Hromadné - Tak víš… eh, víte co? Já nechci! - Část 3.

(Ošetřovna, umývárna, Hydeho kabinet, parkoviště, jídelna)

Aoi, Ruki, Die

Celou cestu k Akiho pokoji přemýšlí nad jeho reakcí na nemocnici. Umí si domyslet, že nechce, aby se někdo šťoural v jeho pořezaných rukou, i když psychologa a léčení už má v podobě této školy. Jenže by spolu s ním museli nést taky spisy, doktoři by se zkoumavě dívali a jemu je jasné, že to je to, co Aki nezvládá. Viděl jeho nervozitu na ošetřovně, jen nepochopil, že je to kvůli němu a ne kvůli mladé, krásné holce. Aki ještě nemá vybaleno a hledá věci v kufrech, takže se s ním domluví, že si skočí k sobě pro vlastní. Taky hrál fotbal a ještě se neosprchoval. Nakonec se společně dostanou až do koupelny, kde ho opře o lavičku na odkládání věcí a sám si odloží svůj ručník a kosmetickou taštičku. Taky náhradní oblečení a pořádně si ho prohlédne. Přistihne se, že má u toho mírně otevřenou pusu.
"Lítal jsi tam jako tornádo, koukej skočit dovnitř." Kývne na něj bradou a nakonec mu dojde, co by mohlo být za problém, když nosí ty dlouhé rukávy. "Umm… Aki." Protáhne trochu.
"Já ty ruce viděl a… nepomyslím si o tom nic zlého, vážně." Zkusí to na něj s odzbrojující upřímností.
"Víš co? Vlezu tam první a vylezu, až budeš úplně oblečený, hm? Prostě na mě zavoláš." Navrhne mu. Nechce odejít, co kdyby se mu tu smekl? Hned by měl problémy. Jak řekne, tak začne konat a prostě si přes hlavu přetáhne zpocené tričko, odhodí ho na lavičku a ukáže tak celkem pevnou horní polovinu těla. Zuje si boty o paty, svlékne ponožky a s tím zbytkem se tak nějak pootočí. Napadne ho, že učitelé by se asi neměli svlékat před svými studenty… Nechá to teda, kde to je a přenese si to i s ručníkem ke sprše na háček. Vleze tam v kalhotech a po chvíli odtamtud vykoukne jen ruka s nimi a s prádlem a odhodí to někam na zem. Pak už se ozve jen zvuk dopadající vody.

"Jo, já vím." Ozve se Ruki. Matikáře zná, sice jenom z chodby, ale ví, koho budou mít a to bude to pravé peklo. Po škole o něm koluje dost historek a je to asi jediná osoba, ze které tu všichni mají fakt velký respekt. Dokonce se říkalo, že byl kdysi stejný hajzlík jako oni a zažil si svoje a teprve po tom se rozhodl v tom jiným klukům pomáhat, ale co tohle bylo za pomoc? Ale třeba to ani nebyla pravda. A pak zbystří a opravdu zvědavě se na Reitu podívá, protože tohle se u něj nestalo hodně dlouho.
"Ty máš motorku?" Vypadne z něj, ani mu nedojde, že mu potykal, protože ho najednou vidí v úplně jiném světle. Jako kluka ne zas o tolik staršího, než je sám, se kterým by na té motorce klidně jel a nechal si líbit pár vylomenin. Vylomenin – ne zlomenin!
"Teda vy… Vy." Opraví se honem a pak dojde na papír na záda.
"No já… to snad není moje starost, ne? Od toho mám rodiče." Namíří na ně, že se na něj vykašlali, hned má viníka! Jenže tou dobou už dřepí na žíněnce, Rei jde k němu a pak ho vytáhne na nohy, jak nějakou holku. Ruki v tu chvíli vytřeští oči, protože si ještě nikdo nedovolil přijít tak blízko a navíc spolu několik chvil zůstanou stát skoro v obětí. Odskočí od sebe jako na povel a on zírá na jeho záda, když zase mizí uvnitř.
"Jasně." Zamumlá vykolejeně a krotce, aniž by si to uvědomil a kluše za ním, poprat se se zbylými žíněnkami. To má z toho koukání na jeho zadek, teď vidí věci, které se nedějí!A on ROZHODNĚ NECHCE, aby se děly!

