Hromadné - Ještě není konec. - Část 1.

(Hideho hacienda, Gacktova rezidence)

Miyavi, Reita, Uruha

Miyavi tuto noc vůbec nespal. Nemohl se dívat na to jak se Hide upíjí do němoty. Ne, že on by to nedělal ale dneska to prostě nešlo. Jeho nechal ve svém pokoji a kluky šel tentokrát uložit sám. Musel čelit několika otázkám, kde jsou strejdové a nebylo mu z toho příliš dobře. Jak se jednalo o ta dvě písklata, byl někým úplně jiným, a když viděl, jak se jim stýská proseděl pak celou noc ve svém druhém pokoji, který byl plný zbraní a různých sadistických hraček. Chvíli týral jednoho chlápka, který jim odmítl platit výpalné ale ani to mu příliš nepomohlo. Přemítal celou dobu, co udělat, aby konečně přivedl Hideho pořádně k životu. Vlastně to věděl. V hlavě si uspořádal plán a ráno  ho přednesl Hidemu. Neřekl ale, že si sebou chce vzít Reitu. Dle něho byl tou nejlepší volbou. Pochybil ale to oni všichni ze začátku. To neznamená, že by z něj jednou nebyl skvělý bratr a …Hide by k sobě taky někoho potřeboval. Vymluví se na svůj neznámý kontakt, který ho dostane až do toho pekelného baráku a Hide mu to odkýval. Trochu si oddechl, že nechce vědět, kdo to je, věřil mu, taky mu jako jediný zbyl. Zatím. Brzo bude doma Uru a Reie pak možná taky vezme na milost. Posbíral si několik zbraní, jednu malinkou dokonce zasunul do vysoké boty. Vlezl Reitovi do pokoje a posbíral jeho shurikeny a vrhací nože, než přešel do haly, kdy mu pohled padl na Reitovu zbraň. Byl to nádherný kousek, opravdu krásný a mohl by na něj koukat hodiny. Skoro lepší jak porno. Řetízek u ní však nebyl, ten včera odnesl Hideakimu a vložil mu ho pod polštář, aby hlídal jeho sny.
Vezme ji sebou a pak zamíří ke svému mustangu ze sedmdesátých let, bude ho cestou muset vyměnit ale tady žádné auto navíc nezbylo. Do kufru zavře tašku s hračkami a vyrazí na cestu. Míří do Reitova klubu, kde vyrazí zadní dveře a najde u kasy provozní. Je tu ticho, je ještě zavřeno. Chytí ji pod krkem a donutí ji, aby Reitovi zavolala a taky že to udělá, když jí pošeptá, jak by si s ní pohrál. Rei je na místě asi do dvaceti minut.
"Co tu chceš?" Štěkne po něm hrubě.
"Máš poslední možnost Rei-kun, neposer si to." Setře ho Miyavi s trochu šíleným uchechtnutím a sdělí mu, že jdou pro Uruhu. K jeho překvapení Rei vůbec neodporuje, i když chvíli přemýšlí, jestli to není nějaký Miyaviho kanadský žertík. Nakonec ale proberou detaily a za půl hodiny už Rei sedí ve vypůjčeném autě od dovážkové služby a zastaví se u brány Gacktovy rezidence. Zazvoní a počká si, až se ozve hlas.
"Vezu pozornost od Akihira ze světa nudlí. Prý k němu démoni byli shovívaví a tak posílá proviant." Zahlásí s naprostým klidem pevným hlasem. Masku nechal v autě a na světlých vlasech má naraženou čepici z onoho bistra. Tam zajel pro několik desítek porcí, mluvil s Akihirem, dodával mu pár věcí do klubu a poprosil ho o laskavost. Řekl mu, že to pro něj rád udělá, tak uvidíme.
Miyavi mezitím objel rezidenci druhou stranou v půjčeném autě, kterých po ulici jezdí tisíce, zaparkoval stranou, posbíral si nadobíčko i to Reitovo, které mu vzal. Mohli by ho šacovat, takhle je to bezpečnější. Dají si info mobilem, snad se to povede. Cestou si zmapoval, kudy bude nejlepší se dostat přes plot a našel místo, které kryje vysoký keř a tudy se vyšplhá po plotu a pak postupuje dál k domu.
Uruha už se v rezidenci dost dobře zabydlel, nedělalo mu to vůbec žádné problémy. Naopak, byl tu opravdu jako doma. Žralo ho svědomí ne, že ne. Jenže miloval Gacktovu pozornost a jeho náklonnost se otáčela tím směrem celý den. Nedokázal si pomoct a své rozpoložení si vybíjel na mužích, které měl k dispozici. Vlastně se mu většinu dne radši klidili z cesty. Dneska si měl vybrat svůj nový šatník a tak s různými katalogy kráčel chodbami a nakonec zamířil do jednoho z pokojů, kde měl krásný výhled do zahrady. Tam se pohodlně usadil a spokojeně listoval. Nechal si přinést čaj a krátce stočil kočičí oči na to, jak jej služebná připravuje. Jak kdyby kontroloval, jestli se všechno správně. Nakonec ji gestem dlaně poslal pryč a  v hlavě si rozebíral jeho poslední rozhovor s Mirai, povídali si o rodině a jemu spousta částí utkvěla v hlavě. Raději se začte do prospektů a vkládá záložky mezi stránky, kde ho něco zaujme.

