Inoran x Aoi - Budeš se jenom dívat? - Část 3.

(hotel)

Aoi

Tu větu přejde, musí jí přejít, protože by to všechno pěkné mezi nimi mohlo obratem skončit a to by nepřežil zase on. Na místo toho ho sleduje, jak se přesouvá k němu a dá vlastní ruce pryč, aby mu mohl Inoran pomalu svléknout kalhoty. Opře se dlaněmi dozadu o matraci a přivírá slastně oči nad každým jeho dalším polibkem. Je to smyslná hra, když mu olíbává nohy a opravdu nikam nespěchá, tak jak mu na začátku slíbil. Aoi zůstane brzy úplně nahý a trochu se a posteli zavrtí, ale je si sám sebou a svou postavou celkem jistý, takže mu nezbývá, než doufat, že se to všechno Inoranovi bude líbit. Moc líbit. Ino se brzy dostane dost vysoko na to, aby mohl přenést váhu jenom na jednu dlaň a tou levou mu znovu sáhne do vlasů, které promne a pohraje si s nimi. Jsou opravdu velmi nepoddajné, trochu tužší, než jeho vlastní a jemu se to líbí. Rozechvěle si povzdechne, když se Inoran dostane až ke kořeni jeho penisu a začne ho trápit vlastními komentáři.

"Vždyť jsi říkal, že bys to nevydržel..." Broukne, zatímco si stále hraje s jeho prameny a jednu nohu mírně pokrčí v koleni. Je to velmi vzrušující pohled, když ho má tak blízko svému menšímu já. Sklouzne dlaní z jeho vlasů přes tvář a dvěma prsty si přizvedne jeho bradu, aby se mu podíval do očí. Mírně pozvedne i tu svou, když si ho začne tím jednoduchým gestem přitahovat nahoru a k sobě, na svoje rty a jakmile je Inoran dostatečně blízko a vysoko, znovu ho obratně skolí na záda a vrátí se do své předešlé polohy obkročmo na jeho klíně.

"Ty si myslíš, že se nechám zkrotit? To si myslí všichni..." Škádlí ho něžně. Nemyslí to úplně vážně, jen naráží na fakt, že by se měl nechat skolit tak snadno a přijít o svou nevyzpytatelnou roli, zatímco mu Ino bude gumovat mozek z hlavy, až se ho dotkne rty v klíně. Líbí se mu tahle hra, kdy není vůbec jasné, kdo je ten vůdčí prvek a kdo to celé vede. Jeho oči už jsou velmi roztoužené, když ho silně stiskne stehny a s dalším výdechem se na jeho klíně několikrát pohne jako by spolu tančili.

Inoran

Opravdu si to užívá, když si může vychutnávat jeho kůži a k tomu prsty ve vlasech on může jen spokojeně přivírat víčka. Tohle se mu moc líbí, vlastně celé je to takové hravější, než by si kdy dokázal představit. Zrovna se chystal podniknout další krok a Aoiho mazání myšlenek a vzít jeho chloubu mezi rty ale to už pocítí jemný tlak na své bradě a musí chtě nechtě vzhlédnout k jeho očím. Ukotví ty jeho okamžitě a on poslušně jako pejsek poslouchá v očekávání odměny v podobě jeho rtů. Místo toho se ocitne zpátky na zádech ani netuší, jak se to stalo a krátce se zasměje.

"Nevydržel." Odpoví mu ještě na předchozí slova, když dlaně automaticky sevřou jeho zadek a znovu si jej prohlédne od…klína až ke tváři a promne si rty o sebe a nad jeho otázkou jen zavrtí hlavou.