Die sebou prudce trhne, když se koupelnou rozlehne Hydův rozzlobený hlas a vykáže tak Miyaviho ven. Ten k jeho překvapení dokonce okamžitě poslechl, jako by Hyde uměl nějaká kouzla, která nikdo jiný ne. Die je ale natolik vykolejený, že vůbec nepostřehne jistou hrozbu a tím pádem podmínku, kterou Miyavi má, stejně jako to, že bude mít dostaveníčko s psychologem ještě dnes. Obrátí oči k Hydovi až ve chvíli, kdy k jeho uším dolehnou slova o tom, že to je v pořádku, ale pořád si drží ruku na hrudi a dýchá jako by zaběhl maraton.
"To je… v pořádku." Dostane ze sebe Die. Přece se nebude opírat o někoho, koho o hlavu převyšuje, to je divné. Odlepí se od zdi a zkusí jít sám, ale pravda je taková, že se mu ta hlava trochu točí. Jsou už venku, když je to silnější, než před chvílí, on hmátne po jeho ruce, prostě ji sevře ve své a zastaví se, aby se svět kolem něj ustálil. Nechce se mu k němu do kanclu, nechce se mu do poradny, ani o tom mluvit, ale ještě míň se mu chce mezi kluky, a tak přikývne. Hyde beztak všechno ví, to je asi každému jasné. Po cestě přes hřiště se všechno ustálí a jeho záchvat úzkosti je pryč. Najednou si připadá pitomě. Není dost silný ani na to, aby odpálkoval jednoho kluka. To si sám říká chlap? Je to strašné… jako by nestačilo, že se na sebe nemůže podívat do zrcadla fyzicky, teď už se sobě nelíbí ani po psychické stránce. Jde vedle Hyda mlčky, až dokud nejsou za dveřmi jeho kanceláře, kde se hned podezřívavě rozhlíží. Je tu hodně cítit jeho parfém.

Aki, Reita, Hyde

Má jít dovnitř?? Sundá věci před Aoiem? +On se snad úplně zbláznil.+ Proběhne naprosto vyděšeně Akimu hlavou a zarytě kouká do země, když jeho tváře mají barvu rajčete. Měl by si sundat triko, před někým jako jen a on? Ještě k tomu, když se mu líbí? Výborně, kudy může utéct? Bezděky mu pohled padne na dveře ale vzhledem k tomu, že by musel kolem něj a k obinadlu na své noze, to vzdá bez boje. Pak vysloví jeho jméno a tím ho donutí se na něj podívat.
"Já totiž no…" Jak mu to má jen říct?  A pak přijde Aoi se spásnou myšlenkou, že půjde první. Vnitřně se mu neskutečně uleví a trochu mu povolí ramena, která doteď choulil k sobě a v očích má jistou vděčnost. Jen do okamžiku, kdy se před ním začne svlékat. První na něj kouká s mírně pootevřenými rty, nějak se nemůže přinutit, aby na něj nezíral. Jestli z něj doteď nebyl úplně mimo, tak se to stalo právě ve chvíli, kdy si to triko přetáhl přes hlavu. Tak a odteď to bude mít před očima pořád a pravděpodobně nebude ani spát. Otočí se bez váhání zády k němu a promne si trochu zoufale tvář. Vždyť už se na něj už vůbec nemůže ani podívat, aby ho neviděl takhle.  A to může být v podstatě rád, že si nesundal i ty kalhoty, to už by se nejspíš úplně zbláznil. +Však už blázen jsi.+ Připomene si v duchu to co slýchával ve škole a skousne si ret, když zaslechne škrtnutí závěsu. Pak to vypadá, jak kdyby do něj uhodil blesk a rychle si přetáhne triko přes hlavu a co nejrychleji, vzhledem k noze zapluje do sprchy. Opře se zády o stěnu, svlékne i zbytek a vystrčí tak napůl nohu ven, aby si nenamočil obinadlo. Nezdržuje se tam vůbec dlouhou. Co kdyby náhodou Aoi vyšel ven. Jenže jakmile stojí venku ze sprchy a natahuje si kalhoty, vpadne dovnitř pár starších kluků.
"Hele prcci jsou tady." Ozve se hlas jednoho a zakotví pohledem na jeho rukou.
"Zkoušel ses prošpikovat?" Dobírá si ho druhý. Očividně si myslí, že ve sprše je někdo stejně starý jako Aki.
"Ne nezkoušel." Pípne tiše na svou obranu ale to spíš žalostné.Triko si tiskne k bledému hrudníku a mokré vlasy mu lemují vyděšenou tvář.

