Aoi x Tetsuya - Budou ti padat k nohám, já už jsem padl. - Část 2.

(Ginza, apartmán Tetsuyi)

Aoi

Odpověď přijde v okamžiku, kdy už auto zastaví. Chvílí jí poslouchá se stále odvrácenou tváří, protože teď už se má rozhodně po čem rozhlížet a na co koukat. A pak znovu ucítí dotek na své tváři a teď už ji otočí tak nějak automaticky bez toho předchozího vzdoru. Podívá se mu dlouze do očí. Říká to proto, že je to psychologický manévr, jak z něj dostat nejvíc nebo proto, že si to doopravdy myslí? Tetsu totiž bohužel neví, že přinutit Aoiho myslet si něco jiného, než o čem je přesvědčený, může být opravdu těžká práce, a že se moc nenechá opít rohlíkem. Ten zvláštní pohled se prodlužuje a on si všimne té jemné změny v jeho očích a na okamžik doopravdy uvěří, že to vážně myslel. A pak se skutečně a melodicky rozesměje. Ty šperky, že jemu nesahají... to myslí vážně?

"Jsou to černé perly. Je jen málo hezčích věcí." Řekne mu zcela upřímně a sleduje ho, jak obíhá auto a jak mu otevírá. Hledí na něj pořád stejně zaraženě, ale tohle bylo velice milé gesto. Ještě pořád je na místě a hledí vzhůru do jeho očí, než následuje jeho pohled ke dveřím obchodu. Tohle viděl v jednom filmu, že se takhle nakupuje. V tu chvíli mu plně dojde, co má na sobě a jak tady asi bude vypadat a působit, ale tohle musí přežít. Koneckonců, všechno to oblečení se mu vždycky hrozně líbilo, i když sám by se do saka nikdy nenavlékl. Snad to není sako? Prosím jen to ne. Kdyby to šlo, měl by místo očí křížky už jenom z té představy. Nakonec přikývne a konečně vystoupí. Snaží se brát si jeho slova nějak k srdci, vnímat to jako práci, chovat se tak, jak mu diktuje, ale bude hodně bojovat se svou upřímností a přirozeností. Jakmile se pozdraví s prodavačem nebo jak se jim tady říká, uctivě se ukloní a vejde. A pak už se nezastaví. Vystřídá asi miliardu variací, obléct, svléct, vzít míry, ukázat se Tetsuyovi, zase zpět... je z toho unavený do půl hodiny a nevychází z úžasu ani na vteřinu. Když se na sebe podívá do zrcadla v závěrečném outfitu málem by se ani nepoznal. To je neskutečné, co s člověkem udělají pitomé hadry. Poupraví si vlasy na rameni. Jestli po něm budou chtít, aby to dal dolů, začne jeho první scéna, protože si je opravdu hýčká. Nakonec jsou ale přece jen připraveni odejít. Sako to nebylo, ale temně černá košile ano a o dům dál to byly zase doplňky. A slovo kadeřník padlo taky. Kruci... jeho kadeře mu naštěstí zůstanou, jen ho přistřihli, dali tomu tvar a milión kondicionérů a balzámů a nakonec, když mu ty vlasy vysušili, připadalo mu, že jsou ještě temněji černé a mnohem víc lesklé, než kdy dřív. Tohle bylo naprosto neskutečné.

Tetsuya

Následuje ho a u dveří se nakloní k jeho rameni a do blízkosti jeho ucha, když si prohlíží interiér obchodu.

"Máš pravdu jen málo věcí ale jedna osoba určitě, Ty." Složí mu další naprosto upřímný kompliment. Ano, narazil na perlu, která byla doteď pohřbena hluboko uprostřed smetiště a on ji doslova vyhrabal. Sleduje celý ten kolotoč, moc dobře ví, jak tohle dokáže být vyčerpávající. Všichni si řeknou, jak snadné je oblékat se pořád dokola a u toho se tvářit pořád stejně uctivě, mile a sebejistě. Zas taková legrace to není a focení je ještě horší ale na to Aoi brzy přijde sám a k tomu paparazzi a podobná špína, na kterou doteď nebyl zvyklý.+Budeš mě nenávidět, že jsem Tě vytáhl z bistra.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, když s díky přijme kávu a nechá ji přinést i Aoimu, konečně pořádnou kávu! Pozoruje jeho každý pohyb, každý výraz ve tváři už si v hlavě skládá, co mu později vytkne. Pořád ještě viděl záchvěvy ostychu a ty mu musí z hlavy vymazat. Sám si ještě něco domlouvá s obsluhou a schovává něco do kapsy lehkého kabátu, když vyrazí na další pochůzky je toho mraky a on u toho vyřídí spoustu potřebných emailů. U některých se tváří naštvaně, u jiných potěšeně, prioritní pozornost má ale Aoi. Jakmile je u kadeřníka hotovo a otočí Aoie na křesle jeho směrem, usměje se naprosto spokojeně a upřímně, trochu to vypadá, že je doslova unesený.

