Ruki x Inoran - Ostatní to vidí, jen ty ne. - Část 3.

(Hotel)

Ruki

Dívá se upřeně na výraz v jeho očích, když mu vyhrnuje tričko a poslouchá jeho příjemný hlas, jak ho ujišťuje o jeho vlastní vzácnosti. Znovu se upřímně usměje, potřebuje slyšet taková slůvka, aby věděl, že se to Inoranovi všechno líbí. Dlouze vydechne, když si ho Ino podá za ruku k sobě do sedu, opře se nahým hrudníkem o ten jeho a vzápětí vzdychne, když se Inoranovy horké rty dotknou citlivé pokožky na krku. Okamžitě mu naskočí husí kůže a celý se zachvěje. Není mu zima, jeho kůže má asi čtyřicet stupňů a to se s ním ještě nic neděje, ale přesto. Rád by mu něco odpověděl, ale Inoran systematicky ničí jeho snahu o zapojení mozkových buněk, když vsaje jeho ouško, on zavře oči, skoro je silně sevře a unikne mu první sten. Lechtá to a zároveň to probudí jeho klín do plné připravenosti. Nejspíš by se trochu styděl už jen za tento stav, kdyby si to byl schopný uvědomit, ale on není. "Jací ostatní..." Pípne, zatímco látka kalhot kolem jeho boků povolí, když se knoflík rozevře. On vůbec žádné ostatní nevnímal, asi je moc zabedněný. Nebo zamilovaný.  Podívá se mu na okamžik do očí, když mu Ino dá tu šanci a připomene si, že si přál, aby ho svlékl sám. Zdráhá se to udělat, ale je to jeho muž, může s ním přece dělat naprosto cokoliv je napadne, aniž by se musel cítit nepatřičně. A tak položí své drobné ruce na jeho pásek a skloní k němu oči, když ho začne rozepínat. Není na obleky a košile, ale jemu všechny ty hadry fakt sluší, stejně jako džíny, které měl dneska.
"V sedě ti je nesundám..." Pousměje se a jemným tlakem na boky mu naznačí, aby udělal cokoliv, co jim umožní se těch kalhot zbavit. Nejspíš obojích. Rozhodně nemá žádné ambice být nahoře, vlastně se v jeho náručí cítí dobře a v bezpečí, jenže má z tohohle velký strach. Už viděl, co má Ino mezi nohama a... začervená a se a pousměje se, protože to brzy uvidí na vlastní oči a taky je to připravené. Kmitne k němu nahoru těma svýma a snaží se nevnímat svou nahotu a stud. Místo toho se ho trochu ostýchavě dotkne na té sametové pokožce jeho nejcitlivějších míst a jemně malou dlaň sevře. Prostě to musel udělat, hrozně ho to lákalo a jakmile ho ucítí, znovu tiše vzdychne. V ten okamžik se v něm zvedne vlna vášně a nutně potřebuje vidět výraz v jeho očích. To, co s ním udělá, když mu bude sahat zrovinka tam. A jakmile jednou Ruki zjistí, jak příjemné to pro něj je, zkoumat ho v těch místech, jen těžko ho bude Ino odhánět. No snad ví, co dělá.

