Kai x Uruha - Budeš chtít tu košili? - Část 2.

(U Kaie doma)

Uruha

Musí se spokojeně pousmát, když zaslechne Kaiovo zavzdychání. Tohle se mu moc líbí, všechny jeho reakce si hodlá vychutnat do sytosti a příště bude mnohem odvážnější. Teď k tomu ale nedostane prostor a je vlastně rád, protože si není úplně jistý, jestli by byl natolik odvážný. Koukne mu do očí, posouvá se pomalu na posteli dozadu a nedokáže z něj spustit pohled. Nedokázal si představit, jak moc sexy bude Kai vypadat, až se bude přesouvat nad jeho tělo a teď to má v plné kráse a je to neskutečný pohled. Ne, už neexistují žádné pochybnosti nad tím, co se bude dít a jeho fascinace celou Kaiovou osobou je toho důkazem. Oplatí mu úsměv, stejně vřelý a něžný, jaký jen dokáže. Tělo se mu lehce chvěje touhou a očekáváním toho, co se bude dít. Položí dlaně na jeho předloktí, kde jsou velmi citelné jeho svaly a pomalu jimi stoupá vzhůru k ramenům, kde se  ale nezastaví a pokračuje dál až k tváři, za kterou si ho k sobě jemně přitáhne a nechá se vtáhnout do dalšího polibku. On sám do něj dává všechno to, co se momentálně hromadí v jeho těle a tlačí se skoro až bolestně do klína. Je to nádherné, celá ta atmosféra a hlavě Kai v tom mihotavém světle svíček. Připravil to dokonale a Uru ví, že nikdo by pro něj nedokázal udělat tolik jako on. Nechal se jím dokonale okouzlit, poddává se jeho vůni a ví, že si nemohl vybrat lépe. Spokojeně přivře víčka a nakloní hlavu na stranu pod dotekem dokonale tvarovaných rtů. Krátce nechá dlaň zmizet mezi jeho prameny, které podvědomě sevře, jakmile ucítí Kaiovy rty mířící níž a níž. Tiše si vzdychne a zavrtí se v měkkých pokrývkách pod vlhkým dotekem v jeho pupíku a trochu se uchechtne, lechtá to.  A pak o něj přijde. Otevře oči, které byly doteď schované pod víčky, aby si mohl vychutnat všechnu jeho péči a podívá se na něj, než se znovu usměje. Nyní už přijde o kalhoty i on a  znervózní, když si ho Kai prohlíží. Zkoumá výraz v jeho očích i ve tváři, jak kdyby chtěl vědět, jestli se mu opravdu pořád líbí, co vidí a pak už přestane přemýšlet úplně. Hrozně moc ho chce mít u sebe.
"Kaii, pojď za mnou." Vybídne ho tiše mírně zastřeným hlasem a  pozvedne se na pravé předloktí, aby ho zlehka vzal za zápěstí, zatáhne za něj k sobě a naznačí mu, kde by měl teď být. Hrozně moc potřebuje cítit teplo jeho těla a nechat se jím hýčkat. Sám se vydá na lačný průzkum dlaněmi a hlavně na bocích jej víc sevře. Najednou nutně potřebuje prozkoumat každý milimetr.
"Jsi dokonalý." Ozve se tlumeným hlasem s dlouhým výdechem, aniž by si uvědomil, že nějaká slova vůbec vyslovil.

