Hromadné - Tak víš… eh, víte co? Já nechci! - Část 1.

(Institut)

Inoran, Aki, Hyde, Reita, Miyavi

Na parkovišti na štěrkové cestě zastaví starší sedan a z něj vystoupí muž něco málo ke čtyřicítce a hned za ním nejistě se tvářící kluk s rozčepýřenými vlasy. Ino má ve tváři trvale usazený starostlivý výraz a je na něm vidět, že se mu ho tu vůbec nechávat nechce ale…nemá na výběr. On sám mu pomoct nedokáže  a prý to tady zvládnou. Musí, už tak má pocit, že jako rodič úplně selhal. Neměli to jednoduché, od té doby, co Akiho máma zemřela před pěti lety. Aki se uzavřel do sebe a odmítal se všemi víceméně komunikovat i s ním. Postupně se to zhoršovalo. Ino na její smrt byl připravený, byla nemocná, takže se s tím nakonec vyrovnal ale citlivý kluk jako Aki to pořádně nedokázal, k tomu se ve škole přidala šikana a nebylo daleko k pořezaným rukám.
"Nevypadá to tu vůbec špatně hm?" Nadhodí jako první, když vezme svého syna kolem ramen a vrásky kolem očí se mu o něco málo prohloubí.

"Hmm. Já tam ale nechci." Broukne sotva slyšitelně Aki a koukne tátovi do očí s prosebným výrazem. Stejně ví, že to nebude vůbec nic platné a smutně sklopí hlavu. Nejradši by se někam zavřel, prostě se odřízl od okolí, někde v temném koutku a byl tam. Bojí se, má hrozný strach.
"Já už to neudělám tati, vážně." Pokusí se ho ještě přemluvit a trochu stáhne hlavu mezi ramena, když se k nim blíží dva očividně učitelé. Ino zatím tahá kufry z auta.

Na tuhle neděli se Hyde těšil. Zrovna se rozšířily prostory a přišlo na řadu nové vytvoření výchovné skupiny. Dostal seznam studentů společně s jejich kartami a měl vybrat  pět, které by k sobě přiřadili. Nebyl to problém byl přesvědčený o tom, že když pomíchá ty správné, mohou si navzájem pomoct. Takový trochu psychologický pokus ale byl přesvědčený, že jedná správně. Nějakou praxi už měl v těch těžších nápravných zařízeních, takže tady by to mohlo klapnout o to líp. Vážně si na tohle dost věří. Vyjde ze své kanceláře, kde pořád ještě vyhrává hudba. Nebude ji vypínat, za chvíli bude zpátky a zamíří chodbou kolem kanceláře Sugiza, kterého má vyzvednout. Zaťuká a pak nakoukne do dveří, aby ho našel ocelově šedým pohledem schovaným za brýlemi.
"Hm, jsme připraveni na nový přírůstek?" Zeptá se ho místo pozdravu a společně s ním zamíří ven z budovy na parkoviště.

"Dobrý den, vítejte u nás. Ty budeš Aki hm?" Začne jako první svým sametovým hlasem, když si podá ruku s Inem, představí sebe i Sugiza a kývne mu hlavou na pozdrav.
"Pojďte prosím s námi, trochu vás tu provedeme. Ukážeme ti, kde si můžeš dát věci." Koukne na Akiho a mile se na něj usměje.
"A pak se připojíš k ostatním. Skupina je dneska nová, takže na tom budete všichni stejně." Oznámí Akimu a krátce mu položí ruku na rameno. Ten se neklidně zavrtí a upřímně, v tuhle chvíli by se nejradši schoval za tátu ale neudělá to.

