Hromadné - Trochu se tam ztrácíš - Část 3.

(škola)

Ruki, Kai

Ruki by se skoro začervenal, když Rei s rukama na jeho zadku okomentuje stav jeho pokožky. V této chvíli se mu ani nediví, on by si od něj taky rád nechal kde co mačkat, ale momentálně by riskoval, že mu automaticky tak možná nafackuje bolestí. Ocitne se na zádech s jeho tělem nad sebou a při slovech o zlepšování nálady a faktu že mu Rei rozepíná kalhoty, je mu hned jasné, jak to myslí. Chce si zopakovat ten vodovodní kohoutek. No, Rukimu se to taky líbilo, jen jsou právě ve škole, těsně před obědem, zavření v tělocvičně, kam je poslal učitel. +A kde jinde, Ruki, u tebe doma? Chceš to nebo ne?+ Samozřejmě, že chce, všechnu jeho blízkost a pozornost, i když se pořád tak moc stydí a ostýchá. Rei z něj dělá svým dobýváním dospělého muže, připravuje ho o veškerou nevinnost a to doslova a on z toho má strach, ale lepšího průvodce by si vybrat nemohl. Nastaví mu svůj krk a tiše vydechne. Není moc schopný se soustředit na to, co se děje okolo nich, takže musí doufat, že nikdo nepřijde.

"Radši si pospěš." Řekne mu nakonec víc, než odvážně a v duchu si vynadá. +Romantik, no vážně. Ruki já se z tebe... klidně řekneš svému klukovi Tak jo, ale makej???+ Kalhoty jdou níž, odhalí všechno, co mohou a on se podívá do jeho očí.

"Víš, jak to myslím." Pokrčí ramínky jako nevinnost sama. Kai slyší svoje jméno opakovaně z Uruhových rtů a přisuzuje to jeho vzrůstající rozkoši. Ani by ho nenapadlo, že by mohl být tak rychle nebo spíš - ponořil se do toho natolik, jako by měl času celé odpoledne a neměl pod sebou kluka, který to taky musí nějak snést. Jemně ho dlaněmi přidržuje v krabicích, i když se culí nad tím, jak se pod ním Uruha šije, ale když se to stane a on se mu udělá rovnou do pusy, doopravdy to nečeká. Několikrát prudce zamrká, oddálí se a snaží si všechny přebytky utřít z brady, zároveň s tím, jak maskuje nenápadné kuckání. Uru chutná skvěle, nevadí mu to, jen... na to prostě nebyl připravený, i když náznaky tu byly. Příště jim bude muset taky věnovat pozornost. Polkne a loví v kapse kapesník, aby si otřel bradu, ale nestihne to, protože Uruha už si ho táhne nahoru k sobě do obětí a prosí ho, aby ho nepouštěl. Nepustí. Obejme ho, jak nejpevněji dokáže a několikrát otře tvář o své vlastní rameno, čímž celkem zašpiní vlastní školní vestu. Uruha mu ani teď nedá šanci, zacpe mu ústa svým jazykem a Kaiovi je jasné, že ho připravil o veškeré vnímání. A je to nakažlivý a silně uspokojivý pocit. Až tak moc, že zapomene na vlastní potřebu. Ještě chvíli se s ním líbá a konejší

ho, až dokud neucítí, že se Uruha konečně trochu probírá s orgasmického transu. Přiblíží rty k jeho uchu.

"Musíme jít. Musíme to uklidit a jít. Je tu binec a už máme jen málo času." Pošeptá mu rozněžněle. +A já se budu muset vymluvit, proč nemám na sobě vestu.+ Proletí mu hlavou. Oba vypadají, jak když uklízeli vojenský sklad a ne doplňovali toaletní papír. Ah, ano, ten ještě taky musí svižně roznést.

Reita Uruha

Rei si užívá každý milimetr Rukiho kůže, přijde mu neskutečně sladká a není to poprvé, co jej to napadne. Vnímá jeho rozhicované tělo a o to lepší z toho má zážitek. Když ho k tomu ještě Ruki pobídne, aby si pospíšil, krátce se zasměje a ale bez váhání jeho přání splní a obemkne prosty jeho přirození. Krátce se odtáhne, aby si prohlédl jeho tvář.

