Hromadné - Vítej v realitě - Část 2.

(Třída, sborovna)

Aki, Miyavi, Hyde, Tetsuya

Je to příšerné a za trest. Aki je rád, že se vůbec udrží na nohou a ještě to má všechno vybrat? No super. Opírá se o každou lavici, když kolem ní prochází a snad za půl hodiny už pokládá vybrané testy na katedru, snaží se opravdu nevnímat netrpělivé klepání prstů o desku stolu.  Pak se konečně odbelhá zpátky a s dlouhým výdechem, díky kterému si vyslouží další ledový pohled od Tetsuyi se usadí. Miyavi ho celou tu dobu po očku sleduje, jak kdyby čekal, že sebou praští a pravděpodobně by ho hned zvedl. Ten kluk je hrozná třasořitka a bůh ví proč je mu ho líto. Divné asi už je v tom ústavu moc dlouho, kdyby to nebylo v téhle pustině, asi by už byl za bránou a pokusil se zdrhnout. On by ho někdo z kluků jistě někde zašil. Zahledí se před sebe a vzpomene si na svůj život doma a už se šklebí. Pěkně by řádil a ulice by mu byly malé. Jeho rozhodně netrápí fakt, že stihl sotva jeden příklad a má to blbě. On se rozhodně nechystá na kariéru účetního, to ani náhodou.

V Tetsuyových očí se pobaveně blýská, když si zběžně prohlédne testy a zjistí, že tam toho moc není. No možná Die na tom bude nejlíp a ještě Hide, ten kluk má něco v hlavě. Možná ho bude i škoda, když program nedokončí. No nic, takových tu bylo hodně a on se s malou ztrátou chytrého mozku celkem hravě smíří. Trochu se  vyžívá v dalších minutách hodiny, dusí je, kde může. Postupně se všichni vystřídají u tabule a on spokojeně sleduje, jak se u ní potí. Konečně má pocit, že se mu nálada zlepšila, aspoň o kousíček. Silně pochybuje, že mu to vydrží nějak zvlášť dlouho. Nejspíš do doby, kdy vyjde na chodbu a uvidí tu bandu, jak z toho dělají kůlničku na dříví. K jeho úlevě za chvíli zazvoní, počká další pět minut, než všechny opravdu propustí.
"Do příště si nastudujte prvních pět kapitol, vyzkouším si vás všechny." Nařídí jím místo rozloučení ledovým hlasem a vydá se se svými věcmi chodbami. Rozdá pár trestů, než se zastaví u dveří Hydova kabinetu, zabuší na dveře a po vyzvání vejde. Jindy by se neobtěžoval ale kdo ví, koho už tam má nakvartýrovaného. Ušklíbne se, když vidí ten jeho bordel na stole a zavrtí nad ním hlavou.
"Příště mě varuj, že si mám pořídit detoxikační komoru, abych jí mohl projít, když odtud budu odcházet." Neodpustí si poznámku a Hyde se jen pobaveně uculí s výrazem jen tak dál, mě to rozhodně nerozhází a hlavně si tu neuklidím.
"Podrželi se." Sdělí mu nenuceně a v očích se mu zvláštně blýskne, aniž by se tón jeho hlasu změnil.
"Zdá se, že ti to vychází." Dodá ještě ale uznání by v jeho tváři hledal jen těžko.
"Hmm to jsou dobré zprávy Tet-chan." Broukne si spokojeně Hyde ale to už se Tetsuya otáčí ke dveřím, aby tu dál nemusel zůstávat, chtěl to od něj vědět, tak mu to řekl, víc se tu zdržovat nebude.
"To oslovení si nech pro jiné. Bylo to jen jednou a naposledy." Zavrčí ledovým hlasem, aniž by se zastavil a hlasitě za sebou práskne dveřmi. Ten Hyde mu taky pěkně pije krev, ten úlet si bude vyčítat ještě hodně dlouho, protože to bude mít pořád na triku. A ještě k tomu dnešní porada, no skvěle měl by se na ni ještě připravit. Zamíří tedy do sborovny, kde svým osobitým stylem rozrazí dveře a sebevědomým krokem si to zamíří rovnou ke stolu.
"Dobré dopoledne." Pozdraví Sugiza a s dlouhým výdechem se usadí na své místo a natáhne po papírech.
"Bože, těším se na den, kdy si něco nebudu muset zařídit sám. Říkal jsem Reitovi, ať mi tu nechá papíry od ředitele, kde vůbec je?" Zavrčí a promne si pravý spánek, jeho nálada je zpátky a může se jen modlit, že se mu nezačne zvonit telefon s nějakou další skvělou zprávou. Pak asi tahle škola lehne popelem a všichni s ní. To by byl božský klid opravdu.
"Už jsi měl tu čest s tou Hydovou sebrankou?" Zeptá se Sugiza s mírně pozvednutým obočím a zabodne do něj svůj pohled. Připadá mu tu jako jediný, kdo má trochu rozum. Možná.