Kai, Sugizo

Kai zůstal druhý den ráno v pokoji sám. Vůbec se mu to nelíbilo po tom, co mezi nimi bylo, ale někdo pro Ju-kena přišel, řekl mu, že Aoi zmizel a od té doby ho neviděl. Na dnešek musel odejít s Gacktem na pohřeb toho mafiánského bosse a on netušil, zda smí vůbec vystrčit nos z pokoje, natož něco jiného. Obyvatelé rezidence mu pak ale zdělili, kde je bezpečné se pohybovat a kde nemá co dělat a on se tím bezvýhradně řídil. Neměl tady žádné osobní věci, ani tu nikoho neznal, nemohl si krátit chvíli vůbec ničím a do kuchyně ho nepustili, tak se alespoň toulal po zahradě, která mu byla přístupná a zdálky pozoroval Gacktova nového partnera, který seděl na terase, kam bez pozvání nesměl a pil čaj. Byl to krásný kluk, úplně jiný než ten, kterého viděl v Reitově klubu.

Sugizo byl podobně zaneprázdněný jako Ju-ken, ale na rozdíl od něho, on měl zůstat doma a pohlídat rubín, který nesměl být a evidentně už ani nechtěl být vydán. Na nějaké dostaveníčko s Miyavim mohl rovnou zapomenout a raději si s ním ani nepsal, protože tohle byl nevhodný čas na to, aby někdo na něco přišel. Má Uruhu neustále na očích, je asi jediný, ke komu se nechová tak arogantně a nevyštěkává po něm, protože tuší jeho postavení a ještě pořád neví, jak velkou má sám moc, ale drží se dost daleko, aby o něm nevěděl a sám se snaží přijít na kloub té záhadě s Aoiho zmizením. Svědkové viděli jediné dvě motorky, ale přes výstroj nebylo možné poznat, kdo to byl a stroje se našly opuštěné. Registrované byly na lidi, se kterými tohle všechno nemohlo mít nic společného a pak stopa prostě zmizela. Nepoznali ani náboje, ze kterých se střílelo, ani nedohledali obchod, kde byly zbraně zakoupeny. Sugizo zvedne oči od notebooku, když zaostří na toho Ju-kenova kluka opodál a pak jimi sklouzne na to, na co se dívá. Po cestě se od brány blíží nějaký poslíček s nudlemi, má toho hodně a chlapi už se k němu nadšeně hrnou. Vůbec nedostal informaci, že by to mělo dorazit a ihned stáhne obočí. Tohle byla doba, kdy se nedalo věřit nikomu. Navíc byl pán domu a hodně jeho mužů pryč a toho by mohl chtít kde kdo využít. Sáhne po svém rudo černém revolveru, když ho drží podél těla, až splývá s oblečením a takticky se přesune poblíž Páva, ale tak, aby nebyl nikým viděn. Ani jím, ani svými lidmi.

Kai dostane hlad, jakmile ty nudle uvidí. Rozhodne se vykročit společně k ostatním, aby si taky jedny vzal, když už je tady, no co, sem přece chodit smí, ale ještě není ani na dvě stě metrů, když ho pozná. A moc dobře ví, že je úplná blbost, aby místo klubu najednou dělal tohle. Neumí si ale tak rychle dát dvě a dvě dohromady a musí si přitisknout dlaň na ústa, aby nahlas neřekl jeho jméno. Počká, až si chlapi všechno rozeberou, pak se přitočí přímo před něj a ať už chtěl Reita udělat cokoliv a dělá tady cokoliv, podívá se mu přímo do očí.
"Co tady děláš?!" Šeptne naléhavě. Nejradši by ho obejmul.

