Hromadné - Tak víš… eh, víte co? Já nechci! - Část 2.

(Společenská místnost, hřiště, tělocvična, šatna)

Hide, Aoi, Die, Ruki

"Madam Kakumi?" Naznačuje Hide neslyšně rty a dělá u toho ksichty, zatímco se Miyavi šklebí. Nejradši by pronesl něco o tom, že oni by zmákli i jí, ale radši už mlčí a celá kompanie se odebere na hřiště.
Aoi přikyvuje na Reitovy rady, kráčí po jeho boku a dost se na to všechno těší. Živýma očima se rozhlíží po klucích, poslouchá, jak se s nimi Rei baví a co jim říká a i jemu je sympatický. Zrovna mu běží hlavou něco o tom, že má kliku na kolegu, když se Rei vydá směrem k vysokému potetovanému potížistovi.
Rukimu klesne brada, když to na něj Miyavi takhle vytáhne a už se nadechuje, aby mu něco pěkně peprného odpověděl, když se za Miyaviho zády ozve Reitův hlas a on se musí vyklonit do strany, aby na něj viděl. Málem odsekne i jemu, že si to mohl nechat, že by si poradil, ale totálně ho vykolejí Reitův milý úsměv a taky fakt, že ho vůbec nesprdl za to, co má na sobě. Zírá na jeho vzdalující se záda jako by byl průhledný a vůbec nic nechápe. Mimoděk skloní oči i na ten výstavní zadek a radši zatřepe hlavou.
Hide poskakuje okolo Miyaviho, počítá mu nahlas sklapovačky a podvádí jen co je to možné, aby jich musel udělat co nejmíň. Ostatním se to nelíbí, ale pohrozím ji gestem podříznutého krku a je klid.
Die si povšimne, že se Aki pořád drží u něho, i když mu vlastně neřekne nic přímo. Má ho spíš tak trochu za zády. Asi by mu měl říct, že on není zrovna ten, co rozdává rány, když jde do tuhého, ale pořád je víc v klidu, než on, takže ho tam nechává a po očku ho hlídá. Jeho pozornost se přesune na oba učitele a Aoi se zasměje, když je vyzván, aby si začal vybírat. Rozhlédne se pátravým pohledem po svěřencích a pak se rozhodne nenechat outsidera, aby si myslel, že jím je. Ukáže na Akiho, pozvedne obočí a gestem ukazováčku mu naznačí, aby šel k němu, že je první. Jeho oči jsou hřejivé a Die se taky povzbudivě ohlédne, když ho Aki míjí. Chvíli to trvá, než se roztřídí a Ruki už si mne ruce, že je zapomenut, ale není. Zavolá si ho Reitův hlas, on protočí očima, povzdechne si a dalším obloukem to vezme okolo něho a postaví se někam na konec svého týmu, co nejdál od všech. Má jako hrát fotbal? A co když je jediný kluk na planetě, který ho prostě nesnáší? Hra začne a on udělá schválně hned dva fauly, aby byl vykázán na trestnou lavičku. A je to. Spokojeně si natáhne nohy před sebe a zkříží je v kotnících, zatímco na Reie vrhne pohled Nedělám nic zlého, tohle jsou pravidla! Je prostě umanutý až hrůza a navíc, jak ho chce potrestat?
Za to Hide si to užívá a co chvíli je ve střetu s Miyavim. Je o dost šikovnější, než Hide, jako když se s tím balónem narodil, ale Hide má taktiku Štípnu tě do zadku pokaždé, když se nikdo nedívá a taky ji praktikuje, aby se s hlasitým smíchem mohl dívat na jeho překvapený výraz. Aki vypadá obratnější, než se může zdát a Die si taky vede moc dobře, až do chvíle, kdy mu jiný kluk vrazí loktem do žeber a padne k zemi jako profesionální fotbalový simulant. S tím rozdílem, že se mu zatmí před očima, jak to bolí. Zdá se, že tahle hra je s klukama jako jsou oni horší než rugby. Naznačí Aoimu, že se musí jít napít a trochu vydýchat a odejde stranou pro lahev s vodou. V dálce uvidí pana psychologa, jak se s někým baví u plotu. Má se s ním sejít hned zítra, možná bude dokonce první a po pravdě… není připravený se svěřovat a už vůbec ne někomu, kdo vypadá jako erotická královna krásy. Kdyby mu bylo šedesát, bylo by to možná mnohem snazší.
Aoi se prohání po hřišti stejně obratně jako Rei nebo Miyavi a zatím je pro něj tahle práce spíš luxusní dovolenou. Nakonec dojde k další strkanici před brankou nepřítele, někdo do něj vrazí, spustí se řetězová reakce a jemu skončí na zádech drobný Aki. Oba málem upadnou, ale ustojí to, přetočí se a chytí ho za lokty, aby u toho rovnou slovně vyplísnil toho, kdo za to může. Kluk běží okolo, rozhazuje rukama a vyřvává omluvu. Podívá se na Akiho před sebou, má pořád dlaně na jeho pažích. "Jsi v pohodě?" Usměje se. Vypadá tak hrozně křehce. Někde venku by si ho docela snadno spletl s děvčetem. Ruki se opaluje na lavičce a konečně vypadá spokojeně. Zrovna je svědkem toho, jak Hide na někoho zvedá prostředníček a jak na něj Rei řve, aby se připojil ke kolegovi se sklapovačkami. "To budou panečku postavičky! Madam Kakumi se vrátí do puberty!" Křikne na ně Ruki a řehní se jim.