"Tvé přání…" Zavrní spokojeně, když pokračuje ve své dráždivé hře v Rukiho klíně a rty se mezitím věnuje těm jeho. Sám bude muset patrně svůj vlastní problém rozchodit ale…to nějak zvládne, zatím to před Rukim pokaždé zvládl, i když s ním je to mnohem horší. Teď je tu ale prioritně kvůli němu, takže si dá záležet ale nějak zvlášť jejich chvilku neprodlužuje a spíš si pomáhá rty na všechno možných místech, kam jen dosáhne, aby mu jeho přání opravdu splnil. Užívá si každý mimický záchvěv, který jeho ruka způsobí, každý hlubší výdech z Rukiho rtů. Za několik minut ho přivede k vrcholu, který si užije skoro stejně jako by byl jeho. Nevybíravě si utře ruku kousek dál od nich do žíněnky a druhou sáhne po jeho brýlích, které mu obezřetně nasadí na oči.

"Hm…asi tady nám na dveře cedulku VIP, zašel bych sem častěji." Neodpustí si, když leží na boku vedle něj a vychutnává si poslední okamžiky jejich soukromí.

"Tak a teď zpátky ze snu do reality Ru-chan." Povzdechne si, když se konečně vyhrabe z žíněnky a pomůže i Rukimu, dokonce ho párkrát plácne po dlani, velmi lehce, aby mu zabránil natáhnout kalhoty, toho se s radostí a smíchem ujme sám. Teprve potom ho popadne za ruku a vyhlédne ze dveří, jestli je opravdu vzduch čistý, než se i s ním vydá zpátky, drží ho do té doby, dokud nezaslechne kroky a teprve pak vrazí ruku do kapsy. Zastaví se až na chodbě, odkud původně odcházeli a rozhlédne se s tichým uchechtnutím.

"Někdo nám tu pořád chybí, vidíš a ty jsi pořád pospíchal." Dobírá si dál Rukiho.

"Promiň." Broukne Uru, když si uvědomí, jak to vlastně nakonec dopadlo a mírně se začervená. Už je tak nějak trochu při smyslech, to ale neznamená, že by si dokázal připustit, jak moc velké riziko by jejich pozdní příchod mohl nést. Nechce se mu vůbec Kaie pouštět a to že musí jít…přece se to ještě chvíli nezblázní, za to on se zblázní a bez váhání, využívajíc momentu překvapení Kaie dostane pod sebe, tak napůl ho zalehne a v očích mu provokativně zablýskne. Jedním pohybem si aspoň částečně natáhne kalhoty a shlédne na Kaiův odhalený klín.

"Ještě chvíli máme hm…" Najednou je plný odvahy a vůbec mu nedochází, že pak budou mít co dělat, ale tuhle chvíli si jen tak nezopakují a navíc, jemu prostě Kaiova blízkost hrozně chyběla, nemůže se jí nabažit, od včerejška je to k nevydržení. Bez váhání mu vyžene veškeré protesty z hlavy svým počínáním v jeho klíně ale není to tak hravé jako jindy spíš nedočkavé, jak kdyby Uruhovy jeden zážitek nestačil. Tohle jeho počínání začíná být nebezpečně, protože nebere ohledy na místo ani situaci a měl by se začít pořádně krotit. Nepokrytě se usmívá, a když je všechno dokonáno líbne Kaie na špičku nosu a teprve pak se začnou hrabat na nohy. Bylo to hodně lehkomyslné počínání a taky to poznají vzápětí, protože se ozve zvuk pohybu kliky od skladu ale Kai naštěstí zamkl, takže to vypadá, že uvnitř nikdo není. Uruha v tu chvíli zbledne o několik odstínů a srdce mu málem zamává na rozloučenou. Vůbec netuší, kde se v něm něco podobného vzalo a raději se dají rychle dohromady uklidí sklad a jdou roznést ten papír, trvá to dlouho, než se dostanou zpátky k Reiovi a Rukimu, kteří na něj čekají na chodbě a vyslouží si významné protočení Reiových očích v sloup.