"Ne, nemám v plánu tě krotit…" Začne mu odpovídat, když se Aoi pohne v bocích a jemu tím způsobí zatmění před očima, tohle je opravdu neskutečný zážitek a on z toho pravděpodobně nebude několik nocí spát. O něco hlasitěji si vzdychne a jeho boky se samovolně a milimetr zvednou z pokrývek, jak moc dráždivý pro něj ten pohyb byl. Musí se hodně snažit, aby dal svou hlavu dohromady a nekroutil se tu pod ním s umučeným výrazem ale nedokáže z něj spustit oči, jak dokonale vypadá.

"Chci vidět co všechno umíš." Pobídne ho s dalším zablýsknutím v očích a jedna jeho dlaň sklouzne přes bok a bez otálení sevře jeho chloubu mezi svými prsty a věnuje jí několik mučivě pomalých pohybů.

"Ukaž mi to hm, ať se mi má o čem zdát." Pobídne ho znovu touhou zastřeným hlasem a svůj pohyb rukou ještě zopakuje, však on se nedá jen tak snad a tak trochu mu vrací tu škádlivou hru. Trochu hravosti se v něm probudilo, Aoi to v něm probudil a on se tomu rozhodně nehodlá bránit, proč taky. Druhá dlaň už mezitím stoupá po linii jeho těla až k bradavce, kterou škádlivě pohledí bříškem palce, než ji jemně promne mezi prsty.

Aoi

Hrozně se mu líbí, když ho Inoran drží za zadek. Nikdy na to zase tolik nebyl, ale teď to začíná být jeho oblíbené místo, na kterém chce, aby ho hřály jeho ruce.

"To je dobře." Zavrní spokojeně Aoi a ještě spokojeněji ho sleduje, jak se pod ním začíná vrtět a ztrácet sebe samotného. A pak se ho poprvé dotkne rovnou v klíně a způsobí mu chvění celého těla. Ten dotek je něžný, opatrný a pomalý a Aoi si nepřijde jako na štvanici, jak tomu obvykle bývá. Čím dál tím víc si uvědomuje, jak mu stávající vztah nevyhovuje, a že mu Inoran ukazuje, jaký by mu býval vyhovoval mnohem víc. Čím víc ho bude mít v hlavě, tím obtížnější pro něj bude před Gacktem dál předstírat a užívat si jeho blízkost a náklonnost. Teď si plně uvědomí, jaké peklo sám sobě nachystal, když sem dnes přišel a ochutnal, jaké by to bylo, kdyby mohl žít s někým jako je Inoran. Myslel si, že si povyrazí a rozptýlí se a pak se mu všechno bude snášet snadněji, ale místo toho to vypadá, že všechno bude ještě stokrát horší, protože ho bude mít plnou hlavu. To úplně v plánu nebylo. Jemně se kousne do spodního rtu, který vtáhne, ale a dotkne se svou dlaní té jeho, kterou má právě v klíně, pohladí ho po ní a pak ji sevře. Nakloní tvář k rameni, když si ho zálibně prohlíží, zatímco ho Ino hladí po hrudi.

"Ty mi s tím nepomůžeš?" Jasne naráží na něco velmi konkrétního, ale jeho hlas už je velmi podbarvený touhou a trochu ochraptělý. Brzy by byl nejspíš schopný vysednout si na něj sám od sebe bez přípravy a to by nebylo zrovna nejpohodlnější. Skloní se nad něho, polechtá o konečky vlasů na hrudníku a políbí ho na rty, zatímco začne pohybovat jejich spojenými dlaněmi kolem sebe samotného a stupňovat tak svou roztouženost.

Inoran

Vzhlíží k jeho tváři, jak kdyby to byla hvězda na nočním nebi, stejně fascinovaně jako celou tu dobu. Nemůže se ho nabažit a jedna noc bude sakra málo, aby mohl být spokojený. Nebude mu stačit ani obyčejný lidský život, aby ho měl dost a to ví už teď. Aoi se stane jeho touhou, jeho prokletím uvězněným v srdci, věděl to podvědomě už v clubu, začal si to uvědomovat už na Takeshiho večírku a teď to na něj dolehlo se silou mávnutí labutích křídel. Pozvedne koutky v něžném pousmání, když ucítí dotek jeho hřejivé dlaně na té své a sleduje, jak se podmanivá tvář blíží k němu.