Sugizo

Trochu sebou trhne, když Tetsuya rozrazí dveře, ale už je na jeho příchody docela zvyklý. Zvedne oči od papírů a provází ho jimi, než si sedne do svého křesla jen ob jednu židli od něho. Zdá se, že má stejné plány jako on. Kolem Sugiza voní jasmínový čaj, ale jemu je jasné, že Tetsuya potřebuje spíš půl litru kofeinu. Vstane a mlčky přejde k lednici, která je u zadní stěny, otevře ji a vytáhne z ní Semtex, který před něj postaví, když ruku s ním natáhne přes Tetsuyovo rameno. Usměje se na něj, mrkne a zase se posadí.
"To nevím, celé dopoledne jsem ho neviděl." Prohodí Sugizo a úsměv mu z tváře nemizí. Pokyvuje spokojeně nohou do rytmu, který mu běží v hlavě a čte dál, dokud Tet nenačne téma Hydovy skupiny. Odloží materiály a podívá se na něj, když oplete prsty kolem hrnku černé barvy s vesmírnými tělesy kolem dokola. "Měl, včera. Přijeli jsme s Hydem dřív, protože se přijímal ten nový klučina. Aki. Provázeli jsme tu jeho otce a zařazovali ho právě do téhle skupiny. Zajímavý koktejl. Bylo to jako hodit beránka vlkům, ale pokud si Hyde myslí, že je zvládneme, proč bychom neměli? Ty pochybuješ, že je zvládneš?" Usměje se a trochu to otáčí tak, aby Tetsuyu nahecoval. On přece nedopustí, aby selhal, na to ho zná Sugizo moc dobře.
"Jedeme v tom všichni, kdo je učíme a budeme mít víkendový dozor. Ty, já, Hyde a Reita. Když jim to nepůjde, budeme mít špatnou kolonku v životopise všichni. Škoda, že už šly nějaké body dolů..." Odtuší a jen těžko říct, jak to ví, ale znovu se usměje a napije se.
"Hmm, vím, co ti zvedne náladu." Zvedne se po druhé a donese mu z lednice ještě jednu věc - rýžové kuličky, pokapané javorovým sirupem a sladké dýňové pyré.
"Jestli to nedokáže Semtex a cukr, tak už nic. Pak už ti poradím jenom masáže a..." Rozesměje se.
"Chtěl jsem říct psychologa." Ví, jak na sebe ti dva v poslední době vrčí. Proslýchalo se něco o pletkách, které spolu v minulosti měli, ale čert ví, kde to kluci vyhrabali a proč to šířili, tady se nedalo jen tak něčemu věřit. No ale na každém šprochu...

