Hromadné - Trochu se tam ztrácíš - Část 1.

(škola)

Ruki, Kai

Pondělí bylo pro Rukiho stejně krušné jako neděle. Nejen, že ho celé tělo pořád hodně bolelo, ale ještě navíc celou noc nespal kvůli tomu, co si s Reitou řekli, než odešel domů. Měl pocit, že ho cítí ze svých věcí jenom z toho, jak se chvíli objímali, večer se odmítal převlékat do trička na spaní a v posteli se málem umlátil. Pořád mu běhalo hlavou, jak se jeho život otočil od té chvíle, co ho poznal, a jak je mu bez něho prázdno a smutno. Měl svoje ujištění, že pro sebe navzájem udělají maximum, ale to bylo prostě málo. Zoufale málo. Brigádu mu taky nikdo neodpustil, takže fakt pondělí na nic od samého rána a navrch se ve škole u rozvrhu hodin a plánovaných změn dočetl, že je jejich třídní nemocný, a že se budou slučovat s jinou třídou. No tak tohle úplně nesnášel. Dokonce se ani nepodíval na to, s jakou, bylo to úplně jedno. Budou se mačkat v jedné místnosti nebo je vyženou ven něco hrát a on se bude muset chovat týmově. Nebo je pošlou něco uklízet. Společně se všemi spolužáky se doloudá do zmiňované třídy jen krátce před zazvoněním a každý si tak nějak hledá místo, kam se posadit, většinou na zem po obvodu třídy. Jaké je ale jeho překvapení, když zjistí, že to jsou o rok starší kluci, totiž - zírá právě rovnou na Reie v lavici vzadu u okna??? Kai už se po něm otáčí z té vpředu a Uruhy si všimne vzápětí. Oba dva se tváří nadšeně a Kai mu zamává. Ohlédne se po Reiovi, který nevnímá a civí z okna. Hned smotá z papíru kuličku a vší silou ji po něm hodí těsně před tím, než přijde učitel a oni pozdraví a zmlknou. Ruki se vážně moc snaží věnovat mu pozornost, ale zírá na Reitu a nechápe, co je tohle za divný osud, ale... jsou spolu, jak si přál. Učitel skutečně nevymyslí nic lepšího, než že si dají opakování Japonštiny a potom půjdou uklidit chodby. Odpoledne ven a hrát týmové hry. Rukiho by málem trefilo, ale... Kai se řehní Reitovu výrazu, když ho kulička strefí rovnou do hlavy a ohlédne se i po Uruhovi. Společně s nimi se směje ještě několik kluků. Učitel jim dovolí vstát, protože stolky i židle jsou přimontované a vždy jen pro jednoho a mají si k sobě každý vzít někoho do dvojice, ideálně z té druhé třídy, nicméně Kai to poruší okamžitě když plácne sešitem o Uruhův stolek, který je mnohem blíž tomu Reiovu, takže budou všichni skoro po kupě. Ten svůj teď milerád někomu přenechá.

"No nazdar!" Křikne na Rukiho zvesela a kýve na něj bradou, aby šel za Reiem, než mu tam někdo vleze. I když má dojem, že jak to Reiovi všechno dojde, bude si razit cestu davem směrem za Rukim jako buldozer. Nejradši by si s ním pokecal o zkoušce, hraní a všem, jak to bude, ale na to snad na chodbě bude prostor.

Reita Uruha

Pro Reie byl zbytek víkendu neskutečně dlouhý. Dokonce sám od sebe zbytek dne pomáhal mámě, než musela na noční, aby si ukrátil čas a nemusel přemýšlet na tím, jak daleko je do chvíle, kdy se s Rukim uvidí. Hřálo ho u srdce jeho vyznání a moc by si přál, aby za ním mohl večer přijít ale to nejde. Bylo by to příliš riskantní, takže zatluče v hlavě všechny podobné plány někam hodně hluboko a pokusí se usnout, což se nesetká s úspěchem. Ráno málem zaspí a lítá po domě, aby stihl být včas ve škole a málem se přerazí o sestru, kterou potká ve dveřích do koupelny. Kousek do školy se potká s Kaiem a Uruhou, kteří se celou cestu pošťuchují a on zvládá jen protáčet oči v sloup. Upřímně...hodně jim závidí, on zatím Rukiho ani neviděl a nejspíš neuvidí do oběda. Začíná být trochu mrzutý a není divu, že se raději usadí do své lavice a kouká z okna. Uru má na tváři trochu starostlivý výraz, když se na něj ohlédne, je mu ho líto. Začíná chápat, jak moc to pro ně musí být složité a těžké, když nemůžou být spolu jako on s Kaiem. Vůbec si to vlastně nedokáže představit a…podívá se na Kaie…ani nechce. Zatím se ve svém nitru pere s pocitem nedočkavosti ohledně víkendu za čtrnáct…vlastně už jen jedenáct a tři čtvrtě dne a troch strachem, jak to bude vypadat, jaké to vlastně bude a jestli na sebe nakonec jen nebudou hloupě koukat. Ani jeden z nich neví, že k nim přijde další třída, jak by taky mohli, když tu učitel zatím neví a Rei sebou trhne až ve chvíli, kdy ho trefí kulička do hlavy. Prudce se ohlédne a skoro se naježí, kdo že ho ruší ve vlastních myšlenkách, když mu do zorného pole padne Kai, který už se samozřejmě řehní.

