Hromadné - Nepotřebuji utěšovat - Část 3.

(nahrávací studio)

Yoshiki, Hide

Ten přepad přes opěru gauče byl docela riziko, ale nakonec se ani jeden z nich nezmrzačí při pádu hlavou na stůl za ním nebo někam na podlahu. On skončí přesně tam, kde chtěl, Hyda mačká k sobě a culí se na něj s ďábelským jiskřením v očích. Před chvílí mu potvrdil, že nikdo další takový doopravdy neexistuje, a to ho potěšilo. Sice nedal najevo, že to zabral, ale vnímal to moc dobře.

"Hmm, lepší já, něž něco jiného." Odpoví mu ještě, než se znovu náruživě políbí a ten gauč je jim opravdu malý. Hyde má co dělat, aby ho svlékl, nespadl u toho a ještě se opíral o pohovku a ne o nějakou jeho část, což by mohlo sem tam bolet. Hide z toho má samozřejmě legraci a chruje se na té pohovce s ním, aby se nějak naskládali, jak je potřeba. Bože, tohle je s holkama trochu snazší. Hyde ho hecuje, kouše ho do krku a on se nakonec vyškrábe do sedu, aby ho přepral a dostal pod sebe, ale ne tváří v tvář, prostě ho otočí obličejem dolů a tím dokonalým zadkem k sobě.

"Jako první tě musím naučit, že když mě provokuješ, mívá to následky." Zašeptá horoucně u jeho ucha. Jaká krásná výhoda toho, že je Hyde tak maličký, ha ha! A bude to ještě lepší, až bude uvnitř. Nasliní si prsty a dotkne se ho jimi nahoře na krčních obratlích hned pod vlasy. Ne příliš pomalu a dost intenzivně sjede po jeho páteři dolů až mezi linii poloviček, nechávaje za sebou vlhkou stopu a pozoruje při tom kroucení jeho nadrženého těla. Tohle je neskutečný pohled. Nepokračuje ale dál, jak by se dalo očekávat. Skloní se rty mezi jeho lopatky a začne ho něžně okusovat a olíbávat jako by byl nějaké lízátko. Rozhodně sladkost a žádné až po večeři!

"Jak ti je, takhle dole?" Broukne ze své pozice, drží váhu hlavně na pravé ruce, kterou svírá okraj pohovky a levou ho drží za linii jeho pánevní kosti. Yoshiki poslouchá Ju-kenovu odpověď a na jeho vkus to začíná příliš rozvážně. Nicméně se tváří dál jako by se nechumelilo a řešili to spolu, který salám jim chutná nejvíc. Možná si Ju-ken kupuje čas a možná prostě nemá zájem o muže a on si to jenom špatně vyložil? Asi to tak bude, protože mu Ju-ken v první chvíli dá jasně najevo, že je možná slušně vypadající, ale rozhodně ne pro jeho intimní představy. Jenže ono to pokračuje... Nejdřív ho dál láká na věci, které v tom domě má a pak to celé otočí vzhůru nohama a udělá ze sebe někoho, o koho by Yoshiki stejně neměl zájem? Cože? V první chvíli tomu neporozumí, ale pak ho napadne, že si možná nevěří. Nevěří si na něj. Ne, že by to jednomu nezvedalo sebevědomí.

"Ahá," Protáhne na oko zamyšleně a také típne svou cigaretu.

"A kde mě necháš spát, když se do tvé postele nevejdeme oba?" Kontruje, ale hned na to mu dojde, jak zní tohle. Jako přijetí a to i stou postelí. Asi poprvé mu něco takhle uniklo a pustil to ze svých rukou. Skloní pohled k zemi a snaží se dělat, že se to nestalo, ale... už to vyslovil. Pojedeme s ním tedy na víkend? Má na něco takového vůbec čas? Náladu? Neměl by být sám a trochu si probrat v hlavě, co se stalo, a jaký to na něj bude mít vliv? Ne... bude lepší, když na to myslet vůbec nebude a to se nestane, pokud bude sedět doma a skládat.

Hyde, Ju-ken

Hyde se neubrání tomu, aby nad ním neprotočil oči v sloup. Musí si přiznat na rovinu, že ten gauč je opravdu naprosto k ničemu. Je rád, že žádný takový doma nemá, letěl by totiž při nejbližší příležitosti ven. Nakonec se mu přece jen povede vysvléct ty prokleté kalhoty a nutně se musí pokochat pohledem. Ano, tohle se mu opravdu zamlouvá a nejspíš na delší dobu nebude mít v hlavě nic jiného. Trochu překvapeně zamrká, když na svou provokaci dostane jasnou odpověď. Ani se nestačí nadechnout a už se musí bránit snaze otočit ho čelem na gauč.

