Yoshiki x Ju-Ken - To můžu i bez očí - Část 2.

(dům u jezera)

Yoshiki

Pokračuje za hlasem do kuchyně a když se objeví poblíž linky, první, co vidí, je fakt, že Ju-ken je stále bez trika. A teď už ho podezřívá, že naprosto schválně. Však ona mu začne být večer zima! Pohledem zkontroluje, jak je daleko s přípravami a už nemá zase tolik, s čím by pomohl. To byl nahoře tak dlouho? Nadechne se, aby se zeptal, co je ještě potřeba, ale mezi rty mu přistane plátek papriky a on na něj káravě zvedne prst v gestu Ty, ty, ty, když ho zchroupe a přikývne, že to odnese. Je div, že ho nechá něco nést, takže honem, než mu to dojede! Přistoupí k lince a vezme tác s talíři do dlaní, ale ani ho nestačí zvednout, protože v tu chvíli se přes jeho rameno natáhne potetovaná ruka a Ju-kenovo tělo se téměř dotýká toho jeho. Téměř, protože je dělí asi tak dva milimetry. Ustrnou oba a on nevěřícně pootevře rty.

"Se mnou? Vždyť sis tam sedl ty! To ty si tady chodíš neoblečený." Obviní ho, když sahá po vidličce a otočí se pod jeho rukama čelem k němu, aby ho tou vidličkou píchl do prsou.

"A svlékat mě chceš taky ty!" Pokračuje, když píchne znovu, ale hned na to mu dojde, co přesně řekl. Zrudne a stiskne rty, zatímco mu chvíli upřeně hledí do očí. Dobře... tenhle flirt měl utnout hned z kraje a neudělal to... teď si jen těžko bude vytyčovat nějaké hranice v případě, že by se to snad stalo nepříjemným, jenže ono není. Zvedne koutky nahoru a nevinně vidličku odloží stranou. 
"Vyhasne ti oheň." Ne ani tohle nevylepšil... Ju-ken nevypadá, že by mu mělo cokoliv v nejbližší době vyhasnout.

Ju-ken

"To máš pravdu chodím." Začne pomalu, když se k němu Yoshi otočí čelem a začne jej píchat vidličkou. Má, co dělat, aby se upřímně nerozesmál přesně do chvíle, když se mu koukne do očí. Omáčku odloží a dlaně si pohodlně zapře o linku, i když se musí trochu překlonit ale to ničemu nevadí, právě naopak. Pozvedne mírně obočí, nad tím, co říká.

"A ty by jsi nechtěl?" Zaútočí na přímo, protože moc dobře vnímá jeho rozpoložení a už má zase rty několik centimetrů od těch jeho. Vlastně tu sám sebe celkem bravurně týrá a může za to Yoshi a jeho výrazy ve tváři, kterým prostě nejde odolat. Obvykle nebývá tak…chtivý. Pohledem pomalu doprovodí vidličku, kterou odloží.

"A ty tu do mě pícháš..to se taky nedělá." Neodpustí si poznámku a v očích se mu provokativně zablýskne.+Opačně by to nebylo na škodu...+ Proběhne mu hlavou a podobné myšlenky si radši rychle zakáže nebo…linka...a DOST! Jenže Yoshi mu ani nedá možnost, aby podobné myšlenky hodil stranou a třeba mu i dal prostor k útěku. Koutek mu stoupne výš v návaznosti na jeho slova a udělá miniaturní krok jeho tělu. Mohutnou paží obejme jeho pas a natiskne ho k sobě, co nejblíže.

"Vážně si myslíš, že by bylo dobré ho nechat vyhasnout?" Zeptá se, když už se pomalu sklání k dalšímu polibku. Maximálně dostane facku a s tím se celkem snadno smíří, nebyla by první ani poslední.

