Reita x Ruki - Budu mít zase ty polobotky. - Část 2.

(hotel)

Reita

Ani si toho moc nestihne prohlédnout a pořád se pochechtává nad jeho poznámkou, že je tam málo místa. +A co bys tam chtěl dělat Ruki, že je tam málo místa.+ Proběhne mu hlavou a měl by si nejspíš začít dávat pozor i na svoje myšlenky nebo z nich bude mít jistý problém. Nadechne se k odpovědi ale ani to nestihne, protože je najednou všude tma. Tak tohle nečekal. Narovná se pomalu a nechává oči přizpůsobit se, jde to ale trvá to. Nepouští se vůbec jeho trika, nemá to ani v plánu, co kdyby mu pak utekl, nebude ho po tmě naháněk po pokoji.

"Teď se mi ale budou špatně rozvazovat." +Já Tě chtěl ale vidět.+ Zamění si v duchu místo toho, co řekl nahlas ale…měl s tím počítat nejspíš. Už trochu rozeznává, kde má vůbec Ruki tvář ale ruce ne a ne z toho trika dolů. Ucítí lehký dotek na svých pažích a rty se mu zvlní do úsměvu. Přidřepne si před něj bez dalšího slova a začne mu ty boty opravdu rozvazovat, nejprve jednu a potom durhou. Vůbec nikam nespěchá. Pak ho jemně vezme za kotník a zuje jej; polobotky zmizí někde ve tmě. Nevstává ale hned, položí dlaně ze strany nohou a společní s tím jak se zvedá, ho hladí přes stehna a boky. Tam se ale nezastaví jen vjede pod triko a posouvá se po milimetrech nahoru podél linie jeho hrudi a společně s tím hrne látku výš a výš.

"Nezůstanu jenom u bot nevadí?" Zeptá se jej tiše a v hlase se mu odráží nepatrný náznak vzrušení z celé situace, už jen to, že se ho může beztrestně dotýkat a má na to fůru času je samo o sobě neskutečné. Brní ho celá kůže, jak cítí a vnímá všemi smysly teplo jeho bledé kůže. Pak už to opravdu nevydrží a přetáhne mu triko plynulým pohybem přes hlavu a odhodí ho kamsi za něj. Uvězní jeho jemně řezanou tvář ve svých dlaních a věnuje mu polibek, který moc dobře odráží jeho rozpoložení a to jak na něj celá Rukiho osoba působí v tuhle chvíli. Jednu paži nechá klesnout dolů a ovine se kolem jeho pasu, když ho za sebou táhne k posteli. Ani neví, jak je to daleko, takže se málem přerazí a se smíchem na ni dosedne. Vzhlédne, jakmile se trochu ovládne a přitáhne si jej mezi své nohy, aby mu mohl věnovat několik opatrných polibků na bříšku.

Ruki

Nemůže vidět Reitův úsměv, ale brzy uslyší zašustění jeho oblečení, jak si před ním začne klekat. Následuje ho očima, srdce mu tluče jako splašené, protože neví, co udělá a pak se sám pousměje, když mu Rei začne rozvazovat botky a zouvat je. Opře se dlaněmi o jeho ramena, aby neztratil rovnováhu a neudělal tuhle chvíli spíš komickou.

