Reita x Ruki - Budu mít zase ty polobotky. - Část 1.

(hotel)

Ruki

Týden se neskutečně vlekl. Modřiny na jeho těle už se v podstatě zahojily, jen občas ještě někde trochu hrál odstíny žluté a zelené, ale nic ho nebolelo. Občas měl pocit, že se na něj otec dívá trochu provinile, ale on sám dělal, že nic nevidí a že je všechno v pohodě. Nikdy nepřizná, jak moc mu to celé bylo líto, nikdy! S Reitou a klukama už se viděl jenom o přestávkách nebo v jídelně, jinak to nešlo, protože měl hodně učení, kroužků, doučování a všelijakých jiných povinností, ale alespoň si psali a mailovali s Reiem. Nutno dodat, že na Rukiho běžný vkus to zavánělo romantikou a tokáním, což ho sem tam děsilo, ale když seděl u klávesnice, nemohl si pomoct a pitomě se u toho culil navrch. Kluci se chtěli v týdnu sejít kvůli hraní, ale ani jednomu z nich to nevyšlo a Kai byl ještě pořád ve fázi přemlouvání jeho mámy, aby jim dovolila u nich v domě třískat do kde čeho, protože bicí stály prostě jenom tam. Zatím to vypadalo na tu neděli, pokud se Rukimu podaří vymyslet, jak se dostat z domu. Rodiče mu ještě zdaleka neodpustili a máma pořád nafukovala jeho útěk, jako by prchal ob den z domu, byl z něj kriminální živel a po nocích prodával drogy. Ruki si tak rozhodně připadal. Jediný, s kým se dalo mluvit, byl jeho bratr. Nebyli zrovna nejlepší kamarádi pod sluncem, ale obecně si měli co říct a co si svěřit. A pak na něj ve čtvrtek večer v kuchyni u ledničky vytáhl, že si myslí, že má holku. Že se chová podezřele, pořád si s někým píše a divně se červená. A Rukiho napadl ďábelský plán, jak zkusit získat krytí a řekl mu, že je to tak. Rei bylo běžné dívčí jméno v Japonsku, takže si ani nemusel moc vymýšlet a když navrch přisadil, že je blondýna, brácha už na něj spiklenecky mrkal. Ruki se v pokojíčku málem strhal smíchy, když si představil Reitu v růžových šatech a s kyselým výrazem ve tváři. Tohle mu z hlavy jen tak nepůjde. Navíc mohl vykládat bráchovi o sobě a svém tajném vztahu a promítat si do něj Reitu - Rei. Smál se ještě asi dvě hodiny v kuse, až dokud za ním nepřišla matka a nevytáhla a něj, proč že jí neřekl o tom golfovém turnaji.

"Ty ses bál? Myslel sis, že po tom, co se stalo minulý týden, tě s tátou nepustíme? Ale Ruki, tohle je golfový kroužek, je to školní aktivita, mohl jsi říct, jak ti záleží na tom aby ses zúčastnil?" Ruki na ní zíral jako na zjevení a první se chtěl začít bránit, že žádný turnaj není a že on na něj rozhodně nechce na celý víkend!!! Neděle přece!!! Jaký turnaj sakra? A proč mimo Jokohamu? Kde vlastně? To by snad věděl ne? A pak mu začalo pomalinku svítat. Jediné další osoby, které měli, co do činění s golfem… mohl by? Ale co když to nebyli oni? Rukimu se vařila hlava, jak se nemohl rozhodnout, ale nakonec začal hrát divadlo na svou mámu, odkýval jí, že se opravdu bál, a že by se měl učit a ona ho - pustila???!!! Jakmile byla z pokoje, skočil po mobilu a naťukal SMS. Odeslal ji a pak dopsal.

Nemohl si pomoct. Ve čtvrtek už měl sbaleno a v pátek byl ve škole jako na trní. Domů skoro běžel jen proto, aby už tam byl, protože ve čtyři hodiny si pro něj měl dojet děda. Kam pojedou, pokud vůbec, to netušil, ale čekal ho víkend mimo dům. Asi tak poprvé v životě. Víkend s ním. V tu chvíli mu srdce kleslo až do žaludku. Budou spolu sami? Jako v noci? Kruci!!!!

