Hromadné - Ještě není konec. - Část 2.

(Gacktova rezidence)

Kai, Sugizo

Kai se napne, když po něm Reitův hlas tak sekne. Nelíbí se mu, jak s ním mluví. "A kde jsi byl, když jsem zmizel, utíkal jsi za Drakem!" Vrátí mu to. Nechce se s ním pohádat, pořád ho má moc rád, ale Reita mu nedává jinou šanci, on to tak teď v tuto chvíli vidí.
"Já ale nejsem neutrální." Hlesne nakonec Kai, protože on už si vybral. Vybral si následovat muže, který se ho rozhodl zachránit, taky vlastnit a nakonec možná i milovat. V tuto chvíli tomu naprosto věří. Pak už ho hecuje i Reita a k tomu to posměšné oslovení. Zamračí se na něj ještě víc, nakonec zvedne dlaně v obranném gestu a obrátí se zády, aby přešel ke svým mužům a pak se k němu zase otočí čelem. Chtěl, aby odešel bez problémů, ale Reita si nedal říct.
"Nemůžu. Tora-sama si nepřeje, abych udělal cokoliv, dokud tady není. Odnesl bych to já a vy taky." Řekne hlasitě a vypadá to, že chlapi tohle berou dost vážně. Ju-ken tu má naštěstí opravdu velké slovo a taky hrozivou pověst. Bohužel jsou to ale teď oni, kdo vykročí proti Reitovi, aby ho odsud nevybíravě vyprovodili. Kai se na to nechce dívat, ale alespoň se zbavil té povinnosti, že na něj musí sáhnout a ublížit mu. To prostě neudělá, neudělá to. Musí se otočit na patě a vykročit ke svým pokojům, protože pokud Reita schytá ránu, on to nechce slyšet. Možná je zbabělec, ale nemá na to žaludek. +Sayonara, Rei-chan… budeš mi chybět.+ Pomyslí si tiše a potlačuje hořké slzy, které se mu tlačí do očí.

Němě zavrtí hlavou, když si Miy stojí na tom, že je tady sám.
"Taky jsem o jednoho přišel." Řekne mu a má na mysli Aoiho, protože on měl Labuť skutečně rád a kdo ví, kde teď byl její konec a jestli ještě žije. Sugizo mu moc šancí nedával. Ne samotnému někde tam venku.
"Myslíš, jestli dokážeš žít s tím, že jsi pustil Páva žít život, jaký sám chce? Možná někdy přijdeme na to, že je to víc, než služba našim pánům. Ale zrádci jsme oba. Ty když to dopustíš… já když to říkám..." Vydechne měkce. Tiše, prudce vydechne, když si ho Miyavi přitáhne ke svému tělu, ale v tu chvíli má jeho nos zabořený do svých vlasů, sám zvedne volnou dlaň a obejme ho kolem krku, zatímco na té se zbraní cítí jeho něžné pohlazení. Mimoděk se pousměje, když si vzpomene na konvici a na to, v jakém rozpoložení jsou teď. Nepatrně se chvěje, ale nebrání se ani na okamžik, když si ho Miyavi přitáhne k polibku a zbraň mu z ruky vypadne s tlumeným zaduněním na zem. Oběma rukama ho pevně obejme kolem krku, když svoje tělo přitiskne na jeho a vrací mu horoucí souboj jazyků, dokud ho Miy nekousne. Zase. Zblízka se podívá do jeho očí, aniž by tušil, že se někdo doopravdy díval. Mirai do svého pokoje nezašla, jak ji Sugizo nakázal. Celou dobu stála poblíž, poslouchala celou tu debatu a pak se dostala nepozorovaně tak blízko, aby viděla i to, co se mezi nimi teď odehrálo. Jakmile s tím přestali, zase se tiše vzdálila a schovala se v prvních dveřích, které měla po ruce, aby se o ní nedozvěděli.
"Ty víš, že to nezmáčknu, Miy-chan… jednoho dne mě zabiješ. Asi…" Řekne mu, ale vůbec ho nechce pouštět a dole se pořád nic podezřelého neděje. Páv je ve své klícce a po domě je ticho. Že by tady vážně byl sám?