"A já už jsem si myslel, že to bude to jediné, co mi necháš." Pronese docela odvážně a zalapá po dechu, když mu Reitovy dlaně vyjedou pomaličku po nohou až na boky a ještě výš. Tváře má rozpálené rozpaky. Vlastně se to celé dalo očekávat, mají spolu tak strašně maličko času a prostoru a kdy bude zase nějaké příště a oni budou docela sami a k tomu na celý víkend? Měl by to udělat? Uspěchá to nebo ne? Odváží se vůbec jeden z nich? Rei mu připadá, že se klidně odváží... Látka Rukiho trička se vyhrne a Rei ho odhodí někam za něho na stolek se zrcadlem. Mírně zakloní hlavu, když mu svými rty vyjde vstříc a cítí se jako zranitelné ptáče ve velmi bezpečném obětí. Následuje jeho tělo jako při tanci, nepotřebuje otevírat oči nebo se podívat, kam jdou, protože mu začíná slepě důvěřovat. Rei narazí do hrany postele, ta se zatřese a on před ním klesne do sedu, ale Ruki zůstane stát mezi jeho stehny a rozechvěle vydechne to ticha noci, když ucítí jeho rty na svém břiše. Opatrně se motýlími doteky dostane z jeho ramen přes krk, až do vlasů, kterými se prohrábne a zaboří do nich prsty. A pak se rozhodne, že nebude za tak sešněrovaného jako doposud, že tu přece jsou společně, protože oba dva chtějí a protože se... milují. A tak rukama zase klesne, aby ho na bocích chytil za látku jeho trička a pomalu mu ho taky přetáhne přes hlavu. Nechá ho klesnout na zem vedle svého boku a převáží se dopředu, takže se celým tělem opře o to jeho a jak sklání tvář, ocitne se nosem jen maličký kousek od jeho čela. Znovu přerývaně vydechne a snaží se rozklíčovat pohled v jeho očích, což je v té tmě dost těžké.

Reita

Nedokáže se ovládnout a cítí vzrušení ve svém klíně, když se rty dotýkají hebké pokožky. Moc dobře si pamatuje jak vypadala, když praskl jejich výlet do klubu a má o to víc chuť jí hýčkat. K tomu Rukiho dlaně na krku, pak ve vlasech. Musí stisknout víčka k sobě a znovu dlouze vydechnout, mohl by mu říct milion věcí a stejně teď nedokáže říct ani slovo, jak kdyby se bál, že by tím mohl všechno zkazit. Překvapeně se narovná, když ucítí Rukiho prsty na látce svého trika a poslušně zvedne ruce, aby o něj vzápětí přišel. Koutky se mu nepatrně zvednout vzhůru, tohle tak úplně nečekal ale Rukiho odvaha v tuhle chvíli ho vlastně překvapila. On sám se snaží tvářit, že je těžce nad věcí ale má pocit, že je z toho všeho snad i nervóznější, než Ruki. Vzhlédne k němu a v očích mu zahoří veškerý cit, který pro něj má. Ovine ruce pevně kolem jeho pasu a plynutým pohybem ho stáhne vedle sebe do peřin. Skoro nic neváží a pro něj to není skoro vůbec žádný problém. Podepře si hlavu dlaní, když se vedle něj pomalu položí a bříšky prstů mapuje jeho tělo, kam jen dosáhne, nezastaví se však u lemu jeho kalhot ale ani u zapínání, k tomu se posléze vrátí. Jen ho zlehka pohladí v klíně a trochu mu v očích zajiskří.

"Chybí mi žíněnka." Uchechtne se krátce, když spustí ruku pod hlavou do pokrývek a skloní se k jeho rtům pro polibek. Ruku z jeho klína už nestáhne právě naopak, položí na něj celou dlaň a několikrát s ní jemně pohne. Z jedné strany ho pořád trochu brzdí obavy, co bude za chvíli a z druhé…si nemůže pomoct a ví, že by to rád udělal právě dnes.

"O co mě ještě připravíš?" Broukne zastřeným hlasem do jeho rtů, když se svým tělem tiskne k jeho štíhlému boku.

Ruki

Dlouze vydechne a tiše se zasměje, když ho Rei stáhne na sebe a rovnou do postele. Pevně se ho drží kolem krku. Matrace je nezvykle měkká, takže se trošku propadají směrem k sobě, ale chvíli jen tak leží a prohlíží si ho, jak si tam tak podepírá hlavu. Po pokožce cítí doteky bříšek jeho prstů, je to neskutečně příjemné, skoro konejšivé, ale v něm to všechno hraje nepoznaným očekáváním. Celé jeho tělo už sálá rozpalujícím se ohněm, pod který Rei neustále přikládá. A to nechal otevřené to okno. A pak výrazněji zalapá po dechu, když se ho dotkne mezi nohama. Už mu neutíká jako na začátku, i když se stále tolik stydí. Okamžitě se mu tělem rozlije neskutečně příjemný pocit, který začne napřimovat jeho mužství a způsobovat těsnost v jeho kalhotách. Je to něžný a opatrný dotek a on se usměje, když Rei zmíní jejich žíněnky.

