Reita x Ruki - Budu mít zase ty polobotky. - Část 3.

(hotel, koncert)

Reita

Všechno se v jeho nitru kumuluje jen do jediného místa a on má před očima jen Rukiho tváře a dokáže vnímat jen jeho tělo pod sebou. Všechno se smrsklo jen do jediného středobodu a ostatní…prostě neexistuje. Nikdy by si nedokázal představit, že by to mohlo být až takové ale je to mnohem lepší, než kdy cokoliv. Poslouchá své jméno z jeho rtů a sám přivírá víčka.

"Aish-…" Chce mu to říct, ještě jednou ale nedokáže ani promluvit, když se jeho zpocené tělo chvěje pod doznívající návaly slasti. Opírá se čelem o jeho bledý hrudník, nechává se tisknout k drobnému tělu pod sebou a ví, že to prostě nechce jinak. Bude neskutečně trpět, až tenhle víkend skončí a on ho zase skoro neuvidí ale s každým dalším okamžikem ví, že se ho prostě nevzdá. Je to neskutečné, co k němu dokáže cítit ve svém věku ale…je to tak.

"Ru-chan." Broukne zamilovaně, když se mírně odtáhne tváří a začne olíbávat tu jeho, kam jen rty dostane. Mohl by to dělat až do rána, kdyby měli tu příležitost, vlastně ji možná i mít budou, pokud neusnou. Z postele ráno nemusí, pokud nebudou chtít. Snaží se alespoň trochu držet váhu na svých předloktích ale je mu jasné, že to dlouho vydržet nedokáže.

"Bylo to neskutečné Ru..." Ozve se jeho tichý, pořád ještě trochu zadýchaný hlas, když velmi pomalu vyklouzne z jeho nitra a položí se vedle něj, aby sii ho vzápětí mohl přitáhnout k sobě do náruče. "Myslíš, že ta vana vedle bude dost velká pro nás oba…" Broukne do ticha, když mu přejíždí rty po čele a probírá se jeho vlasy. Tam by ho měl taky dost blízko sebe a mohl by se tam válet, dokud by voda nevychladla.

"Můžu ti sehnat i svíčky Miláčku." Zavrní ještě s krátkým uchechtnutím ale to oslovení bylo vyřčeno neskutečně měkce. Teď a tady mu tak říkat může, nikdo je přece neslyší.

"Mám sto chutí zůstat celý víkend v pokoji hm, i když je to trochu rouhání." Dokončí a podívá se do stropu, než se začne uculovat, je neskutečně šťastný.

Ruki

Přivírá oči pod doteky jeho polibků a trochu připitoměle se u toho usmívá, zatímco mu Rei brouká jeho vlastní jméno do oušek, a také to, jaké to bylo. Zvedne k němu oči, sedí mu v nich velmi rozněžnělý výraz, ale to jim oběma. Usměje se ještě víc a jako by mu v tom úsměvu seděla všechna naděje světa.

"Ano, to bylo. Děkuji." Řekne mu měkce a není to poděkování za kompliment, ale za to, co se mezi nimi stalo. Za to, že prostě je. Tiše si vzdychne, když z něho Rei vystoupí a je to strašně zvláštní pocit. Tak trochu neví, jestli chce. Všechno ho bolí, ale zároveň se nikdy necítil šťastnější. Přetočí se trochu rozlámaně na bok a nechá se schovat do jeho náruče, zatímco se nadechuje vůně jeho pokožky a poslouchá jeho tlukoucí srdce. Tvář mu ozdobí trochu vlčí úsměv, když Rei nadnese tu vanu a zvedne ji, aby se mu podíval do očí.

"Myslím, že jsme oba docela dost skladní. Hlavně já." Řekne souhlasně. Sice se mu nechce zvedat z postele, ale tam budou ve stejném klubíčku jako tady a stejně to potřebují. Třeba ty fleky pod nimi zatím alespoň uschnou? A pak se celý zachvěje a povzdechne si stejně rozechvělým hlasem, když ho Rei osloví tím něžným jménem. Miláčku... ne tohle nikdy nezapomene a je to úplně poprvé, co mu tak někdo řekl.

"Nechci, abys někam chodil." Hlesne tiše, ale trochu rozverně.