Za to v nově postaveném křídle je rušno jak na nový rok. Rei to dneska dostal na povel a má opravdu co dělat. Bude to jak hlídat pytel blech, no vážně. Ale on to věděl už od rána. Prostě po sto letech zaspal, když mu Yuki vypnula budík ze spaní. Málem ji uškrtil. Poslední dobou se pořád jen hádali a na něj to začínalo být moc. Dokonce i tohle ráno. Prý hodně pracuje…ale tohle přece není práce, tímhle pomáhá. Ti kluci potřebují pomoct a on to tak vnímá. Ráno se nabručeně oblékl, ani ahoj jí neřekl. Před domem sedl na motorku a div se nepřizabil, když si vyléval vztek rychlostí. Naštěstí se mu žádná ze zatáček nestala osudnou a on se rozhodl, že pár dní zůstane tady. Prospěje jim to, byl o tom přesvědčený. Naštěstí se mu podařilo  uklidnit, takže když si ve svém kabinetu, kde bude pár dní i spát odloží bundu, už mu na tváři hraje celkem upřímný úsměv. Ještě si srovná podklady a převlékne se, než půjde do klubovny obhlédnout terén. S rukama v kapsách jde chodbou, na sobě volné, černé kalhoty a upnuté bílé triko, k tomu oblíbené hodinky a nic víc. Je tu všude povyk a…no hlučno. Stěhování národů. Ušklíbne se nad tím pobaveně.+Tohle se ti  Haido povedlo, vážně.+ Proběhne mu hlavou, když protočí očima v sloup. Otevře dveře a rozhlédne se po místnosti. Jako první mu pohled padne na Miyaviho, který stojí na stole a huláká na celé kolo. Je tu zatím jen on ale nebude trvat dlouho a nahrnou se i ostatní, kteří si zatím skládali věci do skříní. V puse cigaretu, kterou vzal bůh ví kde. +Taková sebranka to bude.+ Povzdechne si pro sebe ale už se na ně těší.
"Tak se trochu uklidníme nebo si dáš dvacet koleček kolem budovy. Hm, co ty na to?" Ozve se jeho nekompromisní hlas, když přijde až k němu, jakmile sleze dolů, to  cigáro mu z pusy prostě vytrhne a vloží si ho za ucho. Zatím ještě zapálené není. Myiavi se nadechne, aby mu něco odsekl ale to už se dveře otevírají znovu, dovnitř se hrnou další.
"Zveš mě na rande? Jééé nový maso."  Rozesměje se Miyavi a tak nějak na to ukradené cigáro úplně zapomene. No jo, není v podobném baráku poprvé ale tentokrát to schytal asi nejvíc. Bude muset být s nějakou bandou. Výchovná skupina se tomu prý říká a jemu je to dokonale někde u zadních partií.
"Tak, kdo z vás bude ta volavka?" Zařve na celé kolo ještě jednou, než si vyhoupne zadkem na desku stolu, nohy na židli, se kterou houpe a u toho sundá nějaké stojánky na tužky nebo co to je.

"Volavky jste všichni." Ozve se Reitův hlas, ignoruje poznámku Myiaviho a gestem ruky pobídne zbytek, aby šel dovnitř.
"Teď budete mít hodinu volno, pak si dáme menší rozcvičku, aby se vám náhodou nezkrátily žíly." Oznámí jim s naprostým klidem.
"Měli byste, co nejvíce spolupracovat, každá skupina bude bodována a na konci každého týdne bude mít ta s nejvyšším počtem bodů nějakou výhodu." Přidá ještě jedno nové pravidlo, kterým se odteď prý mají řídit.