Rei se zamyslí nad jeho odpovědí ohledně papíru. Mohl by si škaredě ublížit, kdyby musel sportovat a nesměl. Mračí se nad tím ještě chvíli, když společně táhnout jednu žíněnku.
"Víš co, zeptám se na ten papír...Haido možná bude vědět, jak se k němu dostat." Prohodí jako první zamyšleně a rozhodně to nemá v plánu nechat jen tak být.
"Mohlo by se ti něco stát a to si na triko nevezmu." Ujistí ho ještě a pak se upřímně usměje. To, že mu tykl nechá zatím být. Ono se to u něj občas stává, když s kluky hraje fotbal. Je na to vlastně zvyklý a pokud to nepřesáhne určitou hranici, nebývá to problém.
"Máš rád motorky?" Zeptá se ho a v očích mu zasvítí. Možná, že tohle by mohlo být téma, které by mu trochu otevřelo cestu k němu. Vždycky je nějaký způsob, jak se těm klukům dostat do hlavy. Je to potřeba , pokud s nimi mají  pracovat. Rei si momentálně vůbec nepřipouští, že ten zájem je možná o trochu větší, než u kohokoliv jiného.
"Můžeme se na ni jít mrknout. To snad ještě stihneme před obědem. Stojí za tělocvičnou." Navrhne mu s naprostým klidem. Potřeboval by sice sprchu ale tu si může dát pak. On v tom vidí příležitost a tu nesmí zahodit, když s ním navázal řeč. +Možná bys mohl trochu brzdit Reito!+ Proběhne mu hlavou ale tuhle myšlenku zatlačí někam hodně hluboko. 

"Ano, to bude v pořádku. Postarám se o to." Ujistí ho pevným hlasem Hyde ale zároveň je v něm patrná jistá měkkost, když se Die odlepí od zdi a opravdu ho vezme za ruku. Koutky se mu zvednou trochu nahoru.
"Nemusíme o tom mluvit, rozhodně ne hned." Dodá ještě, když společně s ním dojde až do své kanceláře. Uvnitř je to moderně zařízené ale všechno zároveň vypadá hodně pohodlně. Velký stůl je hned před obrovským oknem u něj pohodlně křesílko, kde rád sedává s nohama na stole a kouká po očku ven. Celkem draze vypadající přehrávač a k tomu skříň plná CDček. Prostě miluje hudbu, pouští si jí často a taky s ní hodně pracuje, co se jeho oboru týče. Dovede ho až ke kožené pohovce, která je tak akorát pro jednoho člověka a anatomicky tvarovaná, tam ho usadí a přidřepne k němu, aby mu koukl znovu do tváře.
"Mám návrh. Za těmi dveřmi je takový můj malý kutloch. Je tam i koupelna se sprchou. Takže…půjdeš tam, osprchuješ se a já ti zatím přinesu nějaké čisté oblečení Určitě něco najdu, aby ti to padlo hm? K tomu ti přinesu i oběd a v klidu se najíš. Neber to jako sezení ani nic podobného, to nás čeká až zítra. Ber to jako bonus za dobré chování třeba." Prohodí s naprostým klidem a pobaveně na něj mrkne.
"Co rád posloucháš hm? Něco vybereme, mám toho tu spoustu a pak půjdu. Jenom se vedle moc nerozhlížej, jsem hrozný bordelář." Uchechtne se sám nad sebou, než se zvedne a přejde ke skříni, kterou otevře. Těch nosičů je tam snad tuna.
"Rock, metal nebo třeba country?" Otočí se na něj s pobaveným výrazem a pobídne ho gestem ruky, aby se přišel podívat. Potřebuje ho nutně nějak rozptýlit, aby měl pocit, že tady je v bezpečí, pak se mu sem bude chodit líp. Je to přece jeho práce a o něj má obzvlášť starost. +Není to až příliš? Ne, vůbec ne!+