Aki, Reita, Hyde, Miyavi

Aki se snaží tak nějak držet v ústraní a nevyčnívat z řady. Jenže mu celé jeho plány překazi Aoiho gesto, kterým ho přizve k sobě do týmu. Stiskne víčka pevně k sobě a nepřestává žmoulat rukávy.+To ne, to snad není možné.+ Proběhne mu hlavou a rozejde se směrem k Aoimu, kterému věnuje jen krátký pohled, radši…nejspíš by byl jak rajče, pokud už není. Jediný, na koho se zatím usmál byl jen Die, který se na něj povzbudivě díval. Kdyby věděl, co se mu honí hlavou…no ještě, že mu do ní nikdo nevidí, protože by mohl skládat básně jen na ty oči, které se na něj tak hřejivě koukaly.

Miyavi je vděčný Hidemu, že pro něj fixluje a  v závěru jich udělá asi tak o polovičku méně, než by měl. Ano, tohle je kluk podle jeho gusta, s ním tohle bude procházka růžovou zahradou. Když je konečně dodělá a vyhoupne se obratně na nohy, i když už je trochu zpocený, po cestě kolem Hideho ho plácne po zadku a nechá se jak ostatní přiřadit do týmu. Rei si taky postupně rozebere svůj tým a je mu jasné, že tohle odnesou všichni minimálně modřinami ale tak je to vždycky. Trochu se obouchají a nebude to vůbec na škodu. Ušklíbne se na záda Rukiho, když ho prostě musel vykázat a podezřívá ho, že to udělal schválně. Musí na něj něco vymyslet, aby z toho nevyšel tak lacino.

Miyavi si fotbal užívá na plné čáře. Baví ho Hideho taktika, lepší by si nevymyslel ale ať si klidně štípne, když se mu to líbí. On je na svůj zadek hrdý. V hlavě už si začíná pomalu přerovnávat svůj momentální zájem, ten se točí směrem k němu. Jeho taktiku mu začne vracet ale místo toho, aby ho štípal do zadku mu sem tam zavadí o rozkrok, aby se nemohl soustředit. Prostě mu to vrátí i s úroky, to by jinak nebyl on.
Hyde má dneska celkem volný den. Žádná práce, měl jen uvítat novou skupinu a pak se připravit na zítra. Chtěl se původně jít projít ale za plotem potkal jeho známého, který tu dělal zahradníka a tak se s ním dal do řeči, no co je to hezký kus chlapa, tak co by ne. Pak se ohlédne a uvidí, že na hřišti to žije. Nedá mu to a jde se podívat, jak si kluci vedou. Zastaví se poblíž Die, který se potřeboval očividně napít.
"Že bych zorganizoval turnaj mezi školami. Hmm. Jak jim to jde?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím a  věnuje mu jeden ze svých upřímných a prý okouzlujících úsměvů.
"Možná spíš rugby?" Nadhodí, než se opře o stojan a melodicky se zasměje.  
Aki je jak se zdá poprvé celkem spokojený. Fotbal ho baví a učí se rychle, navíc je drobný a tak se prosmýkne, kde jakou škvírou. Jenže pak přijde to, co nečekal a on se v podstatě ocitne jako první Aoimu na zádech a pak skoro v jeho náruči. Pomalu zvedne pohled k těm neskutečně tmavým a hlubokým očím a pohodí hlavou, aby odsunul neposedné prameny, které mu padají trochu do tváře. Ty už má samozřejmě rudé jak rak ale naštěstí to může svést na uřícení z fotbalu.
"Ehm ano, já myslím, že jsem v pohodě asi, snad." Vykoktá ze sebe a těkne pohledem dlaním na pažích a pak i ke svým zápěstím. Rukávy trika se trochu vyhrnuly a odhalují některé velmi tenké a staré jizvičky a jiné čerstvější. Vytrhne se z jeho sevření a stáhne si rukávy, když konečně došlápne na pravou nohu a jeho kotník značně zaprotestuje. Dřepne si s tichým syknutím a chytí se za něj.
"Asi jsem špatně došlápl." Zamumlá sotva slyšitelně a to už je u nich Rei.
"Vem ho radši na ošetřovnu prosím." Poprosí Aoiho se starostí vepsanou v očích a přidřepne k Akimu, aby se mu na to podíval.
"Nejspíš to bude jen zvrtnuté ale pro jistotu." Dodá ještě a už je zase pryč, aby krotil ten zbytek. Hideho vyžene na sklapovačky a začíná mít pocit, že na jeden den toho cirkusu už má dost. Sleduje, jak se k němu připojuje Miyavi a jde mu to počítat.
"Hezky se potíš, mám chuť se zapotit s tebou ale jinak." Pokračuje dál Miy ve svých narážkách ale oplácí mu laskavost a fixluje taky. Rei se mezitím ohlédne na Rukiho, který se tomu vyhnul vlastně úplně nejvíc.
"Nepovídej, máš v tom nějaký přehled." Začne Rei pořád stejně klidně. Fotbal je pomalu u konce a on už žene kluk do sprch.
"Ruki nikam, pomůžeš mi nachystat žíněnky na zítra. Aby ti nebylo líto, že sis moc nezahrál." Potrestá ho za jeho poznámky a navíc, přece z toho nevyjde tak lacino a kývne hlavou směrem k tělocvičně.