"Mě taky." Hlesne tiše a zrudne u toho ještě víc, ale není to vidět. Je to tak, Rei ho učí věci, které jsou velmi návykové a navíc... je dělá s ním. Má z nich strach, ale zároveň nic lepšího nikdy nepoznal. Rei se nad něj nakloní pro nový polibek, on se převáhne na záda a znovu ho obejme kolem krku, zatímco se mu kolena samovolně rozestoupí od sebe, jak mu dělá místo pro jeho pohybující se dlaň. V tu ránu je tvrdý jako skála a skrz polibky mu unikají sotva postřehnutelné vzdechy.

"O co tě připravím? Vím, o co připravíš ty mě." Řekne mu a míří tím na jednu velmi konkrétní věc,

která nemá co dělat s oblečením. O tomhle si nepovídali, a i když je asi Reiovi jasné, jak moc nezkušený on je, stejně chce, aby to věděl jistě. A pak mu dlaněmi sklouzne po ramenou na záda, která celá pohladí a skončí jimi rovnou na tom jeho dokonalém zadku. Nemůže si pomoct, ale prostě ho stiskne v prstech a chvíli si s ním hraje, než se pohne rukama dál, dopředu a na zapínání jeho kalhot. Musí se nejdřív poprat s těmi jeho pásky, které tak rád vrství jeden přes druhý a které teď cinkají na celý pokoj, než se dostane až na zip a opatrně stáhne jezdec dolů. Velmi opatrně, protože ve stavu, v jakém teď Rei je, by mu mohl ublížit.

Reita

Vnímá moc dobře, jak začíná Rukiho klín reagovat na jeho dotek a trochu víc ho zintenzivní, aby mu dokázal vyhnat z hlavy a vlastně i trochu sobě, všechny myšlenky, které tam nepatří. Mírně se pousměje, tu jednu na chvíli strávenou v nářaďovně se mu z ní dostat nepodaří. Netrvá to dlouho, když se dotýká jeho rtů a vnímá i jeho vzdechy, aby spokojeně nevydechl a i jeho tělo reaguje na celou situaci a hlavně mu začíná být celkem solidní horko. Mírně se oddálí, když se mu Ruki přizná, jak to vlastně je. Ne, že by to netušil ale slyšet to z jeho rtů je něco neskutečného. Nedokázal by si představit, že by to na něj, kdy mohlo tak působit a ono se to děje. Nepatrně se pousměje a konejšivě ho pohladí po tváři. On je na tom Rei, co se týče kluků v podstatě stejně.

"Vlastně na tom budeme dost podobně Ru-chan." Prozradí mu nakonec po krátké odmlce a krátce se uchechtne. Přijde mu to komické, že si Ru myslí, jak na tom v tomhle ohledu není dobře ale ona to tak úplně pravda není. Místo toho, aby se ale podíval do jeho tváře, koukne kamsi nad jeho hlavu a dlouze zavzdychá, když ucítí jeho dlaně na svém pozadí. Nečekal to, ne tak rychle.

"Ru..." protáhne jeho jméno a shlédne k prstům, jenž se už pomalu pasují se zapínám, umane si, že si těch pásků příště vezme míň, aby ho to náhodou nepřestalo bavit. Sám už míří za podobným cílem a má to o chlup jednoduší, takže skončí v podstatě stejně. Počká si až mu ty kalhoty rozepne a sám se trochu nedočkavě zvedne a zahákne prsty na lem těch Rukiho.

"Promiň ale jsem hrozně netrpělivý tvor." Oznámí mu s nádechem pobavení a prostě mu je začne stahovat. Už žádné hadry, chce vidět aspoň ten obrys celé jeho nahé postavy. Příště si vydupe světlo, no vážně! Skoro to vypadá, jakoby na tom závisel celý jeho život. Kalhoty zahodí kamsi za sebe, bude tu pěkný binec, ale místo toho, aby se vrátil na svém místo se pomalu přesune nad jeho tělo a pohladí jej po tváři.

