(hotel)
Aoi

"Vždyť jsi říkal, že bys to nevydržel..." Broukne, zatímco si stále hraje s jeho prameny a jednu nohu mírně pokrčí v koleni. Je to velmi vzrušující pohled, když ho má tak blízko svému menšímu já. Sklouzne dlaní z jeho vlasů přes tvář a dvěma prsty si přizvedne jeho bradu, aby se mu podíval do očí. Mírně pozvedne i tu svou, když si ho začne tím jednoduchým gestem přitahovat nahoru a k sobě, na svoje rty a jakmile je Inoran dostatečně blízko a vysoko, znovu ho obratně skolí na záda a vrátí se do své předešlé polohy obkročmo na jeho klíně.
"Ty si myslíš, že se nechám zkrotit? To si myslí všichni..." Škádlí ho něžně. Nemyslí to úplně vážně, jen naráží na fakt, že by se měl nechat skolit tak snadno a přijít o svou nevyzpytatelnou roli, zatímco mu Ino bude gumovat mozek z hlavy, až se ho dotkne rty v klíně. Líbí se mu tahle hra, kdy není vůbec jasné, kdo je ten vůdčí prvek a kdo to celé vede. Jeho oči už jsou velmi roztoužené, když ho silně stiskne stehny a s dalším výdechem se na jeho klíně několikrát pohne jako by spolu tančili.
Inoran

"Nevydržel." Odpoví mu ještě na předchozí slova, když dlaně automaticky sevřou jeho zadek a znovu si jej prohlédne od…klína až ke tváři a promne si rty o sebe a nad jeho otázkou jen zavrtí hlavou.
"Ne, nemám v plánu tě krotit…" Začne mu odpovídat, když se Aoi pohne v bocích a jemu tím způsobí zatmění před očima, tohle je opravdu neskutečný zážitek a on z toho pravděpodobně nebude několik nocí spát. O něco hlasitěji si vzdychne a jeho boky se samovolně a milimetr zvednou z pokrývek, jak moc dráždivý pro něj ten pohyb byl. Musí se hodně snažit, aby dal svou hlavu dohromady a nekroutil se tu pod ním s umučeným výrazem ale nedokáže z něj spustit oči, jak dokonale vypadá.
"Chci vidět co všechno umíš." Pobídne ho s dalším zablýsknutím v očích a jedna jeho dlaň sklouzne přes bok a bez otálení sevře jeho chloubu mezi svými prsty a věnuje jí několik mučivě pomalých pohybů.
"Ukaž mi to hm, ať se mi má o čem zdát." Pobídne ho znovu touhou zastřeným hlasem a svůj pohyb rukou ještě zopakuje, však on se nedá jen tak snad a tak trochu mu vrací tu škádlivou hru. Trochu hravosti se v něm probudilo, Aoi to v něm probudil a on se tomu rozhodně nehodlá bránit, proč taky. Druhá dlaň už mezitím stoupá po linii jeho těla až k bradavce, kterou škádlivě pohledí bříškem palce, než ji jemně promne mezi prsty.
Aoi

"To je dobře." Zavrní spokojeně Aoi a ještě spokojeněji ho sleduje, jak se pod ním začíná vrtět a ztrácet sebe samotného. A pak se ho poprvé dotkne rovnou v klíně a způsobí mu chvění celého těla. Ten dotek je něžný, opatrný a pomalý a Aoi si nepřijde jako na štvanici, jak tomu obvykle bývá. Čím dál tím víc si uvědomuje, jak mu stávající vztah nevyhovuje, a že mu Inoran ukazuje, jaký by mu býval vyhovoval mnohem víc. Čím víc ho bude mít v hlavě, tím obtížnější pro něj bude před Gacktem dál předstírat a užívat si jeho blízkost a náklonnost. Teď si plně uvědomí, jaké peklo sám sobě nachystal, když sem dnes přišel a ochutnal, jaké by to bylo, kdyby mohl žít s někým jako je Inoran. Myslel si, že si povyrazí a rozptýlí se a pak se mu všechno bude snášet snadněji, ale místo toho to vypadá, že všechno bude ještě stokrát horší, protože ho bude mít plnou hlavu. To úplně v plánu nebylo. Jemně se kousne do spodního rtu, který vtáhne, ale a dotkne se svou dlaní té jeho, kterou má právě v klíně, pohladí ho po ní a pak ji sevře. Nakloní tvář k rameni, když si ho zálibně prohlíží, zatímco ho Ino hladí po hrudi.
"Ty mi s tím nepomůžeš?" Jasne naráží na něco velmi konkrétního, ale jeho hlas už je velmi podbarvený touhou a trochu ochraptělý. Brzy by byl nejspíš schopný vysednout si na něj sám od sebe bez přípravy a to by nebylo zrovna nejpohodlnější. Skloní se nad něho, polechtá o konečky vlasů na hrudníku a políbí ho na rty, zatímco začne pohybovat jejich spojenými dlaněmi kolem sebe samotného a stupňovat tak svou roztouženost.
Inoran