Miyavi mezitím pomůže vstát Hidemu, když mu podá ruku a  vytáhne ho na nohy tak silně, že mu skončí v náručí.
"Hezký, pevný…co máš ještě pevného?" Zeptá se, když si ho trochu otlapká a usmívá se široce a v očích mu trochu šíleně zasvítí. Ano, tady aby mohl tlapkat ještě dlouho, on je na co si sáhnout totiž. Navíc jeho poznámky prostě žere a to je rozhodně dost bodů k dobru. Pak se nakloní k jeho uchu.
"Mám na pokoji dobrou lahvinku, stav se za mnou, když proklouzneš." Vybídne ho, když mu vydechne do ouška a pak se odtáhne, mrkne na něj  a pustí ho. Tuhle si hezky propašoval v dvojitém dnu od své tašky.

Hide, Aoi, Die, Ruki

Když mu Miyavi poprvé letmo sáhne mezi nohy, doopravdy ho to dost vykolejí. Nejdřív se domníval, že to byla náhoda, že se tam prostě jenom moc zamotali, ale když se to stalo po druhé a po třetí, bylo mu jasné, že mu to oplácí a po pravdě se mu to dost dařilo. Mračil se na něj jak sto čertů, ale Miyavimu to vůbec nevadilo, na rozdíl od jiných se nelekl. Hide byl velký blázen, ale někdo byl zdá se ještě větší.
Die je ještě stále u vody a rozhlíží se po hřišti, zatímco popíjí. Zrovna chce zařvat gól, když se jeho tým trefí do brány a málem se polije, protože se vedle něho ozve hlas pana psychologa. Fakt se ho lekl a honem po něm stočí svůj typicky podmračený a jako by ublížený pohled. Jenže on o něm ví jenom proto, že mu to říkají lidi kolem, jinak si ho neuvědomuje. Prohlédne si jeho tvář zblízka a vodu odloží. Stejně má mokré tričko na hrudi. Musí se dívat mírně dolů, protože Hyde je o dvacet čísel menší, než on a to není málo.
"Jde jim to dobře." Odpoví překvapivě měkce, i když on svoje spoluhráče vlastně vůbec nezná, faulují a dělají pitomosti a do nějakého pořádného fotbalu to má asi dost daleko, ale jak se nikomu hrát nechtělo, teď to vypadá, že se dobře baví. Při zmínce o rugby si mimoděk promne žebra a přikývne. Pak ale zvážní a pohne se jako by z místa, i když ten pohyb nedokončí. Je to proto, že viděl strkanici kolem Akiho a to, jak skončil Aoimu v náručí. Taky to, že si kleká a drží se za kotník, ale je tam dost jiných, kteří se kolem něj shluknou.
Aoi ještě stále hledí Akimu do očí, když koktá svou odpověď a když se Aki poprvé podívá na své ruce, domyslí si, že je to proto, že ho drží a tak ho radši pustí. Až v té chvíli si všimne, že schovává svoji kůži do rukávů a proč. O tomhle se samozřejmě učil horem dolem, ale nějak není chvíle na to navázat, protože Aki už se drží za nohu, je u nich Rei a on dostane svůj první pořádný úkol. Odvést ho na ošetřovnu, o které ani neví, kde je.
"Jasně." Řekne Aoi a sehne se, aby mu pomohl na nohy. Položí si jednu jeho malou dlaň kolem pasu a sám ho drží pod křídly, aby Aki nemusel došlapovat. Všiml si i jeho rudých tváří, ale přičte to tomu, že se prostě stydí čehokoliv, podle projevů, které u něj zatím viděl. Pomalým tempem se s ním vzdaluje ze hřiště a míří do hlavní budovy, snad to bude tam.
"Bolí to hodně?" Ptá se po cestě, ale stále se usmívá.
"Jednou jsem si vyvrtl kotník a měl jsem týden sádru. Měl jsem jí mít tři neděle, ale rozstříhal jsem ji." Pochlubí se neslavnou historkou. Moc nepočítá s tím, že ho rozmluví, ale má potřebu nejít potichu.
