Aoi x Kaz - Zastav se na chvíli. - Část 1.

(posluchárna)

Kaz

Tak samozřejmě, že si zjistil, kdy a kde má Aoi přednášku. On je taky mezi těmi šprty na univerzitě co chvíli a hodně z nich zná z clubu nebo z obchodu. Sice vypadá, že po většinu času nevnímá okolí ale když potřebuje info, tak ví kam jít a koho se zeptat. Tohle je totiž jeho město a hlavně tenhle kousek má prolezlý do základů. Však to už Aoi viděl na mrakodrapu. Umí si užít den i večer, stejně jako se dokáže válet celý den doma v posteli ale to už nedělal dlouho. Vlastně, by to mohl zase naplánovat ale rozhodně by tam nebyl sám. Nejspíš si pořídí deníček a začne si ty nápady psát, co kdyby nějaký skvělý náhodou zapomněl. Dneska si domluvil, že v obchodě skončí o něco dřív. Včera se za ním stavoval Kai a Uruhou a jeho novou kytarou a dali ji do pořádku. Dokonce mu ji i trochu přestříkal, protože byla místy odrbaná. No jo sebranka kolem Hydeho moc nekoukala na to, jak se s podobnými nástroji zachází a za to by jim nejradši urval ruce až u ramen. Zamkne za sebou pečlivě dveře, pod paží už má skate. Naskoč na něj s cigárem v koutku a míří si to rovnou k univezitě. Cestou málem porazí asi tři slepice a dva idioty ale na tom mu pramálo záleží. Na tváři má široký úsměvem, který mu neopadá, ani když projíždí bránou. Cestou pozdraví asi dvacet známých obličejů s několika z nich si za jízdy plácne a za doprovodu salvy smíchu vyskočí ladně dva schody, aby se dostal do haly. I on ví, že musí být trochu nenápadně, takže tam už z toho prkna opravdu sleze a šťouchne do jedno kluka, který se tváří vyděšeně, že od něj někdo jako Kaz něco chce. Ten mezitím típne cigáro do květináče a zeptá se ho na cestu. Po chvílí se ztratí v davu, i když pořád není úplně nenápadný, vzhledem ke svému oblečení ale na to on kašle, umí v tom chodit, takže za chvíli už se protahuje dveřmi v okamžiku, kdy je přednášející čelem k tabuli. Tak tohle mu vyšlo. Trvá u asi pět sekund, než uvidí Aoiho a další sekundu, než přeostří na volné místo vedle něj. Další bod k dobru. Dostane se nepozorovaně za jeho záda, nakloní se k uchu.

"Řekni, že mě rád vidíš." Broukne tiše, když zapluje na volené mést vedle něj a snaží se pod židli narvat skate. No rozhodně by ho nenechal někde na chodbě chudáčka malého.

Aoi

Je středa a Aoiho nálada je na bodu mrazu od nedělního večera. To znamená už třetí dlouhý den. Nemluvil s nikým, ani doma ani s klukama, nepsal ani Kazovi. Potřeboval být sám a přebrat si v sobě všechno, co se mu v poslední dny stalo. Vlastně počítal s tím, že tohle přijde, už na zkoušce, jen si myslel, že to bude trvat mnohem dýl. A ono ne. Kimiko ho nakonec dokonale překvapila a udělala první krok. A pošlapala mu hrdost, kterou si nezasloužil mít, za to, jak se k ní choval. Jejich poslední rozhovor byl velmi bouřlivý, rodiny do toho ještě nezatáhli, ale její věci v jeho pokoji ho nesmírně pálily a co víc, věděl, že nechce bojovat. Přednášku vnímá na půl ucha a hřeší na tom, že v posluchárně je desítky studentů a kantor se nenamáhá s jejich okřikováním. Tohle je vysoká. Kdo tu chce být, ten je a kdo ne, jde si po svých. Zkoušky buď zvládnou nebo ne, jejich smůla. Aoi nepřítomně maluje tužkou do poznámek před sebou, černé oči upřené někam dolů a bokem a usilovně přemýšlí. A silně sebou trhne, když tak blízko sobě uslyší tolik známý hlas. Několik studentů se po nich ohlédne, ale profesor je zrovna zády a přednáší dál, takže Aoi zaskočeně sleduje Kaze, jak si dělá pohodlí vedle něho v řadě a bojuje se skatem, který se mu nechce vlézt pod nohy.

