Hromadné - Pane bože pořád nějaká romantika! Kde je Kaz? - Část 3.

(Kazův squat)

Aoi, Kai, Ruki

"Až budou ti dva schopní mluvit, musíme se domluvit, co dáme klukům na oplátku. Vůbec jsem nečekal, že si budeme dávat dárky." Zašeptá Kai do Uruhova ouška a v prstu mu ještě trochu cuká, ale po tom nádherném ošetření už ho rozhodně nic nebolí. Bylo to tak krásné, jak se Uru strachoval, jestli neumírá… no dobře, to si ve své hlavě trochu přifoukl, ale mohl vykrvácet! No dobře, to taky… Divil se, že tady Kaz nějakou lékárničku vůbec má. Taky na to mohl dostat špinavý kapesník. Sleduje Aoiho, jak si prohlíží obsah nejdřív první obálky a stejně jako ostatní, začíná být netrpělivý. Dokonce i Ruki s Reiem už se nelíbají a koukají na Aoiho. Aoi nakonec prudce vzhlédne, podívá se nejdřív na Kaze a pak na ně a v jeho očích je vidět nastupující eufórie.
"No, přečtěte si to sami!" Řekne jim a podá plakát Reitovi na gauč. Kai s Uruhou jsou okamžitě kolem nich, všichni čtyři se teď mačkají na pohovce a čtou.
"Vypadá to, že toho drzouna budeme muset vzít na milost." Řekne Aoi o Hidetovi, který si je před tím dobíral. Pak se rozesměje a vezme Kaze kolem krku. "To proto ses nás ptal!" Odhalí ho a kluci propuknou v neskutečný jásot. Budou hrát a dokonce někomu, kdo dostal angažmá z Tokya. Sice jsou pořád malinká skupina, ale už mají koncert a oni budou jeho součástí! Neuvěřitelné! Aoi pokračuje v rozbalování druhé obálky a nemůže uvěřit vlastním očím, na co to hledí. Je to částka na polovinu letu, je to hrozně moc. Zvedne ke Kazovi ustarané oči, chce říct něco jako, že to by neměl dělat, ale ví, že to nemá cenu. Kaz toho platí tolik, jejich bydlení, všechny ty věci a teď tohle… Do očí se mu nahrnou slzy a znovu se schová do jeho obětí. Uvnitř je celý rozechvělý. Trvá mu to dlouho, než se sebere a oddálí, aby ho nechal rozbalit jeho vlastní dárek. Kluci mu mezitím obálku seberou a zvědavě si prohlíží, co dostal. Uznale u toho mručí a pokyvují hlavami.
"Takže poletíme všichni!" Zaraduje se Ruki, když tam sedí jak čtyři sudičky a hledí na Kaze. Kaz dostal nějakou lahev, no vážně?
"Co jiného!" Rozesměje se Kai, ale není to jen tak ledajaká lahev. Aoi po Kazovi nejistě pokukuje. "Je to dárek z kategorie náramek." Hlesne. Je to totiž ta lahev, co ji spolu poslali po vodě, a ve které je jejich píseň. Doplula odtud až na jih země, kde ji někdo našel a poslal mu na email odpověď, jak žádal. Aoiho pak napadlo požádat ho, zda mi mu celou lahev neposlal zpět, protože pro ně měla speciální hodnotu.
"Můžeme ji poslat znovu, třeba se zase vrátí." Pípne rozpačitě, protože cenovka tohohle dárku je jiná… duševní. Však on mu to vynahradí, až budou sami a něco pěkného mu taky koupí. Ruki po tom pokukuje, když jde kolem a rozdá balíčky, které dostali oni čtyři. Hned je mu jasné, že v tomhle jedou s Kazem společně, protože to jsou věci z jeho obchodu. On dostal z brusu nový nádherný, rudý mikrofon, který si může připojit kam chce a dělat s ním parádu. Je to skvělá značka, moc drahá věc. Uruha dostal podobně luxusní looper a Rei tam má electro harmonix. No a Kai dostal paličky, chrániče sluchu a výstavní rukavičky, až do toho bude mlátit hlava nehlava. Jsou to samé pěkně drahé dárky, ale kluci vydělávali a Aoi zvládl těch pár dárku pro svou rodinu a ještě pro ně. Všichni na to koukají jako spadlí z višně, jsou podezřele zakřiknutí a pak si tam mezi sebou něco pošeptají. Jako na povel se zvednou z gauče utíkají k Aoimu a Kazovi a navzájem se umačkají v obětí. Zítra odsud každý z nich půjde se svým kouskem profesionálního vybavení. I tohle trvá dlouho, než se zase pustí a pak si nalijí druhé kolo panáků. Od té chvíle brebentí jeden přes druhého, ukazují si navzájem co mají a jaké to má funkce a Aoi si s Kazem vymění zamilovaný pohled.
"Myslím, že máme čtyři děti, táto." Řekne a vyslouží si Rukiho trochu znechucený pohled, ale jen na oko. Ruki převrací mikrofon v rukou a nejradši by si ho rovnou zapojil, ale ta sousedka… vybavení kluků kolem kytar zase tolik nerozumí, ale rozumí tomu Kaiovu. Kai už si navléká rukavice, padnou mu jako ulité a nutí Uruhu, aby se na ně pořádně podíval.

