Ruki x Inoran - Ostatní to vidí, jen ty ne. - Část 2.

(Hotel)

Ruki

Na tom místě nikdy nebyl. Vlastně si nepamatuje ani z dob školy a zeměpisu, že by o něm slyšel, je v tomhle fakt hrozný. Radši o tom mlčí, protože Ino by mohl pochopit, jak nevzdělaný a hloupý je ještě dřív, než se tam podívá. A pak bude ještě klečet na kolenou, aby ho sem vzali zpátky. Ale je to u moře, a i když ho taky nikdy neviděl, kromě přístavu v Tokyu, už teď ví, že líbit se mu určitě bude. V duchu si představuje, jak by jeho bydlení asi mohlo vypadat a jak se tam bude cítit a pak se pod jeho ochrannou rukou vydá do recepce. Samozřejmě, že si s recepční tyká a dívají se jeden druhému podezřívavě do očí. Ruki má pocit, jako by mu viděla až na dno duše a ona si zase domyslela pouze to, že provedl něco, co neměl, když to je na manažera. Inoran si ho takhle vede asi proto, aby mu ještě někde neutekl? Společně se dostanou do jeho pokoje, kde jen zavrtí hlavou, že si nic nedá. Asi by se pozvracel. Původně to měl být hrozně romantický večer, jen oni dva, večeře a žádné starosti a co dělá teď? Dává výpověď? Obrací si život vzhůru nohama? Taky to mohlo počkat do rána... Jenže to mu došlo až tady. Mohl se s ním nějak dospěle domluvit a... někdo ZAKLEPE!!! Už? Střelí očima ke dveřím, vejde manažer, kterého mumlavě pozdraví a hned začne to jediné, co napadne i jeho. Tak trochu doufal, že to Inoran odbaví za něho, ale to se nestane a Ruki zbledne. Podívá se z jednoho na druhého a zakotví pohledem u manažera.
"Chci dát výpověď." Vysype na něj a chvíli se neděje nic. Manažer si asi v duchu překládá jeho slova a pak se zasměje.
"Co prosím? Ale pane Takanori, přece víte, za jakých podmínek jsme vás sem vzali, vyšli jsme vám maximálně vstříc ve všech ohledech..." Začne a Ruki bledne ještě víc. Jeho smlouva na černo. "Já vím. A vážím si toho, já..." Manažer se podívá velmi zkoumavě na Inorana a asi se snaží dát si dohromady, co mu nabídl lepšího. Proč jemu?
"Nemůžeme váš pustit na dohodu hned, to jistě chápete." Řekne nakonec. Ruki honem přemýšlí. Ty holky venku za dveřmi ho sežerou, nedají mu minutu pokoj a jak sem bude stále dojíždět odněkud z... jak se to tam kruci jmenuje? Zatím se očividně nikdo nedovtípil, co mezi ním a Inem je a on se vlastně jako host ani hlásit nemusí, ne teď. Jen ho tady ráno nesmí najít... POKOJOVÁ SLUŽBA!!! Střelí pohledem znovu na Ina. Ideální by bylo domluvit, že ta služba bude on. No jestli bude po tomhle schopen čehokoliv, než studené sprchy a dvou litrů alkoholu, tak dá sám sobě cenu.