"Chtěl jsem Tě ještě chvíli trápit ale pravděpodobně na to nemám vůli, hlavně když jsi tak neskutečně blízko." Šeptne do ticha s naprosto vážností a v jeho hlase je patrné, jak moc si přeje dokončit to, co začali. Krátce mu vjede do vlasů, při polibku, aby jimi mohl krátce proklouznout a vydat se prsty k Aioho rtům, když se jejich polibek na chvíli přeruší. Přejede po nich tam a zpátky a vydobyde si nenásilně cestu mezi ně.

"Přece bych ti neublížil." Broukne měkce, když se mírně zvedne lopatkami z pokrývek, nahradí své prsty jazykem, kterým rozehraje další vášnivou hru. Nemá v plánu ale dál otálet a tak jemně obkrouží nasliněnými prst vchod do jeho nitra a začne do něj velmi pomalu a opatrně pronikat, aby dostál svým slovům a ublížil mu, co nejméně to půjde. Věnuje se tomu opravdu pečlivě, a když už je hranice neúnosná pro ně oba, vymění je za svou vlastní chloubu, kterou nasměruje vstříc jeho vchodu. Sám se musí hodně krotit, aby nic neuspěchal. Nechá jej zvyknout na svou velikost, aniž by přestal s pohybem na Aoiho chloubě, kterou vlastně dráždí společně. Počká si na jeho první pohyb, do té doby přejíždí konečky prstů po páteři a teprve po tom znovu zakotví dlaní na jeho krásně tvarované polovičce a pohne jí proti svým bokům. V tu chvíli se místností rozezní jeho tiché zasténání.

"Aoii." Vysloví jeho jméno, když ho ovládne jeho těsnost a nad ničím jiným v tuhle chvíli už nedokáže přemýšlet.

Aoi

Ano, líbí se mu ničit jeho vůli svým vlivem. Je rád, že má tu moc a vykouzlí mu to ve tváři další šťastný úsměv, který se proplete se vzdechem, jak se jejich dlaně pohybují nahoru a dolů.

"Jsi rád, že jsem tak blízko?" Zeptá se úplně nesmyslně, jako by to sám nevěděl, ale je to jen takové sladké plácání do větru, než ho na rtech polechtají Inoranovy prsty a on je obejme rty, aby vyhověl jeho požadavku. Něco uvnitř něj silně zabrní, když mu dojde, na co budou vzápětí použity a taky že se nesplete. Zesílí stisk svých stehen kolem jeho boků, když ucítí první jeho dotek tam vzadu a podvědomě se napne, ale hned se zase přiměje k povolení všech svalů, aby mu pomohl s vlastní připraveností. Trvá to nekonečně dlouho, jemu se slast plazí po celém těle jako Inoranův parfém, když se mu dostane do nosních dírek a celou tu dobu je nad něho skloněný a líbá ho na rty, zatímco se předloktími opírá o matraci vedle jeho tváře. Dává mu tak svoje nitro opravdu otevřeně, protože v téhle poloze je asi nejuvolněnější, jak jen to jde. A pak ucítí tlak jeho špičky proti sobě a zůstane tak, aby ho pustil dál. Tiskne víčka k sobě, své rty na jeho a skrz ně mu unikají tiché, trochu bolestné, ale velmi roztoužené a žádoucí steny. Všechno je tak neskutečně pomalé a opatrné. Pořád spolu pokračují při práci v jeho klíně, ale ani tohle není prvoplánové a nežene ho to zbytečně rychle nahoru, spíš ho to udržuje v patřičné náladě a rozpoložení a všechno je přesně takové, jako mu Inoran slíbil. A pak se konečně mírně narovná a poprvé se pohne na jeho klíně, zatímco má tváře už žhnoucí touhou a nehty mírně zaťaté do jeho hrudníku. Stále se mu při tom všem dívá do očí a tiše sykne, když se Inoranova dlaň sevře kolem jeho polovičky. Uslyší z jeho rtů svoje jméno, vnímá doteky na vlastních zádech a cítí se jako v nějakém opojení, jako by ani

