Ruki x Inoran - To máš za tu košili! - Část 1.

(Fotografický ateliér, šatna)

Inoran

Trvalo mu skoro půl noci, než podepsal ten bloček pro Rukio a nechal ho nakonec ležet na stole, když se konečně odebral do postele. Nikdy neměl se spánkem problémy ale tentokrát spal, jak když ho do vody hodí. Probudil se časně ráno, venku ještě byla tma a zaplul rovnou do koupelny, kde si opláchl obličej, oblékl se do sportovního a bloček vložil do obálky, kterou zalepil a společně se vzkazem, že mu zařídil volno od oběda, ji nechal na recepci s tučným dýškem, aby se dostala do těch správných rukou. Sám pak vyběhl na ulici a dopřál si klidných pár kilometrů, než se zadýchaný vrátil do hotelu a dal si dlouhou sprchu. Domluvit Rukimu volno, nebyl zas takový problém. Konečně měl pocit, že díky svému vliv dělá něco užitečného, i když tak trochu spíš pro sebe. Jednou za život být sobecký? Proč by ne, nic tak hrozného přece nedělá.+Jen taháš po všech čertech kluka o polovinu mladšího, jinak je to v pořádku.+ Protočí nad svými myšlenkami očima v sloup, když sedá do taxíku a nechává se odvézt na místo focení. Ani Gackt ani Testu tu není, prý si prohlédnou až hotové snímky. Trochu se zamračí, aspoň jeden z nich tu měl být aby s ním doladil detaily, ale co, postará se o to sám. Prohlédne si naaranžovanou scénu, stejně jako nachystané oblečení, něco trochu pozmění, dle svého a pak už jde na věc. Ani se nestihne ohlédnout a mají dvě série focení za sebou a čeká je ta třetí. Už se pomalu blíží druhá hodina, mají zpoždění a jemu s pohledem na hodiny dochází, že na něj Ruki tady bude muset ještě chvíli počkat, protože to opravdu nemají šanci stihnout. Přistihne se, že se mu trochu sevře žaludek. Snad po deseti letech dostane trému a proč? Jen proto, že ho bude Ru sledovat. Nakonec se převlékne naposledy na sobě čistě bílou košili, rozepnutou jen na několik knoflíků u krku, k tomu dokonale padnoucí elegantní kalhoty, klobouk stažený mírně do čela a  celkem sympatická japonka po boku. V ruce už si rovná pokerové karty, než se staví do její těsné blízkosti s rukou kolem štíhlého pasu. Na tváři se mu nepohne ani jediný sval, tohle je prostě práce.

Ruki

Ruki si musel odpracovat celé dopoledne, ale uteklo mu to jako voda. Holky mu za ty autogramy málem utrhly ruce, chtěly vědět, jaký Inoran je a co s ním kde dělal a on něco málo pustil, aby jim zavřel papuly a zároveň nebyl moc podezřelý. Nemohl uvěřit tomu, že jako oficiálně s někým chodí - asi -, že to je chlap a že je mu tolik. A že je z úplně jiné společenské vrstvy, než Ruki. Na rodiče se ale dávno ohlížet nemusel a jiné blízké neměl, tak co. Mohl si dělat, co chtěl a kde chtěl, bez ohledu na cokoliv. Pořád si říkal, kdy se z tohohle snu probudí, ale jeho odpolední volno skutečně existovalo a taxík ho měl odvézt za Inoranem do práce. Měl by se na to asi nějak slušně obléct, aby mu tam nedělal moc ostudu, ale jak? Do čeho? Nic takového v jeho skříni neexistovalo, takže si navlékl potrhané džíny, černé tričko pod zadek a kolem pasu si uvázal kostkovanou košili. Na nos narazil brýle a pomyslel si něco o tom, že jemu stejně všichni můžou. Vypadal opravdu jako školák a bylo mu to fuk. Taxík ho dopravil před budovu agentury a jemu se začínalo všechno kroutit v žaludku. Málem si z toho užmoulal prsty. Vyskočí si, zaplatí a vejde. A ještě, že má ty brýle, protože všechno kolem vypadá tak luxusně, lidé jsou krásní, navlečení v drahých hadrech, celkem vysocí a do jednoho na něj koukají jako na poslíčka s pizzou. I tomu to asi sluší víc. Recepční dokonce ví, kdo je a že ho tady čekají, takže mu ukáže směr a on cítí její oči v zádech. Měl by nosit triko s prostředníčkem mezi lopatkami. Pro sebe se zazubí a umane si, že příště to provede. Dostane se až na plac a za chvíli ho uvidí, jak se nakrucuje v záři fotoaparátů. Nevidí ho, ani se nemůže dívat. Doopravdy bere peníze za tohle? Že tu stojí jak tvrdé Y, háže obličeje a objímá cizí ženské? A tolik ještě? Zatím co on maká jak barevný? A vůbec- ty ženské!!!! Naprosto ignoruje fakt, že už si o něm šeptá polovina personálu, popojde víc dopředu a opře se bokem o stůl. Dokonce nafasoval visačku na krk, jako že tady smí být! Založí si ruce na prsou a okázale vyfoukne obří bublinu ze žvýkačky, zatímco mu brýle plynule sklouznou na špičku nosu a on se zaksichtí na něj a madam vedle něj. 
"Tu ruku víc na zadek!" Ozve se a bublina praskne. Hlavní fotograf se po něm navztekaně otočí. 
"Kdo to je?" Štěkne rozčarovaně, protože ho Ruki vyrušil, ale s Rukim to ani nehne.