Sugizo, Aoi, Hide, Ruki, Die

Sugizo zvedne oči od knížky, kterou si četl prostě jen tak pro radost. Je o náboženství kmenů Jižní Ameriky. Rozhodně žádné přípravy do školy, vždyť je neděle. Usměje se na Hyda a zaklapne knihu, aby mohl společně s ním vyjít ze dveří a ven na parkoviště. Tetsuya má dnes volno a Rei hlídá ostatní kluky. Oni dva jsou ti nejvíc diplomatičtí, kteří si dojdou převzít nového studenta. Inoran už několikrát mluvil s ředitelem v kanceláři a dnes nebylo potřeba, aby byl přítomen. Kromě toho by Akiho jenom děsili. On sám tady bydlel celý rok. Neměl žádnou rodinu ani vztah a stejně někdo musel sloužit noční a být stále přítomen, takže toho hodně bral na sebe. Nechávali mladého, jak Reiovi s oblibou říkali, aby jezdil domů co nejvíc, když měl přítelkyni. Výraz, který sedí v očích Inoranovi dobře znají. Je to ten typ rodiče, co se stará a není mu to jedno, na rozdíl od jiných. Aki má být vystrašené ptáče, šikanované, křehké… bude snadné mu ublížit. Oba se s Hydem snaží tvářit přátelsky a uvolněně, ale fyzický kontakt v podobě doteku ruky nechá plně na něm. Ještě se nestačí ani vydat na obhlídku školy, když se na parkovišti objeví ještě jedno auto, staré Camaro bez střechy v červené barvě ve značně ojetém stavu, ale pořád hodně cool. A z něj vystoupí mladý kluk s černými vlasy a brýlemi na očích. Přes rameno si nese tašku, v ruce má složku s papíry a když dojde až k nim, rovnou je požádá o radu.
"Ahoj, jsem Aoi, měl bych se dneska hlásit na stáž a napadlo mě, jestli nevíte, kde to je?" Počastuje je kouzelným úsměvem a přeskočí očima z Ina a jeho syna na oba starší učitele. Aoi studuje vysokou, čeká ho ještě postgraduální studium na specializaci na práci s problémovými dětmi a tady má nasbírat potřebou praxi. Byla to výhra se sem dostat, napíše tu celou diplomku. Mezitím se uvnitř budovy schází nová skupina ve svých stejně nových prostorách. Má jich být jenom patnáct, každý jiný, jinak starý, kvůli socializaci.

Novému modelu nepodlehla celá škola, je jich jenom pět do kupy, které sestavil Hyde jako psycholog a v podstatě jde o testovací program, na který dostalo zařízení grant a rodiče museli dát souhlas. V celé škole nejsou žádné holky, je čistě internátního genderově rozděleného typu, to aby nevlčeli, ale podle Hideho zvlčí tím spíš, bude to jako za války. Nemáš po ruce holku, sáhneš po něčem jiném. Hormony s nimi třískaly se všemi stejně. Teda podle jeho. S rukama zaraženýma hluboko do kapes se docourá do klubovny, kde tělocvikář krotí nějakého týpka na stole a je tu ještě několik dalších kluků. Všechno si obhlíží dravčím pohledem, tváří se nezaujatě, tipuje si, kdo jaký je a za co tu je, koho zmákne a koho ne a jak by si to tu zařídil podle svého. Ani si nevšiml, že mu za zády proklouzl někdo docela malý a mrštný s hodně odmítavým pohledem a černě podmalovanýma očima, za kterýma se očividně schovává.
Ruki se drží při zdi, v obličeji má výraz Nemluvte na mě a radši ani nedýchejte a snaží se dostat až dozadu, kde se usadí za stůl a skoro za ním zmizí. S rukama vzdorovitě založenýma na prsou pozoruje tělocvikáře, který jim vyhrožuje běháním, což z duše nesnáší, stejně jako jakoukoliv jinou fyzickou aktivitu a proklíná ho do desátého kolene. Do teď měl jiného a s Reitou se nikdy nesetkal, ale Rei vypadá, že má místo mozku píšťalku a činky a že jim nic nepromine. No to Ruki nepřežije! Otočí obličej doprava a podívá se na docela vysokého kluka s neskutečně dlouhými vlasy, které by mu záviděla kde jaká holka.
Die se taky mračí, ale spíš si to neuvědomuje. V duchu je spíš vyplašený z toho, co se kolem děje a proč si ho proboha vybrali do tohohle projektu. Nechce se mu zvykat si na nové lidi a nová pravidla a už vůbec ne s někým soutěžit o jakési výhody. Jak zná učitele, bude to jen o něčem zdravém a prospěšném – bla, bla, bla. On si tělo rukama spíš objímá a sleduje toho magora na lavici, co tu řeve jak na lesy. No nazdar!
 Sugizo a Hyde na parkovišti pošlou Aoiho do budovy a ubytovat se a sami provedou hosty po areálu, hřišti a do ubytovací části, kde si projdou koupelny, odloží Akiho věci v jeho novém pokoji, ukážou mu seznam pravidel a řádu a jídelnu a nakonec skončí v poklidu u klubovny kde… je všechno vzhůru nohama, protože k Miyavimu se hned přidalo asi pět dalších kluků a snaží se Reiovi přerůst přes hlavu. Dva z nich už klikují. Sugizo ty dveře honem přivře, než Aki omdlí z toho, co vidí a zatváří se přesvědčivě.
"Jak říká můj kolega, všichni jsou tu dnes pro sebe navzájem noví a my samozřejmě nedovolíme, aby ti dominantnější jakkoliv usurpovali ty zranitelnější. Musí se od sebe navzájem něco naučit a my je k tomu dovedeme. Myslíme si, že tady Aki může získat víc, než ve tradičním modelu třídy, kde se mu nevedlo moc dobře. Takže Aki, pokud jsi připravený, je čas se rozloučit."

