se zachvěje při jeho posledních slovech a oslovení. Možná je to rozpoložením a tím vším, co se stalo, Uruhou, který od něho odešel, ale prostě ho opatrně vezme za ramena, přitáhne k sobě, na sebe a zatímco jednu dlaň povlékne pod jeho pravou rukou, tou druhou mu zajede do vlasů. Chvíli si ho tak podrží, když se mu dívá do očí a pak ho políbí. Ten polibek má příměs zoufalství, ale také toho, jak velmi mu chyběl a jak ho trápilo, když ho odsud vyhazoval. Kéž by Reita pochopil…
"Je čas, abys konečně povstal z popele." Zašeptá mu.
"Zítra navštívíme mistra Hirohita, začne práci na tvém tetování, chceš?" Zeptá se ho měkce a znovu ho políbí, aniž by počkal na odpověď.
"Víš, jak moc musel Miyavi-kun vysvětlovat klukům, kam jsi odešel? Jako by jim nestačila ztráta jednoho z vás. A co starý drak? Kdo to nahradí jemu?" Říká mu dál, zatímco okolo nich cvrkají pouze cikády a všichni ostatní spí.
"Pojď se mnou… domů..." Vydechne, než ho vezme za ruce a přiměje ho vstát. Pomalu ho vede o krok za sebou, ale nepouští jeho ruku, nechce ho moc honit, když je v takovém stavu. Nezamíří však do jeho pokojů, ale do vlastních. Dnes tu kluci nejsou, jsou ve svých ložnicích. Ani nerozsvítí, jde rovnou do ložnice a k té prosklené koupelně, za jejíž stěnou stojí osamocená vana. Nejdřív otočí kohoutky a pak ho začne sám opatrně svlékat. Dělá to pomalu a opatrně a zapisuje si do paměti každou modřinku na jeho těle, za kterou někdo zaplatí.

Miyavi, Reita

Miy se zvláštně pousměje, když ze Sugizových rtů vyjde skoro vyznání. Vlastně si nepřál nic jiného slyšet, jen si o to víc bolestněji uvědomuje, jak moc tím ohrožují sami sebe. Ale to by nebyl on, kdyby se v bolesti nevyžíval. Dlouze vydechne, když se natiskne na Sugizův klín, čímž ostří protrhne nejen látku jeho vlastní kalhot ale i kůži a donutí ho tiše zasténat bolestí a zároveň slastí.
"A tím se právě největším nepřítelem stávám, stejně jako ty mým." Broukne do ticha, které vzápětí protne jeho vlastní jméno, které ho donutí sevřít víčka pevně k sobě.
"Zabije nás to, že to ani jeden z nás nedokážeme udělat." Sdělí mu své vlastní vyznání, když plynule trhne rukou stranou a rozetne látku Sugizových kalhot podél svého vlastního stehna. Vnímá podvědomě jak pomalu zasychá jeho vlastní krev na kůži a čepel nože zmizí po látkou podruhé, tentokrát pod jeho spodním prádlem, které díky svému obratnému počínání odhalil. Těkne pohledem do jeho klína, který navzdory všemu, co s ním zkouší je v pozoru. Tohle je přesně to, co chtěl vidět, i když byl přesvědčený, že to bude úplně jinak. Po zkušenostech s konvicí o tom však pochybovat neměl.  Pomalu pustí jeho zápěstí a sjede dlaní po paži, přes linii jeho těla, až k boku, který roztouženě stiskne a pak věnuje několik letmých polibků na kůži nad leme jeho prádla, kde je pořád zaklenutý nůž a nakonec po ní přejede jazykem a za ním  zůstane slabá krvavá stopa.
"Jsi poznamenaný Su-chan a už to tak zůstane." S chirurgickou přesností trhne zápěstím, aby rozetnul i poslední kousek látky, aniž by jeho kůži poranil. Jak kdyby to pro něj bylo něco posvátného, čemu prostě ublížit nechce. Radši bude týrat sám sebe, než by viděl jeho krev. Má pocit, že by se musel zabít, kdyby narušil něco tak dokonalého a hebkého. Otře se tváří o jeho chloubu když si mlsně oblízne rty a s pohledem upřeným do jeho očí, nechá zmizet jeho špičku mezi svými rty.
"Tak už to řekni." Pobízí ho k vyznání, když ji nechá na chvíli vyklouznout do prostoru, aby svůj pohyb mohl následně zopakovat. Ruku s nožem má položenou na jeho boku ale ostří tentokrát bezpečně směřuje od jeho těla.

