Aoi x Tetsuya - Kromě mě, už nikdo! - Část 1.

(restaurace, hotel)

Tetsuya

Přišel pozdě v noci a v jeho apartmánu už bylo ticho a tma. Dneska měl prostě natřískaný den ale stejně si neodpustí nakouknout do dveří Aoiho ložnice a asi dvacet minut stojí opřený ramenem o rám dveří s rukama založenýma na hrudi a pak jen nad sebou zavrtí hlavou. Ve své hlavě řeší situaci v rajónu, Haku mu poslal zprávu o dost nepovedené akci na ulici. Je z toho patřičně mrzutý a nejspíš si to Haku pěkně odnese, chyby se nepřipouštějí, ne v tomto případě. Aby si z něj nějaká rajde dělala legraci! Pohled na Aoiho ho trochu uklidní ale stejně. Ráno se vzbudil hodně brzy, jako vždycky. Připravil oběma kávu, objednal snádani a popohnal Aoiho, aby se dal dohromady, protože je čeká tísic a jedno podání ruky a formální představení kde komu. Smlouvu už podepsal, takže je na čase se do toho pořádně obout. Je skoro poledne a na tváři Tetsuyi hraje zvláštně spokojený výraz. Všichni byli Aoiem unesení a očividně udělal ten nejlepší dojem. Kdyby mohl, tak v tuhle chvíli asi vyroste o další tři metry jak se dme pýchou, už zase. On přece věděl, že si vybral dobře a teď se mu to jen potvrdilo. Před budovou, kde si odbyli poslední schůzku, je čeká jejich auto, do kterého mu otevře dveře a nakloní se k němu krátce dovnitř, hledíc mu zblízka do očí.

"Padali z Tebe na zadek, já ti to říkal Aoi-chan." Mrkne na něj, než zavře dveře auto obejde a usadí se vedle něj s rukou přehozenou přes jeho ramena. Pohrává si bez váhání s prameny jeho vlasů.

"Teď Tě za odměnu vezmu na nějaký výborný oběd." Sdělí mu, co má v plánu a nechá je odvézt k jedné z luxusních restaurací v centru. Vystoupí, tentokrát nechá řidiče, aby jim oběma otevřel dveře. Gestem dlaně nechá Aoiho projít dveřmi první a střelí pohledem k obsluze, která je hodlá usadit, i když nemají rezervaci.+Máte taky jediné štěstí.+ Proběhne mu hlavou a v očích se mu nebezpečně blýskne. Usadí se na židli s lokty opřenými o desku stolu, opře si bradu o dlaň, jakmile si stáhne z nosu sluneční brýle, aby se na svou společnost mohl dlouze podívat.

"Jaký z toho máš pocit?" Zeptá se jej narovinu s mírně pozvednutým obočím, nejspíš se chce přesvědčit, že nedávná krize v koupelně je zažehnána. Je pravda, že od té doby si od něj trochu drží odstup, jakoby si zatím v hlavě srovnával, jak to vůbec má celé být. Pořád je něco jak jeho šéf ale z druhé strany, kdy on hleděl na pravidla.+Všem to může být jedno no ne? A jestli ne? Dostanou výpověď hm.+

Aoi

Celý zbytek dne už se věnoval všemu, co měl za úkol a taky zabydlování svého pokoje. Tetsuya nakonec nepřišel ani večer a on sám neměl ani tušení o tom, co se přihodilo Hydovi. Když odcházel, všechno vypadalo v nejlepším pořádku. Usínalo se mu dobře a od rána už nebyl čas na nic. Byl v jednom kole, od příprav v koupelně a jeho oblékání, které mu Tetsu diktoval, až po celé dopoledne, kdy si ani nestačil zapamatovat tváře, natož jejich jména, ale všechno to byli důležití lidé z reklamy. Ještě se nedělo nic, co by nezvládal slušným chováním a okouzlujícími, nicméně zcela upřímnými úsměvy. Některé ženské z toho šíleli ještě víc, než z těch sebevědomých, kterými tu vrhali ti zkušenější. Měl pocit, že se na něj upírají oči úplně všech, ale když se po očku podíval na Tetsuyu, všiml si jeho spokojeného výrazu a možná jisté hrdosti a věděl, že nic nepokazil, a že tak je to správně. A vážně si oddechl. Pochvaly se dočkal i u auta, ale jinak se nic zvláštního nedělo a on získával pocit, že to se svěřením se Hydovi asi celé zakřikl. A nebo tu noc bylo něco prostě špatně. Pořád se k tomu musí v duchu vracet a rekapitulovat si to, ale užene si tím tak možná problém, takže toho radši rychle nechá a rozhodně!!! mu o tom nebude říkat. Usadí se ke stolu v rušné tokyské restauraci v centru, teď přes oběd je tady opravdu hodně lidí. A pak se mu i on podívá do očí.