Miyavi, Reita, Uruha

Miyavi už se celkem obratně dostane do poloviny zahrady, aniž by byl spatřen. Uměl být tichý, ne tak jako Uruha ale měl za sebou dost akcí, aby věděl, jak se dostat nepozorovaně blíž. Vykoukne zpoza keře a vidí, že kousek do brány něco děje. To bude pravděpodobně Reita, nepochybuje o tom. Spokojeně pozvedne koutky, nebyl to špatnej nápad a jak se zdá, Reita má celkem talent, asi by ho bylo škoda. Vyhlédne opatrně znovu a pak ho uvidí, jak si na terase popíjí čaj.
"Kujaku-chan." Broukne si pro sebe a stáhne obočí. Jak to, že sedí na terase a není někdo zavřený? Ale Uru uměl být chytrý, třeba se jim vměstnal do přízně a nechávali ho chodit po vyhrazených chodbách. Vůbec by ho nenapadlo, že Uru rozhodně nikam utíkat nechce. Protáhne se až k domu, když jeden ze strážných projde kolem něj. Proplíží se dál, když zahne za roh budovy a dostane se až ke dveřím prádelny, které jsou zamčené. Zanadává si pro sebe beze slova a sune se pomalu za oním mužem, tak snad nehrozí, aby na někoho narazil. Potká druhé dveře, do kterých zkusmo drcne a ty se pomalu pootevřou. Reita mu měl otevřít cestu ale jak se zdá, našel svou vlastní. Protáhne se dovnitř a málem zakopne o krabice. Vypadá to jako nějaký sklad.

Reita mezitím rozdává nudle a přemýšlí, jak se dostat dovnitř, aby mohl Miyavimu otevřít cestu. Jenže pánové si to rozebrali rovnou a skoro to vypadá, že jim tu nedávají najíst, jak se po tom hladově vrhli. Zrovna dává poslední krabici do rukou a vzhlédne přímo Kaovi do tváře. Málem vyděšeně vyjekne, skoro to vypadá, že vidí ducha. Naštěstí se rychle vzpamatuje a tváří se jako předtím. Počká si, až nemají vůbec žádnou pozornost.

"Co já tu dělám? Co ty tu děláš? Jak to, že nejsi mrtvý?" Vypálí na něj trochu netaktně tichým hlasem, aby je nikdo neslyšel a dloubne do něj prstem, jestli je to opravdu on.
"Proč si sakra tady, copak jsem ti neříkal, že se jim máš vyhýbat." Uhodí na něj znovu tiše.
"Ne, omlouvám se, další už opravdu nemám. Možná v autě." Řekne hlasitě, jak kdyby si Kai chtěl vyptat další porci.
"Půjdeš okamžitě se mnou pryč odtud. Bože, jsem neskutečně rád, že žiješ." Prohodí nekompromisně a nakonec úlevně vydechne rozhlédne se, jak by ho odtud dostal. Najednou neví, kam dřív skočit, jestli se dostat dovnitř nebo Kaie vytáhnout před bránu a prostě ho do toho auta narvat a odvézt ho odtud.

Uru sáhne po svém čaji a krátce zvedne oči od katalogů na dění po balkónem. Mírně stáhne obočí k sobě, když vidí poslíčka, jak jim předává nudle. Pokud on sám ví, nikdo nic neobjednával a že on ví hodně. Napije se čaje se zdánlivě klidným výrazem ale moc v klidu rozhodně není. Gackt je pryč, spousta mužů také a kdo ví, co se může stát. Pomalu se zvedne a rozhodne se zajít dovnitř a zamířit rovnou do Gacktových komnat,  kde bude ve větším bezpečí. Ne, zrovna teď rozhodně přijít o život nechce. Ať se jeho muži postarají, od toho tu jsou. Projde jednou chodbou, když ho z jednoho stínu popadnou něčí ruce a jedna z nich se mu přitiskne na ústa. Začne se zmítat a chtěl by i křičet ale nemá možnost. Pak mu oči padnou na malého orla vytetovaného na zjizveném zápěstí a rázem přestane. Pozná ho okamžitě. Miyavimu se podařilo nepozorovaně protáhnout chodbami a vyhlížet, až vždycky některý z mužů projde a proplížit se mu za zády, moc jich nebylo, většina byla u nudlí.
"Uru-chan." Broukne Miy měkce, když povolí své sevření, teď už může, když sebou přestal házet jak někdo, tomu vráží jehly pod nehty.
"Jsi v pořádku?" Zavrní a začne ho ohmatávat, aby se ujistil.
"Drak šílí, musíme domů." Dodá ještě, když si ho znovu pořádně prohlédne.
"Ne Miy, nemusíme." Vydechne krátce Uruha, když se mu podívá do očí.
"Já jsem doma."

