Hromadné - Aoi má málo sexu. - Část 2.

(Zkušebna)

Kaz, Reita, Uruha

V okamžiku, kdy Rei uvidí, jak se Ruki snaží splynout s podlahou se začne pochechtávat a vůbec to nedokáže ovládnout. Sleduje bedlivě, jak se pomalu zvedá, stejně jako všichni ostatní čekají, co z toho bude. Jenže on si je prostě jistý, že Ruki na to má, jeho hlas je naprosto dokonalý a jemu to nikdo nevymluví. Pobídne ho gestem hlavy a vřelým úsměvem, aby se nestyděl.  Po Rukiho gestu s rukou se už zvedá do sedu i Kaz, kterého očividně téma dokonale zaujalo. Rei se rozhlédne i po ostatních a má co dělat, aby ovládl výraz ve stylu –však uvidíte, co jsem objevil-, jeho ego pak neunese snad nikdo. Vlastně vkládá do Rukiho mnohem víc, než do sebe; vidí v něm ten potenciál a nepřežije, pokud se rozhodne, že nevydá ani hlásku. Jenže to se nestane. Uru už se přestal trochu červenat. Ne, nestyděl se, když kluci viděli, kde měl po tmě Kai ruku ale spíš kvůli tomu, že…no málem si musel odběhnout na záchod a trochu se uklidnit.+Mohli jsme tam jít společně.+ Proběhne mu hlavou, když koukne na Kaie a už zase by si k němu došel pro nějaký ten dotek  a pak se opravdu na ten záchod může vytratit, tohle je šílené.  Jeho pozornost si získá Ruki u mikrofonu, dokonce při prvním tónu, pustí kytaru z rukou. Štěstí, že ji má pověšenou krku, jinak by si svého nového miláčka, hned po Kaiovi samozřejmě, nejspíš rozbil. Upadne mu čelist skoro až na zem. Ruki má dokonalý hlas, tohle už dlouho neslyšel, je naprosto jedinečný a skoro to vypadá, že se nemusí vůbec snažit. Dokonce i Kaz si mírně poposedne a pak vstane, aby se šel podívat kousek blíž. Sádra, nesádra tohle musí vidět zblízka. Potlačuje nutkání si vzít kytaru a zahrát si společně s ním, i přes fakt, že je to hymna, v Rukiho podání je to ale unikátní. Měl by ho pochválit…pohled mu padne na Aoiho a konečně jeho mozek začne fungovat tím správným způsobem. Spojí se mu ty správné drátky a po očku se rozhlédne po ostatních, než se pomalu začne přesouvat jeho směrem, dokud si ho nikdo nevšímá. Jakmile Ruki dozpívá Rei už se opírá ramenem o zeď s rukama založenýma na hrudi a tváří se jako sám stvořitel, který právě objevil možnosti země.
"Tak co pánové, aspoň poplácání po rameni, bych si zasloužil." Neopustí si poznámku a věnuje Rukimu naprosto okouzlený a něžný pohled a nakonec i zamíří jeho směrem. Tohle je přesně to, co měli ostatní vidět. Jeho Ru-chan se svým dokonalým hlasem. Umí zpívat ještě líp  ale to si rozhodně hodlá nechat majetnicky pro sebe.  Usměje se zvláštně, když si uvědomí, kam jeho myšlenky směřují. "Já jsem mu říkal, že se vám to bude líbit." Okomentuje ještě slova Aoiho a kývne hlavou na Uruhu, který pořád jen konsternovaně kouká. Zastaví se těsně před Rukim a vezme jeho tvář do dlaní.
"Jsi nejlepší." Složí mu tiše kompliment a nedokáže se odpoutat od jeho očí.
"No teda, myslím…" Začne Uru a pořád nějak nemůže dát dohromady souvislou větu, hodně ho to dostalo.
"Že už nám chybí jen ten název." Zasměje se nakonec a vypadá hodně spokojeně. Jejich problém s vokálem se vyřešil levou zadní a ještě k tomu je to takový geniální hlas a k tomu Rukiho, takže se nebude muset v soukromí starat, jak se k sobě navzájem mají.
"Pojďme si zkusit něco dát." Brkne do strun a nepokrytě nadšeným výrazem, skoro to vypadá, jak kdyby vypil pět energiťáků najednou. Tak moc ho to nakoplo. Kaz už je mezitím skoro za zády Aoiho a protáhne ruce kolem boků. Sice to nestihl, než Ruki dozpívá ale on má stejně pozornost všechno ostatních a Aoi mu tak neskutečně chyběl, tohle nedokáže ovládnout. Kromě toho, když sek sobě ty dvě písklata mohla tulit po tmě…on přece může taky, i když je tu světlo. Jemu to rozhodně nevadí.
"Budeš mě hlídat i dneska v noci." Začne mu šeptat hezky do ouška a poklepe si prsty na sádru, která momentálně spočívá na Aoiho břichu po kytarou.
"Víš, neměl mě kdo hlídat v posteli."  Pokračuje dál ve své cílené provokaci a nosem odhrne prameny jeho vlasů. Už zase přestává všechno existovat.
"A hele, jak se zdá budeme zkoušet bez kytaristy. Co že jsi to říkal Kai-kun, že má Aoi málo sexu?" Ozve se Reiův hlas, když konečně těkne pohledem i k ostatním a zase se vrátí k  Rukimu s mírně pozvednutým koutkem v provokativním pousmání.+Máma má příští týden odpolední, to zní jako plán.+ Rozběhnou se mu myšlenky v hlavě k tomu jedinému směru a pravděpodobně bude na čase, aby Ruki viděl jeho pokoj.
"Aoi má málo sexu?" Chytne se okamžitě Kaz a přitiskne si Aoiho blíž k tělu, absolutně ignoruje pochechtávání Uruhy, který si kryje ústa dlaní, aby to nějak zamaskoval, jenže mu to moc nejde.
"No prý kdyby neměl, tak se tak na Tebe nezlobí." Přisadí si Uru a to už se směje i Rei s rukou kolem Rukiho štíhlého pasu. No jo už mají za sebou všichni svoje, tak se jim to směje.
"Neměl by si ho zanedbávat Kaz-kun sádra nebo ne."

