Aoi x Tetsuya - Budou ti padat k nohám, já už jsem padl. - Část 3.

(apartmán Tetsuyi)

Tetsuya

Podívá se na něj s mírně pozvednutým obočím, když vyprskne smíchy ale rozhodně se na něj nezlobí a je rád. Dostal ho z prvního šoku a ani se u toho moc nenadřel, to je fajn.

"Já taky nedrobím." Odpoví mu vzápětí a nechává tak dál ve vzduchu viset další možné variace, jak tu svou poznámku myslel. Je v posteli s jedním z nejkrásnějších kluků, které kdy viděl a vlastně tu jen sedí a krotí se. No super.+Aoi, ty budeš moje smrt.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, když mu ty jeho nudle objedná a k tomu další tři jídla, jedno pro sebe a ostatní, kdyby náhodou měli hlad. Připojí ještě objednávku na nějaké to víno a ještě jednu lahev whisky, než telefon odloží stranou. Natáhne se po otevřené lahvi a dolije mu sklenky, aby mu náhodou víno nedošlo. Znovu si řádně přihne a natáhne k němu ruku s flaškou whisky a pak si ji vezme zase zpátky.

"Táákže pokračujeme v tréninku." Zavelí nekompromisně s jiskrným pohledem, který rozhodně není přísný ale spíš pobavený. Možná by si ho měl vyfotit, tohle se opravdu nestává často. Poposune se na posteli dozadu a opře se zády o čelo postele, když si znovu pořádně lokne.

"Potrénujeme trochu výrazy, ať nejsi jak slon v porcelánu, bude zábava." Už zase pracuje? Ale houby, má v plánu úplně něco jiného!

"Takže co takový sexy výraz hm?" Nadhodí jako první a počká si, co mu Aoi předvede anebo jestli se bude nevině culit, to by taky nebylo k zahození. Možná by mohl zase trochu zrudnout, to se mu taky moc líbilo. Vůbec z něj nespouští pohled, když se ode dveří ozve zvonek.

"Trénuj, hned jsem zpátky." Pobídne o a zamíří ke dveřím, kde si převezme jídlo i lahve a vydá se pomalu zpátky do ložnice. Zůstane ale stát ve dveřích a jen se ramenem opře o rám, když si ho prohlíží od hlavy až k patě.

"Tak co, už mě sbalíš pohledem?" Dobírá si ho dál ale pravdou je, že už ho sbalil a nejspíš už v to osudné ráno, kdy se mu rozbilo auta. Sakra. Tohle bylo rychlé.

Aoi

Nakloní hlavu trochu rozverně na stranu, když dojde na drobení a s úsměvem ve tváři ho nechá všechno objednat. Podrží sklenku, než ji dolije, pak z ní zase upije a vzápětí na to už pomrkává na tu whisky. Trochu nejistě si ji vezme a napije se i z ní. Je hrozně dobrá, vůbec nepálí v krku, spíš jako karamel nebo med. Tohle by neměl dělat, jestli mu nechce pozvracet záchod hned jako první věc, co tu provede. Pootočí se vsedě za ním, když se Tetsu opře o pelest a sleduje ho, jak to v něm taky pěkně mizí. Zazní slovo trénink, ale vzápětí taky to, jak to myslel a on se znovu rozesměje. Jeho nálada začíná být uvolněná a částečně za to může alkohol.

"Sexy výraz?" Zopakuje po něm, ale nakonec znovu pohodí vlasy při dalším náklonu hlavy ke straně, trochu přivře oči a našpulí na něj rty. Samozřejmě to přehrává, ale čistě pro zábavu a pak někdo zazvoní. Nechá ho, aby to vyřídil a sám sklouzne z postele. Odloží sklenku na stolek u postele a popojde před velké stojací zrcadlo. Zvedne si zkusmo vlasy nahoru a pak si pomocí gumičky vytvoří na hlavě podle něho sexy rozcuch v takovém uvolněném culíku, který má až na temeni, zatímco mu plno volných pramenů spadá podél tváře. Ještě na sebe stačí udělat pár obličejů, zatímco se tam nakrucuje a uměl by si sám sebe představit v něčem asi splívavějším, než je tahle formální košile. A pak se za ním ozve jeho hlas. Otočí se na patě, vjede si rukama do vlasů a pootočí tváří do strany, ale pořád se na něj dívá. +Sbalím.+ Usmyslí si, než hlavu zakloní a vydechne jako... no... v nejlepším. Neměl mu ten alkohol dávat, protože ho popadla trochu bláznivá. No jo je pořád velmi mladý, vždyť je mu jenom jedenadvacet!