Yoshiki

Koledoval si a má co chtěl, jeho přímý útok. To patřilo tomu svlékání? Pravdou je, že Hyde v něm probudil dlouho dřímající touhu s někým být a cítit něčí teplo, prostě nebýt sám. Jenže Hyde nebyl ten pravý pro něho, jak už samozřejmě dobře ví. A mohl by být někdo jako je tady ten naproti? Býval by si myslel, že jen stěží, jenže jsou tady, byla to Ju-kenova iniciativa a kromě toho to až doteď nevypadalo, že je to pro jediný cíl. Prostě se staral, už od začátku. Dva milimetry jsou fuč, on ucítí jeho pevné tělo přímo na tom svém křehkém a v příštím okamžiku už má jeho paže kolem pasu. V očích má cosi poplašeného, když se Ju-kenovy rty přiblíží, ale ani teď mu neuteče a polibek od piána se zopakuje, jen je mnohem hlubší a vášnivější. Srdce se mu prudce rozbuší, když se jeho vlastní rty opatrně pohnou a vyjdou vstříc těm agresivnějším a dobyvačnějším. Netipl by si ho na někoho, kdo je pod obojí nebo jakkoliv to Ju-ken má, ale v téhle branži... veřejné tajemství. Dlaněmi se zapírá dozadu za okraje linky a pevně je svírá prsty, až dokud se oba nepotřebují pořádně nadechnout. Sáhne bokem po té jeho paprice a když se Ju-ken znovu přiblíží, je to on, kdo mu s ní zacpe pusu. Vyprskne a hned vtáhne rty dovnitř, jak se snaží smích potlačit, když stáhne hlavu jemně mezi ramena v rozpustilém gestu a pak se z pod něj konečně vymotá. Popadne tác a vykročí z kuchyně. Gril je připravený a roztopený a tak si půjčí jeho grilovací náčiní a rovnou maso vyskládá na mřížku. Vedle něj položí i zeleninu a přemýšlí, jestli si Ju-ken v mrazáku hledá led nebo, co tam dělá. I tohle ho pobaví a musí si hřbet dlaně přiložit před rty.

Ju-ken

Tiše zamručí do jeho rtů jako poraněný medvěd, když mu začne polibky oplácet a je to mnohem intenzivnější, než u piana, navíc u linky a tak těsně u sebe. +Počítej do deseti…blbej nápad.+ Proběhne mu jako poslední hlavou, když se v doteku měkkých rtů dokonale ztratí. Měla to být úplně ze začátku provokace, ale tohle se mu dokonale vymklo z rukou a už si to dokáže i sám připustit. Měl v plánu se na chvíli odtáhnout a aspoň se nadechnout, ale ve chvíli, kdy to udělá mu přistane mezi rty kousek papriky a on může tak maximálně žvýkat. Z druhé strany to zapříčiní Yoshiho smích a ten se mu hrozně zamlouvá. Vlastně je rád, že ho dokáže rozesmát. Poleví ve své ostražitosti a sevření na chvíli povolí. Laňka toho samozřejmě využije a zmizí mu z dohledu. Jediné, na co se zmůže, je stát čelem k lince a dlouze si povzdechnout. Krátce těkne pohledem ke svému klínu, jestli náhodou nemá až moc velký problém.

"Asi druhá puberta nebo co." Zamumlá si pro sebe, obrátí do sebe panáka rovnou z jedné z plných flašek ležících na lince a vezme ještě něco na zub, aby se mohl vydat v jeho stopách. Několik okamžiků sleduje, jak tancuje kolem grilu. Možná chtěl ze začátku protestovat, ale ten pohled. Odloží tác na stůl nedaleko, vrátí se dovnitř pro sklenky a flašku a nalije znovu do obou.

"Takový útěk...co mi to děláš?" Obviní ho a rozejde se s prázdnýma rukama směrme k jezeru, do kterého po hlavě skočí. Musí, jinak si ho prostě přehodí přes rameno a odnese do ložnice a pak už za sebe opravdu neručí. Po chvíli se vynoří a doplave zpátky k molu, na které se bez problémů vytáhne a chvíli zamyšleně hledí před sebe.