Ruki, Kai, Aoi

Kai obrátí pořád ještě užaslý pohled na Reie, když promluví.
"Ty? A nezpíval to náhodou Ruki?" Usadí ho hned, ale pak se zasměje. Je mu jasné, že Rei musel Rukiho dlouho přemlouvat podle toho, jak se mu do zpěvu na začátku nechtělo. A když se podívá na Uruhu a jeho nadšený výraz, neví, ze kterého z nich má být víc hotový, i když je z každého jinak. A navíc to znamená, že mu zůstanou bicí! Hned k nim přejde a protočí paličku v pravé ruce jako naprostý profesionál, když si je zálibně prohlédne.
"Díky Ruki, vytrhl jsi mi trn z paty!" Zahlásí a zdá se, že jeho kolo štěstí se točí dál. Pokud kapela neprorazí s tímhle hlasem, tak s jakým? Jeho další pohled však patří Uruhovi, který se na něj nedívá, ale on si užívá jeho profil a jiskřivé oči.
Ruki tam pořád stojí jako tvrdé Y, žmoulá si v dlaních dlouhé rukávy od trička a přeskakuje pohledem z jednoho na druhého, dokud jím nezakotví na Reitovi a neusměje se na něj stejně vřele jako před tím on na něho. Vidí nadšení v očích kluků, všech, i Kazových a především Uru vypadá dokonale odzbrojeně.
"Tak… to asi nebylo nejhorší?" Broukne nejistě. Dokonce si z něj ani nikdo nestřílí, že zpíval zrovna hymnu. V ten okamžik už k němu Rei vykročí, postaví se mu do zorného pole a on se jím nechá vzít za tváře, když k němu zvedne důvěřivé oči a znovu se usměje. Vytvaruje rty neslyšné arigato a na krátko se vytáhne na špičky, aby mu dal malé políbení na rty, než se ozve Uruhův hlas, že by si mohli dát něco společně. Ruki hned přikývne a už je trochu smělejší. Na tohle se těšil, protože tu posledně nemohl být s nimi a vůbec neví, jak jim to šlo. Dokonce sáhne po mikrofonu, aby si ho nastavil na svou výšku, takže posunul dolů.
Aoi se ani nepohne z místa, protože má oči ještě pořád na Rukim a zdá se, že nad tím hodně přemýšlí. Napadla ho melodie, která by mu šla a možná by to nebylo úplně pitomé, ale když Uru zmíní název skupiny, jen rozhodí rukama a pokrčí rameny. V tu chvíli se Kazovy ruce podvléknou pod kytarou a on ho obejme zezadu. Ucítí na zádech jeho teplé tělo a pootočí tvář mírně za jeho hlasem, když bojuje s tím, aby mu nezrudly tváře. Takhle tady přede všemi? Všechna pozornost se z Rukiho přesune k němu a on si je s pootevřenými rty prohlédne, než Rei pronese tu poznámku, on vyvalí oči a střelí vražedným pohledem po Kaiovi. Tomu jakoby zaskočilo, nejdřív zapíchne pohledem Reie a pak vrhne jeden omluvný po těch dvou. "To byl jen vtip." Hájí se.
"Jen vtip?" Hned se ozve nazlobeně Aoi. Ruki se rozesměje tak jak ho ještě nikdy nikdo neslyšel, ale Kaz se toho samozřejmě chytí. Aoi protočí očima a demonstrativně si povzdechne, zatímco ucítí Kazovy boky proti svému zadku a začíná toho na něj být moc. Jenže se přidá i Uruha. A to ho měl tak rád, zrádce! Teď už se mračí i na něho.
"Vážně a jak to Kai ví?" Ozve se, ale to už se smějí úplně všichni a do toho to o zanedbávání. Teď už Aoi doopravdy neví, kudy z toho. A navíc je to bohužel pravda.
"Ještě minule jste tady pronášeli, že když je to bez sexu tak hrozný, že to ani nebudete zkoušet a najednou jste samý vtip." Zlobí se dál Aoi s Kazovýma rukama všude po těle. On sám má ale ty svoje založené a opravdu ho nenapadá, jak je donutit, aby se nesmáli. Podívá se do země, ještě chvíli to vydrží a pak se rozesměje taky.
"Hele jsme tady kvůli hraní ne kvůli tomu, abyste mi dělali sexuologickou poradnu. Kromě toho, ještě sami nic neumíte." Napomene je nakonec. Minulý týden panicové a teď jsou nějací chytří… Jemně se vymaní z Kazova sevření, když se po něm ohlédne a drcne ukazováčkem o jeho nos a pak už zaujmou své pozice, aby se domluvili, co budou hrát. Vrátí se zase k tomu, co jim šlo posledně nejlépe, aby si to mohl Ruki zkusit s nimi.
Ruki je na konci hodně překvapený z toho, jak to klukům šlo, je znát, že už trénovali. Sám by si vynadal za hodně míst, ale s každou notou ztratil víc ze svých zábran a přistihl se u toho, že ho to vlastně docela baví.
"Kluci..." Řekne z ničeho nic do mikrofonu.
"My jsme kapela, že jo?" Skoro pípne a zní to dojatě. Sklopí oči a z pana drsňáka je najednou kopička emocí.