Inoran, Aki, Hyde, Reita, Miyavi

Hyde okamžitě obrátí pohled na příchozího Aoiho, který právě vysedl z celkem pěkného kousku. Ano, to on umí ocenit. Oplatí mu bez váhání svůj upřímný úsměv a natáhne k němu ruku.
"Ahoj já jsem Haido a pracuji tady jako poradce. Pojď ukážeme ti, kam by jsi měl jít." Prohodí přátelsky, než svůj pohled stočí na Akiho.
"Vidíš, tady Aoi je tu taky nový." Mrkne na něj upřímně, než vykročí společně s nimi do areálu.
Ino pořád trochu ochranitelsky drží Akiho kolem ramen a snaží se tvářit optimisticky, jenže…ono to úplně nejde. Má ho tu nechat tak dlouho. Pořád si v hlavě opakuje, že mu to přece pomůže.
Aki stejně jako ostatní otočí jako na povel hlavu k přijíždějícímu autu a nestačí zírat. Z auta totiž vystoupí krásný kluk, takového snad ještě neviděl. Ano, k tomu všemu co už má za sebou si je jistý, že jeho oči vždycky padnou na kluka. Je to jako prokletí, jak kdyby toho nebylo už tak málo. Povzdechne si sám nad sebou, než sklopí hlavu k zemi a obejme si pažemi tělo, jak kdyby se chtěl vcucnout sám do sebe a radši už se ně něj nepodívá. No…možná po očku, aby ho táta neviděl, on totiž vůbec neví, jak to má. Ne, že by se mu nechtěl svěřit nebo by nemohl ale prostě to neumí. Nechává si všechno uvnitř sebe, a kdyby se na to nepřišlo náhodou, tak se ani o té šikaně nedozví. Nechce mu přidělávat starosti už tak jich má dost s prací a domem, který je potřeba opravit a peníze, těch je málo.

Rei si mezitím prohlédne všechny, kteří vejdou do klubovny a přiřadí si k nim jména. Vždycky si poctivě všechno načetl, aby si je dobře zapamatoval. Samozřejmě přijde to, co čekal. Je to hotový cirkus, ostatně jako pokaždé, než zjistí, co je s ním může čekat. Pobaveně se tomu uchechtne a v podstatě si ani nevšimne, že se dveře otevřely a zavřely. Nepřehlédl ani Rukiho, který se prosmýkl kolem. Tohle bude ještě sranda. On na to má radar. První to povedou Hide a Miyavi a Ruki s tím bude taky zábava o tom vůbec nepochybuje. Už se těší na  rozcvičku. Ne, nebude jim teď nadávat ale dá jim hezky do těla a těm co dělají bordel…ti si to rozhodně užijí. Zatím mu to vždycky vyšlo a pak byl celkem klid. Rei zatím sleduje, jak dva největší výtržníci klikují s hlavou mírně na stranu a rukama založenýma na hrudi.
"Výborně pánové. Tak si dejte ještě deset." Přidá jim ještě s klidným výrazem a mávne rukou na Myiaviho.
"Aby ti to nebylo líto, tak taky dvacet, za tu cigaretu hm."