"Rád tě vidím." Řekne mu docela zaskočeně a těká očima kolem sebe, ale všichni dál poslouchají nebo líně trpí a profesor nemá šanci poznat, že mu jeden student přibyl. Aoi chvíli mlčí a když získá pocit, že je všechno oukej, stočí k němu tvář. Sedí docela daleko od katedry, takže nejsou úplně na ráně, ale stejně.

"Doufám, že se nic nestalo." Hlesne k němu, protože si neumí vysvětlit Kazovu přítomnost tady a zase se odmlčí. Jenže jak ho zná, nejlepší by bylo vyklidit pole, protože Kaz v klidu nebude. On už stejně neposlouchá od začátku. Povytáhne se na nohy, předkloní se a nalehne horní polovinou těla na desku stolu, aby dosáhl na posluchače před sebou.

"Hey, Taka-kun, pošleš mi to pak oskenovaný?" Hlesne na kamaráda a ten se ohlédne a přikývne.

"Mizíš?" Zeptá se šeptem.

"Jo. Příště ti to oplatím." Sykne Aoi a Taka přikývne.

"Jasný, jako vždycky, brácho." Řekne mu a Aoi si začne tiše pakovat věci. Nakonec kývne na Kaze a snaží se s ním vykrást ven z posluchárny. Profesor je provází pohledem plným nesouhlasu, ale tohle je úplně běžné, nedělá nic, co by nesměl. Rozloučí se s ním a vystrčí Kaze ze dveří na chodbu, kde zrovna nikdo není.

Kaz

Kazův úsměv se ještě rozšíří, když mu Aoi potvrdí, že ho rád vidí. Nic lepšího by si ani přít nemohl a je to na něm vidět. Co mu vadí je Aoiho výraz, kterého si všiml, když se nakláněl přes rameno. Očividně se něco stalo a to se mu kupodivu probojuje do hlavy a zavrtí se to na své viditelné místečko. Však on zjistí, co se děje a nápad jak mu zlepší náladu už má.

"I já Tebe." Mrkne na něj, když skate zaskřípá o podlahu a konečně ho dostane na místo, kam chtěl. Vyslouží si několik podmračeným pohledů těch, kteří očividně poslouchají, protočí nad nimi očima v sloup a rozvalí se na židli. Koukne na něj, když se ho zeptá, jestli se něco stalo. V očích mu zajiskří a prohlédne si jej od hlavy až ….lavici, dál nedohlédne, škoda...

"No stalo, tři dny jsem Tě neviděl." Oznámí mu bez váhání a naprosto upřímně, Aoi u je na něj nejspíš zvyklý, takže se tomu moc divit nejspíš nebude. Jeho černé oči už těkají ze strany na stranu a je na něm vidět, že prostě sedí už moc dlouho a chytají ho roupy, že by něco vyvedl. Aoi je naštěstí pohotovější a vypadá to, že budou brzo vyklízet pole. Střelí pohledem k jeho spolužákovi a zkoumá potencionální nebezpečí na svém osobní žebříčku, při oslovení brácho se znatelně uklidní a začne štrachat skate zpoza židle.+Proč jsem ho tam vůbec cpal?+ Zeptá se sám sebe v duhu trochu nabručeně.

"Tak povol ty mrcho!" Zavrčí na židli, která se zasekne a on svoje prkno nemůže dostat zpátky, už je středem pozornosti.

"No co je to krám." Zkonstatuje nahlas na adresu židle a se smcíhem si to šine za Aoim ven z posluchárny.

"Tak čau." Mávne rukou na všechny, jak kdyby odcházel z klubu a nebyl na univerzitě ale to je mimo jeho kapacitu. Za dveřmi na něj počká a zamíří společně s ním ven z budovy.

"Vypadáš, jak kdyby ti někdo pošlapal kytaru hm?" Zeptá se ho svým osobitým způsobem.

"Pojď mám jeden nápad, který ti zvedne náladu, košem mi nedáš, když sem si Tě tak hezky našel, že ne?" Mrkne na něj, hodí mu krátce ruku klem ramen, aby jej nasměroval na autobus hned za bránou a moc nedává šance na protesty.