Kaz, Reita, Uruha

To Rukiho políbení bylo na Reie trochu moc. Ne, rozhodně mu to nevadilo, jenže on by si tu pusu nejradši minimálně prodloužil. Vždyť spolu byli jen jeden víkend, to je hrozně málo. Zase ho v hlavě začíná štvát, že  spolu nemůžou být. Ruki u něj ani spát o víkendu nemůže a to je hrozné. Jenže s tím momentálně nic nenadělá, může jen vymýšlet vše možné způsoby, jak ho dostat z domu. Nechává si tyhle myšlenky pro sebe, jelikož ví, že by si to mohl Ruki přebrat špatným způsobem. Věnuje mu poslední úsměv, když zachytí vražedný pohled Kaie. Jen s nevinným výrazem pokrčí rameny, skoro jakoby říkal, to byla tvá slova, pochechtává se společně s ostatními. K tomu se přidá Rukiho smích a on jde málem do kolen.
"Kai už jen ví, jaké to je po tom." Neodpustí si ještě poznámku a radši rozhodí rukama ve stylu, už mlčím.
Uru na něj koukne s mírně pozvednutým obočí a založí si ruce na hrudi, tak teď přišel na řadu on  a navíc, do Kaie se beztrestně nerýpá.
"Děláš, jak kdybys to ty věděl minimálně pět let." Strefí se do něj v podobném duchu s pohozením hlavou a koutky mu cukají. Jednak z toho, jak se tváří Aoi a …no tohle je prostě zkouška, jak se patří. Jestli budou všechny stejné mají o zábavu postaráno.
Kaz se zatím odmítá pustit vyhřátého místečka na Aoiho zádech a šmátrá a šmátrá, kam se jen dá.
"Já ti tu poradnu klidně rád...ehm udělám." Přidá se  samozřejmě, protože on je ten poslední, kdo by mohl být pozadu a následuje výbuch smíchu. Kaz se musí mírně narovnat v zádech, když podmračeně sleduje, jak se Aoi vysmekne z jeho sevření a pohne nosem, když do něj drcne jeho ukazováček.
"Tak dobře, počkám si na večer." Oznámí mu úplně klidně a demonstrativně sebou plácne zpátky na gauč, aby si poslechl, jak jim to společně půjde. Je to o chlup lepší, než minule, to se jim musí nechat. Jeho hlavní pozornost má prioritně Aoi ale kouká i na ostatní samozřejmě. V hlavě si dělá poznámky, které jim pak hodlá hezky vpálit. Hlavně samozřejmě bude dupat Uruhu, tomu to prostě musí jít. Aoiho ne, tomu to řekne hezky něžně a rozhodně budou trénovat spolu.+Večer.+ Před očima se mu rýsuje ovšem něco neskutečného, kluci mají slušný náběh, Rukiho hlas tomu dal svoje osobité kouzlo a doplňuje to jejich celkový dojem. Musí si přiznat, že se mu zamlouvá, co tady vzniká a on je u toho. Černé oči se znovu upřou na Aoiho a sleduje, jak si s kluky rozumí, patří k nim. V jeho chaotické hlavě se to přepne zvláštním způsobem.+Necháš ho jít, když půjde s nimi?+ Ozve se tichý hlásek i jemu dochází,  že to možná všechno bude složitější, než se na první pohled může zdát. +Nechám, když to jinak nepůjde.+ Postaví Aoiho štěstí nad všechny své pocity v hlavě a mírně se usměje. Ne široce a typicky šíleně. A vzápětí jeho myšlenky potvrdí i Ruki, on sám mlčí.