Reita konečně úlevně vydechne, když se ocitne v jeho náruči.  Na tohle myslel celou tu dobu. Měl by si vyčítat, že o tohle stojí ale nedokáže poručit své vlastní duši. On už ví, kam patří ale musel si vším projít, aby si uvědomil, kde je pravda. Tiše sykne a krátce se uchechtne, když se ozve jeho pochroumané tělo ale bolest odsune stranou a nechá se pohltit příjemný pocitem bezpečí, když ví, že ho od sebe už odhánět nebude. Tentokrát by se nejspíš nenechal a jeho tvrdohlavost by se pravděpodobně ukázala v plné kráse. Nechá víčka mírně klesnout, když se jejich rty setkají v polibku, do kterého vloží všechno své odhodlání a snaží se ignorovat pálení rozbitého rtu. Vzhlédne k němu a koutky se mu zvednout, když si uvědomí, že o fénixe přijít nemůže, protože je uzamknutý uvnitř něj, stejně jako Drak.
"Chci, už včera bylo pozdě." Ujistí ho naprosto vážně, jediné co ho děsí je představa, že přitom bude muset ležet na břiše, no to nějak vymyslí později.
"Je mi to líto Hide-chan, oni toho měli být ušetřeni." Broukne naprosto vážně a trochu stáhne obočí k sobě. On už dávno ví, že je to jeho rodina. Ne ti, kteří ho vychovali, tedy spíš nevychovali ale Hide, kluci a teď už i Miyavi, který ho vrátil svým osobitým způsobem do hnízda a on opravdu doufá, že se z toho prokletého baráku vrátí.
"Půjdu moc rád ale pomalu…musím se dát dohromady." Ušklíbne se nad svou vlastní neschopní prudšího pohybu, když se nechá dovést do jeho pokojů. Rozhlédne se, když hledá kluky ale nejsou tady. Místo toho se ocitnou v koupelně, kde předtím nebyl. Zastaví ho v půli svého vysvlékání s dlaní na jeho zápěstích a přitáhne si ho k sobě.
"Zvládl bych to sám." Zamručí tiše ale zároveň měkce a tentokrát je to on, kdo ho políbí a narůstající vášní, kterou jen podpořilo jejich odloučení. Kašle na pohmožděná žebra, to nějak vydrží hlavně, že je tady s ním.