Reita, Miyavi

"Šel, máš pravdu ale proto, že jsi byl dle mého mrtvý…Ztratil jsem víru, že to jde jinak a nepletl jsem se." Snaží se ho ještě přesvědčit ale jak se zdá je to marný boj. Jeho výzva ale zůstane nevyslyšena, protože se Kai otočí zády k němu a vlastně na něj pošle Gacktovi muže, protože sám mu není schopný tu ránu dát. Střelí pohledem Kaie k mužům, kteří se k němu blíží s pomstychtivým výrazem a dlouze se nadechne, aby zůstal ve své roli a nechtěl se bránit. Naposledy se podívá Kaiovi do očí, když přijde první rána i s boxerem a odešle ho k zemi. Upraví si kšiltovku jako první a pak přitiskne dlaň na tvář a hne je celá od krve, rozsekli mu kůži i se rtem. +Vybral sis, stejně jako já.+ Proběhne mu hlavou smutně ale vlastně se na něj nezlobí. I on si vybral a nemůže mu to mít za zlé, i když by byl raději, kdyby ho praštil on sám. S tichým zaúpěním schytá kopanec do břicha a stáhne se do klubíčka, aby vydržel další rány. Jediné co zvládá je krýt si jednou rukou hlavu a udržovat pokrývku na svém místě, aby byla popálená tvář vidět co nejméně. K jeho štěstí je to dlouho nebaví, protože se nebrání a zanedlouho jej zbitého vyhodí před bránu na chodník, kde schytá další ránu o asfalt. Posbírá se do sedu zády k bráně a vytáhne malinké zařízení, které stiskne a odešle tak SOS Miyavimu, což je znamení, že má vypadnout a rychle. Sám se pomalu zvedne a nasouká se s nadávkami za volant, kde úlevně vydechne. Bolí ho celý člověk ale mnohem víc to, že přišel o přítele a těžko říct, co se stane až jednou budou stát proti sobě.

Miyavi nedokáže odtrhnout pohled z jeho očí, je jimi přitahován stejně jako byl pohledem na jeho pod pokrývkou schoulené tělo v hotelu. Chtěl by se vrátit do té chvíle a zůstat tak a dlouho ale taky ví, že nedokáže odejít od Draka a nechat ho samotného, teď když ho opustil Uruha. Když je opustil.
"Já nemám pána Su-chan, já mám bratra." Broukne tiše, když si opře čelo o to jeho s očima těkne ke zbrani válející se na zemi.
"To se nedělá." Napomene ho s krátkým uchechtnutím ale je rád, že místo ní má v rukou jeho tělo. Tiskne se k němu jak kdyby to mělo být naposledy ale ono možná je. Těžko říct, jestli oba dva přežijí a co se bude dít potom, až tahle válka skončí. Otře se o jeho rty, když si ten spodní popotáhne a znovu ho políbí, dlouze, dokud mají ještě čas, i když tuší, že se jim krátí. Dlaněmi sjede kousek níž a krátce zapluje pod látku jeho svršku, dotek na holé kůži jej příjemně zabrní a donutí znovu zmučeně vydechnout.
"Asi proti sobě budeme stát jako dva pitomci, než to někdo udělá za nás…ale…budu se na Tebe koukat Su-chan." Zavrní tichým hlasem, když se znovu pousměje a vzápětí mu úsměv spadne, když mu zabrní kapsa. Měl by už jít, jeho čas právě dosáhl hranice, kdy by měl vypadnout ale prostě to nedokáže, ne teď, když je konečně u něj. Místo toho, aby poslechl Reitovo znamení se o to víc přitiskne k Sugizovi a znovu si uzme jeho rty.
"Měl bych jít." Broukne, když se na několik sekund odtáhne a vytáhne svůj telefon, aby naťukal krátkou zprávu Reitovi ale vzápětí ho zase schová a přitiskne se rty na Sugizův krk, po kterém první jen přejede rty, než několikrát skousne jeho kůži a zanechá po sobě na okamžik svou osobitou  značku.
"Kde spíš Su-chan?" Broukne do ticha. Je blázen, říkají to o něm, on sám si to myslí, možná taky proto riskuje všechno hlavně svůj život ale je mu to jedno. Jestli to má být naposledy nehodlá se o tohle připravit, co může kromě svého života ztratit? Dlaněmi zamíří pomalu dolů, až na jeho dokonale tvarovaný zadek a silně jej stiskne s téměř neslyšným ale spokojeným zasténáním.
Rei mezitím míří zpátky k haciendě, jak se Miyavim domluvili. Je trochu nervózní z toho, že jej tam nechal ale domluva byla jasná a sám se ztratí líp, než kdyby byly dva. Na cestu jen mžourá, jak moc jej otupuje bolest, dostal pěkně nakopáno. Vydechne úlevně, až se dostane až před bránu haciendy, když mu v kapse pípne smska. Vytáhne mobil a přečte si ji několikrát po sobě, aby ji správně pochopil. V tu ránu se mu dovnitř vůbec nechce a jen se čelem opře o volant a tiše si zanadává. Pak ho čísi ruce popadnou a vytáhnou z auta a táhnou ho kamsi do nitra, kde dopadne na kolena a pak na všechny čtyři s bolestným zasténáním.