"Tak to ani náhodou." Ozve se Myiaviho hlas a tváří se vzpurně.
"Takže třicet a při rozcvičce dalších třicet?" Navyšuje sumu Reita s mírně pozvednutým obočím.
"Jen tak dál a nebudeš dělat týden nic jiného." Oznámí mu s klidem a sleduje, jak se k nim Miyavi přidá s brbláním pod nos a očividně ne moc slušně.
"Hm, díky za poklonu a teď makej a pořádně." Pobídne ho ještě, než se otočí k ostatním.
"Ještě někdo se k nim přidá?" Zeptá se ostatních.
"Výborně. Za chvíli by se k vám měl přidat ještě jeden člen."
Mezitím se Aki na chodbě snaží neomdlít. Bože, kdyby mohl tak vezme nohy na ramena a uteče hodně rychle. Mezi tuhle bandu má jít? Vždyť je to horší, jak jeho stará škola proboha. Ušlapou ho ani tam nevkročí. Těkne pohledem k tátovi, něco ve stylu – já tam vážně nechci- Ale ten se na něj jen mírně usměje a přitáhne si ho do náruče.
"To zvládneš Aki, bude se ti tu líbit uvidíš." Broukne Ino tiše.
"Dávej na sebe pozor." Dodá ještě, než ho propustí a poposune blíž ke dveřím a sám se snaží být silný. Moc mu to nejde. Hyde vezme Akiho za rameno a vystoupí do klubovny, kde už klikuje asi pět kluků. Ino zůstane stát na chodbě, a když se za nimi zavřou dveře sklopí hlavu a drží se za kořen nosu s trochu zoufalým výrazem.
Hyde uvnitř koukne na Reie s poznámkou v očích -už zase- a přemáhá nutkání protočit jimi v sloup. Tak z druhé strany hlavně, že to funguje.
"Věnujte mi prosím trochu pozornosti." Ozve se jeho příjemný hlas a Rei pobídne kluky, aby vstali ze země, pro tuhle chvíli je Hyde očividně zachránil, měli by mu být vděční.

"Seznamte se s Akim, je to poslední člen této skupiny." Ukáže mu na volné místo na židli, asi se bude chtít posadit a hlavně ho nechce trápit příliš dlouho.
"Tento projekt je tvořený pro vás a ne pro nás. Stejně jako bodování, jak už jste se jistě dozvěděli." Těkne pohledem k Reiovi a ten mu kývne.
"Skvěle. Tipuji, že se ještě neznáte ale to se brzo změní. Každý z vás je tu z jiného důvodu a já doufám, že se nám je podaří společně vyřešit všechny do jednoho. Všichni jsme vám plně k dispozici, někteří tu i zůstávají, vždycky je tu někdo, kdo vám pomůže a poradí s čímkoliv."

"Vážně s čímkoliv?" Ozve se Miyavi a rozesměje se upřímně.
"Já bych měl jeden velký problém." Neodpustí si poznámku a zavlní se v bocích, když zahlédne pohled Reie, který mu naznačí další počet kliků a očividně mu trochu zatrne.

