Kai x Uruha - Budeš chtít tu košili? - Část 1.

(U Kaie doma)

Kai

Jakmile v pondělí ve škole zjistili, kde byli o víkendu Ruki a Rei, málem s Uruhou odletěli oknem ven, jak jim nafučeně záviděli. Ani jeden nemohli uvěřit tomu, že jim o tom neřekli, že  sami neměli lístky, ale na druhou stranu byli šťastní, že Reita dostal Rukiho na celý víkend z domu a ještě mu připravil takové překvapení. Mohli se snažit sebevíc, ale nakonec jen vysedávali na lavicích, hltali každé Reitovo slovo o koncertu a Uru dokonce dostal Sugizovo trsátko, což bylo od Reie strašně hezké. Později, když byli sami tři, došlo taky na maličké vyprávění o tom, že oni dva mají "TO" za sebou a podle toho, jak se Rei nosil, bylo jasné, že to stálo za to. Kai si vymění s Uruhou vědoucný pohled, protože sami mají naplánováno cosi tajného, ale okamžitě je z toho rudý. Bylo by mu líp, kdyby nevěděl, že jeho kamarádi už všechno vědí, zatímco on ne. Kruci. O Rukiho zpěvu zatím nic neví, Rei si to nechával pro sebe. V průběhu týdne se jim zkouška znovu nepodaří a jenom se jednou sejdou u Kaie doma, když už jeho máma vyměkla, ale bez Rukiho. Zase. Všichni jsou z toho ustaraní, hlavně Rei, ale Aoi s Kazem je ujišťují, že mají ještě plno času, jsou přece ve třeťáku. Všechno bude oukej. Jen musí dát hlavy dohromady a vymyslet Rukimu pořádné pravidelné krytí. Aoi už dokonce přemýšlí, že se začne s Kazem skládat na jeho výplatu za brigádu, na kterou by nechodil. Týden doplyne až do zdárného konce a Kai nemůže uvěřit tomu, že vážně stojí na chodníku před domem, mává babičce a mamce a je doma SÁM!!! Až do neděle! A teď honem! Má sice nějaké úkoly co má uklidit a tak podobně, ale to stihne! Třeba zítra, až dá Uruhovi do ruky konzoli nebo tak něco, hlavně ne teď. V pokoji má dávno uklizeno, ale hraje si s myšlenkou na ložnici u mámy, kde je obrovské letiště a mraky místa, žádná palanda. Musí ještě do obchodu, uvařit večeři, připravit obývák, prostě úplně všechno!!! Po sámošce v podstatě běhá nebo se vozí na vozíku a v kuchyni se otáčí jako majitel pěti restaurací. Co chvíli kontroluje hodiny a brzy domem voní drůbeží bento. Je to hodně záležitost estetiky, ale všechno to donese k jídelnímu stolu, kde už spolu večeřeli tolikrát, jen vždycky úplně jinak. No jasně, že zapálí svíčky a nechá hrát nějaký cajdák, prostě totálně romantické rande. +Ne, vůbec to nevypadá, že mi jde o postel.+ Směje se sám sobě, ale je s tím vším strašně spokojený. Ještě nikdy nic podobného nechystal. A pro něj to chce mít dokonalé, i když je to možná neoriginální. Je to neskutečná honička, na jejímž závěru je zpocený jako kůň, takže si dá ještě sprchu a ani ho nenapadne, že by Uruha mohl přijít dřív, takže ho zaskočí zvonek u dveří. +No snad něco nezapomněly?+ Napadne ho v první chvíli vyděšeně, když jde otevřít jenom v kalhotách, tričko přes rameno a vlasy si vytírá ručníkem. Zůstane na něj zírat jako opařený.