Kai

Nepatrně pootevře rty a přeskočí pohledem od jeho těla k jeho očím, jako by se probral z nějakého zasnění. Ta prosba pohne celým jeho nitrem a naprosto ho rozněžní. Pohnul by se o vteřinu později i sám, ale Uru se navíc přizvedne a přitáhne si ho opatrně k sobě. A on poslechne a vrátí se vedle něho, nejdřív na bok a na vlastní předloktí a pak opatrně nad něj, když se opírá koleny někde mezi jeho stehny. Těmi stehny, ze kterých naprosto šílí na fotbale a Uruha ho okřikuje, ať mu na ně pořád nesahá, když se nikdo nedívá. Kai se vždycky baví tím, že mu přizvedává šortky na kratší nohavičky a vytahuje podkolenky nahoru. Vzpomene si na to a usměje se, když vtáhne spodní ret dovnitř, ale Uru mu složí krásný kompliment.
"Ne, to ty, úplně jsi mě připravil o rozum." Hlesne a opět se skloní k jeho rtům, aby ho opatrně, ale vášnivě začal zasel zase líbat. Teď by mělo přijít na řadu to s těmi kondomy a gely, ale to by se musel narovnat a lézt do šuplíku a Uru mu před chvílí zakázal narovnávání... Kai horečně uvažuje, co s tím má dělat, ale nakonec se rozhodne přenést váhu na pravé předloktí a volnou rukou zamíří dolů do jeho klína, který jemně pohladí, než začne v dlani dráždit jeho špičku a postupně přidávat další místa, o kterých už ví, že je má Uruha rád. Sám je bolestně vzrušený a nedá tomu zase tolik času, než se přesune dlaní víc dozadu a pohladí ho i tam. Sám ví, že tak to nepůjde, takže skloní tvář a ty prsty si pořádně nasliní, než se dolů zase vrátí. Jakmile všechno klouže, jde to úplně samo a věří, že i dráždivěji, než kdyby ho chudáka drhl na tak citlivých místech. Ten prst mu tam vklouzne dočista spontánně a musí ho přestat líbat, protože tuhle reakci prostě potřebuje nutně vidět celou svou bytostí.

Uruha

Nadechne se k odpovědi na jeho kompliment ale to mu není dopřáno a je za to rád, určitě by z něj vypadla nějaká pitomost. Jediné, co nejlíp vnímá je Kaiovo tělo, které se dotýká toho jeho a to jiskření mezi nimi. Bez váhání mu začne polibky oplácet se stejnou intenzitou. Vjíždí mu dlaní do vlasů a mne jemně šíji. Druhou už mapuje všechna možná místečka, na které jen dosáhne ale stejně nakonec vždycky skončí na tom akurátním pozadí a u toho si i spokojeně vydechne. Zasténá do jeho rtů v okamžiku, kdy ucítí dotek ve svém klíně, nejdřív jen zlehka ale když se Kaiovy doteky stupňují. Je strašně přecitlivělý na každý z nich. Stačí jich jen pár na těch správných místech a Uru musí začít přivírat víčka. Celé ta situace na něj neskutečně působí už od prvního polibku tady v ložnici, vlastně už od chvíle, kdy ho viděl bez trika ale teď? Kai moc dobře ví, jak zařídit, aby jeho přemýšlivá hlava vypnula. Užívá si to každým nervovým zakončením, když přijde dotek i kousek níž. Prudce otevře oči a mírně pootevře rty. Je to zvláštní, hodně jiné ale o nic méně dráždivé, prostě se snaží nepouštět do své hlavy myšlenky typu, to se přece nedělá. Ono se to dělá a chce, aby v tom Kai pokračoval. Aniž by si to uvědomil, mírně odtáhne kolena a udělá mu mezi svýma nohama víc místa a pak přijde první průnik do jeho nitra a teď už opravdu zalapá po dechu. Po jeho dotecích to jen stupňuje jeho vzrušení a jistou nedočkavost, vlastně sám sebe nepoznává. Mírně zakloní hlavu dozadu a nechá prameny spadnout přes ramena.
"Kaii." Vyjde z jeho rtů naprosto neplánovaně a silně stiskne jeho bok, na kterém momentálně spočívala jeho dlaň. Skloní hlavu zase zpátky a s touhou vepsanou v očích mu koukne do očí. Dlaň mu samovolně vystoupá ke tváři a zapluje jí lehce mezi prameny, než si ho přitáhne k polibku.