Kai, Sugizo, Mirai

"Tak promiň, že žiju!" Rozohní se v první chvíli Kai, ale jakmile Rei začne vykřikovat o tom, že další nudle už nemá, kradmo se ohlédne přes rameno a taky zvedne hlas.
"Ne? Co to je za pozornost? Tohle se Tora-sama líbit nebude!" Chlapi se zasmějí, jak se to malé kotě od tygra najednou naparuje a rázem je jedním z nich. Bohužel na sebe přitáhnou nežádoucí pozornost, protože všichni očekávají další komedii v podání jich dvou.
"To bys asi měl zajet pro další!" Pobízí ho gestem ruky Kai, ale skoro ho vyděsí, když mu Rei začne sdělovat, že musí jít s ním a zavrtí naléhavě hlavou.
"To nejde Rei-chan! Chtěl jsem za tebou jít hned, jakmile by to bylo možné, přišel jsem o telefon a simku a vzápětí taky o možnost kamkoliv jít." Snaží se mu to překotně vysvětlit. A pak mu to plně dojde. Má vztah s někým, kdo Reitovi nelítostně ublížil, tohle mu Rei nikdy neodpustí… nikdy… +Nikomu nevěř, ani vlastním přátelům, nikdy nevíš, kdo na ně má páky.+ Zazní mu v hlavě Ju-kenův hlas a v ten okamžik od Reity udělá krok vzad. Jeho oči se změní na podezřívavé. "Co tady děláš?" Zeptá se ho ještě jednou, i když tón jeho hlasu klesne dolů a prohlédne si celou jeho postavu. Začíná mu docházet, že nudle tím důvodem nebudou. Ohlédne se znovu a zjistí, že Páv tam není. Udělá ještě jeden krok vzad a horečně uvažuje, jestli začít křičet, utíkat nebo co má dělat.
"Odejdi odsud, prosím." Naléhá na něj s lítostí a bolestí v očích. Bože, tohle je šílené, tolik mu na něm záleží, ale…

Sugizovy oči to divadlo u nudlí sledují jenom chvíli, pro něj je důležitější chránit páva, než malou kočku a ihned se vydá v jeho stopách. Je od něho chytré, že se rozhodl jít nahoru do Gacktových pokojů, protože to bylo nejhlídanější místo domu, zdá se, že i on měl okamžité podezření a naštěstí pro jednou dost rozumu. Se zbraní připravenou je mu v patách, ale když za ním vejde do dlouhé chodby, Páv tam není. To je hloupost, nemohl to stihnout tak rychle… Hned se začne rozhlížet, opatrně odsouvat všechny dveře, které má po ruce a z druhé strany najednou vyjde Mirai. Přiloží si prst na ústa a naznačí jí, aby se vrátila. Ona vytřeští oči, ale pak oba ztuhnou, když uslyší hlasy. A Sugizo ho pozná. Přišel si pro něj. Přišel si pro Páva a ironií osudu je to on, kdo se mu musí postavit. Zahřeje ho u srdce, když uslyší Uruhovo Já jsem doma. Nezradil Gackta a mohl. Vlastně by to od něj čekal. Nadechne se, vysune dveře, za kterými oba dva stojí a namíří svou zbraň rovnou proti Miyaviho obličeji.
"Nemusím ti říkat, abys ho pouštěl, že ne? Nech ho odejít a já nevystřelím. A Uruha zapomene, že to slyšel." Řekne mu měkce a skoro se u toho poukloní hlavou. V tu chvíli, kdy se dívá do jeho zaskočených očí a míří mu rovnou na čelo, se v něm něco pohne. Chyběl mu kruci! Kéž by tohle celé mohlo být jinak.