Ruki si stále vegetí na lavičce, když si všimne, že se tým odebírá do sprch. No tam s nimi rozhodně nepůjde, ani nemusí. Přesně je vidět, kdo jde v klidu a kdo se zdráhá. Nějak ale nepočítá s tím, že Reita uslyší jeho poznámku a ještě ho stáhne na nějaké žíněnky. On si myslí, že je unese? Podmračeně po něm střelí očima jako by ho vyzýval na souboj, ale vstane a otráveně se vleče za ním. Schválně o dva kroky pozadu. Ruce má zaražené do kapes a hledí umanutě do země, kdyby se Rei náhodou otáčel a chtěl se jen tak bavit. Aby bylo jasné, že on nechce. Jenže občas zvedne oči, které mu padnou na jeho zadek – už zase – a pro sebe se uculí, než je zase zavrtá do trávy. V tělocvičně si počká, až odemkne místnost s nářadím a u toho studuje omítku, ze které kus loupe ukazováčkem. Skoro všichni už jsou pryč, když Hide konečně dokončí svoje sklapovačky, leje z něj a rozhodně nemá tolik energie jako Miyavi. Vděčně na něj kývne, že mu oplatil pomoc a podá mu svou dlaň, ale nějak nepočítá s tím, že se zarazí v letu až o něho. Vrazí do něj hrudníkem, div oba zase neupadnou a podívá se mu do očí pohledem, který může značit úplně všechno. Jasně, že slyšel jeho narážku, ale ona následuje další a k tomu cítí jeho ruce po těle. Mohlo mu být jasné, že tady bude nejnadrženější, ale co si budou nalhávat, jemu to taky chybí a nejradši by obtáhl i díru ve zdi. A jak dojde na šeptání o lahvi, je jeho. Co je tady, má co dělat, aby se porval se svým absťákem, který se zdaleka netýká jenom cigaret, ale taky trávy a ano, alkoholu a to je zdaleka nejšílenější. Na ošetřovně kvůli odvykání už byl nespočetněkrát a většinou to souvisí i s jeho náladami, které jsou nejdřív depresivní a pak vysloveně agresivní. Dávají si tu na něj největšího majzla, aby nebyl nebezpečný ostatním. Mírně se od sebe zase odtáhnou, on se pousměje a přikývne. Rozhodně to bude něco za něco, to je mu jasné, ale co by pro to neudělal? Pak se otočí na patě a taky vykročí směrem ke sprchám. Sám, aby nebyli tak moc podezřelí.
Na hřišti tak zůstane v podstatě jen Miyavi a Die, který ještě pořád stojí vedle Hyda a cítí se čím dál tím úzkostlivěji.
"Um, tak na shledanou." Vypadne z něj nakonec a usnese se, že ve sprše už jich moc nebude, za to tam bude on – Miyavi. Z toho není cesta ven!

Aki, Reita, Hyde, Miyavi

Hyde jen sklopí krátce pohled a koutky mu cukají, když se Die polije. Tváří se, že si vůbec nevšiml jeho pohledu a koukne zase před sebe, když si zamyšleně promne rty o sebe. Teprve pak pomalu stočí nezvykle velké oči na něj a pomalu vystoupá od politého trika do jeho tváře. Kdyby ho měl hodnotit, jakože by neměl tak je moc hezký, hrozně se mu líbí jeho dlouhé vlasy Sám měl dost dlouhé ale to už je hodně dávno. Pozvedne mírně obočí nad jeho poznámkou.
"Viděl jsem i horší." Uchechtne se pobaveně ale jeden nápad se mu v hlavě usadí. Měl by si později promluvit s Reiem. Narovná se v zádech, když zahlédne, že se něco děje ale sám se tam příliš nehrne, je tam Rei a Aoi, pokud se něco stalo, stejně půjdou na ošetřovnu a taky, že ano.
"Možná při správné motivaci." Prohodí si zamyšleně pro sebe, a promne si bradu.