Kai

Má to před očima úplně všechno. Celé to jeho zaklonění hlavy i slastný, i když trochu překvapený výraz. Sám neví jaké to je, jak by se cítil, kdyby mu tam někdo sahal, takže se musí orientovat jenom podle něho a naprosto mu naslouchat. Brzy uslyší své jméno z jeho rtů takový způsobem, že mu to zvedne koutky trochu výš a nechá se jím přitáhnout k dalším polibkům, zatímco se sám snaží přijít na to, co se kde uvnitř Uruhova těla nachází. Zbylými prsty přejíždí okolo jeho vchodu alespoň zvenčí, než přidá i další a dává si pozor, aby to neuspěchal a neublížil mu. A pak přijde čas na to, aby ty prsty vyměnil. Nikdy nebyl ani s žádným děvčetem, takže nebude mít srovnání, možná by mu mělo připadat divné, kam mu co chce strkat, ale nepřijde, naopak, neskutečně se na to těší. Je to on, miluje každičkou jeho část, chce být v něm. Vstup do jeho těla nejde hned a zrovna hladce, musí pomalu a postupně a k tomu si musí dát maličko klapky na oči a uši, když zaznamená cokoliv, co by se Uruhovi nemuselo líbit, ale ví, že když to oba vydrží, dostanou sladkou odměnu a ta začne přicházet sakra brzy. S tím jak je Uru těsný a jak kolem Kaie zatíná všechny svaly ho doslova připravuje o příčetnost a jeho tělo moc dobře ví samo od sebe, co má dělat. Už není schopný ho líbat, už musí prudce vydechovat a vzdychat zatímco se jeho tempo zvyšuje a po zádech mu stéká pot. Je to docela makačka, ale je to skvělé... jak o to mohl až do teď přicházet? Moc rád by dokázal kočírovat svůj nebo jeho vrchol, ale je to naprosto nemožné a tenhle orgasmus je něco nepoznaného. Roztřese se po celém těle slastí i vypětím, když to na něj přijde a on naplní Uruhovo nitro horkou tekutinou. Chce mu něco říct, chce říct jeho jméno, ale zadrhává se mu v krku na první slabice a v samém závěru je i hlasitější, než by do budoucna měl, kdyby byl někdo kolem. Jenže to nejde ovládnout a nejde to ještě dlouho po tom nejvyšším možném stupni uspokojení. Jeho tělo zaplavuje příjemná únava, podklesne v loktech a opře o něj svou váhu. Ani za nic nechce opustit jeho horkost a lehat si byť jen kousíček stranou.

Uruha

S každým dalším pohybem, dotekem uvnitř jeho nitra mu čím dál častěji vzdychá do rtů ale nehodlá je jen tak pustit. Potřebuje je, i když už se skoro nemůže nadechnout. Nikdy by si nedokázal představit, že to bude taková a naštěstí zatím neví, co ho za několik málo okamžiků čeká. Už má slastí zavřené oči, když Kai přestane s drážděním a přípravou jeho nitra prsty a vymění je za něco mnohem většího. Skrze jeho rty se prodere tiché syknutí, které vzápětí utlumí ve vlastní pěsti, kterou přiloží ke rtům a trochu do ni kousne. V hlavě se mu rojí tisíc a jedna myšlenka, že tohle přece nemůže vydržet…Ne, rozhodně to není nic příjemného, bolí to a jemu to v první chvíli vžene slzy do očí. Možná spíš proto, že to nečekal. +Hlavně, ať to není celou dobu takové.+ Modlí se v duchu, protože tohle je příšerné. Nejspíš si to odnese otiskem zubů na své vlastní dlani a možná i Kai obtiskem prstů na jeho boku, který svírá hodně silně, aniž by si to uvědomil. Opravdu se snaží pustit ho, co nejdál a stojí ho to hodně přemáhání, aby to prostě neutnul, jak kdyby podvědomě tušil, že to přece nemůže být všechno. Jinak by to snad nikdo nedělal ne?  A pak se Kai dostane až k něčemu, co úplně dokonale změní všechny pocity jako mávnutím kouzelného proutku. Hlasitě zasténá a před očima se mu zatmí. Všechny negativní myšlenky jsou pryč a očividně nemají v plánu a vlastně ani příležitost se vrátit. Zaplaví ho pocit neskutečné slasti a boky se prohne proti němu, co mu jen Kaiovo tělo dovolí, není to sice moc ale ten pohyb nedokázal ovládnout. Celé jeho tělo se povolí pod tím neskutečným pocitem, který mu Kai způsobil  a on si nepřeje nic víc, než aby se v jeho nitru začal pohybovat a dal mu ještě víc podobných, i když je možné, že to prostě nevydrží. Netrvá to dlouho, déle by to stejně on sám nevydržel a ucítí, jak Kai plní jeho nitro, což je další naprosto nepopsatelný pocit, který ho vystřelí na vrchol za ním.
"Kai-koi." Vysloví bez dechu, který mu uvázne v hrdle, jeho tělo se prohne proti tomu dokonalému a pak celé jeho tělo povolí. Jediné, co zvládne je tisknout Kaiovo zpocené tělo k sobě a vdechovat vůni jeho vlasů, kam přitiskne rty.
"Miluju tě, miluju tě…miluju tě." Vydechuje tiše společně se vzduchem, který se mu v malém množství daří dostávat do plic, i když se mu hrudník zvedá jak po maratonu. Začíná mít pocit, že po tomhle nemá šanci se z té postele vůbec zvednout a zároveň ví, že nic lepšího zažít nemohl.
 "Jak jsem bez toho mohl žít." Broukne do ticha s krátkým uchechtnutím, když začíná trochu vnímat realitu kolem sebe a jemně hladí Kaie po zádech.