"Jsi dokonalý Ru-chan." Zavrní vzrušeným a hlasem podbarveným city, které k němu chová, než se teď už hodně naléhavě přitiskne na jeho rty.

Ruki

Je celý rozechvělý z toho, jak si tady povídají o tom, že se to doopravdy chystají udělat a neví proč, ale trochu se mu uleví, když zjistí, že si svoje poprvé budou předávat vzájemně. Možná by na něco takového měl chtít, aby byl Rei zkušený a věděl, co dělá, ale nechce. Bude vědět, že si patří navzájem úplně poprvé v životě a nebude se cítit tak zle kvůli tomu, že je nešikovný. Kromě toho se mu chystá dát sám sebe a ne naopak a je to pro něj neskutečná myšlenka vědět, že jeho dobyvatel je na své první výpravě. Že je nedotčený tak jako Ruki a zůstane tak pro Rukiho napořád, bude jeho jediný. Srdce mu z toho poposkočí někam výš a uslyší jasnou reakci na svůj stisk. Pousměje se, zatímco mu rozepíná ty kalhoty a Rei zase jeho, ale brzy mu utečou z dosahu, protože Rei se od něj vzdálí a začne dokončovat jeho svlékání. Tiše se zasměje do tmy, když se maličko přizvedne, aby mu v tom pomohl a za chviličku už před ním leží, jak ho pán bůh stvořil. Velmi malý, štíhlý a drobný a dočista vzrušený. Přesto mu pořád hledí hlavně do očí, když se Rei přesune nad něho a udělá mu místo pro nohy.

"Arigato." Vydechne, než se políbí a on ho vezme pod rukama, položí dlaně na jeho lopatky a jemným tlakem si ho k sobě přitáhne. Pak rukama sjede opět po jeho páteři níž, ale teď ne na zadek, teď se pokouší mu ty gatě stáhnout co nejníž pod něj. Moc tam nedosáhne, ale stejně ho za chvílí ucítí, jak se mu vlhkou špičkou otře o stehna, když ho vysvobodí. Ruki se z toho celý zachvěje a má strach, ale taky pociťuje obrovskou touhu a lásku. Prostě to udělá, chce to.

Reita

Nepatrně se usměje do jeho rtů, když zaslechne jeho poděkování. Mohl by mu říkat pořád i milion jiných věcí a dlouho by ho to neomrzelo ale teď momentálně není schopný říkat vůbec nic. Moc dobře cítí Rukiho dlaně na svých zádech a míří jednoznačně dolů, aby konečně jeho chloubu osvobodil z těsného prostoru. Vydechne, když se otře o jeho stehno a naskočí mu už jen z toho doteku husí kůže. Zadívá se mu zpříma do očí a dlaní už ho hladí po celém těle, nevynechává ani kousíček. Je z toho trochu na rozpacích, protože vůbec neví…teda tuší, co by měl udělat ale…má to udělat? +No tak Reii, nedělej, že ses nikdy nekoukal na porno, odmysli si tak dvě třetiny a máš návod.+ Pobídne se v duchu a málem z toho zrudnou tváře jemu. Kruci! Párkrát se kousne do rtu, než si vloží krátce ukazováček mezi rty a pak se skloní k dalšímu polibky, abych rozehnal všechny svoje rozpaky. Hřbetem dlaně míří pomalu po jeho těle dolů, kde se krátce zastaví u jeho chlouby, jíž několikrát pohladí a pak jen zlehka a nenápadně, trochu nejistě, pohladí i vchod do jeho nitra a jen se modlí, aby ho Ruki nezastavil, že si to rozmyslel, protože…to nechce…ne, to se nesmí stát, připadal by si jako idiot. Nepřestává ho ani na vteřinu líbat a snaží se nastraženýma ušima a všemi ostatními smysly poznat, jestli je to dobře nebo špatně a pak může klidně pokračovat ale do té doby…radši ne. V hlavě milion a jednu otázku a k tomu i stejný počet otazníků ale přesto se ještě několikrát prstem pohne v těch místech a už upírá oči do těch Rukiho, hledajíc v nich náznak nějaké odpovědi na otázky, které ho nenechají ani na chvíli v klidu.