Aki sebou trochu trhne, když zaslechne, že ho na ošetřovnu povede Aoi. To je vážně jako naschvál.
"To ne, to bude dobrý, já to nějak rozchodím." Snaží se zachránit situaci a za žádnou cenu nechce zvednout pohled, nakonec mu to stejně nedá, když už má ruku na jeho štíhlém boku a přenese trochu svou váhu na něj, aby odlehčil oné noze.
"Díky." vydechne vděčně a prohlédne si krátce Aoiho profil. Bože, je vážně nádherný a půjde s ním celou cestu, asi se neodčervená. Kouká se zarytě před sebe, když padne otázka, při které zavrtí hlavou.
"Není to tak hrozný." Broukne statečně ale řekněme si to narovinu, moc na to stoupat fakt nemůže. Takhle se zmrzačit hned první den, to se může stát jen jemu. "Vážně?" Vypadne z něj na slova o sádře a krátce se zasměje.
"Já bych si asi netroufl." Svěří se mu a sám sobě se diví, že ze sebe dostal vůbec nějaké slovo.
"Ošetřovna je doleva." Pípne ještě sotva slyšitelně, když chtěl Aoi zamířit doprava. Tohle si prostě zapamatoval.
"Ukazovali mi  ji jako první ale kde je jídelna, to už nevím." Rozpačitě se usměje a kousne se do rtu. Vážně se tu s ním snaží povídat? Dokázal ze sebe vydolovat víc, než jedno slovo. Měl by si pogratulovat.

Rei mezitím zkontroluje, kdo zbyl na hřišti a kdo ne, když pohledem opustil záda Aoiho a Akiho, které zmizeli za rohem. Upřímně doufá, že to nebude nic vážného.
"Kluci vy taky do sprchy a pak do jídelny." Vyžene je gestem paže, když se rozejde směrem k tělocvičně. Zatím jde potichu a nechává Rukiho jít dva kroky za ním. Odemkne dveře a zapluje dovnitř. Když za ním Ruki nejde vykoukne zpoza rámu s pozvednutým obočím.
"Tak pojď, to zvládneš, nejsou těžké." Pobídne ho s úsměvem, než jednu z nich vyloví a vrazí mu ji do rukou; krátce se zasměje, je o hodně větší, než Ruki.
"No možná jsem to trochu nedomyslel, ať tě zpoza ní nelovím." Dobírá si ho trochu a ještě sjede pohledem jeho oblečení.
"Neříkám, že to vypadá špatně ale měl by jsi mít věci na sport, příště." Upozorní ho ještě. Byl to první den, tak to nebude brát zas tak tragicky.
"Nesportuješ vůbec?" Zeptá se ho zvědavě ale sám už dopředu tuší odpověď a přemýšlí, jestli by ho nějak přiměl.
"Plavání? Kolo? Běh?" Zkouší to dál, a když vidí, jak s tou žíněnkou zápasí, jen si pro sebe povzdechne a jde mu pomoct. Snad nespadne na zadek, když mu nečekaně ulehčí.
"Tak co tě baví?" Vyptává se dál a je vidět, že ho to upřímně zajímá. Ono je to důležité vědět něco víc, aby podle mohl dál postupovat.

