Yoshiki x Ju-Ken - To můžu i bez očí - Část 1.

(dům u jezera)

Yoshiki

Cítí se velmi nejistě, když se ocitne za prahem toho tichého domku u jezera a rozhlíží se kolem sebe. Na sobě má černé kalhoty, bílou košili a rudé sako delšího střihu a kolem krku krční límec jako pokaždé, když má volno, protože ho musí nosit pokud možno neustále. S další operací páteře přišly nemalé problémy a také bolesti, ale nestěžuje si. Nikdy to nedělal... oběma rukama si k tělu tiskne jakousi příruční tašku a ohlédne se za sebe. Ju-ken je ještě venku a vytahuje věci z auta. Trval na tom, že všechno odnese sám, všechna jejich zavazadla i nákup na tolik dní, takže se pravděpodobně projde tam a zpět hned několikrát. Vysoké šněrovací boty pod kolena vydají charakteristický klapot, když udělá několik dalších kroků a rozhlíží se po interiéru. Je to trochu jako na chatě, ale zároveň je tu hodně světla, velká francouzská okna a... oh bože, doopravdy piáno. Netuší, jestli tady stává vždycky nebo ho sem dal přivézt kvůli němu, ale je tu, uprostřed zadního pokoje u dveří na zadní verandu a do zahrady. Přejde k němu a s jemným úsměvem ho pohladí dlaní, než se rozhodne tašku odložit na lavičku před piánem a přejde k zadním dveřím. Chvíli zápolí s vnitřním zámkem a pak je otevře vysune po kolejnici do strany. Projde ven a nadechne se čerstvého vzduchu. Jsou tu nějaké jabloně a hladina jezera přímo před ním. Kousek je totiž malé molo a ještě menší loďka s vesly. Malý kousek ráje.

"Hmmm..." Vydá svůj charakteristický povzdech a za sebou slyší jeho kroky, ale ještě pořád nosí věci a on je příliš zaujatý výhledem před sebou. Na verandě dokonce stojí houpací křeslo. Něco mu říká, že se o něj poperou, až si tu večer sednou. Celou cestu v autě si povídali o kde čem a bylo to nečekaně sympatické. Takové bezstarostné a skoro žádná práce, spíš různé historky a zážitky. Ju-ken byl hlučnější, než on sám, ale on taky uměl, když na to přišlo. Sejde tři malé vrzající schůdky a projde do sadu, který je právě v květu. Jaro v plném rozpuku. Zastaví se až u mola. Nevkročí na něj, ale uměl by si představit, že kdyby chvíli nepršelo, vystěhoval by to piáno sem mezi stromy a hrál.

Ju-ken

Vůbec si ani na chvilku nepřipustil, že by Yoshi před studiem nestál. Nakoupil všechno potřebné a vyzvedl jej půjčeným velkým autem, kam se všechno pohodlně vlezlo a měli dostatek prostoru i oni dva. Měl obavy jestli konverzace nebude váznout, ale nakonec to bylo to naprosto nejjednodušší. Mnohem složitější bylo se procpat zácpou. Dorazili asi o půl hodiny později, než bylo v plánu, ale z druhé strany, kam by spěchali. Rezolutně odmítl, aby se Yoshi s čímkoliv tahal. Naskládal na sebe, co nejvíc tašek, vypadal jako vánoční stromeček ale snaha, že to odnese na poprvé byla marná. Pomalu skládal tašky do prostorného obýváku s pianem, když po očku koukl na svou víkendovou společnost, jak je zaujatá pianem a taky výhledem. Byl egoisticky přesvědčený, že se mu to bude líbit a nespletl se! Nakonec se mu podařilo všechno přinést a potřebné věci vyskládal, všechno kromě své oblečení a Yoshiho tašky samozřejmě. Pak se s rukama v kapsách vydal po jeho stopách až k molu, u kterého stojí.

"Můžeme se projet, když budeš chtít…papíry na to sice nemám ale slibuju, že nás nevyklopím."Broukne jako první trochu narušujíc atmosféru a věnuje mu naprosto nevinný úsměv.

"Říkal jsem, že se ti tu bude líbit." Dodá ještě sebejistě, když se ohlédne směrem do zahrady, zpátky k domu.

