Ruki x Inoran x Tetsuya - Ostatní to vidí, jen ty ne. - Část 4.

(Hotel)

Inoran, Tetsuya

"Zatím dobrý?" Pozvedne mírně obočí nad jeho poznámkou ale oči se stále usmívají.
"Mám, co jsem chtěl." Neubrání se smířlivému komentáři, když nad tím jen mávne rukou. Vlastně mohl dopadnout o hodně hůř. Trochu nechápavě ho sleduje, jak se zvedá z postele a sám se nadzvedne na loket, aby viděl, kam že to jde. Trochu je nervózní z faktu, že dotyčný za dveřmi bude muset chvíli počkat ale…zakope své vychování dva kilometry pod zem. Jednou se to snad nezblázní. Sám se pomalu dostane na nohy ale opravdu pomalu, kdyby náhodou hrozilo, že v té posteli skočí zpátky, jak mu svaly odmítnou poslušnost a oblékne si kalhoty, vzápětí na to i přetáhne triko přes hlavu a vydá se ke dveřím. S dlaní na klice se naposledy ohlédne, jak kdyby čekal na ujištění, že ty dveře opravdu otevřít může  a pak to udělá. Za nimi stojí jedna z Rukiho kolegyň i s vozíkem, na kterém je několik poklopů. Jak se zdá promilovali se až k času na večeři.
"Hm, copak to bude dnes dobrého." Broukne si zvědavě, když ji pobídne, aby to přivezla dovnitř. Dneska se o pár soust navíc rozhodně neošidí, však on to brzo spálí, tedy snad. Se zdvořilou úklonou, počká, až pokojská projede dovnitř a nechá dveře otevřené, stejně za chvíli zase půjde. Tváří se, že vůbec nevidí její pohled na Rukiho, kterému z pod peřiny koukají jen oči a vlasy. Jak se zdá o jeho výpovědi zatím nic nevědí. Ale nepochybuje o tom, že do rána bude celý hotel vědět každý detail.
"P…promiňte pane, že jsem vás vyrušila." Ozve se dívčin hlas, aniž by spustila oči z Rukiho s jasnou otázkou v nich, co tam proboha dělá.
"To je v naprostém pořádku, vlastně nevyrušila." Přijme Ino její omluvu bez přemýšlení.
"Budete si přát ještě něco?" Zeptá se jemný hlásek, skoro ho není ani slyšet.
"Budeš ještě něco potřebovat Ru-chan?" Otočí se Ino k posteli  s pobaveným uchechtnutím, když nahlíží pod první poklop.
"Ten salát vypadá opravdu skvěle." Zhodnotí si spíš pro sebe a už zkoumá druhý, co kdyby tam bylo náhodou něco mnohem lepšího.
"Netušil jsem, jak si užíváš volný den Inoran-san." Ozve se ode dveří ledový hlas a jejich rám se opírá Tetsuya s pažemi založenými na hrudi, složkou v pravé ruce a mapuje dravčím pohledem situaci, očividně je hodně rozladěný z toho, co vidí.
"Ovšem proti gustu…" Nedořekne ale v tónu, jakým promlouvá je patrná ironie, když pohled přesune od Inorana až k bouli pod peřinou.