"Zatím dobrý, uvolněný." Řekne mu vážně a po pravdě, zatímco převrací stránky v nabídce a pootočí se na židli trochu bokem, když si dává nohu přes nohu. On už ale dávno ví, co si chce dát a jakmile si na svou diskuzi s Hydem vzpomene, musí se pro sebe culit. Musí mu zavolat, hned jak to bude možné, aby mu řekl, jak to dopadlo. A když servírka přijde, objedná si jenom lehký salát a k tomu - oh ano, jahodový milkshake. Aby se mu to maličko hodilo dohromady, protože ke steaku by to asi bylo divné. Vede s ním pracovní debatu až do chvíle, kdy ho přinesou a pak se rozhode zaútočit přímo a přijít tak všem věcem na kloub. Zatímco dělá, že přikyvuje a vnímá, pohraje si s brčkem svými rty, nakonec ho vytáhne a zvedne sklenici ke rtům rovnou, zatímco přes její okraj hledí do jeho očí. A když ji odloží, už zase má ty svoje kouzelné fousky s tím nejnevinnějším výrazem na světě.

Tetsuya

Přikývne na jeho slova o uvolněnosti. Bylo to na něm vidět po celé dopoledne a je za to vnitřně rád. Dokázal to hodně rychle a to je další dobré znamení. Dostává okolí do kolen hlavně svým upřímným úsměvem a Tetsu už nemá tolik nápěnky ho převychovávat, nejspíš ani nebude důvod, jen pár dobrých rad, na co si dávat pozor a pravděpodobně to půjde samo.

"Šlo ti to dneska výborně, všichni z Tebe byli na větvi a to je v téhle branži jenom dobře." Ujistí ho, když projíždí očima jídelní lístek a přemýšlí, co si dneska dá. Aoi to vyřeší salátem ale on s rozhodně dá flák masa. Objedná si hned po něm a odloží lístek stranou, aby si ho mohla servírka odnést k tomu si přiobjednal ještě obyčejnou vodu. Ještě chvíli řeší téma, jak moc dokázal na okolí zapůsobit, než jim objednávku přinesou. Spokojeně natáhne nosem vůni masa, když mu pohled padne ne Aoie a jeho gesto s brčkem. Zaostří a už se ani nepohne, skoro vypadá jako orel, který si z vyhlíží svou kořist a pak se to stane. Aoi se napije a on zaostří na ty fousky nad jeho rtem a zorničky se mu snad i smrsknout, když skrze rty vydechne. Najednou se svět stáhne do takové menší bubliny, kolem objektu jeho momentálního zájmu a on pomal odloží všechno, co měl v rukách. Zvedne se ze židle, dlaní se opře o desku stolu, jak se nad ním naklání a vztáhne ruku k Aoiho tváři, aby jeden z těch fousků setře palcem, se skoro a fascinovaným výrazem, než si ho vlož mezi rty. Pak už nepřemýšlí vůbec, prostě obejde stůl, popadne ho za ruku a táhne ho sebou, bůh ví kam, dokud mu oči nepadnou na dveře do salónku, který podle zvuku zeje prázdnotou. Bez váhání do něj vrazí a ani dveře se nezaklapnou, když Aoiho přitiskne na zeď a s tím i své tělo na to jeho.

"Fakt jsem se snažil ale teď už je mi to úplně jedno." Zamručí si spíš pro sebe takovou neurčitou poznámku, než jeho dlaň zmizí v havraních pramenech a hodně dobyvatelsky se vrhne na jeho rty. Ať si zkusí někdo přijít. Vykope ho zase hodně rychle ven.