Miyavi se spokojeně zazubí, když mu Hide na jeho nabídku kývne. +Tak to by bylo.+ Proběhne mu hlavou sebevědomě. Vždycky se někdo najde, kdo se rád nechá stáhnout jeho směrem. Každý má svou slabinu a  Hide se chytl hned na to první, což je flaška. Ne, v jeho hlavě si vůbec nedává dohromady, jaké by to mohlo mít důsledky na to je příliš lehkovážný a jde si za svým. To se mu právě teď podařilo. Ještě na něj mrkne a s hlavou mírně na stranu sleduje jeho pohybující se pozadí.
"Vybral jsem si dobře." Broukne si pro sebe a protáhne se. Na hřišti ještě zůstal Die, těkne k němu pohledem a koutek se mu zvláštně zvedne. Chvíli se tváří, že se ještě potahuje a pak zamíří do sprch taky. Uvnitř už skoro nikdo není a poslední kluci se oblékají. Zrovna si svlékne nátělník, když se uvnitř objeví i Die. Prohlédne si jej od hlavy až k patě a široce se usměje.
"Asi jsme na sebe zbyli hm…" Zavrní spokojeně Myiavi, když si bez váhání stáhne kraťase i s prádlem. Udělá dva kroky k němu a zatahá ho za lem trika a naklání hlavu na stranu, aby dohlédl pod něj s úmyslem si ho hezky otlapkat.
"Tak co půjdeme společně, když už tu nikdo není. Kdy se nám to příště poštěstí." Pokračuje dál ve svých narážkách. On si prostě nemůže dát pokoj. Navíc Die je moc povedený kluk, i kdy byl hezká holka je mu to celkem jedno hlavně, když je na co koukat. Ani ve snu ho nenapadne, že by sem mohl ještě někdo přijít a ani netuší, že Hyde si ještě u stojanu všiml jeho pohledu, který se mu vůbec nelíbil. Navíc, když si to spojí s tím, co se dočetl u Die ve spisu, mohl by z toho být sakra velký problém. Sám se s ním rozloučil ale z místa se nepohnul. Možná nějaká intuice nebo jen pár let praxe, těžko říct. Prostě se rozejde směrem ke sprchám, možná si to v půli cesty rozmyslí ale pořád má nutkání to nenechat jen tak být.

Hide, Aoi, Die, Ruki

"Není za co." Odpoví hned Aoi a Akiho váhu skoro ani necítí.
"Máš dobrej nástup, tvýho tátu klepne, až o tom uslyší." Zasměje se krátce, ale hned naváže na debatu o sádře.
"Hrozně mi překážela v pohybu. Riskoval jsem, že si tu nohu poničím víc, ale já jsem prostě nebyl schopný ani chodit." Zasměje se a zatáčí vpravo a Aki ho upozorní, že jde špatně. Zastaví se a přečte si cedulky, než ho povede dál.
"No vidíš, oni věděli, že ji budeš potřebovat." Zasměje se znovu. Pořád si drží výbornou náladu.
"Já si zase pamatuju jídelnu, pak ti ji ukážu." Řekne mu a brzy vstoupí na ošetřovnu. Dělá tu mladá sestřička a nutně tu musí mít zástupy simulantů už jen proto, aby se na ni mohli koukat. Aoi vypadá sám dost překvapeně, když ji vidí a poté, co si s ní vymění představovací formality a vysvětlování, co se stalo Akimu, pomůže mu na lehátko a dřepne si, aby mu mohl pomoct opatrně zout botu. U toho se podívá nahoru, přímo do jeho očí a znovu se pousměje. Pak ho ale sestřička zažene stranou, vyhodnotí kotník jako pohmožděný, zakáže Akimu na týden sport a dá mu nohu do stahovacího obinadla.
"Pokud to do rána oteče a nebude to lepší, pojedeš do nemocnice na rentgen." Řekne mu ještě. Aoi si dá ruce v bok.
"Nepamatuju si, jaký máte teď program, ale oběd bude brzo. Vezmu tě k tobě, aby ses umyl a pak tam, hm?" Navrhne mu a s díky se zase vyklopýtají ze dveří, aby došli Akimu pro věci do koupelny.
Ruki se Reie skoro lekne, když na něj tak vykoukne a vleze teda za ním, aby mu pomohl jednu tu žíněnku narovnat a pokusil se ji vytáhnout ven ze dveří. Dokud jsou na to dva, jde to, ale jakmile ho v tom Rei nechá plácat, celé se to na něj převáží, on klopýtne a málem je další se zvrtnutým kotníkem, když o něco zavadí a klesne do strany  na pravou dlaň. Zapře se a zase se narovná a u toho lítají slova horší,