Tetsuya

Zůstává opřený o rám dveří, v pravé ruce dvě lahve, jejichž hrdla má mezi prsty a paži volně spuštěnou podél těla a v druhé několik krabiček s jídlem. Kouká na Aoie v první chvíli trochu překvapeně, jak vypadá a jak se na něj dívá. Tohle upřímně nečekal a dostává ho dokonale do kolen. Pak ale přijde něco, čemu by nedokázal odolat snad nikdo. Přehrává si v hlavě ještě několikrát dokola jeho pohyb a ten výdech k tomu. Tohle prostě chce vidět, reálně na ne jen jako divadýlko, i když i to stojí za to.

"Hmm a to jsem si říkal, že Tě budu muset něco učit." Broukne tichým hlasem a v očích už má zase chtivý výraz. Výraz žraloka, který ucítil krev a kořist mu rozhodně neunikne. Odloží všechno na komodu, když vykročí jeho směrem a jazykem si přejde po horním rtu. Je mu úplně jedno, jestli to má na svědomí alkohol nebo jeho popíchnutí tím správným směrem ale tohle by nevydržel nikdo.

"Je to opravdu skoro dokonalé." Zavrní smyslně a propůjčuje svému hlasu dokonale vábivý podtón, když se zastaví v jeho těsné blízkosti. Popadne ho dlaněmi za pas a otočí čelem k zrcadlu, než si přitiskne na jeho záda a opře si bradu o rameno, vydechujíc vzduch z plic na jeho několika prameny krytou šíji.

"Stačí jen..." Začne pomalu a tiše, když protáhne paže kolem jeho pasu a zamíří prsty rovnou na knoflíky jeho košile, které začne jeden po druhém povolovat.

"Ukázat malinko víc." Vydechne po svých slovech, když odhalí Aoiho hruď a sám musí na chvíli přivřít víčka, aby ukočírovat jisté partie.

"Promiň ale tohle už prostě nezvládnu." Pokrčí krátce rameny, když si ho prudce otočí čelem k sobě a bez dalšího váhání ho přitiskne za pas k sobě, druhou dlaní mu vjede do vlasů a přitáhne si ho k vášnivému polibku, ve kterém se dokonale odráží celá jeho povaha. Je nekompromisní, sebejistý a hlavně plný vášně, která se vněm stupňuje už od rána a on ji teprve teď pustí do světa. Neměl po něm ten výraz chtít, neměl ho tahat z bistra a nabízet mu práci, moc dobře věděl, jak tohle dopadne ale nepřipouštěl si to. Snad poprvé v životě by rád míchal práci a postel a to není dobře. S Aoiem porušuje všechny své zásady a že jich má.

"Udělej to ještě jednou, vydechni znovu a jen pro mě." vybídne ho silně zatřeným hlasem, když se na několik sekund odtáhne, ale i kdyby stokrát chtěl nechat to Aoie udělat, nemá na to vůli a vrhne se na jeho rty znovu.

Aoi

Zvonivě se rozesměje, když Tetsu pronese svou poznámku o učení a sleduje ho, jak jde k němu. Nahodí hraně umanutý výraz, když Tetsu použije to slovo skoro, ale v další vteřině už pocítí jeho dlaně na svém pase a nechá se otočit zády k němu a čelem ke zrcadlu. Podívá se na odraz jich dvou s mírně pootevřenými rty, když mu jeho brada skončí na rameni a pak téměř fascinovaně sleduje, jak mu Tetsuya rozepíná knoflíky u košile, jeden po druhém, až k břichu. Prudce se nadechne, ale už se zase otáčí, teď čelem k němu a vzápětí má jeho rty na svých. Pevně sevře jeho ramena a je to všechno tak nečekané a spontánní, že mu začne odpovídat se stejnou vášní, kterou před chvílí rozdmýchal alkohol a tahle hra. Nikdo nikdy v něm nebyl schopná zažehnout takovýhle plamen, který jasně vylétne málem až k nebi. Vnímá jeho dlaň ve vlasech, pod náporem té energie udělá krok dozadu, vrazí do zrcadla a to se s hlasitým zvukem posune, narazí do komody a všechno na ní zacinká a zakymácí se, ale pořád jsou spolu v těsném obětí. Podívá se mu do očí, ty jeho jsou široce otevřené a vůbec není schopný přemýšlet. Přemýšlet nad tím, jestli byl tohle všechno promyšlený tah, jak ho