"No taky kdo jiný, počkej na fotbale, to ti ten úsměv zmrzne a …" Začne mu s blýsknutím v očích vyhrožovat, když mu pohled padne na Rukiho ve třídě. Kouká na něj asi dvě minuty s pusou dokořán, jak kdyby mu nedocházelo, že se to opravdu děje a nějak úplně nepostřehne, že ve třídě probíhají škatulata a k jeho spolužákům se přidávají ti z mladších ročníků.

"Tak a teď to sleduj." Zašeptá Uruha Kaiovi, který už je samozřejmě u něj a on by si ho nejradši přitáhl k sobě a…no nic. On totiž sleduje, jak se k Reiovi snaží nakvartýrovat dvě neznámé tváře z Rukiho ročníku, asi si myslí, že tím stoupnout na žebříčku nebo co. Uruhovi je úplně jasné, jak tohle dopadne a taky, že se nesplete.

"Tady už je obsazeno." Ozve se Reiův hlas nekompromisně a tímhle si asi totálně odrovnal svou pověst milého kluka, jenže on už nemá myšlenky na nikoho jiného, než na Rukiho, ze kterého nespouští pohled a málem vyškubne vymontovanou lavici, jak se snaží rychle vstát a dostat ho k sobě, aby si to učitel náhodou nerozmyslel a nepřidělil mu někoho jiného. To by se nejspíš nakopal do zadku.

"Ahoj Ru...všechno okey?" Broukne tiše, když už jsou konečně u sebe a v očích má ž zase ten skoro až něžný výraz, díky kterému si vyslouží Uruhovo zakašlání, jak se snaží zakrýt výbuch smíchu. Ani si nevšimne, že Ruki už schytává zvláštní pohledy od okolí, že on k nim může a nikdo jiný ne.

"Podívej se na sebe." Vrátí mu to Rei i s úroky a hodí po něm Kaiovu kuličku, aby mu to nějak vrátil. Netrefí se a ta přistane kousek do učitele, který mu samozřejmě dá kázání, co se v hodině smí a co ne ale k jeho velké úlevě ho nenapadne je rozesadit, to už by asi opravdu začal protestovat.

Ruki, Kai

Kai se rozesměje ještě víc, když mu Rei začne na dálku vyhrožovat a gestem podříznutí krku mu to vrátí, protože jak jde o fotbal, nezná bratra a je velice soutěživý. Nakloní se k Uruhovi blíž - samozřejmě jen proto, aby slyšel, co mu říká, že ano - a oba dva zírají na Reitovo počínání, protože jak jde o Rukiho, začíná to vypadat jako kdyby přijel sám císař. Jak je vidět, nejsou jediný, koho zaujalo Reitovo jednání, otočilo se i pár dalších spolužáků, kteří teď Reitu i Rukiho podrobují zkoumavým pohledům. Kai za sebou uslyší nějakou šeptandu o tom, že Rei kolem sebe z jakéhosi důvodu shromažďuje outsidery. Mohli by se s Uruhou samozřejmě nafučet, ale jemu to nevadí. Ať si, když je o Reie taková tahanice, můžou být na sebe hrdí. Holky z toho jeho ochranářského počínání samozřejmě omdlévají a ukazují si na Reie a vypadá to, že nikdo nemá ani páru o tom, o co tady ve skutečnost běží. A to je dobře. Kai s Uruhou se znovu začnou řehnit, když si Rei běží pro Rukiho div ne i s celou lavicí kolem pasu. Ruki se tu cítí opravdu nepatřičně. Plná třída starších lidí, jako by nestačilo, že se necítí dobře ani v té své. Jakmile na něj ale Rei upoutá pozornost, má pocit, že se na ně dívají opravdu všichni, i když to není zase taková pravda.