Reita

Ani na jedinou minutu z celého týdne nepřestal na Rukiho myslet. Měl před očima každou jejich společnou chvilku a přidával k tomu jen ty další, která stihl ve škole. Sem tam ho zatáhl za roh, sem tam vzal za některé z dveří, kde starší tajně psali úkoly a dělali různé neplechy. Stejně to bylo pořád málo a k tomu žádné vybití jako dřív na fotbale, protože měl zákaz. Máma se taky hodně zlobila ale nakonec jí to trochu vysvětlil a ona pod jeho smutným pohledem vyměkla, naštěstí. Bez fotbalu to ale bylo pravé peklo a dokonce i Kai si z něj přestal utahovat, když viděl, že začíná být zase trochu nabručený. Naštěstí si mohli s Rukim psát. Sehnal mu ten telefon, nakonec mu s tím pomohl Kaz, který znal jednoho chlápka co měl bazar a simka už problém nebyla vůbec. A ty smsky…červená knihovna by se rozhodně stydět nemusel ale on…byl šťastný. Hraní přes týden se bohužel nekonalo, on sám ale poctivě trénoval na basu, protože ji měl hodně krátce a musel dohnat skluz, co má proti ostatním, aby si nakonec neuhnal ostudu. Ve středu už na něj doma čekala obálka a on k ní přes mámu a ségru doslova přeskočil, aby ji se vší opatrností, skoro až posvátně rozlepil a vytáhl lístky na koncert v Kawasaki. Luna sea…Rukiho oblíbená on sám je má taky rád. Tohle bude pecka, to už ví. Jenže s tím přichází další problém, budou muset pryč na celý víkend a to…bude složitější. Schová lístky do kapsy, vyběhne z domu a míří rovnou na zastávku autobusu, aby se nechal odvézt za dědou. Jestli jim někdo dokáže pomoct tak jedině on a taky, že ano. Během pár minut vymyslel golfový turnaj, který se opravdu v Kawasaki pořádal, jen to bylo pro trochu jinou ligu. Nebude však problém mu sehnat potvrzení účasti, takže budou doopravdy krytí. Rei padl dědovi kolem krku a nechal jej zařídit všechno ostatní, mezitím mu pomohl posekat zahradu a i další práce, které ho sice stály pot ale on to udělal moc rád. Pak jen přešlapoval na místě, když děda telefonoval s Rukiho mámou a málem vypískl, jak zaslechl jasnou známku souhlasu. Tohle je prostě bomba, pojedou s Rukim na koncert a …budou spát v jednom pokoji…Docvakne mu vzápětí a raději uhne pohledem stranou, tohle mu došlo trochu pozdě. Pak přijde sms. Culí se jako sluníčko, když si přečte první a pak i druhou.

Připíše ještě a už letí domů, aby se nachystal na druhý den. Musel ještě na brigádu ale zařídil si konec o něco dřív a už letěl domů. Děda jel první pro Rukiho a pak se stavili pro něj.

"Ahoj." Zapluje nadšeně do auta ale lístky má zatím ještě v kapse, tohle bude to největší překvapení. Málem ho políbil, jakou radost má. Zarazí se ale uprostřed pohybu a jen ho obejme a pak se natáhne k rádiu na polubovce, vsune tam cdečko, které vzal sebou a autem se rozezní píseň od Luny Limit. Pak sebou plácne dozadu a prolete s ním prsty.

"Víkend začíná Ru-chan, kde máš ty polobotky?" Zašeptá mu tiše. Lístky mu má v plánu dát až v hotelu, až budou sami o tuhle reakci se nehodlá s nikým dělit, byl by padlý na hlavu, čeká minimálně povalení do…peřin, ehm.