"Ano, takové problémy vás tu ve vašem věku jistě bude mít víc. V tom případě doporučuji studenou sprchu, pro odvážnější i pravou ruku, případně levou samozřejmě." Oznámí mu s naprostým  klidem Hyde a rozhodně se tím nenechá vyvést z míry. Takových už tu bylo.
"V deset hodit budete mít nástup v hale, kde si vás Rei vyzvedne na rozcvičku. Rozvrh máte na pokojích a s ním i rozpis sezení, které budeme mít společně. Jak skupinově, tak s jednotlivci. Ještě nějaké otázky, než vás necháme trochu se rozkoukat?“

Sugizo, Aoi, Hide, Ruki, Die

Sugizo zůstane s Inoranem ještě chvíli na chodbě, když se za Akim a Hydem zavřou dveře a uvnitř se utvoří ticho, jak mluví ke studentům. Dotkne se jeho ramene a dívá se na jeho profil.
"Budeme vás pravidelně informovat o tom, jak si vede. Kdyby to nebylo únosné, vždycky můžete program přerušit." Uklidní ho trošku a poplácá ho jemně, než se rozhodne vyprovodit ho ještě ven ze školy a na parkoviště, kde si s ním klidně dá cigáro. Je mu jasné, že Inoran toho dneska v noci moc nenaspí. Možná i několik dalších nocí. Ještě, že on děti nemá, taky by je nechtěl někde zavírat. Po cestě zpět se potká s Aoim a jde mu taky ukázat školu a pak spolu zůstanou hodně dlouho v kanceláři, kde řeší předání klíčů, program dne a spoustu dalších věcí, nutných pro jeho stáž.
Kluci v klubovně mezitím poslouchají Hydův výklad, měří si jeden druhého očima a nikomu se moc nelíbí, že musí v neděli na rozcvičku, obzvlášť, když jsou chvíli po snídani, ale co mohou dělat. Po Miyaviho divadélku se hlasitě rozesmějí, tedy kromě Rukiho. Ten se tváří pořád stejně nepřístupně a mračí se na Hyda. Nakonec zvedne do vzduchu několik prstů na znamení, že má otázku.
"A co když to osobní sezení prostě nechci?" Zavírá panu psychologovi dveře do vlastní duše už teď. On vlastně nechce ani to skupinové. Die po něm stočí oči a mírně pootevře rty, protože sám není zrovna svěřovací a čeká, co Hyde na to.
"Tak se svěříš mě!" Ozve se hlasitě Hide a kluci se zase rozesmějí. Ruki propálí Hideho nebojácným pohledem a Hide stočí oči na Miyaviho, se kterým si vymění významný pohled, značící Dáme jim do trika společně. Ten kluk má nádherný obličej, když se zrovna nešklebí, fakt nádherný. A ten úsměv. Ruki se jich zdá se nelekl, no to se může klidně změnit. Die se nakonec odlepí od svého místa a využije té chvíle, aby došel podat Akimu ruku na uvítanou, protože se k tomu nikdo jiný neměl. Hned odněkud za sebou uslyší slova jako Šplhoun a Chce být za slušňáka, ale je mu to prozatím dost jedno. Dalších několik minut se nese v podobném duchu otázek a odpovědí, dokud se v místnosti neobjeví Sugizo s Aoim. "Když jsme u toho představování..." Ozve se Sugizo.
"Tohle je Aoi, náš nový stážista. Berte ho jako kohokoliv z personálu. Když něco nevyřeší Aoi, půjde s tím za námi. Já jsem Sugizo, budu vás mít na dějiny, přírodní vědy a jazyky. Aoi vás bude učit Japonštinu." Dodá.
"A Francouzštinu ne?" Houkne Hide a následuje další salva smíchu.
Aoi povytáhne obočí, roztáhne rty do úsměvu a vymění si se Sugizem pohled To jako vážně? Bude se mít zdá se hodně co učit, jak s těmahle klukama vyjít a to byl sám nedávno v jejich věku. Nejblíž k němu se mu zdá Rei, kterému kývne na pozdrav a nakonec kluky vykopou do jejich pokojů, aby se převlékli na tělák. Aoi chce jít taky, takže se s Reiem rovnou domluví, že mu s tou hodinou pomůže. Bude beztak taková děvečka pro všechno. Všichni se sejdou na hřišti za školou ve sportovním. Kromě Rukiho. Ten se tam doloudá v teniskách, černých džínách a červeno černé kostkované flanelové košili s cigárem v ruce a drží se od všech asi na dvacet metrů v ostražitém oblouku. Aki si žmoulá rukáv na kraji skupiny, Die si spíná vlasy a vypadá docela hubeně na to jak je vysoký a Hide se zrovna zmocnil míče a několikrát s ním zkusmo zadribluje s docela odhodlaným výrazem v očích. Toho blázna ještě nevidí a Reita s Aoim už se blíží přes trávník. Aoi vůbec nemá špatnou figuru, ale pan tělocvikář vypadá namakaně, svaly se mu rýsují na pažích i pod tílkem, v kraťasech mu sedí výstavní zadek a už gestikuluje napřaženou rukou na nějaké kluky, co stačili strkat jeden do druhého. Ruki se pootočí kolem tyče s basketbalovým košem, tak aby nebyl moc vidět a zády k nim, upustí nedopalek a zašlápne ho. Trochu ho špičkou boty přihrábne hlínou a znovu se ohlédne. A když vrátí oči zpět před sebe, málem nabourá nosem do Miyaviho hrudníku. Objevil se tu kdo ví odkud.
"Co chceš?!" Zavrčí na něj a nehne se ani o krok, ale dobře mu z něj není. Přijde mu moc šílený.