Uruha

Uru byl neskutečně naštvaný v první chvíli, že kluci byli na koncertu. No, vydrželo mu to asi do okamžiku, než dostal trsátko, což byl pro něj v tuhle chvíli poklad, který by nevyvážila ani tuna zlata. Samozřejmě, že chápal, proč to Rei udělal ale i tak. Byla to Luna sea!!! Nakonec přece jen vyměkl a poslouchal pořád dokola detaily o Sugizovi a sem tam se zeptal i na Ina, o nich musel vědět prostě všechno, až s tím kluky trochu štval. Debata jejich svaté trojice, která přišla vzápětí, ho stála veškeré ovládání a stejně mu ty tváře zrudly. Jen ta představa, že víkend se blíží a  po něm by na tom měli být v podstatě stejně mu způsobuje zvláštní šimrání v podbřišku a  jestli na to bude ještě chvíli myslet, tak bude mít hodně viditelný problém a  v tomto duchu se nesl i zbytek týdne. Až přišel na řadu pátek. On sám se připravoval doma hrozně dlouho. Pořád se nemohl rozhodnout, na kterou stranu si učeše vlasy a co si vlastně obléknout. Jestli by měl něco vzít sebou a co, aby to nevypadalo hloupě? Bylo to hrozné. Máma se mu smála, jestli náhodou nejde na rande a on málem zrudnul znova. Samozřejmě jí odpověděl, co blbne, že jde jenom ke Kaiovi a že nejspíš půjdou ven, tak aby trochu vypadal, to dá rozum. Nakonec to vyřeší košilí světle modré barvy s krátkým rukávem, vrchní knoflíky rozepne až před domem samozřejmě. Do výstřihu nějaký pěkný řetízek s přívěškem, upnuté černé kalhoty a do tašky přes rameno narve i tužku na oči a stíny, které si pořídil celkem nedávno. Podařilo se mu sehnat i lahev vína, teda uprosil a uplatil sestru, aby mu ji koupila. Reie ukecal na cigarety a takto vybavené míří ke Kaiovi domů. Před tím, než zahne do jeho ulice, si sedne na lavičku, vytáhne zrcátko, samozřejmě když zrovna nikdo nejde a prostě si ty oči namaluje. Kaiovi se to v clubu líbilo a  co by pro něj neudělal, i když je den, no co! Zas tolik lidí ho neuvidí. Stane přede dveřmi Kaiova domu a v tu chvíli ho přepadne neskutečná tréma. Zajede si do vlasů rukou na jejímž zápěstí se houpá kožený náramek a skoro má strach zazvonit. +No tak Uru, to zvládneš.+ Pobídne se v duchu, dlouze se nadechne a stiskne zvonek. Čekal opravdu všechno ale Kaie bez trika….ani v nejmenším. Kouká na něj s mírně pootevřenými rty, protože je neskutečně sexy a hrozně mu ty vlhké vlasy sluší. Vlastně i ten překvapený výraz je k sežrání.
 “Asi začnu vždycky chodit o něco dřív.“ Broukne místo pozdravu s mírně pozvednutým pravým koutkem a bez váhání udělá krok dovnitř, tlačíc dlaní do jeho hrudníku, zavře za nimi dveře a prostě ho vezme jemně za šíji a přitáhne si ho k polibku. Vůbec netuší, co to do něj vjelo ale prostě si nemohl pomoct, když ho viděl.
“Tohle měl být dárek na uvítanou?“ Zeptá se jej, trochu zadýchaně, když se odtáhne a krátce se sám sobě zasměje.

Kai

"Tobě to... strašně ti to..." Chce mu říct, že sluší, ale není schopný ani dokončit větu, jak na něj zírá a uvědomuje si, že má namalované oči. Dokonce o dost víc, než v klubu a neskutečně mu to sekne. Je strašně sexy. Okamžitě se v něm bouří úplně všechny hormony, a že jich ve svém věku nemá málo. K tomu ta košilka, no to ho podržte, neměl by na něj takhle hledět ve dveřích do domu, až uvnitř, ale prostě si nemůže pomoct. Uruha nakonec promluví jako první a vysloví něco velmi žádostivého. Kde se v něm berou tyhle sklony dravé šelmy? Kočkovité šelmy, nutno dodat. V dalším okamžiku už Kai couvá do domu s Uruhovým tělem přitisknutým na svoje, objímá ho kolem pasu a líbá a dveře se za nimi zaklapnou, ani neví jak. Jsou spolu, sami, doma a na celý víkend. Odtrhne se od něj jenom proto, že mu chce Uruha něco říct, ale dokáže se jen naprosto zářivě a okouzleně usmát a už ho jednou dlaní bere za bradu, aby si jeho rty vrátil na svoje. Do zad ho tlačí věšák a všechny věci, co jsou na něm, ale jemu je to všechno úplně jedno. Svírá mezi prsty jeho dokonalý pas, cítí pod rukama teplo jeho těla a... ano, celým domem voní večeře, kterou tolik chystal.
 "Nestihl jsem ani polovinu toho, co jsem chtěl. Pojď." Řekne mu nakonec, když ho vezme za ruku a nadšeně ho vede do kuchyně, kde je prostřeno, na stole jsou květiny a hraje jim k tomu jejich oblíbená hudba.