Inoran

Trochu ztratil pojem o čase. Zrovna před chvíli stál ještě u notebooku, kde byly ty poslední fotky nejlíp vidět a řešili s fotografem, jak by se některé záběry daly udělat mnohem lépe. O to víc se snaží a v první chvíli mu ani nedojde, že už je Ruki tady. Cvakne mu to přesně ve chvíli, kdy se ozve jeho hlas a on na něj stočí své oči. Fotograf po něm střelí skoro až výhružným pohledem, co za pískle si to dovoluje vyrušit ho při práci. Za to Inovi se mu v  nich pobaveně blýská a má co dělat, aby se mu koutky nevyhouply o kousek výš.
"Je tu na mé pozvání Hiro-san." Uklidní fotografa s mírným kývnutím hlavou a stáhne ruku z pasu modelky a uctivě se jí ukloní. Naprosto ignoruje její fascinované oči  a těkající pohled od něj k Rukimu. Očividně nikdo nechápe, co že tu vlastně dělá.
"Ruka na zadek je moc, většinu japonské společnosti by to pobouřilo Ru-chan." Zareaguje na jeho poznámku a zastaví se v jeho těsné blízkosti shlížejíc na něj.
"Máme trochu zpoždění, musím ještě dokončit pár snímků, budu doufat, že Tě to neunudí k smrti hm." Chce se otočit na patě a vrátit se zpátky na plac, kam už ho zase všichni popohánějí ale za doprovodu naprosto nechápavých pohledů jej pohladí s mírným úsměvem po tváři a teprve pak se odporoučí pracovat. Ještě pár fotek, trvá to necelou hodinu, když skončí i s tou poslední, kdy sedí za pokerovým stolem a skrze kraj krempy kouká do fotoaparátu s kamenným výrazem ve tváři. Jakmile spoušť cvakne naposledy, zase se uvolní a může se vydat za Rukim, který byl po celou tu dobu v obležení modelek, které se z něj snažily tahat moudra o všem možném i o Inovi a on měl, co dělat, aby se tomu nesmál. Přejde k nim a vysvobodí ho z obležení s rukou kolem ramen a vezme ho sebou do šatny, musí se ještě převléknout. Cestou jim s poděkováním nechá přinést kávu a dlouze vydechne teprve, když se za nimi zavřou dveře v tu chvíli už ho přitahuje k sobě do obětí.
"Mám sahat slečnám na zadek? Nějaká obsese o které nevím?" Zeptá se ho s nádechem pobavení s mírně pozvednutým obočím.