Yoshiki

Když se Ju-ken znovu objeví, chvíli jen odkládá nádobí a pak přinese i skleničky a prozatím nemluví. Nechce se na něj raději ani podívat, protože má strach, jestli se ho tím nějak nedotkl, ale nemyslí si, že zrovna on by byl ten typ. Když se konečně ozve, zase se zářivě usměje a ohlédne po něm, ale už vidí jen jeho záda, vzdalující se k molu. Vůbec nečekal, že to udělá, ale pohled na potetovaná záda a svaly, které se napnou před skokem do vody je pro něj zvláštně magnetický. Rychle dohlédne na maso a otočí ho, než vezme obě plné sklenky a projde se vycházkovým tempem k molu. Ju-ken se zrovna vytahuje nahoru, crčí z něj voda a je... ano, on je neskutečně sexy. Pomalu a dlouze se nadechne, když se zastaví kousek od něj a jednu ze skleniček mu podá, aby si s ním přiťukl po druhé. Nemají zase tolik času, protože maso je na grilu hned a byla by škoda ho zkazit a vyhodit. Upije z té své a podívá se mu do očí. S tím ledem nebyl zas tak daleko od pravdy.

"Hmm... není léto, nastydneš." Řekne mu měkce a docela nepokrytě si prohlédne jeho hrudník, na to jak se před chvílí hrozně styděl. Znovu si upije, nasadí si svůj plachý výraz a udělá krůček blíž, aby ho krátce líbnul na studenou tvář, než se zase otočí a vykročí ke grilu, aby z něj mohl maso sundat a oni mohli mít brzkou večeři.

Ju-ken

Prohrábne si mokré vlasy dozadu, aby vůbec něco viděl a před očima se mu objeví jeho sklenky v Yoshiho dlani. Překvapeně zamrká, protože si vůbec nemyslel, že by za ním přišel. Ohlédne se k němu nahoru a mírně pozvedne obočí. Zatím beze slova si s ním přiťukne a napije se, jen krátce. Obočí mu vystoupá ještě výš, když projeví starost o jeho zdraví. To on se tu přece měl starat o něj, ale není to nepříjemný pocit, který se mu rozlije v nitru. Nakloní hlavu mírně na stranu a upřímně se usměje.

"To je dobrý, koupu se tu často. Je to fajn, hlavně po ránu." Prozradí mu upřímně, ale on ho evidentně hodlá úplně zničit. Ucítí jeho rty na své tváři a už je zase pryč. Přitiskne si dlaň na svou tvář, kde snad ještě pořád cítí dotek měkkých rtů a je opravdu konsternován. Ohlédne se krátce na hladinu vody a opravdu přemáhá nutkání do té vody zase skočit, sklenka nesklenka. Musí to prostě rozdýchat a tak se párkrát nadechne a vydechne, než se vyškrábe na nohy a vydá se zpátky. Po cestě ještě odloží sklenku a ze stolu z mísy vezme jahodu. Počká si, až naloží maso na talíř a ve chvíli kdy má plné ruce si ho paží znovu přitáhne k sobě, nehledě na to, že je pořád dost mokrý. Když tak se přece můžou jít znovu převléct no ne? Může jen doufat, že mu ty talíře nevypadnou, a i kdyby, zlobit se nebude.

"Jdeme jíst?" Zeptá se, aniž by ho pustil a vloží si jahodu mezi rty s jasnou výzvou v očích. Má chuť zjistit, jak daleko je ochotný zajít, jak daleko dokáže vydržet jeho provokace. Baví ho to a zároveň si někde v koutku uvědomuje, že víc, než by možná mělo.

Yoshiki

Tlumeně vydechne, když se jeho tělo odporoučí proti tomu Ju-kenovu a on musí rozhodit ruce do stran, když v nich drží dva talíře, aby jejich obsah nepopadal na zem. Cítí, jak mu vpředu na břiše vlhne tričko od jeho mokrého těla a podívá se mu skoro zaraženě do očí, ale pak těmi svými sklouzne k jahodě mezi jeho rty.