Tetsuya

Nadechne se jeho vůně, když se přes něj nahne a kývne hlavou s díky nad Semtexem. Ušklíbne se, když mu Sugizo prozradí, že ho celé dopoledne neviděl. +Lítá si po všech čertech a že by se staral po povinnosti. Puberťák.+ Proběhne mu hlavou nabručeně ale pořád celkem slušně, mohl použít asi sto jiných a mnohem horších výrazů, některé z nich teď nejspíš Ruki pěkně přepisuje. Koutek se mu zvedne v návaznosti na poslední myšlenku a opře se pohodlně do křesla, i když pořád sedí vzpřímeně a vyslechne si povídání o tom novém. Ano, taková ta rozdrkotaná hromádka, kterou dneska viděl.
"Sežerou ho, ani nestihne mrknout." Vysloví svůj vlastní názor na věc a přitáhne si papíry psané vlastní rukou společně se Semtexem, nad kterými stáhne obočí k sobě. Má tam pár poznámek ke každému z nich a dohromady je to hotový cirkus. Při jeho otázce o pochybnosti nad sebou samým k němu velmi pomalu vystoupá pohledem s pozvednutým obočím a mrazivým pohledem a nakloní hlavu mírně na stranu. Ticho ve sborovně by se dalo v tu chvíli krájet.
"Budu se tvářit, že tohle jsem neslyšel. U mě ani neceknout." Opáčí mu a prudším gestem nechá papír odplout na hromádku dalších. Jestli je někdo zvládne, tak to bude on, ať o tom nezkouší nikdo pochybovat nebo ho zakousne. Ze Sugiza by byly moc hezké dvě půlky, možná až příliš.Chm.
"Vážně by mě zajímalo, kdo ti chodí našeptávat Su-san. Jsi informovanější, než kdejaká uklízečka a že ty ví hodně." Protočí nad tím faktem očima v sloup. Někdo mu chodí práskat, to on prostě ví, má na to nos.
"Body nahoru, body dolů. Na tom nesejde. Spojí se, když budou mít proti komu." Sdělí mu svou vlastní taktiku a je v tu chvíli jasné, že až tolik proti Hydově skupině není ale to nikomu nepřizná samozřejmě. Nikdy ho k tomu nikdo nedonutí. Teda teď ho trochu donutil on ale…Zbystří, když mu Sugizo chce zvednout náladu. O tohle se nikdo nepokoušel sto let, proč to chce dělat? Vypadá trochu jako šelma, kterou někdo hodlá nahnat do kouta a je připravena k útoku, dokud před ním nepřistanou kuličky s pyrém.
"Přiznej se, kdo ti práskl tohle?" Zaútočí na něj jako první ale nad kuličky se nakloní a prohlédne si je, přivoní s koutkem zvednutým vzhůru.
"Co za to budeš chtít, když si o to masáž řeknu? A s psychologem na mě nechoď, dost na tom, že už jsem ho dneska viděl. Ten bordel by mu měl někdo zakázat." Zamručí už zase chladně s jistou dávnou arogance.
"Tak co ta masáž hm?" Pobídne ho ještě, když už mu to navrhl, tak proč by to rovnou nemohl provést ne?