nebyl přítomný na téhle planetě. Je to celé tak silné, tak romantické a Inoranova tvář je tak krásná, čistá a upřímná...
 "Ano..." Odpoví mu jenom, spíš to ze sebe vyrazí. Vlastně není vůbec jasné, jestli je to ano - tady jsem nebo ano - přidej, víc, rychleji. Po těle mu přebíhá mrazení, i když se jeho kůže začíná perlit potem a on se nastavuje boky tak, aby si díky němu dělal tak nejvíc dobře, jak jen to jde, zatímco mu ve tváři sedí požitkářský výraz. Pořád si u toho zaujatě kouše spodní ret a brzy si ho vezme naprostá spontánnost, zatímco se jejich tempo stane mnohem rychlejším a sebevědomějším.

Inoran

S každým Aoiho pohybem vydechne o něco hlasitěji. Jeho slova se pobojují do zastřené mysli svým elegantním, osobitým a smyslným způsobem, nic lepšího by si nedokázal představit. Ještě několik pohybů se dokáže ovládnout a nechat svou dlaň na jeho chloubě. Užívat si pohled na jeho výraz ve tváři, na každé skousnutí spodního rtu. Pak už se stane ale jeho tempo neúnosným a je od něj prostě příliš daleko. Zvedne se do sedu, obě dlaně nyní sevřou dokonalé pozadí a rty se přitisknou s dlouhým vydechnutím na jeho šíji, kterou začne vychutnávat naléhavě a přesto stále něžně. Zamíří kousek výš, dělajíc si prostor mezi prameny k bledé kůži těsně za ouškem a pak už vsaje jeho lalůček s dalším slastným zasténáním. Stejně jako Aoiho tělo rosí kapky potu i na jeho se objeví a prozrazují rozpoložení, v jakém se teď v této chvíli nachází.

"Nejkrásnější…" Ozve se jeho hlas s trochu chraplavým podtónem, který v něm probouzí vzrušení a slast, jenž už je téměř k nesnesení.

"Nedokonalejší." Broukne podruhé a vnikne jazykem krátce do jeho ucha, od kterého se ani na sekundu neoddálil. Dlaněmi mezitím zvyšuje tempo na ještě neúnosnější míru, pokud je to vůbec možné. Za oknem se ozve několik tlumených prásknutí, které má na svědomí ohňostroj v dáli. Tohle úplně plánu nebylo, a kdyby to Ino vnímal, nejspíš by mu to udělalo radost, protože tohle jen podporuje jejich romantický večer.

"Nejpodmanivější." Vyjde z jeho rtů další slovo ale už je patrné, že ke svému vlastnímu vrcholu nemá daleko a všechno se v něm hromadí a vrcholí k neskutečnému výbuchu uvnitř jeho nitra. Sám moc dobře ví, že už to dlouho nevydrží ale je odhodlaný dojít k orgasmu společně s ním a tak přesune svou dlaň zpátky na jeho chloubu a udělá všechno proto, aby dosáhl svého cíle.