Aoi

Aoi by si skoro nervózně poposedl, když vidí Tetsuyu, jak se na něj dívá. Je to trochu jako strkat ruku k tygrovi do klece a doufat, že vám ji neukousne, ale i tak ten pohled ustojí a neuhne vlastním. Teď prostě nesmí! Tetsu se začne zvedat, pořád se dívají jeden na druhého a Aoi skoro nedýchá, jen si nechá palcem setřít ten shake ze rtů. Skoro by cítil vzduch, jak se okolo nich kumuluje, tlak v něm stoupá, hrozí explozí a nakonec na ni i dojde. Tetsuya ho vytáhne na nohy, až pod Aoim prudce vrzne židle a polovina hostů se otočí a pak už ho celého nechápavého vleče někam s sebou. Aoi nemá ani čas panikařit. Nemá čas udělat vůbec nic, jen kmitat za ním a nechat se vhodit do salónku. Tetsuyovo tělo jde proti němu ještě několik kroků, než Aoi narazí zády do zdi, z druhé strany přiražený jím a nevěřícně poslouchá, co z něj vypadlo. Hrdelně vydechne, prudce vypustí vzduch nosem a v příštím okamžiku už mu vrací plamenné polibky. Takže se od něho držel dál úmyslně? Nebylo to proto, že by Aoi něco zkopal nebo se mu to s ním nelíbilo? Člověk jako Tetsu, proč? Měl z něj pocit, že jsou mu tyhle věci jedno, že si bere co chce... on si právě bere, co chce! Samozřejmě, že do salónku vzápětí vrazí servírka i s manažerem a to, co vidí, způsobí pozdvižení. Aoi stočí tvář tak, aby zastavil Tetsuyovy polibky a podívá se na ně, teď trochu zahanbeně. Nervózně si olízne rty a manažer jim s uctivou úklonou, ale velkou naléhavostí a rozhořčením v očích sděluje, že se buď vrátí spořádaně ke stolu nebo bohužel musí opustit tuto restauraci. No jistě, přece za nimi nezamknou a nepopřejí jim hodně štěstí a pěkný zážitek. Mohou být rádi, že na ně rovnou nezavolali policii a ta je nechtěla zchladit. Trochu se narovná v zádech a upraví si košili i vlasy, ale nemá ani smysl zkoušet něco říkat, protože ta nálož T.N.T. naproti němu to stejně všechno udělá dřív, než postaví písmenka do slov.

Tetsuya

To je úplně neskutečné, co s ním Aoi provedl a to stačilo jen co? Napít se ze sklenice, jako vážně? Pravděpodobně si brzo začne uvědomovat, jak s ním úplně obyčejné věci v jeho podání mávají a bude to očividně trochu problém. On neměl NIKDY problém se ovládat. Jistě, bral si co chce, ale taky věděl, kdy si co vzít může. A teď je mu úplně jedno, že je viděla celá restaurace a že je dost možné, že jeho reputace utrpí. Jenže mu prostě stačí jen Aoiho pohled a má, co dělat. Skoro jak kdyby se před ním svlékl a ne jen napil. Tiskne se na jeho tělo a drží jej u zdi, jak kdyby to bylo to poslední, co ve sém životě udělá. Nedovoluje jemu ani sobě se pomalu nadechnout a dlaní už míří za jasným cílem, kterým je Aoiho kůže pod svrškem, když se dveře rozrazí a dovnitř vrazí nezvaní hosté. Nespokojené zavrčení je první, co vyjde z jeho rtů, když se Aoi odtáhne a teprve pak mu dojde, že už v salónku nejsou sami. Ohlédne se prudce na příchozího manažera se servírkou, aniž by prozatím vytáhl ruku zpoza Aoiho košile a sežehne je pohledem, který by srovnal se zemí snad celé Tokyo. Pomalu se narovná do své plné výšky, stáhne svou dlaň velmi pomalu z Aoiho těla a otočí se směrem k nim.

"Po tom, co jsem tady za firemní obědy utratil statisíce mě budete vyhazovat?" Ozve se jeho ledový hlas, který mrazí tolik, že snad po jeho trajektorii zůstanou rampouchy. Zastaví se na krok od manažera a pozvedne hrdě bradu. Je mu úplně u ehm, co si o něm teď myslí ale on prostě bytostně nesnáší odpor a hlavně, když ho odněkud někdo vyhazuje. I kdyby tady udělal ohňostroj uprostřed, budou stát a spořádaně koukat.

"Zítra čekám omluvný dopis, jinak naše spolupráce skončila." Sykne ještě sebevědomým hlasem a mávne rukou kamsi za sebe.

"Aoi-chan, jdeme." Zavelí nekompromisně a počká si, až ho dojde. Po cestě ven z restaurace už volá do nejbližšího hotelu, který je odsud asi pět minut a sedá zároveň s ním do auta. Objedná jim samozřejmě i oběd, a když znovu vystoupí beze slova ho popadne za zápěstí a vede sebou. Stačí jen, aby se za nimi zavřely dveře a je to tu znova, jak kdyby ani žádná minuta neuběhla.