Sugizo, Hide

"Ne, tohle nás nezabije. Bude to někdo třetí..." Opraví ho Sugizo, ale v ten okamžik se Miyavi řízne a on by si mohl skoro sáhnout na vzrušení, které se zhmotnilo mezi nimi, stejně jako se mu nelíbí, že si ubližuje. Jenže sám nemůže dělat nic, aby ho nezranil ještě víc a ruce má pořád nad hlavou. Ucítí, jak se látka jeho kalhot slabě nasákne jeho krví. Nůž se posune pod lem jeho prádla a on znovu zadrží dech v plicích, ale už ví dobře, že mu věří naprosto bezvýhradně. Nestalo se toho mezi nimi zase tak moc, ale při tom neskutečně mnoho, jako se nepodaří každému i za dlouhé měsíce nebo roky života a vztahu. Jedna jeho ruka se uvolní, ale stejně ji nechá tam v jemném sevření jeho prstů, když se ta Miyaviho začne posouvat po jeho těle dolů a on slastně zavrní a spokojeně se usměje z pod zavřených víček. Ucítí jeho rty nad lemem svého prádla a zarazí se boky do matrace postele, aby se dál nehýbal a nezpůsobil zranění své… ano, lásce. Látka prádla povolí, když ho čepel prořízne a na krvavé cestičce na jeho nezraněné kůži je něco neskutečně provokativního. Nebrání se tomu, že mu Miyavi vytvořil značku, ale jakmile jeho špička zmizí v Miyaviho ústech, ložnici protne dlouhý sten a jemně se pohne proti němu. Chyba! Stiskne bolestně víčka a znovu se přibije do matrace.
"Měl jsi týrat mě, ne sebe… ale ty víš, že mě trápíš, když krvácíš… je to zvrácené." Řekne mu místo toho, čeho se dožaduje a čepel se vzdálí. +Tak jsi hodný.+ Pomyslí si, jenže Miyavi zopakuje to, co před chvílí a on se znovu celý zachvěje a ošije pod mrazením v zádech a palčivou

touhou v klíně.
"Aishite iru, Miy-chan, aishite iru." Vydechne nakonec a všichni, co jsou nad nimi vědí, že to je pravda. Už s tím ani nechce bojovat. Jsou oba dost silní, aby dokázali nějaký čas existovat odloučeně, jenže kdo ví, co bude zítra? Tou uvolněnější rukou konečně klesne dolů, dotkne se jeho brady a pozvedne si ji tak, aby viděl do jeho očí. Připadají mu důvěrně známé.
"Sliboval jsi mi kulku. Měl bys mi ji dát alespoň jako šperk." Řekne mu a jemně pozvedne obočí, když se snaží hrát někoho domýšlivého jako je Páv, ale není to jeho role a tak se tiše zasměje a přejede mu palce po spodním rtu.

Hide jenom spokojeně přikývne, když mu Rei řekne, že s tetováním souhlasí. Bude to práce na celé roky, ale to nevadí, důležité je, že už se začne.
"Hmm, ale už jsi zpátky. Ráno se pominou radostí. Kdyby to zjistili teď, už je neuspíme. Jedna rada Rei-chan… sežeň si další verze toho tvého řetízku, protože když mají dvojčata jen jeden, perou se o něj." Broukne a Reita se tak dozví osud svého drahocenného šperku. Zatím mu ale neřekne, kde se u nich vzal. Ve svlékání ho Reita zastaví v okamžiku, kdy se chystal rozepnout jeho kalhoty, protože vršek už má dole. Ta směšná poslíčkovská košile ho pěkně štvala. Zvedne k němu oči s jemně pozvednutým obočím, ale Rei mu skoro vyčte jeho péči a přitáhne si ho k sobě. Nemůže jinak, než opatrně sevřít jeho boky a polibek mu se vší vášní vrátit.
"Ublížím ti." Zamumlá do jeho rtů, jenže se moc odtrhnout nechce. Trvá to dlouho, než to konečně udělá a umanutě dál pokračuje v jeho svlékání dokud není vana plná a on nahý. Mračí se na všechny podlitiny a ukáže mu gestem dlaně, aby si tam vlezl. Pak si sám klekne vedle té vany, pravou ruku si opře o její hranu a položí bradu na předloktí, zatímco konečky prstů té levé namočí do horké vody a stočí na něj najednou úplně měkké skoro štěněčí oči.
"Umýt se taky zvládneš sám?" Broukne, protože by nejradši udělal i to, ale bude mu stačit, když se na něj bude prostě jenom dívat.
"Ty jsi hrozně paličatý zmetek, víš?" Začne po chvíli tiše.
"Chci, abych to byl já, komu budeš bezvýhradně věřit." Pořád na něj upírá černé oči a dělá na hladině malá kolečka, která se rozšiřují. Pak dlaň z hladiny zvedne a opatrně se dotkne jeho popálené tváře. Stejně se zbláznil, když tohle považuje za krásné, ale je to tak. Líbí se mu, je jiný. Mírně se pousměje vlastním myšlenkám.