Kai

Teprve po chvíli je schopný začít si rekapitulovat, co se mezi nimi, nebo spíš přímo pod ním dělo. Jak Uruhovo tělo reagovalo a svíjelo se pod jeho, jak sténal, což asi jen tak nezapomene a bude se mu o tom zdát, jak mu začal vycházet vstříc a pak to, jak vyslovil jeho jméno. Pro pána, chce se k němu odstěhovat a slyšet to několikrát denně, nevydrží to bez něj ani vteřinu a je nelidské ho k tomu nutit. Vůbec si neuvědomuje otisky jeho prstů na svém boku a bude tam mít několik dní modřiny, ale kdykoliv se na ně podívá, vzpomene si na tohle. Asi si je vyfotí a bude se nad nimi culit pokaždé, když tu fotku otevře. Uruhův hlas mu stále dokola šeptá, že ho miluje, dokonale mu plete hlavu a on mu omámeně odpovídá. A pak se tiše rozesměje, zatímco se nosem jemně otírá o jeho bradu.
"Před chvilkou mi běželo hlavou to samé..." Přizná se mu a pak z něj opatrně vystoupí, aby si mohl lehnout vedle něho. Ruce už má unavené, takže se převalí na záda a chvíli tak prostě je. Bez jakéhokoliv studu, který už před ním asi jen tak nepocítí. Poznali se se vším všudy, proč by měl?
 "Říká se patřit tělem i duší..." Obrátí na něj obličej a uculí se. Má tím namysli jeho. Jeho jemu. Zvedne dlaň a pohladí ho po tváři kloubky prstů.
"Neublížil jsem ti?" Zeptá se starostlivě a trochu nakrčí obočí.
 "Nechceš vodu? Nebo něco jiného?" Neví, co by mu snesl, možná modré z nebe? Možná by měli jít do sprchy, ale jemu se rozhodně nechce. Pokud Uru nebude chtít splnit žádné z těch přání, prostě se jen na kratičko vyhrabe z postele, aby tak jak je oběhl ložnici a všechny svíčky pozhasínal. Aby v noci ještě nezačalo hořet. Pak vpluje zpět k němu pod vyhřátou peřinu a položí si hlavu na jeho hrudník tak, jako to udělal, když spolu nocovali poprvé.