"Co to..?" Ozve se jeho hlas s dlouhým vydechnutím, kdy věnuje tak maximálně polibek gauči, místo toho, aby líbala Hideho. Natočí tvář stranou, aby na něj alespoň koutkem oka viděl a snaží se tvářit trochu podmračeně, má opravdu co dělat, aby nevydechl, jak na něj tahle situace působí. Dělá si s ním, co chce…a on chce, aby si s ním dělal, co chce!

"Hai…" Broukne s tichým zasténáním, když ucítí horký dech na svém uchu a spokojeně přivře oči. Takhle se k němu ještě nikdo nechoval, ale je to vzrušující, možná až příliš. Mírně se odtáhne horní polovinou od pohovky, když ucítí ten vlhký dotek na svých zádech a očekává, že zamíří rovnou dolů; z jeho rtů mu unikne tiché zasténání.

"No tak..." Pobídne ho tiše, když zaboří tvář a nejradši by něco skousl, aby nezačal nadávat, když si Hide hodlá očividně hrát a on už by nejradši...

"Špatně…hrozně ti to trvá." Neodpustí si rýpnutí, spíš to zahuhlá do polstrování a znovu se natočí tváří bokem, dlaní mezitím svírá kraj pohovky a nejspíš ji brzo roztrhne.

Ju-Ken si mezitím zapálí druhé cigáro. Jen tak pro jistotu, aby zaměstnal ruce. Nějak začíná mít pocit, že tohle nebude konec debaty na téma víkend. Možná si to rýpnutí mohl opravdu odpustit a nechat to být, jenže to by musel být někdo jiný. I přes svou vnitřní nervozitu, že si tu právě dobírá Yoshiho, se snaží tvářit naprosto klidně a nad věcí, v očích se mu blýská a volnou dlaň má ležérně vloženou v kapse kalhot. Udělá krok směrem k zábradlí, o které se opře bokem a koukne se dolů, kde se někdo zrovna vyseká na kole. Uchechtne se krátce, než vrátí pohled k němu a mírně pozvedne obočí.

"Je tam spousta pokojů, záleží na Tobě, který by sis vybral." Pokrčí skoro až nenuceně rameny.

"Nemyslíš si, že bych Tě nechal spát na zemi, že ne? Když jsem Tě ani spadnout nenechal." Pokračuje dál v debatě a na jeho tváři už vykrystalizuje opravdu široký úsměv. Je dost možné, že se přece jen chytl a pojede, byl by rád, kdyby jel.

"Ale jak říkám přemlouvat Tě nebudu…nabídka pořád platí, klidně si to rozmysli…možná se spíš bojíš, ale to chápu." Pokračuje dál v popichování a dlouze si potáhne, než si broukne pár tónů hlubokým hlasem.

Yoshiki, Hide

Musí se pro sebe culit a kousat se do rtu, to jeho zaskočené Co to ho vážně baví. Jenže ani on nečekal, že Hyde bude s jeho jednáním souhlasit a tak dokonale submisivně a při tom roztouženě mu to odkývá. Vyvolá to v něm vlnu nových, nepoznaných emocí. Pro pána má ho pevně ve své moci a jemu se to líbí? Kam se to dostávají? Pan manekýna s manýry je pod ním najednou samá pokora? Hltá očima každý jeho pohyb, který v něm sám vyvolal, všechno jeho kroucení a snahu podívat se na něj alespoň koutkem oka a tiše se zasměje, když se Hyde začne zlobit, protože nedokončil svůj pohyb. Neměl by to tady tak natahovat, tohle si budou muset schovat na doma.

"Ty si myslíš, že by sis zasloužil, abych ti tvůj pobyt na gauči zpříjemnil?" Zeptá se ho a levačkou ho řízne přes polovičky, až to štípne i jeho samotného. Zamává dlaní ve vzduchu a za jeho zády udělá bolestnou grimasu, ale hned na to se nad něj přesune, zasedne ho někde těsně nad koleny a místo, aby udělal všechny očekávané věci, skloní se nad tu jeho prdelku a rozhodne si ho připravit jinak, než ručně.... totiž svými ústy. Yoshiki stále stojí na místě, s rukama spojenýma před sebou a pohrává si s vlastními prsty, když hledí někam mírně do dálky.