"To je rouhání, opravdu, ale... po tom koncertu se vrátíme zase sem. Bude to nejhezčí rande na světě." Šeptá mu. Nakonec se zvedne na loket, skloní se ještě pro jeden procítěný a dlouhý polibek a opatrně se posadí. Tohle je ta horší část a to ani nemluví o pocitu, jak z něj všechno to, co mu Rei dal, teče ven. Uhm, vana začíná být akutní. Kývne mu bradou, že tam doopravdy půjdou a dokonce už se vůbec nestydí. Najednou si takhle připadá docela přirozeně, ale zeptejte se ho zítra. Vstane, vlasy ho polechtají na ramenou a ohlédne se po něm přes drobné rameno, jak tam tak leží. Nejradši by skočil zpátky za ním, ale jen se rozpustile usměje a přecupitá ke dveřím do koupelny, ve kterých zmizí. Brzy se ozvou kohoutky a tekoucí voda. Cítí se zvláštně dospěle. Jako by ho tohle celé posunulo zase o kus dál a musí si zamyšleně okusovat spodní ret, když si uvědomí, že tohle on do jeden a dvaceti prostě nesnese. Nechce žít takhle, chodit do školy, vynášet odpadky a schovávat se s ním, vydobývat si každou vteřinu s ním. Chce žít po svém a hned. S ním. Trochu unáhlené myšlenky, když uváží, kolik jim je, že je Rei jeho první, že první láska spolu většinou nezůstane a že... spolu ještě nic nezažili, ale teď to tak cítí a snad by byl schopný utéct z domu ještě dneska.

Reita

"Hm, já si Tě k sobě velmi rád poskládám." Broukne Rei s jasným blýsknutím v očích, aniž by ho měl v plánu v nejbližší době pouštět. Sice bude muset, pokud se ta vana má nějakým způsobem uskutečnit ale bude ho to stát hrozné přemáhání.

"Neboj, já už nikam nepůjdu." Dodá ještě v návaznosti na jeho slova a je jasné, že nemyslí jen teď ale tak nějak všeobecně jako příslib věcí budoucích. Nakonec se přece jen po jeho vzoru začne zvedat, i když se ještě chvíli zavrtí v peřinách, je celkem kvalitně zničený.

"Hm to zní jako to nejlepší rande na světě." Zavrní ještě spokojeně, když sleduje Rukiho pochod do koupelny. Najednou se nestydí a to se mu líbí snad ještě víc. Nakloní hlavu mírně na stranu, když sleduje celou jeho postavu a sklouzne samozřejmě i na jisté partie, akorátní partie.

"Hm, tohle už z hlavy nedostanu." Broukne si spokojeně a vydá se za ním. Stráví tam společně hrozně dlouho, voda už je úplně studená. Tulí se k sobě, broukají si sladké věci i se trochu škádlí, aby nakonec vedle sebe spokojeně ulehli a usnuli v objetí pod jednou pokrývkou. Ráno se vzbudí první Ruki, který je asi zvyklý vstávat mnohem dřív, než Rei a žene ho z postele, protože prý na ně volal děda skrze dveře, že bude za chvíli snídaně. Není to nic světového ale rozhodně je to lepší, než nějaké bistro. Děda je propaluje pohledem jak oba září a je mu úplně jasné, co se pravděpodobně dělo. Taktně samozřejmě mlčí a jen se lehce usmívá. Po snídani je vezme na pár míst, které rozhodně stojí za to vidět a kluci se celou tu dobu v podstatě láskyplně pošťuchují, trochu se dohadují, do kterého obchodu v nákupáku jít a nakonec oba dva zamíří na opačnou stranu s trochu nevrlými výrazy, než se asi za pět minut sejdou na půl cesty a užijí si asi dvě sekundy na záchodcích, než se dveře od jedné kabinky rozrazí a vyjde nějaký starší pán a tak radši zmizí. Nakonec se nacpou na večeři a už se chystají na koncert. Teda Rei je nachystaný za chvilku ale Ruki lítá po pokoji ještě těsně před odchodem a Rei se válí po posteli a směje se mu, čímž si asi vyslouží tichou domácnost. Samozřejmě si ho chce udobřit a tak ještě v jejich pokoji za dveřmi si ho přitáhne k sobě do náruče a přitiskne lehce na dveře.

"Byl jsi roztomilý, víš to." Usměje se na něj skoro až nevině a neubrání se jej dlouze políbit, dokud se neozve zaklepání na dveře.

"Připraven na neskutečný zážitek?" Zeptá se jej s blýsknutím v očích a pustí ho první ze dveří, kde už na ně čeká děda. Jde s nimi ale nemá na výběr, i když to pro něj bude trochu utrpení. Musel si ale koupit lístek a slíbit Reiově máme, že je nespustí z očí.