Miyavi, Reita

Miyavi se krátce zamračí, když mu Su řekne, že to bude někdo třetí. Ano, on to moc dobře ví a radost z toho nemá. Pro něj by byla nejkrásnější smrt Sugizovou rukou ale taky už ví, že to se nestane. Nechce přemýšlet nad tím, co se stane v budoucnu, vždycky se od toho dokázal odprostit ale tentokrát mu to tak úplně nejde. Co to s ním provedl? Dá se to ještě někdy vůbec vrátit zpátky? A chtěl by to vracet? Moc otázek, nad kterými teď přemýšlet nedokáže ani radši nechce. Zabarikáduje je ve své hlavě a hradbu sadistického chaosu a znovu tiše sykne přímo do kůže jeho přirození, když se pohne a zraní jej. Tohle jizvu bude milovat nejvíc a pravděpodobně zařídí, aby nikdy nezmizela, a že tohle zrovna on umí zařídit.
"Já vím, že je." Blýskne se mu spokojeně v očích, když mu věnuje několik polibků ke kořeni jeho chlouby a pak uslyší to, co si celou tu dobou přál a zároveň se v něm něco bolestně sevře. Jak kdyby zrada nabyla neskutečných rozměrů ale on Sugizovi prostě propadl. Ne, neopustí svou rodinu a zároveň ho bude žrát svědomí, že myslí na něj. Už i holky v Hideho rezidenci si z něj dělají dobrý den, když si myslí, že je neslyší, protože si ani jedné z nich nevšímá. S překvapeně pootevřenými rty nechá svou tvář pozvednout a podívá se mu do očí, kterými je vzápětí přitahován nahoru a on je bez váhání poslechne. Než se však přesune nad jeho tělo, zbaví ho i posledních kousků oblečení, stejně jako sebe svých kalhot i prádla. Pomalu se povytáhne nad jeho tělo, než je slyšet zacinkání nože, jak ho odhodí pryč a klesne na předloktí vedle jeho hlavy otírajíc se rty o ty jeho.
"Dostaneš klidně celý arsenál Su-koi. A jedu kulku stejně dokonalou jako ty. Uvnitř ale nebude prach jen kousek orlího pírka."  Prohodí téměř neslyšně, orli nedávají své pírka jen tak někomu ale on by mu dal klidně všechny. Otře se rty o ty jeho a vzápětí jej políbí, něžně zlehka, jak nikdy předtím a je jasné, že tohle je jeho pečlivě utlačované nitro. První pravou dlaní sjede po jeho těle až ke stehnu a pod kolenem si ho přizvedne výš ke svým bokům a pak zopakuje to samé na druhé straně, když vymění předloktí, o které se opírá. Svou vlastní špičkou se dotkne jeho vchodu a mírně se proti němu natlačí. Teď už nedokáže myslet na nic jiného, než na jejich spojení.
"Aishite iru Su-koi." Vydechne se zasténáním, když do něj velmi pomalu pronikne a zároveň všechny ostatní projevy utlumí v jeho rtech.

