Hromadné - Pane bože pořád nějaká romantika! Kde je Kaz? - Část 4.

(Kazův squat)

Aoi, Kai, Ruki

Ruki se na okamžik odtrhne a přikrotne, když se mu zblízka podívá do očí po oznámení, že dneska se rozhodně svítí. Promne rty o sebe, ale neprotestuje. Jednou to přijít muselo, ale srdce se mu z toho hrozně rozbuší. Hlasitě vydechne, když Rei stiskne jeho zadek a přimáčkne ho tak víc ke svému už vzrušenému tělu. I Ruki je vzrušený, protože po posledním zážitku měl hodně divokých snů a všechny se týkaly jenom jich dvou a všeho možného, co spolu dělali. Vždycky mu nejvíc a nejbolestněji chybí, když jsou spolu, protože mu plně dochází, co později nebude mít u sebe. Pevně se ho chytí, když ho Rei zvedne a svými stehny stiskne jeho boky. Moc se mu tyhle projevy jeho mužnosti líbí a za neustálých polibků se jím nechá odnést k pohovce. Málem se oba přerazí, ale brzy už mu sedí na klíně, na zátylku boří ruce do jeho vlasů a jejich polibky nabírají hodně divoké obrátky. Ucítí jeho dlaně pod svým trikem.
"Ty to chceš vážně udělat? Úplně celé? To nestihneme..." Vydechne a začervená se, když se už zase utápí v jeho očích, ale tolik mu schází všechna jeho pozornost. "Ode dveří je sem skoro vidět." Řekne ještě, ale sám už klesá rukama po jeho těle a vsune je pod Reitovo tričko, aby si osahal ty perfektní břišáky. Vydechne rozechvělým vzrušením, zase se mírně poodtáhne a přetáhne mu to tričko přes hlavu. Neubrání se dlouhým pohledům, i když se se stydlivým polykáním zrovna se potýká se zapínáním jeho kalhot. Jde po něm jako piraňa, to je hrozné… hrozně vzrušující.

+Jasně.+ Řekne si Kai v duchu a stiskne rty jako školák u tabule, když mu Kaz řekne, ať nedělá cavyky.
"To se mi ulevilo, ani jsem nevěděl, jak mu to říct… nepoužil jsem ho." Vysvětlí mu, ale s tím, že je to pro každého něco jiného ho vykolejí. Jak má poznat, co je to, co chce Uru, aniž by se ho zeptal? Chtěl s něčím přijít a odrovnat ho. Vtáhne spodní ret a těká mezi prodavačem a Kazem očima.
"No my jsme to… zkoušeli..." Doluje ze sebe. +Ale málo!+ Pak zrudne ještě víc a přikývne. To zatím dělá! Nic na sucho! Teď už vůbec ne!
"Takže gel ano?" Rozhodí rukama. +Já ho ale nechal v šuplíku!!!+ A je průšvih, určitě je průšvih. Nechal ho v šuplíku, on ho tam opravdu nechal. U mámy v nočním stolku a ty kondomy taky. Doslova zbledne na místě. Najde je...a bude se ptát. Zděšení se mu asi odrazí i ve tváři, ale Kaz zrovna ořvává prodavače a on se chtě nechtě rozesměje. Když padne objednávka, už se řehtá na celé kolo, ale má plnou hlavu toho, že nechal celý svůj malý nákup u mámy v ložnici!!!
"Kazi? Můžeme k vám přijít bydlet? Myslím jako… brzo?" Zatváří se jako nevinnost sama, když si přebírá igelitky s jídlem a lidi ve frontě za nimi nechápou.