Kai, Sugizo, Hide

Když Kai zajde do Ju-kenova pokoje a honem vyhlédne skrz okno ven, Reita už je na nohou a míří ven k bráně. Neskutečně se mu uleví, protože jde po svých a hlavně odsud konečně zmizí a snad bude na chvíli v bezpečí. Pořád ale tak docela nechápe, co tady dělal a je to rozhodně podezřelé. Jenže se v rezidenci nic dalšího nedělo a odpoledne bylo klidné a tiché. Nemohl se rozhodnout, jestli o tom Ju-kenovi říct nebo ne…

Sugizo Miyavimu neodporuje, když ho opraví, ohledně toho bratrství, jen mu opětuje dlouhý pohled do očí a vzápětí na to i další polibek. Pak se tiše zasměje, když mu řekne o tom, jak proti sobě budou stát a nebudou dělat prostě vůbec nic. "Neublížil bys mi? To jsem asi jediný na světě." Něžně si rýpne, ale jeho oči začínají být nebezpečně zamilované. V tu chvíli už má Miyaviho dlaně pod vlastní košilí a neskutečně to s ním cvičí. Problém je v tom, že dneska rozhodně není opilý, že tady je Miy uprostřed zmijího hnízda a on… je vlastně jediný pořádný had široko daleko. Gackt se nevrátí ještě dlouho a on zná cestičky ven… I on zaznamená ty jemné vibrace a za chvíli je svědkem toho, jak Miy píše svému komplici. Nechá ho, nebrání mu. Jen dlouze vydechne, když se Miyaviho rty dotknou jeho krku a pak ho znovu kousne. Zachvěje se pod rukama a uslyší tu nabídku. Nemusí mu ani tisknout zadek, aby to chtěl udělat. Mírně se od něj odtáhne, vezme ho za ruku a tiše vyjde ze dveří. Rozhlédne se na obě strany, přiloží si prst na rty a nahlédne do dveří Páva. Leží na posteli docela tiše.
"Nevzdaluj se odsud Uru-san, ještě není bezpečno." Řekne mu a když se dočká přikývnutí, vykročí s Miyavim stejně tiše chodbou. Je to v této části domu, ale o patro níž. Naštěstí nikoho nepotkají.
"Doufej, že se tam Páv zdrží a někam mi neuteče, jinak mě vidíš naposledy." Řekne mu na půl žertem a odemkne dveře svých pokojů. Hned je za nimi zase tiše zamkne, ale tady ještě ne, stěny jsou papírové… vede ho dál, až k ložnici, kde je nízká postel s černobílým povlečením. Tam se zastaví, prudce se k němu otočí čelem a je to on, kdo ho náruživě políbí. Vjede mu prsty do vlasů a dlouze vzdychne.
"Hrajeme si s ohněm. Je jedno jestli dračím nebo pekelným." Řekne mu, ale vzápětí už ho zase líbá a obratně se dostává prsty přes jeho prsa na spodní lem toho, co má na sobě. Je to jak výstroj do války, jak to z něj má sundat?