"Co tahle vytáhnou k večeři gril…posedíme venku hm?" Nadhodí ještě a vykročí pomalu po molu, na jehož konec si přidřepne a pročísne prsty hladinu vody. Tady je nejraději, odpočívá tu po většinu času a užívá si klid. Má rád ruch velkoměsta ale i na něj je to někdy příliš. Světe div se, ale i on si rád sedne na terasu, vezme do ruky knihu a začte se při dlouhých letních večerech s brýlemi na nose. S tím se mu ale svěřovat rozhodně nehodlá, ještě by si poťukal na čelo. Navíc jsou tu kvůli rozptýlení nálady.

"K tomu nějakou dobrou sklenku." Dodá ještě tak, aby ho slyšel a ohlédne se, když se mu v očích pobaveně blýskne.

Yoshiki

"Hmmm..." Broukne si, když za sebou uslyší jeho hlas a otočí se na místě, aby si plynulým pohybem stáhl sluneční brýle z nosu.

"Dobře, to bychom mohli." Souhlasí spokojeně, protože atmosféra celého místa ho zasáhla plnou silou a on cítí uvnitř zvláštní klid a chuť relaxovat ve venkovském duchu. Všechna nervozita z něj opadla a dokonce začala zahánět plíživou bolest uvnitř jeho hrudníku, kterou způsobily úsměvy pana Hyda. Přikývne se svým zvláštním, okouzlujícím úsměvem i na druhý návrh a protočí brýle mezi štíhlými prsty. Ju-ken ho mine a vykročí po tiše praskajícím molu a on ho následuje očima.

"Uhm, něco jsem koupil. Je tam víno i sake." Řekne mu, když se tělem mírně pootočí směrem k domku a ukáže k němu. Pak si odhrne prsty pramen vlasů z očí a ještě chvíli se na něj dívá, když se nervozita vrátí s plnou intenzitou a on si vrátí brýle zpět na oči.

"Opravdu krásný dům." Pochválí mu výběr celého místa a pak tak nějak... uteče, když vykročí zahradou zpět k domu a zmizí uvnitř. Netrvá to zase tak dlouho a z domu se rozezní tlumená hra na piáno, jeho La Venus. Prostě nemohl odolat alespoň si na něj nesáhnout a jak si na něj sáhl, už za ním seděl, a jak za ním seděl, otevíral klaviaturu a zjistil, že je naladěné. Prsty jemně tančí po klávesách a on se stejně jemně usmívá, přestávajíc na okamžik vnímat okolní svět. Zdá se, že tohle bude po dlouhých měsících jeho nejklidnější víkend.

Ju-ken

Znovu se neohlédne, jen se potuleně usměje, když zmíní víno a saké. Vzpomene si ne svůj nákup a úsměv se mu o hodně rozšíří.

"No já vlastně taky nakoupil, jen bych s tím asi mohl otevřít bar." Prozradí mu nakonec podivným tónem hlasu a je jen těžko říct jestli žertuje nebo to myslí vážně. Zásoby v tomto domě se podezřele ztenčily a on si upřímně nebyl úplně jistý, co nakoupit. Nakonec to dopadlo tak, že naházel do košíku všechny flašky, které se mu zamlouvaly.

" Díky mám ho..." Začne pomalu, když se narovná a otočí, jenže už je na mole sám. Pozvedne obočí, tiše se uchechtne hlubokým hlasem a se zavrcením hlavou vyrazí zpátky k domu, odkud už se ozývá zvuk piana. Ano, to mohl tušit. Opře se ramenem o rám posuvných dveří na terasu, založí si ruce na hrudi, čímž dá vyniknout svalům na pažích a prohlíží si celou jeho osobu, stejně jako výraz ve tváři s jistým zaujetím. Je tak křehký, připadá mu tak ale přitom z něj cítí neskutečnou sílu, kterou propůjčuje svým písním. Ju-kenův výraz se změní na mírně fascinovaný, když si dovolí krátce zavřít oči a opřít se i hlavou o rám. Vychutnává si každý tón a na chvíli se dokonale ztratí ve své vlastní hlavě. Vydrží tak dlouho, vlastně až do chvíle, kdy píseň dozní. Přejde pomalu k jeho zádům, položí mu krátce ruce na ramena a skloní se ke straně jeho tváře.