dostat sem do jeho ložnice, zda ho ráno vykopne nebo zda to tak nemělo být. Tetsuyův další požadavek ho přiměje zavrtět hlavou a nejistě se usmát, ale je tak moc zastřený touhou a chtíčem, že to Aoiho doslova připravuje o soudnost a pevnou půdu pod nohama. A pak už se znovu líbají, on couvne podruhé, zrcadlo odjede a Aoiho záda se natisknou na stěnu za ním. Tetsuya je jako buldozer, který zbourá všechno, co mu stojí v cestě a možná i včetně jeho. A přesto ho od sebe není schopný odstrčit a přestat ho líbat, možná je to jeho nezkušeností a navíc ho tělo odmítá poslouchat.

Tetsuya

Z jeho rtů se vydere jen tlumené zasmání, kdy postřehne posun zrcadla a vzápětí i zakymácení věcí na komodě. Jsou tam ty flašky a je dost možné, že brzo spadnou a …ano, už jsou na zemi. To je ale tak poslední, co dokáže postřehnout a je mu úplně jedno, že na koberci už je rudý flek. No co, on to rozhodně uklízet nebude. Neubrání se dlouhému výdechu, když se jejich pohled potkají a on se dokonale utopí v jeho hlubokých očích. Ty ho zaujaly jako první a do nich by se dokázal koukat celou věčnost a dokonce ani na práci by si nevzpomněl. Znovu se natiskne na jeho tělo s další vlnou polibků ale narazí na překážku v podobě zdi. Taky dobře, on sám si není úplně jistý, kam by s takovou došli, protože míří úplně na opačnou stranu, kam by jít dle jeho názoru měli, totiž od postele. No…on asi ani postel potřebovat nebude. Tiskne se na jeh tělo, kolenem si dělá místo mezi jeho nohama a dlaní nepřestává svírat jeho prameny, není vyloženě hrubý ale ani to není vrchol něžnosti.

"Boříš všechny moje zásady, udělej mi radost a zavzdychej hm. Přede mnou se stydět nemusíš." Broukne tichým hlasem jasně podbarveným vzrušením a stehnem jemně podráždí jeho klín s provokativním blýsknutím v očích. Ruka, která doteď spočívala na boku, se pomalu dobývá pod jeho košili na holou kůži a jen ten dotek je tak moc hřejivý, že mu hrozí snad spálení kůže. Konečně se donutí na chvíli opustit jeho rty a nosem odhrne prameny dokonale tvarovaná šíji a začne ji hravě laskat a zastaví se těsně po ouškem, aby svou pozornost věnoval i lalůčku.

"Budou ti padat k nohám, já už jsem padl." Zavrní spokojeným hlasem a provokativně zkousne jeho kůži.

"Budou po tobě toužit, stejně jako já celou tu dobu." Pokračuje dál a přesouvá se ke klíční kosti, aniž by přestal s pohybem v jeho klíně.

"Budou ochotni vraždit, jen za Tvůj pohled Aoi-koi." Vydechne jako poslední a v hlavě si přebírá, jestli by byl ochotný i on, kvůli němu vraždit. Velmi snadná otázka, on je přece schopný všeho. Jeden kluk z bistra právě rozkládá na kousíčky jeho podstatu, jeho osobnost a on už se tomu bránit prostě nechce.