"Jasně, že jo, jsme ta nejlepší kapela…." Ujistí ho Rei bez váhání a těkne pohledem od jednoho k druhému. Tohle prohlášení to tak nějak všechno utvrdilo a on by nejradši udělal těch pár kroků k němu a hezky ho objal, když vidí, jak křehce najednou vypadá a taky, že to nakonec udělá.
"Jedna parádní kapela." Přidá se k nim nadšeně Uru, který momentálně nespouští pohled z Kaie za bicími. Ten je očividně ve svém živlu a ještě víc, když nehrozí, že by se těch bubnů měl vzdát. Neskutečně mu to za nimi sluší a k tomu se přidává i pocit, že je to začátek něčeho skvělého. Jedna velká parta, budou společně zkoušet a po dnešní…zábavné zkoušce se hrozně těší na ty další.
"Něco mě napadlo." Houkne Uru, když přejde k tabuli a nakreslí dva znaky, prostě mu k sobě padnou viděl je totiž na lahvi s vodou jen daleko od sebe a v úplně jiném spojení. ガゼ. Trochu se stydí, protože si ani pořádně neuvědomil, jak to teď mohlo vyznít.
"Je to jen takový nápad." Houkne o něco tišeji a krátce pokrčí rameny, že to klidně zase smaže.
"Gaze prostě."
Kaz se trochu narovná na sedačce a předkloní, aby na tu tabuli viděl.
"Není to úplně špatný, bude se to dobře pamatovat." Sdělím jim svůj vlastní názor na věc a vstane, aby zamířil beze slova pryč ze zkušebny. Tohle totiž dle jeho názoru chce trochu oslavit. No ale příště už si pro to půjde někdo z nich, on jim pingla přece dělat nebude. Krátce se uchechtne nad svou vlastní myšlenkou a za pár minut už je zpátky s flaškou šampusu.
"Tak co pískala; už v tom máte jasno?" Rýpne si do nich přátelsky, strčí si lahev pod paži a pokusí se zapálit si.
"Do prd..." Utne to dřív, než ona slova dořekne, ušklíbne se směrem k nim a raději tu flašku odloží na stůl, aby ji náhodou odstřelil předčasně a ještě o zem. Pak si konečně připálí a hodí krabičku vedle flašky, aby bylo jasné, že teď je čas na párty.

