Ruki x Inoran - To máš za tu košili! - Část 2.

(Šatna, restaurace)

Inoran

Jen koutkem oka zahlédne jeho rozpaky. Nemůže se celou tu dobu odtrhnout od každého nové kousku kůže. Není si úplně jistý proč ale prostě ho nutí jeho odhalená hruď dlouze vydechnout. Je to kompletní obraz, ne jednotlivé části, které se mu neskutečně líbí a do kterého se...Ano, pravděpodobně zamiloval. On už si to v hlavě dokáže dost dobře poskládat, i když by se tomu měl co nejvíce bránit. Ale teď a tady?? Copak to jde? Pořád si v hlavě přemítá kolik toho Ruki má za sebou, jak moc by na něj pospíchat měl nebo ne. Pořád je tam menší stopka, kdyby zahlédl jen náznak nechtěného výrazu nebo cokoliv jiného přestane. Není ten typ, co by nehleděl na následky a šel před mrtvoly. Nakloní hlavu mírně na stranu, když si zase kouše spodní ret, a sevře Rukiho triko ve své pěsti, kterou nechá volně položenou na boku. Překvapeně pozvedne obočí, právě přišel o ručník a ani v podstatě neví, jak se to stalo.
"To je trochu velká cena za triko, nezdá se ti?" Prohodí ale jeho tváře nezrudnou, není důvod; on je prostě smířený se svým tělem a taky ho živí takže...Jediné, co by ho trochu mohlo přivést do rozpaků je viditelný dopad celé téhle situace. No ano, pořád některým věcem tak dokonale neporučí a navíc....stojí proti němu, bez trika a to přece nejde jen tak přejít.
"Myslím, že bych měl trochu vyrovnat skóre." Prohodí hlasem , který už je trochu podbarvený vzrušením a touhou, jenž v něm probudil tenhle kluk. Ne, nemá nejmenší šanci to rozdýchat. Nečekal, že by se mohla celá situace tak nějak dostat až do těchto končin ale ono se to děje a bere si to celé jeho racionální uvažování sebou. Promne si rty o sebe, když se skloní k těm Rukiho a věnuje mu polibek, je vidět, že už se rozhodně nedrží zpátky, i když je pořád něžný dostává patrný vášnivý náznak. Rukiho triko už pomalu padá k zemi, jak místo něj se obratně popere se zapínáním jeho kalhot a s tichým uchechtnutím je stáhne i s prádlem pod úroveň jeho boků. Kdyby někdo přišel bude se asi hodně divit, co se tu děje a hlavně, co tu provádí on, Ino, kterého mají všichni za slušného milého chlapíka. No jo, ale připojte si k tomu někoho jako je Ruki a je celý obraz úplně na padrť.

Ruki

Ruki zavrtí hlavou. 
"To byla cena za košili, za triko jsem si ještě nic nevybral." Opraví ho víc, než sebevědomě, ale uvnitř je z něj úplně na rozpacích.
"Ani jsi mi toho moc nenechal, došly ti fanty." Stačí ještě vydechnout, než se jejich rty potkají a on se trošičku zakloní, aby mu mohl pohodlně vycházet vstříc. Ucítí jeho prsty vpředu u svých kalhot a nemůže uvěřit, že mu tohle dovoluje, tady v tuto chvíli, ale ony povolují a brzy mu je Ino stáhne níž pod boky. Jenže nejenom ty! On mu to vážně vrátil kompletně celé, to je k nevíře! Odtrhne se od jeho rtů a podívá se na něj na půl káravým pohledem, jako by se díval na školáka, co rozbil tabuli, ale v tu chvíli se ty dveře opravdu rozletí, protože dovnitř chce vejít asistentka, která nese Inoranovi výsledky dnešního dne a chce s ním domluvit detaily ohledně jeho odměny za tuto práci. A zůstane ve dveřích nepokrytě zírat, zatímco Ruki se div nepřerazí, jak ho oběhne a schovává se za něj, zatímco si hbitě natahuje kalhoty a s výrazem Nic jsi neviděla, si je zapíná. Nechal ho tam chudáka, jak ho pánbůh stvořil, ale on to přežije, je to model! Určitě podle něj malují akty nebo tak něco. Radši se sehne pro ten jeho ručník a vtiskne mu ho do dlaně, než mu chudákovi dojde, co přesně se tu děje a začne taky jednat. Po tomhle se ho určitě zbaví. Však mu Ruki říkal, že je nešika a je samý teenagerský problém, he? Jak se tohle vůbec řeší, v práci jako je tahle? Bude jim to vadit, že je kluk? Nebude si někdo myslet, že ho tady třeba obtěžoval? Udělal mu teď Ruki potíže? "Pro...promiňte, pane." Vykoktá asistentka a uhne očima stranou, pak se odvrátí celým tělem a taky zrudne. Ruki už je v podřepu znovu a stále za Inoranovýma nohama se snaží nahmatat triko a obléct si ho. Nejradši by si začal pískat, ale to už ho stejně nezachrání. 
"Je to nutné, protože vás za chvíli střídá slečna Ichiro." Koktá asistentka a naznačuje jim, že opravdu nemůže odejít, to Inoran by měl, aby šatnu mohli nachystat nové modelce, protože tady den jeho focením nekončí, že ano. +Ty jsi pako.+ Okomentuje to Ruki v duchu, protože tohle Ino přece musel vědět. To se kvůli němu tolik zapomněl? Roztomilé... Ruki se pro sebe uculí, stojí zády k jeho zádům a úplně nenápadně nahmatá jeho dlaň a jemně ji sevře.