"Já kvůli vám nakonec umřu hlady, taky jste si mohli pohnout, ehm Kai kde máš vestu?" Strefí se do něj a rozesměje se na celé kolo, protože jeho představivost rozhodně pracuje na plné obrátky. V tu chvíli k nim dorazí učitel a začne vyzvídat, kde že to byli, že je nemohl za celou tu dobu nikde najít a poptává si klíč, který má v rukách Uruha. Ten jenom něco zamumlá a obsazených záchodcích a raději mu klíč rychle vrazí a všichni se odporoučí na oběd.

Ruki, Kai

Vzdychne výrazně hlasitěji, když Reita sevře jeho penis v dlani a ten nabyde svých maximálních tvarů. Podívá se mu do očí a je rád, že jeho pobídku pojal po svém, místo, aby se na něho třeba trochu nazlobil. Uměje se, ale jeho oči už začínají nabírat mlžný nádech a brzy už se nehlídá vůbec. Svírá jednou dlaní Reitovu košili na zádech, kterou mačká a tahá v závislosti na tom, co s ním Rei provádí a druhou má zatnutou v pěst na žíněnce vedle své tváře. Občas za ni taky zatahá nebo do ní uhodí, když už je nápor slasti moc silný, protože v kombinaci s jeho rty, které doslova drancují jeho teď už vařící pokožku, je to něco nesnesitelného. Kdyby byl při smyslech, věděl by, že v tělocvičně se všechno pěkně nese, ale on není a ani náhodou svůj hlas nekontroluje, takže mu Rei musí co chvíli ucpat ústa vlastními nebo mu do nich aspoň strčit prst, aby je zaměstnal a nenechal jen tak volně zpívat. Je to přímočaré, rychlejší, než by si přál, ale také velmi intenzivní a na pokraji toho, aby se nezbláznil. A když to přijde, a on se dostane na svůj vrchol, zakousne se Reitovi něžně do ramene a trochu mu tu jeho košili poslintá. Celé jeho tělo se v Reitově náručí zachvívá a trochu nepřítomně se pousměje, když ho uvidí, jak si otírá ruku do žíněnky. No tedy...snad jsou jediní, kdo tady tohle udělali, jinak odsud vyskočí jako koník a bude se sprchovat ještě za měsíc. Je na tom něco perverzního a on zjišťuje, že se mu to líbí. Zahihňá se té jeho poznámce a rád by oponoval, co Rei, ale opravdu moc času nemají. Zvedne se, poupraví si brýle, vlasy i oblečení a ruku v ruce s ním se vydá zpět do chodby, kde... nikdo není?

"Nešli někam jinam?" Zeptá se ho zmateně a ještě mu opravuje límeček, zatímco se na něj dívá vysloveně zamilovaně.

"Nikdy jsem si nemyslel, že mě škola začne bavit." Hlesne. Kai se uculí a zavrtí hlavou na znamení, že to nic, ale místo, aby vstávali, ocitne se na zádech, ani neví jak. Zdá se, že Uruhu svou neopatrností nakazil, protože mu zaraženě hledí do očí a stačí mu vidět, jak se Uru podíval do jeho klína, aby se vzrušení znovu bolestně připomnělo. A Kaiovy koutky se zvednou nahoru. Očekáváním se mu znovu rozbuší srdce a jeho obavy z toho, že by jejich víkend mohl dopadnout jinak, než si maluje, dost poleví. Uru ho chce. A chce ho moc a to je jako droga. Uruha je jako vlna tsunami, když si hraje v jeho klíně, nedočkavý, rychlý, velmi intenzivní a Kai se z toho pohledu může doslova zbláznit. Proměnil svého stydlivého přítele v něco, co by mohl označit za sexuální idol a to vědomí je - no neskutečné. Brzy se udělá taky, musí zaklonit hlavu dozadu a několikrát sebou zatřást v křeči, než dovolí svým svalům, aby povolily a dostavilo se příjemné uvolnění a uspokojení. Už jsou sice oba dva na nohách, ale pořád neupravení a uprostřed bordelu, když někdo zalomcuje s klikou. Kai málem umře na místě, jak se lekne a z očima vytřeštěnýma na kliku čeká, jestli někdo odemkne nebo ne, ale nestane se to a kroky se rychle vzdalují.