Inoran, Aki, Hyde, Reita, Miyavi

Ino jen krátce přikývne na slova Sugiza a očividně jemu do řeči zrovna není. Je mu vděčný za přístup, jaký má a kráčí vedle něj až na parkoviště, kde si v klidu zapálí a s pohledem upřeným na oblohu vydechne obláček namodralého dýmu. Nakonec mu ještě poděkuje s úklonou hlavou, nasedne do sedanu temně zelené barvy a odjede domů, kde několik hodin přechází po pokoji a pak už opravdu musí do práce. Ano i v neděli ale aspoň se pokusí trochu rozptýlit myšlenky.

Hyde se jen pousměje a prohlédne si Rukiho. Ano, tohle měl od něj přesně čekat. Jenže dřív, než sám stačí odpovědět, přidá se Hide a očividně mu bude zdatně sekundovat Myiavi a taky, že ano.
"Nebo mě hm? Určitě by se našlo nějaké hezké místečko k sezení nebo stání?" Zazubí se na něj Miy a těkne pohledem k Hidemu, na kterého nepokrytě mrkne. Ano, s ním si rozhodně rozumět bude, o tom vůbec nepochybuje. Navíc…možná si budou rozumět i tak, tohohle si pěkně zkrotit pod sebe.+To by vůbec nebylo špatné.+ Vydrží na něm pohledem o něco déle, než se znovu ozve hlas poradce.
"Jistě. Věřím, že by se někteří rádi věnovali tady Rukimu a podali mu pomocnou ruku. Nejspíš to u vás využiji a pomůžete s doučováním mladších studentů pod dozorem některého z nás." Začne jako první s milým a naprosto nevinným úsměvem, v ocelových očích mu zajiskří.
"Vidíš Ruki, myslím, že si budeš moct vybrat ale pokud bys přece jenom raději za mnou…" Nedořekne a silně pochybuje o tom, že by ho vyměnil za jednoho z nich.
"Sezení jsou součást programu, stejně jako hodiny, takže jsou povinné." Oznámí jim ještě klidně.

Aki mezitím po očku kouká na všechno kolem. Odsunul si židli trochu stranou a mne si klouby prstů, aby nějak zaměstnal ruce. Děsí ho hlavně ti dva, kteří si očividně dobře rozumí a dá si za úkol, že tem se vyhne jako první. Když se v jeho zorném poli objeví vysoký, dlouhovlasý kluk. Kouká na něj chvíli trochu nevěřícně s doširoka otevřenýma očima a vyděšeným výrazem v nich. Pořád mu úplně nedochází, kde to vlastně je a nejradši by se z toho snu probudil a rychle. Těkne pohledem k nabízené dlani a nakonec ji trochu rozpačitě přijme a věnuje mu plachý úsměv s náznakem vděčnosti v něm. Dokonce se mu podaří ze sebe dostat slabé ahoj. Možná by ještě něco řekl, kdyby se v tu chvíli neotevřely dveře a neobjevil se ten kluk z parkoviště.
"To ne." Zamumlá si pro sebe a tváře mu trochu zrudnou, než si popotáhne dlouhé rukávy kousek níž, aby zakryl jizvy na kůži a sjede na židli ještě o několik čísel dolů. Bude ho mít pořád na očích, jak se na něj vydrží nekoukat??