"Ale musíš mi slíbit, že se budeš usmívat nebo ti to nedám." Zamručí naprosto vážně, teda v rámci jeho možností a vytáhne z kapsy kalhot pomuchlaný kus papíru, kde je část dalšího songu pro něj.

Aoi

Jakmile jsou na chodbě, zastaví se a otočí proti němu. Ještě má uši plné toho jeho Stalo, tři dny jsem tě neviděl. Už s tím ani nebojuje, stejně to nemá cenu. Navíc - koho by netěšilo, že je pro někoho jiného tak cenný? Zevnitř posluchárny je ještě slyšet smích spolužáků nad Kazovým rozloučením a zmatený dotaz profesora, který se jich ptal Kdo to byl?

"Kdyby mi někdo pošlapal kytaru, vypadal bych asi ještě o něco hůř." Řekne s jistou nadsázkou a trochu se pousměje, ale pak společně vyjdou před univerzitu. Aoi má najednou spoustu času, protože skončil v polovině dne, je asi dvanáct, tak akorát na oběd a on tu měl být až do čtyř. Večer musí do práce, ale to je ještě hodně daleko. Je to nečekaně příjemné, asi oddech prostě tak nějak potřeboval.

"Tak dobře, myslím, že potřebuju přijít na jiné myšlenky." Souhlasí a podívá se za chůze na jeho profil.

"Vzpomínám si, že jsi mi něco sliboval už posledně, že pro mě máš, to je ono?" Zeptá se zvědavě a sáhne po papíru. Zastaví se společně s ním na zastávce a čekají, než jim spoj přijede, zatímco Aoi čte pokračování písně. Za chvíli bude mít Kaz celé CD, které bude navazující příběh. Aoiho oči vypadají trochu dojaté, ale zároveň, jako by mu to přidělalo ještě tak pět vrásek na čele. A když je zvedne, je tady autobus. Společně si nastoupí, usadí se až dozadu a Aoi si opře pravou nohu o vyvýšeninu pod okýnkem. O zvednuté koleno si opře loket a stočí za ním oči. Batoh má na zemi.

"Takže... proč sis mě přišel ulovit? Pročpak jsem dostal tenhle dárek právě teď? A pročpak nejsi v práci?" Řekne mu a v kapse se mu rozezvoní telefon. Vzápětí ustane a přijde mu smska. Je od Kimiko, ale jen zběžně ji přelétne očima a stiskne rty. +No fajn.+

Kaz

"Patří to k tomu, ale úplně ono to není." Ujistí ho naprosto vážně a nechá ho, aby si ten kousek přece jen přečetl. Ono to nebude na škodu a třeba se bude těšit i na zbytek. Nahrne se jako velká voda do autobusu, čímž si vyslouží pohoršený pohled řidiče ale to má taky někde u zadních partií, jízdenku zaplatil, vzít ho musí no ne? Usadí se vedle Aoiho ale nekouká před sebe nýbrž na něj, vlastně z něj od t doby, kdy přišel nespustil oči.

"Nejsem v práci, protože máme plán a nejsem si úplně jistý, jestli bych Tě po smskách ukecal, když vidím, jak se tváříš…" Oznámí mu úplně klidně, když zapípá telefon. On sám stáhne obočí k sobě a koukne na něj s hlavou mírně na stranu. Ne, že by byl zvědavý ale…je.

"Tak už mi povíš, co se stalo?" Zeptá se ho s odzbrojující upřímností a klidně si počká třeba týden, než mu to řekne. On má času celkem dost. Trvá to nějakou dobu, než je autobus vysadí na zastávce kousek do pláže a on jej bez váhání popadne za ruku a táhne pro něj jasným směrem neříká nic, po cestě si cpe cigaretu do koutku a připaluje a v očích mu svítí. Snad bude nakonec svítit i Aoimu. Zastaví se až u půjčovny skútrů, kde típne cigaretu o popelnici a popostrčí ho před sebe.

"Jestli se ti to líbí, tak Tě to bude stát jen takovou maličkost…" Mrkne na něj a popožene ho plácnutím přes zadek.