Ruki

Dolů ze schodů skoro spadne, jak po nich letí i s taškou na rameni, když na něj máma zavolá, že je děda tady, ale Reitu vedle něho nevidí. Trochu se uklidní, slušně pozdraví i s úklonou a rozloučí se doma. Nemůže uvěřit, že někam jede na víkend a bez nich! Mwahahaha! I přes své myšlenky a nadšení ale zůstane tichý jako pěna, když jedou autem pro Reitu a pouze odpovídá, na co je tázán, aby dědovi nepřidělával víc starostí, než s nimi už má. Prostě se pro jednou snaží být vzorový mladý muž. I tak mu ale oči září, když hledí z okýnka na všechno kolem a nepokrytě se těší, i kdyby měl hrát golf dvanáct hodin v kuse. Rei se k nim brzy připojí a on je zvědavý, co mu řekne, kam to vlastně jedou. Jenom k němu domů? Uvidí konečně jeho pokoj? Nebo na ten golf? Nebo úplně někam jinam? Ale i Rei měl s sebou tašku, takže k nim to nebude. Jasně zaregistroval ten pohyb směrem k sobě, ale alarm v podobě dědy mu zafungoval o něco rychleji a Rei málem políbil dveře auta, jak mu uhnul, aby se to nestalo. Pak se ale objali a to o trochu déle, než by asi měli. Ruki se začervená a sedne si normálně a v autě se rozehraje Luna Sea. Diví se, že to dědovi nevadí, ale proplete prsty s Reitovými s vědomím, že děda o nich ví, a že se nemusí bát. A stejně je hrozně nejistý. Nikdy s nikým nechodil.

"V tašce." Zamumlá, ale pak se dají do hovoru všichni tři a jakmile vyjedou ven z Jokohamy, je mu jasné, že tenhle výlet bude něco speciálního. Tak kam to jedou? Vyhlíží ven z okýnka, doráží na ně, ale ani jeden mu to nechtějí říct. Po cestě se zastaví na jídlo a kafe, kluci se pošťuchují a nenápadně otlapkávají a děda je shovívavější, než by si zasloužili. Ruki je neskutečně šťastný a je to na něm asi hodně vidět. Může létat, žádná klec a to se mu nestává. Když dorazí na místo, je už tma a stanou před tříhvězdičkovým hotelem, kde se v

recepci dozví, že mají s Reitou vlastní pokoj. Až tak? Žádný čtyřlůžkový, aby byli pohromadě? Děda jim dal pokoj jako dospělému páru? Ruki tomu nemůže uvěřit, červená se a kouká do země, ale je to jako Vánoce. Přede dveřmi pokojů se s dědou rozloučí, popřejí si dobrou noc a domluví si čas snídaně a pak zapadnou do toho jejich. Není moc prostorný jako nic v Japonsku. Je tu hlavně velká postel, zrcadlo, dveře do koupelny a úzká chodbička k té posteli. Ani židle ani stůl nebo něco jiného a malá skříň, ale na přespání to bohatě stačí. Totiž... polije ho horko. Dokud byl v bezpečí veřejnosti, měl rohy jako skotská náhorní kráva, ale teď? Nakoukne do koupelny, která je taky malá, ale je tam dokonce vana a zase dveře zavře. Odloží tašku na zem a pak studuje výhled na ulici, otevírá okno, zapíná a vypíná televizi, klimatizaci, čističku vzduchu, najde fén.... všechno jen, aby se nemusel otočit, protože Rei tam stojí, propaluje mu záda očima a evidentně se dobře baví.

Reita

Už jen ta cesta byla neskutečná. Jen to vědomí, že můžou být s Rukim spolu a že je nikdo neomezuje by mu ke štěstí stačilo. Vidina koncertu tomu jen dodává tu pomyslnou třešničku a možnost společné noci je pro Reie…No, upřímně z toho má trochu strach a sám si není vůbec jistý, co by se mělo dít. Jeho apetit to ale neohrozí a za poznámek Rukiho na zastávce, spořádá porci pro tři, minimálně. Děda ho zná, takže se nediví a pochechtává se společně s nimi. Nádherný začátek, nádherného víkendu o tom vůbec nepochybuje. Hotel je taky parádní, není to výdobytek luxusu ale jim to bohatě stačí, bože bydlel by i ve stanu, jen aby mohli být společně. Oni ale mají pokoj, k jeho překvapení svůj vlastní a postel…Hm, velká postel.+Jenom jedna.Hm.+ Proběhne mu hlavou, když stojí ve dveřích, ještě než ale vejde dovnitř vezme ho děda za rameno a odvede kousek stranou. Nechápavě na něj kouká a jak to tak vypadá bere na sebe roli starostlivého otce.