Aoi, Ruki, Die

Aoi si dopřává klidnou, dlouhou sprchu, když pokradmu poslouchá zvuky od vedle. Ví, že Aki už je uvnitř a taky, že dost spěchal, ale jen se pro sebe usměje. Je taková malá křepelička, stačí pohled a celý se schoulí a v něm to probouzí hodně ochranitelských pocitů. A ty se vyhoupnou na level tisíc, když se dveře do koupelny otevřou, vstoupí hned několik osob a rovnou se do Akiho navezou. To je to poslední, co by tady měl šikanovaný kluk zažívat. Aoi se zamračí, vypne vodu, vytáhne ven ruku, aby si vzal ručník a kalhoty. Triko mu spadne a rovnou do nacákané vody na zemi, ale to je mu teď jedno. Chvíli se do toho souká a pak vystoupí ven ze sprchy. Nemůžou ho znát, ale na lavičce leží jeho visačka se jménem a zařazením. Kývne k ní bradou, aby si jí všimli. +Tohle bylo taky neuvážené, mohli mi jí sebrat.+ Napadne ho. Jeden den a už se nadělal několika kopanců. Postaví se vedle Akiho a tváří se jako bůh pomsty.
"Padejte odsud teď není čas na sprchy, kdo vás měl mít na dohled? Pochybuju, že ví, že jste tady." Nedá jim šanci dál rozvíjet téma Akiho rukou. Vlastně je za to úmyslně nenapomíná, aby se v tom víc neplácali. Kluci se tváří zaskočeně a taky podezřívavě jako by nevěřili, že Aoi je nová autorita, ale visačka je jasný důkaz a tak se odsud zase odklidí. Aoi si vůbec není jistý, že si s tím poradil jak měl a už vůbec neví, zda to na sebe práskat a ptát se na rady. Aki nevypadá jako někdo, kdo by si na něj stěžoval, ale oni ano, no snad je to nenapadne. Uh, tohle bude náročnější práce, než si myslel.
"Půjdeme na oběd." Řekne Akimu možná trochu tvrději, než chtěl, protože ho fakt naštvali. Celý den ho s sebou vodí jako by měl na starost jen jeho, jenže… dojde mu to až teď. +Tam se s ním rozloučím.+ Uloží si v duchu a dooblékne se. Pak se na něj otočí s novým úsměvem a uvidí ho, jak tam pořád stojí a tiskne k sobě to tričko. Je tak vystrašený… měl by ho obejmout. Ne neměl!!!!!
"Aki-ch… kun." Opraví se, když k němu přejde, tričko mu vyplete z prstů a přetáhne mu ho přes hlavu.
"Kašli na ně." Hlesne k němu radu nad zlato. +Studoval jsi vůbec?+

Ruki se znovu zatváří velmi překvapeně, když mu Reita slíbí papír. Kdyby nemusel zdaleka tolik cvičit, to by se mu fakt líbilo, ale nikdy by ho nenapadlo, že zrovna tělocvikář nebude vymáhat opak. On vlastně neví, jak moc by si mohl ublížit, když s tím byl naposledy u doktora, byl na to moc mladý a spoléhal, že to vědí rodiče.
"Díky." Hlesne a dělá na sebe obličeje typu Reita má úžeh. A pak se ušklíbne. Jasně, jde mu jen o svoje krytá záda, tak to je!!! Jenže Rei ho vykolejí znovu, když mu navrhne, že by se na motorku šli podívat a dokonce teď hned. Uvrhne na něj oči plné hvězd a naprosto krotkého a najednou milého výrazu. Přestal se úplně hlídat. Přikývne a nikdy nedával žíněnky na místo tak rychle jako v tuhle chvíli. Za chvíli už po jeho boku kráčí školou ven a vrhá pohledy po spolužácích. Vypadá u toho jako královna plesu a pyšně zvedá bradu. Pcha, ti looseři vůbec nevědí!!! Obejdou spolu plot dozadu, kde vůbec nikdo není a kde se hrdě leskne ten jeho namáčklý stroj.

Málem se k ní rozeběhne a jak jsou u ní, pohladí dlaněmi sedlo. Pak si přidřepne, prohlédne si její bok a všechny naleštěné plochy. Hned by se svezl.
"Nerozumím jim, nikdy nikdo žádnou doma neměl, ale… líbí se mi. Vždycky se koukám, když jedou kolem." Řekne mu zcela uvolněně, když si zase stoupne a zkusmo oplete prsty kolem řidítek, jen zmáčknout plyn a udělat hn hnnnnnnn!!!! Nadšeně se po něm ohlédne a poprvé snad od té chvíle, co je tady, se zářivě usměje.