Ruki

Jak se Inoran rozejde směrem k němu, vyfoukne další, na oko nezúčastněnou bublinu a snaží se tvářit netečně, ale žaludek mu dělá kotrmelce a snaží se proskočit o patro výš, kde je bránice a plíce.
"No jo, já zapomněl, že to není Paříž ani New York." Rýpne si Ruki do japonské modelingové branže a schytá další vyčítavé pohledy. Ino se bude proklínat, že ho sem vzal. Nechá se od něho pohladit, oči mu při tom trochu změknou a pak už jen protočí očima za jeho zády. Chvíli se rozhlíží po všem kolem, pak zamíří k tyči, na které je oblečení a doplňky a začne si zkoušet jeho kloboučky a brýle. Nejdřív se vedle něj objeví jedna modelka, pak druhá, nakonec je jich tam pět, štěbetají, jaký je roztomilý a že by mohl taky fotit s nimi a celé to dopadne tak, že Rukiho navlékají jako panenku, smějí se a on se nemůže rozhodnout, jestli ho to baví nebo chce utéct, ale oblečení se mu vždycky líbilo. Co chvíli zalétne očima na svého krásného asi přítele a snaží se nezírat moc, ale jak to má udělat? A to ho holky pěkně zaměstnávají. Nakonec je to pro změnu on, kdo si nevšimne, že Inoran skončil a skoro se ho lekne, když mu jedna slečna motá okolo krku šálu a přitahuje si ho za ni. Ne, nemá to být pusa, jak na něj dělá cukrbliky. Nafasuje přezdívku Usagi-chan, z čehož se mu orosí čelo a nechá se odvléct do Inoranovy šatny. Dveře se ještě skoro ani nezavřou, když si ho Ino za ruku přitáhne na svoje tělo, na Rukiho zaútočí jeho parfém, výška, oči a všechno a kolena se mu rozechvějí. Snaží se udržet si na oko načuřelý obličej, když to zase vytáhne, ale spíš vypadá jako po zásahu bleskem. Nebo jeho aurou. 
"Vždyť jsi tam tu ruku skoro měl!" Brání se a snaží se tvářit sám před sebou jako že vůbec nežárlí. Jenže pak to nevydrží jako první, vytáhne se na špičky, ruce omotá kolem jeho krku a přitiskne svoje rty na jeho. Celé jeho nitro zavibruje a on si uvědomí, že mu vážně dost chyběl. A to se skoro neznali. Když si uvědomí, že spal ve stejném hotelu, jen o hodně pater níž...

Inoran

"Jenom skoro Usagi-chan, to je pořád hodně velký rozdíl." Začne s naprosto klidným vysvětlováním, když ucítí Rukiho rty na těch svých a v tu chvíli vypíná všechno od mozku po jeho typické racionální uvažování. I druhá paže si najde cestu kolem jeho pasu a přitáhne si jej k sobě, když polibek prohloubí a rozhodně nemá v plánu ho jen tak pouštět. Je to neskutečné, jak na něj působí a to kouzlo nejspíš nemá jen pro něj. Ty modelky jsou toho jasným důkazem. Po chvíli se pomalu odtáhne a krátce si opře čelo o to jeho.
"Asi poprvé v životě začnu žárlit, co tam s Tebou prováděly." Ozve se jeho hlas s jemným nádechem pobavení a krátce se otře špičkou nosu o ten jeho.
"Mimochodem, abych ti osvětlil situaci." Zakotví dlaněmi těsně nad jeho zadkem.
"Tohle je skoro a tohle..." Odmlčí se, aby mohl pomalu přesunout dlaně o něco níž, v očích se mu zvláštně zablýskne.
"Tohle je úplně mmm, tak co Usagi-chan, vidíš ten rozdíl?" Ne, už opravdu nemá sílu přemýšlet nad tím, že je Ruki o polovinu mladší, obzvlášť ve chvíli, kdy jsou sami a on má u sebe v náručí. Měl by mít rozum, má na to věk a ono to prostě nějak nejde.
"Nebo ti to mám ukázat ještě jednou?" Zeptá se ho s mírně pozvednutým obočím a tváří se, jak kdyby si vůbec nevšiml, že ty svoje ruce tak nějak pozapomněl na Rukiho zadních partiích.
"Chyběl jsi mi, víš o tom?" Prozradí mu na sebe tichým hlasem a musí ho chtě nechtě pustit, když se ozve zaklepání a dovnitř se probojuje slečna s pojízdným stolkem, kde je káva a nějaké občerstvení k tomu. S úklonou a poděkováním si od ní vozík převezme přiveze ho blíž.
"Máš hlad?" Zeptá se ho a pobaveným výrazem, tahle scéna s vozíkem a jídlo, to už tu bylo. Tak trochu potlačuje nutkání mu říct, aby šel večer s ním ale...ne,na to bude ještě asi čas, vůbec netuší, jak by se měl správně chovat, jak si to Ruki v hlavě přebírá a co od něj vlastně očekává.
"Skočím si ještě do sprchy a pak můžeme vyrazit." Oznámí mu a sám si řádně lokne kávy, než se vydá ke skříni, ke si přetáhne triko přes hlavu, stáhne kalhoty a přehodí ručník přes rameno. Už se celkem těší na teplou vodu, má toho za celý den už taky dost.