Inoran

Spokojeně se pousměje nad jeho slovy. Je v tom jistá úleva, že si přece jen nevšímá nikoho jiného. Ne, že by nevěřil sám sobě, jenže…je o polovinu mladší proboha. Mohl by mít kohokoliv jiného blíž k svému věku. Ne, tohle prostě z hlavy jen tak nedostane, prost mu to chvíli trvá.
"To je dobře, že sis nevšiml." Uchechtne se krátce a s mírně pozvednutým koutkem sleduje, jak se přece jen Ruki odvážně pustí do zapínání jeho kalhot. Musí se trochu nadechnout nosem, protože už jen ten pohled stojí rozhodně za to. Je to možná i těmi rozpaky, že to na něj tolik působí. Začíná mít poct, že by na něj mohl jen koukat a byl by spokojený, i když si přeje, aby se dělo mnohem víc.
"Tak s tím budeme muset něco udělat." Broukne měkce a přesune se první na kolena a pak zvedne i zadek, aby mu je mohl aspoň kousek stáhnout a pak už sundá celé, když se znovu posadí. Nespouští z něj pohled ani na vteřinu a užívá si každý záchvěv v jeho tváři. Pořád má někde v vzadu v hlavě zakódovaná pocit, že by si to třeba mohl rozmyslet a potřebuje ty strašáky vyhnat. Zapojí své ruce, aby pomohl Rukimu z jeho kalhot a nějak se mu vůbec nechce opouštět ten měkký běhoun. Prostě se mu tady líbí, je to zvláštní, nikdy by ho nic podobného nenapadlo a teď?  Naštěstí zastaví tok jeho myšlenek Rukiho jemný dotek v klíně, jenž jej donutí zavřít oči a spokojeně vydechnout. Je to takové nesmělé, nejisté a o to víc se mu to líbí. Bez váhání sjede svou dlaní, kterou měl doteď položenou na jeho hrudníku níž a i jeho prsty se sevřou kolem Rukiho chlouby a oplácí mu jeho starost tou svou. Hraje si s ním, trochu ho škádlí a provokuje, když občas přestane se svým pohybem ale už pravidelně vydechuje v návaznosti na své vlastní stoupající vzrušení, které mu způsobuje. Chtěl to všechno prodlužovat, užívat si čas, který pro sebe mají a nic neuspěchat ale mnohem víc, teď zatouží po těsné blízkosti. Přestane s drážděním a pomalu vystoupá svými prsty po Rukiho těle až je zaplete do delších pramenů a přitáhne si ho k dalšímu polibku, aby jej mohl začít pomalu pokládat. Společně s tím, jak klesají na koberec, se rty přesouvá níž a zastaví se až u pupíku, do kterého zajede jazykem. Mezitím už jemně svírá pevnou kůži na stehnu a pak provokuje rozpálenou kůži bříšky prstů na jeho vnitřní straně. Záměrně se vyhýbá Rukiho klínu až do okamžiku, kdy si nasliní prsty a obkrouží vchod do jeho nitra,  s rty otře o celou délku jeho chlouby.

Ruki

Vůbec nečekal, že by se ho Ino mohl dotknout stejným způsobem a hned teď. Překvapeně se trhaně nadechne a zvedne k němu oči, ale sám nepřestává. Vlastně se od něj trochu učí, když vnímá jeho zkušené doteky a to, jak si s ním pohrává, ale čím víc mu to chce vrátit, tím spíš se zapomíná a prostě ho jenom drží, zatímco zavírá oči a nepokrytě si užívá tyhle intimní doteky. Když Ino přestane, hrdelně vydechne a vyčaruje na čele nespokojenou vrásku, ale on hned zase začne a po Rukiho tváři se rozlije blažený úsměv. Oči otevře až v okamžiku, kdy dráždění znovu ustane a on se mu podívá do očí. V tu samou chvíli znovu vzdychne a omámeně mírně zakloní hlavu, když Ino sevře prameny jeho vlasů. Začíná mít rozhicované tváře, přestává se kontrolovat a jeho tělo křičí, že chce víc. Nikdy nic podobného nezažil. Ino ho začne pokládat znovu na záda a v něm se znovu rozehraje tréma, protože ví, proč se to děje, ale zároveň už si nedovede představit, že by přestali. Líbá ho s narůstající vášní, plete se prsty v jeho vlasech a jemně masíruje jeho šíji a nakonec promne i jeho ramena a lopatky. Protáhne dlaně pod jeho pažemi a na okamžik ho obejme, než se Ino začne posouvat níž. Propne se proti němu celým tělem, když ho polechtá v jamce pupíku, ale zároveň se zamlženýma očima dívá někam nad svou hlavu a na tváři mu hraje trochu nepřítomný úsměv. Nikdy by nevěřil, jak neskutečně citlivá bude pokožka jeho stehen, ale je to tak, on je dává podvědomě dál od sebe a nohy se mu mírně chvějí pod návalem nepoznané slasti a touhy. O tohle se až do dnešního dne dobrovolně připravoval, když odmítal randit, ale po pravdě silně pochybuje o tom, že by to kdokoliv dokázal tak, jako Inoran. A pak se stane něco neskutečného. Ino se dotkne navlhčenými prsty jeho branky. Rovnou, prostě hned, aniž by to Ruki jakkoliv čekal. Ruki se nejdřív podvědomě stáhne a napne, ale jeho mysl okamžitě zachvátí uvědomění, jak nezvykle příjemný ten dotek byl. Cože, tam??? Zastydí se za to, ale zároveň si nemůže pomoct, aby si nepovzdechl a jakmile se ho Ino dotkne spalujícími rty na penisu, silně sebou trhne, zachvěje se a zasténá na celý pokoj. V tu chvíli už si okusuje spodní ret, oči má pevně zavřené, malé pěsti svírá poblíž své tváře a přichází sám o sebe. Mnohem dřív, než vůbec začali, tak moc mu věří a nechává se jím pohltit. Jeho malá Lolita.