Reita, Kaz, Uruha

"To určitě dáme, vůbec jsem s tím nepočítal. Mám dárek jen pro Tebe ale doma." Broukne Kaiovi do ouška zpátky Uru a krátce se uchechtne, když vidí, co se kolem nich děje. Vlastně se tak hezky napárovali a je to dobře, nedokáže si vůbec představit, že by to bylo jinak. Přitiskne Kaie víc k sobě, skoro až majetnicky a poposune se společně s ním víc, aby viděl, cože to tam pro ně má. Ten plakát ale nakonec vyfasuje Reita a prudce se na gauči narovná, jak kdyby si myslel, že v sedě to bude uvěřitelnější. Málem u toho Rukimu vyrazí zuby.
"No to si děláš..." Začne pomalu a zarazí se v půli věty, když je tam fakt jméno jejich skupiny. Kaz se u toho jen pobaveně culí a v černých očích mu jiskří. Má oči už jen po Aiho, který se mu pověsí kolem krku. Automaticky ho sevře kolem pasu a přitiskne si ho blíž k sobě.
"Haido není zlej, jen si moc nevidí do pusy. Nakonec si budete rozumět." Těkne pohledem k ostatním a věří tomu, že si koncert i zákulisí kluci užijí, však ho moc dobře zná a to Minulé dobírání…to k tomu prostě patří.
"Neříkej nic hmm, říkal jsem, že pojedem a to platí." Shrne to, protože moc dobře vidí, nad čím přemýšlí. Je mu to jasné, zná jako svoje boty a za několik málo okamžiků už kouká na lahev, kterou posílali společně.
"On to někdo četl?" Střelí po něm pohledem a zbytek jeho slov se ztratí v nehorázném řevu ostatních kluků. To tu hudbu klidně mohl nechat puštěnou nahlas, teď už je to stejně jedno. Sám se trochu konsternovaně posadí na područku křesla a kouká na tu lahev, aniž by od ní odtrhl oči. On má pro tyhle dárky neskutečnou slabost a Aoi to ví. Přitáhne si jej k sobě mezi nohy, obejme ho kolem pasu a přitiskne se bokem tváře někde v půlí hrudníku.
"Pošlem ji znovu a ještě k tomu něco připíšeme. Takové pokračování celého příběhu. Začíná to zavánět pohádkou." Houkne sotva slyšitelně a Kaiovi ukáže jen vztyčený prostředníček. Ví houby, co je to za flašku, puberťák jeden.

"Dvacetileté whisky je po Kaze škoda, vypije to dvěma loky." Vzpamatuje se trochu Rei a rýpne si do nich. Pak teprve začnou pomalu rozbalovat dárky. Kaz už bystří problém, když si něco šeptají a podívá s trochu nejistě na Aoiho.
"Teď bych možná radši utíkal." Houkne sotva slyšitelně, skoro jak kdyby měl strach v očích a postaví se, aby společně s ním zaplul do ložnice. Samozřejmě to nestihne a už jsou v obležení.
"Už vám nikdy nic nekoupíme." Zavrčí nepříjemně v první chvíli, jak si nemůže zvyknout na cizí obětí ale nakonec už je taky plácá po zádech a objímá je nazpátek. Reivoi svítí v očích, cpe Rukimu každý sebemenší detail, ohledně dárku, který dostal a rozebírá s ním do poslední molekuly i jeho mikrofon. Uru chválí Kaiovi rukavičky a sám ho zasypává milionem odborných řečiček.
"Jsi v nich hrozně sexy, víš to.“ Zavrní spokojeně Uru, když si ho zálibně prohlíží.
"Vezmeš si je sebou, až půjdeš k nám." Neodpustí si takové malé popíchnutí.