Ruki

Ruki se svojí kolegyni podívá rovnou do očí, ale snaží se jí myšlenkami vsugerovat, že ho vůbec nevidí a že to rozhodně není on, kdo je zašitý v té posteli. Mei na něj začne rty dělat posunky, aby zjistila, proč je zalezlý v posteli, ale on odmítá vystrčit o kousíček víc kůže, než musí a jen zavrtí hlavou, že prostě nepoví. Zdá se, že jí pravý význam věci ještě nedošel, jenže Ino to pohřbí tím, jak ho osloví a zeptá se ho, jestli něco chce. Střelí k němu očima a zavrtí hlavou, že ne, jako by ho mohl jeho hlas prozradit a jinak nic. Pozoruje Ina, jak nakukuje pod poklice i to, jak Mei couvá z pokoje, až málem narazí zády do nějakého chlapa, co je očumuje, jako by sem do toho pokoje snad chtěl jít. Už se nadechuje, aby mu to taky nahlas řekl a připomněl mu, že jeho dveře budou nejspíš někde jinde na téhle chodbě, když zazní i jeho hlas a je to jak když ukrajuje led. Mei vykoktá další omluvu a vyběhne z pokoje, pravděpodobně drbat a Ruki přivře oči na narušitele. Už mu došlo, že to je nějaký Inoranův známý. No a co tady chce? Kdo ho pozval? Střetnou se spolu pohledem a Rukimu se naježí chlupy na zádech. Ani za mák se mu ten chlap nelíbí, na to on má nos! Není žádná naivka. Přeskočí očima od něho k Inoranovi co on na to a čeká, až se ho zbaví. Takhle z postele stejně nemůže, byl by k smíchu a má na sobě jen košili. JEN! Byly by mu vidět nohy a on by měl dojem, že je toho vidět ještě mnohem víc. Ten u dveří ho začíná štvát, protože mu trochu zakručí v břiše a jídlo je mezi ním a nimi. Daleko. A on po milování nestojí o žádnou společnost kromě té svého milence.
"To je škoda, že zrovna vůbec nemáme čas." Nevydrží to nakonec.
"Tak nashle!" Vytáhne jednu dlaň z pod peřiny a udělá s ní gesto kšc kšc.

Inoran, Tetsuya

V první chvíli se chce pobaveně ohlédnout na pokojskou a vlastně i na Rukiho, jak se tváří. Tohle patří  k tomu, on je s reakcemi smířený. Jenže vůbec nepředpokládal, že by se mohl objevit Tetsuya. Je ten poslední koho by tu čekal, navíc neohlášeně. Měli spolu schůzku ale až zítra ráno.
"Dobrý večer Tetsuya-san." Pozdraví ho jako první, když se narovná a odloží poklop. Začíná cítit problémy, už jenom z toho, jak se tváří. Prostě to na něm pozná. Chtěl se ještě rozloučit s pokojskou ale to nestihne, protože dívce se taky očividně jejich návštěva nelíbila. Není to tak dlouho, co od něj dostal nabídku s jasným podtextem nemožnosti ji odmítnout a přesto to udělal. O Tetsuyovi koluje milion a jeden drb ale ten nejhorší je o jeho druhém – zaměstnání-. Ne, nikdy příliš netrpěl předsudky ale zaplést se do podobných věcí, rozhodně nemá v plánu. Ino sebou trochu trhne, když se ozve Rukiho hlas s mírně pootevřenými rty. No jistě, tohle měl pravděpodobně čekat. Tetsuya se po jeho slovech napřímí a stikne čelist k sobě, když ho propálí pohledem, po kterému by nejspíš zamrzlo i zemské jádro.
"Ah ano jistě, u puberťáků sex nepočká. Skoro už jsem zapomněl." Okomentuje to chladně, když vykročí směrem i Inoranovi a věnuje mu pohled s jasně vepsaným vztekem v ně. Nic z toho však nepropouští na svou tvář.
"Ze mě si nikdo blázny dělat nebude Inorane." Sykne tiše, když se ocitne v jeho blízkosti. "Nedělám si z Vás blázny, to opravdu ne ale…" Začne mu pomalu odpovídat a je jasné, že veškerá legrace skončila a on pečlivě volí slova.
"Je mi líto Tetsuya-san ale dal jste mi nabídku a já ji ve vší slušnosti odmítl. Nechci si vzít Vaši sestru, žijeme v moderní době." Pokusí se mu to velmi obezřetně vysvětlit a u  toho mírně rozpřáhne paže v smířlivém gestu. Místo toho jej ale Tetsuya chytí kousek pod leme trika u krku a přitáhne si ho blíž k sobě.
"Ale vezmeš, tvou reputaci napravím sám ale uděláš co ti říkám. Všichni dělají, co já řeknu a ty budeš taky. Do postele si tahej, koho chceš, to je mi jedno, dokud se nic nedostane ven." Okrajuje tiše každé slovo a Ino z toho má skoro husí kůži.
"Nebudu se dívat, jak mé plány hatí…" Odmlčí se, aby střelil pohledem k Rukimu.
"Nějaký smrad." Dokončí se zlověstným pousmáním a pomalu vrtí oči do Inoranovy tváře.
"Nebudeš Rukiho přede mnou urážet a byl bych velmi rád, kdyby jsi mě pustil. Budu žít s ním, dokud budeme chtít být spolu a ty s tím nic nenaděláš." Odpoví mu klidným hlasem, ke kterému se opravdu nutí…