Ruki

Ve vaně byli tak dlouho, že vylezli celí vláční a rozmočení. Ruki si na druhé milování netroufl, protože ho prostě všechno bolelo, ale stejně se málem umazlili k smrti a on spal jako když ho do vody hodí. Probuzení bylo neskutečné. Nebyl sám, opravdu mu vydržel spát celou noc na prsou a Rei ho nepustil. Ani o peřinu se spolu netahali. Děda musel všechno vědět, ale vypadal, že je snad šťastný s nimi a pak si užili skvělý den, bez napomínání, chodili po památkách i obchodech a Ruki tam konečně koupil to, co celou dobu chtěl, ale zatím mu to nedal. Stačili se u toho samozřejmě pohádat, ale jakmile se potkali na chodbě, málem se i s taškami rozeběhl do jeho náruče jako v romantických filmech. Ruki je na koncert vystylovaný jako by sám měl účinkovat. Má super rozcuch v černých vlasech, namalované oči, jako mají Luna Sea, na sobě jejich tričko, nalakované nehty, milión doplňků i kotníčkové botky na malém podpatku a makeup. Prostě si ho chtěl a musel dát a i dědovi je asi už jasné, kdo bude u Reie doma máma. Kdyby to Ruki věděl, asi by vzteky proletěl stropem, protože se tak necítil, ale... ruku na srdce. Ve frontě se nepokrytě věší Reitovi na rámě, vytahuje se na špičky a chce dohlédnout na její konec, ale nejde to. Nejsou tu jediní dva kluci, co přišli spolu a zpět ho drží jen přítomnost dědy, se kterým nadšeně rozebírá historii kapely, kterou chudák nezná. Mají VIP lístky, takže se dovnitř dostanou brzy. Umístí se skoro až k pódiu, ale ke kraji, aby děda mohl stát na vyvýšenině u kraje a měl klid a prostor, až to vypukne. To kvůli jeho věku a srdci. Oni zůstanou dole a Ru je přirozenost a euforie sama.

"Tady bude stát Inoran, přímo tady." Skoro klepe dlaní do pódia, ale zaclání tam bodyguard, na kterého se Ruki mračí. Je moc vysoký a on zase malý.

"Kdo ho sem dal?" Stěžuje si Reitovi a ten si s ním s povzdechem asi třikrát vymění místo, než je jeho milý spokojený s tím, kde stojí. Drží Reitu pevně za ruku a očekáváním ani nedýchá a jakmile se ozve intro a nástup kapely, málem omdlí na místě. Několikrát poposkočí na místě jako na pérko a pak už vypukne to pravé šílenství. Dav skanduje, skáče, hážou vlasy, Rei píská na prsty, Rukimu hučí v uších a oba mají oči jenom pro ně. Ruki na ně zírá s otevřenou pusou, myslí si, jak jsou strašně cool a šklíbí se na fanynky, co by si snad servaly trička, jen aby muzikanty dostaly. Pche! To jeho mnohem víc zajímá bubeník a pak taky frontman, jeho zpěv a vlastně všichni!!! Sugizo je moc daleko, ale často k sobě s Inoranem

přijdou a on si pomyslí, co by za tu Uruha dal, kdyby je viděl.

"Příště tohle musí vidět i kluci!" Řve na Reie, aby mu bylo rozumět.

Reita

Rei se musí celou cestu na koncert krotit, protože to Rukimu neskutečně sluší. On sám to nějak nehrotil. Samozřejmě to nejlepší bílé upnuté triko, přes to kožený křivák s tři čtvrtečním rukávem, širší kalhoty a dva ocvočkované pásky do kříže. Samozřejmě nesmí chybě masivní přívěšek na krk a hodící se náramky. Jediné, co mu dalo nejvíc zabrat, byly vlasy, no ty bodliny prostě musí vydržet všechno a taky že ano. Prodírá se s ním kolem ostatních, lokty jim dělá prostor a naježí se pokaždé, když do Rukiho někdo vrazí, musí se hodně přemáhat, aby se přece jen nerozmáchl. Konečně jsou až u pódia. On sám se neskutečně těší, hlavně až J vystartuje na stage, to bude něco na něj. Nahlíží, kdy to konečně začne, když se před Rukiho postaví bodyguard. Protočí očima v sloup a šoupne ho za ramena vedle sebe na druhou stranu, pak zase zpátky, když se přesune a pak ještě jednou. V duchu si přísahá, že si příště snad vysadí na ramena, možná by mohl na ty schody ale to už to začíná. V očích mu svítí, skáče, píská, řve, stejně jako všichni kolem. Je to zážitek, na který rozhodně nikdy nezapomene a je mu líto, že tu kluci nejsou ale….jinak to prostě nešlo. Snad mu to odpustí. Rei hltá očima všechny, ale když se před ně dostane basák, visí na něm snad nejvíc. Sleduje všechny gesta, no prostě snad každé mrknutí a je jím dokonale unesený. Kývá hlavou na to, že tohle si musí rozhodně zopakovat a v duchu se modlí, aby k tomu byla příležitost. Sám jim lokty a rameny dělá místo, aby je ostatní neutlačovali a vyslouží si tak několik dloubnutí do žeber, které s radostí vrací. No tohle je prostě něco pro něj.