Uruha

Nikde by teď nebyl raději, než právě tady s Kaiem. Je to naprosto dokonalý večer  a lepší by si ani představit nedokázal. Jak se toho vůbec mohl bát? No dobře, jednu chvilku by z toho určitě vypustil ale to ostatní mu milionkrát vynahradilo nepříjemné pocity a teď? Nemusí nikam, může tu s ním ležet a tisknout si jej k sobě. Koutky se mu potěšeně zvednout, když mu Kai řekne, že myslel na to samé a povolí svoje paže, aby mu dovolil, lehnout si vedle něj. Skoro by si nešťastně broukl, když už necítí váhu jeho těla.
"Tak to jsme dneska doplnili dokonale." Odpoví mu s úsměvem, když si ho přitáhne po otázkách na to jestli mu neublížil a něco nepotřebuje k tělu.
"Ne ty nikdy…Všechno, co potřebuju tady mám Kai-chan." Zavrní tichý hlasem, když se k němu do postele vrátí a věnuje mu několik krátkých polibků, když k němu na chvíli vzhlédne a pak spokojeně zavře oči a ještě chvíli se mu probírá ve vlasech, než oba dva přijme říše snů s otevřenou náručí.  Ani se nepohne skoro za celou noc ale až k ránu ho probudí Kaiovy rty na hrudi a …nemohl by to dopadnout jinak. Bylo to stejně krásné jako poprvé a oba dva si přejí, aby tento víkend nikdy neskončil. Ráno mu Kai přinese snídani do postele, protože Uru se prostě nedokáže probudit a hlavně ho donutit vstát z vyhřátých peřin, když nemusí je nadlidský výkon. Celý den tráví společně, nemůžou se jeden druhého nabažit a vlastně se od sebe v podstatě neodtrhnout, tak maximálně, když jeden z nich musí na záchod. Kai zrovna stojí v kuchyni a vaří něco moc moc voňavého, takže se samozřejmě neubrání Uruhovy pozornosti a ten už větří za jeho zády, co tam má dobrého. Málem dostane vařečkou po hlavě, ale obratně zachytí jeho zápěstí a vloží si jedno sousto před jeho rameno mezi rty, takže mu o samozřejmě i trochu pocintá.
"Mmm dobrý to máš." Pochválí mu to s plnou pusou a jakmile už to vypadá, že dostane vynadáno radši se se smíchem odporoučí z kuchyně, samozřejmě si neodpustil mu dát pusu na tvář a pak rychle uteče. Nohy ho automaticky vedou do Kaiova pokoje, kde  mu pohled jako první padne na konzoly a pak mu do očí zasvítí ty jeho bicí. Koutky se mu zvednou, ohlédne se přes rameno.+Možná, že přijde, když to uslyší.+ Proběhne mu hlavou s náznakem pobavení, usedne za ně a sáhne po paličkách. Jistě, párkrát už to zkoušel ale rozhodně na tohle nemá buňky. I přes to zkusí nějaký jednoduchý rytmus. Jen krátce a nahlédne ke dveřím, jestli už jde. Když ne, zabubnuje ještě něco.

Kai

Ráno byl z postele jako první, ale to nebylo nic divného, protože pokud Uruha mohl, tak prostě nevstával. Tedy ne, že by se mu od něho chtělo, ale čím víc bylo hodin, tím spíš už nemohl zabrat a začínal se nudit. A tak se rozhodl připravit mu snídani do postele, u které přemýšlel nad jejich společnou nocí, nad tím, jak se v noci probudil a dostal na něj chuť znovu a jak na tom byli úplně stejně a udělali to. Celé dopoledne si vydrželi povídat, válet se, vzájemně se škrabkat a prostě si docela obyčejně užívat jeden druhého a pak Kai udělal pozdní oběd. Dát kuchyni do pořádku bylo docela na dlouho, ale Uru mu brzy sahal přes rameno do hrnců a on byl vnitřně rád, že mu chutná, i když ho se smíchem odháněl. Slyšel ho, jak jde po schodech nahoru a několik chvil prostě v klidu dodělává omáčku, než se ozve zvuk bicích. Podívá se na strop a poslouchá. Je to trochu legrační, ale... ta potvora mu za ně sedla! Pro sebe se zasměje a zavrtí hlavou, ale Uru a bicí? To má vydržet jak? Pospíší si, aby hrnec odstavil a vypnul sporák a už bere schody po dvou nahoru za ním. Drcne dlaní do dveří a chvíli si ho jen tak prohlíží, jak mu to s jeho milovaným nástrojem sluší.
 "Víš, že tohle je stejné, jako by jsi křičel Kaii jsem nahý?" Zeptá se ho a v očích mu vesele zajiskří. Je nádherný, jak třímá ty jeho paličky, ani pořádně neví jak, ale rytmus chytá dobře, vždyť by to měl být jejich lead kytarista! Odlepí se z místa a vykročí k němu. A dopadne to tak, že ho má brzy na klíně, učí ho jednoduché věci a při té příležitosti spolu skončí i na palandě. Z oběda se stane skoro večeře a tu si pak objednají během noci, když spolu koukají na horor a tulí se k sobě navzájem, aby rozehnali strach a nepříjemné myšlenky těmi mnohem lepšími. Ještě dlouho po skočení filmu si Kai nechává Uruhu sedět mezi koleny zády k sobě a hladí ho ve vlasech, až společně usnou. Rozlámání se přesunou do máminy postele až nad ránem a když se kolem dvanácté probudí, mají opravdu co dělat, aby začali všechno uklízet.
"Kruci, zaspali jsme!" Vypískne Kai a už stojí na posteli, ze které se stane rozbouřené moře, jak se na ní Uru kolébá a ještě spí.