Aoi chápavě pokývá hlavou. Je pravda, že on je prostě o něco starší a minimálně maturitu má za sebou, ale oni ani jeden, natož Ruki.
"Myslíš, že by to bylo nutné, mít kam jít? Že by tě máma vyhodila?" Zeptá se. Jeho táta skoro vyhodil, ale věřil, že by zase vyměkl, kdyby ho Aoi požádal.
"To chápu, myslím, že v tomhle směru by mohla být hrdá na to, jak tě vychovala." Povzbudivě se na něj usměje, ale pak si povzdechne a chvíli jde mlčky.
"Pro některé lidi to bohužel špatné je a těch je pořád většina. Někdo si myslí, že jsi nemocný, druhý, že to je genetická vada, další, že je to prostě zhýralé a hnusné. Když jsem o tom uvažoval, říkal jsem si, že jsem zvyklý vodit krásnou holku a sklízet obdivné pohledy a teď mám nevšedního kluka a otáčejí se za mnou jenom znechuceně… není to jednoduché, tohle všechno přijmout, ale… láska je prostě láska, neptá se. Myslím, Uru-chan… že i když to odložíš sebe víc, jednou tě to dožene a stejně uděláš něco, abyste mohli být spolu. Jen buď připravený, že to může bolet. Nikdo nechce, aby ho odmítla rodina. Ale třeba tě nic takového nepotká, jaká je tvoje máma?" Pokusí se to otočit na pozitivní notu.
"Uru-chan? Dost to pro mě znamená, že ses mi rozhodl svěřit. Arigato." Mírně se mu pokloní, když se pomalu pootočí na cestu zpět a on vytáhne z kapsy bundy cigára.
"Dáme si, než přijdou?" Nabídne mu a s povzdechem se podívá do oken nad nimi.
"Měli jsme si s nimi domluvit nějaký signál, teď tady umrzneme." Brzy vydechne obláček dýmu a obejme svoje tělo rukama.

Reita, Kaz, Uruha

"Počkají, chvíli to vydrží." Zamumlá Reita do jeho rtů, protože jeho mozek už se stěhuje úplně do jiných partií, které už jsou připravené snad na cokoliv. Nedokáže vůbec uvažovat nad tím, že je venku zima a že chudáci musí mrznout, zatím co jim je taky hezky teploučko a za chvíli jim bude jistě i horko. Chtěl se ještě nadechnout, aby mohl něco říct, možná ho ujistit, že kluci určitě nepřijdou dřív, než jim dají vědět ale ono to v podstatě není potřeba, protože Ruki už se potýká se zapínáním jeho kalhot. Koutky se mu vyhoupnou nahoru a začne dělat to samé. Z tohohle už není cesta zpět, na to jsou spolu příliš málo.  Hned jak se mu povede poprat se zapínáním, přetáhne mu triko přes hlavu a krátce sjede jeho nahý hrudník s potěšením v očích. Minule si to příliš neužil, byla tma ale tentokrát na něj vidí úplně dokonale.
"Tohle už přede mnou neschovávej." Řekne hlasem podbarveným touhou a poplácá ho po stehnech, které i krátce stiskne, aby vstal a on ho mohl zbavit kalhot i prádla najednou. Ani se nepozastaví nad tím, jak rychle dokáže v jeho přítomnosti zapomenout na okolí. Se smíchem se poperou o svlékání jeho přebytečných svršků a pak si ho přitáhne znovu na svůj klín, když se usadí zpátky na pohovku.
"Jsi neskutečný." Broukne do ticha, jak kdyby za to celé mohl Ruki a nebyl to jeho nápad. Znovu si uzme jeho rty s daleko větší intenzitou, než předtím a protáhne dlaň k jeho chloubě, kterou několikrát dráždivě pohladí. Nakonec se přece jen odtáhne, aby si mohl naslinit prsty a zamíří s nimi mezi Rukiho dokonalé polovičky a dotkne se jej přesně v těch místech, kam se má za chvíli v plánu dostat.