"Chtěl jsem Tě ještě chvíli trápit ale pravděpodobně na to nemám vůli, hlavně když jsi tak neskutečně blízko." Šeptne do ticha s naprosto vážností a v jeho hlase je patrné, jak moc si přeje dokončit to, co začali. Krátce mu vjede do vlasů, při polibku, aby jimi mohl krátce proklouznout a vydat se prsty k Aioho rtům, když se jejich polibek na chvíli přeruší. Přejede po nich tam a zpátky a vydobyde si nenásilně cestu mezi ně.
"Přece bych ti neublížil." Broukne měkce, když se mírně zvedne lopatkami z pokrývek, nahradí své prsty jazykem, kterým rozehraje další vášnivou hru. Nemá v plánu ale dál otálet a tak jemně obkrouží nasliněnými prst vchod do jeho nitra a začne do něj velmi pomalu a opatrně pronikat, aby dostál svým slovům a ublížil mu, co nejméně to půjde. Věnuje se tomu opravdu pečlivě, a když už je hranice neúnosná pro ně oba, vymění je za svou vlastní chloubu, kterou nasměruje vstříc jeho vchodu. Sám se musí hodně krotit, aby nic neuspěchal. Nechá jej zvyknout na svou velikost, aniž by přestal s pohybem na Aoiho chloubě, kterou vlastně dráždí společně. Počká si na jeho první pohyb, do té doby přejíždí konečky prstů po páteři a teprve po tom znovu zakotví dlaní na jeho krásně tvarované polovičce a pohne jí proti svým bokům. V tu chvíli se místností rozezní jeho tiché zasténání.
"Aoii." Vysloví jeho jméno, když ho ovládne jeho těsnost a nad ničím jiným v tuhle chvíli už nedokáže přemýšlet.
Aoi