"Musíme jím to všechno říct." Zařve na Rukiho zpátky a nakonec si za něj stoupne a s napětím všech svalů si ho vysadí na ramena, aby si to užil úplně nejvíc. Ostatní mají smůlu, tohle je prostě jejich koncert. O přestávce jim členové staffu začnou házet lahve s vodou. Ono to bodne, protože je jim všem prostě horko. Pár jich proletí kolem jejich hlavy, než si Rei jednu vyhlédne a v pravý okamžik vyskočí a chytne ji. Samozřejmě ji podá Rukimu a už jde po další. No co, mají žízeň přece oba. Ani se nenadějí a už je po všem. Sám má v ruce trsátko od J a Sugiza, to pravděpodobně věnuje Uruhovi, aby se na něj nezlobil. Zbytek sálu se vylidňuje, děda vypadá celkem spokojeně, nejspíš ho dostala ta atmosféra a oni čekají na další část. Nakonec je s ostatními VIP vedou do vedlejšího sálu, kde se se všemi potkají. Jestli se nadšením nezblázní teď, tak už nejspíš nikdy.

Ruki

Občas se stačí podívat na Reie vedle sebe a kochat se zamilovaně jeho nadšeným výrazem. Vypadá naprosto neskutečně, nikdy ho takhle neviděl a jeho nadšení se otiskuje do jeho srdce. Nejradši by byl, kdyby takhle vypadal pořád. A pak ho Rei vysadí na svoje ramena, on v první chvíli vypískne jako holka, ale udrží rovnováhu a zamává dědovi, jestli to taky vidí. Ten nad nimi vrtí hlavou, ale směje se a Ruki má dokonalý výhled na úplně všechno. Když všechno skončí a oni si vytleskají i přídavek, vděčně se napije vody, kterou Rei chytil a celou cestu ze sálu si s ním a dědou prohlíží trsátka, nadšeně štěbetá, stěžuje si na neukázněné fanoušky a rozebírá každé gesto, které zachytil. Už se nemůže dočkat, až o tom budou klukům povídat, pravděpodobně to od nich uslyší tak stokrát, než jim dají pokoj a nakonec dojde na VIP. Posouvají se frontou krok za krokem, jde to celé docela rychle a Ru má ramena jako král světa, až do okamžiku, než přijde na řadu a má se podívat Sugizovi rovnou do očí. Rei ho trochu strčí před sebe, ale on na kytaristu jenom zírá, rty jemně pootevřené a nebýt jeho vlídného úsměvu, asi by omdlel. Nakonec ochraptěle vykoktá několik komplimentů, podá mu ruku a nechá si od něj podepsat fotku, než se pousne dál. U bubeníka dokonce dovede ocenit něco, co dovede jenom jiný bubeník a tak to jde až na konec, kde už to nevydrží a padne Inoranovi na okamžik kolem krku. Je horší jak ty holky okolo!!! No a co! Příště už bude vědět, bude děsně cool a bude si připadat, že s nima chodí na pivo, ale teď je to poprvé! Celý tenhle víkend jsou samá jejich poprvé. Když odtamtud vyjdou, Ruki má zasněný výraz a oba s Reiem svírají v rukou trička z koncertu, podepsaný plakát skupiny, o který se asi budou střídat, kdo ho bude mít v pokoji (Rei, protože on ho doma mít nemůže) a množství dalších drobností, které jim děda koupil. Děda není ušetřen dojmů z koncertu ani po cestě na hotel a stačí Reiovi pošeptat něco o tom, že je hezké vidět, jak je Ruki šťastný, když ho někdo vezme tam, kam chce. Jednoznačně cílí na jeho přísnou rodinu. Bez nich by tohle Ruki nikdy neměl šanci zažít, a taky jim to oběma před dveřmi do pokojů řekne. Potřese dědovi rukou, svírá ho oběma svýma a několikrát se mu uctivě ukloní až na zem, než s Reiem zmizí v pokoji, kde i v botech vyskočí na postel a chvíli po ní nadšeně skáče, zatímco pěje ódy na Ryuichiho hlas.