Kaz se po chvíli opře bokem o stěnu vedle okýnka a s pozvednutým obočím sleduje, jak ze sebe Kai doluje detaily a on se u toho pochechtává. Tohle ho rozhodně baví, asi si zařídí poradnu a bude se u toho královsky bavit.
"Hele je to lepší ale ne vždycky se to stíhá. Počítám, že vy to ještě nějaký pátek stíhat nebudete." Zasměje se upřímně. +My taky ještě nejspíš ne.+ Proběhne mu hlavou a rozesměje se znovu. K tomu ještě přibude Kaiův smích a nikdo v okolí z nich očividně nechápe. No co, ať si trhnout, hlavně, že to chápou oni dva. Zrovna se natahuje po pár igelitkách, když mu málem upadnou na zem, jakmile mu docvakne, na co se ho Kai ptá.
"By-…co?" Kouká na něj jak tele na nová vrata a snaží se pochytat ucha, aby to nevyválel na chodníku před okýnkem.
"Jako s námi další dva?" Mrká na něj nechápavě, jak kdyby si to nedokázal dát dohromady.
"Jako já, Aoi, Henry ty a Kočičák?“ Ujišťuje se pořád stejně zmateně a hledá další cigáro, protože tohle musí rozhodně rozdýchat.
"Tak to abych hledal větší bejvák." +Ty jsi magor, za chvíli budeš pořizovat vilu, abyste se tam vešli všichni, celá rodinka.+ Ztratí se ve svých vlastních myšlenkách.
"Proč?" Zeptá se ho nakonec rezignovaně, jak kdyby se smiřoval s tím, že to už tak bude.

Uru dlouze vydechne, když se hovor stočí k jeho mámě. Sám neví, jak by mohla reagovat, možná by je nakonec nevyhodila ale…kdo by tam dokázal v tom dusnu žít.
"Já nevím, možná by to nakonec skousla ale sledovat ty pohledy. Vědět, že si představovala úplně něco jiného a že zklamaná, dá se to vůbec?" Nadhodí další myšlenkové pochody ve své hlavě. Ne, Kaie se vzdát nechce ale zároveň by rád našel nějaké nejmíň bolestivé řešení pro všechny.
"Díky je to fajn slyšet, možná by to tak taky viděla, až by to…vstřebala." Uchechtne se ale moc  veselého v tom není, je vidět, že ho to hodně tíží.
"Vím, že to bude složité a že to bude ze začátku strašně těžké ale myslím si, že bychom to společně zvládli víš. Já tomu vážně věřím. Vy jste to taky zvládli." Upře na něj své oči a je vidět, že je za ten vzor v podstatě má. Stalo se to ani neví jak.
"Moje máma je v pohodě, vždycky mi všechno dovolila dokud jsem měl splněno ale tohle je myslím proti jejímu přesvědčení. Nikdy jsme podobné věci neprobírali. Mám ale pocit, že si mě představuje za pár let po škole s nějakou holkou a rodinou. Ostatně tak to má většina." Pokrčí krátce rameny, ani vlastně neví, kam až došli ale jedno ví určitě. Pokud bude mít něco na srdci a s něčím poradit půjde vždycky za ním. Mluví se mu s ním vážně dobře a dokáže být otevřený a upřímný. S Kaiem už to taky probírali ale on prostě potřeboval i názor někoho jiného a jiný pohled na věc, hlavně od člověka, který si tím prošel.
"Myslím, že lepší osobu bych si těžko vybral." Ujistí ho naprosto vážně o tom, jak to vnímá a oplatí mu úklonu, ve které je v podstatě i poděkování.
"Určitě, stejně bych měl za chvíli absťák." Sotva slyšitelně mu poděkuje, když si vezme nabízenou cigaretu.
"Myslím, že jim můžeme zkusit zavolat ale ještě bych jim chvíli dal. Neodkážu si představit mít to jako oni, musí to být k zbláznění."