"Jsi rád, že jsem tak blízko?" Zeptá se úplně nesmyslně, jako by to sám nevěděl, ale je to jen takové sladké plácání do větru, než ho na rtech polechtají Inoranovy prsty a on je obejme rty, aby vyhověl jeho požadavku. Něco uvnitř něj silně zabrní, když mu dojde, na co budou vzápětí použity a taky že se nesplete. Zesílí stisk svých stehen kolem jeho boků, když ucítí první jeho dotek tam vzadu a podvědomě se napne, ale hned se zase přiměje k povolení všech svalů, aby mu pomohl s vlastní připraveností. Trvá to nekonečně dlouho, jemu se slast plazí po celém těle jako Inoranův parfém, když se mu dostane do nosních dírek a celou tu dobu je nad něho skloněný a líbá ho na rty, zatímco se předloktími opírá o matraci vedle jeho tváře. Dává mu tak svoje nitro opravdu otevřeně, protože v téhle poloze je asi nejuvolněnější, jak jen to jde. A pak ucítí tlak jeho špičky proti sobě a zůstane tak, aby ho pustil dál. Tiskne víčka k sobě, své rty na jeho a skrz ně mu unikají tiché, trochu bolestné, ale velmi roztoužené a žádoucí steny. Všechno je tak neskutečně pomalé a opatrné. Pořád spolu pokračují při práci v jeho klíně, ale ani tohle není prvoplánové a nežene ho to zbytečně rychle nahoru, spíš ho to udržuje v patřičné náladě a rozpoložení a všechno je přesně takové, jako mu Inoran slíbil. A pak se konečně mírně narovná a poprvé se pohne na jeho klíně, zatímco má tváře už žhnoucí touhou a nehty mírně zaťaté do jeho hrudníku. Stále se mu při tom všem dívá do očí a tiše sykne, když se Inoranova dlaň sevře kolem jeho polovičky. Uslyší z jeho rtů svoje jméno, vnímá doteky na vlastních zádech a cítí se jako v nějakém opojení, jako by ani
nebyl přítomný na téhle planetě. Je to celé tak silné, tak romantické a Inoranova tvář je tak krásná, čistá a upřímná...
"Ano..." Odpoví mu jenom, spíš to ze sebe vyrazí. Vlastně není vůbec jasné, jestli je to ano - tady jsem nebo ano - přidej, víc, rychleji. Po těle mu přebíhá mrazení, i když se jeho kůže začíná perlit potem a on se nastavuje boky tak, aby si díky němu dělal tak nejvíc dobře, jak jen to jde, zatímco mu ve tváři sedí požitkářský výraz. Pořád si u toho zaujatě kouše spodní ret a brzy si ho vezme naprostá spontánnost, zatímco se jejich tempo stane mnohem rychlejším a sebevědomějším.
"Ano..." Odpoví mu jenom, spíš to ze sebe vyrazí. Vlastně není vůbec jasné, jestli je to ano - tady jsem nebo ano - přidej, víc, rychleji. Po těle mu přebíhá mrazení, i když se jeho kůže začíná perlit potem a on se nastavuje boky tak, aby si díky němu dělal tak nejvíc dobře, jak jen to jde, zatímco mu ve tváři sedí požitkářský výraz. Pořád si u toho zaujatě kouše spodní ret a brzy si ho vezme naprostá spontánnost, zatímco se jejich tempo stane mnohem rychlejším a sebevědomějším.
Inoran

"Nejkrásnější…" Ozve se jeho hlas s trochu chraplavým podtónem, který v něm probouzí vzrušení a slast, jenž už je téměř k nesnesení.
"Nedokonalejší." Broukne podruhé a vnikne jazykem krátce do jeho ucha, od kterého se ani na sekundu neoddálil. Dlaněmi mezitím zvyšuje tempo na ještě neúnosnější míru, pokud je to vůbec možné. Za oknem se ozve několik tlumených prásknutí, které má na svědomí ohňostroj v dáli. Tohle úplně plánu nebylo, a kdyby to Ino vnímal, nejspíš by mu to udělalo radost, protože tohle jen podporuje jejich romantický večer.
"Nejpodmanivější." Vyjde z jeho rtů další slovo ale už je patrné, že ke svému vlastnímu vrcholu nemá daleko a všechno se v něm hromadí a vrcholí k neskutečnému výbuchu uvnitř jeho nitra. Sám moc dobře ví, že už to dlouho nevydrží ale je odhodlaný dojít k orgasmu společně s ním a tak přesune svou dlaň zpátky na jeho chloubu a udělá všechno proto, aby dosáhl svého cíle.
"Můj." Je to poslední, co ze sebe dokáže dostat, když se zasténáním jeho jména stiskne silně Aoiho bok a vyvrcholí do jeho nitra. Nevnímá nic víc jen prožitek celé téhle chvíle, před očima má tmu a jen drobné mihotání hvězdiček. Celé jeho tělo se napne pod návalem slastných pocitů, které se kumulovaly a dosáhly svého maxima. Nic, co kdy prožil, se s tímto okamžikem nedá vůbec srovnávat. Nikdy už nic nebude takové jako s Aoiem. Snad poprvé v životě je sobecky, je majetnický ale ví, že od života už nic jiného nechce a jestli se bude muset postavit Démonovi, udělá to s hlavou hrdě vztyčenou anebo na to půjde po svém. S lišáckým úsměvem zaboří tvář do přechodu mezi Aoiho šíjí a ramenem a otírá se o rozpálenou kůži rty, jak kdyby ji chtěl konejšit, hýčkat si a podporovat momentální rozpoložení, při kterém by se s ním nejraději svalil do pokrývek, uvěznil ho v nich a už nepustil. A taky, že to s tichým uchechtnutím udělá, přijme ho do svého náručí a věnuje mu nespočet doteků, všude, kam jen dosáhne.
Aoi