"Kruci." Rozesměje se tiše a honem strká košili do kalhot.

"Honem, než si sežene klíče." Skoro vypískne, ale ty krabice… dají to do kupy jen hodně hala bala a po pravdě budou sázet, že nikdo nemá jak přijít na to, kdo to byl. Když spolu vykluzují ze skladu i s horou papíru, pečlivě se dívají na všechny strany a pak už doslova sprintují po chodbách. Někam ho vůbec nedají, někam nahází dvojnásob a dupou u toho jako sloni, když doběhnou i za Rukim a Reitou, kteří už tam čekají. Kai zčervená, když si ho Rei začne dobírat, ale radši nic neřekne a společně vyrazí na oběd, kde jsou skoro poslední. Učitel je tam málem vypohlavkuje, protože je hledal a oni to do sebe musí naházet, aby stačili vyběhnout do šatny a převléct se na hřiště.

Reita Uruha

Rei toho na obědě pomalu spořádal a tři a vysloužil si tak pobavené pohledy snad všech v okolí. Ne, že by ho neznali ale, když se spokojeně vyvalí na židli, jen s úsměvem pokrčí rameny.

"No co, jsem ve vývinu." Snaží se znít vážně ale nakonec vyprskne smíchy. Tohle je naprosto super den. V šatně jsou vlastně úplně poslední a on samozřejmě úplně nenápadně pokukuje po Rukim, tohle si přece nenechá ujít. Ono Uru na tom není o nic líp, protože převlékat se společně s Kaiem je trochu risk, naštěstí proběhl sklad, takže nic vidět momentálně není a snad ani v nejbližší době nebude. Když se konečně dostanou všichni na hřiště, ostatní ze dvou tříd už jsou nastoupení a chystají se na vybíjenou. Tohle se mu tak úplně nezamlouvá, protože představa, že Ruki dostane balónem…ne, to se nesmí stát. Trochu nejistě přešlápne, když se učitel rozhlíží, komu by dal kapitánství a Rei si moc dobře uvědomí, že aby s tím mohl něco udělat, potřebuje být s Rukim v týmu. Otálí asi sekundu, než se dobrovolně přihlásí a stoupne si bokem, aby udělala místo druhému zvolenému. Uru se mezitím nenápadně přesunul vedle Kaie a nakloní se k jeho uchu.

"Ještě, že nemusíme běhat hm." Šeptne mu tiše poblíž ucha s pobaveným pozvednutím koutků a zrovna se chystá narovnat, když ho učitel zahlédne. Je naprosto jasné, co ho čeká a za chvíli už stojí kousek od Reie a mají si vybírat své družstvo. Střihnou si o to, kdo začne první a Rei vyhraje.

"Beru si Rukiho." Ozve se bez přemýšlení a nepatrně se pousměje, protože mu jeho plán vyšel naprosto dokonale.

"Jak jinak." Houkne Uru, který je na ředě a ten stejně hbitě vyhlásí Kaiovo jméno a skoro netrpělivě ho pobídne, aby šel k němu. Ono to ani jinak dopadnout nemohlo. Pak už si přebírají přeživší jednoho po druhém a nakonec jsou v plném počtu. Rei se zrovna otáčí k Rukimu, aby mu sdělil svůj jasný plán, totiž aby byl pořád za ním a on, že se postará o zbytek, když se k nim přimotá jeden ze statnějších, starších spolužákům, kterého si Rei vybral a sjede hodnotícím pohledem Rukiho od hlavy až k patě.

"Proč sis vybral jeho, s ním to dokonale projedeme, takové párátko." Řekne dost nahlas a zakládá si ruce na hrudi. To je skoro jako rudý hadr na býka a Rei se začne pomalu narovnávat do své plné výšky. Střelí po něm takovým pohledem, u kterého hrozí, že ho sežehne na místě a udělá krok jeho směrem.