Aoi, Kai, Ruki

Ruki věnuje Reitovi skoro plachý úsměv, ale poslechne ho a vstane na nohy, aby ze sebe mohl svléknout kalhot i prádlo. Tohle je jeden z těch okamžiků, kdy se začne zase celkem hodně stydět, ale brzy je zpět na Reitově klíně a dozví se, jak neskutečný pro něho je. Omámeně se pousměje a zajede mu prsty do vlasů na spáncích, když se znovu políbí. Celý se silně zachvěje, když se ho Rei dotkne mezi nohama, nabudí tak ještě víc jeho vzrušení a pak už ucítí jeho hřejivé prsty i tam vzadu. Je to celé hrozně rychlé, velmi nekompromisní a jednoznačné, ale oni na to mají vážně jen malinko času. Stejně jim bude každému stačit párkrát sem a tam a budou hotoví. Je to skoro k pláči, ale tak moc mu chyběl a od té doby, co ví, jak chutná orgasmus s ním, na nic jiného nemyslí.
"Rei-chan, strašně jsi mi chyběl. Hrozně moc mě vzrušuješ." Šeptá do jeho rtů, když se sám snaží co nejvíc podvolit jeho rychle ho připravujícím prstům. Rozhodne se mu taky trochu pomoct, takže pravou rukou zamíří na jeho penis, který sevře a několikrát pohne rukou nahoru a dolů velmi rychle a intenzivně. Pak už ho pustí, obejme ho oběma rukama kolem krku a nadzvedne se, aby se celým tělem natiskl proti jeho a zároveň mu udělal prostor. Má pocit, že vzrušením z celé téhle situace snad exploduje. +Asi přijdu na chuť neplánovaným rychlovkám.+

Kai se začervená, když mu Kaz řekne, že ještě dlouho stíhat nebudou, ale pak se společně zasmějí a vydají se s taškami zpět za klukama. O kus dál se musí zase zastavit, protože Kaz málem vyklopí nákup na chodník. Naštěstí je to všechno v alobalu. Kai se zatváří skoro provinile, když vidí jeho reakci. Jeho odpověď ho ale zahřeje na srdci.
"Něco jsem zapomněl u mámy v ložnici a mám strach, aby na nás nepřišla. Pořád si říkám, jak by to dopadlo, kdyby naši zjistili, že místo s nějakou holkou chodím zrovna s ním. Asi by to bylo peklo. Možná bych je zklamal a taky mám strach, aby mě pak nevyhodili." Při těch slovech se kousne do spodního rtu. Neumí si představit, co by bez mámy a babičky dělal. Je trochu jejich mazánek a představa, že by se na něj zlobily ho trhá na kusy. Na druhou stranu, kdyby mohli žít společně… u Kaze a Aoiho, ve větším bytě, to by byla teprve paráda.
"Neřeš to." odmávne to rukou a pokusí se bezstarostně zasmát.
"Nikam se nechystáme, jen… mám z toho fakt divný pocit." Pokývá hlavou a brzy už mají kluky na dohled.

Aoi přesně ví, o čem Uruha mluví, protože přesně tohle se teď děje doma.
"Dá se to. Je to nepříjemný, ale někde uvnitř vím, že mě má pořád ráda, že si na to nějak zvykne, i když by si to nikdy sama nevybrala." Řekne mu.
"Po pravdě jsem ale rád, že to musím snášet jenom když tam přijdu na kafe. Táta většinou není doma." Přizná se. Je to složité období, hrozně moc, má svou rodinu rád.
"Doufám, že se to brzy změní a vzduch se zase vyčistí. Mám ale pocit, že máma bude pořád čekat, kdy mě tohle přejde a Kaze se konečně nabažím, abych se vrátil k předešlému životu." Připustí. Pak se usměje, když mu Uru řekne, že oni to s Kazem zvládli.
"Myslím, že tě opravdu miluje. Je to na něm vidět." Ujistí ho. Jeho úsměv se ještě rozšíří, když mu Uru řekne, že nikoho lepšího si vybrat nemohl. Hrozně ho to zahřeje u srdce. Chvíli společně pokuřují, když se řeč stočí na Rukiho a Reitu.
"To máš pravdu. Hodně lidí by to od sebe nakonec odtrhlo. Jsou vytrvalí." Prohodí a chvíli je ticho.
"Mysleli jsme si s Kazem, že bychom se skládali na Rukiho neexistující brigádu. Mohl by být na zkoušce. Nebo s Reitou." Prozradí mu po chvíli. Pak se ale oba otočí, když uslyší hlasy Kaie a Kaze.
"Vy jste vykoupili celou ulici?" Rozesměje se Aoi. Kai rozhodí rukama a hned si přitáhne Uruhu k sobě do obětí.
"Je strašná zima, už jsou?" Zeptá se a všichni se sborově rozesmějí.