To lehátko pro pacienty je do očí bijící, mají ho všude, ale stejně se na něj nechá posadit a snaží se poskládat si v hlavě, jak to tady na něj působí. Je z toho trošku vystrašený, ale Hyde mu slibuje, že mluvit nemusí a navíc, že se o všechno postará. Měl by mu nejspíš zkusit věřit.
"Dobře." Hlesne Die. Nechce se chovat jako holka, jenže nedokáže přeprat sám sebe. Shlédne dolů na něj, ani si neuvědomí, že Hyde ho schválně umístil nahoru a sebe dolů, aby trochu otočil jejich role, ale jak padne slovo kutloch, střelí tam očima a napadne ho jen jediná věc. Úplně pitomě, ale má to v hlavě hrozně pomotané. Mírně se mu zachvějí prsty, ale zdravý rozum mu říká, že tohle je fakt pěkně mimo úvaha a znovu kývne.
"Tak jo." +To je normální, že se tady lidi sprchují a tak? Asi jo… nějaký psychologický přístup.+ Zhodnotí si to sám pro sebe a provází ho pohledem, když jde Hyde ke skříni. U toho country se mu jemně zvednou koutky, skoro něžně a oči mu změknou. Pak sám vstane a dojde k jeho zádům, aby si Cdčka prohlédl. Poklepe na jedno prstem s rukou nataženou přes jeho rameno a pak se vydá sám od sebe do té jeho místnosti. Otevře opatrně dveře a rozhlédne se. Je tam hodně jeho osobních věcí a fakt strašný bordel. Pobaveně se zasměje. Nelhal. A jak ho do teď viděl dokonalého, Hyde dostane trochu přirozenější tvary. Sympatické tvary. Jako první se přiměje nesondovat mu tady, zvolna se svlékne a uslyší klapnout dveře, jak Hyde odešel. Má pro sebe dost času a nakonec vyjde ven, zamotaný do půjčeného ručníku, který má až kolem ramen. Ještě, že je dost velký. Mokré dlouhé vlasy se mu klikatí po zádech, teče z nich plno vody a on si zase začne prohlížet všechno, co je k vidění. Zatím se nemá do čeho oblékat, ale to není to, co ho trápí. Jeho trápí, že nevypadá dost dobře a taky… plno jiných strašáků ohledně sebe. Popojde k posteli a zvedne z ní plyšového ptakopyska. Pobaveně vtáhne rty dovnitř.

Aki, Reita, Hyde

Aki sebou trhne, když zaslechne škrtnutí závěsu a vedle něj se objeví Aoi. Sálá z něj něco nepopsatelného, a když se za něj postaví upírá oči spíš na něj a ne na kluky. Začíná se v tom slušně plácat, snad mnohem hůř, než ze začátku a teď už mu pomalu maluje na hruď velké esko jako nějakému hrdinovi. Takhle se za něj nikdo nikdo nepostavil ale ti kluci měli přece pravdu, svým způsobem. Tak si to ukládá do hlavy a stejně by se nejraději někam zavřel a udělal to znovu. Už jenom pro ten pocit, jak trocha bolesti dokáže odplavit to, co se v jeho nitru ukrývá a co si sebou nese už několik let. Pramínek krve…jak kdyby díky tomu odplouvalo to nejhorší a jemu by se ulevilo. Ztrácí se ve své vlastní hlavě, stojí na místě bez pohybu a kouká před sebe na zavírající se dveře od umývárny. Ani si skoro nevšiml, že se Aoi už oblékl. Jak kdyby od té chvilky, kdy na něj koukal, neuplynula ani sekunda, natolik se sám v sobě ztratil. Procitne až ve chvíli, kdy se objeví proti němu a bere mu triko z rukou. Skoro by se s ním přetahoval, jak ho nechce pustit, povolí ve chvíli, kdy mu dojde, že se Aoi málem přeřekl a omluvně sklopí pohled k zemi a obejme se pažemi. Dělá to automaticky, bez váhání, jak moc se před ním stydí. Vždyť se před těmi kluky ani nedokázal bránit, zase to za něj musel udělat někdo jiný. Rychle se nasouká do trika, když mu ho přetáhne přes hlavu a znovu k němu zvedne oči plné směsi strachu a důvěry v jeho osobu. Měl hrozný strach, že se situace ze staré školy bude opakovat.
"Já…" Chtěl mu říct, že to ví, že by si z toho neměl dělat hlavu ale když ono to prostě nejde. Dusí toho v sobě tolik, že stačí jen jediné rýpnutí a tu chabou hradbičku, kterou si v sobě vybudoval, sfouknou jak domeček z karet a i ten je stabilnější. Najednou mu to v hlavě přepne úplně jiným způsobem a místo toho, aby mu poděkoval, udělá krok blíž a prostě ho obejme. Hrozně mu chybí táta, neskutečně mu chybí máma, neměl by fňukat je přece velký ale…Stiskne víčka pevně k sobě, než mu úplně dojde, co to vlastně udělal.
"Promiňte já…jdu na ten oběd." Zamumlá, jakmile se od něj spěšně odtáhne a málem se znovu přerazí, když se ho snaží obejít a co nejrychleji zmizet, bolavá noha nebo ne. Už je zase rudý jak rak a to, že za sebou nechává všechny svoje věci. To je to poslední, na co momentálně myslí.+Bude si o mě myslet, že jsem ufňukané dítě a vlastně má pravdu.+ Proběhne mu hlavou.