"Co je ti do toho, koho jsem si vybral nebo ne, prostě je s námi, tak se snaž. Ty na tom nejsi o moc líp." Odpálkuje ho ostrým hlasem, jak se sáhne na Rukiho, tak se nezdá. To už se k němu krade Uru, aby případně zabránil něčemu mnohem horšímu, jenže to už rudne jejich spolužák, očividně se mu takové řeči vůbec nelíbí a už dělá i on krok Reiovým směrem. Učitel zrovna odešel pro míče, takže se kolem nic brzo tvoří kroužek.

"O co ti jde Reito? Chceš dostat jednu pravačkou?" Přiostřuje se situace.

"Tvoji pravačku si klidně nechám líbit, štípnutí komára má větší efekt." Vysměje se mu Rei, když do něj strčí vší silou dlaněmi a donutí ho udělat dva kroky zpátky, aby se mohl dotyčný rozběhnout proti němu a už se válejí na zemi.

"Reii vykašli se na to, tohle zavání problémem." Ozve se Uruhův naléhavý hlas a snaží se někoho donutit, aby je od sebe odtrhl, než přijde učitel zpátky, jak se zdá, většina z nich by se raději koukala, než by tomu zabránili, dokonce začínají padat i sázky.

Ruki, Kai

Všichni skončí v šatně, kde už nikdo není, protože obě třídy jsou už na hřišti. Musí si hodně pohnout, ale Kai zamrzne v polovině pohybu s trikem navlečeným na rukou a zůstane civět na Rukiho odhalenou horní polovinu těla. Hned drcne loktem do Uruhy, aby se taky podíval, ale dá si pečlivý pozor, aby je u toho neviděl Reita a trochu mu dojde všechna ta Reitova nervozita a to, proč Ruki nemohl na zkoušku. Bylo to kvůli tomuhle? Určitě ano. Kai by si ani nedomyslel, že by v tom mohlo být něco podobného a upřímně ho to vyděsí. A pak se doopravdy zastydí, když si uvědomí, že uvažoval nad tím, jak Rukiho v kapele nahradit, kdyby na ni neměl čas. Teď už ví, že na něj počká, i kdyby se měli učit hrát o pět let déle. Když se společně dostanou na hřiště a dozvědí se, co budou hrát, nelíbí se to ani jednomu z nich, ale Kai nechce dát najevo, že cokoliv ví a tak to dopadne tak, že stojí s Reiem proti sobě jako dva soupeři. Už zase. Rivalové a nejlepší přátelé až do konce života. Kapitán je sice Uruha, ale Kaiovi už teď bojovně a škodolibě svítí oči.

"Být tebou, tak si dojdu ke klukům, co hrajou rugby pro suspenzor." Dobírá si Reie a nenápadně mrkne po Rukim, jako by tím Reiovi chtěl říct, že to dole rozhodně bude potřebovat. Stejně jako si Rei strká za záda Rukiho, dělá podvědomě on to samé s Uruhou a v dlaních protáčí míč. Ruki přeskakuje očima mezi nimi. Všichni tři jsou sportovci, vypadají jako sportovci a vypadají taky dost odhodlaně ke hře. Na rozdíl od něho. On by si radši sedl támhle a vymluvil se - třeba že to dostal. Jenže byl kluk. A navíc před nimi nechce vypadat jako pitomec, ale bude. Už za chvíli. A pak přijde ten cizí kluk a začne se do něj strefovat. Zamračí se na něj, ale Reitu to vytočí zdá se ještě víc a podle výrazu kluků se to nelíbí ani jim. Mezi klukama vznikne třenice učitel nikde, a jak je kolem nich kruh spolužáků, už jsou v sobě a válí se po zemi. Kai s Uruhou se je snaží nějak odtrhnout a okřiknout, ale Rukimu zasvítí v očích.

"Natáhni mu parchantovi, loni mi podrazil židli na dějepisu!" Povzbuzuje Reitu a dostane záhlavek od Kaie. Jenže v tom už je u nich učitel, popadne oba kluky za uši a celá třída ztichne a zkrotne.

"Takže vy se budete prát při hodině? Oba dva jste po škole, dostanete trest a úkoly navíc a příští týden žádný fotbal!" Zazní verdikt a Kai okamžitě vyhrkne To ne!