Reita, Kaz, Uruha

"Ty mě taky Ru, ani si neodkážeš představit, jak moc." Odpoví mu silně zatřeným hlasem Rei, když tiskne Rukiho nahé tělo k tomu svému. Hrozně moc by si ho chtěl prohlížet třeba celou noc ale taky ví že ho neskutečně moc chce a kluci za chvíli přijdou. Tohle je peklo ale on ho kvůli němu klidně rád projde a ani nemrkne. Nechce spěchat ale nemá na výběr, i přes to se snaží být, co nejopatrnější, aby mu náhodou neublížil. Přestane přesně ve chvíli, kdy uctít jeho dotek na své chloubě, zavrátí hlavu dozadu a hlasitě zavzdychá. Tohle tak úplně nečekal a nedokázal se vůbec ovládnout.
"Ru-chan." Broukne vzrušeně, když mu pomůže s dlaněmi na bocích se nadzvednout a s prvním dotekem na vchodu do jeho nitra musí stisknout víčka pevně k sobě. No, tohle bude hodně rychlé, jak na něj působí jeho přítomnost a k tomu ta situace.
"Tohle by mě vážně…" Nedořekne, protože uctí jeho úzké nitro kolem sebe samého, čímž mu vymaže veškeré myšlenky na cokoliv jiného. O něco silněji stiskne jeho boky, vzápětí i zadek a snaží se být opravdu opatrný, dokud se neocitne v jeho nitru úplně celý. Olíbává u toho jeho nos, než se dostane až na rty a jakmile se Ruki poprvé pohne utlumí v nich svoje vzdechy, aby nebyl slyšet až na chodbu. Netrvá to příliš dlouho, jemu rozhodně stačí jen pár pohybů, aby dosáhl svého vrcholu a je stejně udýchaný, jak kdyby si právě odběhl maraton.
"Myslím, že si od Kaze brzo půjčím klíče." Zamumlá tiše s krátkým uchechtnutím. Tohohle prostě nebude mít nikdy dost. Nejradši by se společně s ním zavřel do ložnice a přitulil ale na to si bohužel bude muset nechat zajít chuť nebo...
"Zamkneme se u nich v ložnici a už je tam nepustíme?" Nadhodí s blýsknutím v očích. V jeho přítomnosti ho napadají samé šílenosti a lepší už to nebude.
"Možná jen Henryho, když bude hodný."
Kaz se konečně dá trochu dohromady, když mu dojde, co by mohlo být za problém a protočí nad ním očima v sloup. Málem z něj měl infarkt, no vážně.
"Hele, buď to na ní můžeš vybalit rovnou anebo říct, že si tam měl holku a Uru byl jen krytí. Kázání dostaneš tak i tak, záleží na tobě, co si vybereš. No, možná bude ráda, že si dáváš bacha." Pokrčí rameny, když mu sdělí svůj pohled na věc. On by se v té posteli válel, až by máma nepřišla a pak by jí jen řekl, že i to se stává. Jenže to je on, nikdy si s tím hlavu nedělal a jeho rodiče…těm je konec čert ví kde a jemu to rozhodně žíly netrhá. Pak se ozve neřeš to a on si nad tím povzdechne.
"Řeknu ti to takhle, jestli tě mají rády, tak jim to nakonec bude jedno a budou spokojené že jsi šťastnej. Tak by to být mělo no ne?" Dostane ze sebe smysluplnou úvahu a chvíli převaluje v hlavě, jestli mu má říct, co se mu honí hlavou.
"Ale kdyby náhodou, tak se klidně stav, nějak to vyřešíme."+Jsi magor, za chvíli budeš mít doma celou Jokohamu.+