"Nemohl jsem začít dřív, než budou pryč, aby se neptaly." Vysvětluje a odtáhne mu kus židli, aby mu naznačil, že si ho chce usadit sám. Pak ji pod ním opatrně zasune.

"Doufám, že máš hlad." Vypadá naprosto spokojený se svou roli hostitele a s tím, že se o něj může starat. Dokonce jim na to koupil víno. Vyndá ho z lednice, zamává jím směrem k němu a už ho otevírá. Nalije jim oběma a sklenku mu podá.
"Že bych se ani neoblékal a obsluhoval tě takhle?" Vezme triko za cíp, zamává s ním ve vzduchu a odhodí ho na pohovku opodál. Pak se rozesměje.
"Mohl bych chodit třeba jenom v zástěře." Napadají ho samé pitomosti, zatímco se řehní a je rád, že ho Uruha zná, protože kdyby se teprve poznávali, asi by teď před ním utekl. Chtěl se jí obléknout, opravdu, jenže... když se mu to tak líbilo, nechává svoje tělo naprosto úmyslně na odiv a po očku sleduje, jak na to reaguje.

Uruha

Možná měl v plánu ještě něco dodat, nejspíš další kompliment nebo podobné věci. Kai s tím trikem přes rameno…to snad ani nedokáže popsat slovy. Jistě, viděl ho už i bez kalhot, jenže teď a s tím, co mají nejspíš v plánu, se v něm všechno bouří a on to nedokáže ovládnout. Mírně pootevře rty, když se mu podívá do očí s nepatrným pousmáním a nechá se vtáhnout do vln dalšího polibku, tentokrát v Kaiově režii.  Stačila jen chvilka a on už začíná pociťovat ten známý tlak ve slabinách, naštěstí se přinutí myslet na něco úplně jiného a s kývnutím hlavou následuje Kaie do kuchyně. Rozhlédne se s překvapeným výrazem a musí to projet očima celé ještě jednou. Tohle všechno udělal pro něj?
“Kaii tohle je…dokonalé." Prohodí s fascinovaným podtónem tiše,  jak kdyby se bál, že tu atmosféru svými slovy z kazí a usmívá se naprosto šťastně. Tohle opravdu nečekal a hrozně se mu líbí, jak se o něj Kai stará. Hodí po něm něžnýma očima, když odloží svou vlastní tašku stranou a pomalu se usadí na židli, aniž by z něj spustil oči.
“Jsem hrozně rád, že nám to vyšlo.“ Broukne, když mu tváře mírně zrudnou a  už zase si musí prohlédnout jeho odhalený hrudník.
“Eee, hlad no, totiž.“ Zamotá se do toho, jak kdyby ani netušil, který slova by chtěl říct.
“Určitě se neoblékej.“  Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a sklopí hlavu, aby se mohl culit do země. Už se trochu otrkává a není tak rozpačitý, jak ze začátku ale pořád je ve vzduchu ta jejich první společná noc a ta mu bere odvahu na nějaké přílišné dobírání, zatím. Jenže Kaiova nálada je nakažlivá. Za pár okamžiků už se směje taky a když kolem něj prochází, zatahá ho rozverně za lem kalhot směrem k sobě, když mu podává víno, které s díky přijme.
“A proč už tu zástěru nemáš hm?“ Dobírá si ho s dalším uchechtnutím. Je to krásné ta večeře, hrozně hezky to voní…ale Kai vypadá a voní mnohem líp.
“Nebo ti můžu místo všeho ostatního půjčit svou vlastní košili.“ Pokračuje dál a zasněně se opře loktem o stůl, aby si podepřel hlavu a ne…nedokáže se donutit na něj přestat koukat. Tráví spolu každou volnou chvilku a večer a stejně si připadá, jak kdyby ho viděl poprvé, je pořád stejně okouzlený celou jeho osobou. Možná, že s každým dnem o kousek víc a vůbec není schopný domyslet, kam až tahle náklonnost může zajít a jestli má vůbec nějaké meze.