Ruki

Zamračí se, když mu Inoran řekne stejně jako ony, ale zatím to přejde. Takže je slyšel? Kruci... Jakmile se jejich rty spojí, Ruki pocítí, jak Inoran tvoří polibek hlubším, dospělejším, naléhavějším. Ne jen tak oťukávajícím, ale slibujícím všechno, co by z něj mohlo být. Kruci po druhé! Už je celý krotký a hodný, když si Inoran opře čelo o jeho a on k němu zvedne oči. Musí se pro sebe pousmát, protože on taky žárlil, a to bylo znamení, že jim na sobě záleží. Nastraží uši, když jde o osvětlování, protože v první chvíli neví, o čem chce mluvit, ale Inoranovy dlaně sklouznou dolů na jeho zadek a on se celý napne a s údivem na něj pohlédne, ale hned na to se znovu uculí. Tváře už má jemně narůžovělé. A zas to oslovení. Hned se zamračí. 
"Ty hele, nech toho!" Zlobí se na něj. Jestli mu bude říkat takhle, tak to nepřežije. Jenže hned na to Ino začne s tím, že mu chyběl, jeho oči zase změknou a Rukimu dojde, jak s ním pěkně cvičí. Uh... Už se nadechuje, že mu poví, že on jemu taky, ale někdo zaklepe a oni od sebe odskočí. Ani nestačí přemýšlet nad tím, proč vlastně. Nechá ho, aby vozík přivezl a pak přikývne. Je čas oběda a ten on nestihl, jel hned z práce. Přikývne a u toho už si nalévá kávu do šálku. Když oči znovu zvedne a cpe si do pusy jarní závitek - v celku - Ino před ním stojí skoro nahý a jemu málem zaskočí. Přestane kousat a nepokrytě si prohlíží jeho dokonalou postavu, zatímco má tváře jako sysel. +No kruci po třetí!+ Proletí mu hlavou a uvědomuje si, že to má okamžitý efekt. Okamžitě udělá čelem vzad a zahuhlá cosi o tom, že tady počká, kam by taky chodil. Vehementně se snaží věnovat jídlu a nutí svou hlavu, aby vytěsnila Inoranův polonahý obraz a jeho tělo mohlo vychladnout, ale je to boj. Nikdy nebyl v pozoru tak rychle, nikdy!!!