Inoran

Nepatrně se pousměje sám pro sebe, otočen zády k nim, aby postupně naplnil tři sklenice velmi kvalitní whisky, kterou tady rozhodně mají. Ne, nechtěl ho v tom nechat koupat ale taky by nepřipustil, aby měl Ruki pocit, že za něj hodlá řešit naprosto všechno. Udělal ten první krok a teď je to na něm. Samozřejmě, že to nebude tak jednoduché, napadlo jej to už první chvíli a jeho zkušenosti se potvrdí. Vezme první dvě sklenky, které si položí do dlaně a vzápětí i tu třetí, když se otočí a přejde směrem k nim, aniž by mu úsměv zmizel z tváře. Podá první manažerovi a následně i Rukimu, i když ji nechtěl. Mezitím si vyslechl slova o tom, že jej na dohodu pustit nemůže.
"Tušil jsem, že se k podobné drobné komplikaci dopracujeme." Zapojí se do rozhovoru, jak kdyby se bavili o tom, jako je venku počasí. Hodlá vše vyřešit s lehkostí a zdvořile, ostatně jako vždycky.
"Trochu jsem doufal, že se to obejde bez prozrazení mých vlastních plánů ale…ne, nejspíš to nepůjde. Nevadí." Pokrčí krátce rameny a jeho výraz se ani trochu nezmění. Ani při nechápavému výrazu manažera, který očividně netuší, který bije. Tím líp pro ně.
"Přejdeme tedy rovnou k věci a já bych byl velmi potěšený, kdybychom k té dohodě nakonec přece jen dospěli." Pokyne mu paží na volné místo na židli u stolu ale manažer se očividně posadit nehodlá. Vypadá čím dál víc podezřívavě.
"Pravda je taková, že hodlám v nejbližší době požádat Rukiho o ruku a přestěhovat si jej v den svého odjezdu k sobě, což je značný kus cesty od Tokya. Jistě tedy pochopíte, že bych byl velmi rád, aby mu v tom nic nebránilo." Sdělí mu s odzbrojující upřímností a v očích se mu zablýskne. Ne, teď se momentálně na Rukiho ani nepodívá.
"Ale samozřejmě chápu vaši ztrátu a jsem ochotný vynahradit vám ji v plné výši." Ujistí ho hned, aby mezi nimi bylo jasno a tváří se, že nevidí, jak se manažer skoro topí v prvním loku whisky.
"Sklenku vody?" Nabídne mu hned se starostí vepsanou v očích, kterou rozhodně nehraje. Poslední co potřebuje je to,a by se mu tu chudáček utopil.
"To myslíte vážně?" Vypadne z staršího muže vykolejeně.
"Naprosto vážně, nemám ve zvyku žertovat, myslím si, že to ani neumím." Zasměje se krátce Ino sám sobě a natáhne k němu sklenku s vodou, kterou nalil z malé lahve.

Ruki

Ruki si od Inorana převezme skleničku a chvíli nechápavě hledí na její dno, ale nakonec jen zavrtí hlavou a rozhlíží se, kam by ji tak odložil. Inoran si vezme slovo a začne svou řeč a on nestačí udělat ani jeden krok směrem ke komodě. Ozve se rána a tříštící se sklo, jak sklenku upustí a konsternovaně zírá na její vylitý obsah na zemi i na střepy všude kolem. On mu řekl... on řekl, že.. on! Má u toho výraz, jako by nikdy neviděl sklo, natož střepy.
"Mám hrát překvapení, až to přijde nebo to budeme brát, že se to stalo teď?" Ozve se a manažer vypadá podobně jako on, jen už se pitomec napil a teď se topí. No Rukimu to taky hrozilo. Ruki to samozřejmě nemyslel vážně, přece je jasné, že si ho Inoran rozhodně nebude brát, když se znají asi tak od předevčíra, ale když si uvědomí, jak rychle se objevil jejich vztah a že se najednou stěhuje... Řekněme, že už radši nic neříká a místo toho vyběhne na chodbu. Ví, kde je schovaný vozík na úklid a brzy se vrátí zpět se smetáčkem, lopatkou a hadrem na vytírání. Nějak si nemůže pomoct. Loupne po nich očkem, když Ino zrovna navrhuje finanční vyrovnání a musí si připomínat, že si v obchoďáku říkali, že si ho nevydržuje. No jasně, jenom kupuje!!! Jenže teď už tady vážně nechce zůstat a jiná cesta nejspíš není. +Jestli to bude v novinách, až to někdo pustí ven, tak ti nakopu ten nádhernej zadek!+ Pomyslí si v duchu Ruki a k tomu ještě hodě, hodně sprostých slov. A to vůbec ještě neuvažuje nad tím, jak se bude drbat jejich pohlaví a taky Inoranovo postavení a ruku v ruce s tím vším, že je vedle něj jenom kluk. A jakousi zvrácenou smyčkou se dostane na začátek toho, co se mu dnes Inoran snažil celý den vysvětlit a za co na něj Ruki prskal. A je to tady a Ino měl pravdu! Ruki zčervená, douklidí ten nepořádek a radši se tam na ně ani nedívá. +Tak na shledanou, díky za všechno, my už musíme, máme svatební cestu kolem světa!+