Rei už mu chtěl říct, že nemá vůbec za co. Vždyť zdraví je na první místě, to je jasné. Zarazí se ale v půli pohybu, když vidí jaký pohled na něj hodí.+To z toho má vážně takovou radost?+Proběhne mu hlavou trochu nechápavě. Někdy si stojí na vedení. Ani ve snu by ho nenapadlo, že stačí jen jeho motorka a mohl by udělat takový pokrok asi za patnáct minut i s cestou. Ani by si to uvědomil věnuje mu široký úsměv. Hledí na něj možná o chvilku déle, než by měl, když klesne pohledem na jeho milý výraz.+Ten mu hrozně sluší.+ Zarazí se nad vlastní myšlenkou a raději se věnuje zamykání nářaďovny a pak i tělocvičny. Vůbec nechápe, co se to s ním děje. Má doma holku a navíc, Ruki je jeho student, na tohle by neměl myslet ani náhodou! Po cestě ho po očku sleduje, jak se tváři a směje se mu, aspoň ve své hlavě. Skoro jako by byl hrdý na to, že jde s ním někam. Bože, to jsou zase myšlenky. Jakmile mu ale padne pohled na jeho motorku, přestane se v tom hrabat a víc to pitvat. Je to jeho rudá kráska, společně s černou a šedou barvou to dává ten pravý koktejl, který miluje. Nedal by ji z nic na světe a ano, je to další předmět častých hádek s Yuki. Nemá ji ráda, protože on ji má rád. Prostě na hlavu.
"Je to Kawasaki ninja ZX-10R …jeto tisícovka. Škube to cesty." Pochlubí se a už svítí v očích i jemu. Je jasné, že tohle je jeho miláček a taky podle toho vypadá. Nikde žádná oděrka a hezky se leskne. Tráví u ní většinu volného času a to e možná taky trochu problém. Koukne na něj, jak se zářivě usmívá a už se kření taky jako už dlouho ne.
"Hm mám nápad. Pokaždé, když vaše skupina vyhraje bodování, svezu tě. Ale  musím první zjistit, jestli je to vůbec reálné." Upozorní ho, že mu to zatím neslibuje. Hyde si potrpí na motivaci, tak proč by tohle nemohla být motivace pro Rukiho hm?