Když se Hide vrátí z pohřbu, na kterém byl úplně sám, co se jeho bratrů týkalo, je už skoro noc. Noční hmyz romanticky cvrká a připomíná mu všechno, co se v posledních dnech stalo. O tom, jestli se Uru vrátí, o tom, jestli se Miyavimu nic nestane, o tom, že ho Inoran nikdy nebral vážně, o tom, kde je teď Rei. O tom hlavně. Celou minulou noc propil a dneska to hodlá udělat zas. Hacienda je už naprosto tichá a klidná, když si dojde na bar k bazénu, vezme lahev whisky, otevře si ji a pije rovnou z ní. Musí se ušklíbnout, když si vybaví Gacktův obličej, jak se tam nedotknutelně nosil, tvářil se jako pán světa a dokonce s sebou někoho měl, zatímco Hide ne a taky že si rýpl. Nejradši by ho zastřelil rovnou tam. Od Ayane už dávno ví, že děti jsou v pořádku spí a tak se ztichlým nádvořím vydá ke svým pokojům, zatímco míjí bránu. Od Miyaviho pořád nemá žádnou zprávu a už je to divné. Roste v něm znepokojení a strach o něho. Nepřežil by, kdyby mu Démoni poslali jeho hlavu. Jenže se lekne a málem se přerazím, když mu rovnou pod nohama někdo přistane a jeho chlapi se zarazí, jakmile ho spatří.
"Našli jsme ho v dodávce před haciendou, určitě měl něco za lubem!" Brání se hned, když se na Hideho tváři vyrýsuje naštvaný obličej, jak stoupá očima z klečícího na ně.
"Do prdele, málem jsem se přerazil!" Urve se na ně a oni se div nenatisknou na bránu. Pak se podívá pořádně a… protočí očima. To snad není pravda.
"Vyhodíš ho dveřmi, vrátí se oknem." Zamumlá si pro sebe a máváním ruky je vyhodí pryč. Však on si s ním poradí sám. Dřepne si a přitiskne mu hrdlo lahve ke rtům.
"Na, vypadáš, že to potřebuješ." Řekne nebývale měkce, když opře obě předloktí o kolena a na chvíli svěsí hlavu, jak přemítá, co s ním.
"Kdo ti to udělal?" Zeptá se ho pak. Jediný, kdo ho může vyhazovat v takovém stavu je on, kdo si sakra o sobě co myslí, kruci?

Reita, Miyavi

"Ne, jenom tak, aby se ti to líbilo." Zavrní Miyavi a vlastně se tím i přiznal, že mu na něm záleží víc, než by mělo. Ale tu poznámku by si rozhodně nemohl odpustit. Nečekal by, že ho do svých pokojů opravdu odvede. Myslel si, že ho počastuje slovy jako magor a podobně a vypakuje ho rychle ven a ono se to nestalo. Překvapeně párkrát zamrká, když ho popadne za ruku. Mohl by mu vynadat, že si právě užíval jeho zadku ale jak se zdá, za chvíli dostane něco mnohem lepšího. V očích se mu objeví náznak bolesti, když skrze dveře osloví Uruhu ale rychle to zase do sebe zahrabe někam hodně hluboko. Su měl pravdu Uru se rozhodl a tak to prostě je. Nepřemluví ho, aby s ním odešel, odtáhnout ho násilím…tak šlo by to ale nejspíš by se odtud nedostali živí. On se odtud pravděpodobně nedostane živý, musí momentálně svěřit svůj život do rukou Sugiza a doufat, že se neplete a že to není past ale mohl ho odstřelit hned na začátku, tak proč by si to tak komplikoval. Ušklíbne se nad jeho poznámkou ale upřímně by ho vážně nerad viděl naposledy, už si to ve své chaotické hlavě celkem schopně srovnává. Vlastně už to podvědomě tušil od první noci. Chce se trochu rozhlédnout po pokoji, nemá k tomu příležitost, protože už je pod atakem jeho měkkých rtů a tomu se prostě nedá odolávat, ani nechce.
"Stejně to nepřežijeme." Vydechne s uchechtnutím a  začne z něj ne moc vybíravě rvát dolů jeho košili, až to pár knoflíků nevydrží a rozkutálí se po zemi. Od té noci s nikým nebyl, nemohl ho dostat z hlavy a teď si připadá, jak kdyby mu někdo povolil kroužek na noze a nechal ho vzlétnout.
"Příště přijdu jen v triku." Zamručí si pro sebe, když mu začne pomáhat ze svým oblečením, a když konečně sundá bundu z ramenou, zacinká to vybavením jakmile dopadne na zem, odhalí i dvě zbraně v podpažních pouzdrech a vytáhne i tu co má za páskem na bedrech. Za chvíli už je kolem nich na zemi jeho malý arsenál a nakonec k tomu přidá i tu co má schovanou v botě. Zatváří se nevině, když si to prohlédne ale nevydrží mu to dlouho, než se vrhne na Sugiza před sebou a skoro mu nedá možnost nějak reagovat. Popadne ho za pas o pootočí se s ním, aby měl postel za zády, než ho stáhne sebou do pokrývek stejně jako první večer.
"Promiň ale tomu nešlo odolat." Broukne pobaveně, než mu vejde daní do vlasů a přitáhne si ho k polibku a za ty prameny ho zatahá, on moc dobře ví, jak se mu to líbilo.