"Příště se na mě na veřejnosti radši ani nedívej." Napomene ho s chtíčem podbarveným mrknutím a už se potýká s jeho košilí. Jestli ty knoflíky nepovolí do jediné sekundy nejspíš je prostě utrne a hotovo.

"Přísahám, že zničím každého, kdo na Tebe špatně sáhne." Pokračuje dál, aniž by si příliš uvědomoval, co říká. Zblázní se, když se na Aoiho jen někdo podívá nějak jinak, než by měl. Kruci.

Aoi

Aoi málem vroste do země společně s personálem restaurace, když Tetsuya ukrajuje svoje slova, stojí tam ruce spojené před sebou a hledí do země, až do chvíle, než se ozve vybídnutí, aby odešli, což vzápětí udělají. Radši se ani nedívá, jak se za nimi všichni otáčejí a zapluje do auta.

"Taky jsi mohl použít Aoi-san a ne chan. Na veřejnosti." Přisadí si ještě on a ví, že ho neskonale dráždí, ale v očích mu trochu jiskří a sází na to, že teď a tady s ním nic nestačí provést. Nesnaží se mu vytrhnout ani po cestě do pokoje, není pitomý, aby nevěděl, proč spolu jedou zrovna do hotelu a to uprostřed pracovního dne. Býval to prostě neměl pokoušet, kdyby hodně nechtěl, ale on vlastně... Dveře za nimi zacvaknou, on se ani nestačí rozhlédnout, jak to tady vypadá, protože pokoj je sice hezký, ale není to vysloveně Tetsuyova liga, je levnější. Pousměje se poznámce o dívání a sleduje ho, jak ho rychle zbavuje košile, až odhalí jeho ploché bříško. Na nahé kůži ho trochu zastudí okolní vzduch a pak černýma očima vystřelí k těm jeho po tom příslibu.

"On na mě někdo jiný sáhne?" +Aoi ty jsi snídal něco s chilli nebo o co ti jde?+ Zeptá se sám sebe v duchu, ale pořád není schopný přimět své ruce, aby se zvedly a začaly se ho pokoušet taky svlékat. Jako by se bál, že přes ně dostane nebo že to nebude umět nebo, že si s tím prostě nebude vědět rady. A pak to přece jen trochu nejistě a váhavě udělá, očima jako by se ho zeptal Smím? a položí prsty na první knoflíky jeho košile, které celkem rozvážně a pomalu rozepne. Všechno v něm se svírá a obrací jakou z něj má trému.

Tetsuya

Knoflíky konečně povolí všechny. Málem si v duchu přísahal, že jestli si nedají říct, tak je snad zažaluje. Rty už si vybojuje místo na Aoiho šíji a nekompromisně si ji vychutnává, nevynechá ani jediný milimetr, když k jeho uším dolehne Aoiho otázka. Odtáhne se s hlavou mírně na stranu a v očích se mu nebezpečně zablýskne, když se jeho dlaň ocitne v Aoiho klíně, zatím jen přes látku kalhot a provokativně se pohne.

"Kromě mě, už nikdo." Začne být zase majetnicky a vytyčovat si své vlastní, nové a neokoukané uzemí. +Asi si Tě zavřu do trezoru a bude.+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení, než se začne do jeho kalhot dobývat, aspoň s tím zapínáním se popere, protože tady u zdi asi nic moc nevymyslí, leda by si ho otočil ale to nechce. Jen ať se na něj u toho může hezky koukat a že bude na co. Mírně se odtáhne, když zaregistruje pohyb jeho prstů a mírně pozvedne obočí, když mu v očích vřele zasvítí.

"Musíš." Odpoví mu na nevyřčenou otázku a bez okolků mu silně stiskne boky, aby ho od té stěny dostal. Vůbec netuší, kde v těchto pokojích co je, takže si dovolí jen krátké zmapování okolního prostoru.

"Už konečně víš, co jsem myslel?" Houkne tichým, silně podbarveným hlasem, aby mu připomněl svá vlastní slova ohledně naprosté fascinace jeho osobou a už se sunou po pokoji směrem k jídelnímu stolu, kde je pár dekorací.+Proč to tam musí pořád cpát.+ Pomyslí si nevrle, když ho natiskne na desku a stáhne mu kalhoty i s prádlem aspoň o kousek, aby ho mohl plynulým pohybem usadit nahoru a jedním rozmáchlým gestem paže smete na zem všechno, co momentálně překáží. Prsty už se hbitě obemknou kolem jeho chlouby.

"Přijdeme pozdě." Vyčte mu bez váhání ale navzdory svým slovům si uzme jeho rty ve vášnivém polibku.