Kai

Spokojeně se zazubí, když mu Uruha celé snažení pochválí a je na něm skoro vidět, jak pozvedne hrdě bradu a nepatrně vypne hruď. Když mu pak ještě navrch řekne, že je opravdu rád, že tohle vyšlo, maličko se začervená, ale jeho srdce poskakuje radostí jako zběsilé. Nerozmyslel si to, pořád chce být s ním, co nejvíc to jde. Však on ví, že ano, ale co kdyby se tohohle celého nějak lekl? Přece jenom si to tak nějak naplánovali, není to úplně spontánní, ale co mají dělat, když nemají svůj byt ani jiné možnosti? Samozřejmě, že se nic dít nemusí!!!
"Já jsem taky rád." Řekne mu hned a když se Uruha zarazí a on pochopí, na co přesně se dívá, v očích se mu blýskne cosi hravého. Usměje se ještě víc a se zasměje.
"Tenhle požadavek umím splnit." Pronese odvážně, však už to triko zahodil. Chvíli chodí okolo a chystá na stůl, když ho Uru zatahá za gatě.
"Já bych si jí vážně vzal a sundal je, ale asi bych si pak připadal divně, až bychom jedli." Rozesměje se teď už na celé kolo a konečně je před nimi jeho pečlivě připravované bento. Usadí se ke stolu proti němu a podívá se mu do očí. "To nejde. Jakmile tě uvidím se svlékat, už ji na mě nedostaneš." Zkusí nasadit velmi nevinný výraz, když promne rty a jemně pokrčí rameny. Pak pozvedne skleničku a ťukne si s ním. Připadá si hrozně seriózně a dospělácky, ale zároveň se mu na tom něco líbí. Chce to brát seriózně a dospělácky, myslí to s ním maximálně vážně a Uru vypadá, že se mu to líbí. Že by mohl být rád, kdyby ho někdo trošku opečovával.
"Dobrou chuť." Popřeje mu a pustí se společně s ním do jídla, u kterého stačí probrat všechno možné, ale hlavně fotbal a fakt, že nebyli s klukama na Luna Sea!!! Tohle téma jede mezi nimi už asi po patnácté. Téma kapely nestačí ani nakousnout, když dopíjí druhou skleničku a tudíž dnešní první lahev. Kai na to není moc zvyklý, i když má solidní spalování mladého sportovce. Nepřijde si, že by se choval jinak, ale rozhodně se uvolněně směje každé blbině a už ho ani nenapadne ve své hlavě řešit, co by se mohlo později dít. Jeho chování začíná být mnohem víc bezprostřední, než už normálně je. Rozhodne se nechat nádobí, jak je a uklidit ho až ráno, protože teď se s ním rozhodně nechce zdržovat. Vstane, obejde stůl a s jiskřícíma očima mu podá dlaň, aby mu pomohl na nohy. Hned si ho plynule přitáhne k sobě a zastaví se nosem kousek od jeho.
"Takže... teď, když máš plné bříško... můžeme jít na zahradu a romanticky pozorovat hvězdy, nebo... hmm, si zatančit... nebo hrát FIFU!" Připomene jim jednu jejich první chvilku.