Rei není schopný ani zvednout hlavu, jen vnímá slova kolem sebe ale je to spíš jak odněkud z dálky, než by u toho byl přítomný. Jen překvapeně zvedne oči, když se mu u rtů objeví hrdlo lahve a krátce se podívá do tváře Drakovi, než se přesune do sedu a opravdu si lokne. Pálí to jak sto čertů, když se mu alkohol dostane do rány na rtu a on se u toho šklíbí, jak kdyby mu někdo pod nos nasypal odpadky.
"Arigato.“ Houkne sotva slyšitelně a lokne si podruhé.
"Gacktovi lidi." Odpoví mu s krátkým výdechem a přitiskne si dlaň na žebra, do kterých dostal taky pěkně nakopáno.
"To já jsem ten kontakt." Prozradí mu, jak se věci mají hned ze startu a poposune mu pod nohy kšiltovku dovážkové služby, kterou měl doteď zastrčenou v kapse.
"Miyavi mě kontaktoval, abych tam šel s ním." Pokračuje dál tiše a vyplivne krev, která se mu nahromadila v puse.
"Potřeboval dost času, aby z tama vypadnul." Prozradí mu ještě, proč do sebe nechal kopat a mlátit a vůbec se nebránil ale o Kaiovi pomlčí. Nemyslí si, že by si tím přilepšil a….pořád může doufat, že si to třeba nakonec rozmyslí a přijde za ním. Za pár dní třeba dostane rozum a bude věřit spíš mu, než…té bestii, která si říká tygr. K tygrovi má teda sakra daleko.
"Ale šli jsme tam zbytečně Hide-san." Pomalu k němu vzhlédne a upřeně se mu podívá do očí. Je poslem špatných zpráv a ti se většinou vraždí. Zatím si nechává čas, než mu ukáže Miyaviho smsku, je krátká ale dost výstižná, aby pochopil, co se v rezidenci stalo.

Kai, Sugizo, Hide

"Pokud chceš ještě někdy chodit rovnou sem, prosím tě měj toho co nejvíc." Vydechne Sugizo, když mu Miyavi stáhne košili z ramen a odhalí potetované tělo. Hned na to na zem žuchne těžká Miyaviho bunda a odhalí dokonale štíhlou ale pevnou postavu, opásanou mnoha zbraněmi na širokých kožených popruzích. Musí od něj chtě nechtě trochu ustoupit a pořádně si to celé prohlédnout.
"Strašně ti to sluší, je to opravdu hrozně sexy." Kousne se jemně do spodního rtu. Oba dva klesnou pohledem na poslední zbraň, co padne k zemi, mohli by si tady otevřít nový obchod, ale hned na to se na sebe zase vrhnout, jako by promarnili půl života a ne jednu vteřinu. Nechá se jím otočit, zatímco se už vášnivě a velmi rychle líbají a pak padnou společně do postele, až pelest zapraská. Sugizo dlouze a velmi roztouženě vzdychne, když ho Miy tak nevybíravě vezme za vlasy. "Jestli je tohle nějaká tvoje strategie, zatímco ho někdo jiný odvádí… Pojďme si zase vyjasnit pravidla, hm? Ani jeden neuděláme nic, dokud nebudeš v bezpečí za branou tohohle domu. Páv zůstane tady. Domluveno." Nenechá ho moc mluvit, místo toho mu strčí jazyk do krku a pak ho s ním poškádlí na horním patře za zuby. Vydobude si místo na jeho klíně, když se na něj obkročmo posadí a hrne látku jeho trika nahoru. Ta upnutá černá a dlouhý rukáv, co obtahuje každičkou křivku mu prostě vážně seknou, ale lepší je to, co je pod tím. Stáhne ho z něj dolů a dlaněmi pohladí celý jeho hrudník, zatímco se jemně usmívá.
"Říkej mi, že jsem ti chyběl." Nutí ho rozverně o vyjadřování emocí.
"Stejně mi to napíšeš, až zas budeš chtít nějakou fotku některé mojí části..." Dobírá si ho dál a pohne se na něm v bocích, jako by chtěl osedlat hřebce.
"Miy-chan, já vím, že to tak je." Dráždí ho dál, když se skloní k jeho uchu, které polaská.