"Ano, jdeme..." Hlesne a ví, co se očekává, že by měl udělat, ale... bože, on se vážně ve svém věku stydí. Tří vteřinové rozhodnutí o tom, jakým směrem se tento víkend bude ubírat. A pak přece jen přiblíží své rty k těm jeho a do té jahody si naprosto opatrně kousne, ale tak, aby se ho ani trošku nedotkl. Zuby mu ji sebere a propluje kolem jeho boků, aby položil talíře na stůl. Už začínaly být těžké. Posadí se na svou židli a rozklepne ubrousek, který si dá způsobně přes klín, zatímco si přehodí nohu přes nohu.

"Oh, sake!" Vzpomene si ještě a rychle vstane, aby odběhl dovnitř pro lahev a dvě sklenky na vysoké nožce. On by si ho k tomu rozhodně dal. Vrátí se, znovu zaujme stejnou polohu a podá mu lahev, aby ji Ju-ken otevřel. Pak se společně pustí do jídla a téma se odporoučí do podobných vod jako v autě. V tuto chvíli panuje bezpečné příměří a Yoshiki je za to rád, protože by se mu mohlo stát, že by mu znovu zaskočilo. Jeden takový trapas stačil. Připadá si neskutečně plný a jídla ještě moc neubylo. Zapře se do opěry, v dlani drží za nožičku sklenku a podívá se a slunce sklánějící se nad hladinu jezera.

"Začíná být chladno." Prohodí tiše, když si obejme tělo rukama. Pořád má jen to slabé bílé tričko. Sklenku opírá o předloktí.

Ju-ken

Už už čekal, že si to rozmyslí a tu jahodu si prostě nevezme. K jeho překvapení to udělá, ale ani nestihne mrknout a už je zase pryč. Tentokrát už si s pobaveným úšklebkem mlaskne, narovná se a zbytek jahody slupne…jako malinu, to asi není nejlepší přirovnání. Ohlédne se jeho směrem a nezbude mu nic jiného, než se usadit a v klidu se najíst. Sní toho asi třikrát tolik, než Yoshiki, ono taky živit takové tělo je nadlidský výkon a spokojeně se opře, když už má dostatečně zaplněný žaludek. Užil si jak jídlo, tak i rozhovor při něm, dokonce i saké trochu upil, i když to není zrovna jeho oblíbené pití, začíná mít pocit, že kvůli němu opravdu přežije všechno. Jakmile zminí chladno, kývne hlavou.

"Hned jsem zpátky." Broukne tiše, když zapluje do domu a sám se skočí převléknout, protože ty hadry už opravdu studí. Cestou zpátky popadne deku a pohled mu zavadí o krb. Zastaví se v půli kroku a zamyslí se.+Jestli odolá i tomu, tak se půjde odstřelit.+ Proběhne mu krátce hlavou a zamíří i s dekou k Yoshiho zádům. Využije chvíle, kdy to nečeká, zrovna mu pokládá deku přes ramen a bez ptaní se skloní a vezme jej do náruče. Neváží skoro nic a on má celkem natrénováno.

"Půjdeme do tepla." Zamumlá s mírným pousmáním, míříc s ním směrem k sedačce naproti krbu. Ne, televizi v tuhle chvíli ani vytahovat nebude, je totiž schovaná ve skříni u stěny. Položí ho na gauč, zatopí v krbu, což pro něj rozhodně není problém a vytratí se pro jejich sklenky stejně jako lahev, která zůstala venku. Pro jistotu vezme ještě jahody, no bude rád, když to po cestě nevysype.

"Pustíš mě pod deku? Mám proviant?" Zkusí samozřejmě úplně nenápadně, stejně tak se snaží i tvářit. Nejspíš udělá první poslední, aby se k němu dostal, má jen tenhle víkend a už si přiznal, že by si ho do té postele přece jen nejradši nastěhoval, ale vlastně úplně jinak, než si Yoshi myslí. +Kluci by se ti smáli…tsech to by si mohli zkusit+