"Můj." Je to poslední, co ze sebe dokáže dostat, když se zasténáním jeho jména stiskne silně Aoiho bok a vyvrcholí do jeho nitra. Nevnímá nic víc jen prožitek celé téhle chvíle, před očima má tmu a jen drobné mihotání hvězdiček. Celé jeho tělo se napne pod návalem slastných pocitů, které se kumulovaly a dosáhly svého maxima. Nic, co kdy prožil, se s tímto okamžikem nedá vůbec srovnávat. Nikdy už nic nebude takové jako s Aoiem. Snad poprvé v životě je sobecky, je majetnický ale ví, že od života už nic jiného nechce a jestli se bude muset postavit Démonovi, udělá to s hlavou hrdě vztyčenou anebo na to půjde po svém. S lišáckým úsměvem zaboří tvář do přechodu mezi Aoiho šíjí a ramenem a otírá se o rozpálenou kůži rty, jak kdyby ji chtěl konejšit, hýčkat si a podporovat momentální rozpoložení, při kterém by se s ním nejraději svalil do pokrývek, uvěznil ho v nich a už nepustil. A taky, že to s tichým uchechtnutím udělá, přijme ho do svého náručí a věnuje mu nespočet doteků, všude, kam jen dosáhne.

Aoi

Okamžitě ho obejme oběma rukama kolem celého těla a přitiskne se k němu, když se Inoran posadí. Zapadají do sebe naprosto dokonale a jejich pohyby se tímhle gestem sladí, jak by byli opravdu jedno jediné tělo. Tiše se zasměje, když ho Inoran polechtá svými rty na uchu a jemně se ošije, když mu do něj následně vjede jazykem. Je to příjemné a zároveň k nesnesení, musí se u toho kroutit a při tom nechce, aby s tím přestal. A pak Ino začne promlouvat a říkat mu jaký je, Aoi k němu natahuje uši, zatímco se na něm projíždí jako na divokém koni a to poslední slovo by ho mělo opravdu vyděsit, ale zároveň s ním se za oknem ozvou zvuky ohňostroje. Dokáže se na něj soustředit jen malým kouskem mysli a při tom ho moc dobře registruje a dokáže poznat, co to je. A je to příliš, příliš všeho krásného a slastného, než aby to sám vydržel. Nechápe, jak je to možné, ale opravdu se jim podaří přijít na vrchol společně, takže se jejich večer stane opravdu dokonalým a nezapomenutelným. Aoi se pod jeho rukama propne dozadu, pohodí vlasy a steny extáze se skoro utlumí, když vinou orgasmu přijde na chvíli o hlas i dech, až dokud milostná křeč trochu nepovolí a jemu se hlas zase nevrátí. Pořád ho tiskne k sobě, když se jeho svaly konečně uvolní, přijde jemný třes z vyčerpání a příliš silného prožitku a Inoranovy rty ho začnou konejšit po rozpálené pokožce. Schoulí se k němu jako labutí ptáče, když spolu klesnou do podušek. Aoi tiskne víčka k sobě, rozechvěle vydechuje a je ještě příliš smetený celým tímhle zážitkem, než aby začal jakkoliv racionálně uvažovat nebo snad utíkat. Je mu takhle tak neskutečně dobře, jak mu snad nikdy nebylo. Očekával toho od dnešního večera hodně, ale rozhodně ne to, že by se mohly naplnit všechny jeho sny a představy o tom, jaké by to mělo být. Leží tváří na jeho hrudníku, který se pořád rychle zvedá, poslouchá zpomalující se tlukot jeho srdce, nadechuje se jeho osobní vůně, která je teď vydrážděná a všude kolem něj a oči se mu začnou nebezpečně klížit. Měl by se okamžitě zvednout, skočit do auta a odřídit cestu zpět, dokud je toho ještě schopný a hlavně dokud ho nikdo nepostrádá.