Hyde trpělivě vyčkává, jestli Die vstane a půjde se taky podívat. Nechává pracovat jeho zvědavost, možná taky touhu vybrat si opravdu sám a stočí tvář trochu stranou, když už je za jeho zády. Mírně se pousměje, doufal, že to zabere a povedlo se.  Pootočí se horní polovinou těla směrem k paži přes své rameno a najednou mu dojde, jak je proti němu vysoký. Měl tyhle typy rád, vůbec mu nevadilo, že musel okoukat nahoru, právě naopak. +Haido.+ Napomene se v duchu, jakým směrem se jeho myšlenky ubírají a pustí CDčko, které si vybral. Než se otočí, je Die už pryč. Chvíli kouká na dveře do svého malého kutlochu a přemýšlí, jestli tam nenechal válet nic, co by neměl. No žádné spodky tam pravděpodobně neuvidí a to je dobře. Zavrtí sám nad sebou hlavou a snaží se přesvědčit, že si tam dneska uklidí, no vážně. Trvá mu to chvíli, než sežene oblečení. Není to nic moc, obyčejné užší černé kalhoty a temně rudé volnější triko. Na výběr toho moc nebylo ale je rád, že se mu podařilo ukořistit vůbec něco. Vyzvedne sobě i jemu oběd a zamíří zpátky, neustále se mírně usmívá. Loktem otevře dveře a patou je zase zabouchne. Die ještě vůbec nevidí, takže budu pravděpodobně uvnitř. Odloží oběd na stůl a pootevře dveře, ještě do nich ale nenahlédne.
"Můžu?" Zeptá se opatrně a počká na ujištění, než vejde zrovna ve chvíli, kdy má v rukou jeho ptakopyska.
"Ehm to je Bruno. Hlídá mi to tady." Pokrčí s naprosto nevinným výrazem rameny a skoro by mu ho vytrhl a přitiskl k sobě.+Tolik k psychologii, no nic.+
"Támhle mám ještě deku s plyšovou hlavou, jestli se ti líbí Bruno, bude se ti líbit taky." Zasměje se sám sobě a protočí nad tím oči v sloup.
"No jo pořád na to nejsem ještě dost starý.+Nejsem starý vůbec!!+ Hmm, přinesl jsem ti to oblečení a vedle máš oběd. Páni, má opravdu krásné dlouhé vlasy. Až mě mrzí, že jsem se nechal ostříhat. No nic. Oblékni se a já ještě vylovím něco k pití." Dodá ještě a rozhozením rukama, než se otočí a zamíří do vedlejší místnosti.
"Klidně si Bruna vezmi sebou, jestli se ti líbí. Moc toho nenamluví ale to je myslím spíš dobře, mohl bych ztratit tvář, kdyby vykládal, jak si zpívám ve sprše." Mluví dál, i když už je vedle a vyloví talířky a krabici s džusem.
"No, bude to muset stačit." Prohodí si pro sebe, když to všechno nachystá na svůj pracovní stůl, ze kterého odhrne papíry na jednu hromadu. Sám se diví, že s podobným ehm systémem zvládl vůbec dostudovat.
"Pospěš si nebo to budeš mít jak psí čumák." Popožene ho měkce.

 Aoi, Ruki, Die

Sleduje Akiho, jak si dooblékne tričko a všechny emoce, které si v něm může číst s ním hýbají víc, než by měly. Měl by si od svých svěřenců držet odstup, nebrat si to s sebou a už vůbec ne domů nebo někam po pracovní době. Jak se zavřou dveře kabinetu, zavře se i všechno, co je uvnitř školy, tak je to učili. Jenže... Jeho strach, jeho křehkost, rozechvělý hlas. Aoi se mírně a starostlivě mračí, ale vůbec nečeká, že by ho Aki mohl obejmout a ono se to stane. Ruce mu automaticky vylétnou nahoru, když sevřou jeho tělo a přivinou ho k sobě. Několik dlouhých chvil prostě setrvávají tak jak jsou, v koupelně je naprosté ticho a občas se ozve odkápnutí vody z používaného kohoutku nebo z toho, jak se sráží pára na kachličkách. Aoiho rty jsou jemně pootevřené a oči do široka hledí před sebe, jak si vůbec není jistý, co je to za koktejl, co uvnitř sebe cítí. Jestli to takhle bude mít s nimi se všemi, tak mu přeskočí, jenže… nikdo jiný takový křehký ptáček není, o tom je přesvědčený. Aki se od něj odtáhne a najednou zčervená a začne se omlouvat. Aoimu se zvednou koutky rtů nahoru a pootočí za ním tvář, jak ho Aki chce obejít, ale dojde na jeho poraněný kotník, klopýtne a Aoiho ruce vystřelí podruhé, když ho zachytí a udrží na nohou.
"Opatrně, prosím tě." Rozesměje se tiše, narovná ho a zavrtí hlavou.
"Tohle tady necháš?" Připomene mu jeho věci, ale přejde k nim, aby mu je podal do rukou. Sám se dooblékne, posbírá ty svoje a nabídne mu rámě.
"Chyť se a já tě tam dovedu hm? Ta sestřička ti měla dát i nějaké berle." Prohodí a společně vyjdou z koupelny. Na chodbách i v jídelně už je plno studentů a on ho usadí k jednomu ze stolů, který je poblíž toho učitelského. Prostě proto, aby ho měl na očích. Pak si odchytí jednoho z ostatních a požádá ho, aby Akimu donesl oběd, protože je zraněný.
"Tak se uvidíme na hodině, Aki-chan." Rozloučí se s ním mávnutím a úsměvem a svoje druhé přeřeknutí si už vůbec neuvědomí. Pak odejde do fronty, aby nakrmil sám sebe.