Inoran

Sleduje očima výrazy v jeho tváři. Potřebuje nutně vidět, co se mu líbí a s čím by měl přestat. Hlavně po tom, co se jeho drobné tělo napne při první doteku v místě jejich budoucího spojení, teda snad budoucího. O to víc se začne věnovat jeho přirození, aby mu všechny negativní myšlenky nadobro vymazal z hlavy. Nebude to problém, je tom vnitřně přesvědčený. Všechnu péči, lásku a hýčkání mu nyní hodlá věnovat a ví, že už to jinak nebude, dokud o to Ruki bude stát. Tohle je jeho povaha a jemu propadl naprosto dokonale a úplně. Počká si až je tělo podvolí dotekům a teď už místo polibků jej vezme mezi své rty a nutí ho nenásilně zapomínat na všechno co se děje o kousek níž, kde první jen velmi jemně a provokativně krouží, než se rozhodne pomalu do něj proniknout. Obezřetně, dává si velký pozor, aby nic nepokazil; to by si snad nikdy neodpustil Rukiho tělo k němu ale promlouvá stejně jako výraz v jeho tváři a ujišťuje ho, že je všechno v naprostém pořádku. V hlavě má jen jeho dech a steny, které se k němu nakonec probojují a tím si je jistější, že je na správné cestě. Postupně do něj pronikne i druhým prstem, to už jeho sebeovládání dosahuje hranice únosnosti, pořád ji ovšem nepřekročil. Neskutečně po něm touží a zároveň ví, že to musí být minimálně dokonalé, nic menšího si jeho Ruki nezaslouží. Naposledy jeho špičku obkrouží jazykem, když se jistý, že víc ho na svůj vpád připravit nemůže a pomalu se začne přesouvat po hořící kůži nahoru a zároveň sune své vlastní tělo nad to drobné pod sebou. Dlaní konejší kůži na stehnu, zapírajíc se o tu pravou a trochu si ho pozvedne kousek nad ohybem kolene, když se zkusmo otře špičkou v místech, kde se před chvílí celkem zdržel. Sám se kousne do rtu a sevře víčka s tichým zasténáním a zkusí to znovu, tentokrát  ale jen neotře a natlačí se opatrně proti němu. Nutí se nechat oči otevřené, aby viděl jeho věkem nepoznamenanou tvář, jak se mění v závislosti na vzrušení, ví, že nejspíš spatří trochu nepříjemných pocitů ale taky si je jistý, že mu to brzo vynahradí. Nemohl by se sebou žít, kdyby to bylo jinak.
"Ru-koi." Vydechne tiše, když se ocitne v jeho nitru celý a musí krátce sklonit hlavu, aby se tak rychle nepoddal jeho těsnosti a nezačal by příliš brzy, než si na něj Ruki přivykne. S prvním pohybem musí chtě nechtě pustit jeho nožku a zapřít se i druhou dlaní, aby se vůbec udržel a nepoddal se jemnému chvění, které způsobuje narůstající slast.

Ruki

Je to něco naprosto nepopsatelného, když ho Ino vezme do úst, protože tohle nikdy nezažil ani od žádné dívky a teď to má v podání velmi zkušeného a vnímavého milence. Jen to uvědomění, jak moc zkušeného ho málem vyhodí až na vrchol, ale Ino asi pozná záchvěvy jeho těla i chlouby a nedovolí mu to. Jenže když se k tomu přidají ještě jeho prsty v oblasti jeho vstupu, vibruje celé jeho nitro, jako by ho posadili na sbíječku a on tomu není schopný vzdorovat. Asi by se měl taky nějak zasadit o Inoranovo potěšení, ale on to prostě nedokáže, není schopný. Ani si neuvědomuje, že ho musí slyšet kdokoliv, kdo jde zrovna po chodbě, protože s hlasivkami rozhodně nešetří. Vydá jakési lítostivé vydechnutí, když jeho penis opustí teplo a vlhko Inoranových hřejivých rtů a zdá se, že nevnímá fakt, že se jeho boky a nožky zvedají výš kvůli tomu jedinému. Když se o něj otře, vůbec ho to nevyvede z míry, prsty nebo něco jiného, hlavně ať to pokračuje, ale ten vpád to je už něco trochu jiného. Má hrozně štíhlé boky a k tomu nikdy nic podobného nezkoušel. Musí se opravdu nutit, aby ho pustil a ví, že bez toho to nepůjde. Že když svaly zatne, prostě ho nepustí. Otevře prudce oči a podívá se do těch jeho. Dostane se mu jakého si konejšení v podobě toho krásného oslovení a v uších ho pohladí Inoranův roztoužený, hlubší a hrubší hlas. Takhle ho ještě nikdy mluvit neslyšel a je to hrozně rajcovní. A pak vydechne, přiměje se konečně povolit a po chvíli ho v sobě ucítí celého. Najednou to prostě jde, ale jemu zmizí oči za víčky a zvrátí hlavu dozadu. Bolest se smísí s něčím dokonale medovým a jemu se z toho točí hlava. Vyrazí ze sebe skoro zmučený sten a od té chvíle už následují jenom takové.