Ruki

Reitovo hlazení ho velmi uklidňuje, konejší jeho rozpálenou pokožku a navíc je to tak neskutečně příjemné. Mohl by vrnět celé hodiny a prosit ho, ať s tím nepřestává, asi by mu to stačilo, i kdyby se nic víc nedělo, ale pravděpodobně to přehodnotí, jakmile zjistí, o co do teď přicházel. Snaží se mu to oplácet, škrábe ho nehty po zádech a chvílemi i po zadku, tiše se směje jeho zatínání, když je na některých místech asi lechtivý a nasává jeho blízkost jako houba. Povšimne si toho naslinění prstů a ví, proč to udělal. Všechno v něm se sevře trémou, jeho tělo se napne, když po něm jedou kloubky Reitovi dlaně tak, aby si o něj ruku neotřel dřív, než to bude potřeba a pak ho ucítí znovu tam dole. Trhaně se nadechne a pevně obejme dlaněmi jeho boky a pak se ho Rei dotkne i úplně vzadu. No to je tedy pěkně zvláštní tohle někomu dovolit, opravdu moc se stydí, ale... zároveň je to neuvěřitelně příjemný dotek, celé tělo ho z něj brní a jemu se to líbí. Doopravdy líbí.

"Rei-chan...." Hlesne honem, dokud jeho hlas neutlumí Reitovy polibky a střetne se s ním v zamilovaném a vášeň nabírajícím souboji, zatímco Rei s tím nepřestává. Jeho tělo začne povolovat současně s tím, jak nad tím přestává myslet a poddává se jenom tomu příjemnému, až je připravené a ochotné pustit ho zas o kus dál. Sám už pravidelně tiše vzdychá, trochu se pod ním kroutí a tlačí ho svou špičkou do pevného břicha.

"Nechceš si to taky sundat?" Broukne po chvíli, když se špičkou chodidla zahákne o rozkrok Reitových kalhot a zatáhne směrem dolů. Vždyť se nemůže ani hnout v těhlech poutech.

Reita

Vzdechne si do jeho rtů, když uslyší vyslovení svého vlastního jména a ještě s takovým podtónem, který ho dostává do kolen. Nepřestává ho líbat a zároveň nepřestává v dráždění jeho vchodu, protože ho Ruki nezastavil. Když se ale ozve jeho poznámka, oddálí se od něj s ironickým úsměvem a zavrtí nad ním hlavou.

"Tak já se příště budu starat první o sebe a pak o tebe, ty jsi neskutečný teda, taky jsi mi je mohl sundat sám." Vyplázne na něj špičku jazyka ale vysouká se z kalhot, které už mu chodidlem skoro sundá. Věnuje jeho bříšku několik polibků, než se vrátí bez otálení k předchozí činnosti a trochu víc se napasuje mezi jeho stehna ale zatím si pořád nechává trochu prostoru. Pomalu do jeho nitra dostává jeden prst a rty se zatím věnuje Rukiho hebké šíji. Trvá to delší dobu, než se Ruki podvolí a on do něj může pomalu proniknout i druhým prstem. Nespěchá, není důvod kamkoliv spěchat, taky mají celou noc, navíc by si neodpustil, kdyby cokoliv uspěchal.

"Miluju tě, víš to..." Broukne tiše, když už olíbává jeho ouško a všechny možná místa. Sám se nechává hladit a zjišťuje, že je lechtivý na místech, o kterých ani dřív nevěděl. Jenže a taky se neskutečně stupňuje jeho touha a s každým dalším Rukiho výdechem přichází o soudnost on sám.

"Ru..." Pohraje si s jeho jménem, když už je v jeho nitru i třetí prst nějakou chvíli a nejspíš je na čase vyměnit je za něco trochu jiného. Sáhne po malém polštářku, pozvedne ho za pas a vloží mu ho pod bedra. Nasliní si znovu prsty, přeje s nimi po své vlastní špičce a znovu koukne Rukimu do očí. Nasměruje se vstříc jeho nitru a začne velmi zvolna vstupovat. Už v první chvíli musí zavřít oči a sevřít látku mezi svými prsty, jestli tohle vydrží, tak by měl dostat metál…

"Bože." Raději se skloní k jeho bradavce, kterou uzme mezi rty, aby mu odvedl myšlenky právě tímhle směrem.