"To máme, mámo." Zasměje se Kaz, když si je prohlíží a za pas si přitáhne Aoiho zády do své náruče.
"A že se nám povedly. Ale tu výrobu bych ještě trochu trénoval víš." No jo, to by nebyl on, kdyby toho nevyužil.
"Jsou to písklata ale kdo by mi pak ničil klub." Vlastně mu tím řekl, že je má  v podstatě rád ale tak nějak oklikou a na tajno, aby to neslyšeli. To by asi nepřežil a ví moc dobře, že by to měl na krku minimálně od Reity. Zná ho už jak svoje boty.
"Hele Ruki, nezapomněl si na něco?" Houkne Kaz pobaveně, když vytáhne z kapsy zbytek petard a ďábelsky na něj mrkne.
"Jdem udělat bordel ven." Zavelí, popadne Aoiho za ruku a táhne ho ven. Cestou ještě popadne krabičku, aby jim náhodou nic nechybělo, u dveří mine Henryho na stěně, popřeje mu hezký večer  a už si to štráduje po schodech. Ulice rozhodně klidné nejsou ale tím líp, tady se aspoň jejich šílenosti ztratí. Reita se drží kousek v pozadí a připaluje si, on je klidně nechá všechny Rukimu, aby si to užil.
"Tak schválně Ru-chan, vsadíme se, kdo první přijde o prsty."

"Nikdo!" Ozve se dvojitým hlasem Kaz a Uru. Ta představa je momentálně stála málem život. V tu chvíli už Uru couvá dozadu a rozhazuje rukama v jedné, drží Kaiovu a vůbec ho nenapadne jej pouštět.
"Já se to ani nechytnu, pro jistotu." Ne, nebojí se ale co kdyby jedna z nich byla nějaká špatná a on by si pak už nezahrál. No to se rozhodně nesmí stát
"Pojď, něco ti ukážu." Prohodí Kaz Aoimu do ouška  a vezme ho kousek stranou. Udělá ze sněhu takový malý kopeček a ze dvou stran do něj zapíchne petardu s doutnající cigaretou v koutku. U toho se všelijak šklíbí, když mu dým vletí sem tam do nosu. Po chvíli se narovná, pohledem zhodnotí své dílo a obě dvě zapálí, když ustoupí k němu.
"Sněží." Zasměje se po hlasité ráně, kdy se sníh rozprskne na všechny strany a trochu ho vyletí do vzduchu.
"Díky za ty nejlepší Vánoce Aoi-chan." Krátce se na něj ohlédne a proplete s ním svoje prsty, než si jeho dlaň přitáhne ke rtům a políbí ho na její hřbet.
"Ty jsi ten nejlepší dárek pod…ehm repráky víš."