Uruha

Spokojeně se usmívá, kdy mu Kai řekne, že je taky rád. Trochu v něm ta nervozita zapluje hlouběji do nitra a rozhodne se ji tam, co nejdéle udržet, aby nezkazil celé jeho snažení tím, že se mu třeba budou klepat ruce. Znovu si neodpustí prohlédnout jeho hruď, když  je zase o kousek blíž a musí se dlouze nadechnout se znatelným blýsknutím v očích.
“Myslím, že pak bych tomu jídlu moc nedal, nejspíš bych se na něj nezvládl soustředit.“ Přizná se o něco odvážněji a natáhne ruku se sklenkou, aby si s ním přiťukl. Všechno to vypadá hrozně lákavě a je vidět, že se Kai moc snažil. V Uruhovi to způsobuje hřejivý pocit, že je někdo schopný pro něj udělat tolik; tak to  vnímá. Mohl se na to celé vykašlat.
“Dobrou chuť Kai-chan.“  Popřeje mu nazpátek a vychutnává si každé sousto,  spokojeně u toho přivírá oči. Vína ubývá a jejich debata je nekonečná obzvlášť, když narazí na koncert. Tohle téma by mohli probírat pořád dokola. Začíná na sobě cítit, jak moc uvolněný je ale je to nejspíš v pořádku, i kvůli tomu, co mají v plánu. Krátce k němu vzhlédne, když se ocitne vedle něj a bez váhání mu dlaň podá, aby se vzápětí ocitl u něj v obětí. Krátce vydechne s mírně pootevřenými rty, když mu koukne zblízka do očí a na několik okamžiků se v nich dokonale ztratí.
“Hm, ta FIFA zní hodně zajímavě.“ Zasměje se a je jasné, že si ho dobírá, ten výraz mluví za všechno. Pobavila ho vzpomínka na onen společný večer, vlastně to tím všechno začalo a on by si nedokázal představit, že by to bylo jinak. Nemyslí od té doby na nikoho jiného, ani nechce, chce být jen s ním a nejspíš mu ani pořádně nedochází, co všechno je to bude stát. Nedokáže přemýšlet tolik do budoucna ani nad tím, jaké reakce by to později mohlo vyvolat. Teď existují jen oni dva. Bez dalšího slova se nenásilně vymaní z jeho obětí a poodejde k přehrávači, který pustí a k jeho úlevě se ozvou pomalé tóny. Otočí se  s jemným pousmáním a vrátí se zpátky ke Kaiovi, které si pomalu přitáhne k sobě s pohledem upřeným do jeho očí.
 “FIFA počká.“ Zkonstatuje s krátkým uchechtnutím ale místo toho, aby se snažil o typickou taneční pózu, prostě si ho k sobě přitáhne.
“Děkuji Kai-chan za jídlo, za všechno.  Za to, že jsi, za to, že tu s tebou můžu být.“ Šeptne mu tiše do ouška, když se začnou společně pohybovat do rytmu. Vlastně by ho nejraději nepouštět, tak moc je na jeho blízkosti závislý. Je rád, že s ním bude celý víkend o samotě, ať už se stane cokoliv, věří tomu, že to bude nejlepší.

Kai

V prvotní chvíli natočí hlavu k rameni, jak se lekne, jestli tohle myslí vážně, i když on by s ním dělal cokoliv, aby byl Uru spokojený, ale hned na to mu dojde, jak si ho dobírá a po tváři se mu rozlije jeho úsměv s dolíčky ve tvářích. V další chvíli se ho Uru pustí a on ho provází očima, zatímco stojí na místě a čeká, až pustí hudbu. Tohle nepřipravoval, je to náhoda a on v duchu mámě podkuje za výběr cédéčka. Uru se začne zase vracet a on je očima přikovaný k těm kočičím proti sobě. Mírně se zachvěje po polonahém těle a v dalším okamžiku už spolu stojí v obětí a pomalu se otáčejí.
"A já jsem si myslel, že si vybereš ty hvězdy..." Dobírá si zase on jeho, ale utichne, jakmile mu Uru začne šeptat všechna ta sladká slůvka.
"Uru-chan.... můj Uru-chan... udělal bych pro tebe všechno." Šeptá mu zpět. Jedna večeře, to rozhodně nic není.
"Hrozně jsem se do tebe zamiloval." Hlesne v další chvíli a ještě chvíli s ním tančí, než se ho rozhodne vzít za ruce, proplete si s ním prsty a prostě ho vede za sebou nahoru do patra. Možná moc spěchá, možná je to brzy, možná ho vyděsí a možná bude po víkendu ještě dřív, než začal, ale nastala mezi nimi tak strašně zvláštní chvilka... na co má čekat? Až mu pomyslné hodiny odměří dostatek vhodného času? Kašle na vhodnost, vždyť se milují a otlapkávali se už tolikrát... Nevede ho ale k sobě do pokoje, jak by si Uru mohl myslet, jde s ním do máminy ložnice, kterou si nakonec doopravdy vybral kvůli prostoru, zařízení a ano... té posteli. Tady se činil, aby bylo povlečeno do jeho, aby nikde nebyli její věci, aby tam bylo uklizeno a ty teatrální svíčky taky nevynechal, prostě je tam chtěl. U jejich prvního a dokonalého poprvé.