Inoran

"Slib mi, že to nebylo naposledy Aoi-koi." Domáhá se tiše příslibu dalších večerů po jeho boku. Potřebuje být aspoň v jeho blízkosti, kdyby jen na vteřinu, bude šťastný i za ni. Palcem po hraně jeho čelisti a pak ruku mírně poposune a zmapuje jeho sametové rty, které by nejraději líbal až do rána. Oba dva ale ví, že jim to přáno nebude i jeho budou pravděpodobně hledat. Pořád je má za zadkem.
"Počkám si na tebe, jak dlouho bude potřeba, zařídím všechno, stačí jen, abys přišel, protože…" Odmlčí se na chvíli, aniž by opustil hloubku jeho očí a možná tím riskuje i jeho následný útěk ale nemá jinou možnost. Možná je to ta poslední příležitost, aby věděl jak velkou nad ním má Aoi moc. Ne, nehodlá ho krotit, nehodlá ho omezovat ani být nad ním. Chce ho mít po svém boku…v jiné realitě by to tak bylo, to on ví. Byli by spolu a byli by spokojení.
"Protože patříme k sobě, musíš to vědět, tak jako já…" Broukne do ticha, než se rozezní první tóny skladby Born to die, skoro jako by to byla jejich osudová píseň a prsty druhé ruky mu na paži píše - Aishiteru-.
Aoi