"Chcete být po škole taky?" Okřikne učitel i Kaie a ten zmlkne a sklopí oči. Rei i ten druhý jsou posláni na hanbu a k Rukiho zděšení se bude vybíjená hrát bez nich. A on je v družstvu najednou bez Reiovi ochrany. Jenže jich je o dva míň, takže někdo z Uruhova týmu musí do jejich a Kai je naštěstí za anděla. Hodí po Uruhovi omluvný pohled a přestoupí si, protože oba už vědí proč. Ohlédnou se po Reitovi a snaží se k němu očima vyslat signál, aby neměl strach, že si všimli, a pak to vypukne. Uru schválně míjí, Kai se staví do rány, smějí se a škádlí se, dávají si co proto, i když se milují a jejich vinou se stane, že z Rukiho je pomalu nejobratnější hráč, který zůstal na hřišti v podstatě nejdéle. Je to kdo z koho. Buď Uruha úmyslně prohraje nebo Ruki jednu schytá, ale jenom jednu.

Reita Uruha

Reita už se válí na zemi a do hlavy se mu dostane mezi nadávkami jeho spolužáka i Rukiho hlas a koutky se mu zvednout v úsměv. O to víc se najednou škube a už už začíná mít navrch. Dokonce mu jednu řádnou ubalil a má ze sebe v duchu radost. To mu vydrží přesně do chvíle, než se objeví učitel a už je pod návalem kázání. Stojí s hlavou sklopenou k zemi a ostatně jako vždycky, když něco provede a poslouchá kázání se nepokrytě culí, samozřejmě tak, aby nebyl viděn. No co, byl na tom mnohem líp a dle rozdělování sázek mezi ostatními i vyhrál, takže dobrá nálada je na místě. Vydrží mu přesně do chvíle, když ho učitel vykáže stranou. Rozhodí rukama v očích už má zase vztek, začíná se nadechovat, aby nahlas protestoval. Teď mu tak úplně nejde o fotbal ( ano, svět se zbláznil) ale hlavně o Rukiho, který zůstane v týmu a BEZ něj! Ještě jednou se nadechne, aby se to snažil nějak ukecat, jenže je bez milosti poslán stranou rázným gestem učitelovi paže, a když míří pryč ze hřiště s rukama v kapsách kopne ještě do koše a vyslouží si úkol navíc. Znovu rozhodí rukama a protočí očima v sloup, samozřejmě si u toho brble pod nos a neubrání se ramenem šťouchnout do toho idiota, co za všechno může a vyslouží si šťouchnutí zpátky a už jsou v sobě skoro znova. Ozve se další okřiknutí a Rei už sedí na místě a těká pohledem z Rukiho na kluky. Naštěstí se obrany ujme Kai a on mu pohledem i pohybem rtů naznačí poděkování a mírně pozvedne koutky. Tohle bude šílený zápas a Rei už nervózně podupává nohou. Uru kývne hlavou ke Kaiovi, on moc dobře viděl Rukiho šlinci a má z toho neskutečně svíravý pocit, tohle se přece nedělá a vůbec si nedokáže představit, co se u Rukiho musí dít. Najednou do sebe zapadají všechny detaily. S Kaiem si rozumí i beze slov a hru si v podstatě užijí hlavně mezi sebou, protože dostávají míč hlavně oni a ničí společně všechny okolo. Dokonce Uru jednou uskočí schválně stranou, aby Kai trefil toho za ním. Hodí po spolužákovy hraně omluvným pohledem, aby bylo jasné, že to rozhodně schválně nebylo a nakonec zůstanou jen oni tři. Jako první má v ruce míč Uru. Koutek se mu zvedne pomalu nahoru v očích mu zasvítí a mrkne na Kaie přes balón, když se napřahuje a hodí, nemusí být ani moc přesný a ví, že Kai ten míč rozhodně chytí. Neházel plnou silou.

"No tak, stejně se netrefíš." Dobírá si ho se smíchem a tváří se, že je připravený balón chytit a doufá, že Kai vybere nějaké šikovné místo, aby to nebylo příliš nápadné. Nakonec to vypadá, že mu balón vyklouzl milimetry a kluci vyhrají.