Sugizo

Tetsuya na něj zkouší jeden z těch jeho zlých pohledů, co mají druhé přirazit do židle, ale jeho to nevykolejí ani trošku. Koutky rtů má pořád mírně vzhůru. Pak se ale nepokrytě rozesměje, když Tetsuya začne s tím, že je z něj mistr sběru informací. To je pravda. Když chce někdo vědět drby nebo co se kde šustne, on to ví. Srovnání s uklízečkou ho dostane.
"Ptáčci zpívají, jen musíš umět poslouchat." Odpoví mu po svém.
"To máš pravdu, ale s body dolů skupina nevyhraje ten přebor. Víš?" Připomene mu hraně mile, ale hrozně se u toho baví. Navíc je mu sympatické, že i když Tetsuya dělá, že ho to celé nezajímá, vlastně si vymyslel vlastní metodu, jak těm klukům pomoct. A pak, že to není jeho zájem. Proč by ho tu ředitel zaměstnával? Nenechával si tu bezúčelně nikoho.
"A co?" Dělá Sugizo hloupého, že neví, že se baví o kuličkách a o tom, že to je Tetsuyi oblíbený dezert. Místo toho ho pozoruje, jak si k nim přivoněl a jak se usmál. V duchu si nad tím pogratuluje. Vlastně není tak těžké ho zvládnout a vyjít s ním, co se asi pokazilo, že to neustál zrovna Hyde? Nebo Tetsuya neustál Hyda? Znovu se pro sebe rozesměje. Jednou se na to Hyda nad pivem zeptá a pak rozluští záhadu hlavolamu. Pozvedne mírně obočí, když se Tetsuya chytí té masáže. Tohle nepředpokládal, ale zase se rozesměje, když dojde na bordel. Jemu je úplně ukradený, ale ví, jak pořádkumilovný je Tetsuya. "Copak, neleží mu tužky v přímkách a správných úhlech?" Baví se dál, ale Tetsuya si nedá pokoj. +On si myslí, že to neudělám?+ Su se postaví, odsune se a přejde zvolna za jeho záda. Bez varování mu zajede oběma dlaněmi na zátylek a pod košili, přejede jimi dopředu a rozepne první dva knoflíky jeho košile, než se jimi vrátí zpět na krk a opatrně ho promne. Zadržuje u toho cukání koutků, když se zapře tělem o opěru jeho židle a pokračuje v prohmatávání jeho šíje a ramen. Stoupá po krku až za uši a zase dolů na ramena, víc přitlačí proti kostem, míň proti svalům a nakonec se skloní k jeho uchu a polechtá ho ofinou.
"Takhle je to dobře?" Zašeptá.

Tetsuya

Střelí po něm ještě jedním podezřívavým pohledem, když dělá jakože neví, že tenhle dezert prostě miluje. No co i on má své…ne tohle prostě není slabost jen dopřávání si něčeho dobrého, co má rád. Tak!
"Kdyby jen tužky." Protočí nad tím očima v sloup, dneska už podruhé.
"Měl by si ten svůj kutloch přejmenovat na skladiště." Brblá si dál spíš pro sebe a odsouvá myšlenka na to, co mezi sebou měli hodně stranou. On se od toho vždycky dokázal odprostit, ať si Hyde myslí co chce. Už s ním nikdy pořádně mluvit nebude, viděl mu moc do hlavy a to nikdy nedělalo dobrotu. Byl to takový ten dotěrný způsob, který nemá rád. Za to společnost Sugiza mu vždycky byl svým způsobem příjemná, svým hodně osobitým způsobem, teda tak že na něj většinou nevrčel jak na ostatní.
"Ale…" Hodlá se zase vrátit k tématu skupiny, když ucítí dotek na svých ramenou. Překvapeně vydechne, když se ohlédne přes rameno ale on tam opravdu stojí a hodlá ho masírovat. No tak bránit se rozhodně nebude byl by idiot a za toho se rozhodně nepovažuje. Sugizovi ruce jsou neskutečně příjemné a trochu se napne ve chvíli, kdy mu rozepne první knoflíky košile. Normálně by ho osočil, co si to vůbec dovolil ale o slova přijde ve chvíli, kdy s tou masáží opravdu začne. Tentokrát vydechne o hodně spokojeněji, když cítí, jak se pod jeho doteky uvolňují všechny svaly, které měl neskutečně ztuhlé. Zapře se víc do opěry židle a konečně se úplně podvolí hřejivým prstům a nechá víčka volně klesnout.
"Hm. Nemáš těch koníčků nějak moc, odkdy krotíš šelmy." Zavrní s náznakem spokojenosti v hlase a najednou tolik nemrazí jako před chvílí. Bože, nechá se tu normálně oblbovat ale když….ono je to tak příjemné. Dokonce se i pousměje! Skoro sebou trhne, když ho polechtají jeho vlasy  mírně natočí tvář směrem k němu, musí se hodně snažit, aby na něm nebylo vidět, jak moc to na něj zapůsobilo. Na  rukou už mu naskočila husí kůže, naštěstí to pod látkou košile není vidět.
"Víš, jak já nerad chválím." Složí mu svůj vlastní typický kompliment, kterým vlastně neříká skoro nic a zároveň všechno.
"Ještě kousek tady." Poradí mu s nádechem zvláštního smyslného podbarvení, když položí své dlaně na ty jeho a s poposune si je kousek níž po ramenou. Začíná mu být trochu horko ale nic co by nezvládl. On přece zvládne všechno!
"Myslím, že si tě objednám i po dnešním vyučování budu to potřebovat." Sdělí mu narovinu, jak kdyby si nepřipouštěl, že by ho mohl poslat do háje. On ho nějak přesvědčí, tohle si nechá líbit.