"Ahoj." Hlesne a stydlivě před ním klopí oči, když přikývne na znamení, že je oukej. Moc dobře vnímá to Uruhovo dušení se a cuknou mu z toho koutky.

"Baka." Počastuje ho, když se vykloní z poza Reity a zamává mu. Jenže pak Reita málem strefí kuličkou učitele a v tu ránu je celá třída postavena do latě. Všichni se přemístí na svoje místa, musí si otevřít sešity a opakovat s nižším ročníkem. Nejsou tu židle navíc, takže se všelijak opírají o lavice, někdo sedí na zemi a Kai se zrovna opírá zadkem o hranu té Uruhovi, aby na něj mohl nerušeně shlížet a prohlížet si rysy jeho tváře a prameny vlasů, zatímco má Uru nos zabořený do sešitu a píše za oba dva. Kaie Japonština nebaví, otočí si to s ním o matice. Rei trval na tom, aby si Ruki sedl na jeho židli a sám sedí pod ním na zemi, ale Ruki je za to rád, protože s tím, jak ho stále všechno bolí, by se nechtěl hrabat ze země. A zjišťuje, že se hodině věnuje jenom hodně málo. Většinu času se mírně usmívá nad tím, že jsou spolu, a že sice ještě před chvílí nadával, ale teď je to nejlepší dopoledne jeho života. Taky se po očku dívá na Reie pod sebou, ale i na kluky a na to, jak jim to spolu sluší. Netušil, že Uruha nosí brýle a když se sklání nad sešitem, vypadá hrozně chytře. Sám si posune na nose ty svoje a vůbec neví, jak se to stalo, ale je vyvolán. Vystřelí očima od kluků do tváře učitele a s jemně pootevřenou pusou mu opětuje pohled. Neví... neví vůbec, na co se ho ptal. Uruha to zachrání, když jeho ruka vylétne do vzduchu a obrátí tak pozornost na sebe, ale on sám potřese hlavou a musí se sklonit níž, aby si přečetl stránku v Reitově učebnici, kde teď vlastně jsou.

Reita Uruha

Rei samozřejmě úplně ignoruje omdlévání holek kolem. Ať se tu klidně válejí na zemi, tohle ho momentálně ani za mák nezajímá. Jak se jedná o Rukiho začíná být ohledně ostatních slepý a hluchý, jediné, se se probojuje do jeho hlavy, je kázání, po kterém sklopí tvář k lavici a snaží se vypadat uvědoměle, místo toho se kření a snaží se nesmát taky. Uru tak akorát stihl vypláznout jazyk s pobaveným výrazem na vykukujícího Rukiho a už je napomenut taky, což se nestalo…no už dlouho ne. Pak už zvládá jen vnímat Kaie opírající se o jeho lavici a nutno dodat, že má chvilkami výhled na jisté partie, které ho nutí se nesoustředit na hodinu a přitahují jeho pohled. Naštěstí jeho mozek je jen v polofunkčním módu, takže když učitel vyvolá Rukiho a ten vypadá hodně zaskočeně vystřelí ruku vzhůru a odpoví bez váhání místo něj. No co, on tohle má v malíku, i kdyby ho probudili o půlnoci…teda pokud by vedle něj nespal Kai, to už by byl problém. Rei věnuje vděčný pohled Uruhovi, který je očividně zachránil a sám se pohodlně uvelebí na zemi. Nenechal by Rukiho sedět tam kde on ani za zlaté prase. Je mu jasné, že má vůbec problém sedět, takže si to místo na zemi přivlastnil rád. Neřeší vůbec, jak to bude vypadat, ať si ostatní trhnout. Sám se natáhne na lavici, aby si vzal propisku a začne Rukimu do svého vlastního sešitu kreslit různé legrační obrázky, aby mu trochu po tomhle víkendu vylepšil náladu. Nic zamilovaného, tedy až na pár nic neříkajících obrázků, kterým rozumí jen oni dva, třeba vodovodní kohoutek a podobné blbosti. Opravdu se snaží nesmát ale je jasné, že si brzo nejspíš vyslouží další napomenutí. Sám vůbec nevnímá výklad a sleduje pobaveně Rukiho hledání v učebnici.