"Víš Rei, myslím, že máte oba dost rozumu, abych vám mohl svěřit společný pokoj, když se skoro nevidíte ale..." Začne pomalu děda a Rei hlasitě polkne, tohle vážně nechce slyšet.+Jenom ne přednášku o sexu prosím!!+ Modlí se ve vlastní hlavě a je mu trapně už teď, protože tuší, co bude následovat. Klopí u toho oči do země, pitomě se culí a nejradši by utekl a zavřel za nimi dveře.

"Měli byste být…opatrní." Teď už Rei opravdu protáčí oči v sloup a přešlápne z nohy na nohu.

"Jo já vím, nemusíme to rozvádět prosím..." Hodí po něm prosebným pohledem a jak se zdá uleví se jim oběma, když tuhle debatu budou považovat za uzavřenou. Rei už se sune milimetr po milimetru nohama směrem ke dveřím a když mu děda kývne hlavou, zmizí za nimi a opravdu se přemáhá, aby neměl rudé tváře. Naštěstí Ruki už šmejdí po pokoj a okázale ho ignoruje.

"Tak tohle od Tebe není pěkné." Začne pomalu a zakládá si ruce na hrudi.

"Já pro Tebe mám dárek a ty si mě nevšímáš." Pokračuje dál a snaží se vyhnat téma rozvoru s dědou z hlavy, ono…se to vůbec nemusí stát. Mělo by se to stát? Chtěl by, aby se to stalo. +Kruci!+ Raději se skloní ke své tašce a vytáhne z ní obálku.

"Tak co za dárek hm?" Začne ho s úsměvem vydírat a mávne jí nad hlavou.

"I když možná se ti to líbit nebude a třeba by sis je neposlechl." Naznačí mu, co by uvnitř možná mohlo být, aby si odměnu, kterou mu nabídne, pořádně rozmyslel a provokace jde Reiovi úplně sama. Vlastně pokaždé, když je s Rukim sám a k tomu je tak roztomilý, kdy se snaží tvářit, že tu není. +No jistě, ten stolek je zajímavější, než já, na to ti neskočím.+ proběhne mu hlavou pobaveně a má co dělat, aby se vlastním myšlenkám nezačal smát.

Ruki

Ustrne uprostřed prohlížení obsahu ledničky, když se ozve Reitův hlas. To si mohl myslet, že to nevydrží dlouho, jenom na něj koukat. Pomalu ji zavře, narovná se v zádech a otočí se jeho směrem s tím nejnevinnějším výrazem na zeměkouli, když se nepatrně pousměje.

"Tohle celé je dárek." Řekne mu a nemá ani ponětí, co se na chodbě stačilo odehrát. Ještě, že tak, protože jinak by se zamkl v koupelně, spal by ve vaně kvůli studu a vytáhli by ho až v neděli. Sleduje ho, jak něco hledá v tašce, zatímco si v duchu porovnává, jak vypadá oproti té jeho, jaké má barvy, jaký je prostě celý jeho vkus. A pak spatří zvláštní obálku. Proč obálku?