Ruki

Zaskočeně na něj zamrká a nemůže uvěřit vlastním uším. Už zase. To je jako v tom klubu!!!

"A jak?" Rozhodí pod ním rukama.

"Vždyť na mě ležíš!" Brání se a navíc...

"Kdybych se o tebe nestaral, tak je mi jedno, že je máš, já to myslel dobře, aby ses mohl hýbat!" Brání se dál a protočí demonstrativně očima. Když uváží, že má jeho prst mezi nohama a řeší tady tohle! Rei na něj vyplázne jazyk, on vydechne a nadzvedne se, aby ho políbil, ale nestihne to, protože Rei se narovná a dosvlékne se. Sáhne po něm hned, jak je zase dost blízko a olíbá mu břicho. Pod tím dotekem vyměkne - v srdci, samozřejmě! - a už se zase mírně usmívá. A jakmile se jeden jeho prst ocitne uvnitř něho, celý se propne v zádech, prudce zalapá po dechu a vzdychne si na polovinu hotelu. Můžou doufat, že děda v pokoji vedle nemá otevřené okno jako oni, a že už dávno spí. Jeho tělo se rychle přizpůsobuje Reitovu dráždění i větším nárokům na to, co s ním dělá, nastavuje mu krk k polibkům a sám zatíná nehty do jeho kůže podle přívalů slasti, kterou v něm Rei rozpoutává a pak uslyší jeho vyznání. Pootevře oči a pootočí tvář za ním.

"A já tebe, Rei-koi." Vydechne ochraptěle a nemůže uvěřit, co všechno v sobě cítí. Ve své duši i fyzicky, protože se dostávají opravdu daleko. Rei si ho celkem zkušeně vypodloží a zvedne tak jeho boky nahoru a proti němu a jeho zase zaplaví rozpaky a lehká panika, ale jen na chviličku, protože pohled na něj je doslova neskutečný. Dívá se mu do tváře naprosto ztracenýma, zamilovanýma a odevzdanýma očima. Nikdo jiný pro něj neexistuje a to nezmizí s tím, jak odejdou z téhle ložnice. Sklopí oči na to, co dělá sám se sebou a brní ho z toho i konečky prstů. Znovu si ho přitáhne blíž ke svému tělu a pak už ucítí ten z počátku nepříjemný tlak na svoje nitro. Musí to vydržet prostě musí! Nevěří, že je to jen takové. A za chvilku už se bolest a to všechno kolem začne mísit s něčím nepopsatelným. Překvapeně z toho otevře oči dokořán a pak procítěně, dlouze a velmi hlasitě zasténá, zatímco mu nehty vytvoří šrám přes polovinu zad. Slyší v uších jeho hlas, ví, že na něj to má podobné účinky a zaboří mu prsty do vlasů, když ho Rei začne dráždit i na bradavce. Trochu nevybíravě ho za ně tahá, jeho tělo se svírá kolem něj, je jím vyplněný na všech úrovních svého bytí a má pocit, že to nejde ani snést, že je to na jednoho člověka prostě moc.