"Stejně to nenajdeš." Dobírá si ho tichým hlasem ale to se mu rozhodně nevyplatí, protože tentokrát je vyvolán on a není na tom o nic líp, než Ruki. Jenže tentokrát má jít dopředu před ostatní a bude to očividně na delší dobu.

"Ehm, nemůžu radši něco uklidit, klidně i záchody." Prohodí s cukajícími koutky, když se kroutí před tabulí a nejistě si projede dlaní vlasy. Tohle bude průšvih, protože vůbec nic neumí a rozhodně to dobrá známka nebude. Padne první otázka a samozřejmě odpověď nezná, kývne hlavou na Uruhu, který se semu snaží napovědět ale je to k ničemu, protože zvládne odezírat každé třetí slovo a nakonec z něj vypadne taková blbost, že se rozesměje celá třída.

"Za pobavení publika asi body nedostanu co?" Zkusí nadhodit s mírným pokrčením rameny a učitel nad ním jen protočí oči v sloup a raději ho pošle zase sednout. Když prochází kolem Kaie a Uruhy zaslechne jen tiché upozornění, aby se Kai přestal vrtět, že se Uru nemůže soustředit. Bože, jsou vážně k smíchu, všichni čtyři. Naštěstí brzy zazvoní a po matice, kde se blýská hlavně Kai se vyhrnou všichni na chodbu a jdou na úklid, při kterém se jejich čtveřice oddělí a Rei se právě snaží uvázat Rukimu na hlavu šátek, aby vypadal jako pravá uklízečka.

"No tááák, bude ti to slušet." Dobírá si ho se smíchem.

"Nechám Tě, až nám zazpíváš." pobízí ho dál, naštěstí v jejich okolí nikdo není ani učitel, nejspíš dospěl k názoru, že krotit tuhle bandu moc smysl nemá.

Ruki, Kai

Ruki po očku sleduje, co všechno Rei maluje a usmívá se čím dál tím víc. A když mu oči padnou na vodovodní kohoutek, vyprskne a zacloní si dlaní ústa. Učitel se samozřejmě ohlédne, ale zrovna se tváří uvědoměle a zaujatě sešitem, protože kdyby ne, po předchozím vyvolání, kdy nevěděl, už by měl asi vážně problém. Drcne do Reie loktem, když si ho dobírá, ať látku ani nehledá, ale pak sebou oba trhnou, protože teď jde k tabuli Rei. Nutno dodat, že už jen pohled na jeho postavu a vzdalující se pozadí je ze zadní lavice opravdu grandiózní a jeho začíná pěkně štvát, že s nimi nechodí do třídy. Měl by kamarády denně po ruce, popovídali by si a navíc by zbožňoval Reitovo zkoušení. Nemůže z něj spustit oči a směje se jeho poznámkám společně s celou třídou. Holky si opírají hlavy a vzdychají, jak je Rei úžasný a vtipný. +Ano, to je.+ Pomyslí si Ruki celkem hrdě a uvnitř ho hřeje, že je jeho. A že Kai a Uru jsou jeho přátelé. Oba dva jsou asi hodně chytří, vypadají tak. Přestávku stráví společně, Kai Rukimu rychle rekapituluje, co bylo na zkoušce a o matice už jsou o něco hodnější. Zejména na Kaiovi je vidět, že má místo mozku číslice a že Uru může v klidu relaxovat. Jakmile se dostanou na chodbu, zaberou si nářadí na vytírání a odklidí se na druhou stranu obří chodby. Skoro všichni se nějak naškatulkovali a snaží se urvat si pro sebe chvíli bezstarostného klevetění, takže nejsou podezřelí. Ruki způsobně stojí na místě s očima zvednutýma k Reiovi, když mu na hlavě uvazuje šátek. Bude vypadat jako idiot, ale zrovna teď je rád, za každý nepatrný dotek, který si mezi sebou vymění.