"Napsal jsi mi dopis? Je na růžovém papíře?" Začne se culit Ruki a rohy se mu trochu vracejí, ale dojde na slova Třeba by sis je neposlechl a jemu začne svítat. Půjdou na koncert? Jako vážně? Usměje se ještě o něco víc, pomalu k němu vykročí a jakmile je u něj, vytáhne se na špičky a po obálce hrábne, ale má tu smůlu, že je o deset čísel menší a nedosáhne tam. Ztratí trochu balanc a opře se o něj oběma dlaněmi, ale rozesměje se a udělá to znovu. Ani teď se mu to nepodaří a jak před ním Rei couvá, brzy ho natlačí zády až na dveře a hrábne po ní po třetí, ale místo, aby se ji dál snažil získat, tak nějak sám od sebe ho políbí a s dlouhým výdechem se proti němu opře celým tělem. Jak on mu chyběl a celý ten týden a i když takové věci neumí moc říkat, všechny ty pocity vloží do jejich prvního dnešního pořádného polibku. Prsty sevře látku jeho trička a ramena se mu nepatrně zachvějí, když ho Reitova blízkost zasáhne plnou silou a on si uvědomí, že celý ten týden přežíval zavřený do nějaké schránky bez emocí, aby to vůbec vydržel, a teď je konečně může pustit všechny ven. Ten polibek je dlouhý a nezvykle procítěný, jeho oči jsou zavřené a na čele ho lechtají pramínky Reitových vlasů.

Reita

"Já jsem taky dárek." Oduší Rei pobaveným hlasem a sleduje, jak se Ruki narovnává od ledničky. Taky mohl zůstat ještě chvíli překloněný, to by nebylo vůbec na škodu. Mávne ještě jednou obálkou a pak se na ni zadívá, když zmíní ten dopis. Neubrání se úšklebku, protože on rozhodně nebude psát dopisy, natož tak na růžový papír, to by se opravdu musel úplně zbláznit. Stačí, že se zbláznil do Rukiho.

"Napíšu, až ty půjdeš mezi lidi v růžovém triku a kalhotách." Opáčí mu bez přemýšlení a v očích se mu pobaveně blýskne, tohle si prostě nemohl odpustit. Ostražit sleduje, jak se blíží k němu, u něj prostě jeden nikdy neví a raději zvedne obálku ještě výš. No, kdyby to neudělal, už by ji měl. Jenže to Rei nepočítal s tím, že na něj tak dolehne jeho blízkost a neopustí si dlouhé vydechnutí, jakmile narazí zády do dveří. Stačí první dotek Rukiho rtů a je dokonala ztracený. Ruku, kterou měl nahoře, pomalu spadne dolů a on si jej za pas přitiskne silně k sobě, jak kdyby se neviděli sto a let. Ono, je to skoro to samé. Vždyť se ho ve škole ani nemůže pořádně dotýkat a už tak se málo vidí. Je to peklo ale on by ho nevyměnil. Počkal by si na něj, jak dlouho by byla potřeba.

"Ru..." Vyjde z jeho rtů tiše a udýchaně, když se od jeho rtů odtáhne, aby mohl naplnit plíce, volná dlaň bez obálky vyjede po jeho zádech až na tvář a vjede mu do vlasů, kdy se jejich rty znovu spojí. Ruki svým krokem odpálil něco neskutečného v Reiově nitru, co tam bylo uvězněno celou tu dobu ve škole a on to teď může pustit ven, ta touha po jeho blízkosti je spalující. Pomalu sjede přes jeho šíji a záda až k bedrům, kde zlehka stiskne jeho bok a zapluje prsty pod jeho svršek, aby si užil toho elektrizujícího doteku na jeho kůži. Chtěl by ho znovu vidět bez trika, bez oblečení a to…se mu dneska nejspíš poštěstí.

"Stýskalo se mi." Řekne mu popravdě, když mu mezi dalšími polibky koukne do očí.

"Kde máš ty polobotky?" V očích mu hravě zasvítí, když si na ně vzpomene.

Ruki

Aby se nedivil, až si to triko a kalhoty vážně oblékne, v tomhle by ho Rei neměl podceňovat, ale on ho vlastně zatím viděl jenom v černém a školní uniformě. Rukimu se mimoděk zvednou koutky rtů nahoru, ale v dalším okamžiku už je pohlcený vášní mezi nimi, když mu Rei vjede dlaní do vlasů a přitiskne ho k sobě. Cítí jeho dlaň, klouzající po těle, dokud se nedostane až na holou kůži a Ruki si tiše vzdychne, než se od sebe mírně odtáhnou a jeho oči se stanou velmi hřejivými, když se dívají do těch Reitových.