Rei nakloní zvědavě hlavu na stranu, když mu prozradí, kde jeho řetízek skončil. V jeho tváři se promítne bolestné uvědomění, jakmile mu dojde, co svým rozhodnutím způsobil. Ublížil jim svým odchodem, těm dvěma, kteří ho přijali mez sebe a zároveň s tím ublížil i Hidemu, i když se tvářil, že to tak není. Ale ono je a ví to.
"Jak…" Nedořekne to, protože v jeho těsné blízkosti přestává myslet na cokoliv jiného a nechá se úplně pohltit jejich polibkem.
"To nejde, to já jsem to udělal." Zamručí nespokojeně sám nad sebou a tentokrát se dalšímu svlékání nebrání. Vlastně je rád, sám se moc hýbat nemůže. Nestydí se před ním, vždycky skrýval spíš svou tvář ale tu už viděl a nic to na věci nezměnilo. Pomalu a obezřetně se ponoří do teplé vody a úlevně vydechne, jakmile se mu začnou uvolňovat i svaly. Je to hodě příjemné a jeho kůže je u za tu péči rozhodně vděčná a on taky. V očích mu trochu hravě zasvítí, když se ho zeptá, jestli se zvládne i umýt sám. S odpovědí ale otálí, tu si nechá na později. Ušklíbne se nad jeho konstatováním.
"Kdybych nebyl, tak tu nejsem." Odpoví mu trochu s nadsázkou ale pak si vzpomene na jednu větu.
"Máš divné balící techniky."  Neodpustí si poznámku a vzpomene si na Ina a na Labuť a k tomu slova o bezvýhradné důvěře a on ví, že už nechce dělat nic za jeho zády a ani to nedokáže.
"Dokážu ti to." Broukne místo slibů, že to tak je. On ví, že tohle je mnohem víc.
"Víš s tím umýváním. No…" Otře se tváří o jeho dlaň.
"Možná bych trochu pomoct potřeboval a nechceš se umýt taky?" Už tomu vzdorovat nechce. Chce vidět draka pokoušet osud, jestli ho nespálí, stejně jako poprvé. I teď je přesvědčený o tom, že se to nestane, a i kdyby, povstane z popela a zkusí to znovu.

Sugizo, Hide

Znovu se velmi vřele a rozněžněle pousměje, když Miyavi uposlechne jeho pobídku a poposune se nad něho. Oba dva už jsou zbaveni všeho oblečení a jeho by nikdy ani ve snu nenapadlo, že tady v tomhle pokoji a ve své vlastní posteli bude mít někoho jako je on. Zamilovanýma očima se dívá do těch jeho, když mu slibuje šperk s orlím pírkem a podivně se mu u toho rozbuší srdce. Je jako sedmnáctka na prvním rande, ale nemůže si pomoct, tolik euforie to v něm vyvolává. Někdo by si mohl myslet, že nejnebezpečnější muži Tokya jsou lidi jako Gackt nebo Hide, ale on má dojem, že je to spíš on a při tom je tu s ním a věnuje mu polibek tak procítěný. Jako by v duchu stál na nejvyšším stupni vítězů, když může říct zrovna on, že se k němu Miyavi takhle chová. Pořád jsou si velmi blízko tváří, když si Miy přizvedne nejdřív jednu jeho nohu a poté i druhou a brzy na to ucítí jeho penis proti sobě. Je to velmi opatrné, velmi citlivé, jako by to snad ani nebyl on, ale o to víc si ho tím získává, o to víc si ho váží, a když přijde jeho vyznání v momentě, kdy jím začíná být plně prostoupený, hlasitě si zasténá a musí sám sebe kousnout do hřbetu dlaně pravé ruky. Přizpůsobí se mu skoro okamžitě, jak moc chtěl být s ním, i když se slast mísí se zvláštním druhem bolesti. Nakonec ho vezme dlaněmi za krk, začne se s ním líbat a pohlceně naslouchá jeho stenům, které unikají z jeho rtů. Brzy jsou jejich těla naprosto sladěná, ale neženou tempo zbytečně zběsile kupředu. Možná by měli pospíchat, ale to on nechce, kdo by teď chodil, co by se teď dělo. Páv chtěl být zde a Gackt naopak ještě dlouho nepřijde. Chce být s ním, co nejdéle to bude možné, co nejvíc společně vydrží. Plete se prsty v jeho vlasech, olíbává jeho tvář, hravě ho kousne do nosu i do rtu a úmyslně ho brzdí, jakmile to jenom trochu vypadá, že by se Miyavi mohl blížit svému vrcholu.
"Minule jsme si dělali legraci ze sexu po telefonu… obávám se, že jím ještě vezmeme za vděk..." Dostane ze sebe s úsměvem a pere se s vlastním vrcholem.