"A pak zazpíval tohle, víš co myslím? Tohle!" Je uprostřed dirigování levou rukou, přestane se hlídat a ten kousek Reitovi zazpívá. Pokojem se rozezní jeho sametový hluboký hlas, na který je ale sám zvyklý a nepřijde mu to nic extra. Nadšeně se na něj podívá, když skončí.

Reita

Rei se samozřejmě tváří, že je děsně nad věcí a v pohodě, když se posouvají řadou dál a dál. Snaží se klidnit Rukiho, který chvíli vypadá v pohodě a chvíli, že se nejspíš rozsype, hlavně když se blíží. Jemu samotnému se výraz hodně změní, když jde od jednoho k druhému. Podává si s nimi ruce a složím jim nadšené komplimenty, taky aby ne. Jenže jak dojde na basáka, je v koncích i on. Podá si s ním ruku, nepadne mu sice kolem krku a ale nakonec to je takovéto chlapácké napůl obětí s poplácáním po rameni a on nemůže spokojenější. Mohl by se štěstím propadnout do země. Pak už popadne Rukiho kolem ramen a nepřestanou řešit koncert snad nikdy v životě. Každý sebemenší detail, to nadšení, které vidí v Rukiho tváři. Bože, nejradši by si zvedl do náruče a pořádně ho políbil, jak se v něm ta euforie kumuluje, ale to prostě tady na veřejnosti nejde. Před pokojem padne dědovi do náruče a asi dvacetkrát mu poděkuje a děkoval by dál, kdyby ho od sebe neodtáhl a řekl, že už to opravdu stačí. No co, nejspíš to udělá ještě zítra a každý další den až…do dalšího koncertu!

"Zaslouží si to, víš." Broukne Rei k dědovi s jasně zamilovaným výrazem a trochu se začervená, naštěstí už je k nim Ruki zády a vidět to nemůže. Rei sám se naposledy usměje a zapluje k nim do pokoje. Ruki už skáče po posteli a…Zůstane stát jak solný sloup a nepokrytě na něj zírat s pusou dokořán, když zazpívá ten kousek. Udělá krok stranou a kecne si překvapeně na konferenční stolek, zapře se dlaněmi o stehna a párkrát naprázdno polkne.

"Zazpívej to ještě jednou…" Vyzve ho naprosto vážně a ještě ho pobídne gestem dlaně.

"Jestli mě miluješ tak to zazpívej ještě jednou a celé." Trochu ho vydírá ale potřebuje vědět, jestli snad není nahluchlý z koncertu nebo se mu to nezdá a nespí. Pro jistotu se štípne. Má dokonalý hlas! Tu chvíli mu to cvakne…Kai rozzářený za bicíma a Ruki…v čele. Tohle je jasné jako facka. Pokud z toho má něco být, rozhodně to musí být takhle!

"Ru-chan, máš úplně neskutečný hlas, jak jsem si toho mohl nevšimnout. Teda napadlo mě, že bys mohl ale že zpíváš takhle." V podstatě přemýšlí nahlas, kouká na něj a nechápe, co se to tu vlastně děje.

Ruki

Ruki se zasekne v půli pohybu a chvíli a něj zaraženě hledí, ale vůbec mu nedojde, co tím Rei myslí, domnívá se, že asi neví, co přesně myslel nebo to prostě chce slyšet znova, aby to rozebrali, každopádně za chvíli už zase poskakuje po posteli, rozezpívá se a jede pěkně od začátku. Brzy už se u toho kroutí jako profesionální zpěvák, div si k tomu nevezme deodorant do ruky místo mikrofonu a když celou píseň dokončí, znovu se na Reitu podívá s hvězdami v očích. A pak mu začne docházet, co to tady Reita říká a proč to po něm chtěl. Vůbec nešlo o koncert a o Luna Sea, šlo o něj? Okamžitě zrudne jako jablíčko, seskočí z postele a začne ze sebe nervózně stahovat šperky.