Aoi, Kai, Ruki

Jakmile kluci zmerčí, jak se Kaz tiskne k Aoimu, jak si ho přitahuje k sobě, získá si jejich plnou pozornost.
"Jé hele, Kaz je na měkko." Okomentuje to Ruki zlomyslně a kmitne obočím, ale u toho se dobrosrdečně culí a pak se tak nějak decentně pootočí, aby teda měli soukromí. Aoi se mezitím šťastně usměje, opře dlaně o Kazova ramena a shlíží do jeho střapatých vlasů. Zvedne jednu dlaň a chvíli ho v nich hladí. Udělalo mu neskutečnou radost, jaký výraz v jeho tváři a jakou reakci našel. Bál se, že to bude prostě málo, ale Kaz vnímal skutečnou hodnotu té věci stejně jako on. Přikývne na jeho nápad a usměje se ještě víc.
"Jestli se zase vrátí, bude to úplně neuvěřitelné." Broukne zpět a Kai natahuje uši, protože už mu taky došlo, že to není flaška s alkoholem. Co to tam teda mají? Rýpne si i Rei a všichni se rozesmějí, zatímco balící papíry létají do stran a vzápětí je mají na sobě. Aoi si povšimne trochu nejistého Kazova pohledu, ale v jeho očích je pořád ten hřejivý. Však on to zvládne. Jsou to jen jejich kluci. Hned na to se rozesměje jeho poznámkám a nějak nemá dost všech jeho obětí. Kai se zrovna skoro otírá nosem o ten Uruhův, když mu s jiskrami v očích přikývne.
"Tak jo… vezmu si je. Jenom je." Slíbí mu a Ruki protočí očima.
"Jsou věci, který nepotřebuju slyšet!" Ozve se a vyslouží si Kaiovo šťouchnutí do žeber. Jako by sám před chvílí s Reitou nevalchoval gauč. Pak se ohlédne na Kaze, který ho oslovil, spatří petardy a energicky přikývne.
"Tak jóóó." Kolem Henryho se většina z nich protáhne podél protější stěny a vedou si každý za ruku toho svého, když jdou ven. Aoi se nejistě ohlíží po Uruhovi, protože má trochu strach, aby to nepřehnali a už kdysi v parku si všiml, že Uru mívá podobné názory. Chtěl s ním jít někdy jen tak sám na pivo, ale vůbec k tomu ještě neměl příležitost. Ruki má Reiovu paži zase kolem ramen a spokojeně se k němu tiskne a Kai stíhá připalovat cigáro stejně jako Rei.
"Prsty nepotřebuju." Oznámí neohroženě Ruki, zatímco všechny kytaristy málem odvezou. Kai obrátí obličej na Uruhu, který se s ním snaží couvat a očividně má z pyrotechniky respekt, ale on by si to taky zkusil.
"Počkej Ruki, já ti pomůžu." Rozesměje se, Uruhu jemně pustí a už jsou s Rukim jedna ruka, jak schování na půl za popelnicí podpalují petardy. Tu první málem hodí nějakému chlapovi pod nohy a vyslouží si spoustu nadávání a smíchu jiných kluků, co šli kolem. Řehní se u toho jako koně a už zapalují další.
"Reii! Pojď to taky zkusit!" Volá Ruki a Aoi se mezitím rád nechá odvést malinko stranou. Pozoruje, co Kaz dělá se sněhem a petardami a zatím mu vůbec nedochází pointa toho všeho, ale jakmile se ozve rána, on trochu vypískne, přiloží si dlaně na ústa a rozesměje se, zatímco se mu prsty ztrácejí v rukávech a na hlavu mu padá bílý poprašek.
"Ty jsi kvůli mně vyčaroval sníh!" Řekne nadšeně a vzápětí se hrozně dojme.
"Kaz-koi." Hlesne a sklopí oči do země.
"To já děkuju. Že jsi a že jsi mi otevřel oči." Dodá a přitulí se k němu do obětí. Pevně ho stiskne a pousměje se těm reprákům.
"Jsou to s vámi ty nejkrásnější Vánoce. S Tebou." Broukne mu do vlasů.
"Miluju tě." Zašeptá jen jemu. Ruki se v tu chvíli otočí a protočí očima.
"Pane bože pořád nějaká romantika! Kde je Kaz?" Křikne na ně a s hihňáním se rozeběhne k Reitovi, kterému sám přistane kolem krku a schová si tvář do jeho ramene.
"Rei-chan, co bych za to dal, kdybychom spolu taky mohli takhle bydlet." Povzdechne si hodně tiše a Kai odpálí poslední petardu, až všichni nadskočí.
"Kde mám toho svého plachého kocoura!" Křikne na celou ulici, až se otočí další lidé a vrtí hlavami.
"Říkali jste dělat bordel a zatím to tady vypadá jak pod rudým lampiónem!" Dojde Uruhu a štípne ho z boku do stehna.
"Si snad zajdeme na motel, když se na ně dívám." Snaží se mu dostat za záda, aby ho štípl i do zadku. A pak si vzpomene, že chtěl s Kazem cosi probrat, ale jak ho má odlákat od Aoiho?
"Ty Kazi, nezajdeme jim pro kebab?" Napadne ho za chvíli a zadoufá, že se tam zbytek nepohrne s nimi. Prostě s ním musí mluvit jako chlap s chlapem a u toho může být už jenom Rei, maximálně. Tak si to v hlavě rozdělil.