"Před chvílí jsi říkal, že je to malý domek o třech pokojích..." Nedává mu to smysl, protože je najednou v domě asi deset ložnic, podle toho, co mu Ju-ken říká. Tolik ho vyvádí z míry? Nebo je to všechno jinak?

"Hmm..." Vydechne zamyšleně, když si poslechne všechno, co mu chtěl říct. Udělá k němu krůček blíž, když si promne rty o sebe a levou rukou sáhne po svých brýlích, aby je sundal. Podívá se mu do očí.

"Nebojíš se spíš ty mě? Ju-ken-san?" Zeptá se měkce, a pak se otočí k odchodu, protože by ho měl nechat vydechnout. Tohle celé je nesmysl. Před chvílí utrpěl jasnou porážku od svého nejlepšího přítele, nechal city dostat se, kam neměly a nevymýšlí nic lepšího, než odjet na víkend s někým, kdo si v jeho přítomnosti ani není jistý, jestli je pondělí nebo pátek. Je to od něj milé, ale musí ho nechat vydechnout. Přestat trápit.

Hyde, Ju-ken

Hyde se nějak nemůže přinutit ležet v klidu. V hlavě mu běží něco o tom, jak je možné, že to na něj všechno působí takovým stylem. Nikdy by si nepomyslel, že ho vzruší podobné chování a…ono to funguje. Ne, že by měl někdy dané, jestli se podřídí nebo ne, ale tohle…by ho v životě nenapadlo. Znovu dlouze vydechne a neudrží v sobě další zasténání, když padne na jeho hlavu otázka.

"Samozřejmě, že ano, jinak bych tu takhle neležel. No tak chceš to stejně jako já." Pobídne ho trhaně, protože slova ne a ne souvisle opustit jeho rty. Sotva to ale dořekne, přistane mu na zadek bolestivé plácnutí a je mu se z toho zatmí před očima, ale ne kvůli tomu štípnutí, spíš to v něm vyvolává další vzrušení a je to...neúnosné. Syknutí si ale neodpustil.

" Počkej, až ze mě slezeš." Broukne s nádechem pobavení v hlase a vnímá moc dobře Hideho posun na svých stehnech. Na chvíli stáhne obočí mírně k sobě, než se mu oči rozšíří slastí, když ucítí jeho dech na jistých místech. Zaboří tvář znovu do polstrování, jestli to udělá, tak se opravdu asi vsákne do pohovky a už ho nikdy nikdo nenajde. Teď teprve se vesmír může začít pořádně koukat, co dokáže jeden Pavouček s jeho egem. Jestli je do této chvíle nikdo neslyšel, vůbec nepochybuje, že za chvíli je někdo rozhodně uslyší. Kdyby nad tím dokázal přemýšlet, což momentálně není schopný a začíná pomalu zapomínat, jak se dýchá.

"No ták, nenechávej mě čekat." vydere se skrze jeho rty s jasně vzrušeným podtónem, nevydrží už ani vteřinu.

"Občas mám tendenci přehánět promiň." Rozhodí Ju-ken rukama v rezignovaném gestu a krátce se zasměje svým medvědím hlasem. Pořád má trochu problém se v jeho přítomnosti pořádně uvolnit a nepovede se mu to ani ve chvíli, kdy se k němu Yoshi přiblíží. Sklopí pohled, aby mu mohl kouknout do očí, když si sundá brýle, nejradši by mu je vzal a hodil dolů z balkónu, takhle je to totiž mnohem lepší. Čekal další popíchnutí nebo něco podobného, jenže to nepřijde. Místo toho uhodí na jeho obavy, které má, ale není to strach, spíš podvědomá nejistota z jeho blízkosti, takový zvláštní pocit, který příliš nezná. Když se otočí k odchodu, stáhne obočí k sobě a natáhne ruku k němu, aby ho zachytil za zápěstí a otočil zpátky čelem k sobě.

"Hele já z Tebe strach rozhodně nemám, jen mám prostě pocit, že se každou chvíli rozsypeš a k tomu to rýpání."Neodpustí si dodat a v očích se mu pobaveně zablýská.