Ruki, Kai, Aoi

Kai si nasadí obličej Dobře, řekl sis o to, ale stejně se pořád uculuje a podívá se na Uruhu, co on na to. Mračí se a vypadá u toho k sežrání. Mohl by jim říct něco zlého o tom, že jim dvěma chybí sex rozhodně nejmíň, ale vzhledem k tomu, že to kluci moc nemůžou ovlivnit, zůstane radši ticho. Uru to okomentuje za ně za oba a ještě chvíli se pošťuchují minimálně očima, než se ozve Kaz se svými poznámkami k Aoimu a oni propuknou v další smích. A pak už začne pořádná zkouška, alespoň na jednu skladbu. Aoi na sobě cítí Kazovy oči a občas se podívá jeho směrem. Jemně se pousměje a dokonce si jednou neodpustí mírný záklon dozadu a pohození vlasy. Čistě pro radost a proto… no ano, i on si musí přiznat, že se mu teď zachtělo, aby se mu líbil, že to je flirt. A pak skončí a všechny stejně vykolejí Rukiho prohlášení a to, jak u toho mikrofonu stojí. Aoi pootevře rty, když se podívá jeho směrem a pak oči sklopí a jen se mírně usmívá a přešlapuje, zatímco Kai se začíná culit od ucha k uchu. Je to tak hezké vidět, že mu na tom doopravdy záleží, tak jako jim. Že je tu s nimi spokojený. Pak si všichni vymění pohled s Reiem a mezi sebou navzájem a nakonec je to právě Uruha, kdo se pohne z místa a oni se za ním zvědavě podívají. Dokonce i Ruki, který vypadá, že má oči trošičku vlhké. Na tabuli mezi vzkazy se objeví dvojice znaků a jim to začne pomalu docházet. Gaze, to zní skvěle. Budou na ně zírat jak spadlí z višně, budou zářit na pódiu, protože to přesně chtějí, ať o ty oči klidně všichni přijdou. Podle Rukiho to byl skvělý nápad a opravdu hodný rockových hvězd a Kai začne vylézat z poza bicích a dme se u toho jako páv. Skoro jako by to sám vymyslel. Trvá mu přesně dvě vteřiny, než se dostane k Uruhovi, podívá se nejdřív na nápis a pak na něho, uznale mu zajiskří v očích a pak ho obejme.
"Vymyslel jsi to dokonale. Líbí se vám to?" Otočí se na kluky a Ruki přikývne. Aoi ještě chvíli mlčí, převrací si to v hlavě a palcem si u toho přejíždí po rtech a pak taky spokojeně přikývne. Pokud to odsouhlasí i Rei, mohli by mít jméno a s tím už se dá i někam zapsat. Nakonec kytaru odloží, přejdou k sobě u tabule, zatímco se Kaz vzdálí a chvíli se tam o názvu baví, než se postaví do kruhu a vezmou se kolem ramen.
"Co kdybychom si dali slib?" Začne naprosto vážně Ruki a podívá se z jednoho na druhého. Má asi nejmenší právo do všeho mluvit, když ho znají nejkratší dobu a k tomu má největší problém na skupině makat ve dne v noci, ale mohl by zkusit alespoň psát, podle sebe má docela talent na texty. Nikdo jiný tady o textech zatím nemluvil.
"Je to docela odvážné tvrzení, ale já vám chci slíbit, že pokud se někdy rozejdeme, nebudu vystupovat s žádnou jinou skupinou." Oznámí jako by skládal samurajský slib a na čele mu u toho hraje vráska. Kai se zatváří trochu zaskočeně, protože jsou tak mladí, stát by se mohlo cokoliv a co kdyby to pak byl konec jejich muzikantské kariéry? Ale uměl by hrát bez Uruhy nebo bez Reie? "Skoro!" Houkne směrem ke Kazovi, který se vrátil i s přípitkem. Mají pokaždé na co připíjet. I Aoi zatím mlčí, protože on by chtěl hrát stůj co stůj, i kdyby kluků nebylo, přece jen ho k nim nepoutá tolik, co ty tři navzájem a z Rukiho se stal Reiův přítel. Jenže Ruki na ně hledí s takovou naléhavostí, jako by měl zítra umřít, pokud by to ujištění nedostal a vzhledem k tomu, jak to doma má… A pak Kai přikývne a začne jít do tuhého. Poslední záchrana je Uruha a Rei a pokud budou souhlasit, buď kývne taky nebo to tady zabalí hned a nechá je, aby našli někoho loajálního. Takových závažných rozhodnutí, co teď musí udělat!