Sugizo

Tetsuyovi náhle dojdou slova a on pod rukama ucítí, jak se napne, ale určitě kvůli tomu nepřestane. Trvá to jen krátkou chvilku, než mu pod rukama začne tát jako zmrzlina a uvolní i svůj posed.
"Tvůj dezert." Připomene mu, zatímco pokračuje v masáži, chce přece, aby to fungovalo po všech stránkách. Pak se znovu tiše zasměje.
"Je jich tu plná škola, copak to nevíš?" Broukne, když se sklání a pak se o sebe sotva znatelně otřou tvářemi, když za ním Tetsuya natočí tu svou. Neucukne mu, ale po chvíli se zase pomalu narovná. A pak Tetsuyovy dlaně sevřou ty jeho a posunou si ho na správná místa. To se mu zdálo nebo zněl jeho hlas trochu jinak, než před chvíli? Sugizo nad ním pootevře rty a napadne ho, jestli je tohle pořád ještě hra nebo na něj skutečně reaguje. Jsou přece kolegové! Přijde nová narážka a on se pokusí představit si, jak tohle dělají někde v soukromí. Pomalu se nadechne a ještě chvíli tiskne jeho ramena, než ruce pomalu vysvobodí z pod košile a svěsí je podél těla.
"Někdo by mohl přijít." Řekne tiše na vysvětlenou a vrátí se na svoje místo. Vůbec si není jistý, co to bylo a jak moc mu Tetsuya vrátil jeho dobírání. Napije se čaje a chvíli hledí na jeho hladinu, než hrnek zase položí a pak k němu obrátí obličej s novým úsměvem.
"Hmm, to bys se mnou musel jet nakrmit jelínky sika. Slíbil jsem odvézt krmení do hor a když už tam budeme... v oboře jich je hodně a jsou přátelští, protože jsou zvyklí na lidi. Jenže jsou to noční zvířata víš? Před setměním nevyjdou." Předestře mu svůj dnešní plán, protože to by nebyl on, aby se někde nezasazoval o vzkvétání přírody a mazlení se se zvířaty. Sikové umí být pěkně agresivní potvory, ale tím ho strašit nebude. Jemně si skousne spodní ret, je přesvědčený o tom, že Tetsuya na něco takového nikdy nepřistoupí. Lézt po tmě po lese a nechat jelínky, aby jim strkali čumáky do kapes plných dobrot...? Na to nevypadá.