Yoshiki

Byl opravdu velmi zamyšlený s pohledem upřeným před sebe a kamsi do neznáma, když se mu na ramenou ocitla deka. Pootočí hlavou a nadechne se, aby mu poděkoval, zatímco se jeho dlaň dotkne té jeho na pravém rameni, ale v dalším okamžiku, už ho Ju-ken zvedne do náruče a on málem vylije i tohle pití. Hned se ho jednou paží chytne kolem krku a druhou jistí skleničku, ale pravdou zůstává, že tenhle druh pozornosti má rád. Líbání rukou a podobné pitomosti. Po cestě se dívá na jeho profil a možná mu tím způsobí zakopnutí, ale oči neodtrhne. Pak se nechá složit na sedačku, a zatímco Ju-ken zatápí v krbu, on si zuje boty a nechá je pod pohovkou. Rozklepne deku a schová si pod ní kolena i celé tělo. Je to velmi příjemné. Choulí se tam, opřený o boční opěru a převrací si v hlavě, kdy přesně se mu začaly líbit tyhle typy. Je to spíš tím chováním, Ju-kenovým citlivým přístupem k němu a pocitem, že ho může někdo jako on ochránit, to je to, na co bere. Mračí se zamyšleně sám na sebe, na hlubiny své mysli, když se kousek od něho ozve jeho hlas a on překvapeně vzhlédne. Uculí se a chvíli si tu deku drží pomalu pod bradou, ale pak ji poodtáhne a naznačí mu, že ano, pustí. Dívá se mu při tom přímo do očí a najednou začíná být horko a není to vina toho krbu. Krční límec mu začne neskutečně překážet a tak se znovu zamračí a několika zkušenými a rozmrzelými trhnutími ho rozepne a stáhne ze své šíje. Je to úleva, dovolit páteři, aby se poskládala, jak je jí pohodlné, a ne jak musí být. Opatrně si dlaní hrdlo promne a prohýbe a pak se na něj znovu podívá.

Ju-ken

Nakloní hlavu mírně na stranu, když vidí, jak si přitáhne deku až pod bradu. Měl na jazyku něco o tom, že on vážně nekouše, ale k tomu se ani nedostane, když je konečně pozván do...ehm teploučka. Vměstná se k němu pod deku, počká, až si sundá ten límec a vezme mu ho z ruky, aby jej odložil stranou. Teprve pak si ho velmi opatrně přitáhne k sobě do náruče a schová ho v ní s naprosto spokojeným výrazem. Nic víc nic míň, alespoň pro tuhle chvíli. Užívá si doslova jeho blízkost a je spokojený. Tohle jeho pečlivě schovávané já si nechává pro sebe, nikdy neměl potřebu to vydávat na odiv, ale teď si to může dovolit. Kvůli Yoshimu dokáže popustit své klidné já, alespoň na chvíli.

"Proč mám pocit, že čekáš, kdy tě popadnu a odtáhnu skoro násilím do postele?" Neubrání se pobavené poznámce a dlaní mu párkrát přejde po paži nahoru a dolů. Hned jak na sobě neucítí jeho pohled, nakloní se blíž k jeho vlasům a spokojeně se nadechne. Je to už dlouho, kdy chtěl s někým takto trávit večer a upřímně, ani ve studiu by ho to nenapadlo. Klid, ticho, praskající oheň. Mňoukající kočky na stole, kde se cpou zbytky.+Kočky?! Potvory jedny, ať si dají...+ Nechá je být, protože představa, že by se musel zvednout se mu vůbec nelíbí. Navíc, jakou má jistotu, že by ho sem znovu Yoshi pustil? No žádnou.

"Doufám, že první večer splnil odpočinkové plány." Dodá ještě, než zbloudí dlaní na jeho tvář a pootočí si ji k sobě, opatrně, aby mu náhodou neublížil.

"Už Tě nikdo trápit nebude, vážně." Broukne skoro až ochranitelsky a neví úplně, co na něj tolik působí, jestli to místo nebo jeho přítomnost, ale něco je prostě jinak, než vždycky.

Yoshiki

Není to zase tak snadné, nacpat se společně s ním na jeden relativně úzký gauč, ale podaří se jim to zejména proto, že se k němu poskládá do obětí a opře si tvář o jeho hrudník. Polohlasem si povzdechne, když opře jednu dlaň o jeho hrudník poblíž své tváře.