Aoi

Flašky sebou prásknou o zem a minimálně jedna se rozbije, protože ho v nose okamžitě podráždí silná vůně červeného vína. Vzápětí ucítí jeho kolena rovnou mezi nohama. V první vteřině se opravdu vyděsí, že to je něco jiného, než to je, ale to už ho Tetsu znovu nutí do toho povzdechu. Kdyby jen u zrcadla věděl, co tím spustí...! A jak kolenem dráždí jeho vlastní klín, neuhlídá se a doopravdy si zavzdychá. Měl svoje zkušenosti se slečnami, procházky, ručičky, něžné pletky, kdy by měl být on v roli dobyvatele, ale vždycky byl spíš verze galantní princ a teď tady tohle? Tetsuyova ruka na jeho břiše skoro pálí a trochu neochotně mu uhne tváří do strany, když se Tetsu probojuje až na jeho šíji, ale vzápětí zavře oči, hlavu mírně zakloní a znovu zavzdychá. Dech už má velmi rychlý, stejně jako tlukot srdce a na to všechno už dávno reaguje i jeho klín. A pak se znovu ozve Tetsuyův hlas, když mu řekne, že mu padl k nohám. Tohle nemůže myslet vážně. Celou tu dobu? To myslí od včerejšího rána? Zakoukal se do něho na první pohled a proto tohle všechno dělá? Blbost, takhle to nefunguje, ne u někoho, jako je on. Tedy... ne, že by ho Aoi znal, ale přece už dneska něco viděl? +Aoi-koi?+ Ještě mu ani nestačil vyčinit za to jeho chan a teď už jsou u koi, kde budou zítra? Vůbec si neuvědomuje, jak silně zatíná prsty do jeho ramen a paží, jak už celkem pravidelně vzdychá nad pohybem mezi svýma nohama a to je jenom Tetsyovo stehno. A kdyby mu chtěl utéct? Nepochybně by byl s tímhle vším konec. Jako by v duchu slyšel Hyda, jak mu říká, ať není pitomý. On tohle přece dělá pořád. A Aoi? Ale on to nedokáže brát takhle...nechce, aby to bylo takhle. Chce, aby to bylo doopravdy. Tetsuya tvrdí, že má tu moc, má ji? Chce to? Chce jeho? Opře temeno o stěnu za sebou, když znovu zakloní hlavu, protože se mu všechno zatmívá před očima.

"Tet-san..." Vydechne. Pořád mu nejde oslovit ho nějak důvěrněji, připadá mu to jako drzost.

Tetsuya

O něco silněji stiskne jeho bok, když konečně uslyší to, co celou tu dobu chtěl. Jedině Aoiho vzdech se momentálně zvládne probojovat do jeho hlavy a vydobýt si své místo a že je to to první na pomyslném stupínků vítězů. Ne, že by byl první, koho slyší vzdychat pod jeho doteky ale rozhodně je první u koho to na něj tolik působí. Ta neskutečná přitažlivost, která začala růst od prvního pohledu, se s každou chvilkou stupňuje. Doteď byl při podobných okamžicích sebestředný a v podstatě sobecký hajzl, kterému šlo jen o vlastní potěšení ale teď?? Má chuť to udělat jinak, postarat se o něj svým osobitým způsobem. Špičkou nosu se dotkne jeho kůže a začne mířit zase pomalu nahoru, přes hranu čelisti. Jeho dlaň se zatím pomalu posouvat níž a zápasit se zapínáním Aoioho nových kalhot. Ne, dneska je trhat nebude, přece jen jsou nové a byla by jich trochu škoda. Jamile knoflík povolí a on uslyší své jméno z plných rtů, zaklene prsty do lemů černé košile a přitáhne si ho k sobě s další vlnou vášnivých polibků, když začne společně s ním couvat k posteli a otáčet jej zády k ní. Bez varování do něj šťouchne, aby se na ni svalil, vzal by ho nejraději k sobě do pokoje, tam je postel trochu větší ale…to je daleko, v tuhle chvíli určitě. Zůstane nad ním stát a prsty se mu rozběhnout po knoflících vlastní košile, kteoru ale nechá na ramenou, aby zakryl rozsáhlé tetování na zádech, aniž by z něj spustil chtivý pohled.

"Mám sto chutí si Tě vyfotit hned ale…pravděpodobně k tomu ještě příležitost mít budu." Okomentuje jeho vzezření a dlouhým výdechem, než sáhne po lemu jeho kalhot a bez váhání mu je stáhne i s prádlem a zahodí někam za sebe. Tu košili mu ještě chvíli nechá, tahle vypadá snad ještě víc sexy. +To už snad ani nejde.+ Zabrblá si v duchu, než se plynule přesune nad jeho tělo se rty už zase přitisknutými na hebké kůži. Vezme to pěkně popořádku, stehno, pak bříško, nevynechá ani bradavku a nakonec skončí pět u jeho rtů v tu samu chvíli, kdy se jeho prsty obemknut kolem Aoiho chlouby a začne ji velmi pomalu, skoro až mučivě třít.