"Budeš mi hrát i před spaním?" Zeptá se ho tichým hlasem se zvláštním nádechem v očích i ve tváři. Jeho přítomnost s ním dělá neskutečné věci. Nakonec se přeci jen pomalu narovná, kdyby ještě zůstal, vůbec by za sebe neručil a zamíří do kuchyně, kde hodlá všechno nachystat, po cestě si přetáhne nátělník přes hlavu a tak nějak přibližně srovná flašky, které koupil na linku.

"A co takhle něco ostřejšího? " Houkne zpátky k pianu, když vezme dvě, co vypadají nejlíp a s nimi vykročí zpátky, aby mu dal na výběr.

Yoshiki

Zaregistruje jeho příchod spíš podvědomě a v jeden okamžik zvedne oči od piána a usměje se jeho směrem, ale pak už zaujatě pokračuje, až dokud skladba nedozní. Neucukne, když ucítí jeho dlaně na svých ramenou, nevadí mu tahle gesta, když si s někým nastaví podobnou vlnu přátelství, i když zatím velmi krátce trvajícího, ale jeho páteř se napne ve chvíli, kdy se k němu Ju-ken tak zvláštně skloní. Upře oči před sebe v ostražitém pohledu a nastaví uši, aby mu ani slovo neuniklo. Před spaním? Co tím myslel? Právě ho dokonale vykolejil. Samozřejmě, že nic, prostě ugrilují, popijí, on mu zahraje a půjdou spát. Jakmile se od něj Ju-ken vzdálí, musí si prsty pravé ruky promnout kořen nosu, protože po svém zážitku s Hydem začíná vážně blbnout. Tohle vidět v mužích okolo... +Yoshiki no ták...+ Lidé ho přece běžně žádají, aby zahrál, to taky jako slavný skladatel chce, přeci. Je to naprosto normální. 
"Ano, děkuji." Zavolá za ním do kuchyně, protože sklenku by teď ocenil a když se s dlaněmi v klíně na stoličce pootočí, aby se za ním podíval, spatří jeho do půl těla nahé tělo. +O pro pána.+ Honem se otočí nějak bokem a snaží se rozehnat okamžité rozpaky. Ju-ken vypadá jako z časopisu o bojových sportech, svaly na něm jenom hrají, aniž by byly přehnané a k tomu tetování hodné kriminálního živlu. Nebezpečná kombinace pro všechny ženy a mnohem víc, takže i pro něj. Je to naprosto jiné tělo, než jaké měl možnost nedávno vidět a nemizí, ani když zavře oči. Tohle si ale sám se sebou nedomluvil, když sem jel. Buď jak buď, bude si na ten fakt nejspíš muset zvyknout a nějak se na něj dokázat dívat tak, aby to nepoznal. Když mu řekne, aby se oblékl, bude to divné a jemu by se taky nelíbilo, kdyby ho doma někdo omezoval.

Ju-ken

Zaslechne jeho souhlas a pro sebe se znovu usměje. Cítí se v jeho přítomnosti podivně dobře, opět mu na mysl vyvstane slovo zvláštní. Jen nad tím faktem pokrčí rameny a přendá hrdla flašek mezi prsty jedné ruky, aby vzal ještě dvě sklenky. No přece to nebudou pít rovnou z nich, kdyby tu byl sám…No nic. Klidným krokem se vrátí až k pianu. Trochu ho pobaví, jak rychle odvrátil pohled, v první chvíli mu nic nedojde, než sklopí pohled ke svému hrudníku a uchechtne se. +Že by…+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení a odloží sklenky na piano.

"Tak kterou?" Zeptá se ho s vyzývavým kývnutím hlavou, až si jednu z nich vybere a rozlije jim obou celkem štědrou dávku. Vtiskne mu skleničku do ruky, když se usadí vedle něj na dlouhou stoličku u piana, rozhodl se, že ho zkusí přece jen ještě trochu víc vyvést z míry.

"Budeš ještě hrát?" Pobídne ho, když pozvedne sklenku v náznaku přípitku a obrátí do sebe tak polovinu obsahu. Natočí se bokem k němu a dlouze se zadívá do Yoshiho tváře.