"Nemyslím si, že násilím, ale... vypadal jsi velmi odhodlaně." Broukne v odpověď a i on si uvědomí, že tu slyší kočičí mňoukání.

"Ty máš kočku?" Zeptá se zvědavě, jeho nelíné já by se nejraději zvedlo a šlo podívat, ale to druhé, velmi líné, se rozhodně nechce ani pohnout. Ju-ken nejspíš ví o jeho projektu Yoshikitty a i když má doma psa, kočky má taky rád. Všechno, co je roztomilé. Všechno kolem začne zaplavovat klid a padající tma a on slyší jenom jeho pravidelně tlukoucí srdce pod svým uchem.

"Ano, splnil." Ozve se po chvíli a ani on by si býval nepředstavil, že ho bude končit v této pozici, ale je podivně spokojený, je mu příjemně a teplo a pro jednou nemyslí opravdu vůbec na nic. Ju-ken se dotkne prsty jeho brady a natočí si ji směrem k sobě a on se na něj podívá trochu zvláštně tvarovanýma očima.

"Kéž by bylo v tvojí moci to zařídit." Pousměje se s nádechem jakéhosi smutku a vševědoucnosti, ale věří tomu, že udělá maximum proto, aby to omezil. Pokud mu on sám dá šanci. Dá? Pořád není přesvědčený o tom, že by měl komukoliv podobným způsobem na trvalo křížit cestu. Vedle něho není snadná existence.

Ju-ken

"Ne, některé jsou toulavé a jiné od vedle." Palcem přejede po jeho tváři, když se na něj podívá a neubrání se velmi mírnému úsměvu, který má do toho širokého a po většinu času šíleného dost daleko. Kočky zatím nechá kočkami a celkem dlouho studuje jeho duhovky, jakoby v nich hledal mnohem víc, než jen barvu. Je skoro až uhranutý, tím pohledem a najednou má problém si uvědomit, co mu to vlastně říká.

"No…chtěl jsem být jen blízko." Odpoví mu nakonec jako první, když nad tím vším začne pomalu přemýšlet. Ano, i to on umí. Chvíli kouká před sebe kamsi do plamenů, aniž by spustil ruku z jeho tváře. Není to pro něj tak úplně jednoduché, jak se zdá.

"Jak bych to jen řekl…to, že se snažím nikdy nevázat, neznamená, že mi vždycky jde jen o postel."Pokusí se shrnout trochu neobratně a nakonec sám nad sebou zavrtí hlavou. Teprve potom se znovu zadívá do těch očí a teď opravdu vypadá odhodlaně.

"Myslíš? Já s radostí hlásám, že jsem schopný všeho. Tak co? Vsadíme se?" Blýskne se mu hravě v očích ale svá slova myslí smrtelně vážně. On by byl snad kvůli jeho tváři schopný, vyvraždit půl kontinentu, kdyby se na něj špatně podívali. Taky by si to měl ještě vyřídit s Hydem, ale na to půjde úplně jinak, protože spolu hrají, to dá rozum.

" Z čeho máš největší strach Yoshi-chan?" Zeptá se ho nakonec bez okolků, nebude dlouho chodit kolem horké kaše a hlavně chce tak nějak zjistit, na čem je. Jestli o to vůbec stojí, i když…to už by mu nejspíš utekl dávno nebo ne? Začíná se v tom trochu ztrácet a to byl po většinu času ten hlavní důvod, proč se takovým věcem vyhýbal. Teď se do toho, ale velmi rád zaplete a ještě se bude usmívat.

Yoshiki

Překvapeně kmitne obočím, když mu Ju-ken vysvětlí, jak to s těmi kočkami je. Chodí mu sem toulavé kočky... um... snad jsou očkované. Pak se tiše zasměje, když se mu Ju-ken pokusí vysvětlit, jak to s ním od začátku má. Je to sympatické, že je k němu tak upřímný, však ani on sám se nechtěl vázat z určitých konkrétních důvodů. Co veřejná událost, to jiný doprovod. Pak se jemně kousne do spodního rtu a zadívá se na něj. Ju-ken se to snaží odlehčit, spravit mu náladu, ale tohle není téma, ze kterého by byl schopný dělat si legraci.