Inoran

Vlastně sebou vůbec netrhne, když zaslechne tříštit sklo Rukiho sklenky a tiše se uchechtne. Tuhle si moc rád zaplatí a bude to s pobavením brát jako první svatební náklady.
"Budeš stejně překvapený, až to naplánuju do detailu." Přizná Rukimu bez váhání a krátce po něm loupne pohledem. Nikdy nebyl škodolibý ale tohle si opravdu užil. Proběhlo by mu hlavou, že to měl udělat už dřív, jen pro ten výraz ale narovinu, kdy by to jindy stihl že? Manažer už sedává trochu do pořádku ale jak to tak vypadá, moc mu nevěří. Možná si myslí, že to jen hrají, aby ho pustil mnohem dřív. Z druhé strany, mohl by na tom vydělat a snad se mu v tu chvíli v očích objeví bankovky. Ino na to svým způsobem sází, i když to pořád bere jako nutnou výpomoc, aby Rukimu ty dveře skutečně otevřel.
"Nejsem z toho opravdu nadšený. Vaše osobní záležitosti opravdu komentovat nebudu." Ozve se hlas manažera a jak se zdá je tím skoro až pohoršen, co za výmluvu si na něj vymysleli. Ino mezitím odloží svou sklenku, když se vrátí Ruki se smetáčkem a hadrem a začne mu s úsměvem pomáhat s úklidem.
"Zameteme to společně?" Dobírá si ho trochu, když mu lopatku vezme jemně z ruky a mrkne na něj.
"No, tohle opravdu dál vidět nepotřebuji." Zamumlá manažer s protočením očí v sloup, když se ani jeden z nich nedívají. Očividně by se nejradši sebral a vypadl. Ino bude ale pravděpodobně dost za vodou a on by si mohl namastit kapsu.
"Myslím, že podobné nesmysly by jen pokazily reputaci hotelu. Pane Takanori, přijďte zítra podepsat výpověď dohodou, ráno už do práce chodit nemusíte. Šek k podepsání vám nechám doručit brzy. Sbohem." Ani svou whisky nedopije a s mumláním pod nos raději zmizí z pokoje. Ino se rozesměje přesně ve chvíli, kdy se zaklapnou dveře a posadí se na zem s předloktím opřeným o koleno.
"Čekal jsem nějakou skvělou poznámku, došla ti slova. Nevyměnil mi Tě? Nemám ti podat to nové triko?" Nakloní hlavu mrně na stranu a kouká na něj s rozněžnělým výrazem v očích.
"Nebo sis to rozmyslel, protože jsem tě právě nahnal do chomoutu?" Pokračuje dál s tím dobíráním ale on to myslel doopravdy vážně. Jen tu žádost si představoval trochu jinak ale jistě mu to zvládne vynahradit.

Ruki

Ruki se pro sebe kysele šklebí, když manažer pronáší nějaké povýšené poznámky na téma jejich vztah, ale zároveň moc dobře slyšel Inovu odpověď, když si ho dobíral s tou svatbou. +Ha ha! Osmnáctiletá nevěsta, to určitě.+ Nadává si v duchu, ale když se Ino ocitne u něho a začne s ním zametat střepy, jako by právě rozbili svatební talíř, zvedne k němu oči, ustrne v pohybu, jemně pootevře rty a dokonale zrudne. Pak ale musí chtě nechtě otočit tvář za manažerem, když je vyzván, aby ráno přišel do jeho kanceláře vyřešit všechno potřebné. Mimoděk se usměje a přikývne. +Já jsem pokojská a sbalil jsem modela, chápeš to?+ Běží mu hlavou. Zítra to dořeší, vezme si svoje věci a stěhuje se k moři. Kde je ten háček? Aaaa žádný není!!! O chvíli později už jsou sami, Ruki vezme lopatku a hodí s ní o kus vedle, takže se všechno zase vysype. Trochu škodolibě se tomu zasměje, ale no a co? On už to uklízet nemusí, prostě nemusí, není to jeho starost! Konečně si to začne plně uvědomovat. Pak se ale znovu podívá na Ina a přivře na něj oči.
"Ty chceš slyšet nějaké mé zlé poznámky?" Dobírá si ho nazpět, když se k němu po kolenou přisune trochu blíž. Ten chomout okázale přejde, protože on to tak přece nemyslí, že ano. Že ano??? V okamžiku, kdy je už úplně u něho, mu omotá paže kolem krku a přitiskne se horní polovinou těla na to jeho. Podívá se mu zblízka do očí.
"Ty jsi na starý kolena úplně zešílel, víš to?" Splní mu jeho přání, když mu broukne zblízka do rtů a pak tu vzdálenost překoná úplně a spojí s ním svoje rty. Zavře na okamžik oči a všechno v něm zavibruje, když ucítí jeho hřejivé teplo.