Hide zvedne obočí nahoru a udělá jakýsi uznalý úklon hlavy, když mu Rei řekne to o balících technikách.
"Na tom je asi dost pravdy." Ušklíbne se pobaveně a cákne do hladiny trochu víc. Dostane se mu jakéhosi příslibu a doopravdy ho to uklidní. Jako by se vzájemně konečně pochopili. Jako by se konečně byli schopni proplést labyrintem jejich vnímání a vidění reality a měli možnost jím konečně jít ruku v ruce. Uculí se, když ho Rei pobídne, aby si vlezl k němu a nakonec – proč ne? Vstane na nohy a pomalu rozepne mikinu s jedním koutkem zvednutým nahoru, když se mu dívá do očí.
"Mohl bych ti udělat striptýz, ale asi by byl taky dost divný." Nakrčí nos a stáhne ze sebe všechny svršky. Z kapsy kalhot vyloví cigáro, které připálí a strčí mu ho do koutku. Další připálí i sobě a nechá ho jen tak mezi rty, když si zuje boty o paty a následují je i kalhoty a všechno ostatní. Pak si opatrně vleze za něho, chvíli dělá obličeje, než si jeho tělo zvykne na horkou vodu a konečně se opře, aby si mohl o hrudník opřít Reitu.
"Co nám schází..." Zahuhlá. Horká vana, cigareta, oni dva… +Uruha...+ Vkrade se mu do mysli neodbytně, ale tohle bude muset jednou provždy pohřbít. Opře levý loket o hranu vany, když v té ruce drží cigaretu, zatímco se mu pravou přehrabuje ve vlasech na zátylku. Chvíli tak vydrží, než cigáro vrátí mezi rty a oběma rukama sáhne po houbě a mýdlu. Omyje mu nejdřív krk a zátylek, pak ruce, moc už toho z něj z vany nekouká, ale doputuje houbou i volnou dlaní na jeho hrudník a zdrží se na něm o dost déle. Je opatrný, ale zároveň dráždí jeho bradavky a posléze i pevné břicho. Tak trošku mu vidí přes rameno, bublinky tady nejsou, takže si opravdu velmi užívá pohled na jeho napřimující se mužství. Nechá houbu odplavat po hladině, cigaretu nechá spadnout někde na dlaždičky vedle vany a dohořet a oběma rukama se posune níž, tam kde je jeho pozornost právě žádána nejvíc. Hladí ho, hraje si s ním a pak ho opatrně, ale pevně stiskne, zatímco se mu rty otírá o ouško.