"Gacktovi lidi?" Zopakuje po něm Hide zaraženě. Nechce se mu věřit, že kdyby jim zase padl do rukou, že by ho pustili tak snadno. A pak to Rei vysvětlí, on se dlouze nadechne a v očích se mu odrazí záblesk uvědomění. Shlédne na kšiltovku, kterou mu ukazuje. Udělal to Miyavi proto, aby dostáli slibu, že tam půjdou společně? Muselo to mít nějaký jasný záměr… bylo to proto, že viděl, že jim na sobě ve skutečnosti záleží? On, imunní vůči takovým emocím? Dělal to pro něj? "Miyavi tu ještě není..." Vydechne zmateně skoro šeptem. Uvnitř něj se sevře něco ledového. Proč tu ještě není a Reita ano? Stalo se mu něco? Rychle popadne telefon, který mu Reita podá a přečte si, co se stalo. Existovaly dvě varianty, Miyavimu se něco stalo nebo to šel zapít a vybít se… Buď jak buď začíná propadat záchvatu chuti dojít si tam osobně a vymlátit z Gackta oba dva. To proto se na něj na pohřbu tak culil a Hide stále nic nevěděl. A Uruha!!! Jeho bratr…
"Nevěřím tomu. Já tomu nevěřím..." Vstane a poodejde, trochu se u toho zapotácí, když si vjede oběma dlaněmi do vlasů. Jenže Miyavi by nic takového nenapsal, kdyby nevěděl, že je to stoprocentně pravda. Pořád mu to tak nějak nedochází… Uruha padl do zajetí a stačil se tam zamilovat? Co mu nabídl, aby zůstal? Co mu nabídl, že někdo tak oddaný klanu Draka a jeho rodině prostě přeběhl? Chvíli jen tak stojí zády k Reitovi a zatíná pěsti, jak přemáhá pláč… Pak se opanuje a zase se k němu vrátí, když si přidřepne a vezme do dlaní jeho tvář.
"Osobně vypreparuju každou kost v těle všem, kdo na tebe sáhli." Řekne mu s divným, trochu sadistickým úsměvem.
"Začnu od těch záprstních a nártních, pak půjdu na ucho… snesou toho dost." Řekne a zase ho pustí.
"Pořád platí, že jsi svobodný. Můžeš jít kam chceš… nesmíš si myslet, že to je jen z vděku." Zašeptá nakonec. Cukne mu ve tváři a snad poprvé v životě neví, co má dělat. +Miavi prosím tě přijď domů…+ Bude to dlouhý proces, než se vypořádá s Uruhovou ztrátou, zahrnující pití do bezvědomí a tajný pláč do polštářů, jenže to nemůže teď a v tuhle chvíli.