Inoran

Vůbec mu nedošlo, jak by na Rukiho mohl působit. Vlastně si ani neuvědomil, že na něj koukal, když se odporoučel do sprchy. Dneska ji rozhodně prodlužovat nebude, takže neuběhne ani dvacet minut a už je zase venku s ručníkem omotaným kolem boků. Projde téměř neslyšně dveřmi a kouká Rukimu na záda, protože je zrovna otočený u vozíku a nejspíš si ještě dolévá kávu nebo pořád zobe? Těžko říct. Nepatrně se pousměje, když si dlaní zajede do vlhkých vlasů, které si zatím jen trochu vysušil ručníkem a překoná vzdálenost mezi nimi. Protáhne paže kolem jeho boků, nakloní se hlavou přes jeho rameno a natiskne tělem na to jeho drobné. Spokojeně vydechne, když shlédne na vozík. Musí se hodně krotit, aby z něj neměl problém, to by v tuhle chvíli Ruki moc dobře cítil. Stojí ho to veškeré přemáhání ale zatím se mu to daří.
"Nechal jsi mi taky něco? Jím sice málo ale trochu přece jenom musím." Prohodí pobaveně a stočí tvář mírně stranou, aby přeostřil na jeho profil a podvědomě se nadechne jeho vůně. Začíná mít pocit, že z téhle šatny jen tak nevyjdou, teda aspoň jemu se vůbec nechce. Aniž by si to uvědomil dlaně se samovolně rozeběhnou po Rukiho břiše, které pohladí ze strany na stranu a musí se dlouze nadechnout.
"Ehm, co jsem to...Ano, jídlo." Vzpamatuje se po chvíli a natáhne se po kousku pečiva, který si vloží mezi rty a spokojen ho požvýká, než začne lovit něco dalšího ale místo toho, aby to vkládal mezi své, zamává s tím před těmi Rukiho.
"Nedáš si ještě?" Pobízí ho tichým hlasem a se skousnutým spodním rtem sleduje, jestli si vezme nebo ne. Nejradši by ho přetočil čelem k sobě a...nejradši by si ho vzal sebou do hotelu a...

Ruki

Nakonec se do toho jídla i pití kávy docela pustil a honilo se mu toho v hlavě tolik, že ho ani neslyšel přicházet. Najednou sebou trhne, když se kolem jeho boků protáhnou Inovy paže a jeho zasáhne vůně jeho šampónu a především fakt, že toho na sobě pořád moc nemá. Hledí přímo před sebe a pomalu všechno odloží, aby to náhodou neupustil na zem. Dokud se ještě nějak koncentruje! Opravdu se snaží, ale všechna jeho pozornost se teď přemístila k Inoranovým bokům, které ho tlačí těsně nad jistými místy vzadu, i když není vzrušený, ale stejně! Za to Ruki je tam, kde byl ještě před chvílí a nejradši by ho teď roztrhl. Jak chce odtud někam odcházet, když mu dělá tohle? Kdo ví jakou přezdívku by dostal pak! 
"Je toho tady..." Chtěl to doříct, ale kousne se do spodního rtu, když ho Inoran začne hladit po břiše, on přivře oči a celý se zakomíhá sem a tam, jak začíná ztrácet pevnou půdu pod nohama. Mine ho první sousto a kyslík okolo nějak houstne. To druhé se mu zastaví před rty, ale on už nemá na jídlo ani pomyšlení. Místo toho se sám otočí čelem k němu s docela naléhavým pohledem a chce mu říct něco o tom, aby se teda oblékl, jak chtěl, ale ani neotevře pusu, jen se nadechne a klesne mu očima na hrudník a z něj na pevné, vyrýsované břicho. Dál vidět není. Naštěstí! Je pozdě. Je z něj úplně hotový. Vzdává se, jediné, co ho kryje jsou rukávy košile, kterou má kolem pasu, ale on už nemá ani sílu někam mu utíkat. Prostě je to na něj moc. Osud ho chtěl mučit takovým chlapem jako je on, tak je to! 
"Nečekáš, že se před tebou někdy svlíknu, že ne." Vypadne z něj nakonec, protože do háje, jak se má s tímhle porovnávat? Musel by se studem propadnout! A pořád mu očima přeskakuje s břicha na hrudník a zase zpět.