"Určitě se to změní." Podpoří Uru bez váhání Aoiho v jeho úvaze a povzbudivě se na něj usměje. Může doufat, že se to jednou stane i u něj a máma ho taky vezme na milost. Ani na vteřinu si nepřipustí, že by to někdy mohlo být jinak, že by se s Kaiem třeba rozešli nebo něco podobného. Je v tom až po uši a úplně dokonale. V očích se mu objeví hvězdy, když mu řekne, že ho Kai doopravdy miluje.
"Vážně?" Usměje se upřímně a široce.
"Asi by to nemělo být tak vidět." Pípne nakonec s krátkým zasmáním ale pořád nedokáže ovládnout koutky, aby nebyly nahoře, jak moc ho těší, že to vidět jde. On sám je na tom úplně stejně.
"Myslím, že Rei je na tom dost podobně, jak my všichni. Vlastně možná o něco hůř. Mám pocit, že on si tím jediný byl jistý dlouho předtím. Myslím tím, jak to má. Jen nám to neřekl." Pokusí se mu to vysvětlit ale je jak slon v porcelánu.
"Čekal na něj." Sdělí mu nakonec svou vlastní úvahu, když zvedne ruku, aby mávl na Kaie s Kazem.
"To není špatný nápad, se mnou klidně počítej." Kývne mu hlavou, když se ocitne u Kaie v náruči a spokojeně vydechne, než se rozesměje.
"Už by mohli." Připojí se k poznámce. Kaz se automaticky přitočí k Aoimu a přitulí se k zádům, aby ho mohl obejmout kolem pasu i s taškami a krátce mu přitisknout rty zezadu na šíji.
"Musíme nakrmit děti, mámo." Uchechtne se a mrkne na Kaie. Vzápětí už pípne Kaiovi v kapse telefon s smskou od Reity.

 Ten mezitím už nahoře pomáhá Rukimu obléknout se a sám si natahuje kalhoty.
"Ještě pořád za těmi dveřmi můžeme zmizet." Neodpustí si Rei poznámku, když si ho už oblečeného přitáhne k sobě do náruče a líbne ho na špičku nosu.
"Mám chuť to z tebe zase sundat."