Reita, Miyavi

Miyavi nemá moc prostoru reagovat ani na jeho kompliment ani na domluvu. Sugizo mu svým jazykem, se kterým umí doslova divy, kompletně zatemňuje mysl a nedává mu prostor se na nic soustředit. Ani netušil, že některý z bodů v ústech s ním dokáže tolik zacloumat a ono se to děje. Nechá se připravit o triko a jen kývne hlavou na jejich domluvu, než se vyhoupne do sedu a přitiskne se k jeho nahému tělo. Jedna z dlaní znovu zmizí mezi prameny a druhá jej přitiskne za zadek k sobě a silně ho stiskne, jakmile jeho rty opustí dlouhý vzrušený výdech.
"Chyběl, stejně jako já tobě…ale to ty víš, že to tak je." Vrátí mu jeho dobírání a tiše se uchechtne, než ho plynulým ale hbitým pohybem dostane pod sebe  a uvězní obě jeho zápěstí pod svými dlaněmi.
"A budu ti chybět ještě víc." Broukne rozverně, když se skloní k jeho klíční kosti, kterou přejede špičkou jazyka a pomalu se sune přes šíji až k uchu.
"Budu ti hrozně moc chybět." Zopakuje, když stiskne mezi zuby jeho lalůček a tiše mu zasténá do ucha.
"Řekni Su-chan, věříš mi?" Zeptá se ho, když se odtáhne, aby se mu mohlo podívat do očí a u toho už přesouvá svou dlaň, aby obsáhl obě zápěstí. Volnou rukou sáhne do druhé boty, kde je skrytý menší nůž s rovným ostřím a v očích se mu zablýskne.
"Dokážeš věřit nepříteli?" Uchechtne se, když čepel zlehka přitiskne ke kůži na středu jeho hrudi a vášnivě ho políbí. Má pevnou ruku, ani se nezachvěje, jen volně leží na pokožce a zatím ji ani náznakem nepoškodí. O chvíli začne čepelí pomalu sjíždět níž a níž, než se zastaví o lem jeho kalhot a pootočí ji směrem dolů.
"Ani se nehni." Koutek se mu zvedne nahoru, když se na svou ruku svírající nůž ani nepodívá, jen ostří zaklene po lem a jemně protne látku v blízkosti jeho chlouby.
"Ani o milimetr." Dodá ještě tišeji, když se jeho rty obemknout kolem Sugizovi bradavky a začne jí hravě laskat, opírajíc se přitom svým vlastním stehnem o čepel, jejíž tupá strana spočívá na tom Sugizově. Ani on sám se nesmí pohnout o milimetr jinak nebo si ublíží a jen to vědomí žene jeho vzrušení na maximální možnou hranici.

Reita jen přikývne na zmínku o Gacktových lidech a dlouze vydechne. Cítí se pod psa ale zároveň je rád, že je tady a nikde jinde. V jeho nitru se rozline zvláštní pocit, příjemný pocit, když je zpátky v haciendě a v Hideho blízkosti. Myslel, že už sem nevkročí ale je tady.
"Miyavi se vrátí o tom nepochybuj. Jeho jen tak někdo nedostane Hide-…" Krátce se odmlčí, aby si rozmyslel, jak ho osloví a sleduje, jak se vstává a zapotácí se. Skoro se chtěl hbitě…teda tak rychle, jak mu jeho stav dovolí zvednout a jít ho podepřít jakou o něj má starost. Mračí se na jeho záda a chtěl by mu nějak pomoct, sám však moc dobře ví, že se s tím Hide bude muset srovnat sám, i když by mu rád v tu chvíli byl na blízku. Sám si v sobě nese slova Kaie, který mu nevěřil, který odmítl jeho pomoc a stal se pro něj oficiálně démonem. Překvapeně k němu vzhlédne svou poznamenanou tváří, když ucítí jeho teplé dlaně na své tváři a nepatrně se pousměje. Měl by se mu z toho obracet žaludek, měl by být znechucený nad tím, co mu tady říká. Místo toho se mu nitrem rozlije příjemně hřejivý pocit, jak kdyby oheň v jeho nitru znovu zahořel. Překvapeně vydechne, když ho zase pustí a stáhne obočí k sobě, při jeho slovech. Tohle už není to, co chtěl slyšet. Poposune se blíž k němu, trochu se u toho zašklebí, jak se ozvou nakopaná žebra ale kašle na to.-

"Ale já jsem tam, kde jsem chtěl být." Pomalu zvedne dlaň a položí ji na jeho tvář.
"Uruha se už nevrátí." Řekne mu s chladnou upřímností, je to fakt, na kterém on nedokáže nic změnit, i když se snažil.
"Ale Miyavi se vrátí a …" Odmlčí se krátce, když prsty zmizí v ohnivých vlasech.
"Já jsem se taky vrátil…Hide-chan." Nespouští z něj své oči a v nich je jistá naléhavost, která přišla s uvědoměním, že jeho blízkost už opustit nechce. Sem patří.