Inoran

Měl by se ovládnout, měl by si uvědomit, kde je a ze by se neměl nechat unášet tolik Rukiho přítomnosti. jenže v tuhle chvíli nedokáže myslet na nic jiného. K tomu ještě jeho slova, která ho nenutí přestávat, právě naopak. Dodávají mu ještě víc odhodlání, že jeho počínání není špatně. Chtě nechtě si dovolili pohledem sklouznout po jeho těle do jistých partií a vykouzlí mu to potěšený úsměv na tváři. Tak, samozřejmě,že ho potěší jaky vliv na něj má. Není přehnaně sebevědomý ale tohle mu zvedne ego kousek výš. Zatváří se nevinně a to mu  vydrží přesně do chvíle, kdy se dveře do šatny otevřou. V ten okamžik, jak kdyby ho někdo polil studenou vodou. Výraz mu zmrzne na tváři a on jen s mírně pootevřenými rty kouká na asistentku, jak kdyby viděl ducha. Úplně mu vypadlo, že se tu má s někým střídat. Nárovná se, Ruki je v tu ránu za ním a on stojí nahý s ručníkem kdesi na zemi.
"Ehm." Vyjde z něj jako první, když se mu ručník konečně objeví v ruce a automaticky si ho obtočí kolem boků a znovu se nadechne, aby ji něco odpověděl, i když vůbec netuší co. Tohle je poprvé,kdy se v podobné situaci ocitl.
"Samozřejmě hned budeme pryč." Vypadne z něj nakonec, když rychle popadne své věci a natáhne je na sebe s mírně rudými tvářemi. V první chvíli mi ani nedochází, jaké následky by to být mohlo. Pak popadne Rukiho znovu za ruku a protáhne se kolem ní s tichou omluvou. V půli chodby mu přehodí ruku přes jeho útlá ramena a nakloní se k jeho uchu.
"Právě jsi mě stál dobrou pověst Ru-chan, asi si mě budeš muset nechat." Prohodí se smíchem, zatím mu ještě do smíchu je.
"Jdeme na pořádnou večeři, potřebuju tu scénu z šatny nějak vyhnat z hlavy." Oznámí mu zcela upřímně,než nasednou na prvního taxíka. Jenže ještě v něm se rozezní jeho telefon a není to příjemný rozhovor.
"Hai, já to chápu." Ukončí rozhovor se svým manažerem, který byl přítomný na focení a odloží telefon,než si promne kořen nosu.
"Tohle bude ještě zajímavé." Zamumlá s dlouhým nádechem a se zvláštním výrazem se pousměje.