Inoran

Spokojeně se usměje, když to Ruki ani nedořekne. Tak nějak si v hlavě velmi opatrně přebere, že na něj nejspíš přece jen působí. Ne, že by si nebyl jistý sám sebou ale kruci je přece jen o tolik starší, a když viděl ty holky, jak se na něj lepí a jistě by i omotal kolem prstu mnohem mladší kluky. Jen ta představa je pro Ina trochu k zbláznění. On se zbláznil ale do Rukiho, který se momentálně přetáčí mezi jeho pažemi čelem k němu a on se na jeho tělo bez váhání natiskne a...ano, moc dobře to cítí a ještě několik okamžiků na bude na tom úplně stejně, jen díky létům praxe..ehm..se dokázal ovládat až do teď.
"Nečekám, že se přede mnou někdy svlékneš Ru-chan." Začne pomalu velmi tichým hlasem a bedlivě sleduje svůj pohyb dlaní, které se pomalu přesouvají ze zad na boky, které stiskne a u toho mírně stáhne obočí, jak jej ten pohyb zaujme. Ukazováčkem pravé ruky zatahá z uzel rukávů košile a s hravým blýsknutím v očích ho rozváže a nechá ji spadnou na zem a už zase svírá jeho štíhlé boky. Bože, mohl by z něj na místě zešílet a to na sobě má oblečení. Vůbec netuší, co bude dělat až....Palci zajede pod triko a přejíždí po kůži těsně nad jeho páskem a musí se dlouze, zhluboka nadechnout.
"Mnohem radši bych to vždycky obstaral sám víš." Oznámí mu snažíc se o naprosto klidný hlas ale v klidu není ani trochu.
"Navíc, ty už jsi mě viděl, takže jsem teď na řadě já hm, taky bych se rád kouknul a s koupáním jsi mě poslal do patřičných míst...takže ti sprchu ani nenabízím." Pokračuje dál, trochu si ho podvědomě dobírá, aniž by si uvědomoval že vůbec něco říká a pomalu hrne lem jeho trika nahoru.
"Vypadá to čím dál zajímavěji. Asi mě právě opustil hlad a dostal jsem chuť." Broukne spokojeně a prostě mu zkusí bez ptaní to triko přetáhnout přes hlavu. Už zašel příliš daleko, aby sám sobě dokázal poručit, to by mu musel Ruki říct dost a on by toho samozřejmě nechal ale teď...

Ruki

Inoran si ho přitáhne proti sobě s jistou razancí, která Rukiho málem odešle k zemi, protože se už citlivými boky natiskne proti jeho tělu a ví, že Ino ví. I přes to mu stále hledí upřeně do očí, zatímco si prohlíží Inoranův zaujatý výraz. Tolik se mu líbí, vážně? Je to na něm hodně vidět a Ruki zřetelně cítí pohyb jeho dlaní po vlastním těle. Srdce mu prudce bije, když Inoran promluví, ale sám se pořád dívá někam dolů k Rukiho bokům a on ucítí, jak ho popotahuje za košili. Nečeká? Ehm... neměl v plánu nikdy s ním nic dělat? To je blbost, ne? Látka rukávu povolí a košile mu spadne kolem kotníků. Jen taková malá poznámka - co to dělá??? Silně se zachvěje, když ho Ino pohladí po kůži pod tričkem a naskočí mu z něj husí kůže. A pak se dozví odpověď, díky které se slabě začervená a pousměje, zatímco těkne očima do strany. A je to tady, jistě, že to dospělý chlap jako on nemůže bez těhlech věcí dlouho vydržet a jak má Ruki předstírat sebevědomého a světem protřelého, když v tomhle směru skoro nic neví? To snad ne. Kromě toho, vážně se není na co dívat a jeho tváře už hoří jasnou červení. Inoran si nedá pokoj, provokuje ho slovně i svým konáním, když mu zvedá tričko po těle nahoru a odhaluje tak bledou pokožku na velmi štíhlé postavě a Ruki se stále dívá mírně do strany a sžírají ho rozpaky. Má chuť na něho, pro pána. Teď, tady, tak rychle... ani si neuvědomuje, jak se jeho dech zrychluje a v dalším okamžiku už má to tričko dole, až mu rozčísne tmavé prameny a on se na něj konečně podívá. Viditelně polkne a má tendence objímat si tělo rukama, ale vždycky si ten pohyb nakonec rozmyslí. Není mu schopný ani nic říct! Stojí tady bez trika, s jasným problémem v kalhotách a už zase se mu dívá na ten dokonalý hrudník, protože Inoran se rozhodl chodit tady v ručníku. A pak s ním zašijí všichni čerti, tak jako obvykle. Objeví se mu to očích ve vteřině, je to okamžitý nápad a Ino by se měl tenhle signál naučit poznávat, jinak bude lítat v problémech. Rukiho drobné prsty se totiž hbitě natáhnou, vezmou za okraj ručníku a taky ho nechají padnout k zemi. 
"To máš za tu košili." Vyraší mu pomyslné rohy, ale ať chce nebo ne, už se mu dívá rovnou na tu jeho zbraň.