Mnohem horší to bylo v krámě, když si rudý až na zádech ve večerce kupoval věci jako jsou kondomy a gely a to všechno proto, že netušil, jaký má na tohle Uruha názor a mohl by po něm něco z toho chtít. A co mu měl říct? Jo a Uru-chan děláš to s tím nebo bez toho? Ani tak neví, zda o tom mluvit nebo vůbec. To bude ještě horká chvilka. Drcne dlaní do dveří, když je otevře a první ho nechá trochu rozkoukat, ale vejde za ním a ze zvyku zavře dveře. Nervózně by do nich koukal, kdykoliv by na to přišla chvilka a to bylo k nesnesení.

Uruha

"I já pro Tebe.“ Broukne tiše zpátky a nedokáže ovládnout svůj výraz ve tváři, které je rozhodně šťastný. Nikdy by si nepomyslel, že by si to v jeho přítomnosti pomyslel a ono je to tak. Při jeho vyznání spokojeně zavře oči a zavrtí se nosem do přechodu mezi krkem a rameny.
“Miluju tě Kaii.“ Zašeptá tiše do jeho kůže a přitiskne se ještě víc k jeho tělu. V jeho nitru, se čím dál víc rozlévá příjemný pocit a on ví, co přesně by si momentálně přál. Kai, jako kdyby vnímal jeho rozpoložení a odtáhne se, aby ho a za ruce vedl domem, který už Uru moc dobře zná. Jen mu ta cesta připadá úplně jiná, než kdy jindy. Jak kdyby se změnila spousta věcí. Je vidět překvapení v jeho tváři, když nemíří do pokoje ale do ložnice jeho mámy. Trochu se zarazí ve dveřích s pohledem směrem k němu, jestli jdou opravdu sem. Je to zvláštní, Kaiův pokoj je pro něj přece jen o hodně známější a když mají v plánu…no to. Tam by ale moc pohodlí neměli. Rozhlédne se krátce kolem a přece jenom je tu něco jinak. Vnímá ty drobné detaily, které musel Kai zařídit. Zastaví se nakonec kousek od postele a chvíli kouká na peřiny, jak kdyby postel viděl poprvé v životě. Najednou na něj začíná trochu doléhat, co se vlastně chystá, jak kdyby to celou tu dobu nevěděl a on začíná přemýšlet, jak to vlastně bude probíhat. Kousne se skoro bolestně do rtu, trochu se mu trémou sevře hrdlo, prostě nad tím moc přemýšlí, jako nad vším. Promne si dlaně o sebe před tělem, než se otočí za Kaiem, kouká do země a nejistě se pousměje. Pomalu vystoupá pohledem až k němu, když zavírá dveře a v tu chvíli z něj všechno opadne, tedy alespoň už se může trochu nadechnout. Chce to, být s ním tak nějak úplně a se vším všudy. Udělá několik kroků k němu a natiskne se na jeho záda.
“Moc hezky jsi to nachystal. Líbí se mi to, líbíš se mi hlavně Ty, hrozně moc.“ Ozve se jeho tichý hlas a rty se přitiskne k jeho ramenu, věnujíc mu několik motýlích polibků, když protáhne paže kolem štíhlých boků a dlaněmi pomalu a nejistě prozkoumá odhalené, pevné a moc hezky vypracované břicho. Vezme ho jemně za ok a pomalu si ho otáčí k sobě, tváře mírně zrudlé.
“Ehm, budeš chtít tu košili?“ Zeptá se ho s tichým uchechtnutím. Je to hloupě ale on prostě něco říct musel.