Ruki

Vůbec netuší, jestli Inoranovi dodal nějakou odvahu, když mu stiskl ruku, ale pak ho musí pustit, aby ho nechal obléknout a za nedlouho už oba odcházejí z focení. Dívá se za nimi několik lidí, ale možná si jen nalhává, že to někdo ví, protože asistentka ještě nestačila opustit místnost. Navíc neměli by tihle lidé být trochu diskrétní? Přikývne na jeho slova o jídle, oba už jsou asi dost zchlazení, aby mohli na veřejnost, ale on se docela najedl z vozíku. No nic, dá si třeba něco sladkého. Docela se diví tomu, že Ino nenahodil svůj okouzlující úsměv a nezahrál to do autu nějakou vtipnou poznámkou, ale asi byl z té události vážně konsternovaný. Ruki je ale rád, že ho i tak vede kolem ramen a nesnaží se dělat, že je cizí. Tato událost ho totiž z nějakých pletek s ním mohla klidně vyléčit. Usměje se na něj, když mu řekne, že si ho bude muset nechat. 
"Zařídím ti práci v hotelu, když budeš chtít." Dobírá si ho, než se spolu posadí do taxíku, ale když Ino přijme telefon, je mu jasné, čeho se to týká a že je z toho problém. Rukiho to zase tolik netrápí, on nemá moc co ztrácet, ale je mu líto, že tahle jejich chvilka nezůstala opravdu jenom jejich. To, že ho nějaká ženská viděla bez kalhot v obětí s jiným mužem, to mu dojde tak někdy v noci. Když Ino zavěsí, otočí k němu obličej. 
"Co se stalo? Co říkal?" Dožaduje se od něho odpovědí. Je zvědavý a navíc by rád věděl, co přesně tím napáchali. Taxík nejede daleko, Inoran si vybral docela obyčejnou restauraci a Ruki se musí usmát, když si na ceduli přečte, že jde o nudle. Ví, že je to díky němu, jejich výletu a tomu, že je to pro ně drobný symbol. Je to milé, že taková gesta dělá, dokonce i teď.

Inoran

"No, tak tuhle nabídku si někam napíši, možná ji budu muset využít." Houkne směrem k Rukimu a usměje se na něj svým typický upřímným úsměvem ale popravdě, moc se mu rozhovor s manažerem nelíbil. Do dnešního dne spolu neměli jediným problém a teď mu bude říkat, co má dělat a co ne. Najednou mu hrozně vadí, že mu do toho někdo hodlá mluvit. Dokonce mu vyhrožoval, že by mohl přijít o spoustu angažmá. A proč? Protože mu někdo něco řekl? Co kdyby to ani nebyla pravda ? A co kdyby chtěl, aby byl opravdu Ruki jeho oficiální přítel? Co by dělal potom? Tak nějak mlčí až do chvíle, kdy se usadí ke stolu a on jim oběma objedná.
"Ruki, tohle se asi neudrží v tajnosti dlouho. Promiň, neměl jsem se tak nechat unést." Začne pomalu a kouká mu upřeně do tváře. Je vidět, že ho něco trápí, obočí se mu mírně stáhne k sobě.
"Já vůbec netuším, co všechno se teď bude dít." Pokračuje dál a už se rýpe hůlkami ve svých nudlích. Pomalu vystoupá pohledem do jeho tváře a nepatrně pozvedne koutky.
"Co řekneš novinářům, až se tě zeptají co je na tom pravdy?" Zeptá se ho na rovinu se zvědavými odleskem v očích. Možná si trochu dopředu zjišťuje, jak moc vážně to celé Ruki bere. Vlastně se tím připravuje na to, že by ho mohl poslat do háje, hned jak se to pořádně provalí. Tohle by Ruki nemusel unést. On je odhodlaný to celé ustát, je odhodlaný si jej ubránit se svým typicky zdvořilým způsobem. Přestane dokonce rýpat do nudlí, odloží hůlky stranou, opře se lokty o stůl a nespouští z něj pohled. Neměl v plánu původně tohle téma otvírat tak brzo ale teď? Nemá na výběr.