"Osud nepřepereš, rytíři." Zašeptá. Ten jeho určitě ne. Vždycky si připadal, jak s krvavým znamením na čele. I on se ho snažil přeprat a měl za sebou opravdu hodně divoké období, zejména svoje začátky s X. Byl schopný doslova všeho, i když teď vypadá jako křehká elegance. Pak se hluboce nadechne, když se opravdu vážně zamyslí. Čeho se on bojí nejvíc? To jsou velmi složitá a spletitá témata jeho duše a něco mu říká, že Ju-ken to myslí v trochu užším měřítku, možná v kontextu jich dvou nebo vztahů, protože on by se rozmluvil o něčem úplně jiném. Také mu neujde důvěrná změna jeho oslovení, ale teď už je to jaksi na místě.

"Největší strach... hmmm... nevím, myslím, že život už naplnil všechna má očekávání. Nikdo nevěřil, že se někdy dožiju tohohle věku a podívej se, jsem pořád tady a dýchám. I když dost špatně." Pronese stále stejně tiše, ale pak zavrtí hlavou a zamyšleně mlaskne.

"Nepouštěj se do zákoutí mojí duše, ztratíš se v těch uličkách dřív, než se naděješ. Není to veselé bloudění." Řekne mu a aby mu zabránil dál mluvit, povysune se výš a políbí on jeho. Prostě mu tu pusu zacpe svými rty. Dřív, než ho semele nějaká divná nálada a on půjde hrát Art of Life nebo podobné kousky.

Ju-ken

"Rytíři?" Pozvedne obočí nad tím označením a tiše, krátce se zasměje; zrovna jemu by tak říkat rozhodně neměl, ale ne, že by ho to nepotěšilo.

"Možná nepřeperu, ale můžu se o to aspoň pokusit, nerad věci vzdávám předem." Odpoví mu nakonec, když se dostatečně nabaží toho oslovení a podvědomě zkoumá každičký milimetr jeho tváře. Nakloní hlavu mírně na stranu, když mu začne povídat o zákoutích jeho duše. Nejspíš si přesně nedokáže představit, jak moc komplikované můžou být. On má ve své hlavě celkem rovnou chodbu, možná jen pár dveří a ty jsou na očích, jen stačí zaklepat. Jenže taky má najednou pocit, že on se v tom jeho bludišti dokáže zorientovat, možná trochu egoistické i na něj, ale proč ne. Proč to alespoň nezkusit?

" Živý, oslnivý a já mám celkem dobrý orientační smysl…" Ozve se jeho hlas tiše, aniž by si připouštěl nějaké pochybnosti nad tím, co říká. Znovu se nadechne a zopakuje svůj krátký pohyb bříškem palce.

"Obstarám si mapu a můžeme to zkusit." Snaží se ho přesvědčit o svém odhodlání, ale jakmile ucítí jeho rty na těch svých, dokáže jen spokojeně zamručet a už vůbec netuší, co chtěl říct. Přitiskne si ho o něco víc ke svému tělu s jistou opatrností, aby mu neblížil a nechá se unést jeho měkkými rty až kamsi za hranice reality. Je to další z řady polibků ale zase trochu jiný hlavně kvůli tomu, že je v Yoshiho režii. Víčka mu nakonec přece jen klesnou a velké dlaň spočívající na tváři se pomalu přesune níž hladíc kůži na jeho šíji. Ani u ní se však nezastaví a razí si cestu až na jeho bok, kolem kterého se celkem ladně, vzhledem ke své velikosti, prosmýkne a uvězní ho tak nenásilně ve svém obětí. Odtáhne se až ve chvíli, kdy mu hrozí, že mu dojde veškerý kyslík a krátce ho líbne na rty.

"Tento víkend bude jen o veselém bloudění." Ujistí ho tichým brouknutím, než se znovu přiblíží a věnuje mu další dlouhý polibek, v o kousíček chtivějším tempu. Jeho blízkost v něm probouzí různé pocity a on se jim nedokáže bránit, tak jak by si přál.

(Konec druhé části)