Aoi

Mohl by si za to vynadat, ale příliš si užívá Tetsuyovy rty na svém hrdle a čelisti, než aby postřehl jeho ruku, blížící se zcela jednoznačně k místům, o kterých by si ještě ráno myslel, že budou pro všechny muže naprosto zakázaná. Jenže to jejich rozepínání ho dovede přivést do reality a on si s ním vymění další velmi nejistý pohled. Jenže mu to nevydrží dlouho, Tetsu mu nedává šanci myslet, když si ho prudce přirazí proti sobě a začne ho znovu plamenně líbat a on se nechá otáčet v jeho rukou, jde krok za krokem pomalu za ním, než si tak nějak vymění pozice, a když se zastaví kousek od postele, vůbec neví, že u ní je. Oddálí se od sebe, on se na něj stačí jenom podívat a pak s tichým heknutím, jak se trochu lekl, dosedne do měkkých peřin. Svých nových měkkých peřin. Tetsuya si začne přímočaře rozepínat košili, chystá se na něj, to je jasné a on na něj dokáže pouze hledět s pootevřenými ty, když mu říká, že by byl hodný fotografie. Tolik komplimentů za jediný večer. Pak podklesne na předloktí a než by se s ním stačil o cokoliv poprat, přijde skoro o všechno, co měl na sobě. Minimálně to zkusil, pochytat jeho ruce a zabránit mu v tom, ale snažil se moc málo. Tváře mu znovu zčervenají rozpaky a je docela rád alespoň za cípy té košile, co mu zůstala, i když toho neskrývá zrovna moc. Už pochopil, že Tetsuya vůbec nepotřebuje být nejkrásnější v Japonsku, on má tohle. Má tu energii, vystupování, tvrdý pohled a to je to, čím dostává druhé do kolen. Matrace se mírně zhoupne, jak se o ni opře Tetsuyovo koleno a on z něj nespouští oči, když ucítí jeho horoucí rty na kůži svého stehna. Opatrně nohu pokrčí v koleni, když se zapře rukama za sebe a trochu se povytáhne výš, ale Tetsu ho následuje, košile už kryje tak možná jenom jeho ramena a on rozechvěle vydechne při polibcích na svém břiše. A pak jde ještě výš, potrápí jeho bradavky a Aoi zcela podvědomě přenese váhu jen na pravou ruku, aby mu tou levou vjel do vlasů a stiskl je. Další polibky, on začne klesat na záda a v ten stejný okamžik ucítí jeho dlaň mezi svýma nohama. Celý se napne, zavrtí a zachvěje, ale tohle krocení nedá Tetsuyovi moc práce, protože jak by mohl vzdorovat poté, co se v něm rozhoří úplně všechno a okamžitě pocítí slastné mrazení v zádech. Černé vlasy se rozprostřou po polštáři a brzy už má oči zavřené, schopný jenom vychutnávat a prožívat všechno, co s ním právě dělá.