Miyavi, Reita, Uruha

Rei se zarazí uprostřed pohybu, jak ho chtěl nasměrovat k autu, když začne hrát Kai úplně jinou komedii. Vůbec nechápe, co se tu děje ale moc dobře ví, kdo si nechává říkat tygr. Jeho výraz ve tváři vzápětí ztvrdne a změní se na nepřístupný a v očích mu naštvaně zaplane.
"Já se omlouvám pane, poslali mě jen s tímto." Ukloní se Kaiovi, když mají pozornost Gacktových mužů ale jeho mluví za všechno, naštěstí jsou pro ně skryté pod kšiltem.
"Sakra copak nevíš, kdo mě držel, když mi pálil ksicht." Zavrčí na něj tiše ale snaží se tvářit pokorně jako opravdový poslíček. Pak se zarazí, jakmile se ho zeptá, co tu dělá.
"Přišel jsem pro Páva. Pojď se mnou Kai-kun, u Draka budeme v bezpečí oba dva, přísahám." Snaží se ho přesvědčit naléhavým hlasem a vůbec mu nedochází, že svým přiznáním, co tu dělá, by mohl u Kaie ztratit důvěru. Věří tomu, že je tu nedobrovolně.
"Dostanu tě odtud vážně." Ujistí ho, ještě pevným hlasem a znovu se mu hluboce ukloní.
"Přivezu další na vlastní náklady, pane." Řekne hlasitě a snaží se nevybuchnout vzteky, když Kaie Gacktovi muži pobízejí, aby si do něj kopl a ukázal, jak se k němu má chovat a kolik toho má příště dovézt, aby nakrmil všechny.

Miyavi na Uruhu třeští oči, kdy mu sdělí, že je tady doma.
"Copak ti úplně přeskočilo. To do tebe něco napíchal nebo?" Mračí se na něj jak sto čertů a vůbec nechápe, co to z něj leze. Popadne ho za ramena a zatřese s ním se skoro zoufalým výrazem.
"Vzpamatuj se slyšíš, Drak čeká v hnízdě, čeká na Tebe Uru-chan, proto jsem tady, už můžeš domů." Snaží se ho přesvědčit a ukázat mu, kde je jeho místo. Uru přece patří k nim do hnízda ne sem k démonům. Jenže pak se dveře otevřou a v nich se objeví Had. Oba dva se jako na povel otočí a Miyavi nechá klesnout ruce podél těla. Uru se automaticky přitočí k boku Sugiza a oplatí mu úklonu.
"Arigato." Poděkuje mu a promne si rozbolavělá ramena. S bolestí v očích kouká na zoufalého Miayviho, která tomu pořád očividně nemůže uvěřit. Uru v tu chvíli uvnitř sebe zavře plamen a nechá ho vyhasnout.
"Nepatřím Drakovi a nikdy mu patřit nebudu, už ne." Sekne hrdým hlasem, protože nemůže před Sugizem dát najevo své rozpolcení a nejistotu, kterou příchod Miyaviho způsobil.
"Běž domů Miy….vrať se pod křídla, ty tam patříš já ne." Sdělí mu nakonec a vymění si pohled se Sugizem, možná jako ujištění, že tato scéna zůstane jen mezi nimi. Rozhodne se v poslední chvíli a přejde k Miyavimu, kterému vtiskne do dlaně svůj náramek, využije jeho překvapení a  doufá, že nebude dělat hlouposti.
"Opatruj se Miy-chan a dávej pozor na kluky." Broukne sotva slyšitelně, když se mu v očích lesknou slzy, kterým ale nedá průchod ven, otočí se na patě a s kývnutím hlavou opustí místnost a zavře se do Gacktových komnat a tam se schoulí pod pokrývky a teprve tehdy dá volným průchod svým emocím.

Miy se rozejde za ním a zastaví se čelem až o hlaveň Sugizovy zbraně. Věnuje poslední ublížený pohled Uruhovým mizejícím zádům a najednou vypadá jako bezbranné dítě, kterého nechali na ulici v dešti.
"Tak to zmáčkni Su-chan. Udělej mi laskavost a zmáčkni to, stejně už jsem mrtvý."  Broukne tiše a podívá se mu upřeně do očí.
"Drak mi neodpustí, že jsem ho nepřivedl. Nikdy neskousne to, že se tu Uruha rozhodl zůstat." Vydechne jako poslední a položí dlaň na jeho bok, aby s ní pomalu vystoupal až k pažím a zastavil se až na prstu, který objímá kohoutek.
"Udělej to Su-chan." Pobídne ho šeptem a v očích se mu zaleskne zvláštní pocit, který tam jindy nebýval. Snaží se, aby se mu do hlavy nedostalo, jak rád ho vidí, a že umírat v jeho náruči…ta noc s ním zamávala víc, než by si kdy dokázal připustit.

