Aoi x Tetsuya - Budou ti padat k nohám, já už jsem padl. - Část 1.

(bistro, Ginza)

Aoi

To ráno Hyde do bistra nepřišel. Zaslechl tady, jak si domlouvá schůzku s jedním z jejich návštěvníků, mohl být ještě pořád s ním? Nebo prostě dlouho spal, protože... jenom z té myšlenky se mu začervenají tváře a radši si hledí poklízení pultu. Včerejší den měl volný, ale musel přijít večer, být tu do noci, pak krátký spánek a přijít zase na celý den. Všechno nádobí od šéfa, který to bral, když musel, tady na něj samozřejmě počkalo, ale začínal si v bistru připadat jako ve svém rajónu a neskutečně ho vytáčelo, když mu dával věci na místa, kam podle Aoiho nepatřily. Přebíral si v hlavě polovinu noci Hydovu poznámku, že se Tetsuyovi líbí a druhou polovinu řešil, že má přijít dnes ráno na to kafe, pokud si na to ještě vůbec vzpomene. Nemohl přijít za šéfem a říct mu Sežeň mi lepší kafe, protože on to chtěl, takže se po práci sebral, došel do nejlepšího obchodu, který znal a koupil tam malé množství toho nejlepšího, co si ze svého mohl dovolit. Celou dobu si v duchu nadával, že ho měl tak leda poslat někam a ne tu lítat a utrácet za něj svůj plat, ale sám sobě neuměl svoje pohnutky moc vysvětlit. Bylo to jako pokaždé, když ho někdo požádal o laskavost a většina lidí na to samozřejmě hrozně hřešila. Po očku zkontroluje hodiny na stěně, které hlásají sedmou ranní. Je tu jenom dvojice nějakých dělníků, kteří se spolu tlumeně baví, snídají lahvové pivo a jinak mu nevěnují pozornost. Dění za skleněnou stěnou bistra je mnohem zajímavější. Sám zvedne ke rtům hrnek s jeho klasickou kávou a napije se, to je tak to jediné, co si může dovolit. Nakonec se otočí na patě, zajde do skladu, jenom tak, aby slyšel a viděl pohyb na kameře a posadí se na dvoustupňové schůdky. Opře se zády o dveře a vydechne. Jestli má takhle pracovat až do důchodu, tak je možné, že za pět let umře. Cítí se naprosto vysátě.

Tetsuya

Včerejší den byl velmi úspěšný. Uměl si zařídit, aby jeho dny byly úspěšné, a když se nedařilo někdo to patřičně odnesl. Po schůzce s Inoranem, která dopadla dle jeho očekávání se vypravil do salónu a udělal tam hodně velké dusno. Dostal nového mustanga se všemi bonusy a slevami, které by si snad ani nevymyslel. S ním prostě nikdo zametat nebude. Pak seděl dlouho do noci nad novým projektem, kterému měl dělat reklamu. Byly to šperky, velmi povedená práce a on hodně bojoval za to, aby to byla právě jeho firma, která je bude propagovat a taky, že vyhrál. Ještě, aby ne!! Teď ale nastává druhý problém, měl by vybrat tvář nové kampaně a jeho nový model Ino.. Ne, ten se k bílému zlatu a černým perlám prostě nehodí. Chce to úplně jinou tvář, neokoukanou. Je to risk, vždycky je to risk angažovat někoho nového, jenže on má před očima jen ty jedny temné a hluboké, ve kterých se dokonale ztratil. Nepřestal na ně myslet za celou tu dobu, kdy byl pryč. Už, když si prohlédl návrhy na reklamu z grafického oddělení byl si jistý, že nikoho jiného k tomu prostě nechce. A když si něco usmyslí... Je právě pět ráno, když vstane z postele a proběhne typické kolečko koupelna, šatna, kuchyň. Pak už sedí u stolu, pije svou oblíbenou kávu a řeší ještě několik telefonu.