Ruki si nechá vysvětlit, co že to je za motorku a pak si poslechne jeho návrh. Ještě před tím, než mu dojde, že nesmí z areálu školy jinak, než na školní výlet se ihned zamračí. Obrátí k němu obličej, pořád ještě dřepí u boku motorky a rozježeně spustí.
"Có? Co to je za podmínku? Jak je mám já přinutit, aby dělali co nejvíc, hn? To teda pěkně není fér! Takové podmínky, co nemůžu splnit a ovlivnit!" Zlobí se na něj, místo aby byl rád, že tady ta možnost vůbec je. Ale on by tak chtěl jet a to hned. Postaví se do stoje, i když mu to není nic platné a vykročí k němu, aby se mu mohl podívat do očí zblízka.
"To je slušná taktika, donutit mě poslouchat, i když víš, že žádné projížďky nikdy nebudou. Tak víš… eh, víte co? Já nechci!" Uzavře to, rozhodí ohnivě rukama a mine ho s bradou ještě výš než před tím, aby mohl oddupat zpět do školy a na oběd, který mu teď vůbec nebude chutnat! A navíc – oni sami nikam nesměli, to proto, kdyby chtěl někdo z nich utíkat. Škola byla umístěna v horách, několik dní pěšky do nejbližšího místa a bez jakékoliv dopravy. Kdokoliv, kdo zdrhne, riskuje, že se v horách ztratí a něco zlého se mu stane a dost to fungovalo. Moc takových zajíců tady nebylo a ten zbytek vždycky našli a přivedli. Vězení to je!!! Jak by mohl s Reitou jezdit po silnicích sem a tam? Tseh a on se nechal nachytat! Ještě jednou se lítostivě ohlédne za motorkou, ne za ním, za motorkou!

Die sebou přistiženě trhne, když se dveře otevřou a za nimi se ozve Hydův hlas, ale naštěstí to zdá se nijak nevadí, že má v rukou jednu z jeho věcí.
"Promiňte." Řekne a chce ho odložit, ale pak mu koutky cuknou, když se dozví ptakopyskovo jméno. Pak se podívá tam, kam mu ukazuje a uvidí i tu deku. On s tím doopravdy spí? Zkoumavě pozvedne obočí, když vrátí svůj pohled k němu a ptakopyska konečně odloží. Poděkuje mu za oblečení a mírně se začervená, když mu Hyde pochválí vlasy. Snaží se s ním hodně mluvit, ale on pořád není schopný překonat jakousi zaraženou slušnou hranici a něco mu na to zvídavě odpovídat. Snaží si ho představit s vlasy ještě delšími než teď a ta představa se mu opravdu líbí. Taky je na to zatížený, jinak by to nenosil. Hyde vyjde zase ven, ale mluví dál a tentokrát už se Die doopravdy rozesměje. Prý ztratit tvář? Uvidí ho živě před očima i v té sprše a… zrudne po druhé. Raději se honem oblékne a plyšáka tam nechá. Zrovna vychází ven, když ho Hyde zády k němu popožene, Die umí být velmi tichý, když chce a ocitne se v podstatě po jeho boku, aniž by si ho Hyde všiml. Přehodí si mokré vlasy přes jedno rameno a prohlédne si, co mají dnes k jídlu. Je přesvědčený o tom, že by mu stačila jenom polévka, všechno to nikdy nemá šanci sníst. V jídelně se to lépe maskuje a tajně odnáší… Usedne ke stolu, prohlédne si kopu papírů, co málem přepadávají na zem a horečně uvažuje, jestli se kytky dají zalévat směsí na kari. Nakonec se rozhodne polévku rovnou minout a přitáhne si druhý chod blíž k sobě.
"Dobrou chuť." Popřeje mu tiše.