Reita, Kaz, Uruha

UrU se pořád drží trochu stranou a tak nějak doufá, že Kai bude po jeho boku a nepůjde tam. Ne, nebojí se, jen si prostě není jistý, že by zrovna teď chtěl přijít o prsty. Koutkem oka zahlédne Aoiho pohled a jen krátce pokrčí rameny, že jim to zakazovat nebude ale není z toho zrovna bůh ví jak u vytržení.

Za to Ruki vypadá,  jak sám ďábel a Rei se nad tím nepokrytě baví, sleduje je oba dva s pažemi založenými na hrudi a úsměv mu z tváře rozhodně nemizí. Vyprskne smích ve chvíli, kdy vyděsí nějakého chlápka a jakmile na něj padne pohled neznámého rozhodí rukama v obraném gestu, že on nic a rozesměje se podruhé, aniž by se snažil krotit.
"No tak Uru-kun, nebuď jak holka. Vždyť je to úplně v pohodě." Pobízí ho Rei a vyslouží si jen skoro uražené pohození hlavou. Mávne nad ním rukou, než se připojí ke kluků a sebere Rukimu jednu z petard, aby si taky hezky vyzkoušel jakou mají sílu.

Kaz se ve chvíli, kdy mu do vlasů dopadne několik kousíčků sněhu otočí na Aoiho a v černých očích mu spokojeně zasvítí, když uslyší jeho oslovení. Tohle se mu prostě jen tak neoposlouchá, tím si je jistý. Mohl by od rána do večera jen sedět v křesle a nechat si tak říkat k tomu brnkat na kytaru a je všechno, jak má být.  Přitáhne si o za boky k sobě do náruče a pak mu omotá paže kolem pasu.
"Není nic, co bych pro Tebe neudělal a myslím, že brzo zabiju toho prcka za tebou." Konec věty dokončí o něco hlasitěji, aby ho Ruki po své poznámce moc dobře slyšel. Ještě pár takových a normálně ho vydědí. Tak.
"Já ti ukážu, kde je Kaz a pak budeš hodně rychle zdrhat." Houkne ještě za Aoiho záda a výhružným podtónem ale nedokáže se pohledem odtrhnout od Aoiho očí, ve kterých se doslova utápí. Když se mu to konečně povede vidí, jak už Ruki visí na krku Reitovi.
"A mě bude něco vykládat." Protočí nad ním očima v sloup.
"Můžete jít na deset minut nahoru ale víc ani ránu a maximálně na gauč." Poradí jim s krátkým uchechtnutím.

"Budeme Ru-chan, nebude to trvat zas tak dlouho uvidíš, uteče to jako voda." Broukne Rei měkce, když si ho přitiskne k sobě a zamilovaně na něj koukne. Zaboří tvář do jeho vlasů a v očích mu zasvítí po Kazově poznámce. Ne, že by ho to před chvíli nenapadlo ale…zas tak odvážný není nebo je? Z druhé strany deset minut mu najednou připadá jako celá věčnost. Kdy se jim zase poštěstí být sami.
"Co kdybychom šli zkontrolovat Henryho, jestli náhodou nespadl do skleničky a neutopil se." Zašeptá Rukimu, když se skrze jeho prameny probojuje až k uchu, které políbí a dlouze se s tichým, spokojeným zamručení nadechne jeho vůně. Však co, petardy už pustili. Kaz a Aoi vypadají, že si to tady užívají a Kai s Uruhou se jistě taky nějak zabaví nebo ne?
"Máme celých deset minut." Dodá ještě, když se mírně odtáhne a koukne mu do očí s provokativně pozvednutým koutkem. Bude to rozhodně méně nebezpečnější, než na žíněnce ve škole.