Ruki

Trochu ho zlobí, že mu Inoran vůbec neodpověděl na jeho otázku a vlastně mlčí, až dokud si nesednou v restauraci a neobjednají si. Tou dobou už je Ruki rozmrzelý a pokukuje po něm, ale nic neříká, protože mu zrovna teď nechce přidělávat starosti. Je vidět, že mu hlavou létají úplně jiné věci, ale on by mu nejradši připomněl, že se ho na něco ptal, a že se ho to taky týká. A pak Inoran konečně začne. Chvíli na něj kouká. 
"Hnn..." Pocukne rameny a je vidět, že si vůbec neuvědomuje vážnost a následky celé situace. Pro něj je v tomhle všechno jednoduché a přímočaré. Je to mladý kluk, rebel, který nemá žádnou veřejnou tvář, kterou by musel hájit. Jeho vlastně ani nenapadlo, že by se s ním Inoran třeba mohl chtít schovávat nebo tak něco. Vůbec neví, jak to v jeho branži chodí, co se smí, a co ne. 
"Co by se jako mělo dít?" Zeptá se opatrně a sleduje, jak před něj pokládají kouřící talíř s nudlemi. +Jak to mám sníst? Vždyť jsem před chvíli snědl polovinu vozíku.+ Jenom mu to dokazuje, že Ino z celé věci tak trochu mimo. I v tomhle ohledu mlčí, chopí se hůlek a statečně to do sebe začne soukat, i když nemůže už asi po třetím soustu. No tak se spolu vysvlékli v jeho šatně, to je toho, aby tu ženskou nekleplo. "Kdybys tam svlíkal jí, tak by ti ještě poděkovali, to máš na mysli?" Jediné, co ho napadá, je fakt, že je kluk. 
"Heee?" Udělá pak zase, když na něj vrhne dokonale nechápavý výraz. Jací novináři jako? Proč by s ním měli mluvit a proč by se ho měli ptát na tohle? 
"Že je to naše soukromí a že si mají hledět vlastních ptáků?" Řekne docela nahlas a nějací lidé se po nich otočí. On mu říkal, že je potížista! Inoran přestane jíst a dívá se na něj a Ruki pochopí, že tohle asi tak docela nebylo to, co měl na mysli, ale radši si zacpe ústa dalšími nudlemi. Po tom, co se mezi nimi dělo si myslel, že ho povleče rovnou do ložnice a hleďme...

Inoran

Čekal všechno, od ostychu, po nějaké přímočaré odpovědi. Jenže ty Rukiho otázky ho trochu přivádějí do reality, kterou podvědomě odsouval stranou. Pro Rukiho je to snadné jak facka, on vůbec netuší, jak tyhle aféry po většinu času končí a kolik sil to člověka stojí, hlavně těch psychických. On už to několikrát viděl, jak to může dopadnout, ty dobré konce i ty špatné. Párkrát si skousne spodní ret a po jeho poznámce o ptácích se jen nepatrně pousměje a sklopí pohled ke svým nudlím.+Je to ještě kluk.+ Proběhne mu hlavou dokonale uvědomění ale přesto všechno nemá chuť ho poslat pryč a už ho víckrát nevidět. Možná za to může i Rukiho přímočarost a rozhodnost, i když nejspíš pramení z nevědomosti, jak to v tomto světě chodí. Je taky možné, že po dnešku už si v branži ani neškrtne. 
"Má trochu obavy, že to tak jednoduché nebude Ru-chan." Broukne do ticha, které nastane, když si ucpe pusu nudlemi. Sám už zase sahá po hůlkách a snaží se přinutit jíst.
"Novináři dokáží být neskutečně vyčerpávající a já bych Tě podobné zkušenosti hrozně rád ušetřil ale..." Odmlčí se znovu a sleduje nudle, jak se přelévají přes hůlky.
"Měl by ses připravit, že budou šlapat na paty a nenechají Tě vydechnout, pokud..." Odmlčí se podruhé a promne si rty pro sebe, vůbec se mu podobné věci říkat nechce ale musí, musí se ho zeptat, jestli si to náhodou nerozmyslí, když ho varuje před tím, co ho možná čeká.
"Pokud se na to nechceš vykašlat a ušetřit si případně problémy hm?" Nejsou to dle jeho názoru, totiž Rukiho problémy ale působí je on sám tím, kým je. Kdyby chodil s nějakým neznámým klukem, tohle by nikdy řešit nemusel ale s ním to bude jiné.
"Měl jsem Tě varovat, jaké to může mít následky, promiň." Dokončí vážně a nakonec přece jen hůlky nadobro odloží, prostě se mu stáhl žaludek a proč? Jen z možnosti, že ho pravděpodobně Ruki pošle do háje, jen ta představa se mu vůbec nelíbí a on se právě rozhodl, že si ho nějak prosadí, když o to bude stát. Slušně, zdvořile ale nekompromisně.