"Mám se obléct, aby se ti líp soustředilo?" Neodpustí si rýpnutí se svým typicky širokým úsměvem. Ne, že by měl v plánu podobné narážky, když sem dorazili, ale když viděl ten výraz, skoro až plachý, něco se v něm probralo a nedokáže od toho upustit. +Že bychom se do té postele přece jen vešli?+ Napadne ho a v očích se mu jeho myšlenky odrazí v provokativním blýsknutí. Možná by si tento víkend mohli užít plně jiným způsobem.+ A co pak? Nevypadá jako někdo, kdo by to dokázal jen tak hodit za hlavu jako ty…+

Yoshiki

Je osloven, takže se musí obrátit zase jeho směrem a s úsměvem, kteří říká Vidíš, tohle je můj obvyklý výraz vystoupá očima k etiketám. Snaží se dívat na ně a ne na to, co je za nimi za průhlednými skly obou lahví. Prstem dloubne do jedné z nich a pozoruje zlatavou tekutinu, jak plní skleničku. Je mu jedno, že je toho tolik, postupně to přes odpoledne vycumlá. Vůbec nepočítal s tím, že se Ju-ken uvelebí po jeho boku, spíš očekával něco jako Pojď, ukážu ti tvůj pokoj pro hosty, ale také pozvedne sklenku k přípitku a upije. Tekutina má medový dozvuk a příjemně pálí v hrdle. Cítí na sobě jeho oči, ale zrovna zaujatě skleničku odkládá s plným soustředěním na ni, když z Ju-kena vypadnou ta slova. Vyrazí ze sebe jakési uhhmhm, zaskočí mu, volná dlaň vylétne k ústům, aby je přikryla, když se rozkašle a ta druhá nevychytá pohyb a umístí sklenku na hranu piána, takže se zvrhne a vylije, naštěstí ne do klaviatury, ale spíš jim oběma na kolena. To všechno v rámci dvou sekund a on si ani nestačil uvědomit, jak moc je tohle asi trapná situace. Sklenka je z masivního skla, takže jen tlumeně zaduní, když dopadne na prkennou podlahu a on je vážně rád za své brýle, ale má uslzené oči, takže je stáhne a odloží, zatímco se snaží otřít oči tak, aby si nerozmazal makeup. Snaží se vykuckat něco jako pardon a sehnout se pro sklenku, aby ji zvedl, ale asi to chtěli udělat oba, protože se s ním málem srazí hlavou. Tváře už má naprosto rudé od rozpaků. +Tohle je snad sen, to se neděje...+ On, vždy elegantní a vytříbený s dokonalými gesty tady předvádí něco, co se mu nestalo snad od školy.

Ju-ken

Zrovna se chystal znovu zasmát, když se najednou stane několik věcí. Za prvé se Yoshi málem utopí, za druhé sklenka spadne a poleje je oba, chuděrka se teď válí někde pod jejich nohama. Vůbec netuší, na co koukat dřív, jestli na sklenku na zemi nebo na naprosto roztomilý +Odkdy mám podobné výrazy ve slovníku??+ výraz Yoshiho, který je dokonale v rozpacích. Najednou má prostě chuť jej obejmout a říct mu, že to bude dobré a že se nic nestalo. Někde v něm se něco začalo probouzet, už ten večer, kdy ho po after party vedl po ulici, to vnímal. Zvláštně ochranitelské záchvěvy a je to tu zase. + To není dobrý!+ Proběhne mu hlavou, než se začne sklánět pro sklenku a málem se srazí hlavami. Usměje se s rukou nataženou k zemi a krátce vystoupá pohledem do jeho očí, které konečně nejsou skryté brýlemi. Pomalu vztáhne dlaň k jeho tváři, několik sekund jí tam nechá ležet a nakonec palcem setře pomyslnou čmouhu pod jeho okem. Houby, nic tam nemá samozřejmě ale on si ten pohyb nemohl odpustit.

"Teď je to super." Broukne hlubokým hlasem, jen tu dlaň nějak ne a ne odtáhnout. No co, sklenka se vydrží válet klidně až do rána. On by se možná měl narovnat, ale proč, když se mu tady tak líbí.

" Jsi k sežrání, když se tak červenáš." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a jeho tvář se samovolně blíží k té jeho. + Kompliment? Jako vážně??+ Pohledem vyhledá Yoshiho rty a jestli měl nějakou šanci ho nepolíbit, tak ta právě zamávala na rozloučenou. Bez váhání zruší těch několik centimetrů a prostě to udělá.