Tetsuya

Je sladký, snad i jeho kůži se mu na rtech mění v něco neskutečně chutného, jak kdyby přenášel to, co vidí, ke svým chuťovým pohárkům. Je to hrozně omamné, dotýkat se jej doslova všude a Aoi se k jeho překvapení vůbec nebrání. No, nejspíš by mu to nebylo nic moc platné. Jenže se do jeho hlavy probojuje ještě jedna myšlenka. Co když si Aoi bude myslet, že by to měl udělat pro to všechno, co je kolem nich. Jak to, že mu to zrovna teď začíná vadit? Proč by mu mělo vadit, kdyby to dělal jen kvůli tomu, co mu dal. Udělal by to i tak nebo je mu jen vděčný a myslí si, že musí a je Aoi ten typ, který by to dokázal? Všechny ostatní myšlenky přeruší Aoiho dlaň ve vlasech a je to snad poprvé kdy stiskne víčka k sobě a popustí uzdu svým hlasivkám, které vydají delší vzdechnutí. Jak má tomuhle odolat? Znovu se dlouze přitiskne na jeho rty a nepřestává s pohybem v Aoiho klíně, už mu i boky vychází vstříc a on sám má skoro bolestný problém v kalhotách. Jenže ty myšlenky mu prostě pokoj nedávají. Pořád má ještě čtrnáct dní, aby mu dokázal, že to myslí vážně. Pomalu se začne přesouvat rty níž a níž, když se zasekne těsně u kořenu jeho chlouby a několikrát jemnou kůži políbí, než udělá to, co chce. Bez váhání, bez okolků, bez sebemenší známky studu a vezme jej mezi své rty. Prostě ho donutí zešílet a nemyslet na nic jiného. Příště až ho bude svádět, musí mít Aoi před očima jenom tohle a pocity, které mu teď určitě způsobuje. Trochu si tím podrývá snahu, aby se soustředil jenom na práci ale to je snad poprvé v jeho životě vedlejší. Pohrává si s jeho chloubou, vyloženě si to užívá, dokud neucítí patrné zaškubání, oddálí se rty a dokončí tohle všechno posledním pohybem své ruky. Na tváři se mu objeví mírný úsměv a moc dobře si uvědomuje, že za dnešní den toho bude mít Aoi nejspíš dost.

"Brzo si to zopakujeme hm." Zavrní s neutichajícím chtíčem v očích a věnuje mu poslední, pomalý polibek společně s pohlazením po tváři, než se začne zvedat z postele a několik sekund se pase pohledem na jeho tělo.

"Odpočiň si, dneska máš volno Aoi-koi." Oznámí mu celkem měkce, když po cestě vezme z komody lahev whisky, než s tichým klapnutím zmizí za dveřmi. Tak a teď může být mrzutý akorát sám ne sebe, že s ním zamával natolik, aby se stáhl a dokončil to…sám.

Aoi

Brzy cítí jeho sálající tělo všude nad sebou a Tetsuyovy rty se mu začnou zase vzdalovat, když klesají po jeho kůži níž, ještě níž, až se ho dotknou skoro mezi nohama. Otevře oči a podívá se dolů, ale v jeho temných očích je jenom touhou zastřená mlha každičký kousíček kůže je doslova přecitlivělý na všechny doteky. Vůbec není připravený na to, jaké to je, když ho někdo vezme do úst, protože tohle ještě nedělal ani s dívkou a znovu ho to donutí propnout se v zádech, zaklonit hlavu a zavzdychat, ale jeho hrdlo neopustí vůbec žádný vzduch, jak se všechen zadrží někde uvnitř, dokud ho nedostatek kyslíku prostě nepřinutí zase dýchat. Ta dokonalá horkost a těsnost celkem schopně konkuruje všemu, kde se svým menším já prozatím byl a on je z toho jako u vytržení. Zatíná daně do pokrývek kolem sebe, jeho hlas se znovu rozlehne ložnicí a vážně se snaží nevycházet mu vstříc, aby ho snad neudusil, jenže ono to nejde. A pak se to stane a přes něj se přelije vlna extáze, které se naprosto poddá, zavře oči a prostě se sebou nechá lomcovat, dokud to všechno neustane. Ani ho nenapadne uvažovat nad tím, že v poslední chvíli uhnul a proč to udělal, protože i tak to bylo nádherné. Jen co si uvědomí, že ne na něj Tetsu mluví, přepadne ho neskutečná únava z celého dnešního neskutečného dne. Zdá se, že na večeři ani nedojde, ale otevře oči a podívá se na něho, když se mu začne vzdalovat. Vůbec tomu nerozumí. Kam jde a proč? Není to tím, že se mu to nelíbilo nebo ano? Vyprovází ho očima, když Tetsu zmizí za dveřmi ložnice a naprosto zmateně hledí několik dlouhých minut na strop svého nového pokoje. Musí toho vstřebat hodně. Celý tenhle zážitek, porušení vlastních přesvědčení, celý den, jeho. Trvá to opravdu dlouho, než se přiměje dojít do sprchy a pak se vrátí zpět, najde svoje staré věci, které jsou pro něj prostě domácí a příjemně důvěrné, oblékne si tričko i tepláky a vleze si do postele. Býval by měl hodně nad čím přemýšlet, jenže si ho spánek vezme dřív, než by čekal a je opravdu hluboký.