"Ale mě je úplně jedno, co si o tom myslíte, už jsem řekl a tak to prostě bude. Nikdo z těch, co jsem viděl nemá potřebný face na tuhle kolekci. Prostě to tak bude a hotovo!" Ukončí to rázně a típne hovor. Ať se třeba staví na hlavu, on je tu šéf. On tu má hlavní slovo, taky díky němu a jeho i intuici je firma na takové úrovni. V sedm hodin přesně se zvedne od stolu a zamíří do suterénu, kde jsou hlídané garáže a kde se blýská jeho nový mustang v rudé barvě. Tahle se mu nakonec líbí mnohem víc, sedí líp k jeho místy ostré povaze. Za necelou půl hodinu už vysedá před bistrem s taškou s notebookem v ruce a na tváři si uloží sebejistý a nepřístupný výraz. Drží si ho až do chvíle, kdy se usadí k baru o dělníky ani nezavadí pohledem. Stáhne sluneční brýle o kousek níž, aby očima proletěl místo za pultem ale Aoiho nikde nevidí. Obočí se mu stáhne k sobě ale nakonec ho přece jen spatří a v očích se mu zvláštně blýskne. Má štěstí, že tu je, jinak by si ho našel, kdekoliv.

"Dobré ráno." Pozdraví ho a koutek mu mírně vystoupat vzhůru, skoro to není ani vidět.

"Doufám, že máš dost kávy pro nás pro oba. Rád bych s Tebou mluvil v klidu." Oznámí mu, jak kdyby mu tohle bistro patřilo. V tom k němu dolehne hlas jednoho dělníka, že něco chce. Tetsuyu vůbec nezajímá, že něco chce a ohlédne se po něm s nebezpečně dravčím výrazem. Vstane, narovná se do plné výšky, než k němu přejde a plácne jim na stůl celkem slušný obnos.

"Teď už nic nechceš." Oznámí mu chladně, než se vrátí zpátky, popadne Aoie za zápěstí a odvede sebou i s kávou ke vzdálenější mu stolu. Vytáhne z tašky prospekty ke šperkům a posune mu je pod nos.

"Co na ně říkáš?" Zeptá se jej zvědavě, brýle už leží na stole a on z něj nespustí oči. Jak kdyby byl jeho názor jediné, co ho zajímá.

Aoi

Dokonale sebou trhne, když uslyší jeho nezaměnitelný hlas a dojde mu, že nestál na svém místě, jak měl. Vstane a vyjde ze skladu, aby přešel rovnou k místu, kde připravuje kávu.

"Dobré ráno." Odpoví mu a přikývne mu na znamení, že má. Koneckonců pro sebe v té konvi támhle a pro něj to, co osobně koupil. Chvíli mu to trvá, než to připraví, ale pak před něj přes bar šálek posune a pomalu se dlouze nadechne. Jestli mu to nebude chutnat, tak ho v tom snad utopí. Ale asi spíš ne, asi ji prostě vypije později sám, klidně i za studena. U toho jeho V klidu rozhodí rukama do stran na znamení, že tu skoro nikdo není a že mluvit mohou, ale to očividně není dost. Pak se ale ohlédne za hlasem dělníka, vrhne po něm omluvný pohled a chce ho jít obsloužit, ale nestačí to. Sotva vyjde z poza pultu, Tetsuya je rychlejší. Trochu nevěřícně sleduje, jak ho umlčí, sám už se opírá zády o pult s nohou překříženou v kotníku a založenýma rukama. Koutky má mírně nahoru, protože ho tohle vyrušení ze stereotypu docela baví. Ti bohatí jsou někdy docela zajímaví a zábavní. Jenže jak je Tetsu u něj, vezme ho za ruku a vleče ho ke stolu. Stačí jen popadnout svůj hrnek, ale nesedne si, ještě ne.

"Poslyš to nemůžu." Kývne decentně k rohu u stropu, kde je jasně umístěná kamera. To pro případ, že by se tady snad flákal.

"Nemůžu si prostě sednout za stůl, chápeš?" Vysvětlí mu, ale stočí černé oči na to, co mu ukazuje. Po chvíli si ty papíry přitáhne po stole blíž a nakonec je zvedne, aby si to mohl pořádně prohlédnout. Jsou to impozantní šperky. Celkem masivní základ, pánské, ale při tom díky perlám dost něžné a velmi výrazné. Nevšední kousek.

"Nikdy jsem nic podobného na nikom neviděl, ale nejsem dobrý vzorek. To ty chodíš po společnosti, která by tohle mohla nosit." Řekne mu nakonec a přeskočí očima do těch jeho. Pořád ani za mák nerozumí tomu, na co se ho Tetsuya ptá.
 "Jestli uvažuješ o tom, že si je koupíš, není to tvůj styl." Řekne mu, jako by snad on věděl, jaký je Tetsyův styl.