Kai

Kdyby býval tušil, co se odehrává uvnitř Uruhova nitra, zatímco on byl zády a zavíral dveře, asi by na místě umřel. Protože to v tu chvilku vypadalo, že se mu omluví, že to prostě ještě nejde. Jenže Kai měl možnost vidět až to, jak k němu stoupá očima a jak je při tom nádherný. Ještě pořád se v podstatě ohlížel přes rameno, když se  Uru vydá k němu a zezadu ho obejme. Vydechne a skoro plaše se usměje. Musí se ovládat, aby neprotočil očima úlevou nad tím, že se mu to celé líbí a pak přijde ten kompliment. Poslušně se pod jeho rukama otočí čelem k němu a zasměje se.
 "Budu, ale jako trofej." Odpoví mu možná úplně stejně pitomě, ale pak už se nakloní blíž a vtiskne mu polibek. Nejdřív jenom polibek, jak kdyby zapomněl, jak se to dělá, ale pak ho začne znovu líbat s narůstající vášní a probouzením vlastního klína. Má plnou hlavu jenom toho, že jdou na to a je to vzrušující samo o sobě. Už vlastně nemá strach, začíná být prostě docela obyčejně nadržený. Na něho a na to, co si zatím tak leda prohlížel někde na internetu. Obě dlaně už má položené na jeho hrudníku a zatímco se jeho jazyk opatrně probojuje mezi jeho rty, začne rozepínat knoflíčky jeho košile. Proběhne se po nich hodně hbitě a pak mu ji stáhne z útlých ramen, aniž by jen na chvilku přestal trápit jeho rty. Musí se u toho prudce nadechnout nosem, ale za chvíli už pod dlaněmi cítí jeho napřímené bradavky a udělá mikro krůček blíž k němu, aby pocítil jeho klín proti svému. Musí vědět, že je na tom podobně. Bříšky prstů pohladí celé jeho tělo, až dokud se nedostane na boky, za které ho pevněji chytí a začne ho tlačit pozadu směrem k té posteli. Je to trochu jako na zkoušce. Najednou má chuť udávat tempo, rozhodně má chuť svalit ho tam po zádech a ocitnout se nad ním. Hltat ho celého očima a testovat jeho reakce na každičký svůj dotek. Nejradši by ho nechal zešílet slastí a touhou, ale otázka je, jestli se mu to povede, když vlastně nic neví. +Já snad začnu nějak studovat.+ Pomyslí si. Nebo se zeptá Kaze. Ten prostě musí vědět, co platí nebo ne? Brzo jsou u postele, jeho dlaně jedou zase zpět vzhůru a opřou se o Uruhova ramena. Zatlačí a trochu ho přinutí si sednout, když se jejich rty poprvé rozpojí a on se mu dívá do očí, zatímco před ním klesá. A stojí mu z toho jako totem.

Uruha

V očích mu pobaveně zasvítí a tiše se uchechtne, když mu Kai řekne, že si ji nechá jako trofej. On mu ji klidně rád dá ale za to chce něco na oplátku. Už se nadechuje, že mu to řekne, když příval slov zastaví jeho rty. Ucítí jejich měkkost, jsou sladké, pro něj byly vždycky. Bez váhání nechá víčka klesnout a vrhne se po hlavě do vášní naplněného souboje, který Kai rozpoutal. V tom samém okamžiku už mu jsou kalhoty těsné a tiše si vzdychne do jeho rtů, jakmile ucítí klouzající látku, ze svých ramen. Jinak by to ani nechtěl, dneska se to má stát a on ví, že je to správné. Sám má dlaně položené na Kaiových bocích a stiskne je o malinko více, když narůstá tempo polibků. Další tichý vzdech se probojuje z jeho hrdla, jakmile nechá přitáhnout blíž k němu a ucítí i jeho klín v pozoru. V hlavě už má jen touhu a vzrušení z celé této chvíle, skoro si ani neuvědomí, že ho Kai tlačí k posteli, dokud nemá dlaně na svých ramenech a nedosedá do měkkých pokrývek. Velmi pomalu vzhlédne a podívá se na něj zespodu s mírným úsměvem a rudými tvářemi, už i jeho dech se nepatrně zrychlil a pak jím zase sklouzne dolů na zapínání jeho kalhot. +Měl bych? Musíš!+ Odpoví si v duchu bez dalšího přemýšlení pohladí Kaie po stranách stehen a štíhlé prsty se zastaví u lemu kalhot, za které znovu zatahá stejně jako při večeři a pak už je obratně rozepne. Při tom se nakloní trochu dopředu, rty se dotkne kůže těsně nad pupíkem. Přijde mu, že neskutečně hoří ale to si s ním možná jen pohrává jeho podvědomí. Vzhlédne, až se už celkem obratně popere se zapínáním, zaklene prsty za lem na bocích a skoro až s rozverným blýsknutím mu ty kalhoty stáhne i s prádlem.
“Hrozně mi překážely.“ Ozve se jeho rozechvělý a touhou podbarvený hlas, zní to trochu jako omluva, že si prostě nemohl pomoct a pomalu si ho přitáhne mezi své nohy, aby mohl znovu ochutnat každý milimetr bledé pokožky. Odvaha se stupňuje nebo spíš pracuje jeho podvědomí zastřené narůstajícím vzrušením, protože se rty zastaví až kousek od kořene jeho chlouby. Zarazí se, není si úplně jistý, jestli by měl ale…Kai se toho nebál a on taky nebude.  Věnuje jeho přirození jen několik letmých polibků.