Inoran

Sleduje pozorně Rukiho, co teď vlastně přijde. Už se naučil odhadovat nějaké výrazy a trochu se v nich orientovat ale vážně jen trochu. S mírně pozvednutým obočím doprovodí lopatku pohledem a usměje, je v tom jakási spokojenost. Jak kdyby to byl on sám, kdo právě praštil s prací pokojského a mohl tady tomu zamávat.
"Hm…aby mi po nich nezačalo být smutno, víš." Broukne tichým hlasem a nakloní hlavu mírně na stranu. Dlouze se nadechne, jakmile spatří, jak se přesouvá k němu.  Trochu se narovná v zádech a i jemu dochází, že s ním Ruki chce nejspíš zůstat. Ten pocit je opravdu k nezaplacení. Nedočká se žádného zlého komentáře na svatbu, žádné odmítání, a když přijde poznámka o zešílení, v očích se mu pobaveně zablýskne.
"Asi ta kolena nejsou zase ta stará. Možná." Opáčí mu měkce, když mu ovine paži kolem pasu a přitáhne si jej velmi jemně blíž k tělu, než nechá víčka pomalu klesnout společně s prvním dotekem jejich rtů. Tentokrát nechává polibek výhradně v jeho režii a jen mu vychází vstříc svými rty, když se na malý okamžik oddálí a opře si čelo o to jeho.
"Hai, máš pravddu Ru-chan, zbláznil jsem se ale do Tebe." Ozve se tiše z jeho rtů, aniž by si svá slova jakkoliv naplánoval. Zapře ruku, která doteď visela přes koleno a s napnutím svalů na paži, jenž svírá Rukiho pas jej přesune pod sebe na měkký běhoun před postelí a upřeně se mu podívá do očí.
"Pro Tebe budu bláznem rád." Dodá ještě, než se skloní k jeho rtům a tentokrát políbí on jeho. Vyprostí pomalu svou paži z pod jeho zad a konečky prstů jej pohladí po tváři, míříc s nimi přes šíji až na hrudník a sjíždí pomalu níž a níž.
"Co mi ještě pěkného povíš?" Dobírá si ho dál, když se odtáhne, aby si mohl zblízka prohlédnout jeho tvář a prsty pohladí jeho holou kůži na boku, když zaplují pod svršek.
"Vlastně jsme naposledy skončili u těch fantů." Uchechtne se, když si vzpomene na scénku z šatny.