"Co to se mnou děláš..." Ozve se, ale příliš nevnímá možné odpovědi. Je to spíš jako by se ptal sám sebe. Oběma rukama obejme jeho bicepsy, když se nad ním Inoran zapře o dlaně a pak už je jen mačká a mačká a nechává ho dělat naprosto cokoliv, protože je brzy šílený touhou. Trvá to opravdu jen krátce, než mu to plnohodnotně dokáže a postříká mu to jeho dokonalé, ploché břicho. Prostě to nešlo udržet a jak je jeho tělo rozbolavělé vší touhou a Ino stále pokračuje, má pocit, že se mu to povede ještě jednou. Napřímit se a udělat se, aniž by s ním byť jen na chvíli skončil. Už nemůže ani popadnout dech, plíce mu hoří a spodní ret má celý pohmožděný od toho, jak ho tiskne mezi zuby.

Inoran

Posledními kousky sebeovládání se vydrží nepohnout, až do chvíle, kdy Ruki zavrátí hlavu a stiskne víčka k sobě. To je přesně ten okamžik, kdy se mu dokonale podvolí, to je přesně to, na co čeká. Sám musí hlasitěji vydechnout, jak moc na něj ten pohled působí. Nikdy si nepomyslel, že je možné si tolik užít jen pohled a ono se to děje právě teď. S tichým zasténání se poprvé pohne proti jeho bokům a musí zatnou prsty do vysokého vlasu koberce, jak moc ho dohání slast, jenž mu Rukiho úzké nitro způsobuje.
"To, co ty se mnou." Ozve se jeho hlas, podbarvený neskutečnou touhou, kterou v něm probouzí a snaží se udržovat pomalé tempo, i když ho to stojí veškerou vůli. Jeho blízkost, cit, které v něm probudil společně dávají dohromady pohlcující směs emocí, kterou už nedokáže dál ovládnout. Propadl mu, propadl pocitu mít ho u sebe, stejně jako této chvilce. Přírazy se postupně zrychlují, dává jim svůj osobitý rytmus a ideální tempo a sám se jen může modlit, aby vrchol nepřišel příliš brzo. Sem tam se skloní Rukiho sladkým rtům, špičce nosu nebo kterékoliv jiné části jeho tváře, aby jej udýchaně políbil nebo alespoň přitiskl své rty k jeho kůži a ochutnal ji. Ztrácí sám sebe a málem se vystřelí na vrchol společně s ním. Násilně se donutí o kousíček zpomalit, když mu Ruki věnuje první spršku a koutky se mu u toho potěšeně zvednou. Nepřestane se pohybovat, pokračuje dál a sám už neovládá svůj vlastní hlas a už vůbec si neuvědomuje, jak moc musí být slyšet ven. Jakmile mu to dojde, nejspíš opustí hotel radši ale teď na to ani nepomyslí. Pomalu začne znovu zvyšovat rychlost svých boků, krátký –odpočinek- mu pomáhá oddálit blíží se vyvrcholení a na krátký okamžik nechá hlavu klesnout mezi rameny a zavře oči s dalším zasténáním. Přesune váhu celého těla na levou ruku, aby pravou dlaní mohl sjet od krku, přes celý Rukiho bledý hrudník až k jeho chloubě, kterou krátce pohladí a jakmile začne na jeho doteky znovu reagovat, sevře ji mezi prsty a několikrát se pohne. Sám už nemá k vrcholu daleko a moc si přeje, aby si ho Ruki dopřál ještě jednou. Dovolí si ještě pár pohybů v jeho klíně, než se opravdu musí zapřít i druhou rukou a nechává své přírazy ovlivnit narůstající slastí. Kapky potu už mu stékají po tváři i podél páteře, sténání se stupňuje a nakonec se celé jeho tělo napne, protože u víc nedokáže snést. Bylo to příliš dokonalé a neskutečné, aby tomu dokázal dál odolávat. S vyslovením Rukiho jména naplní jeho nitro a jeho tělo se zhroutí na předloktí, kdy mu svaly úplně povolí a chvějí se doznívající touhou.