Kai

Uruha se stále jemně usmívá, takže je všechno v pořádku. Ještě nic nepřepálil, ale on cítí, jak se přestává ovládat a jak se nahoru dostává jeho vůdčí já. Chtěl by být přirozený, ale tak moc to nechce zkazit... Uru se chopí své vlastní iniciativy a začne mu kalhoty rozepínat, což Kaiovi přivodí spokojený úsměv na rtech, zatímco  na něj shlíží a nemůže se toho pohledu nasytit. Nejkrásnější kluk na zeměkouli mu sedí mezi stehny a rozepíná mu kalhoty. Podvědomě se přehrabuje dlaněmi pravé ruky v jeho vlasech a působí v nich spoušť, ale on může. Na okamžik zavře oči a hrdelně vydechne, když se ho Uruhovy rty dotknou na kůži břicha a jeho stisk zesílí. A pak mu Uru ty gatě prostě stáhne rovnou i s prádlem. Když se k němu zase přiblíží, má pocit, že mu svým přirozením snad vypíchne oči, prožene mu to po tváři stydlivý úsměv a na okamžik se podívá někam za jeho hlavu, ale pak si znovu zavzdychá a málem upadne, jak se mu zatočí hlava, když se ho Uru dotkne rovnou tam. Jakmile ty doteky trochu ustanou, rovnou z těch kalhot vystoupí a ocitne se tak před ním nahý. Najde si ho očima, věnuje mu ten nejzamilovanější, nejvřelejší a nejvíc konejšivý úsměv, jakého je schopen a opatrně opře koleno mezi jeho nohama o matraci postele. Trochu jako šelma se přesouvá nad něj, udržuje s ním stálý oční kontakt a Uru se pod ním musí chtě nechtě položit a vytáhnout kousek výš. Opře se oběma dlaněmi vedle jeho tváře, když se skloní, až mu lopatky vystoupí a svaly na rukou naběhnou a znovu ho políbí. Je na řadě s tím, aby z něj všechno dostal. Svíčky tvoří zvláštní stíny, tančící po stěnách, ale je to konejšivé. Tohle světlo stačí. Políbí ho na špičku nosu, na bradu a pokračuje dolů po jeho hrdle, středem, přes citlivý ohryzek až na jamku mezi klíčními kostmi. Podklesne na předloktí, opře si břicho o jeho a olíbá mu hrudník i obě bradavky. Tohle všechno už přece taky dělali. Brzy je průzkumem jeho těla naprosto pohlcený a už ho vede ryzí instinkt. Jazykem si razí cestu přes jeho zatažené břicho, zajede jím do jeho pupíku a pak se znovu trochu nadzvedne, aby se mohl poprat se zapínáním jeho kalhot. Musí dosednout na paty, aby si ho za boky mohl přizvednout a všechno mu to taky svléknout. Dá si rozhodně tu práci, aby mu to sundal i z kotníků a pak zatají dech a prostě tak zůstane, když si ho celého prohlíží. Prostě nemůže uvěřit vlastnímu štěstí. Má pocit, že si ho prostě nezaslouží.