"Ruki zpívá?" Chytne se Kai tématu, jakmile se i s napuštěným kýblem objeví vedle nich a vrhne po Rukim nadějný pohled. +Kdyby zpíval Ruki...+ Už mu běží hlavou, zatímco máchá svůj mop ve vodě a ždíme ho, až se to rozstříkne všude kolem. Tady na chodbě si dopoví všechno, co se dělo na zkoušce, včetně toho, že Uru dostal kytaru, takže může doma trénovat a další půl hodinku rozebírají fotbal, kterému ale Ruki zase tolik nerozumí. O golfu ale nezačíná. Učitel je občas kontroluje a pak zmíní, že je potřeba dojít pro zásoby toaletního papíru do skladu. A Kai je pohotovější, než všichni v okruhu sta mil, když se nabídne, že to udělá, popadne Uruhu za ruku a už ho vleče chodbou sebou. Jedno rychlé rozhlédnutí, odemkne si dveře klíčem učitele a zavře za nimi. A zamkne. Skoro udýchaně se na Uruhu otočí s jiskřícíma očima a naprosto červenými tvářemi.

"Jak dlouho myslíš, že mu potrvá, než začne řešit, proč ten papír ještě nikdo nedoplnil?" Rozhodí rukama do stran, než udělá malý krůček směrem k němu a váhavě sevře konečky prstů za košili jeho školní uniformy na břiše, aby si ho ještě váhavěji pomalu přitáhl blíž k sobě.

Reita Uruha

Rei si vyloženě nadšeně prohlíží Rukiho, jak vypadá s tím šátkem roztomile. Jenže to má ještě jeden háček, teď už má opravdu co dělat, aby ho někam nezatáhl a musí se hodně ovládat. Tak nějak je myšlenkami úplně mimo, už zase, takže je trochu pomalejší, co se týče debaty kolem zkoušky a fotbalu. To Kai nadšeně vypráví a Uruha mu zdatně sekunduje. Trochu se flákají, ono pravděpodobně se fláká celá třída a vždycky uklízí, jen když se za rohem objeví učitel, nakonec je dokonce pochválí, čímž si vyslouží hurónský smích, když zase zmizí. Jakmile se objeví podruhé zúkoluje je papírem, a než se stačí Rei vzpamatovat už Kai vleče Uruha tím směrem. Založí si ruce na hrudi a kouká na ně vyloženě vztekle.

"To není fér, byl rychlejší." Rozhodí rukama a shlédne na Rukiho s naprosto nevinným pousmáním, on by moc dobře věděl, co by v tom skladě mohli dělat a vůbec nepochybuje o tom, že Kai s Uruhou, se jen tak nevrátí.+Klikaři.+ Rozhlédne se kolem s jiskřením v očích. Z druhé strany na chodbě nikde nikdo, jsou v podstatě za rohem a to místo u zdi mezi velkou kytkou a sochou. Pomalu stočí pohled směrem k Rukimu a koutky se mu začnou nepokrytě zvedat a v očích se neskutečně blýská. Zapíchne do jeho hrudi ukazováček a doufá, že netrefí žádnou z modřin, aby ho hezky donutil zacouvat do částečného úkrytu. Nepřestává mu hledět do očí, aniž když se dlaní opře o zeď kousek vedle jeho hlavy. Je to trochu adrenalin být si tak blízko na chodbě ale on si prostě nemůže pomoct.

"Jak dlouho myslíš, že jim to bude trvat?" Zeptá se ho tichým hlasem, když se mírně skloní, už nějak přestává vnímat, že jsou ve škole, tohle by se mu stávat nemělo.

"Padá ti to." Broukne ještě, když zvedne ruku k jeho šátku a mírně mu ho poupraví.

"Teď jsi sexy…" Prohlásí ještě, než nechá dlaň sklouznout po jeho tváři.

"Co takhle doučování ve čtvrtek u mě?"

Uru už zvládá jen kmitat nohama za Kaie a usmívá se u toho, jak kdyby právě vyhrál milion. Čím dál víc se mu začíná zamlouvat podobné Kaiovo chování, které snad odstartovala zkouška v klubu. Může na něm oči nechat a najednou se hrozně těší, až se za nimi zaklapnou dveře do skaldu a děkuje kde komu v duchu, že byl Kai tak pohotový, vůbec totiž nepochybuje, že by je Rei s radostí předběhl. Krátce se uchechtne, když Kai pohotově zamkne dveře, stojí tam úplně nevině s rukama sepnutýma za zády a culí se na něj.