než u dlaždiče.
"Hmm..." Zahučí jenom na to oblečení, protože už si myslel, že je z obliga, ale Rei se začne vyptávat na sport.
"Co, to je jediný, co znáte pane učitel?" Zahučí znovu a vyvleče žíněnku ze dveří, kde ji hodí na zem, aby se vrátil pro další.
"Mám špatný záda." Řekne po chvíli. Je to pravda, ale někdy se na to taky vymlouvá. Pravdou zůstává, že to někdy neskutečně bolí a on nerad fňuká před ostatními. Krčí rameny. Kolo by ho i bavilo, ale takové to městské, rozhodně ne, aby jezdil na horském tady někde po okolí sto kilometrů, jak si Rei jistě brzy vymyslí. Umře z toho. Zrovna sním nese ven další kus, když padne otázka, co ho baví a on znovu krčí rameny a rozhodně se na něj nedívá. A pak zakopne po druhé o žíněnku, co už leží na zemi a prostě do ní zahučí. Strašně se lekne, což je mu v první chvíli vidět v obličeji, ale hned se zamračí a následuje další přehlídka nadávek.
Když Die dojde do sprchy, je tam skutečně jenom Miyavi, ale venku je pořád Hyde. Nadechne se a snaží si ho nevšímat, ale Miyavi si rozhodně všímá jeho. A jakmile se před ním svlékne do naha, Die zalapá po dechu a střelí očima do strany. Před očima se mu okamžitě promítnou jisté noci a najednou má pocit nedostatku kyslíku a pnutí na hrudi. Je to úzkostný záchvat, nic dramatického, ale občas to vypadá jako astma. Je dost vysoký na to, aby ho od sebe odstrčil, ale taky dost mírný a vlastně neprůbojný. Jinak by dokázal odstrčit i jí… Vytrhne mu tričko z prstů a do tváří se mu hrne červeň, když se dívá všude jinde, jen ne na něj. Proboha kolik kluků má ve spisu, že je zneužívala ženská? Nikdo mu nevěřil a nakonec to chtěla hodit ona na něj. Tolik měsíců trvalo, než mu vlastní táta uvěřil a dal jí k soudu…
"Myslím, že tam půjdu později." Vydechne Die a pokusí se projít kolem něj ven. V podstatě mu vstoupí do náruče a hned se mu pokusí vysmeknout, až narazí zády do zdi. Ani neví, jak se ten kluk jmenuje, aby ho nějak oslovil, ale úzkost se horší.
"Musím ven." Zamává si dlaní před tváří pro pocit lepšího vzduchu.

Aki, Reita, Hyde, Miyavi

"Nejspíš tady na to mají radar." Vypadne z něj taková menší poznámka, rozhodně mu to nepřijde vtipné, i když se celkem snažil a tváře mu znovu zahoří. Opravdu se snaží uklidnit ale vůbec mu to nejde, jak by taky mohlo.
"Tak dobře." Rezignuje nakonec, protože sám by ji rozhodně nenašel. Ještě by se mohl zeptat Die, jenže vůbec netuší, jestli ho do oběda vůbec uvidí a jak dlouho se na ošetřovně zdrží. Snaží se pomalu vyšplhat na lehátko a málem u toho přepadne na zem. Když je rozhozený umí být prostě hrozně nešikovný a je schopný zakopnout i o čáru namalovanou na zemi. Naštěstí se tak nějak uvelebí nahoře a na sestřičku se skoro ani nepodívá, jen ji slušně pozdraví. Je hezká ale…ale Aoi, který mu momentálně zouvá botu, vypadá pro něj stokrát líp. Mírně pootevře rty, když se mu najednou kouká do očí. Sestřička se ho na něco ptá ale on ji vůbec nevnímá a rozhodně není schopný dát dohromady souvislou myšlenku. Když se ho zeptá podruhé a vyžene Aoiho stranou, koukne na ni hodně zmateně, takže mu otázku zopakuje po třetí. Musí teď vypadat jak z pomocné školy.
"Nemocnici ne…bude to určitě dobrý." Vyhrkne až příliš rychle a raději se podívá na Aoiho, kterému kývne na doprovod, nesnáší nemocnice a děsí se jenom té myšlenky, že by tam musel. Rozloučí se se sestřičkou a vyklopýtá společně s ním do svého pokoje, kde si posbírá nějaké věci a nechá si pomoct až do umývárny. Takové velká místnosti, u jedné stěny s umyvadly a na druhé straně sprchy se závěsy. Tohle mu vůbec nedošlo, přece se před ním nesvlékne?? Před nikým by se nesvlékl. I do sprch ve staré škole chodil jako poslední, aby ho nikdo neviděl. Hlavně ty ruce.  Už zase svírá konce rukávů.
"Jen se trochu opláchnu, to nějak zvládnu." Zamumlá sotva slyšitelně a rozhodně se  na něj nepodívá asi by se hanbou propadl do země.