Tetsuya

Vypadá na chvíli skoro překvapeně, když mu připomene ten dezert. Málem na něj zapomněl a to se jemu rozhodně nestává.+Měl by ses dát dohromady.+ Napomene se v duchu ale pořád se nedokáže pořádně soustředit. Ty ruce…dělají s ním hrozné věci a on si konečně připadá úplně v klidu. K tomu Sugizova slova a tohle drobné dobírání a jeho nálady stoupá od bodu mrazu podstatně nahoru. Pro něj je to prozatím hra a nepřipouští si, že by to na něj mohlo působit víc, i když to tak je.
"Některé jsou nebezpečnější, než jiné. Postupuješ na nové úrovně?" Ozve se jeho pevný hlas tiše, když se jej pořád snaží zachytit koutkem oka a zjistit jak se tváří. Ten dotek se mu vryje někam hluboko do hlavy a krotí reakce svého těla víc, než by si kdy pomyslel.+Kruci.+ Počastuje svou situaci v duchu, ještě celkem mírně a nespokojeně zamručí, jakmile opustí Sugizovy ruce jeho krk. Tohle bylo sakra málo na to, jak moc dobrá masáž to byla.  Sleduje ho dravčím pohledem až do chvíle, než se usadí a pak se jeho vlastní prsty rozběhnout po knoflících, aby si košili zase zapnul a skryl tak kousek své hrudi, už zase se tváří jak kus ledu. Prostě chtěl ještě trochu a on mu to odepřel a to se nedělá a ještě s takovou pitomou výmluvou.
"Přijde, až za dvacet jedna minut." Odtuší s naprostým klidem, aniž by se podával na hodiny. On má čas prostě v malíku, rozvrhy všech taky a je to další z těch detailů, které si nikdy nenechá ujít. Co kdyby náhodou někam nepřišel včas, nemyslitelné. Chystá se sáhnout po dezertu, aby si spravil chuť, když ho tu nechal…ne, rozdělaného zní hodně špatně a zarazí se uprostřed pohybu, jakmile padne onen návrh. Úplně se vidí, jak šlape někde po lese a něco krmí. On má zvěřinu rád, na talíři nejlépe.
"Takže, když s tebou půjdu krmit ehm." Odmlčí se, aby našel to správné označení a neřekl něco po čem by s ním nepromluvil další sto let.
"Jeleny." Vzdá to nakonec bez boje.
"Dostanu svou masáž?" V očích se mu zvláštně blýskne, jak kdyby si vyhlížel svou vlastní kořist, jedním lokem dopije Semtex a zvedne se ze svého místa, aniž by čekal na odpověď. Hodlá tu plechovku vyhodit ale cestou se zastaví za jeho zády a tentokrát se skloní on k jeho uchu.
"Jak dlouho budeme v lese, tak dlouho se pak budeš věnovat ty mě." Sdělí mu svou vlastní vizi onoho večera. Nosem se dotýká pramenů jeho vlasů a nadechuje se velmi příjemné, osobité vůně. Ano, tohle je přesně důvod, proč je rozvedený, jeho úlovky.
"Platí." Vydechne jako poslední, aniž by čekal na odpověď, než se narovná, pro sebe se usměje, když je k němu zády a vyhodí plechovku do koše. Teprve potom se vrátí na své místo, přitáhne si dezert blíž k sobě a pustí se do něj.

Sugizo, Aoi

"Vždyť víš, že mě zvířata milují." Řekne mu ještě a nadechne se, aby mu oponoval, že nikdy nemůže dopředu předvídat, jestli někdo nebude mít jakýkoliv problém, výpadek ve výuce, volno, o kterém neví a podobně, ale nakonec se mu ve tváři vykrystalizuje jen další úsměv plný pochopení. On prostě vrčí, protože Sugizo přestal tak brzy?
"Tet-chan? Věřil bys, že umíš být roztomilý?" Broukne s nosem zapíchnutým do papírů a pak udělá jen jakési uhm, když souhlasí s tím, že mu tu masáž udělá. Vlastně nikdy nebyl na žádném kurzu, neví, jak se to dělá, ale zřejmě nebude mít tak nešikovné ruce, když se to Tetsuyovi líbí. Čte dál, vnímá na půl ucha, že vstává, ale brzy si vymění pozice a on jemně pootevře rty, když na uchu ucítí jeho dech. Pak se ale znovu melodicky rozesměje.
"Víš, jak dlouho potrvá, jenom tam dojet?" Nadhodí.
"Nevím, jestli moje ruce něco takového vydrží, ale můžu ti slíbit, že udělám, co budu moct. Potřebuješ to, napravo od třetího obratle máš hroznou bouli." Oznámí mu a v tu chvíli se dveře otevřou a dovnitř vejde Aoi. Sugizo se okamžitě ohlédne po Tetsuyovi s vítězným AHA?! Hned na to vstane, vezme Aoiho za rameno a vede ho k Tetsuyovi.
"Vy se ještě neznáte, to je Aoi, náš nový praktikant a stážista. Aoi, tohle je Tetsuya, učí matiku, fyziku a všechny ty věci, kterým obyčejný smrtelník nerozumí." Znovu se uculí a Aoi se živě podívá na Tetsuyu, když mu podává ruku. Něco v jeho očích ho přiměje přibrzdit a shodit ten natěšený úsměv a radši se posadí, kam mu ukážou. Zdá se, že porada bude moci brzy začít.