"Ehm, děkuju." Vykoktá jenom, zatímco se snaží najít odličovací tampónky a dostat ze sebe makeup. Uvnitř hrudi ho to zvláštně hřeje, protože viděl, jak se na něj Rei díval, a že to neříkal jenom tak, že se mu to asi doopravdy líbí, ale on se taky velmi stydí a k tomu... si vzpomene, jak před klukama říkal, že jim Ruki zapívá. Co když to bude chtít zase?

"Já jsem to tak nemyslel, já jsem..." Obhajuje se, jako by udělal něco špatného.

"Kai taky zpívá skvěle, co? Jak mu to posledně šlo?" To poslední, co by chtěl, je aby někdo vystrkal Reiova kamaráda z pozice zpěváka, která mu náleží a jen kvůli Rukimu, který ani nemá čas a možnosti a navíc, celý ten nápad s kapelou rozhodně nebyl jeho. A byl nervózní osobnost, on by tohle nedokázal. Konečně to ze sebe všechno dostane, přejde k němu a sedne si mu opatrně na klín. Opře si na chvíli hlavu o jeho rameno.

"Rei-chan... díky tobě jsem prožil nejkrásnější víkend mého života. Děkuju. Miluju tě." Šeptá mu a nějaké zpívání je už zase zapomenuto. Zvolna se zase narovná, podá si jeho tvář jednou dlaní a pomalu se k němu natáhne, aby ho políbil. Dlouze a hluboce. Po chvilce se oddálí, mine rty jeho tvář a dostane se jimi až k uchu.

"Chci tě." Hlese odvážně. Mají jen jednu jedinou noc. On je nahypovaný a spát... ne dneska spát nepůjde. Dneska strhne ložnici, i kdyby si neměl sednout měsíc. Zase se jemně oddálí, aby se mu zblízka podíval do očí a zjistil, jaký účinek na něj jeho slova budou mít.

Reita

Vůbec si neuvědomuje, co to před sebou vlastně vidí. Teda uvědomuje, ale jak kdyby tomu nechtěl uvěřit. Tohle celou tu dobu nevěděl, neviděl a teď…nepochybuje vůbec o tom, že se před jeho očima zrodilo něco nepopsatelného. Ruki je dokonalý a pokud je někdo z nich na tom nejspíš, je to právě on. Kouká na něj pořád stejně, se rty mírně pootevřenými, než celé to představení skončí a on jen zvládne zatleskat ale pořád nenachází ta správná slova.

"Ruki, tohle bylo naprosto úžasné, vážně. Kai na zkoušce nezpíval a upřímně…" Vzpomene si na jeho výraz za bicíma, ani se do toho zpívání nehrnul.

"Nemůžu mluvit za něj Ru-chan ale myslím, že Kai by se radši viděl za bicíma." Sdělí mu svůj vlastní názor na věc. Nechá ho klidně, aby se mu uvelebil na klíně a sám se usmívá.

"Ru, myslím, že by z Tebe byl vážně dokonalý zpěvák, byl bych rád, kdybys to předvedl klukům!" Snaží se ho opatrně přemluvit, když z jeho úst zazní to vyznání. Jeho oči jsou už zase dokonale zamilované a výraz hodný pomalého rozpuštění.

"Nebyl poslední Ru-chan, o to se postarám, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám." Odpoví mu jako první a pohladí jej jemně po tváři, než ho krátce líbne.

"Miluju tě, neskutečně moc a jestli je to v mé moci, chci vidět tenhle výraz pořád." Pokračuje dál, než padne kouzelné slovíčko. Stiskne víčka dlouze k sobě a vydechne, když se mu jeho chci tě promítne v hlavě ještě několikrát.

"Nechci ti…" Začne se starostí v hlase ale když oči otevře…ne, tomu odolat vůbec nedokáže. Nakloní hlavu na stranu, placem přejede po jeho spodním rtu a nakloní se, aby ho mohl vášnivě políbit. Pak už jej velmi oparně vezme do náruče, aniž by přerušil jejich polibek, položí jej do postele a lehne si k němu. Kouká mu se vší láskou do očí.

"Hezky nám k tomu svítí měsíc, to je naše znamení." Broukne do ticha, než hodí polštář po vypínači s tichým zasmáním a pokoj padne do tmy, jen měsíční paprsky osvětlují jejich těla a postel. Noc je pro ně až příliš krátká, než je dostihne krutý návrat do reality ale stejně si ji vychutnají do poslední minuty, aby měli na co vzpomínat, dokud jim osud nedopřeje další příležitost.