Ruki

Ne, to určitě není možné, jinak by si přece Inoran musel všimnout, jak moc bez sebe Ruki je a Ruki si zas neumí představit, že by z něj byl Ino stejně paf, jako je právě teď sám. Moc složitá úvaha, opravdu moc složitá, když si uvědomí, že Inova dlaň klesá po jeho těle, až skončí v klíně. Jako kdyby mu dokázal číst myšlenky, rozhodl se popohnat ho zase do připravenosti a Ruki ho následuje. Je velmi mladý, jde to snadno. Podle reakcí Inova vlastního těla a podle tónu jeho hlasu, naléhavosti jeho pohybů pozná, že už se asi taky blíží k vlastnímu vrcholu. Vlastně mu těch několik málo pohybů, které stihl, než svou ruku znovu potřeboval, aby se o ni opřel, stačilo. Je naprosto vydrážděný a kromě toho ho pohání i pocit, že Inoran se díky němu právě dostal do stavu vlastní extáze. Na tváři se mu rozlije trochu připitomělý úsměv, když ze sebe dostane ještě jednu menší dávku a v příští chvíli už neví, co z toho je jeho a co Inovo. Je to velmi zvláštní pocit, být naplněný někým jiným a to fyzicky i na té citové úrovni, ale ono to tak je a je to příjemný pocit. Cítí se milovaný a naprosto spokojený, začíná jít na něj únava a tělo dostane všechno, co si žádalo. A teď si žádá odpočinek. Konečně oči otevře a jeho mysl nastartuje natolik, aby si uvědomila jemné záchvěvy těla svého milence, to jak je zpocený, jak se o něj opírá a Ruki na sobě cítí většinu jeho váhy. Vůbec mu nevadí být zalehnutý. Vlastně mu nevadí ani to, že jsou ještě pořád na zemi. Ještě včera by si nepomyslel, že bude ochotný svléct si před ním kalhoty a teď... má za sebou úplně všechno a může o tom říct hodně superlativ, ale rozhodně nic, co by se mu nelíbilo. Natáhne trochu krk, aby ho políbil do vlasů, tam, kam dosáhne, než se zase položí a konečky prstů přejíždí po jeho ramenou sem a tam, dokud si Ino trochu nevydechne. Napadá to ho několik čertovských poznámek o infarktech a o tom, že ho ani neučí slušnému sexu s ochranou, ale jen se nad nimi pousměje a rozhodne se být hodný chlapec.
"Myslíš, že se dokážeme přesunout do té postele?" Broukne po chvíli, když mu začne být podlaha malá. Nějak se mu vůbec nechce do koupelny, protože je příjemně uválený a ospalý a tam by se moc probudil. Chytily by ho roupy a mohlo by to dopadnout dalším kolem a on má trochu strach, jestli by to tentokrát nebolelo, tak krátce po sobě. +Napadají mě samé pitomosti...+ Uvědomí si, ale zároveň s tím ho něco zahřeje na srdci. Je takový, je jeho puberťák, to je to mezi nimi.