Tetsuya

Ještě pořád si trochu přebírá tu jeho poznámku o roztomilosti a hlavě to OSLOVENÍ! Normálně ho tím celkem slušně vykolejil a on podmračeně přemýšlí, jestli si z něj dělá dobrý den nebo to myslel vážně. Hydovi to nedovolil ale měl by to zatrhnout i jemu? Možná později, až bude mít lepší náladu a nevyděsil ho, i když Sugizo nevypadal, že by se nechal. Však on mu ukáže, jak umí být roztomilý mmm. Navíc, od něj mu to zas tolik nevadí, když s ním má své plány. Zatím se ale ke svým papírům neskloní, stále ho sleduje a tiše se zasměje, zní to spíš trochu hororově, než příjemně.
"Vím, minimálně tuším, jak dlouho to potrvá, právě proto to říkám." Ujistí ho, když nechá do hlasu znovu proklouznout trochu té smyslnosti a i jisté provokace, kterou celkem slušně ovládá. Velmi slušně.
"Ty ani nevíš, jak moc bych to potřeboval Su-chan." Pokračuje dál v návaznosti na jeho slova a dlouze se nadechne s mírně přivřenými víčky.
"Když už si myslíš, že jsem roz-" Začne mu dál odpovídat, když se dveře otevřou. Podmračeně koukne na nově příchozího a velmi pomalu se narovná, aniž by mu dál věnoval jakýkoliv pohled. No jistě, to je jim podobné k bandě divoké zvěře vyfasují ještě stážistu.+Hyde, já tě asi zapálím a budu s úsměvem sledovat, jak hezky hoříš.+ Pomyslí si otráveně, protože mu to samozřejmě připisuje na triko, když se přinutí skoro násilím vstát, aby Aoimu mu podal ruku. Pod jeho pohledem skoro hrozí, že všechno pokryje vrstva ledu. Prostě ho vyrušil a ano, má mu to za zlé.
"Omyl, ne všichni smrtelníci na to mají mozek." Odpoví mu místo pozdravu ale to, že mu očividně spadl úsměv ho vyloženě potěší a dravě se mu blýskne v očích.+Tak je to správně.+ Pochválí ho v duchu a neubrání se úšklebku.
"Vítej v realitě." Zavrní skoro až přehnaně sladce, když usedne na své místo a přitáhne si papíry. A má zase po náladě, výborně.
"Týden maximálně dva." Sdělí jim svůj vlastní názor na to, jak tu dlouho Aoi vydrží o ten optimismus přijde do dvou dnů. Vůbec nepochybuje, že to tak bude a on mu to klidně rád řekne ještě jednou. Ani se neohlédne, když se dveře začnou otvírat a v hlavě si přesně předříkává, kdo přijde jako první a kdo po něm.  Reitu si podá až po poradě, která se neskutečně vleče a bude pravděpodobně mrzutější, než kdy dřív, pokud je to vůbec možné. Naštěstí se může těšit na večer ale to neznamená, že bude na ostatní příjemný, to ani náhodou.