"Hmm." Broukne zvláštně podbarveným hlasem, když pomalu vstane z křesla a nabídne mu ruku, aby mu pomohl vstát. Za ni jej dovede k velkému zrcadlu a otočí ho zády k sobě, když se nahne přes jeho rameno a sleduje společně s ním odraz.

"Jak to tak vypadá i já se můžu mýlit, vypadáš mnohem lépe, než bych si kdy býval pomyslel. Teď je z Tebe opravdová Perla Tokya…blbost, celého Japonska." Prozradí mu tichým hlasem a ignoruje úsměvy kadeřnic, které jsou očividně taky velice unešené.+Ať klidně jsou ale nesahat!+

"Něco pro Tebe mám, ber to jako dárek na uvítanou." Protáhne ruku kolem jeho boku a podá mu menší krabičku, kde je kožená peněženka černé barvy s luxusně vyraženou značkou.

"Ať máš co plnit a že bude čím." Narovná se a je vidět, jak se dme pýchou, je skoro jako páv.

"Tak teď už jen pro tvé věci a pojedeme ke mně…čeká tam na Tebe ta smlouva a ještě pár dárečků, které ke své práci budeš potřebovat." Oznámí mu klidně a pobídne ho gestem paže, aby už šli. Cestou s ním konverzuje a zjišťuje jaký má přehled v podstatě ve všem, než zastaví před domem pro jeho věci.. Aoi toho očividně moc nemá nebo se rozhodl tam většinu věcí nechat ale Tetsu stojí venku a k němu do bytu ho nikdo neodstane ani náhodou. Před výškovou budovou, kde se nachází jeho apartmán, ho nechá trochu rozkoukat, a když přijdou do recepce, vyzvedne mu jeho vlastní kartu od pokoje a k ní mu přiloží číslo na řidiče, jeho osobního řidiče. Jakmile vejdou do apartmánu, rozprostře se před nimi neskutečný prostor a asi patery dveře vedoucí do různých místností. Pracovna, dvě ložnice v každé z nich velká šatna, dvě koupelny. Na jídelním stole se nachází jedna krabice s novým notebookem, druhá menší s novým telefonem, obálky a penězi a samozřejmě smlouva.

"Pořádně se tu rozhlédni, ať se neztratíš. Ty dveře vlevo je Tvůj pokoj a vedle koupelna, tak si běž vybalit a pak Tě tu čeká smlouva a proviant. Víno nebo kafe? Jídlo bude tak do půl hodiny." Zeptá se jej s pozvednutým obočím a sám už se svléká z kabátu, který přehodí přes křeslo, než přijde do kuchyně a sáhne po vínu. Má totiž co slavit. Vyhrne si rukávy košile, rozepne několik knoflíků od krku a začne otvírat lahev.

Aoi

Podá mu svou dlaň, když mu Tetsu nastaví tu jeho a vstane. Přejde k velkému zrcadlu a sleduje svůj odraz s podivně klidným výrazem a jemně zářícíma očima. Jeden kompliment, kvůli kterému už málem zakopl, přišel venku, ale teď je tu další a on přelétne očima od svých k Tetsuyovým.

"Nech toho..." Vydechne a dokonale se začervená, když před ním sklopí oči. Takové hlouposti, Japonsko mělo tolik dokonalých tváří. Sklopí pohled, aby se podíval na krabičku, kterou mu Tetsu podává a opatrně ji otevře. Ta peněženka je krásná, stylová, elegantní...