Kaz, Reita, Uruha

Rei samozřejmě oplatí pohled Kaiovi, protože takhle to podle něj mělo přesně být. Všechno se vyvíjí tím správným směrem a on nepochybuje o tom, že se vždycky nějak dokáží domluvit a on si bere na triko i Rukiho pravidelnou docházku. Pohled všech se stočí na Uruhu a on následuje příkladu ostatních, když začne psát na tabuli. Nakloní hlavu mírně na stranu, stáhne obočí; je vidět, že nad tím přemýšlí.  Uru mezitím těká nervózně pohledem z jednoho na druhého a u toho žmoulá v ruce fixu. Jeho vlastní myšlenky mu napovídají, že to možná nebyl tak dobrý nápad. Taková ta správná tréma, i když mu to jako nápad přišlo dost dobré. Má sto chutí se pod pohledy ostatních vsáknout do země. Možná měl radši držet jazyk za zuby, bude si připadat hloupě, když se jim to líbit nebude. Poslední záchranou je Kai, který se rozejde jeho směrem a …jemu se to líbí! Uleví se mu celkem znatelně, protože je pro něj hodně důležité, aby se to líbilo jemu i ostatním samozřejmě ale Kai, má trochu navrch.
"Arigato." Houkne jeho směrem tiše a těkne pohledem na Rukiho, který přikyvuje, spadne další kámen a usměje se na něj.
"Naprostý souhlas, je to parádní název." Ozve se Reiův hlas a plácne ho po rameni, když už se tak nějak všichni srocují u té tabule. Všechnu pozornost si ukradne znovu Ruki  svým prohlášením. Rei zatím mlčí, stejně jako Uruha ale Kai je očividně taky pro. No on bude ten poslední, kdo by na tohle nekývl. Jestli do něčeho má jít po hlavě, jak má ve zvyku, tak to bude rozhodně tohle a jejich kapela.
"Slibuju, že pokud se rozpadneme, nebudu hrát s nikým jiným." Zahlásí zvučně se širokým úsměvem a připojí se k ostatním, když se berou kolem ramen. Uru zatím trochu váhá. On je ten, kdo nad vším hodně přemýšlí a tohle je dost závažný slib. Miluje hraní a ne, že by klukům nevěřil ale…to už by pak vážně hrát neměl? Upřou se na něj oči všech. On to ale vidí, věří tomu, že budou nejlepší.  Jeho pochybnosti, že by to třeba nemuseli zvládnout se s každým pohledem tak nějak vytrácí. Proč by se měli rozpadat, jsou přece přátelé. Taky se ale můžou pohádat, třeba Rei s Rukim. Ne, vůbec ho nenapadne, že by to mohli být třeba oni dva s Kaiem. Nesmí se hádat, nikdo! A když už tak v rámci mezí a rychle zase usmířit. Prostě půjdou společně!
"Slibuju, že s nikým jiným hrát nebudu." Zahlásí i on a jako poslední je na řadě Aoi. Kaz se po vyhraném boji s cigaretou sleduje, co se tam děje. Ten slib…on by ho rozhodně nikomu nedal, v tomhle je jiný. Ne, že by nebyl loajální, to on občas i umí. Jenže pro něj je kytara na prvním místě. Navíc on a kapela? Ne, tenhle názor zatím nezměnil a sám pochybuje, že by se to kdy mělo stát. Pohledem zakotví na Aoim.+No tak, vždyť o to stojíš.+ Pobídne ho v duchu a nepatrně se pousměje, když se posadí na područku gauče hned vedle stolku s šampaňským. Počká si, až se hezky domluví a pak to odpálí a připije si s nimi.
"No tak Aoii, pojď do toho s námi, my víme, že to chceš." Zasměje se Rei krátce a pobízí ho, aby už se rozhodl.
"Víš, že bez tebe to nebude ono." Popichuje ho dál Uru a mrkne na Kaie.
"Čekáme jen na tvůj slib a pak si dáme takový pokřik, že celý klub spadne! Jak před zápasem. Tohle bude jeden velký a dlouhý zápas a já nesnáším prohru!" Dodá ještě Reita s krátkým pohledem na Kaze, který mu jasné odpovídá stylem – No to se opovaž.-
"No vidíš i Kaz je pro a…" Nedokončí Rei svá slova, protože vyfasuje druhý ještě horší pohled od gauče a raději všechno ostatní spolkne. Ne, opravdu nemá v plánu dostat sádrou.
"Tak spadne jen půlka klubu." Špitne tiše Uruha a už se usmívá, tak aby ho skrze kluky nebylo vidět.