Inoran

Všechno je naprosto dokonalé a líp to vlastně dopadnout nemohlo. Aoi se v jeho náručí dokonale schoulí a on nepřestává se svým láskyplným konejšením, které by si nedokázal odpustit. Najednou cítí jeho zranitelnost a zároveň vnímá spokojenost, která sálá z nich obou. Jeden hotel, jeden pokoj a jede večer, který se vryje do jeho paměti a nedá mu spát, to už ví. Stiskne víčka k sobě, když si uvědomí, jak to všechno předčilo jeho očekávání, jak moc dokázal zahořet během několika okamžiků a všechno je jen umocněné momentálním rozpoložením, která v něm Aoiho blízkosti způsobuje. Nechá jej pohodlně se uvelebit na svém hrudníku, jehož tempo zvedání se velmi dlouho zpomaluje a konečně se trochu vrací do normálu. To, co zůstalo vepsané v jeho srdci je však mnohem trvalejší. "Jen klidně odpočívej, aspoň chvíli." Konejší ho i svým hlubším hlasem, který pořád nese stopy jejich spojení a prožitku. Musí se dlouze nadechnout vůně Aoiho vlasů, když ho do nich zlehka políbí a bříšky prstů téměř neznatelně přejíždí po hebké pokožce na rameno a druhou rukou na předloktí a vlastně všude kam jen dosáhne. Jak kdyby se chtěl dosyta nabažit toho pocit, když je v jeho blízkosti, i když moc dobře ví, že to pořád bude málo. Pomalu s nimi přejde až k jeho bradě a mírně ji pozvedne, aby ho nenásilně donutil se mu podívat do očí.

"Slib mi, že to nebylo naposledy Aoi-koi." Domáhá se tiše příslibu dalších večerů po jeho boku. Potřebuje být aspoň v jeho blízkosti, kdyby jen na vteřinu, bude šťastný i za ni. Palcem po hraně jeho čelisti a pak ruku mírně poposune a zmapuje jeho sametové rty, které by nejraději líbal až do rána. Oba dva ale ví, že jim to přáno nebude i jeho budou pravděpodobně hledat. Pořád je má za zadkem.

"Počkám si na tebe, jak dlouho bude potřeba, zařídím všechno, stačí jen, abys přišel, protože…" Odmlčí se na chvíli, aniž by opustil hloubku jeho očí a možná tím riskuje i jeho následný útěk ale nemá jinou možnost. Možná je to ta poslední příležitost, aby věděl jak velkou nad ním má Aoi moc. Ne, nehodlá ho krotit, nehodlá ho omezovat ani být nad ním. Chce ho mít po svém boku…v jiné realitě by to tak bylo, to on ví. Byli by spolu a byli by spokojení.

"Protože patříme k sobě, musíš to vědět, tak jako já…" Broukne do ticha, než se rozezní první tóny skladby Born to die, skoro jako by to byla jejich osudová píseň a prsty druhé ruky mu na paži píše - Aishiteru-.

Aoi

Kolem něj se doopravdy začne rozprostírat pavučina snů, když ho Inoran hladí a v pokoji nastane dokonalý klid a ticho. Prostě není schopný se přemoci a vyskočit na nohy, není. Jen líně zvedne bradu a posléze i oči, když si ho Inoran přitáhne nahoru, ale jeho slova mu znovu připomenout to, co ho mělo děsit. Stáhne obočí trochu nešťastně k sobě jako mu říkal Víš, že to nejde, ale nahlas to vyslovit nedokáže. A už vůbec ne po tom, jak naléhavě Inoran promlouvá, jak moc má napsané v očích, že je ztracený. Nějakým zákoutím svojí mysli dokáže rozklíčovat slovo, které mu píše na ruku a zároveň, jako by ho viděl vypálené v jeho očích. Ono se to doopravdy stalo. Skutečně ho přiměl se do něho zamilovat, i když se viděli jenom dvakrát. Ví, že ho utýrá, pokud už nikdy nepřijde, ale když sem šel, mělo to být jenom povyražení a ne závazky a láska. Člověk by si měl dát velký pozor na svá přání, protože ona se mohou splnit velmi nečekaným způsobem. Opravdu patří k někomu jako je on? A co záleží na postavení? Záleží jen na jeho duši. Jenže ta Aoiho není tak čistá, jako si Inoran myslí. "Dobře." Řekne nakonec tiše a vlídně a i on zaznamená tu píseň, která jako by mu sdělovala, že oba dva vědí, co se stane, když budou pokračovat touto cestou. Zase tvář skloní, když se mu do očí natlačí slzy nad tou nešťastnou situací. Víc ho sevře kolem těla a pak si doopravdy dovolí na chvíli usnout. Když se s trhnutím probere, je už hluboká noc, skoro ráno a Inoran tiše oddechuje vedle něho skoro stále v té samé poloze. Nechce mu to udělat, ale musí. Musí zmizet a už se nikdy nevrátit. Aby ho ochránil. Aby ochránil to, co nejspíš sám miluje, protože kdyby se mu něco stalo, asi by zešílel. Vymaní se z jeho sevření tak tiše a opatrně, jak jen to jde. Oblékne se ve vedlejším pokoji, zkontroluje v zrcadle jak moc podezřele teď vypadá a jen tiché klapnutí dveří od pokoje prozradí, že už v apartmánu není. Na polštáři vedle jeho hlavy nechá svoje náušnice z černého peří, jinak nic.