"Mě taky." Broukne tiše a pak se usměje.

"Polobotky a pak mi to dáš." Řekne mu, couvne a obrátí se zpět ke své tašce. Z jejího dna vydoluje sáček, ve kterém má svoje frajerské golfové botky, sedne si na postel a prostě si je nazuje a zaváže. Poklepe s nimi o podlahu a pak se postaví.

"To bude nějaká naše tajná úchylka?" Zeptá se ho se zájmem a několikrát se v nich otočí na místě, zatímco mu v očích rozverně blýská. Pak k němu za tichého klapotu těchto botek zase vykročí a sáhne po obálce, aby se do ní mohl konečně podívat. A najde tam lístky na Luna Sea a jejich zítřejší koncert! Zůstane na ně zírat a chvíli mu to celé nedochází.

"Rei-chan.... vidíš kolik to stálo?" Vydechne po chvíli, ale vlastně to nedokáže moc vnímat. Uvědomuje si jenom fakt, že na ně doopravdy půjde. S Reiem a jeho dědou, budou strašně pařit v kotli, pískat na prsty a ječet jako holky a kluci jim budou v pondělí strašně závidět. Možná dostanou vynadáno, že jim o tom nic neřekli.

"Já jsem si vážně myslel, že jedeme na golf." Vydechne pořád stejně ohromeně s očima ještě stále zapíchnutýma v lístcích, ale pak je konečně zvedne a těžce polkne, jak přemáhá dojetí. Rodiče by ho na něco podobného nikdy nevzali. Před očima mu tančí tváře členů kapely, fakt, že to nebude nahrávka a že si užijí atmosféru koncertu, fakt, že to zažije s ním. Rozpřáhne ruce a znovu mu padne kolem krku.

"Děkuju." Zašeptá se rty u jeho ucha. Měl by mu říct, že mu ten lístek nějak zaplatí, ale zároveň je to dárek a tak zůstane potichu. Musí to nějak udělat a konečně mu to všechno taky oplatit. Zase se odlepí opatrně ty lístky odloží na stolek pod zrcadlem.

"Můžem si je pustit v telefonu." Vyhrkne hned natěšeně a doluje telefon, aby v něm nalistoval jejich songy. Za chvilku se ozve I for you. Ruki se trochu uculí a začervená. Málem by vyhrkl, že půjde do koupelny první, ale to se má svléct s ním za dveřmi? A když cvakne klíčkem, bude to úplně pitomé. No kruci! Už zase na něj lezou ty rozpaky, když se kouše do rtu a

hledí mu přímo do očí.

Reita

"Víš Ruki, já mám asi úchylku na celou Tvou osobu." Zasměje se upřímně Re a sleduje, jak si jde pro ty polobotky, Ne, úplně se mu nelíbí, že ho musel pustit z náruče a obětí. Tohle zrovna nedomyslel ale mají přece celou…ehm noc. +Nádech, výdech, to chce hlavně klid.+ Pokusí se dát dohromady aspoň v duchu ale tu už je Ruki obutý a prostě v nich vypadá hrozně roztomile.

"Hm…Tak dobře, asi mám opravdu novou obsesi." Pokrčí rameny a znovu se zasměje. On za to přece nemůže, za to totiž může Ruki. Dá mu tedy obálku a s koutky mírně zvednutými nahoru sleduj jeho reakci a je…přesně taková jakou si představoval, možná ještě o kousíček lepší.

"Za tenhle výraz to bylo pořád málo." Broukne do ticha s něžným výrazem v očích s kývne hlavou krátce, že svá slova myslí vážně a upřímně, udělal by pro něj úplně cokoliv.

"Na golf Tě můžu..." Začne mu pomalu odpovídat, když mu přistane v náručí a on jej bez váhání obejme. Je hrozně rád, že si to můžou užít společně, že ho sem mohl vzít a udělat mu radost. On si ji rozhodně zaslouží.