"Děkuju." Vydechne dnes už asi po tisící, protože to všechno, co má zrovna na sobě, stále nedokáže vnímat jako své. Přijde mu, že to jsou věci toho, kdo je platil a jemu je prostě půjčuje. Pak ale zmíní, že jedou zabalit a pá, on se po něm ohlédne přes rameno a v očích se mu odrazí něco, co nečekal. S tím nepočítal. Hyde! Pro tu chvíli ale mlčí a jakmile je doma a dobalí, stačí ještě napsat dopis, který nechá schovaný u stánku s růžemi. Prostě si vynutil návštěvu toho místo, ale Tetsu mu v tuto chvíli malou drobnost neodpíral. Popsal mu stručně, co se stalo a aby ho v bistru nehledal, a že ho vyhledá hned, jak bude moci. A pak už se ocitnou u něj doma. Od té chvíle v podstatě stojí na místě uprostřed obýváku, zírá na všechno kolem sebe s otevřenou pusou a není schopný pohybu, natož nějakého slova. Jen nastavuje ruce, když dostává svou kartu a telefon na řidiče, jako toho, co mu bude posluhovat? Jemu? Nechápe to. Jeho život se otočil vzhůru nohama a na něj to začíná být trochu moc. Cítí jak se v něm kupí emoce a za chvíli je nebude schopný zvládnout. Rozechvěle se nadechne a stočí oči za ním. Tetsu je doma a je to znát. Uvolněné chování, uvolněná tvář... Dveře vlevo, ach ano... Otočí se jako nějaký automat a odejde k nim. Opravdu opatrně vezme za kliku a nahlédne dovnitř, jako by tam někoho mohl rušit. Pokoj je nádherný, velmi prostorný, a ta postel!!! No to kecáš! Půl hodiny je málo i na to, aby se tu rozhlížel, natož, aby něco vybaloval, ale odnese sem ty tašky, co sem patří, prohlédne si ještě koupelnu a pak se posadí na hranu vany. Ani mu neodpověděl, co si dá. Natáhne pravou dlaň před sebe a sleduje, jak se mu zřetelně chvěje ruka. Celý se vnitřně chvěje, je mu tak nějak do pláče, ale asi štěstím. Začíná mu to přerůstat přes hlavu. To dost brzo. Není ani schopný vstát a opláchnout si obličej, jen se křečovitě drž okraje vany a z hluboka dýchá. A to ještě nemá ani ponětí, co je v těch krabicích na stole. Smlouva...Tu si bude muset projít zítra, až bude schopný nějak normálně přemýšlet. Vůbec se necítí ve své kůži. Vlastně má pocit jako při nízkém tlaku.

Tetsuya

Tetsu se ohlédne přesně ve chvíli, kdy Aoi odchází do své ložnice. Cítí z něj ty zvláštní pocity, někdy si připadá opravdu jak žralok ale místo krve cítí to, co se uvnitř nějak kupí. Možná postřehl styl chůze nebo nějaké jiné detaily. Prostě to má nějak podvědomě naučené, vlastně ho to tak trochu živí. Nespěchá, dává mu svůj vlastní prostor, který bude potřebovat ale nemá v plánu ho nechat utápět nějak dlouho. Nerad by, aby se mu zhrotil nebo něco podobného, co on pak s ním? Rozhodně není stavěný na nějaké hroutící se scény, i když by je nesjpíš ustál anebo mu dal pár facek, aby se vzpamatoval. No, to nejspíš asi ne, možná. Nalije do dvou velkých a očividně křehkých sklenek víno, vloží si mezi rty kousek hrozna a vytáhne košili z kalhot. Je doma, tady si může dovolit být trochu uvolněnější. Popadne sklenky a vydá se ke dveřím jeho ložnice. Nevidí ho nikde a to jej donutí stáhnout obočí k sobě. Napadne ho koupelna, kde by tak jinde mohl být a bokem šťouchne do dveří. Ne, vůbec ho nenapadlo, že by třeba mohl být ve sprše a odhadl to dobře.

"Aoi-chan." Broukne celkem mile s dlouhým nádechem a vydá se jeho směrem. Usadí se vedle něj na vanu, vezme ho za zápěstí a vtiskne mu ji do ruky.

"Kdybych věděl v jakém stavu tě najdu přinesu radši panáka ale, toho si můžeme dát později." Začne klidným hlasem a není tak dominantní jako za celou tu dobu, kdy opustili bistro. Tuší, že by takovým stylem nic nedokázal.