Inoran, Miyavi

Na jeho tváři se objevil naprosto upřímný a něžný úsměv, když mu Aoi odsouhlasí, že se uvidí. Nic víc po něm nechce, ani chtít nemůže, jen další příležitost, kdy si budou oba dva kopat hrob. Usnul, jak když ho do vody hodí. V podstatě za pár vteřin po Aoim a snad nikdy v životě se mu tak dobře nespalo, sny byly taky vlídné lehké jako obláček, jako dotek havraních vlasů na jeho hrudníku. Měli by být opatrnější ale nechat si ujít tento okamžik by mohl jen blázen. Oddechuje klidně a v první chvíli ho neprobere ani fakt, že Aoi vstává a odchází z ložnice. Procitne o několik minut později, kdy zaslechne drobný pohyb vedle v pokoji a je mu úplně jasné, co se děje. Měl by se rozloučit ale…nedokázal by ho nechat jít, moc dobře to ví. Dlouze si povzdechne, když zaslechne tiché klapnutí dveří, kdyby nebyla noc a v hotelu ticho, nejspíš by ho ani nepostřehl. Posadí se pomalu na postel a nohama spuštěnýma na zem. Zapře se lokty o kolena a vejde si dlaněmi do vlasů, když kouká do země. Bylo to jako sen a on ví, že se prostě nechce probudit. V jeho nitru je jistý náznak zoufalství a zároveň se na jeho tváři objeví dokonale šťastný úsměv, možná je naivní, když si myslí, že to má Aoi stejně ale…to zjistí, pokud se uvidí příště. Narovná se a pohled na místo, které má neustále jeho vůni, dokonce i pokrývka je snad vytvarovaná dle jeho těla, jak ji při spaní shrnul. Jeho Labuť mu tu nechala peříčka…Nakloní hlavu na stranu a sáhne po nich, aby si je zblízka prohlédl, když dveře klapnou znovu. Trhne sebou prudce a zaostří na druhou stanu místnosti. Naušnice okamžitě zmizí v jeho dlani a pohled mu padne na Orla, který ho našel.

"Hm, slaďouš Lišák, no to mě…" Protočí nad ním očima v sloup.

"Asi z toho dostanu cukrovku. Příště se neschovávej, když už to vím, všem to s radostí vyklopím. Oblékej se, šéf Tě chce." Sjede celou jeho postavu pohledem a zavrtí hlavou, než se odporoučí vedle, kde sezobe všechno poživatelné ze stolu. Inovi spadne ze srdce kámen o velikosti Tokya, kdyby přišel asi o půl hodny dřív, mohlo být všechno v háji. Rychle na sebe nasouká oblečení, pírka pečlivě schová, aby je neztratil a zamíří za Miyavim. U dveří ložnice se ještě zastaví a ohlédne se na postel.+Dávej na sebe pozor.+Popřeje Aoimu v duchu a s krátkým povzdechnutím zmizí z pokoje i hotelu.