"Nemáš vůbec za co Ru-chan, udělal bych pro Tebe cokoliv víš..." Broukne měkce, aniž by ho měl v plánu pustit, jenže to mu zase není přáno, protože se vytrhne a jde něco pustit a trefí se. Sleduje ho s mírně nakloněnou hlavou na stranu a pozvednutým pravým obočím, takový trochu výraz a co teď, když jsi navodil takovou atmosféru. Rei už tak trochu poznává ty jeho výrazy a skoro to vypadá, že mu brzo vezme roha do koupelny a pak třeba nevyleze…to ne anebo...těkne pohledem od dveřím do k Rukiho očím a v těch jeho trochu provokativně zasvítí.

"Ještě jsem neviděl zdejší kohoutek víš, nepůjdeme na něj mrknout společně? To víš, ta obsese, další." Zeptá se ho s krátkým uchechtnutím, no jo tak trochu nepoznává sám sebe ale to se v přítomnosti Rukiho stává často.

"Už jsem Tě viděl bez trička Ru." Připomene mu udělá krok jeho směrem a škádlivě ho za lem trika u kalhot zatahá svým směrem.

"Budeš se pořád stydět?" Dobírá si ho dál a čeká na to pomyslné překročení hranice, kdy ho donutí zahodit všechno za hlavu. Viděl to u něj v pokoji a chce to vidět znovu, prostě si nemůže pomoct. Udělá ještě krůček blíž a tentokrát látku vyhrne a několik centimetrů nahoru a mírně se nahne horní polovinou těla do strany, jak kdyby pod něj chtěl nahlédnout.

"Jenom kousíček....ještě trošičku." Provokuje ho dál a natočí tvář směrem nahoru.

Ruki

"Ano, já vím." Hlesne tiše, když mu Rei řekne, že by pro něj udělal cokoliv. Však dělá. Leze pro něj oknem, skáče pod auta v garáži, zařizuje výmluvy, koncerty, dárky... je jako anděl. Pro sebe se pousměje, protože by si nikdy nepomyslel, že andělé vypadají takhle, ale je to pravda. V další chvíli jako by Rei poznal, na co myslí, když se podívá na dveře koupelny a Rukiho polije červeň a horkost. "Je tam strašně málo místa." Vypadne z něj pitomě, ale Rei udělá krok k němu a pronese to o tričku. Už? Teď? Úplně teď v tuhle chvíli? Pro pána, vždyť on vůbec neví, co má dělat!!! Chce říct něco jako Já vím, ale jen na prázdno otevře pusu a zase ji zavře, protože Rei už stojí u něj a popotahuje ho za tričko.

"Ale zhasni." Řekne mu jako malá holka a trochu bojovně u toho vystrčí bradu, aby zamaskoval totální rozpaky. +Zhasni... ty jsi idiot.+ Vynadá si v duchu, ale promne rty o sebe a vtáhne je dovnitř, aby se nezačal smát. Trochu provinile k němu vystoupá očima a nechá ho tahat za své tričko, když se znovu zahihňá a sám se natáhne do strany a zhasne. Pokoj se ponoří do tmy, protože jsou zatažené i závěsy a on slyší jen jeho dech hodně blízko sebe. Celé je to takové vzrušující, když se mu před očima začne rýsovat kontura jeho těla a brzy i nejasné rysy jeho tváře, jak si jeho oči přivykly na tmu. Na té tmě je cosi, co v něm probouzí víc odvahy a zároveň mu z toho běhají mrazíky po páteři, když jasně nevidí na to, co dělá a jak se tváří. Opatrně zvedne ruce a dotkne se konečky prstů jeho předloktí. Rozechvěle vydechne s očima upřenýma tam, kde tuší ty jeho, sám je má velké jako talíře a jemně se usmívá v očekávání úplně všeho. Z telefonu pořád hrají Luna Sea, i když už je to úplně jiná písnička, ale je mu to nevadí. Je otočený displejem dolů, takže ani z něj tu není žádné světlo.

"Musíš mi rozvázat ty boty." Řekne mu do ticha z ničeho nic a málem omdlí sám ze sebe. To byla doopravdy pozvánka. +Můžeš zařvat Svlékni mě rovnou tady z okna, vždyť o co jde, Ruki.+