"Je toho najednou moc, hm? Ale bude toho ještě víc s každým dalším dnem toho bude přibývat a ty dospěješ do stádia, kdy se na to celé budeš chtít vykašlat." Pokračuje dál, jak kdyby něco popisoval ale je jen těžko říct, jestli to náhodou není kousek jeho vlastních myšlenek.

"Budeš si říkat, že to nemůže člověk zvládnout a víš co? Ono to jde, jen se nesmíš nechat." Stočí pohled na jeho profil je opravdu nádherný, tohle trochu nedomyslel, když si ho přivedl domů. Bude jeho přítomnost rozdýchávat hodně těžko ale v tom dobrém slova smyslu, až moc dobrém.+Tetsu, pak že máš rozum.+ Rýpne si sám do sebe.

"Obrň se a nenech se sežrat, byla by Tě škoda, opravdu." Pousměje se celkem vlídně a pohladí ho po tváři. Tohle zachází na jeho vkus příliš daleko, jenže si nemůže pomoct. Neskutečně ho celá jeho osoba přitahuje, sálá z něj zvláštní aura a on se mu chce dostat po kůži.

"A kdyby si někdo dovoloval až moc, sežeru ho já hmm." Tak a teď už se do toho regulérně zaplétá ale přece mu slíbil ochranu ruku.+A to teď vykládáš komu?+

Aoi

Zvedne tvář v okamžiku, kdy se Tetsu objeví v koupelně. Takhle ho tak docela vidět neměl, ale neumí si v tuhle chvíli poručit. Po chvíli ucítí teplo jeho těla vedle svého a na jeho první slova přikývne.

"Ano já vím." Broukne po chvíli a přikyvuje jako by přikyvoval profesionální hráč svému koučovi. Převezme si velkou sklenici a podívá se na její dno.

"Nenechám." Znovu přikývne. Evidentně se začíná sbírat a v jeho tváři se mihne stopa odhodlání. Nechce ho zklamat hned první den, vlastně to začíná chtít dokázat sám sobě a to je důležité. Navíc je rád, že mu Tetsuya všechno říká na rovinu, jak to doopravdy je, místo aby ho lákal na sladká slova o dokonalém, klidném a nenáročném životě. Jen se v tom prostě musí naučit trochu chodit. A pak ucítí na tváři jeho dotek. V normálním případe by v ten moment vyskočil na nohy a byl na druhé straně apartmánu, ale teď má spíš chuť padnout mu kolem krku. Možná proto, že to neudělal tak od dětství. Dokonce ani Hydovi ne. A když padnou jeho poslední slova, konečně k němu natočí tvář čelem, usměje se i očima, i když teď celýma důvěřivýma a trochu smutnýma a znovu přikývne.

"Dobře." Vydechne měkce. Pokud bude mít pocit, že ho má za zády a ne proti sobě, bude se cítit mnohem líp. Viděl dost z toho, jak se chová ke všem ostatním a tahle chvíle jako by ho utvrzovala v tom, že je opravdu nějak speciální, že on je ten, komu to dělat nebude. Potlačí v sobě to nutkání schovávat se u něj. Je snad velký kluk, nepotřebuje uložit do postele s medvídkem, dokáže to sám a nebude se mu stýskat! Po ničem, ani po tom fleku na stropě! Trochu rozechvěle zvedne sklenku, aby si s ním decentně přiťuknul a upije. Je to neskutečně dobré, takové polosladké, nic kyselého. Nikdy neměl nic podobného v puse.

"No kruci... možná dneska uvidíš všechno, co bys neměl, protože opilost bude asi další na řadě. Tohle je dobrý." Zhodnotí to najednou zcela uvolněně, když si zvedne sklenici před oči a prohlíží si její obsah.