Yoshiki

Ustrne v pohybu, když zaregistruje tu přibližující se dlaň a ani nedýchá, když mu Ju-ken opraví linku. 
"Arigato..." Hlesne jenom, když je ubezpečen, že je všechno zase jako dřív, ale stejně by nejradši vytáhl zrcátko a přesvědčil se o tom sám. Protože o chlapech jako je on je známo, že vám řeknou dobrý, i když máte rtěnku až za ušima a taky na zubech. A pak přijde kompliment a taky fakt, že ty tváře opravdu rudé má. Hledí do jeho očí neschopný slova nebo jenom jednoduchého pohybu, možná nádechu, aby neumřel hned na místě a pak se to stane. Ucítí na rtech ty jeho, oba jsou pořád v tom divném předklonu a jím projede cosi zvláštního od hlavy až někam dolů k prstům u nohou. Jedna jeho půlka by se nejradši nechala objímat a vozit loďkou po jezeře a ta druhá začne panikařit, protože je ještě plná jednoho odmítnutí. Přesto ten okamžik chvíli nerušeně trvá, na místo zbrklého pokusu o útěk a on dokonce chvíli zavře oči. Když se narovná, cítí na rtech jeho zvláštní chuť a sám je má trochu poškrábané od vousů, i přes fakt, že je Ju-ken okolo bradky do hladka, asi má těch vousů prostě víc a pevnějších, než by on kdy mohl u sebe čekat. Nebo je prostě moc velká dáma a cítí to. Nepříjemné to ale není.

"Musím se převléct." Pousměje se, když poukáže na politá kolena. Vlastně by měl i tak, přece tu nebude chodit v tomhle. Jenom zout boty mu potrvá měsíc. Měl by komentovat, co se stalo? Nějak reagovat? Nebo dělat, že nic a den běží dál? Opravdu neví.

"Co kdybys mi ukázal ložnici a připravil ten gril." Řekne, ale už někde u ukázal ložnici si okamžitě vynadá a jeho malé já skáče po vlastním mozku. To tak pitomě zní, po tom, co se tu teď děje!!! Yoshiki, ty pitomče!

Ju-ken

K jeho překvapení ani neuteče a ani se neodtrhne, za to jeho hlava začíná vymýšlet nepřeberné množství scénářů, jak by tahle chvilka mohla trvat. Možná už opravdu začíná mít abstinenční příznaky, jinak si to nedokáže vysvětlit. Někdy během toho polibku se jeho velká dlaň poposune o kousek dál a prsty mu zmizí ve vlasech, tam moc příjemné to pro něj je. Trochu překvapeně zamrká, když se od sebe odtáhnou, sám v podstatě neví, co to bylo. Takové nezřízené nutkání to prostě udělat a bylo to skvělé. Nejspíš by to pravděpodobně udělal hned znova, kdyby Yoshi nepromluvil. Chvíli vypadá, jako by mu nerozuměl ani slovo, než se vzpamatuje a nasadí svůj typicky bezstarostný výraz.

"Ehm ložnice jo..." Opáčí mu bez většího přemýšlení a zní to snad ještě hůř, než ta Yoshiho otázka, i když….

"Jasně já jdu taky teda…heh…no " Mávne sám nad sebou rukou, když se zvedne s počká na něj, aby ho mohl dovést do patra, kde jsou tři pokoje a jedna koupelna. No jo, nic luxusního to přece jen není. Zastaví se krátce na schodech, aby si rozmyslel,který pokoj mu na tento víkend věnuje a nakonec se rozhodne pro ten s výhledem na jezero. Líbilo se mu, tak proč by ne. Otevře dveře a pokyne mu rukou dovnitř, všechno je světlé, skoro až ve venkovském stylu, prostě vhodné na relax.

"Chceš pomoct?" Zeptá se s nic neříkajícím úsměvem a zrovna se nemá k odchodu. Trochu se mu dostává do hlavy myšlenka, že by přece jen rád viděl, co pod tím oblečením má. +Není ti patnáct…nebo snad ano?+ Rýpne si sám do sebe.