"Hm…kdžyž ho zaměstnají ostatní spolužáci, tak klidně i hodinu." Zasměje se a fantazie už mu pracuje na plné obrátky, když si v hlavě přehrává, co všechno by tady tu hodinu mohli provádět. Vůbec netuší, kde se to v něm bere ale ne, že by mu to vadilo. Těkne pohledem ke Kaiovým prstům, které už svírají košili a nenechá se dlouho pobízet, aby se přiblížil k němu a bez dalšího váhání položí dlaně na jeho tváře a přitiskne se s krátkým výdechem na jeho rty. Však co, zamknuté je, výmluvu budou řešit až v případě nutnosti. Jakmile se jejich rty spojí, už přestane přemýšlet úplně a jednu paži protáhne kolem jeho krku, dlaní té druhé mu vjede do vlasů. Nebyli spolu od neděle odpoledne a to je hrozně dlouho. To se přece nedá vydržet.

"Málem jsem to ve třídě nevydržel." Prozradí mu neplánovaně, když se krátce odtáhne, aby se vůbec mohl nadechnout a o trochu víc se na něj natiskne. To už z něj má dost patrný problém,je neskutečné, jak na něj Kai v tomhle ohledu působí.

Ruki, Kai

Ruki párkrát zamrká, když mu tu Rei v podstatě řekne, že ten sklad mohl být jejich. Má s ním kromě polibků jen jedinou zkušenost a to tu koupelnovou a představa, že další nabírá ve škole? Trochu mu zčervenají tváře a chvíli si chce snad vážně hledět koštěte, když se Reiův prst zapíchne do jeho hrudi. Překvapeně k němu klesne očima a zase jimi vystoupá nahoru k těm jeho a začne před ním couvat, až dokud zády nenarazí do stěny mezi květináčem a nějakým ksichtem asi někoho slavného. Nikdy si nevšiml, že to tady je. Rei ho uvězní mezi svou paží, tělem a zdí a Rukiho srdce se rozeběhne o sto šest.

"Tak dlouho, dokud to půjde. Myslím, že uklízet budeme až do oběda a to je za hodinu." Řekne mu svůj chladnokrevný kalkul, ale jak se Reita skloní níž, div se nevsákne zády do té zdi. Z poza rohu je slyšet spolužáky, co chvíli sebou trhne, jestli někdo není moc blízko, ale není schopný podívat se jinam, než do jeho očí.

"Řeknu, že jindy se to tobě a tvému dědečkovi nehodí." Přitaká na jeho návrh, ale pak už se sám zvedne mírně na špičky a přitiskne svoje rty na ty jeho. Celým nitrem mu zavibruje pocit, že mu hrozně chyběl. V příštím okamžiku zvedne ruce nahoru položí mu je kolem krku a prudce se přitiskne drobným tělem proti tomu jeho, až se kytka zakymácí, jak vzal za její listy. Skoro zoufale vydechne do jeho rtů, zatímco tiskne víčka k sobě a přeje si, aby nikdo nechodil do této části chodby. Kaiovy koutky se zvednou pomalu nahoru.

"Hodinu..." Zopakuje po Uruhovi a i jemu se představivost rozeběhne na plno. Nestihne toho vymyslet zase tolik, protože Uru udělá krok blíž, vezme ho za tváře a políbí, což okamžitě opětuje s těžkým výdechem do jeho rtů a silnějším sevřením košile. A jakmile se ocitne Uruhova dlaň v jeho vlasech, někdo vypne jeho sebeovládání i soudnost. Cukne koutky rtů nahoru, když mu Uru šeptá, jak se na něj těšil, protože mu to připadá úplně neskutečné. Protáhne dlaně kolem jeho boků a přitiskne si ho za ně proti sobě, cítíc jeho vzrušený klín. Tlak mu okamžitě stoupne a tep zrychlí, možná je to i tím zakázaným místem, ale on je tak krásný! Mimoděk ho tlačí někam ke straně, neví kam, až společně narazí do nějakých vyskládaných krabic. Jsou prázdné a plné zmačkaného papíru a polystyrenových kuliček. Samozřejmě, že je náraz jejich těl naprosto rozbourá, oni ztratí rovnováhu a se slušným kraválem spadnou někam mezi ně. Naštěstí skoro do měkkého. Kai se rozesměje, ale ani ho nenapadne vstávat a uklízet. Skončil na Uruhovi, uprostřed papírového bordelu a znovu se hladově vrhá na jeho rty, zatímco se snaží najít si dlaněmi nějakou oporu v tom zmatku. Připadá si jako nějaký dobyvatel, když se přemisťuje rovnou nad něho. Neví, co chce vlastně dělat, jen ví, že to není k zastavení.