Ruki

Inoran vůbec nejí a Ruki přestává chápat, proč na ten oběd jeli, když Ruki jedl a on nemá chuť. Chvíli to sleduje, pak bouchne hůlkami o misku a pár lidí se zase otočí a zapře se teď už nazlobeně do opěry židle. Chvíli ho propaluje živýma očima a přemýšlí, jak mu to říct a nebýt kousavý. 
"Kdybych byl odvážný i potom, jakože nebudu, tak bych ti řekl, jestli by ses líp neodreagoval v ložnici, než tady předstírat, že jsme chtěli obědvat, protože to evidentně nechce ani jeden z nás." Oznámí a střelí podmračeným pohledem kolem sebe, kdo má zase jako problém. Tak co poslouchají? 
"Mluvíš o tom, jako bys byl prezident." Je to model pro boha, chvíli je to bude bavit a pak jim dají pokoj. Alespoň to si myslí. A pak už ho Inoran opravdu naštve. Pořád se v kuse mračí, když se na něj prudce podívá a zablýská se mu v očích. 
"Jo kdybych si to chtěl ušetřit? Takže jsme spolu šli na rande, líbali se na lodi a na vyhlídce a pak jsi mě svlékl ve své šatně jen proto, abych se dozvěděl, že mě vlastně chceš hrozně chránit? Posloucháš se, jak to zní?" To už stojí na nohách, kolem nich se ozývá lapání po dechu a otáčí se už úplně všichni. Ruki s vrznutím odsune židli, otočí se na patě a nechá ho tam sedět. Má toho právě tak akorát. To si snad měl sám rozmyslet před tím, než ho začal tahat na poznávačku Tokya no ne? A teď, když se do něj Ruki zakoukává a začíná věřit pohádkám, sype se z něj tohle? Zastaví se na chodníku a chvíli se podle cedulí ulic snaží zorientovat, kde je a jakým spojem se dostane do hotelu a přistihne se u toho, že mu slzí oči. Ten ho teda rozhodil. +Přijď za mnou na focení Ru-chan, stáhnu ti kalhoty, Ru-chan, ale vlastně jsem ti měl říct, že tě vedle mě čeká jenom stíhání Ru-chan, takže co kdyby sis to rozmyslel?+ Brblá v duchu.

Inoran

Trochu sebou trhne, když se ozve Rukiho hlas, který nezní ani trochu příjemně. V první chvíli vůbec nechápe, která bije a je očividně zaskočený. Jak dostat čtyřicátníka? Pošlete na něj malého vzteklého kluka, kterého má potřebu chránit a ještě za to dostane vynadáno! Kouká na něj s mírně pootevřenými rty a snad poprvé za celý život vůbec nechápe, co se kolem něj děje a co vlastně udělal špatně, že na něj tady hází podmračenými pohledy. Vždyť se ho jen zeptal, jestli si to náhodou nechce rozmyslet, copak on ví, jestli kluk jako je Ruki chce mít za zadkem novináře a že je s největší pravděpodobností mít bude. Momentálně už vůbec neřeší okolí, jen sleduje jak Ruki vstává a jde pryč. Několik sekund sedí na židli, s lokty opřenými o stůl a schová si tvář do dlaní. Ne, nemrzí ho, že se to všechno stalo ale spíš ho mrzí, co se stalo právě teď, i když pořád úplně nechápe, proč se Ruki tak naštval.+Chodit s klukem je skoro jako chodit s ženskou, tohle asi nikdy úplně nepochopím.+ Proběhne mu hlavou s nádechem ironického pobavení, než odloží na stůl několik bankovek a zvedne se, aby zamířil s rukama v kapsách ven z restaurace, cestou vezme jednu kytku z vázy. Nezná ji ale má dlouhé žluté okvětní lístky. To, že si všichni kolem šeptají a ukazují na něj, to ho momentálně vůbec nezajímá. Opře se ramenem do dveří se smutným výrazem, vypadá skoro jako štěně na dešti a pohled mu padne na Rukiho stojícího uprostřed chodníku. Prohlíží si ho několik sekund, než se rozhodne. Dojde spěšně až k němu popadne ho za zápěstí a přitáhne si ho k sobě do náruče. Podívá se mu do očí a zarazí se, když vidí zvláštní odlesk, jak kdyby před chvíli slzel.
"Ru-chan." Broukne měkce, chtěl mu říct spoustu věcí ale ani jedna z nich se mu momentálně nedostává na jazyk. Jen ho jemně pohladí po tváři okvětními lístky.
"Je mi to líto. Jen jsem měl pocit, že bych Tě měl varovat. V téhle branži se prostě řeší všechno a já bych nerad, aby mi Tě nakonec ušlapali víš." Začne mu to vysvětlovat.
"Nejradši bych si Tě sebou vzal na pokoj a zařídil ti týden volna, abychom mohli být spolu a neřešit vůbec nic."