"Tedy, chci říct... jsi typ na trochu jin věci. Připadáš mi tak. To je jedno. Dáš si snídani?" Přeskočí na téma, kterému rozumí mnohem víc. Sáhne za pas pro propisku a jejím cvakacím koncem drcne do nabídky ve stojánku, aby si početl, pokud si to od minule nepamatuje. Ještě pořád nepadl ortel ohledně toho kafe. Napil se vůbec? Asi ještě ne.

"Mléko?" Řekne o něco nervózněji.

Tetsuya

"Ale ano, teď momentálně můžeš všechno a pokud budeš chtít, budeš si moc dovolit mnohem víc." Ujistí ho neurčitě a jeho hlas je stále pevný a skoro jakoby odmítal jakékoliv protesty. Taky to trénoval kolik let a teď má trochu problémy se od toho úplně odprostit. Pozoruje ho upřeně a zamračí se, jemu se prostě neodmlouvá a jestli řekne, že si sedne tak si prostě sedne a hotovo, i kdyby to bistro měl koupit.

"Sedni si povídám." Zavrčí skoro až nepříjemně a ohlédne se po kameře. Vstane, popadne ho za ramena a prostě ho násilím usadí naproti sobě. Říkal, že to chce v klidu rozebrat a to nepůjde, když bude Aoi stát. +Žádné metafory Tetsu.+ Napomene se v duchu a v očích mu smyslně blýskne, tohle by si měl nechávat momentálně pro sebe, teď pracuje.

"Jestli to bude nutné, klidně to bistro koupím jen proto, aby sis mě poslechl…" Nedokončí a pobídne ho rukou, aby mu sdělil jméno. Počká až to udělá a opře se o opěradlo s rukama založenýma na hrudi. Poslouchá jeho výlev na téma, tyhle si nekupuj Tetsu a jak se zdá, hezky se do toho motá.+Vypadá celkem roztomile, hezký úlovek. Když působí na mě, bude i na ostatní.+ Proběhne mu hlavou a koutky se mu mírně zvedají nahoru.

"Neptám se Tě na Tvůj názor, kvůli výběru svých vlastních šperků Aoii." Oznámí mu suše s krátkým protočením očí v sloup. Vlastně to mohl čekat, bude ho muset ještě pár věcí naučit, než s ním půjde do světa ale pořád mají ještě čtrnáct dní, než se kampaň rozejde a v tu dobu už z něj musí být skvěle oblékaná hvězda, to bude jeho úkol, pokud kývne.

"Ptám se Tě na Tvůj názor, protože právě Ty jsi ten nejlepší vzorek. Nemůžeš prodávat něco, co se ti nelíbí, ze začátku to tak rozhodně nefunguje." Nakloní se nad stůl a složí si na něj ruce, když se nakloní o kousek blíž, koukajíc mu upřeně do tváře.

"Chci, aby ses stal tváří pro tuhle kolekci, padnou ti přesně. Nikoho lepšího bych nenašel." Oznámí mu naprosto klidně a sáhne po kávě, nad mlékem už před tím zavrtěl hlavou. No co, snad se neotráví. Napije se krátce, když šálek odloží a nenadává, takže káva je celkem v pořádku. Nakloní se k němu nad stůl a vezme jeho bradu na jeho vkus jemně mezi palec a ukazováček, aniž by z něj spustil pohled.

"Věděl jsem to hned, jak jsem Tě viděl, z toho pohledu budou omdlévat…nabízím ti půl roku práce, co se svým potenciálem uděláš pak, je jen na Tobě, možná se na další spolupráci ještě domluvíme. Chci Tebe…" Oznámí mu a při posledních slovech mu v očích ďábelsky zajiskří, není úplně jasné, k čemu ty poslední slova patřila.

"Budeš bydlet u mě, zařídí ti to soukromí, pak možná ve svém vlastním apartmánu, dostaneš agenta a budeš dřít jako kůň, o to se postarám ale odměna bude královská. Tady by sis to nevydělal ani za pět let." Obsáhne pohledem celé tohle zaplivané místo.

"No, nejspíš ani za deset." Teprve v tu chvíli pustí jeho bradu promne si rty o sebe a znovu se pohodlně opře.

"Je to na Tobě Aoi-san." Natáhne se přes stůl pro utěrku u jeho pasu a zamává mu s ní před obličejem.