"Tak tohle jsem nezvládl." Rozhodí Uru rukama a přejde k nim, aby jim pogratuloval k výhře a to už se k nim řítí i Rei a poplácá Kaie a Uruhu po zádech s neskutečně vděčným výrazem. Tohle bylo představení hodné Oscara.

"Za tohle máte u mě odměnu." Řekne jim naprosto vážně a zakotví pohledem u Kaie.

"Tak to vypadá, že budeš na příštím tréninku lepší Kai-kun, já tam totiž nebudu." Rýpne si do něj pobaveně a prohrábne mu vlasy, než se opravdu rozesměje.

"Hele Rei, sahej si do jiných vlasů." Oboří se na něj Uru s blýsknutím v očích, v jejich okolí totiž momentálně nikdo není. Myslí to tak na půl vážně ale nějaký drobný ochranářský komplex se přece jen zrodil.

"Ale ale Uru vyhlašuje přísné embargo a mám po legraci, pojď sem Ruki nejspíš to teď padne na Tebe." Směje se dál Rei a natáhne se po Rukiho vlasech, aby je řádně rozcuchal.

Ruki, Kai

Kolem nich se ozve zmučené skučení prohry i vítězný povyk týmu, co vyhrál a najednou Ruki není zdaleka takový sportovní chudáček, za jakého ho měli, takže to vypadá, že se jim společnými silami podařilo i něco dobrého. Na oko to navíc vypadalo naprosto věrohodně a když se Ruki došourá do jejich hloučku, poděkuje jim taky. Už mu došlo, že museli něco vědět, jinak by tohle všechno neudělali, ale není potřeba o tom nějak mluvit a rozebírat to. Však oni mezi sebou vědí, jak to je. Rukiho hřeje neskutečně příjemný pocit na hrudi, i když to za něj Rei pěkně schytal. Jenže má přítele a má opravdové kamarády. Teď už ví, že to tak je a že se to jen tak nezmění a vzpomene si i na Aoiho, který tady nemůže být s nimi, ale postavil se za ně před těmi cizími kluky a Kaz, který jim pomáhá, jako by byli jeho svěřenci... Těká pohledem mezi klukama a usmívá se. Dokonce se rozesměje, když se Uruha oboří na Reitu, aby nesahal Kaiovi na vlasy. Udělá obličej, když pak Rei pocuchá ty jeho a zbytek sportovního odpoledne stráví poblíž sebe.

"Moc mě mrzí, že kvůli mě nebudeš moct příští týden na fotbal." Hlesne k Reiovi.

"Ale pěkně jsi mu natáhl, hrozně ti to slušelo. Zasloužil si to. Měl dostat ještě víc." Šeptá mu a před očima toho dnes v noci bude mít hodně. Nejen jejich chvilku na žíněnkách, ale i tohle. Celý dnešní den mu stokrát vynahradil to, co se mu stalo doma. A v uších má jejich vzájemné Miluji tě. I Kai si dnešek neskutečně užil, a i když ho v duchu trápilo, co se přihodilo Rukimu i to, že Rei nebude na fotbale, jeho hlava byla opanovaná Uruhou, jejich společným kaskadérským kouskem a vyznáním. Nakonec se loučili na zastávce u autobusu, protože Rei si odpykával první trest po škole, Ruki bydlel na druhé straně Jokohamy a oni dva - no oni mohli jet ještě chvíli spolu. Probírali všechno, co se

dnes stalo, Rukiho domácí situaci a potřebu jej chránit společně s Reitou a taky kapelu. A jejich plánovaný víkend. Byl na jejich dnešní počínání neskutečně hrdý, celý ten den bude mít v paměti už napořád. Zbývá vydolovat z mamky, zda by tam kluci mohli chodit hrát, alespoň na hodinku nebo dvě týdně. Místo učení si psal s Uruhou na chatu, až dokud neusnuli a to většinu času rozebírali jeho novou kytaru. Staví se s ním pro struny a bude se dívat, jak je jeho štíhlé prsty natahují, hmmm... na to se těší. Tu noc nespal asi nikdo z nich. Jen šťastně civěli do stropů svých pokojů a žili svůj malý tajný sen.