Kai, Sugizo

Kai se zachvěje po celém těle, když si tohle všechno uvědomí, ale není schopný poručit vlastním citům. Jemu Ju-ken zachránil život a nevypadal jako někdo, kdo by to všechno dělal pro radost, ale pravda byla taková, že prostě ochotně plnil Královy příkazy. Nebude si lhát, byl to grázl, stejný jako všichni tady, jinak by nežil tenhle život. Oči se mu skoro naplní slzami, když stiskne rty.
"Já vím, byl to příkaz." Hlesne. Obhajuje ho… Měl raději mlčet.
"U Draka?" Řekne pak s jistým pohrdáním.
"Takže ty jsi teď jeho člověk, ale chceš se dál zlobit na ty, co ti tohle udělali? V čem potom budeš lepší?" Pokrčí rameny, ale už se spolu baví moc dlouho. Tohle celé ho neskutečně bolí na hrudi, nikdy by si nepomyslel, že by mohl obhajovat kohokoliv, kdo Reitovi takhle ublížil, ale on mu tu vážně říkal, že ho chce vzít k Drakovi?
"Nikdy, Rei-kun. Nikdy." Muži okolo ho začnou pobízet, aby odsud poslíčka vykopal, začíná to být nebezpečné a on nemá žádnou zbraň. Nikdy ho neuhodí, to nesnese, ale tím podkope sám sebe.
"Odejdi odsud, prosím, máš poslední šanci." Řekne mu, když od něj udělá několik kroků vzad, jeden z chlapů ho vezme kolem ramen a dál ho hecuje. Další mu dokonce chce vtisknout do dlaně cosi kovového, čím by mohl Reitu udeřit. +Prosím jdi, prosím. Zavaříš nám oběma.+ Pomyslí si, i když se hrozně mračí, aby zamaskoval vlastní zoufalství.

Sugizo se na chvíli dotkne Uruhova boku, když se ocitne u něj a znatelně se mu uleví. Zůstal nedotčený a zůstal tady. Ještě jednou pokývá bradou, dokud neuslyší, jak za sebou Uruha zavřel dveře Gacktovy ložnice. Páv dal Miyavimu možnost žít, kdyby odsud odešel, on by to samé udělat neměl, ale udělá, pokud na to Miyavi přistoupí.
"Kolik vás tady je? Kde jsou?" Začne se ho ptát, ale Miyavi se k němu přibližuje proti hlavni zbraně, až zůstane stát tak blízko, jak to jenom jde. Sugizova ruka se ani nezachvěje. Jenže v něm všechno hraje stejně jako v Uruhovi. Viděl to na jeho tváři, když odcházel, slyšel to v jeho slovech, když definitivně opouštěl svou rodinu, na které mu záleželo. +Tolik dokáže láska?+ Nepatrně se pohne na místě, když se Miyaviho dlaň dotkne jeho boku a nechá ho, aby jí vystoupal po jeho těle a na paži, z ní na prst, ale nestisknou ani jeden. Mohl mu tu ruku zkroutit, zbraň sebrat a stát se pánem situace. Sugizo věděl, že na to má, jenže to se nestalo. Stejně jako ho on nezastřelil hned, jakmile ho viděl.
"Miy-chan… ty víš, že to neudělám. Bezdůvodně to neudělám a on je ochotný mlčet. Já taky. Nikdo se to nedozví a všichni budeme oukej." Nabádá ho tiše. Kdyby někdo věděl, že ho odsud pustil, byl by zrádce a dopadl by zle.
"Všichni vědí, co pro Draka znamenáš a teď, když ztratil Páva, nedovolí, aby se něco stalo i tobě." Řekne mu a ruku se zbraní pomalu svěsí dolů.
"Uruha má pravdu. Běž domů a zapomeň na něj, už mu propadl, je jeho a ty ani Drak s tím nic neuděláte." Zakončí to celé, když k němu zvedne prázdnou dlaň a jemně, velmi něžně ho pohladí po tváři a pak po horním rtu.
"Nebo tu zůstaň taky. Zůstaň s námi. Gackt tuhle válku vyhraje, všichni vědí, že ano, jakkoliv to teď vypadá. Mohli bychom..." Nechá to vyznít do ztracena. Chtěl říct Být spolu.