Ruki

Inoranova paže ovine jeho pas a on se k němu přitiskne ještě o něco víc. Dlaně má na jeho ramenou, když mu ruce trochu sklouznou a pak jimi vyjede na jeho tváře, zatímco mu Ino šeptá ta sladká slůvka o zbláznění se do něj.
"To není možné..." Broukne rozněžněle, on přece není žádný lamač srdcí, žádný krasavec. Trochu se napne, když ho Inovy ruce začnou přesouvat, protože neví kam a co má v úmyslu, ale za chvíli se položí na záda do měkoučkého koberce s vysokým vlasem, který leží před postelí a rozprostře na něm svoje vlasy. Býval by si myslel, že ho bude zvedat a odnášet do té postele, ale nějakým způsobem se mu tohle líbí. Dívá se do jeho očí, dokud se nepolíbí a vnímá velmi dobře jeho posouvající se dlaň, která mu trochu vyhrne tričko.
"Pokud chceš navázat tam, kde jsme skončili, tak by ses měl úplně celý svléct víš? Neměl jsi totiž už ani ručník." Připomene mu a usměje se, ale v očích má hvězdný třpyt. Měl by být vyplašený, nervózní, ale zatím se cítí podivně klidný. Lhal by, kdyby tvrdil, že se mu jeho postava nelíbila, těší se, až ji uvidí znovu a mimoděk zvedne jednu dlaň ke své tváři, aby si začal namotávat pramen vlasů na prst. Ona je to vlastně jeho postava, patří Rukimu, tak trochu. Bude se dívat na všechny holky, co se za ním otáčejí a v duchu se smát, že je Inoran jeho přítel. Přesně to udělá. Ani je nebude odhánět, aby se o to nepřipravil. Nejspíš... vlastně vůbec neví, jestli je žárlivý nebo ne. Dotkne se konečky prstů spodního lemu jeho trička na bocích a trošku nejistě se mu podívá do očí, když ho začne pomalu hrnout nahoru. Jsou na hotelu, sami a nejspíš se to stane. Má tady dospělého chlapa, neočekává, že by se na sebe měli jenom dívat, ale má trochu strach z toho, jaké to bude a jestli to nějak nepokazí. Trochu hůř se mu polkne, ale ten pohyb dokončí a tričko mu pomalu svlékne. Vytvoří tak v Inoranových vlasech krásný rozcuch, který se mu moc líbí a hned mu to vrabčí hnízdo s úsměvem prohrábne.
"Hrozně moc to nechci zkazit." Řekne mu nakonec upřímně.

Inoran

Zasměje se krátce podruhé, když mu ještě blíže připomene, jak vlastně nakonec dopadl on sám. Ano a ona asistentka pak viděla všechno. Vážně byl ještě donedávna přesvědčený, že se mu něco podobného stát nemůže. Jenže…stačí potkat Rukiho a jeho dosud spořádaný svět propadne krásnému chaosu. +Asi druhá puberta nebo co?+ Strefí se ve své mysli sám do sebe a nejradši by nad tou vlastní poznámkou protočil očima v sloup. Jenže si nic jiného nepřeje, věděl to hned od prvního dne, který strávili společně. Zamotal mu hlavu a ani o tom vlastně neví.+Pak, že s věkem přichází rozum.+ Padne i druhá myšlenka ale všechny ostatní se ztratí v nenávratnu.
"Já tak trochu doufal, že to zase uděláš ty." Oplácí mu pohled a těkně očima na prst, který je v obětí jeho pramínku. Přijde mu to hrozně sexy, nikdy by si nepomyslel jak moc. Trpělivě vyčkává, než se Ruki odhodlá ho o to triko opravdu připravit a trochu zatřepe hlavou, aby se jeho vlasy trochu srovnaly a odsunul je z očí. Spokojeně vydechne nad dotekem ve svých vlasech a  vzápětí zavrtí hlavou.
"Ty to nemůžeš zkazit, opravdu ne, všechno s Tebou je dokonalé. Hrozně moc bych si přál, aby ses mohl vidět mýma očima Ru, pochopil bys, jak moc na mě působíš." Vydechne, když začne jeho triko opravdu hrnout pořádně nahoru a s mírně pootevřenými rty sleduje každý milimetr bledé kůže, která se mu poodhalí. Ne, nedotýká se ho poprvé ale jako by to poprvé bylo, má to něj něj stejný účinek a i jeho tělo na to reaguje už nějakou tu chvilku. Na chvíli se narovná do sedu, aby ho za dlaně vytáhl k sobě a mohl jej i on zbavit trika zálibně si Rukiho prohlédne, než se přiblíží svými rty k hebké pokožce na krku. První se o ni něžně otře nosem, než zopakuje ten samý pohyb svými rty a věnuje jí několik krátkých polibků.
"Jak to, že to nevidíš." Obviní ho, když se dostane až k oušku, a nechá jeho lalůček zmizet mezi svými rty.  Dlaň se mezitím přesouvá pomalu po linii jeho těla přes bok až na knoflík jeho kalhot, se kterým si prsty obratně poradí.
"Ostatní to vidí, jen ty ne." Brouká dál a je vidět, že je o tom přesvědčený, že to neříká jen tak. Však viděl ty holky na focení, jak si je Ruki získal a to byly zvyklé na hodně. Aby začal na stará kolena žárlit? Výborně, další netušené věci, které se v něm začínají probouzet.