"Otevřu ti dveře a zbytek je na Tobě." Jedná přímočaře ale tady prostě není prostor na vyčkávání, jestli z něj chce udělat hvězdu své agentury už včera bylo pozdě.

Aoi

Střelí po něm pohledem, když na něj začne takhle vrčet, ale to už ho Tetsu v podstatě zarazí do sedačky a on se nervózně podívá směrem ke kameře. Pak se mu představí a vzápětí si připadá jako totální pitomec, když evidentně nebyl schopný pochopit, kam Tetsuya míří, což mu Tetsu ztvrdí ještě tím svým protočením očí. Zhluboka se nadechne, protože jeho zmatení je pořád stejné, když mluví o vzorcích a nějakém prodávání, asi by se měl vrátit do školy, ale do zvláštní. Když se k němu nakloní blíž, Aoi se naopak víc zapře do sedačky a jeho pohled zostražití. Ještě, že je dobrý posluchač a není moc horkokrevný, jinak by už byli v sobě, tím si je jistý. Sleduje očima pohyb šálku k jeho rtům a pak se trochu ušklíbne. Jak si mohl myslet, Tetsuya dočista zapomněl na to, co tady pil včera, prostě je mu to jedno. +Co sis myslel...+ Proběhne mu hlavou a vyprovodí očima dělníky, co se právě rozhodli odejít. Na shledanou neřekne nikdo z nich. Pak ho Tetsu popadne za bradu a v něm se zvedne vlna odmítání. Nic neřekne, ale semkne rty a musí mu to být vidět na očích, že mu tohle gesto není ani trochu příjemné. A pak to přijde. Tohle nebude na zvláštní školu, ale rovnou na ústav pro choromyslné a nesvéprávné, protože na něj čučí pořád stejně konsternovaně a docela dlouho mu dotéká obsah jeho slov. Nabízí mu práci??? Tyhle šperky má podle něho nosit on? ON? Už se chtěl bránit, že tu má smlouvu na dobu neurčitou, výpovědní lhůtu a takové ty věci, no a taky byt, ale nestihne to. Měl by bydlet u něj? S ním? Proboha proč? On totiž naprosto netuší, že Tetsuya má v plánu rovnou celou jeho převýchovu. Práce se nebojí, tady dře ještě hůř alespoň si to myslí, ale... je tohle, ehm bezpečné? Nedělá si z něj legraci? Takové zázraky se přece nedějí. Neříká se, že kdo chce moc, nemá nic? No a taky kdo nic neriskuje nic nemá. Tak co si má sakra vybrat? Fascinovaně ho sleduje, jak mu bere tu utěrku, skoro je mu bez ní divně... Tohle se neodmítá, on to ví. Co by mu řekl, chci si to rozmyslet? A co si chce rozmyslet? Podívá se znovu ven a konečně si všimne toho mustangu. Trhne sebou, protože je rudý, jiný, je jasné, že už si zařídil jeho výměnu. Tak rychle?

"No já..." +Řekni si o smlouvu, pročti si podmínky, jednej rozvážně, neslibuj nic divnýho...!+

"Tak dobře." Hlesne nakonec pořád značně vykolejeně.

"A od kdy by to mělo být? Já musím, já... vyřešit byt, zavolat šéfovi, ehm..." Nikdo přece neřekl, že to má být hned, takže klid, tyhle otázky jsou asi zbytečné. Zajede si dlaní do dlouhých havraních vlasů. +A co Hyde?+ Najednou ho to popadne. Nemůže odjet, co si bez něj počne? Kdy se uvidí? On bude někde tam a Hyde tady? V těch podmínkách? +Nejste takoví přátelé... jsme... jsme.+