Ruki, Kai, Aoi

Jeden po druhém si slibují věrnost na doživotí a Aoi je poslední, z koho ještě nic nevypadlo. Kluci ho hecují jeden přes druhého a když se ohlédne na Kaze, má pocit, jako by mu jeho oči říkaly to samé. V podstatě neuvažuje moc racionálně, ale nakonec kývne na souhlas a jako by i jemu cosi spadlo ze srdce, jakási divná tíha, která tam dosud byla. A pak se všichni dohromady rozesmějí, znovu se vezmou kolem ramen a Rei jim pošeptá, jaký pokřik by to mohl být. Udělají raz, dva, tři a pak si zařvou tak, že se ta omítka vážně trochu sype. Najednou všichni září štěstím a spokojeností a vykročí ke Kazovi a k lahvi, aby ji Rei odšpuntoval a všem nalil a pak si znovu připijí. Chvíli jen tak klábosí o všem, co se tu stačilo odehrát a taky o svých nápadech a nakonec se vrátí k nástrojům, aby taky zkoušeli a ne jen remcali. Ruki působí za mikrofonem pořád hodně nervózně, ale taky hodně šťastně, Kai se za bicími na chvíli ztratí sám v sobě a ani si neuvědomí, že jim Ruki hlasem utekl napřed a Aoi je zase o půl taktu pozadu už polovinu sloky a Kaz to celé koučuje z gauče a cpe se brambůrkami. Ani jednomu z nich se rozhodně nechce končit a uklízet, natož jít domů a vyprovázet se. Na tomhle celém je jeden velký háček a to je fakt, že je neděle a po ní se musí do školy. Žádné spaní u někoho nikomu z nich rozhodně nehrozí, takže se jim o to hůř končí s touhle zkouškou.
"Víte, že angličtinářka chodí po škole a nabízí studentům výlet do Ameriky? Vyberou prý jen asi třicet lidí z celé školy a ti pojedou na deset dní do L.A. Je jedno z jakého jsi ročníku, musíš mít jen dobré známky z angličtiny a dost peněz. Teda rodiče." Řekne jim Kai, co se dozvěděl od spolužáka, se kterým si ráno psal.
"Kdybychom na tom všichni byli tak, že by nám to rodiče zaplatili, mohli bychom jet na luxusní dovolenou a společně! Bez ohledu na ročník!" Řekne a Aoi

nasadí výraz Zapomněl jsi, že nejsem na střední a Kaz ani ve škole. Chvíli na sebe koukají, Ruki skoro vyděšeně, že by měl někde tolik mluvit anglicky, ale deset dní s klukama v Americe??? Oni na to peníze rozhodně mají, třeba by rodiče ocenili, že se tolik zajímá o školení projekt?
"Hmm… a co kdyby sis vzal studijní volno a Kaz dovolenou a čistou náhodou jste si pořídili letenky na ten samý boeing? Sice bychom měli přes den jiný program se školou, ale nevěřím, že by se nám nepodařilo jít někam společně." Nadhodí a Aoi se tváří pochybovačně, už jen proto, že vydělat na školu… Kaz zase vydělával na pronájmy klubu v neděli, což kluci nevědí. Navíc by byli kluci hlídaní učiteli a to i v noci, ale vadilo by to zase tolik? Nestačili by si s Kazem sami? Mohli by – náhodou, samozřejmě – chodit tam, co škola, na stejné památky a do stejné zoo a určitě budou mít i nějaké rozchody, to by naplánovali. A opravdu tady o tom přemýšlí, když už teď nemají na nic čas? Ale Amerika… oni všichni spolu… L.A, Hollywood, spousta míst, kde se může muzikant trochu poptat a porozhlédnout, něco si koupit, zjistit…
"Kdy to je?" Zeptá se Aoi.
"Až na jaře." Odpoví Kai a Aoi pokývá hlavou. To bude mít po zkouškách, to by mohlo jít. Jen ty peníze.
"Až na jaře???" Vydechne Ruki a protočí očima. Mohl být deset dní s Reiem bez rodičů a je to na jaře??? Jak to má přežít?
"Uvědomujete si, že budeme muset mít všichni A z angličtiny?" Řekne a pak mu narostou rohy. Řekne mámě, že musí mít A, aby tam mohl jet. A znamená hodně hodin u Reity… ha. Haha. Mwahahahaha!!!!