Uruha

Nakonec se přistihne, že ho to celkem baví. Vlastně to má cosi společného s kytarou, tak se snaží aspoň udržet rytmus a ono to celkem jde. Jakmile se ve dveřích ozve Kaiův hlas a ještě s takovou větou. Zvedne k němu pohled se skoro nevinným výrazem a krátce pokrčí rameny.
"Hm, právě proto za nimi sedím." Oznámí mu, jak kdyby spolu žili už několik let a tohle bylo úplně normální. Jenže on si to tak užívá a vůbec si nedokáže představit, že by měl jít domů. Bicí jim přece jen chvíli vydržely a sedět Kaiovi na klíně…to se rovná naprosto jasnému konci, na kterého se Uru prostě dočkat nemůže. Je to hrozně návykové, Kaiův smích a všechno kolem. Noční horor je jen další příležitostí, kdy se můžou společně tulit a Uruhovi je jasné, že nic jiného kromě tohoto víkendu pro něj v hlavě už nebude mít místo. Usnul, jako když ho do vody hodí. Zdálo se mu spoustu snů a pokaždé v nich byli oni dva, společně. Nikdy dřív by si nedokázal představit, jak moc by se mohl zamilovat a ono se to děje právě teď a s Kaiem, tohle by ho ještě před rokem ani ve snu nenapadlo. Převalí se na posteli a  vůbec mu nedochází, kolik už je hodin, on by prostě spal, dokud by ho jeho mamka z postele nevytáhla; pak by se proklínal až do sedmého kolene.
"Hmm.“ Ozve se jeho hlas ještě rozespale a nemá se k tomu, aby rozlepil oči. Jenže s tím Kaiovým vyskočením jej to brzo donutí a první na něj koukne jen jedním okem a ještě zpoza peřiny, kterou si přitáhne pod nos. Nějak mu zatím nedochází, se má někdo vůbec vracet. V hlavě je ještě pořád vesnu, kde to takhle je prostě normálně, kde to není jen víkend. Jakmile mu to dojde v plné síle, posadí se na posteli stáhne ho k sobě a dlouze ho políbí.
"Tak, to bylo na dobré ráno, teď může začít šílet znovu." Broukne se zívnutím a rozhlíží se kolem.
"To zvládneme hlavně klid." Ujistí ho racionálně.
"První to dáme do kupy tady a pak kuchyň, když přijdou a budeme umýt nádobí, nic nám neřeknou." Nastíní mu svůj vlastní plán a začne se soukat z postele. Na oblékání zatím kašle ale je to nebezpečné, hlavně když vidí, jak Kai zápasí s prostěradlem, dokonce mu z rukou vypadl i polštář, který se právě snažil povléknout.
"Tohle není fér, musíš se předklánět." Obviní ho měkce a před ten zadek ho plácne, když jde kolem. Radši ho do těch peřin shazovat nebude, protože by opravdu hrozilo, že by se z ní už nedostali.  Navíc je čas začíná hodně tlačit a začíná z toho být nervózní i on sám. Místo toho zamíří do kuchyně, kam po chvíli přijde i Kai a začnou s umýváním nádobí. On sám si vezme utěrku, aby to měli rychleji a když odkládá hrnek na linku, koukne na hard v ruce na Kaie a se smíchem ho přehodí přes jeho tělo, aniž by ho pustil  a přitáhne si ho k sobě až Kai upustí talířek na zem.
"Ehm, tohle úplně v plánu nebylo." Zamumlá a vypadá hodně provinile, jenže si prostě nemohl pomoct a přidělal jim zase práci navíc.