"Ale tohle není zdaleka všechno Aoi-chan." Zavrní mu spokojeně do ouška, když jim obsluha štrachá neopreny a vysvětluje, co a jak. Za chvíli už jsou ve vodě a Kaz se bez váhání vyhoupne na skútr.

"Tak schválně jestli mi budeš stačit Brouku." Houkne na něj hlasitě skrze vlny, které naráží do všeho možného a rozjede se se smíchem. Objede velkým obloukem útesy a zamíří rovnou k jednomu malému opuštěnému ostrůvku v moři. Užívá si jízdu na skútru, dlouho na něm nebyl a doufá, že nebude sám. Byl tu včera, schoval si tu pár věcí a může se jen modlit, že to tam zůstalo ale…kdo by sem jezdil. Je tu pár stromů, pár keřů a jinak nic. Počká si až Aoi dojde až k němu a udělá úhledný půloblouček, aby se mohl natisknout na jeho záda a dlaněmi mu přikryje oči.

"Tak, takhle se to dělá ne?" Zašeptá, když se rty krátce otře o kůži na jeho krku a svým tělem jej tlačí dopředu za hradbu z keřů, kde je skoro po korek v písku zahrabaná lahev šampusu a skleničky k tomu.

"Co za to, když Tě nechám podívat hm?"

Aoi

"Ale ty jsi přece nevěděl, jak se budu tvářit, když jsi pro mě šel." Stojí si Aoi na svém, protože se nenechá opít rohlíkem a ví, že Kaz mu pravý důvod nechce říct do očí. Možná proto, že těch narážek už je tak dost? A nakonec se ho přímočaře zeptá, o co tady jde. Aoi chvíli hledí z okýnka, mračí se a přemýšlí a pak se rozhodne jít pravdou ven.

"Poslední dobou se jenom hádáme. Mám na ní málo času, táhnou mě jiné věci a jí vadí, že není na prvním místě jako dřív. V neděli večer to došlo tak daleko, že mi vyhrozila rozchodem a já jí řekl, ať jde. Myslím, že to nečekala a já vlastně taky ne. Ještě to není definitivní, ale... tohle je chvíle, kdy bych měl bojovat Kazi. A já to nedělám." Řekne mu trochu hořce. Kimiko je krásná a milá holka, Aoi bude za blázna, že ji nechá jít, ale... Autobus zastaví dřív, než to stačí dál rozebrat a on se jím nechá vyvést za ruku ven. Horší je, že ho Kaz nepustí, ani když spolu míří na pláž. Nevytrhne se mu, jen si špatně zvyká na pohledy okolí. Místo obdivů nad krásnou holkou, pohrdání a neuvěření nad střapatým klukem. No páni...

"Maličkost?" Zeptá se ho a pak sebou jemně trhne, když má Kazovy rty až u ucha. A konečně se usměje. Zkušeně se souká do neoprénu a pozorně poslouchá, jak se skútr ovládá. Benzín zaplatí, až na konci, podle toho, co projedou. Brzy jsou spolu ve vlnách a jemu chvilku trvá, než se to naučí ovládat a pochopí, jak najíždět na vlny. Kaz už je samozřejmě někde úplně jinde a vede je oba směrem k ostrůvkům v dáli. Na skútru jsou tam ale co by dup, vytáhnou je z moře na plážičku, která jí spíš travnatá a Aoi si vytřásá mokré vlasy. Nejradši by skočil zpátky a skútr a pak si pořádně zaplaval, byla to vážně zábava. Rozhlédne se kolem, nějak ho ztratil ze zřetele, ale v tu chvíli má jeho z moře studené tělo na svém a celý se napne. Pootevře rty a chvíli straží uši, protože přišel o zrak vinou Kazových dlaní. Pak se ale tlakem jeho těla musí dát do pohybu a doufá, že nešlápne na mušli nebo na kámen.

"Já nevím, pořád ještě ve vzduchu visí ta tvoje maličkost." Odpoví mu a nejistě jde krok za krokem, dokud musí. Všechnu pozornost má ale obrácenou ke Kazovým rtům u svého krku a k husí kůži, kterou to provokuje. A nemělo by!!!