Kaz, Reita, Uruha

Ani Rei ani Uru nejsou bezchybní. Prostě je to jejich první společná zkouška s Rukim a tak to berou. Po slibu a pokřiku mají všichni skvělou náladu, která malinko na konci opadne. Nepřestávají se ale pošťuchovat, dokud Kai nepřijde s tou informaci o Americe. Reiovi to probíhá hlavou a ta vidina je naprosto dokonalá, jenže….oni na tom finančně taky nejsou zrovna nejlépe. Možná kdyby si přibral ještě jednu brigádu, nějak to všechno natlačil do programu se školou, fotbalem a zkouškami, třeba by mu pak máma přispěla a děda určitě taky. Kouše si ret, jak nad tím pořád dokola přemýšlí a není očividně sám, jsou mu ve tváři vidět obavy, kde na to vezme.
"No…je to dost času, to by se nějak zvládnout dalo." Začne jako první a koukne na Aoiho a Kaze, který vypadá se tváří, že tohle je nápad století.
"Pojedeme na jaře do Ameriky." Shrne to se smíchem a přitáhne si Aoiho k sobě za pas.
"Našetříme společně, neměj strach." Chytí se té myšlenky bez váhání, protože to znamená, že bude s Aoim 10 dní sám, teda s kluky samozřejmě ale bez nějakých povinností, školy a podobných nesmyslů.
"Třeba bych ti zařídil brigádu v obchodě. Můžeš se učit a já se o všechno postarám." Vypadne z něj první myšlenka, která se mu dostala na mysl a už se zubí.
 Uru si zatím mne bradu u něj by to neměl být takový problém, je to dost dopředu a ví, že mu máma šetří. Pokud jde o školu, bude z toho rozhodně nadšená.
"Zní to skvěle. Pojedeme do Ameriky kluci." Rozpřáhne rukama se smíchem a vypadá to, že by s tím nakonec všichni mohli souhlasit.
"Do jara času dost písklata, uděláme si výlet." Plácne Kaz po zadku Aoiho.

„A z angličtiny?“ Pozvedne mírně obočí Rei, no tohle bude teda sranda.
"Tak to se holt místo blbnutí o víkendech budeme učit. Možná i přes týden." Prohodí Rei se smíchem a pohled mu padne na Rukiho, který se tváří jak sám satanáš a opravdu přemýšlí, co se mu honí hlavou. Možná, že to stejně co jemu.
"Bude doučování?" Zeptá se jej nakonec, protože tohle prostě v sobě udržet nemůže. Všichni se pustí do úklidu s novým nadšení, protože si to dokonale naplánovali a ani jednoho nenapadne, že by to třeba vyjít nemohlo. Rei jet rozhodně chce, Uruha taky a Kaz…ten se postará o to, aby Aoi jel s nimi. No, lepší představa jara by ani vymyslet nešla. Trvá jim to jen chvilku, jakoby už byli sladění, než se jim podaří všechno dát do původního stavu. Šampus je samozřejmě vypitý a po brambůrcích nezbyl ani drobek. Je nejvyšší čas se rozloučit. Tedy především s Kazem a Aoim, s kluky se uvidí ve škole.
"Půjdu s tebou Ru..." Mávne Rei ostatním na rozloučenou a bez váhání ho popadne kolem ramen, aby mu byl, co nejblíže.
"Budeme spolu deset dní, polezu ti hrozně na nervy." Směje se, než nastoupí do autobusu a nechají se odvézt až na zastávku u Rukiho domu, kde se na svém oblíbené místě hezky dlouze rozloučí a Rei mu slíbí, že zařídí doučování.

Uru s Kaiem mají ještě taky kousek společné cesty, takže se i oni rozloučí a zamíří společně domů. Musí bohužel, protože musí být brzo doma, zítra škola prostě. Cestou si špitají a Uru vyzvídá, jak to s tou Amerikou je a co by všechno mohli vidět, společně samozřejmě.
"Chci tam hrozně moc jet s tebou Kai-chan." Broukne zamilovaně Uru, když jsou kousek od domu.
"Hrozně si to celé užijeme." Dodá ještě, než se i oni rozloučí.

Kaz musí ještě zamknout klub a tak nějak doufá, že Aoi přece jen půjde s ním domů. Otočí se na něj, když ostatní zmizí a přitáhne si jej k sobě pomalu a objeme ho kolem pasu.
"Uděláme si první společný výlet, velký výlet. Ukážeme jim v Améru, jaká chaos po nás může zůstat." Trochu šíleně se mu v očích blýskne a je vidět, že se té myšlenky hodně chytil.
"Víš, chtěl bych ti uvařit večeři ale moc nemůžu." Má totiž tu sádru přece. Culí se na něj naprosto nevinně a nakonec ho přece jen dlouze políbí. Tak moc mu chyběla jeho společnost, jeho celá osoba a on už to nemohl déle vydržet.
"Jdeme na nákup a pak ke mně." Zavelí nekompromisně, když ho popadne za ruku, zamkne klub; dokonce i na to prkno zapomene a táhne ho sebou. Už ho prostě nepustí, možná až doma ale první za ním rozhodně zamkne.