Reita

Ne, opravdu už ho v podstatě neposlouchá, když si brblá. Však on mu to řekne hned, jak skončí. Nejspíš. No, nemá vůbec sílu nad tím přemýšlet a dát dohromady souvislou větu, protože těsnost kolem jeho přirození je…něco naprosto nepopsatelného, k tomu výraz v Rukiho tváři a tradá…může být hotový hned. Vůbec netuší, jak to, že se ještě neudělal, vůbec se diví, že se dokáže dostat úplně celý do Rukiho nitra. Sám už zavírá oči a tiše vzdychá s každým milimetrem, je to strašné…strašně krásný pocit. Vydechuje do jeho kůže už o něco hlasitější, když zaslechne vyznání z jeho rtů a musí se šťastně pousmát. Nic lepšího by si nemohl přát slyšet ale v plné síle, mu to nejspíš dojde, až po tom všem. Teď se jeho mozek přesunul úplně někam jinak. Tiše sykne, když ucítí, že jeho záda si z této chvíli nejspíš odnesou památku a prohne se v nich. Vydrží to celých několik sekund bez hnutí, ale jak se zdá, Ru už nepotřebuje další otálení, hlavně když si tak pěkně zavzdychá. Reie to stojí veškeré sebeovládání, aby to neskončilo, ještě dřív, než to začalo ale rozhodně to není schopný vydržet příliš dlouho, na to je v jistých částech moc málo místa. Vystoupá polibky po jeho hrudníku až ke rtům, do kterých zašeptá něco o tom, jak krásný pro něj je, než ho políbí a začne se boky pohybovat vstříc jeho nitru a už mu pravidelně sténat do rtů. Nemůže se oddálit, jinak by ho nejspíš slyšel celý hotel a to by opravdu dobře nebylo i tak má pocit, že to úplně utajené nezůstane ale po té debatě s dědou, musí to být jasné a navíc, bere si prášky na spaní, takže už nejspíš neví o světě, naštěstí. Ještě pár přírazů vydrží, než poklesne v pažích na předloktí a olíbává hranu jeho čelisti, břichem se tře o Rukiho chloubu, aniž by si to uvědomil a sám už tiskne víčka k sobě a kouše se bolestně do spodního rtu. Občasně vydechne jeho jméno, než se jeho tempo ještě víc zrychlí a to už opravdu ovládnout nedokáže. Aniž by si to uvědomil skloní tvář k jeho hrudníku a troch víc stiskne jeho kůži mezi zuby ne nějak bolestně ale spíš taky, aby ho prostě nebylo slyšet. Je to takové dlouhé tlumené zasténání, když naposledy přirazí a společně s napětím jeho těla se přes něj převalí vlna orgasmu.

Ruki

Už nemá vůbec žádný čas přemýšlet o tom, jestli něco budou umět nebo ne. Vždyť je Rei uvnitř něj a on by si ještě ráno nepomyslel, že by se to kdy mohlo stát a že by jeho tělo bylo něčeho podobného schopné. Je to jako fyzicky vyjádřit všechno to, co prožívá duševně, všechnu tu lásku mu najednou může předat a on ví, že je bezhlavě zamilovaný. Najednou nechápe sám sebe, jak ho kdy mohl trápit v klubu na místo, aby odevzdaně seděl vedle něj, protože teď v tuto chvíli by nic jiného vymyslet nedokázal.

"Rei-chan... Rei-chan... aishite iru..." Šeptá mu stále dokola, zatímco vlastním tělem následuje jeho pohyby a zvolna se mu přehrabuje ve vlasech, až dokud ho Reitovy rty neumlčí v dalším polibku. Naslouchá jeho sladkým slůvkům, kterým by se oba ještě tak před měsícem vysmáli, kdyby je někde slyšeli od jiných milenců a bolestně si uvědomuje, jak se Reitovo břicho tře o jeho penis, zatímco se stejnou intenzitou dráždí i jeho nitro. Je moc mladý a nezkušený, než aby tohle dokázal vydržet a pak ucítí cukání Reitova mužství uvnitř sebe. Ani tohle nezná, i když si umí domyslet, čeho je to předzvěst a jakmile ho Rei kousne a vzápětí ucítí jeho horkost uvnitř sebe, dostane se na vrchol i on sám a nepodobá se to ničemu, co si kdy přivodil sám vlastní pomocí. Je to naprosto neskutečné, nepopsatelné a krásné, vůbec nechce zpátky na zem, aby to skončilo, aby někdy musel přestat a začít zase dýchat a chodit. Chce tu prostě být a pokračovat v tom, dokud neumře. Vůbec si neuvědomuje, jak kolem něj zatíná svaly, jak se jeho těle třese v nekontrolovatelných záchvěvech, jak je zpocený a uhnaný, ani že jeho vlastní horkost mají po břiše i kdo ví kde jinde. Do očí mu vstoupí slzy štěstí a prostě se není schopný přinutit procitnout a zafungovat. Je to moc silné, nikdy nic podobného nezažil, asi se pod ním náporem sesype nebo co. Mačká ho silně k sobě, jako by mu ho někdo bral a říkal, že už se nikdy neuvidí.