Inoran, Miyavi
Na jeho tváři se objevil naprosto upřímný a něžný úsměv, když mu Aoi odsouhlasí, že se uvidí. Nic víc po něm nechce, ani chtít nemůže, jen další příležitost, kdy si budou oba dva kopat hrob. Usnul, jak když ho do vody hodí. V podstatě za pár vteřin po Aoim a snad nikdy v životě se mu tak dobře nespalo, sny byly taky vlídné lehké jako obláček, jako dotek havraních vlasů na jeho hrudníku. Měli by být opatrnější ale nechat si ujít tento okamžik by mohl jen blázen. Oddechuje klidně a v první chvíli ho neprobere ani fakt, že Aoi vstává a odchází z ložnice. Procitne o několik minut později, kdy zaslechne drobný pohyb vedle v pokoji a je mu úplně jasné, co se děje. Měl by se rozloučit ale…nedokázal by ho nechat jít, moc dobře to ví. Dlouze si povzdechne, když zaslechne tiché klapnutí dveří, kdyby nebyla noc a v hotelu ticho, nejspíš by ho ani nepostřehl. Posadí se pomalu na postel a nohama spuštěnýma na zem. Zapře se lokty o kolena a vejde si dlaněmi do vlasů, když kouká do země. Bylo to jako sen a on ví, že se prostě nechce probudit. V jeho nitru je jistý náznak zoufalství a zároveň se na jeho tváři objeví dokonale šťastný úsměv, možná je naivní, když si myslí, že to má Aoi stejně ale…to zjistí, pokud se uvidí příště. Narovná se a pohled na místo, které má neustále jeho vůni, dokonce i pokrývka je snad vytvarovaná dle jeho těla, jak ji při spaní shrnul. Jeho Labuť mu tu nechala peříčka…Nakloní hlavu na stranu a sáhne po nich, aby si je zblízka prohlédl, když dveře klapnou znovu. Trhne sebou prudce a zaostří na druhou stanu místnosti. Naušnice okamžitě zmizí v jeho dlani a pohled mu padne na Orla, který ho našel.
"Hm, slaďouš Lišák, no to mě…" Protočí nad ním očima v sloup.
"Asi z toho dostanu cukrovku. Příště se neschovávej, když už to vím, všem to s radostí vyklopím. Oblékej se, šéf Tě chce." Sjede celou jeho postavu pohledem a zavrtí hlavou, než se odporoučí vedle, kde sezobe všechno poživatelné ze stolu. Inovi spadne ze srdce kámen o velikosti Tokya, kdyby přišel asi o půl hodny dřív, mohlo být všechno v háji. Rychle na sebe nasouká oblečení, pírka pečlivě schová, aby je neztratil a zamíří za Miyavim. U dveří ložnice se ještě zastaví a ohlédne se na postel.+Dávej na sebe pozor.+Popřeje Aoimu v duchu a s krátkým povzdechnutím zmizí z pokoje i hotelu.
Priamo úmerne tomu, že mám možnosť písať na počítači, sa tuším budú predlžovať aj moje komentáre, lebo som len na začiatku a už stúpa teplota, Aoi a Inoran sú spolu veľmi zmyselný a ako si to Aoi užíva 3:) To je malý anjelský čertík, dokonca aj taký detail, že pokrčil koleno a díva sa, čo mu Inoran robí, je veľmi vzrušujúce a pretože ja som detailista, páči sa mi aj to, ako má Aoi vlasy hodvábne, všetko na ňom je jemné a zmyselné a Inoran je zase ako plamienok, ktorý si ho vychutnáva ♥♥
OdpovědětVymazatTieto časti len ako ukážka:
"Vždyť jsi říkal, že bys to nevydržel..." Broukne, zatímco si stále hraje s jeho prameny a jednu nohu mírně pokrčí v koleni. Je to velmi vzrušující pohled, když ho má tak blízko svému menšímu já. / zatímco mu Ino bude gumovat mozek z hlavy, až se ho dotkne rty v klíně / ale je to jen takové sladké plácání do větru, než ho na rtech polechtají Inoranovy prsty a on je obejme rty, aby vyhověl jeho požadavku. Něco uvnitř něj silně zabrní, když mu dojde, na co budou vzápětí použity
Nemůže se ho nabažit a jedna noc bude sakra málo, aby mohl být spokojený. Nebude mu stačit ani obyčejný lidský život, aby ho měl dost a to ví už teď. / Nejkrásnější… "Nedokonalejší." "Nejpodmanivější." "Můj." ♥ / Palcem po hraně jeho čelisti a pak ruku mírně poposune a zmapuje jeho sametové rty, které by nejraději líbal až do rána.
Jooojm, ten sladkobôľ, toto sú tie najhoršie a zároveň najlepšie okamihy v knihách a všetých skvelých príbehoch, ktoré som kedy čítala. Na jednej strane je to hrozné a všetko vo mne kričí nie, nechoď a chce to zmeniť, ale niečo iné, asi niečo samomasochistické sa v tom vyžíva, lebo tak ešte viac možno precítiť tú ich túžbu po sebe, ktorej niečo stojí v ceste a je len dúfam, že sa s Aoim nevideli poslednýkrát, tie pierka ako mu tam nechal, to bolo krásne a Miyavi! :O to až mne zatrnulo, že čo by to bolo, keby ich odhalí :O Perfektný diel! A už sa teším na ďalšie ♥♥
Já jsem se těšila, co na tohle rande řeknete, protože je proti jiným 18+ kapitolám hodně romantické a zároveň jsou tady dva dospělí muži, co vědí co a jak a dovedou si to užít. Oni prostě vědí, co chtějí, za čím jdou, takže se nestydí ani jeden.
VymazatAoi je jako hedvábí, myslím, že Ino by se mohl jenom mazlit a stačilo by mu to XD Ale Aoi se svým ohýnkem rád nechá trochu zapálit XD Co by se Aoi nepodíval, chlapi hodně fungují na vizuální vjem, zeptej se Reity, jak ho vytáčí, když chce Ruki zhasínat XD To je válka o vypínač na stěně XD
Děkujeme za vypíchnutí pasáží, alespoň víme, co má v sobě největší vibrace XD
Já ti v tomhle úplně rozumím, mám to stejné XD Aoi by zůstal rád, Ino by byl rád, kdyby zůstal, ale oba vědí, že nestojí o to, aby někdo umřel, takže prostě jdou a nechají se od sebe odtrhnout, ale... můžu prozradit, že od někoho jiného bys to nečekala a bude na tom mnohem hůř!
Něco mu tam po sobě zanechal, on prostě musel :)
Miy, z toho polil chladný pot i mě, ale naštěstí Aoiho neviděl. Jinak by ho už zajal a měli by oba vystaráno. Myslím, že Ina musela skoro ranit mrtvice, než se ujistil, že Miyavi nemá tušení, co se tam stalo.
Děkujeme! ❤