Aoi, Kai, Ruki

Zalapá po dechu úžasem nad tím, co s Reitou provedl tím jediným dotekem a jak u toho Rei vypadal. Hned na to uslyší své jméno z jeho rtů a rozechvěle se usměje. Nejradši by mu příští dvě hodiny způsoboval jenom tohle a nepustil ho k ničemu dalšímu, prostě by si poprvé hrál spíš on, jenže na to nemají čas. Ucítí jeho penis proti vlastní brance mnohem dřív, než by se kdy nadál a opravdu to z počátku není nic příjemného, ale to mu rozhodně nemá za zlé a moc ho těší jeho péče, když mu olíbává obličej. Zároveň ho žene vpřed výraz Reitovy tváře, když se tohle všechno děje, to jak je zaskočený a vzrušený, vyhecovaný a neskutečně nadržený. Do poloviček se mu zatínají jeho prsty a bude na nich mít pár dní asi malou památku. Bolest se mísí se slastí, on se propíná v zádech dozadu a moc si nekontroluje svůj hlas, tak snad už nejsou kluci za dveřmi, ale jakmile ho má uvnitř sebe celého, podívá se mu vášnivě do očí a znovu si vezme jeho rty v polibku. Spěchají, jejich pohyby jsou rychlé, schválně se nesnaží nic protahovat, naopak, jako by ho mohl poslat na vrchol rychleji jenom tím, že mu strčí vlastní jazyk až do krku. Snad nikdy se s ním takhle hladově nelíbal. Klidně by mu jednu střelil, aby ho rozdráždil do nepříčetna, ale na to teď taky není prostor. Později se mu svěří s tím, co ho to tady vůbec napadlo. A bude zase hrozně stydlivý. Orgasmus přijde vzápětí a není o nic méně intenzivní, než posledně, jen je to prostě úplně jiná zkušenost. Oba dva dýchají jako sprinteři, ale bohužel nemají čas na žádné velké mazlení. Je donucen zase vstát, hlava se mu točí, ale Rei je tu s ním, pomáhá mu oblékat se a dát do pořádku vlasy a taky gauč. Ruki se směje jeho poznámkám o ložnici.
"Myslíš, že by Aoi skousl, že se na jeho pohovce dějí takové věci pravidelně?" Říká mu zrovna, když sleduje Reitu, jak klukům píše smsku. Ani neví, jak se teď na ně bude tvářit, asi mu budou pořád hrozně cukat koutky. Ještě se stačí honem rychle objímat, ale oheň mezi nimi zase narůstá. Kluky už je slyšet na schodech, asi se domů hodně těšili. Klíčky do zámku strká překvapivě Kai a ne Kaz a hned se rozhlíží kolem.
"Moc jste to tady nezdevastovali. Aoi já bych si běžel zkontrolovat postel!" Křikne a Aoi se zamračí, těkne očima mezi nimi a doopravdy tam utíká. Všechno vypadá, tak jak má.
"Baka." Řekne jenom a zavrtí hlavou, zatímco se Ruki tváří jako nevinnost sama. Kai má ale výbornou náladu. Uvnitř ho hrozně moc hřeje, že našel odvahu promluvit si s Kazem, a že mu Kaz slíbil pomoc, kdyby se doma cokoliv přihodilo. Byla to prostě taková větší jistota, že na to nebudou s Uruhou sami. I Aoi má hodně o čem přemýšlet, o tom, co všechno mu svěřil Uru i o tom, jak se mu otevřel on sám. A taky o Reitovi. Tyhle jeho niterní věci netušil, ale teď, když si představí, že Rei na Rukiho opravdu čekal, že věděl, že tam někde je, jen musí být dost trpělivý… měl to takhle i Kaz? A on ho tak dlouho trápil. Z ničeho nic se odlepí od dveří ložnice a začne vybalovat kebab. Na tváři mu hraje zvláštní, zamilovaný úsměv. Podívá se na tu svoji novou rodinu.
"No tak bando, je čas na večeři." Pobídne je všechny a rozdá jim jídlo. Usadí se společně na pohovce nebo kolem ní, ale Aoi si nejdřív schválně dlouho prohlíží, jestli na ní není nic, do čeho by si mohl sednout a ostatní se řehtají. Zbytek večera proklábosí, prohrají na nástroje, taky si dají karty o všechno možné a nakonec jdou hodně nad ránem konečně spát. Aoi s Kazem do své ložnice, Rukimu a Reiovi nechají gauč a Kai si s Uruhou ustele na zemi. Vůbec mu to nevadí, klidně mu ze sebe udělá polštář. Konec konců na zemi je plno místa a za zády mají topení. Nebude jim zima. Klidně by takhle spal každý den, jen aby mohl usínat s ním. V pokoji je už tma jako v pytli a kluci na pohovce pravidelně oddechují, když se ozve jeho tichý hlas.
"Ashite iru, Uru-koi. Oyasumi nasai. Oyasumi, minna-san." Popřeje nakonec všem a i on šťastně a spokojeně usne.