Ruki

"No to se ani nedivím, podle věku..." Brblá Ruki, i když mu ti dva už nevěnují pozornost a rozhodně se tou zlou poznámkou nenechá vykolejit. Vůbec se mu ale nelíbí, jakým pohledem se ten příchozí dívá na Inorana a je to poprvé, co v sobě ucítí něco podobného. Jak si vůbec někdo může dovolit mračit se na jeho bezelstnou tvář? Na někoho, kdo se ani mračit neumí? Na to by se podíval. Vyleze z postele, zatímco spolu oni mluví a nevěnují mu pozornost, natáhne si vlastní oblečení a dá si ruce v bok. A pak ukloní hlavu k rameni, když se dozví něco o sňatcích a něčích sestrách. Vůbec neví, co si o tom má myslet a ohrne u toho rty, jak se pro sebe šklíbí. To Inovo bránění jeho osoby je sladké, ale on má pro strach uděláno a navíc vůbec netuší, kdo to přišel. Vykročí k nim a jak drží Tetsuya Inorana pod krkem, tak ho přes tu dlaň plácne a přinutí ho tak pustit, když ji jakoby strhne dolů.
"Sahej na někoho jinýho nebo zavolám na policii." Utrhne se na něj a je mu úplně jedno, že je o hlavu menší. V tu samou chvíli od něj udělá krok dozadu a v ruce už drží telefon, zatímco má prst připravený na nouzovém volání.
"Myslím, že chcete odejít." Vyzve ho ještě a Tetsu má tak dvě vteřiny, než to kamikaze Ruki zmáčkne doopravdy. Ať je to kdo je to, vtrhl jim do ložnice a ohrožuje jeho Inorana a on ho prostě zachrání stůj co stůj. Navíc se v něm vaří krev za to označení a především za to, jak si nějaký cizí chlap myslí, že rozkazuje celé zeměkouli.
"A až odsud odejde, zkuste ten sex! Třeba budete snesitelnější!" Neodpustí si závěrečnou poznámku, jednu z těch co Ino zbožňuje.

Inoran, Tetsuya

"Ale udělám. On je jen malou překážkou a já mám ve zvyku překonávat i ty velké." Zavrní až přehnaně sladce Tetsyua, aniž by jeho triko pustil. Tu Rukiho poznámku záměrně odignoruje, co on ví kolik mu je let a co má všechno za sebou.+Pozvracel by ses už u třetiny.+ Proběhne mu hlavou škodolibě.
"Ne všichni budou dělat to, co chceš." Brání je Inoran zatím jen slovně a zrovna on není ten typ, co by se chtěl uchýlit k nějakému násilí, nikdy to nepotřeboval a tak nějak doufá, že nebude ani teď. Překvapeně se ohlédne, když se vedle nich objeví Ruki  a bez váhání ho vysvobodí ze sevření Tetsuyových prstů. Nadechne se, aby ho varoval ale ledový hlas ho předběhne.
"Chceš na mě volat policii?" Zasměje se skoro až hororově, když nad tou výhrůžkou jen pozvedne obočí.
"S radostí to udělám za Tebe tvým vlastním prstem a ty už to neucítíš." Zavrní ještě, když střelí pohledem k Inoranovi, který položí Rukimu dlaň na rameno a zavrtí jemně hlavou. Je přesvědčený o tom, že Tetsuya má pod palcem minimálně tenhle okrsek, pokud jeho chapadla nesahají, ještě dál.
"Všechno v pořádku Ogawa-sama." Ozve se ode dveří, když dovnitř nakouknou jeho dvě gorily, kterým se pod sakem rýsují jasné obrysy zbraní.
"Ne, zatím ne ale brzo bude." Šlehne ledovým hlasem a pomalu vrátí pohled k těm hrdličkám.
"Dobré rozhodnutí." Pochválí ho s úšklebkem, kdy vidí gesto na rameni toho kluka, co se mu tu snaží vyhrožovat.
"Varuju Tě Inorane, se mou nikdo vyjebávat nebude. Nikdo rozumíš." Sykne tiše ale v tomto hotelu nemá v plánu dělat ještě větší rozruch, raději to udělá po svém, pěkně tiše a bez svědků.
"Užij si svoje poznámky a sex, dokud je ještě čas. Nikdy nevíš, co se může stát." Pozvedne koutek, když pohledem zakotví na Rukim a rázně se otočí k odchodu.
"Ještě jsme spolu neskončili. Sladké sny." Rozloučí se s nimi, když rozmáchlým gestem hodí papíry, které přinesl na stůl a vyjde z pokoje, hlasitě za sebou práskne dveřmi. V tu chvíli Inovi ramena klesnou s jasnou úlevou a vydechne s pohledem sklopeným do země.
"Ru…" Broukne Inoran s obavou vepsanou v hlase a pomalu na něj stočí svůj pohled.
"Tohle se nemělo stát." Dodá ještě tišeji, když poodejde k posteli a usadí se na ni s hlavou v dlaních. Najednou vypadá, tak o deset let starší.