Inoran

Hlasitě oddechuje a nedokáže se v první chvíli přinutit zvednout hlavu nahoru. Prostě jen kouká kamsi skrze Rukiho tělo a několik sekund má pocit, že pravděpodobně ten infarkt skutečně zažije. Ušklíbne se nad svou vlastní myšlenkou a jakmile ho Ruki políbí do vlasů pomalu hlavu zvedne a koutkem oka se na něj podívá s pobaveným blýsknutím v očích.
"Žádná kousavá poznámka?" Broukne měkce, tohle si prostě nemohl odpustit, zná ho už celkem dobře, i když méně, než by si přál ale tohle byl rozhodně krok kupředu.  Všechno v něm příjemně vibruje a jeho tělo se dostává do fáze - umřu, jestli si za chvíli nelehneš- takže Rukiho slova jsou pro něj tak trochu vysvobozením. Oči mu padnou na postel a pak je zase pomalu vrátí ke tváři pod sebou, skoro to vypadalo, jak kdyby odhadoval vzdálenost a jestli je vůbec reálné se tam dostat.
"Budeš se pak schovávat pod peřinou, až nám přinesou večeři?" Dobírá si tentokrát on jeho ale mezitím mobilizuje potřebné síly, aby se mohl zvednout. Nakonec neodolá pokušení si přivlastnit jeho rty a věnovat jim dlouhé políbení. Dokonce mu proběhne hlavou, že by možná ještě jedno kolo přece jen přežil ale…to už by pravděpodobně ráno procitl mnohem později, než je zvyklý. Má, co dělat, aby se neusmál nad tím, co se mu prohání hlavou a přemýšlí, jestli za to může kouzlo okamžiku nebo to s kým tento večer tráví. Nejspíš od každého trochu. S jistou obezřetností se zvedne do sedu a natáhne k němu ruce, aby mu pomohl z toho koberce taky. Když se dostanou až na nohy, přitáhne si jej k sobě do náruče a koukne mu zblízka do očí.
"Konečně mám pocit, že zase žiji a ne jen přežívám." Poděkuje mu svým způsobem a začne s ním couvat k posteli, prostě ho nedokáže pustit. Cestu se přetočí v pomalé půl otočce, a padne společně s ním do měkkých pokrývek.
"Těším se, až budeme doma Ru-chan." Vydechne spokojeně, když ho políbí do vlasů. Nemůže se dočkat, až mu ukáže dům, zahradu a celé okolí společně s místy, kam rád chodí a relaxuje. Chce se s ním o to všechno podělit a přijmout jej do svého života se vším všudy. Trochu sebou trhne, když se zpoza dveří ozve tiché zaklepání a s mírně pozvednutým obočím koukne na Rukiho na své hrudi, částečně zakrytého pokrývkou, kterou přes něj přehodil.
"Můžu to vyřídit." Šeptne do ticha s mírně pozvednutým obočím dávajíc mu jasně najevo, že ho prostě do ničeho nutit.

Ruki

"Jenom jsem si ji pomyslel." Řekne mu měkce, ale hned na to se vyděsí.
"Nám bude někdo nosit večeři? Jako z tohohle hotelu?" Vytřeští na něj oči. Vůbec si neumí představit sám sebe, jak si lebedí vedle něho v posteli a pokojová služba jim strká talíře pod nos. Než ale stačí říct něco dalšího, třeba se zeptat, jestli něco objednával, aniž by si toho všiml, Ino ho umlčí dalším polibkem a on zjihne a změkne. Pak se z něho Inovo hřejivé tělo zvedne, Ruki mu podá svoje malé dlaně a nechá si pomoct na nohy. Docela se mu z toho pohybu točí hlava, takže je rád, že skončí znovu v jeho obětí a po jeho vyznání se doopravdy a upřímně usměje.
"To je dobře. Ještě chvilku tě bude škoda. Jenom malou, ale zatím dobrý." Splní mu jeho přání s kousavými poznámkami, ale Ino přece ví, že on to tak nemyslí. Pootočí se s ním bokem, udělá pár krůčků vzad a padnou do postele. Rozesměje se, pořád se mu dívá upřeně do očí a ta věta o domově mu zní skoro zvláštně. Už dlouho neměl pořádné doma, tedy jeho mladýma očima dlouho. Taky se na to těší. Jestli bude všechno takové, jako je on, bude hodně rozmazlovaný. A pak někdo zaklepe a do něho jako když střelí. Znovu na něj vytřeští oči, posadí se a ohlédne se po tom zvuku.
"A kdo to je?" Vůbec mu nedochází proč by teď měl někdo chodit, proč mu Ino nabízí, že to vyřeší on a ne Ruki a vůbec, co k čertu někdo otravuje? Vyhrabe se z postele, přecupitá ke všem věcem na zemi, ale nemá čas je uklízet. Popadne jeho košili, navlékne ji na sebe a utíká zpět do postele. Po cestě zapne několik knoflíčků, zapluje pod peřinu a přitáhne si ji až k nosu.
"Tak. Můžeš." Udělá gesto jako velevážený pan král. Kdyby bylo po jeho, stihl by koupelnu, makeup, oblékání a hodinku před zrcadlem a pak by otevřel. Samozřejmě se slovy Už jdu!