Tetsuya

Všiml si moc dobře, jak je mu jeho dotek nepříjemný ale neřekl nic.+Výborně, prozatím.+ Pomyslí si spokojeně a v hlavě si dá za úkol, že první lekce budou ostré lokty, jinak ho v branži sežerou zaživa. I když….Ino celkem slušně proplouval i tak, nejspíš měl štěstí a Aoi ho nemusí mít tolik. No nic, tohle zařídí sám. Sleduje ho ostražitě, jak kdyby mu viděl do hlavy a postřehl jeho rozmýšlení, které tam nejspíš probíhá. Neví to ale tuší, i když by Aoi na svém místě nic moc promýšlet neměl. Nabízí mu minimálně na půl roku královský život, co s ním pak udělá je na něm. No, možná i na Tetsuyovi , to se pozná podle toho, jak se osvědčí. Jenže on asi v koutku mysli nepochybuje, že Aoi tou hvězdou bude. Vidí to, prostě to chce vidět a hotovo! Je taky dost možné, že si kope svůj vlastní hrob ale risk je zisk, takže se nad tím příliš nepozastaví. Může se tak dost dobře zruinovat, pokud tohle neklapne, jak by mělo. Aoi nepřijde o nic, za to on by díky svému rozmaru mohl přijít o všechno a hlavně o reputaci. Možná by se měl zamyslet nad tím, na jaké místo Aoie staví na svém žebříčku a proč tomu tak je. Možná později, až na to bude mít ve svém nabitém rozvrhu čas. Obočí mu pomalu stoupne vzhůru s tím jeho no já a začíná vypadat i trochu netrpělivě. +Nad čím přemýšlíš bože.+ Proběhne mu hlavou a opravdu se snaží, aby znovu neprotočil očima v sloup. A pak…souhlasí. Ještě, že tak jinak by ho nejspíš odtáhl za límec, ať se mu to líbí nebo ne.

"Výborně." Ujistí ho spokojeně a koutky mu konečně zase mírně stoupnou. Dosáhl svého, už zase.

"Samozřejmě, že hned…tedy, až si sbalíš ale to asi nebude trvat dlouho." No dobře, mohl by se trochu krotit ve výrazem ale to by nebyl on.

"O všechno ostatní se postarám, úplně o všechno." Pokračuje dál ve svém sebejistém chování.

"Doma máš připravenou smlouvu se všemi náležitostmi a zálohou, ta je tvoje, tu ti nikdo nevezme, když podepíšeš. 500 000 jenů." Oznámí mu, jak kdyby se bavil o stovce a rozhlédne se s telefonem v ruce hledajíc číslo na jeho šéfa.

"Dej mi na toho otrokáře číslo a běž si posbírat věci, tady nebudeš už ani minutu a já taky ne." Momentálně se na něj nepodívá a dopije posledním douškem svoje kafe.

"A mimochodem díky za kávu Aoi-chan." Prohodí, když mu to číslo dá a pustí se plamenné hádky o svou novou perlu do sbírky. Nakonec to vypadá, že Aoi ještě dostane odstupné. Počká na něj u auta a ohlédne se na bistro, dokud k němu Aoi nepřijde.

"Hezky tomu zamávej, něco podobného už dlouho neuvidíš." Prohodí opírajíc se o bok a otevře mu dveře ke spolujezdci.

"Dřina začíná, jedeme na nákupy."

Aoi

Hned???? To balení myslel balení doma nebo balení tady? Protože tady opravdu nemá nic. Snad klíče od bytu... Přikývne, když mu řekne, že za něj zbytek vyřeší, on je vlastně na jednu stranu rád. Ne, že by se o sebe a svoje věci neuměl postarat, ale zrovna teď si ještě vůbec není jistý, že nespí. Pomalu se zvedne, padne částka a on si zase sedne. Na chvíli opře lokty o stůl a promne si dlaněmi tvář. Tohle není možné... tolik peněz po kupě nikdy neviděl. Pak se zase znovu zvedne, aby mu přinesl číslo na majitele bistra. Tuší, že to bude boj, protože není snadné najít někoho, kdo by mu tu otročil tak ochotně jako on a taky, že se nesplete. Raději dojde ke dveřím a otočí cedulku na nápis Zavřeno. Otře si dlaně o stehna a za chvíli je po všem. Je po práci v bistru. On si tu utěrku snad naschvál vezme s sebou nebo co? Jiní na jeho místě by ji roztrhali a zahodili a on... Jak je pořád duchem na půl někde jinde, jen se upřímně a opravdu mile usměje, když mu Tetsu z ničeho nic poděkuje za tu kávu a ani ho nestačí napomenout, že san, ne chan. Aby bylo jasno. Tetsu pak odejde ven, on dojde dozadu, všechno způsobně vypne, zavře dveře a okna a pak i celé bistro. Podívá se ještě jednou skrz sklo dovnitř a klíče schová za parapet jako vždycky. V duchu si ukládá, že jen jak se dostane domů balit nebo prostě kamkoliv, poběží za Hydem. Ví, kde má stánek s růžemi a tuší, kde bydlí. Prostě mu to musí říct, musí se s ním rozloučit, musí mu slíbit, že za ním přijde, jak to bude možné a taky mu přinést pořádný telefon, aby si mohli volat. Nejradši by ho nacpal do kufru auta a odvezl s sebou.