"Hele, kašli na strach nebo na to, jak se teď tvářím. Kašli na všechno kolem, na všechny, kteří způsobili tohle."pokračuje dál a gestem ruky naznačí lesknoucí se oči, které viděl.

" Chceš jet nebo ne…hm? Zvládneš celý víkend v mé společnosti nebo na to nemáš? " Zeptá se ho na přímo a momentálně je mu jedno, kolik práce má nebo ne, prostě se o něj postará a hotovo!

Yoshiki, Hide

Hyde ho hrozně žádostivě hecuje a jeho to neskutečně vzrušuje. Panebože je neuvěřitelný. Tak krásný a na oko křehký a při tom je to opravdový živel, ze kterého lezou docela odvážné věty a pobídky. Past na pavouka. Hyde má křídla... pavouci nelétají... jestli mu uletí... má strach, že by za ním lezl tak daleko, dokud by se nedoplazil tam, kde usedl. Zasměje se, když mu Hyde začne vyhrožovat.

"Na to se těším, určitě nezapomeň, co jsi mi chtěl." Odpoví mu pobaveně, ale pak už na nějakou chvíli mluvit nemůže, protože jeho rty jsou zaměstnané úplně jinak. Hyde pod ním sténá jako na lesy a jen těžko by jim někdo uvěřil, že trénují zpěv. Pokud chtěl někdo vejít, asi je milosrdný a radši to otočil. Po té další pobídce se přesune zase výš, napasuje se do nějaké vhodné polohy, i když si musí prakticky stoupnout alespoň na pravou nohu, zatímco levou klečí obkročmo přes něj a oběma rukama si ho podrží za boky, když do něj konečně vstoupí. Je to po druhé a znovu docela divočina, co tady společně vymýšlejí, ale on už asi nikdy nedokáže být jiný a ten uragán pod ním si na slušňáka jenom hraje. Koutek se mu zvedne ve slastném úsměvu, když si dovolí zaklonit hlavu a jeho hlas se přidá k tomu Hydovu. Bere si ho s podobným krouživým pohybem boků jako posledně u něho doma, ale mnohem rychleji, protože už sakra budou muset jít. Yoshiki si s Ju-kenem vymění ten zkoumavý pohled z očí do očí, než se otočí na odchod, ale není mu dopřán. Je to docela odvážné gesto, když ho Ju-ken zastaví a otočí k sobě, což není nic těžkého i přes fakt, že se Yoshiki sám dost udržuje v kondici. Zamrká na něj trochu nechápavě, když pootevře rty a po chvíli řekne.

"Rýpání? Promiň mi?" Na okamžik oči za brýlemi skloní, než jimi zase vystoupá k jeho.

"Hm to už vypadám vážně tak špatně?" Reaguje na jeho poznámku o tom, jak působí na okolí, jenže Ju-ken neskoční. Znovu mu připomene jeho předchozí stav i uplakané oči, takže tím jasně upřesní, co tím myslel a on chtě nechtě trochu semkne rty a očima uhne stranou.

"Málem jsem už souhlasil, ale to tvoje Nebo na to nemáš, mě odradilo." Odsekne mu vzpurně a ano, teď se chová trochu jako celebrita, ale koneckonců on vyhodil ze studia Metallicu, zvládne jednoho Ju-kena...asi? Jěmně mu vykroutí z dlaně svoje zápěstí a přiměje se trochu pousmát. Ne, že by nechtěl, jen si upravuje pootočenou ortézu. Radši nic neříká, protože by byli u toho jeho sypání se na hromádku a nahrál by mu.