"Teda ty máš ale vybraný slovník. Být tebou tak se krotím, ostatní jsou na to dost háklivý. Hlavně matikář." Upozorní ho klidně a sám se tváří, že to tak úplně neslyšel. No co, on taky není zrovna vrchol slušnosti, když se do něčeho praští, i když…tohle by si dovolil jenom, když je někde sám.
"Ne, jediný opravdu ne ale baví mě. Ještě motorka." Prozradí mu na sebe s krátkým pokrčením rameny, když sleduje, jak s tou žíněnkou zápasí a vlastně je mu ho i trochu líto. Nemělo by, protože je to v podstatě trest ale...
"Neměl bys na to mít papír?" Zeptá se ho teď už s jasnou starostí vepsanou v hlase a mírně stáhne obočí k sobě. K němu se rozhodně žádný nedostal, kdyby ano dostane náhradní program místo rozcvičky. Nadechuje se, že by se ho ještě na něco zeptal ale to už zahučí na žíněnku.
"No jak se zdá v tomhle mi asi moc nepomůžeš." Prohodí pobaveně, než k němu přejde přidřepne si a vezme ho pod pažemi, aby mu pomohl vstát. Není skoro vůbec těžký, je taky drobný ale pusu mu prořízlou řádně. Postaví ho na nohy a několik sekund navíc setrvá v jeho blízkosti. Nějak to na něj celé zapůsobilo, něco se  v něm zvláštně pohnulo, když o něj měl strach jestli si neublížil a teď když stojí u něj.+Kruci, co to bylo?+ Zeptá se sám sebe v duchu a rychle ho pustí.
"Ještě jsou tam dvě a můžeš jít." Zamumlá, snažíc se o normální tón v hlase a raději zamíří zpátky do nářaďovny, aby popadl tu druhou u toho zatřepe hlavou, aby si vyhnal divné myšlenky z hlavy.
"Takže mi to nepovíš?" Zeptá se ho znovu na to o jeho zálibách a trochu si v duchu nadává, že by na něj tak tlačit neměl a vyptávat se ta moc taky nejspíš ne ale prostě to chce vědět, zvláštní.

"Ale no ták, kam by jsi chodil." Zavrní tiše Myiavi a jeho triko rozhodně nepouští. Když se mu Die dostane do náruče, spokojeně přivře víčka a vzápětí z něj má trochu problém v jistých partiích. No jo v podobných ústavech je to prostě těžké a on by si vážně rád něco užil. Když se Die ocitne u zdi, Miyavimu zasvítí potěšeně v očích a tak nějak úplně ignoruje jeho výraz i to, že mu očividně není dobře. Prostě je přesvědčený o tom, že to třeba jen hraje. Neví, co se mu stalo a pro něj to není nic neobvyklého. Trocha škádlení, zkusit ho ukecat a třeba ho dostane. Nakloní se k němu blíž a zaboří nos do kůže na jeho krku, když se zhluboka nadechne. V tom se otevřou dveře a v nich se objeví Hyde. Ten má obočí stažené k sobě, když vidí, co se uvnitř děje.
"Okamžitě ho pusť Miyavi." Zahřmí svým hlubokým hlasem, který najednou zní nekompromisně a sleduje, jak Myiavi udělá několik kroků od Die s rukama rozhozenýma do stran. Měl by se víc ovládnout ale to, co si ten kluk dovolil je i na něj moc. On ví, co má Die ve spise a tohle by mu mohl neskutečně ublížit.
"Tohle chování se tady netoleruje v žádném případě. Myslím, že víš, co tě čeká, když tě ze skupiny vyloučím." Sdělí mu, jak by se situace mohla vyvíjet, pokud se jeho chování bude ubírat podobným způsobem.
"Dej si studenou sprchu a v pět tě čekám u sebe. Tohle ještě dlouze probereme Miyavi a domluvíme se na tvém potrestání." Oznámí mu a pořád se mračí. Už se dávno přesouvá od něj směrem, kde stojí Die. Rázným gestem Miyaviho vyžene do sprchy, než stočí pohled před sebe.
"Už je to v pořádku." Velmi opatrně se postaví před něj a snaží se mu podívat do očí.
"Teď půjdeme ven a já tě trochu podepřu, aby se ti neudělalo ještě víc špatně, ano? Jen dýchej zhluboka." Nastaví mu svou ruku, aby mu pomohl a opravdu se o něj mohl opřít. Barvu svého hlasu samozřejmě využívá také, někteří říkali, že jim to pomáhá, tak snad to tentokrát bude stejné.
"Půjdeme teď ke mně do kanceláře a tam si chvíli odpočineš a poobědváš, souhlasíš?" Pokračuje dál ve svých slovech, aby ho donutil přemýšlet nad něčím úplně jiným, než co se dělo ve sprše. +Přetrhl bych ho minimálně na třikrát.+ Zanadává si v duchu na adresu Miyaviho.

Ten momentálně trochu ve sprše zpytuje svědomí, protože mu začíná docházet, jak vyděšený výraz v očích Die viděl. Tohle přece není jen tak nebo ano? Co když mu fakt něco je? Hide nevypadal, že by se z toho osypal a Ruki taky ne, tak proč on reagoval takto? S podobnými myšlenkami se osprchuje a vypadá trochu mimo, když míří do svého pokoje se převléct a pak do jídelny.