Kaz

Podvědomě cítil napnutí Aoiho těla na tom svém ale v tuhle chvíli jeto vlastně chtěný efekt a ještě mu to snad chvíli vydrží. Chce, aby si nebyl jistý ale hlavou mu pořád vrtá ta jeho situace. Z jedné strany se uvnitř něj rozletěli balónky, že se hádají a vypadá to na rozchod, tím by se mu mohla totiž uvolnit cesta a on by mu ukázal, jak to vypadá, když se o něj někdo stará. On by to dělala rád, i když svým osobitým způsobem ale proč ne? Ze strany druhé není takový pařez, aby si nevšiml, jak to Aoiho trápí a …to se mu taky nelíbí. Trochu bezvýchodná situace, jen co je pravda a k tomu jeho absolutní neschopnost radit v těchto věcech a vidět je tím správným způsobem. Pro něj je momentálně prioritou Aoi, jeho úsměv a o ten se právě znovu pokusí. Skútry byly první pokus, ještě se na ně vrátí ale on s ním opravdu chce být někde sám a tohle je ideální místo. Romantika pro Aoie? Jasně, proč by ne?

"Neboj není to nic, co bys už neudělal sám od sebe." Zamručí spokojeně a nějak se nemůže odlepit do jeho kůže, i když už několik minut stojí na místě u zahrabané lahve. No…tohohle prostě nemohl nevyužít, byl by padlý na hlavu, minimálně. Otočí ho čelem k sobě a ruce už má položené na jeho bocích, aby ho ještě chvíli udržel v nevědomosti, cože to za ním je. Nad hlavou jim proletí hejno nějakých opeřenců a on jim nevěnuje vůbec žádnou pozornost.

"Aoi-chan, není mi líto, že to s tou slep…" Kousne se do rtu.

"Že to vypadá na rozchod, já tě viděl šťastného na stagi a s kytarou, to ona nikdy nepochopí. Slíbil jsem ti tolik věcí a hodlám je dodržet, takže…vás dvě zkoušky v klubu vyjdou na stejnou sumu jako karton cigaret."+Zbytek už si pořeším já+ Vyklopí mu to, co zařídil a svůj osobitý pohled na svět, je zas upřímný až hrůza, než jednu dlaň vztáhne k jeho tváři a krátce mu přes ni vjede do vlasů.

"Na tohle si pořiď zbroják hm." Protočí sám nad sebou a svými myšlenkami očima v sloup, než ho otočí tím správným směrem a může se jen modlit, že mu bude jejich malý piknik líbit.

"Jestli mě máš v plánu obejmout a políbit, tak maličkost bude splněna."

Aoi

Kaz mu sice stáhne dlaně z očí, ale zároveň ho přetočí čelem k sobě, takže už zase nevidí za vlastní záda a teď už ví jistojistě, že tam něco je. Nějak překvapení. Chce se ohlédnout, ale z Kaze málem vypadne slovo slepice a on se hned zamračí. Jenže jí tak od neděle v duchu řekl asi třicetkrát taky. +Třeba by to někdy pochopila...+ Zauvažuje a při tom ví, co v tom klubu cítil. Co cítil, když mu Kaz hrál, co cítil, když zůstával u něj doma a hlídal ho v té jeho divné náladě...a kluci? Ti to spolu táhnou a evidentně pitomosti jako on vůbec neřeší, prostě do toho skočili. Fakt partička... A pak překvapeně vytáhne obočí a oči se mu rozšíří.