Ruki

Ruki se zachvěje po celém těle a tahle výhrůžka ho přiměje tlačítko nezmáčknout. Jako kdyby měl křišťálovou kouli a mohl jistojistě vědět, že Tetsuya nelže a v tu chvíli si domyslí i to, co říkal před chvílí, totiž že Ruki je jen malá překážka. To se ho chce jako nějak zbavit? Přijde mu to směšné, skoro by se i rozesmál, ale do pokoje najednou málem vejdou ještě další dva chlapi a mají - ZBRANĚ??? Krucinál kdo to je?
"Tady je to jak na orloji." Zaprská Ruki a znovu se zamračí, ale žaludek se mu kroutí nastupujícím strachem. Do čeho se to Inoran zapletl? A do čeho se zapletl on, když si s ním začal? Pochybuje o tom, že netušil, čí sestru odmítá a jak by to mohlo dopadnout. Takže ho ohrozil vědomě? Ano nebo ne??? Na rameni ucítí jeho dlaň a dobře si uloží do hlavy jméno tohohle grázla. Je rozhodnutý trochu se na něj poptat kluků, co s nima někam chodí nebo co znají další lidi po ulici. Tetsuyova poslední slova na rozloučenou už zněla naprosto jasně a Rukimu spadne srdce až ke kotníkům. Chce na něj ušít nehodu? Měl by se bát vyjít sám ven? A co stěhování k Inoranovi, vždyť ten magor ví dobře, kde bydlí, o to se vsadí. Ani si neuvědomuje, jak bledou barvu má v obličeji. Najednou jsou v pokoji sami a on uslyší svoje jméno. Byla to výčitka za jeho nevymáchanou pusu? Nebyla? Ruki neví. Pootočí se za ním, chvíli ho sleduje, jak si sedá na postel a pak bez dovolení přiskočí k těm papírům, popadne je do ruky a začne si je pročítat. Musí vědět, o co tady jde. Je přesvědčený o tom, že na to má právo! Bohužel je to jenom něco o nějaké domluvené práci, vypadá to jako normální focení.
"Co fotíš pro člověka jako je on?" Zamračí se v tu ránu je po romantice.