Uru zatím tak nějak vyčkává až si ho Kai konečně všimne a přestanou ho bavit ta prokleté petardy.
"Kocour se asi půjde toulat." Broukne s nádechem pobavení a nejradši by ho přitáhl k sobě.  Místo toho se se smíchem snaží pochytat jeho ruce, aby zabránil dalším štípnutím.
"Hej, to se nedělá." Směje se uvolněně dál a nakonec se mu podaří ty jeho zápěstí chytnout a skloní se pro polibek.
"Škoda, že tě to napadlo až teď." Zavrní spokojeně do jeho rtů a musí ho pustit, protože jak se zdá, Chystám jim zajistit občerstvení. On by toho mohl  využít a pokecat s Aoiem, nějak se k tomu za celou tu dobu pořádně nedostali. Jenže Kaz moc nevypadá, že by ho chtěl jen tak pouštět. Jak on mu rozumí.
"Tak běžte a vem mi taky jeden. Něco bych zakousl a ty máš schovaný zadek pod kalhotami." Broukne ještě Kaiovi malou provokaci, možná trochu jako trest za to jeho štípaní.
"No tak dobře, vždyť už jdu, stejně jste všechno sežrali, jste jak kobylky." Protočí očima Kaz a ještě si krátce přitiskne nos k Aoiho šíji a pak se odtáhne, aby se vydal za Kaiem. Ruce zaboří hluboko do kapes, když si strčí cigáro do koutky a připálí si. Trochu mu vrtá hlavou, proč si Kai vybral zrovna jeho. Mohl klidně říct Reitovi, i když ten nevypadal, že by se v následujících deseti letech od Rukiho odlepil. Dokonce to vypadá, že ani si ani jejich odchodu nevšimne.
"Proč já?" Uhodí na něj napřímo a ještě naposledy se ohlédne přes rameno. Uru už se pomalu přesunul s trochu nejistým výrazem k Aoimu  ale pořád nespouští pohled z Kaiových zad.
"Aoi-kun." Začne pomalu a mne si kloubky prstů.
"Jak…jak jsi to řekl doma…víš…no…myslím to s Kazem a tak?" Vypadne z něj nakonec s dlouhým výdechem. Ano, už začíná přemýšlet, co se bude dít, až se to někdo dozví. Jendou se to určitě stane a on by na to rád byl připravený. Podvědomě ale tuší, že se na to nejspíš připravit nejde.

Aoi, Kai, Ruki

Ruki už Kaze vnímá hodně na půl ucha, protože má oči upřené do těch Reitových, zatímco se k němu bezstarostně tiskne uprostřed chodníku a poslouchá jeho příslib. "Neuteče, ty víš, že neuteče. I jeden den se táhne a my máme před sebou tolik let, než budu dost starý." Mluví naléhavě, ale zatím ještě vůbec nepřišel na způsob, jak to udělat, rozhodně ne před ukončením střední školy. Pak plnoletý sice nebude, ale bude mít nutné studium za sebou. Leda dostat angažmá nebo tak něco. Jedním uchem zaslechne poznámku o gauči, ale Rei se toho chytí a hned mu začne nabízet, že by tady kluky vážně chvíli nechali. Maličko se od něho oddálí, aby se mu podíval do očí a rohy jsou pořád na místě. Musí toho využít, vždyť mají svoje malé Vánoce, jiné už nebudou. Odlepí se od něho, přeběhne ke Kazovi a vyptá si od něj klíčky. Dělá, že nevidí Aoiho rodičovský pohled a už běží za Reiem, aby ho chytil za ruku a svižným tempem s ním míří zpět k domu. Cítí se hrozně rozpustile po těch panácích, cigaretách, dárcích, koncertu, při té svobodě, kterou dnes v noci má. Schody spolu skoro vyběhnou, Ruki spěšně odemyká, tiše nadává, když netrefí klíč a pak vklouznou dovnitř. Musí z Reie sundat všechno zimní oblečení. Nahmatá vypínač, Henry tam není… zují boty i bundy, nechají to na zemi a už se k němu tiskne jako před tím venku. Je to tak vzrušující, když neví, kdy přesně kluci přijdou.

Kai se rozpustile zasměje Uruhově poznámce o schovaném zadku a rychle ho políbí.
"Nenechám tě tu dlouho." Slíbí mu honem, olíbá ho ještě asi na pěti dalších místech na obličeji a pak už doběhne Kaze, který buď pochopil nebo to prostě vyšlo. Podívá se rychle na jeho profil, když padne otázka proč on.
"Protože jsi nejzkušenější." Vybalí to Kai na rovinu a trochu zčervená. Zarazí obě ruce do kapes a od úst mu jde pára, jak je venku v noci zima.
"Měl jsem to v plánu ještě před tím, než… no pozdě, ale…" Vůbec se najednou neumí vymáčknout.
"Ty používáš ty věci? Jako třeba…" Jak to má říct???
"Kondom?" Povytáhne obočí jako by se bavili o pěně na holení a snaží se působit hrozně nad věcí. Nakonec mu ale vytrhne cigáro a potáhne si, než mu ho zase vrátí.
"Prostě chci, aby to všechno bylo nejlepší. Něčím ho překvapit, něco pro něj udělat. Úplně normálně se tě chci zeptat, jaký máš fígle na po čertech dobrej sex." Vytáhne na něj, když se společně zastaví, bohužel už u okénka s kebabem a za zírání prodavače uvnitř, který samozřejmě všechno slyšel. Kai k němu střelí očima a polije ho horko. Jako kdyby mohl vědět, kdo je jeho tajný milenec.