"Fakt? Jak jsi to...." Chce se zeptat, ale větu ani nedokončí, protože už se doopravdy upřímně usmívá. Vždyť je to už asi stá věc, kterou pro něj Kaz udělal. I ta kytara Uruhovi je vlastně pro něj, Aoi je o tom přesvědčený. A pak se prudce nadechne, když mu Kaz vjede dlaní do dlouhých vlasů. Hledí mu u toho přímo do očí a zároveň s tím poslouchá jeho kompliment. Líbí se mu jeho vlasy? Sám je nosí tak krátké... Nestačí zareagovat, protože už je zase otočen a oči mu padnou na lahev v písku a sklenky. A začne mu docházet, že se plní jeho romantická přání, jen hodně svérázným způsobem. Vesmír nebo bohové Japonska mají fat smysl pro humor. Chtěl to? Chtěl... však si nekladl podmínky kdo to má být. Za zády se ozve Kazův hlas a v něm se tu chvíli něco zlomí. Zase se otočí čelem k němu a rozhodne se otestovat svou moc. A úplně novou životní cestu. Přitáhne si ho k sobě za pas a doopravdy přitiskne svoje rty na jeho. Chce cítit, co to s ním udělá, chce vědět, jaký vliv na něj má. Chce zjistit, jestli ho ten střapatý a vlastně moc hezký kluk bude přitahovat nebo doopravdy ne. Je to jiné, hodně jiné... pere se v něm výchova a pohled na svět, který má naučený s pocity, že to není nepříjemné, a že je to Kaz, kdo naplňuje jeho emoce. Je to obrovský souboj. A navíc tím rozpoutá reakci... nebude ho moct jen tak zahnat, když tohle dělá, nebyl by o nic lepší, než ti, o kterých mu Kaz vyprávěl. Vítr se mu opírá do schnoucích pramenů, které se přelévají přes tváře jich obou, když ho drží oběma rukama proti sobě a nedovoluje mu se mu vytrhnout.

Kaz

Čekal všechno, od nadávek až po nějaké vytyčování hranic, co si smí dovolit a co ne. Ne, že by to bylo něco platné ale u Aoiho by asi udělal výjimku. Jenže nic z toho se neděje. Nic z toho, co by očekával se nestane a místo toho se na několik vteřin ztratí v hloubce Aoiho očí a už je tažen blíž k němu. O tomhle už se mu i zdálo a ne jednou, poprvé, když u něj naposledy Aoi spal a po tom, co ho prohlížel ve své vlastní posteli. Vlastně by z něj mohl být klidně stalker ale jen ohledně jediné osoby. Zmůže se jen na krátké, trochu zmučené vydechnutí do měkkých, plných rtů, který ho už tak dlouho vábí k sobě a měl je možnost okusit jen dvakrát. Jsou tak lákavé a teď mu samy vycházejí vstříc, protože on není schopný prvních pár sekund vůbec ničeho ani se vlastně nadechnout a srdce mu s klidem vynechá několik úderů. Byl by schopný přestěhovat celou Jokohamu jen proto, aby tohle zažil znova, ten pocit, že Aoiho odmítavý postoj je ten tam a sám od sebe jej políbil. Vždycky měl za to, že na podium zažívá ty nejlepší pocity, jenže tohle tomu dokáže směle konkurovat, vlastně je to stokrát lepší. Jeho dlaně už svírají Aoiho paže a sunou se pomalu k zápěstím, které velmi jemně sevřou a potáhne za něj dozadu, aby ho pořádně obejmul kolem pasu a sám se ponoří do polibku a začne mu udávat o trochu vášnivější tempo. Nemá v plánu ho pouštět dokud opravdu nebude muset, hodlá si z téhle chvíle užít, co nejvíce, co kdyby náhodou to bylo naposledy. On sám protáhne paže klem jeho boků a natiskne ho ještě víc k sobě, pokud jeho to vůbec možné a hrozně moc se musí krotit, aby dlaně zůstaly v nějakých bezpečných vodách, jako jsou bedra a plocha zad, kam jen dosáhne. Ten dokonalý zadek je tak neskutečně blízko, stačil by jeho správný pohyb a on by jej mohl stisknout a nechat se unést další metou. Je to předem prohraný boj, to sám moc dobře ví, takže se nakonec přece jen neovládne a prostě to udělá. Aoi v něm odstartoval něco neskutečného a on v tom rozhodně hodlá pokračovat, jinak to ani nemůže být. Troch udýchaně se odtáhne a koukne mu do očí a jistou nadějí v nich vepsanou, než mu věnuje několik polibků na hranu čelisti, pár na krk a už se zase dobývá do jeho rtů, které si znovu přitáhly jeho pozornost.

"I kdyby to bylo jen na chvíli, stojí to za to." Vyjde z Kazových úst neplánovaně, tohle je vlastně dokonalé přiznání, jak bídně na tom je v jeho svérázném podání. Je jen krůček od toho, aby ho sebou sáhl na zem a ukázal mu, co všechno se dá na ostrůvku provádět.