Tetsuya

Mírně se usměje…dneska se usmívá nějak obzvlášť často, s tím bude muset něco udělat. Nicméně, teď musí dít dohromady svou Perličku a to se mu očividně daří. Mohl by se zatvářit egoisticky a nahodit pózu hodnou vítěze olympiády ale moc se mu nechce. Aoi je křehčí, než se zdá, i když se snaží tvářit, že to tak není a on poprvé dostane opravdu strach, že by ho to mohlo zničit. Tohle tak úplně nedomyslel. Dostává ho z ulity na světlo a tomu by měl rychle zabránit ale.. Zbývají mu tři možnosti, pokračovat dál a za jeho zády pálkovat všechny možné žraloky, kterých je tahle branže plná, když bude mít pocit, že je to na něj dost. Vydržovat si ho tady ale momentálně pochybuje, že by o to Aoi stál, na to už ho prokoukl dobře anebo poslat zpátky do bistra…+Ne, to není možnost, takže máme jasno, výborně.+ Pochválí sám sebe v duchu a tam taky nad sebou pomyslně protočí očima. Vzápětí se ale upřímně, i když jen krátce zasměje, když zhodnotí víno.

"Tak se dneska opiješ no a co?" Pokrčí rameny.

"Možná je na čase…" Odmlčí se, když vstane a za ruku ho vytáhne nohy, trochu to ale přežene a nechá si Aoiho tělo přistát ve své vlastní náruči, přidržujíc ho za pas, aby se náhodou nesmýkl a neskončil na zemi.

"Ti ukázat ty pozitivní stránky, trochu cukříku, než přijde bič hmm. S tím parfémem jsem si to hodně zavařil." Mrkne na ně a podvědomě se začne přibližovat k jeho rtům, než si uvědomí, co dělá a líbne ho na tvář. Pořád má potřebu s ním jedna v rukavičkách ale proč? Bez dalšího slova ho znovu popadne za ruku, usadí ho na jeho vlastní postel a odebere se do kuchyně. Donese otevřenou lahev vína, další s nějakou kvalitní whisky a k tomu jídelní a nápojový lístek luxusní restaurace vedle. Posadí se na postel do tureckého sedu, rozloží všechno kolem sebe a vyzývavě pohodí hlavou.

"Tak co, jak moc rozverný dokážeš být?" Dobírá si ho s blýsknutím v očích a poposune mu lísky, než si sám přihne z lahve. Ať si snobství momentálně trhne, teď na to není čas ani prostor.

"A až ti zaneřádíme tvou postel přesuneme se do mé, on to pak někdo uklidí, bude muset." Prohodí a je jen těžko říct, jestli to je vtip nebo ne.

Aoi

Zatváří se skoro rozpačitě.

"Um, to ne, já..." Chce začít, že takovou ostudu přece neudělá, ale nechá se jím s úsměvem vytáhnout na nohy a vzápětí skončí u něho v náručí. A ztuhne. Hledí mu přímo do očí, při slovech cukříky začne zmatkovat v hlavě a u toho parfému už opravdu netuší, kde končí sranda a začíná realita. Tak moc je Tetsuya přesvědčivý herec. A on už z něj zase pomalu rudne. Střelí očima k jeho blížícím se rtům, stisk jeho dlaní na jeho pažích zesílí a má co dělat, aby se nezaklonil dozadu, ale nechce nijak urazit jeho pohostinnost a doteď tolik vlídné zacházení. Nakonec se jeho rty dotknou pouze jeho tváře a on se znatelně uvolní. Nechá se jím vyvést z koupelny a usadit na postel. Jakmile je sám, začne kolotoč v jeho hlavě o tom, co tohle proboha bylo a radši to zapije skoro polovinou sklenky. Pak si zkusí postel a polštáře a nakonec si trochu rozepne košili u krku. Být po jeho, už má tepláky a tričko. Jenže nic takového nekoupili. Kruci... Tetsu se nakonec vrátí a usadí se vedle něho. Trochu se posune, aby mu udělal místo a sleduje obě lahve. +Tak tohle bude rychlá smrt.+ Pomyslí si a sáhne po lístcích. Polovině těch názvů vůbec nerozumí. Zvedne k němu oči při té jeho otázce a zavrtí nevěřícně hlavou, zatímco Tetsu do sebe otočí lahev. U toho dalšího už to nevydrží, vyprskne smíchy a zacloní si rty hřbetem dlaně. Co tím chce sakra zase říct? To jako tím vínem, nebo ji pozvrací nebo... žádné nebo!!!

"Já nedrobím." Odpoví mu po svém a mírně našpulí rty, zatímco najde svou oblíbenou variaci na nudle a ukáže mu ji. Už má náladu naprosto v pořádku. Potřeboval asi prostě jenom společnost. Mít pocit, že tady má přítele. Kamaráda! Bože tady aby si jeden dával pozor i na myšlenky.