Jakmile se Ruki s Reiem vypaří nahoru a Kaz se vydá s Kaiem pro kebab kvůli něčemu děsně tajnému, na co se Kaze stejně později zeptá, stočí oči po posledním, kdo zůstal. Uru se k němu loudá, jak kdyby Aoi kousal. Jak kdyby se ho trošičku styděl, ale on má pro něj jen nenucený, přívětivý úsměv a dívá se rovnou do jeho tváře, zatímco Uru hledí za Kaiem. +To je opravdu velká láska.+ Napadne ho a počká si, až začne mluvit sám. Jeho otázka ho ale hodně překvapí.
"Ty o tom uvažuješ?" Zeptá se sám na místo odpovědi, ale pak se zamyslí a přejede si bříškem palce po plných rtech.
"Projdeme se?" Navrhne mu a vykročí společně s ním po noční ulici. Jen kousek tam a zpátky. "Já… jsem si to úplně nenaplánoval. Všechno se vyeskalovalo a nakupilo a pak to šlo prostě ven. Celý můj nepodařený předchozí vztah, to jak mi mluvili do toho, že s ní být musím, protože ona je taková a taková, kdy se mám ženit a mít rodinu… naši měli první děti v tom věku, co je teď mě." Řekne, ale to není v Japonsku nic divného.
"Jenže já už randil s Kazem, táhl to na dvě strany a prostě si uvědomoval, že chci žít sám, po svém… s ním. Stalo se to ve vypjaté chvilce. Nebylo to příjemné a byl jsem rád, že můžu bouchnout dveřmi a mít kam utíkat víš… tu noc jsem šel za ním. Když jsem se s ní rozešel a..." Na chvíli se odmlčí.
"Milovali jsme se a ve mně se to zlomilo a řekl jsem si, že ráno se k tomu postavím jako chlap. Dojel jsem domů, vytáhl to na ně, vzal si věci a zase odjel. Tolik k mojí odvaze… žádná se nekonala. Jen rychlý útěk." Ztěžka vydechne.