Ruki

Asi to mohl čekat, ale stejně se ho trochu lekne, když ho Inoran chytí za ruku a přitáhne k sobě. Nechce mu vzdorovat, jen trochu rozmrkává vlhké oči. Na tváři se ho dotkne květina, kterou Inoran vytáhl neznámo odkud a on po ní zaskočeně stočí oči, ale jen na chvíli, než se jimi zase vrátí k těm jeho. 
"A proč jsi to včera neřešil a dneska je to takový problém?" Šeptne. Je z něj zmatený. Pak se pousměje a oči zase a chvíli skloní. 
"Když to uděláš, bude všem už úplně jasné, co se to děje... byli bychom jim na očích a s takovou tam pracovat nemůžu. Nemůžeš být můj host a milenec zároveň." Vždyť by mu už nikdo nedal pokoj a každý by řešil, proč tam stele postele, když chodí s ním. A nebo by řešili, co z toho má, že s ním spí, když nic nemá. Prostě by za chvíli musel chodit kanály. Navíc mu před chvílí řekl milenec a to je teda hodně vtipné, když s ním Inoran opravdu nespal, ani nic podobného, to možná přehnal. No nic... Maximálně mu teď řekne, že spolu končí a on se poučí, že pohádky neexistují. A přežije to jako všechno ostatní, ale on to nechce přežít. Chce mít tenhle sen. Něco se v něm utrhne, on už mu zase omotá paže kolem krku a přitiskne se k němu, zatímco si schová obličej do jeho ramene. Možná z něj cítí jakýsi ochranářský komplex a to je to, co ho přitahuje? Protože mu to doma chybělo? Protože se o něj nikdo nestaral a on se musel protloukat sám? Možná... no a co, je to prostě takhle a Ruki to chce, kašle na všechny vrstevníky, neměl by si s nimi co říct. Celý se zachvěje a je mu úplně ukradené, že na chodníku pěkně překážejí. Jemu jsou prostě ostatní jedno, v tomhle je neurvalý.

Inoran

Oplatí mu pohled a nepatrně se pousměje. v tomhle má Ruki pravdu, byl hlupák, kterému to došlo až později, až kdy se objevila ona situace a bude mít jistě následky. Předtím si to spíš nechtěl připustit.
"Měl jsem to řešit už včera, jenže jsem byl Tebou tolik unesený a vůbec nepřemýšlel. Dneska mi ale došlo, jaký dopad by to na Tebe mít mohlo a já bych si neodpustil, kdyby se Tě to dotklo příliš. Mám strach, že bych ti mohl ublížit jakýmkoliv způsobem víš." Snaží se mu dál objasnit své myšlenkové pochody ale...I kdyby si v hlavě stokrát řekl, že ho bude chránit, nedokáže se od něj držet dál.
"V tom případě máme dvě možnosti Ru-chan. Můžu si vybrat jiný hotel nebo ty můžeš přestat pracovat." Odmlčí se na chvíli a přebere si svá vlastní slova v hlavě. To trochu znělo, jak kdyby si chtěl vydržovat a to nejspíš Ruki nezkousne.
"Teda, myslel jsem, že bych ti pomohl dělat třeba něco jiného, něco co jsi chtěl vždycky ale neměl jsi možnost...nebo..." Odmlčí se znovu a teď si připadá jako slon v porcelánu. On vlastně vůbec neví, jak si to celé Ruki představuje a jak by mohl mít nebo jestli vůbec má naplánováno, jak by jejich vztah měl vypadat.
"Asi v tomhle ohledu budu potřebovat trochu pomoct, však víš dinosaurus." Pokusí se to celá zachránit vtipem a protočí sám nad sebou očima v sloup. To už má ale Rukiho kolem krku a schovává se u něj a v tu chvíli se v Inovi něco zlomí. Uzamkne ho ve své náruči a políbí do vlasů. Místo toho, aby se snažil ještě dál mluvit, jemně ho do sebe odtáhne a pohladí jej květem ještě jednou po tváři , než se skloní k jeho rtům k dlouhému polibku. Tohle je vlastně to, co mu celou tu dobu chce říct. Bude to sice boj ale on je odhodlaný bojovat a bránit Rukiho, co mu síly budou stačit. Je mu s ním naprosto skvěle a vzdávat se svého štěstí...ne to opravdu nemá v plánu.
"Pojďme si najít nějaký jiný hotel, budeme koukat na filmy, popíjet něco dobrého a nebudeme nic řešit. Uděláme jim tam neskutečný nepořádek a já se budu ráno cítit hrozně a budu to rychle uklízet. "Zasměje se.
"Jeden večer, jenom pro nás hm?"