Kai

Ještě pořád stojí a třeští oči na slunce za oknem, když ho Uruha stáhne za boky zpět dolů k sobě a je to právě on, kdo teď Kaie sevře v náručí a políbí. Kai se trochu začervená a celý zatetelí a jakmile ho Uru pustí, rozesměje se na celé kolo.
 "Věř mi, že mámy výraz vidět nechceme!" Ujistí ho a nakonec přikývne na jeho návrh. Začnou společně stlát, ale jakmile se snaží přeprat matraci a napnout prostěradlo - ano to, které tam před tím bylo, než máma odjela - Uru ho plácne po zadku a okomentuje to. Neustále se u toho zubí, hází po něm polštáře i použité povlečení, několikrát skončí v obětí, ale nakonec přece jen odejde zapnout pračku a pak se vydá za ním dolů. Oba už jsou oblečení a umytí, Uru dokonce sbalený k odchodu, což neviděl rád a deset minut kvůli tomu trucoval a nakonec se začnou tahat i o utěrku. Stále jako malí, ale zároveň už dospělí se vším všudy. Talířek mu vyletí z ruky, ani neví jak. Podívají se na sebe a dolů pod nohy a oba si jako na povel kleknou, aby začali sbírat střepy.
"To je jako když se zametají střepy na svatbě viď?" Řekne mu a trochu se začervená, ale když k němu zvedne oči, kousne se jemně do spodního rtu a mírně se předkloní, aby přitiskl svoje rty na jeho. Opře si pravou dlaň o jeho spánek a polibek začne nabírat na intenzitě.
 "Ahoj kluci, vy jste tu oba?" Ozve se hlas Kaiovy mamky hned ve dveřích do kuchyně, on se lekne, trhne sebou a srazí se s ním čelem. Naštěstí jsou oba krytí linkou, jak dřepěli a nemohlo je být vidět. Kai vystřelí na nohy.
 "Ahoj mami!" Houkne a je rudý až na zádech.
"Co to tam děláte?" Zeptá se maminka a už obchází linku. Kaiovi se rozbuší srdce, má neskutečný strach, že byli přistiženi a za chvíli už stojí i Uruha, plné dlaně střepů.
"Gomen nasai." Ukloní se.
"My jsme ho teď omylem rozbili. " Přizná se rovnou a provinile klopí hlavu, zatímco se

tu objeví i jeho babička a srdečně se rozesměje. Mamka nevypadá moc nadšená, ale ona řekne, že se tak moc nestalo a začne jim vyprávět jako bylo na welness. O pár minut později dojde na to, že Uru bude muset opravdu domů kvůli škole a dalším povinnostem a on se za ním courá ke dveřím s výrazem mučeného na popravišti.
"No tak už si z toho talířku nedělej vrásky, Kaii." Poplácá ho babička po rameni.
"Hnnn..." Zahučí Kai s pohledem vraženým do země, zatímco se Uru obouvá a mamka huláká z kuchyně, že bude Kai vařit častěji, když je to tak dobré. Obě se diví, že kluci sami pro sebe vařili naprosto cokoliv. Zvedne k němu oči, tak moc by ho chtě políbit a obejmout a nesmí nic. Jen zvednout dlaň a zamumlat ahoj. A rty naznačit Miluju tě. Babička mu nakonec musí zavřít dveře před nosem, aby odlepil oči z jeho zad, ale poslouchat jejich vyprávění bylo za trest. Nepamatoval si ani jednu z těch věcí, měl myšlenky u někoho jiného.