"Na nákupy, jasně." Už se ani nehádá, co on ví, jaké nákupy, ale ani tak si nepřipadá, že získal práci, jako spíš, že se stal majetkem pána vozu. Usedne do jeho auta, podobný vnitřek vidí poprvé a zapne si pás. Přijde si tu jako staré necky uprostřed římských lázní a poprvé se usměje sám pro sebe. +Koukej si to začít užívat, ty pako.+ Pomyslí si a krátce se podívá na jeho profil. +Něco kultivovaného mu vykládej. Nebo radši ne, třeba nemá rád, když ho někdo ruší.+ Obrátí tvář směrem k okýnku a ulice brzy přestane poznávat. Je jeho tváří pro šperky, co viděl. Nechápe to.

"V Tokyu není dost hezkých kluků?" Zeptá se z ničeho nic. Ani ne tak proto, že by chtěl slyšet, že on je, ale... takových modelů a modelek a jeden naprosto obyčejný kluk z bistra. Ano, ano, slyšel něco svých očích, ale...

Tetsuya

Jeho výraz ve tváři trochu povolí, když si Aoi sedne na sedadlo spolujezdce. Musí ho co nejdřív převléknout, aby ještě týden necítil ten typický odér levného bistra. Jemu to prostě vadí a hodlá s tím něco udělat hned. Usedne za volant, navolí jen tichou klidnou hudbu, která dokresluje jeho spokojenou náladu, teď už má Aoie pro sebe, pro svou kampaň. Může se klidně poplácat po rameni a vůbec nepochybuje, že to bude vrchol tohoto roku. Jasně, práce pro Gackta je taky hezký poklad ale sehnat neznámou tvář a dát jí to pravé jméno je přece jen něco extra a on má rád extra práci. Koutkem oka pohlédne na Aoie a postřehne ten úsměv, neopustí si spokojené vydechnutí a musí si přiznat konečně, že na něj působí víc, než by měl. Naštěstí nebude jeho agentem, bude jeho hmm…pod jeho ochranou minimálně toho půl roku, musí si ho hezky hýčkat, aby neměl roupy s tím seknout. Tohle taky není práce pro kde koho. Je si ale jistý, že to Aoi zvládne, nakonec ano, i když bude často nadávat, nejspíš. Zahne na rohu do jedné z nejvyhlášenějších ulic plných luxusních obchodů a zastaví jako první u toho s oblečením a teprve v tu chvíli se otočí horní částí těla jeho směrem a nakloní hlavu mírně na stranu.

"Hezkých ano, Aoi-chan, ale na hezkých tvářích nevyděláš, to chce mnohem víc." Prohodí naprosto vážně a znovu se dotkne jeho brady, aby jej donutil, podívat se mu do tváře. V jeho očích už není tak přísný nádech a trochu změknou.

"Chce to něco dokonale speciálního a ty musíš uvěřit tomu, že to tak je…Já to vidím." Pokračuje dál a ani se nepřiblíží ani neoddálí. Tak trochu se utápí v jeho pohledu a musí se hodně přemáhat, aby nepřekonal tu malou vzdálenost a neudělal něco, čím by ho vyplašil.

"Ty šperky ti nesahají ani po kotníky, rozumíš." Usměje se na něj vřele ale je to jen sekunda, kdy dovolil takovému výrazu usídlit se na jeho tvář. Pak vystoupí, popraví si drahé hodinky na zápěstí, obejde auto a otevře mu dveře.

"Jsi připravený na nový začátek?" Zeptá se ho, opírajíc se o rám dveří mustanga, když kývne hlavou směrem k obchodu, kde je už ve dveřích vítá muž v přesně padnoucím obleku a hodlá uvést dovnitř, jak se patří.

"Můžeš mít cokoliv a chci vidět, že se podle toho chováš. Žádné stydlivé pohledy Aoi-chan. Okouzli je, ukaž mi, že se nepletu." Vybídne ho vážně a přikývne na svá slova. Nechá ho jít prvního a sleduje každý jeho krok, každý jeho pohyb, když se usadí do měkkého křesla s kotníkem zaklenutý o koleno a pažemi rozhozenými na područkách. Momentálně připomíná šelmu sledující každý krok své kořisti.