Inoran

Najedenou nemá sílu ani zvednout hlavu. Má pocit, že se nemůže nadechnout. Tušil, kdo Tetsuya je, říkali mu to ale v první chvíli prostě nedal na názory ostatních, a když zjistil jak by to nejspíš být mohlo, bylo pozdě. Vybral si jeho a on v podstatě nechápe proč. Jistě, znají ho, má výbornou reputaci a dál? Peníze a nejspíš i nový okruh známých, to jsou ty další důvod? Mohly by být, sám netuší, jak se do toho zapletl a jak se zdá, je v tom teď namočený i Ruki a to neměl nikdy dopustit. Opravdu byl tak naivní a byl přesvědčený o tom, že slušným jednáním to někam dopracuje, jenže tenhle svět takto očividně nefunguje. Dopracuje ale ne tam, kam si myslel, že to bude. Pomalu zvedne hlavu ve chvíli, kdy je Ruki u papíru a podmračeně ho sleduje. Ne proto, že do nich kouká, pochybuje, že tam bude něco jiného, než běžné smlouvy, spíš proto, že ohrozil jeho život , i když vlastně nevědomky.
"Protože, to měla být úplně normální práce. Nevím, proč si vybral zrovna mě." Vydechne zlomeným hlasem, krátce se zvedne, aby sáhl po krabičce cigaret a mohl si připálit. Snad poprvé v životě má pocit, že by mu ten panák opravdu prospěl.
"Nehodlám dovolit, aby ti ublížil. Nenapadlo mě, že by to zašlo tak daleko a nevěřil jsem tomu, co se říká. Měl jsem." Dokončí tichým hlasem a volnou dlaní si promne čelo.
"Měl bych nejspíš udělat, co říká a tím tě snad nechá být." Začne uvažovat nad tím, jak ho z toho dostat, jak zařídit, aby byl v bezpečí. Připadá mu to jako jediné možnost.
"Je to celé moje chyba, je mi to líto." Potáhne si z cigarety, vstane a prudce otevře dveře baru. Tak naštvaný snad nikdy nebyl ale je to vztek vůči sobě samému.+Jak jsem to mohl dopustit?+ Proběhne mu hlavou, když vytáhne jednu z lahví a práskne dveřmi, aby je zavřel. Dlaní se opře o skříň, svěsí na chvíli hlavu.
"Kruci." Zanadává si spíš pro sebe a otočí se na něj se zoufalým výrazem.
"Nedovolím, aby se ti něco stalo." Zopakuje svá slova a snaží se taky trochu přesvědčit sám sebe, že je schopný tomu zabránit. Musí! Ale bojovat s mafií? On?

Ruki

Ruki chvíli poslouchá jeho vysvětlování. Samozřejmě, že mu věří, ale jak může být kruci v jeho věku tak strašně naivní? No... stačí se na něj podívat. A pak to přijde. Naprostá ledová sprcha. Obrátí k němu tvář s očima ublíženějšíma, než má postřelené sloní mládě a nemůže uvěřit vlastním uším. Tak on si ji vezme, aby ochránil jeho? Vzdal se ho tak rychle... ještě dneska se kvůli němu Ruki rozhodl podat výpověď, přesně na dvě hodiny věřil, že se jeho život změní a že od zítra bude žít v paláci u moře a pěkně rychle dostal nakopáno. Zázraky se nedějí a pohádky neexistují! A jak by chtěl zařídit, aby mu Tetsuya neublížil? Ale ono je to úplně jedno, protože jemu zůstala v hlavě jenom ta věta Měl bych to udělat, aby tě nechal být. Ve tváři je bledší než smrt, když se otočí na patě a vyjde ven z toho pokoje. K výtahu skoro utíká, aby nemohl být viděn, kam jde. Po to všem, čím se protloukal jako kluk, je tohle prostě moc. Možná reaguje přehnaně impulsivně, ale to si měl Inoran rozmyslet, když si začal s puberťákem. Sjede až dolů do suterénu, kde je jeho pokoj, Inoran naštěstí neví, který to je. Okamžitě vytáhne ze skříně cestovní tašku a začne do ní házet nejpodstatnější věci svého života. Výpověď nějak podepíše zítra, proplíží se sem zadem v nějakou nesmyslnou hodinu. Do deseti minut má hotovo, stáhne ze sebe jeho košili, natáhne si triko a černou mikinu s kapucí, kterou si nechá na hlavě, narazí si brýle a když vychází zase ven, pečlivě se rozhlédne, jestli ho někdo nemůže vidět. Z hotelu odejde traktem, kudy se vozí špinavé prádlo a okamžitě zamíří do nočních uliček Tokya. Ne vůbec neví, kam půjde, nemá kam, nezná svoje kámoše tak dobře, aby u nich jen tak bydlel nebo spal, takže se musí postarat sám. Zase... to už přece zná, už jednou na útěku byl a nějaké peníze ještě má. Drží se bočních ulicích, nejsou bezpečné, ale po hlavní jít nemůže. A teprve tady, v úplné anonymitě, se konečně rozbrečí.