"Francouzštinu učí naše oblíbené profesorka. Madam Kakumi je velmi férová a má dlouholetou praxi pánové, kdyby jste měli zájem rád vám hodiny domluvím." Prohodí na obranu Aoiho Hyde a klade důraz na slovo dlouholetou, aby si uvědomili, kolik dámě bude.

Dlouho už se nezdrží a po tom, co Rei pozdraví nováčka do řad personálu a po cestě ven ho mírně poplácá po rameni a začne si s ním klidně povídat. Hlavně ho trochu uklidnit, že tohle je úplně normální a že si samozřejmě na všechno zvykne a nadšeně mu kývne, aby s ním vzal tu rozcvičku. Mohl by pak s ním zajít klidně na pivo, vypadá, že je dost v pohodě.

Na hřišti už jsou skoro všichni, kromě Miyaviho. Aki má sport rád, i když se k němu moc nedostal ale s tátou vždycky hráli baseball, ten vážně miluje. Klidně by si ho dal a běhat mu taky nevadí. Die, jak se zdá taky nemá nic proti a podvědomě se drží v jeho blízkosti, tak nějak mu přijde, že by tam mohl být trochu v úkrytu, navíc se k němu chová mile, tak proč by ne. Pohled mu padne na příchozího Aoie s Reiem, no spíš zakotví na tom prvním a raději se zase rychle koukne do země.

"Hlavně se nesmíš nechat, kluci dělají ramena ale dej jim třicet kliků nebo koleček a dají pokoj." Zasměje se Rei, který nese další balón pod paží, na krku píšťalku samozřejmě a už se rozhlíží, kde koho má.
To už se na hřiště přiřítí Miyavi a okrade Hideho o balón s hlasitým smíchem. Na sobě má volné, tak napůl průsvitné tílko, díky němuž vystavuje na odiv kérky.
"Líp si ho hlídej a ten zadek taky." Připojí ještě narážku, a když se ohlédne zpátky stojí tváří tvář Rukimu, který do něj málem narazí. Je hrozně malý proti němu ale to hodně z nich. Po jeho otázce mu zasvítí v očích.
"Tebe." Zavrní, když se k němu mírně skloní.
"Nedělej drahoty a já budu hodný slibuju." Opře se ležérně dlaní o tyčku od koše a balón zahodí kamsi za sebe, jenže chyba lávky, za ním už stojí Rei a ten balón samozřejmě chytí.

"Já budu taky hodný, slibuju. Takže jen dalších třicet ale sklapovaček." Zavrní v podobném stylu a jak se zdá všechno slyšel. Pak gestem ruky vyžene Miyaviho na trávník, aby splnil jeho požadavek. Zastaví se pohledem o něco déle na Rukim, jak kdyby se chtěl ujistit, že je všechno v pořádku, usměje se na něj,  než se otočí k ostatním.
"Takže panstvo, dáme se do práce, máme jen dvě hodiny a já nerad marním čas." Zahlásí pevným hlasem a  vyzve je, aby se seřadili a mohli se pořádně protáhnout. Neobejde se to bez napomínání a další menších trestů.
"Tak a teď si dáme fotbálek. Hm. Já budu kapitán a Aoi druhý." Ohlédne se na něj.
"Tak si vybírej, máš na to nárok." Zasměje se upřímně a mávne paží směrem ke klukům. Někteří se tváří nadšeně, jiní o něco méně.