Yoshiki

Zdá se, že není sám, kdo je velmi vyvedený z míry a trochu ho to vnitřně uklidní. Postaví se a stále se usmívajíc počká, až to samé udělá i Ju-ken a vydá se s ním na cestu ke schodišti. Po cestě ještě vezme za uši svou cestovní tašku s oblečením a vystoupá po stupních do úzké dlouhé chodbičky z níž na každou stranu vedou dvoje dveře. Dozví se, které z nich jsou koupelna a pak ho Ju-ken vezme do toho, který se mu rozhodl věnovat. Je to krásné. Malé, ale útulné, skoro jako pokojíček pro panenku. No, on jí tak trochu někdy je. Udělá dva kroky dovnitř a položí tašku na postel, když se za ním ozve jeho hlas, jestli nechce pomoct. Ju-ken pořád stojí ve dveřích, vlastně se opírá o jejich rám a on už se musí doopravdy rozesmát a krátce zaklonit hlavu. Otočí se čelem k němu, když se na něj zubí svým typickým způsobem a zase se do dveří vrátí, aby sáhl na jejich hranu.

"Ummm..." Vydechne.

"Tohle musím zvládnout sám, děkuji." Říká mu s úsměvem od ucha k uchu, když začne dveře zavírat a nakonec mu je před tím nosem opravdu přibouchne, ale pořád se u toho zvonivě směje. Hned se o ně opře zády a celý červený se podívá někam do stropu. Připadá si jako by mu bylo šestnáct a tohle byl jeho první flirt. Bude následovat letní kino a nesmělé doteky? Přitiskne si dlaň na ústa a špičkou něco maluje do podlahy před sebou, ale jakmile se Ju-ken vzdálí, začne s vybalováním tašky a hledáním něčeho vhodnějšího. Zjišťuje, že všechny jeho boty jsou šněrovací a vysoké a tak najde alespoň kotníčkové, které může nechat zavázané je nedbale, volné pohodlné kalhoty, které zastrká do nich a bílé tričko s výstřihem do V. To by šlo. Seběhne schody, teď už bez brýlí a zrovna si zajíždí pravou dlaní do vlasů, když ho hledá očima, kde je. Bohužel o krční límec ani fix zápěstí se připravit nemůže.

Ju-ken

Ani se nepohne celou tu dobu, jen si ho skoro až mlsně prohlíží, když je zády k němu. No jo musí si přiznat, že se mu zamlouvá, co vidí. Hlavně, co z něj za celou tu dobu nepřestalo zářit, připadá mu to tak. Jenže pak se stane něco, s čím vůbec nepočítal. Musí překvapeně udělat krok dozadu a už hledí jen na zavřené dveře.

"Škoda." Houkne dost hlasitě, aby ho bylo slyšek i přes zavřené dveře, než jen rozhodí rukama a vydá se do svého pokoje, kde pár svých věcí má, za celou dobu,c os e převléká se ovšem nepřestane usmívat. Natáhne si pohodlné tříčtvrteční kalhoty a na triko se záměrně vykašle. Však mu neřekl, že si ho má obléct navíc…to nakonec bude mít ten správný efekt, možná. Trvá mu to sotva dvě minuty a už míří po schodech dolů. Nepředpokládá, že by byl Yoshi rychlejší a tak vytlačí z komory na terasu gril a zatopí v něm. Zamíří rovnou do kuchyně, kde si strčí utěrku do zadní kapsy kalhot a začne přípravou masa a zeleniny. Normálně nevaří, ale grilování je přece něco úplně jiného!!

"Tady jsem..." Houkne kamsi do prostoru, když slyšel Yoshiho kroky po schodech a protočí nůž mezi prsty, než začne krájet zeleninu, aby ji mohl nabodnout a naskládat na talíř vedle sebe, kde už jsou nachystané fláky masa. Nakonec se v kuchyni objeví i Yoshi, a než stačí cokoliv říct vrazí mu kus papriky mezi rty.

"Kdybys mě zase chtěl vypakovat za dveře." Prohodí se smíchem a sám si taky něčeho zobne. Však je toho dost a dost. Zrovna míří do ledničky, než na něj kývne hlavou.

"Vezmeš to ven?" Požádá jej a jakmile se Yoshi pohne k lince, objeví se za jeho zády a natáhne se ještě pro omáčku. Zarazí se v půli pohybu, hned jak si uvědomí v jaké pozici jsou.

"S Tebou to není nebezpečný jen u piana." Vyjde z jeho rtů, ale nějak se nemá k tomu, aby se odtáhnul.

(Konec prvního dílu)