Reita, Kaz, Uruha

"Ale taky máme před sebou celý život Ru-chan." Broukne měkce Rei a sleduje ho  s mírně podmračeným výrazem. Nemračí se na něj ale spíš na své vlastní myšlenky, protože má Ruki svým způsobem pravdu. Je to hrozně dlouho a on se toho taky nemůže dočkat. Uvědomuje si, že je před nimi dlouhá cesta a zatím nevidí moc možností, jak ji urychlit. +Proč nemůžeme žít jinde.+ Povzdechne si ve své hlavě. V jiných zemích to tolik neřešili a všechno by pak bylo jednodušší. Trochu sebou trhne, když si uvědomí, že Ruki odběhl za Kazem a v očích mu zasvítí. V první chvíli ho ani nenapadlo, že by se k tomu dal přemluvit, sám si nebyl jistý ale už by ho měl trochu znát a zrovna deska, když je nálada tolik uvolněná…Musí toho využít. Se smíchem se nechá odtáhnout až nahoru, on rozhodně Henryho hledat nebude. Ať se klidně utopí, to je to poslední, na co momentálně myslí.
"Dneska budeme svítit." Neubrání se trochu rýpavé poznámce ale sám, aniž by si to uvědomil už svléká Rukiho ze všech vrstev a hrozně ho v první chvíli štve, že je zima a ne léto. Zabralo by jim to mnohem méně času, a že ho momentálně moc nemají. Když už ho zbaví všech přebytečných vrstev, uzme si jeho rty ve vášní naplněném polibku, jak moc na něj působí to, že jsou tu sami a kluci vlastně ví, co se tu bude dít. Z jedné strany mu to vůbec nevadí, protože je dost možné, že se sem nepohrnou. S tichým, spokojeným zamručení ho chytne za jeho drobný a vlastně akurátní zadek a vyzvedne ho do náruče omotajíc si jeho štíhlé nožky kolem svých boků.
"Na tebe se nedá jen tak koukat." Zamumlá vzrušeným hlasem, když se na chvíli oddálí od jeho rtů a už si to míří k onomu gauči, který je prostě nejblíž a může jen doufat, že po cestě o nic nezakopne, jaký nepořádek tu nechali. S dalším zasmáním se v půlotočce usadí na gauč, protože opravu zakopl o roh stolu a jen tak tak, že neskončili oba dva na zemi.
"Rizikové prostředí." Zamumlá ještě, než se začne dobývat pod Rukiho triko.
Kaz jen nad Kaiovou poznámkou o zkušenostech protočí očima v sloup. Mohl si domyslet, že to bude něco podobného, dalo se to čekat, protože je prostě nejstarší.
"Předtím, než ho zatáhneš do postele." Uchechtne se Kaz a těkne k němu pohledem, když vidí ty zrudlé tváře, musí se zasmát znovu.
"Nedělej s tím cavyky, je to úplně normální." Mávne nad tím rukou i s cigaretou.
"Ten kus gumy fakt nemusím a pokud to nehodláš dělat každou noc s někým jiným a tvoje drahá polovička taky ne, to na to kašli." Pokrčí krátce rameny a odfrkne si, když mu to cigáro sebere. Kdyby řekl, dá mu klidně celé. Jakmile ho má zase zpátky potáhne si několikrát a típne až před okýnkem.
"Pro každýho je po čertech dobrej sex trochu něco jinýho." Začne mu klidně odpovídat a úplně ignoruje, že na ně obsluha kouká, jak kdyby si tu prohlíželi porno.
"Chce to hlavně koukat a zkoušet, hlavně se toho nebát. Rada číslo jedna, nikdy ne na sucho." Upozorní ho se zvednutým ukazováčkem, jakoby řešili jadernou fyziku. Z okýnka se zaskočeným hlasem ozve otázka, co si budou přát.
"Moment, nevidíš, že řešíme otázku života a smrti." Utrhne se na kluka za okýnkem Kaz a  otočí se zpátky ke Kaiovi.
"Neboj se jazyka, s tím se dá dělat milion věcí." Poradí mu ještě s mrknutím a otočí se do okýnka.
"Dvanáct kebabů." Objedná bez váhání, hlad bude a pro jistotu toho vezme víc. Jsou všichni kluci a nejspíš budou mít hlad. +Já je vážně adoptoval.+ Proběhne mu hlavou skoro až vyděšeně.

Uru na Aoiho první otázku jen krátce pokrčí rameny a promne si rty o  sebe v nejistém gestu. Uvažuje, neuvažuje, rozhodně nechce, aby jejich celý vztah bylo jen tak a ne na vážno. Na procházku samozřejmě kývne a přitáhne si kabát blíž ke krku.  Toho se kouše do rtu a pozorně poslouchá Aoiho vyprávění. Nestačí se divit, protože si to ve své hlavě představoval jinak.
"To je právě to, měl jsi kam jít. Jenže kam bychom šli my." Začne ale rozhodně nemá Aoiho za zbabělce nebo něco podobného. Už jen rozhodnout udělat ten krok ho nutí na něj obdivně koukat.
"Mám hrozný strach, co tomu řekne máma…ale zároveň jí prostě nechci lhát." Vydechne trochu nešťastně, protože ho to hrozně trápí.
"Vždyť neděláme nic špatného. Není to jen úlet na týden. Já…" Odmlčí se tentokrát on a rozhlédne se kolem, jak kdyby v okolí hledal slova, která mu chce říct.
"Já bych nechtěl být s nikým jiným, nedokážu si to vůbec představit. Je to šílený nemoc nic, když víš, že tě někdo pozoruje." Však Aoi ví, jak to myslí. Sám si to jistě v hlavě probíral milionkrát. Nechce tak moc, jen vzít Kaie za ruku, když jdou po ulici, moc se k němu přitulit doma na gauči, když čekají na večeři. Copak je to zločin?