Miyavi, Reita

Nutí sám sebe být velmi opatrný, když do něj pomalu vstupuje. Vlastně je Miyavi obezřetnější jako nikdy v životě. Tolik mu na něm záleží, že si škádlení sice neodpustil ale ani tehdy ani tentokrát mu neměl v plánu opravdu ublížit. Snaží se nepřivírat víčka, nechává oči otevřené, aby si vryl do paměti každý detail jeho tváře, jak kdyby ho opravdu viděl naposledy. Jsou uprostřed války, která přináší oběti a oni se jí klidně můžou stát. Je to dokonce velmi pravděpodobné. Zatmívá se mu před očima skvělý pocitem, když se poprvé uvnitř něj pohne a vzápětí se nechá pohltit souzněním jejich boků a sténá tiše umlčován Sugizovými měkkými a pro něj dokonalým rty. Nikoho nikdy neviděl, tak jako jeho. Stal se středobodem jeho vlastního vesmíru, který musí utlačit někam do pozadí, aby dostál slibu své rodině a nezachoval se jako Uruha. Jenže on je jiný, pro něj byla rodina něco posvátného a vždycky ji stavěl na první místo. Nedokáže odejít, stejně jako nedokáže zapomenout na jednoho Hada a on bude jeho jedinou slabou stránkou, které může kdokoliv využít, pokud o ní bude vědět.
"To abych si zajistil paušál, tohle vyjde draho." Vydechne odpověď silně zastřeným hlasem, který nese stopy blížícího se vrcholu. I přes pomalé tempo nebo možná právě kvůli němu ho zanedlouho opravdu pohltí a on v tu chvíli hledí Sugizovi přímo do očí a sám oddechuje, jak kdyby právě vyběhl schody mrakodrapu. Po tváři mu stékají kapičky potu a na jeho rtech se objeví celkem milý úsměv, jenž měl možnost vidět jen málokdo.
"Jestli přežijeme Su-koi…" Začne pomalu, když se snaží ovládnout svůj dech ale neoddaluje se z jeho těla. Téměř všechnu svou váhu nese na svých předloktích a pauze mezi svými slovy olíbá špičku jeho nosu a pak ho do něj něžně kousne s krátkým uchechtnutím.
"Budeš jenom můj, nezapomeň na to, nikdy." Dokončí a konečky prstů jej pohladí po tváři a spočine pohledem na prstenu, který kdysi dostal. Rty jej stáhne ze svého ukazováčku. Je to jen jednoduchý kroužek z bílého zlata s datem, kdy se stal oficiálně členem dračí rodiny ale o něm ví jen on sám. Sáhne po jeho dlani, do které se předtím kousl, otře se o poznamenané místo rty, aniž by pustil prsten a bez pomoci rukou mu jej svými ústy navlékne na prsteníček.

Rei je trochu nesvůj, i když to úspěšně maskuje, když se mu nedostává odpovědi na jeho pozvání do vany. Začne opravdu přemýšlet, jestli to náhodou neuspěchal, jestli si nedovolil příliš, když vyslovil své přání nahlas. Odpovědi se mu ale dostane vzápětí. Sleduje a stoupá pohledem společně s Hidem, nakloníc hlavu mírně na stranu, když si začne rozepínat mikinu. V tu chvíli mu koutky spokojeně vystoupají vzhůru. Od dnešního dne neočekával nic, na rozdíl od těch ostatních a dostává se mu toho tolik, skoro by tomu ani nedokázal uvěřit.
"Asi mám v oblibě divné věci." Vysloví nakonec s trochou provokace vepsané v tónu svého hlasu, vlastně to je ujištění, že by si ten striptýz klidně nechal líbit. No připomene mu to později, teď by hrozilo, že by se musel jen koukat a to by rozhodně neunesl. Nepokrytě si prohlíží celé jeho tělo, které se mu Drak rozhodl ukázat a nemá v plánu mu dát ani na vteřinu soukromí. S kývnutím hlavou přijme nabízenou cigaretu, slastně si potáhne a vydechne s mírným zakloněním hlavy obláček namodralého dýmu. Poposune se ve vodě kousek dopředu, aby mu udělal místo.
"Hm, kromě druhého těla asi nic." Zkonstatuje s nádechem hravosti, která se v něm  čert ví kde zjevila a s dlouhým výdechem se uvolní, když ho začne opravdu umývat. Stočí tvář mírně stanou, aby na něj koutkem oka mohl pohlédnout a pomalu se opře o jeho hrudník. Nechá se klidně hýčkat a rozmazlovat jeho doteky, v závislosti na nich se jeho dech prohloubí. Nakonec si i vzrušeně vzdychne, když se jeho ruce dostanou až pod vodní hladinu. Pak se mu dostane pozornosti i v místech, které už jsou připravené na všechno a on znovu zakloní hlavu a opře se o Hideho rameno se zavřenýma očima.
"Hide-chan." Broukne do ticha jeho prosklené koupelny, když jeho cigareta dopadne kousek vedle druhé a on vztáhne dlaň za sebe a zaboří ji do rudých pramenů, které sevře. Trochu neplánovaně se zavrtí na svém místě a natiskne se víc dozadu, aby si co nejvíc ucítil teplo jeho těla.