Miyavi, Reita

"Hájíš ho?" Sekne po něm tiše a v očích mu vztekle zaplane. Takže takhle to dopadá, když zůstanou každý na jiné straně. Jeho kamarád zůstává u démonů a staví se na stranu toho, který ani nemrkl a trhal hlavy ale proč ji neutrhl i Kaiovi, co mu slíbil za to, když ho nechá žít? Co mezi nimi bylo? Mračí se na něj, krytý Kaiovým tělem, aby ho jeho muži neviděli a hledí mu upřeně do tváře.
"Víš, že se tomu dlouho nevyhneš, záleží kterou stranu si vybereš. Tohle je město mafie a nemůžeš být neutrální navěky." +Bože, mluvíš jako Hide.+ Protočí sám nad sebou v duchu očima v sloup. Tak rychle propadl plamenům a skoro jakoby cítil, jak se mu na zádech pálí tetování fénixe, které tam není, to si jen nalhává jeho hlava. Pootevře překvapeně rty, když mu řekne, že nikdy. Vážně byl přesvědčený o tom, že ho přemluví, že ho de jeho názoru zachrání z tygřích spárů, nemůže ale vědět, že právě ty si ho hýčkají a opatrují ho.
"Kai-kun, prosím…" Zkusí to naposledy a ani po jeho doporučení se nepohne o krok.
"Tak to udělej, přidej se k nim oficiálně a dej mi ránu. Buď mi ji dej nebo pojď se mnou." Vyzve ho pevným hlasem a mírně pozvedne bradu. Z druhé strany se mu do hlavy dostává myšlenka, že čím déle je zdrží, tím dá Miyavimu náskok a zaměstná Gacktovy muže.
"Rozhodnutí je na tobě. Toranoko-chan." Dobírá si ho schválně, aby ho vyprovokoval. Kam, až jejich přátelství dospělo. Měl o něj takový strach a teď ho neskutečně štve, že odmítá jít s ním a chce zůstat tady.

"Jsem tu sám Su-chan." Odpoví mu bez váhání a je jasné, že lže. Ale on musí vědět, že mu nemůže říct pravdu, aby nezradil své vlastní lidi. Bude krýt Reitu, jako on mu kryje záda právě teď, jinak už by měli určitě v patách pět dalších mužů. Kupodivu mu věří, tedy spíš věří Hideho úsudku, i když ten si teď myslí, že byl špatný. On to tak jednoznačně nevidí a právě proto je tu s ním.
"Nebudeme okej, já rozhodně ne. Přišel jsem o bratra." Jeho hlas se mírně zachvěje ale dlaň na té jeho pořád zůstává. Stačilo by tak málo a udělal by to. Někdo jako Miyavi by nad ním jindy neváhal, když věděl, že nesplnil úkol a Uruhu nepřivede. Něco v Sugizových očích ho ale nutí ten kohoutek prostě nezmáčknout. Nechává se jím pohltit, stejně jako v tu noc.
"A myslíš, že s tím dokážu žít já Su-chan?" Broukne do ticha a na chvíli mu z očích mizí šílený výraz a je jen smutný. Vyjde tváří jeho ruce vstříc a srdce se mu prudce rozbuší, když víčka na okamžik spadnout. Bez váhání hmátne po jeho pasu, za který si ho k sobě přitáhne a zaboří nos do jeho vlasů se zmučeným zasténáním, konečky prstů přejede po jeho zbrani a pohladí ji, jak kdyby byla jeho součást ale rozhodně nemá v plánu mu ji vzít.
"Víš, že to nemůžu udělat. Můžeš jí ty se mnou ale ze stejného důvodu nepůjdeš." Sdělí mu navzdory své typické šílenosti racionální myšlenku.
"Nemůžeme být spolu dokud tohle celé neskončí Su-chan, pak možná ano, když přežijeme." Vejde mu dlaní do vlasů a přitáhne si ho k vášní naplněném polibku, které je dravý ale přesto v sobě nese i stopu jisté něžnosti, dokud ho do spodního rtu nekousne a neochutná jeho krev, jejíž kapku setře jazykem.
"Až proti sobě příště budeme stát, neváhej…nikdy nevíš, kdo tě vidí." Zavrní do jeho rtů, když se mu zvráceně zvedne koutek vzhůru.