Hyde, Ju-ken

Hyde mu chtěl říct, že na to rozhodně nezapomene, ale jen do chvíle, kdy se mu dostane neskutečné slasti a zvládá jen vzdychat a kroutit se pod ním. Bože, jestli někdy zažil něco lepšího..ne nejspíš ne. Všechno je rázem odpuštěno a zapomenuto v přívalech neskutečné slasti, kterou mu dává svým laskáním. Nikdy by si nedokázal představit, co dokáže jeden hodně šikovný Pavouček. Nejspíš by si měl později v duchu poděkovat, že o tohle nepřišel, i když…narovinu, nechtěl by přijít o něj a ne o to, co s ním teď, tady v jednom zaplivaném kutlochu provádí. Možná by mě začít tušit, že Hide je toho schopný naprosto všude a možná by ho to mělo vyděsit, jenže neděsí. Ve chvíli, kdy ucítí jeho chloubu dobývající se do nitra a první slastný vzdech Hideho hlasem, je už dávno dokonale ztracený. Všechno to, v něm jenom stále víc a víc rozdmýchává neskutečný pocit, který nedokáže ovládnout. I kdyby teď přišlo deset lidí, klidně je nechá koukat a pak jim nejspíš řekne, co si to vlastně dovolili. Prsty skoro bolestně zatíná do polstrování, tvář zvedá jen kvůli tom, aby se vůbec mohl nadechnout a je mu jasné, že to dlouho vydržet nemůže. S každým dalším pohybem se blíží ke slastnému vrcholu, který ho smete tak dokonale, že se mu zatmí před očima a jeho drobné tělo se napne, aby vzápětí mohlo povolit a zůstane ležet skoro jako mrtvý, jen chvění a trhané zvedání hrudníku napovídá, že je stále ještě na živu, i když tomu sám pořádně nevěří.

Ju- ken mírně pozvedne obočí, když padnou první otázky na jeho hlavu. Na nic z toho ovšem neodpoví, spíš se soustředí na to, jak uhne hlavou do strany a mírně se zamračí.

Pustí ho později, i když trochu neochotně, ten dotek byl zvláštní, něco s v něm pohnulo jiným směrem.

"Ne, vypadáš až moc dobře, i když pořád mám pocit, že víc smutně, než by se slušelo." Řekne mu nakonec úplně na rovinu a krátce se uchechtne nad tím, co ho odradilo.

" Opravdu? " Vypadne z něj jako první a zůstane stát na místě, aniž by od něj odtrhl pohled. V jeho očích je sice náznak šílenství ale taky ve stínu v hloubi i něco vážného a starostlivého.

"Pořád mám pocit, že jsou to jen výmluvy nebo manýry...proč si teda pořád tady?" Dodá ještě s pobaveným výrazem ve tváři. Yoshiki je pořád tady, neodešel, takže co? Čeká, že ho bude přemlouvat…? Že by trochu ztřeštěné teatrálnosti?

"Tak fajn, řekl sis o to…" Zamručí se zvláštním podtónem a prostě si před něj klekne se sepnutým rukama.

"Prosím, prosím…pojeď se mnou…přece mi nedáš košem?" Tře dlaně o sebe při každém slovu a v očích mu jiskří, jak při ohňostroji. Dělat šaška to by mu šlo. I když má trochu pocit, že zrovna na něj to nezabere, ale za pokus to stojí, však tu nikdo jiný není.

Yoshiki, Hide

V obličeji se mu mihne něco dokonale rozněžnělého, když tvář zase předkloní a podívá se na jeho zachvívající se záda a tělo. Hyde pod ním se konečně udělal a vypadá, že nebude schopný ani vstát a odejít a to dělá divy zase s ním samotným. Oddaluje vlastní vrchol, co to jde, nechce ho pouštět a nechce přestávat, chce ho trápit ještě chvíli a sebe taky. Nakonec ale přijde i jeho vrchol a on si ho ještě několikrát přirazí proti svým bokům s jakýmsi přerývaným heknutím, ale srdce mu buší jako šílené a má pocit, že si právě něco dal a není schopný se zkoncentrovat, vstát a odejít. To je teda zběsilá jízda. Droga jménem Hyde... +Už bys to fetovat neměl.+Pomyslí si pobaveně a ví, že udělá přesný opak. Nakonec z něj opatrně vyklouzne a kupodivu má ještě pořád dost energie. Sáhne pro něj oběma rukama a odlepí ho od pohovky. Široce se u toho usmívá. Tak nějak ho posadí a pootočí k sobě, ale není připravený na to, vidět jeho překrásnou, uřícenou a úplně mimo tvář.

"Ale no tak, zlatíčko, takhle se na mě nedívej, nebo se zabouchnu." Řekne mu tiše a sleze z gauče, aby si natáhl kalhoty a sám mu podal jeho oblečení, které tu před chvíli poházel. Yoshiki bude vyšilovat. Hyde má takový výraz v obličeji, že se na něj pokouší neobratně nandat jeho košili, aby mu nějak pomohl. V mezičase si u toho strká do pusy cigáro a jen co si ho připálí a potáhne, vloží ho do pusy i jemu. Yoshiki se nadechne pro odpověď.

"Protože jsem slušně...." Nedokončí to, protože v ten okamžik před ním Ju-ken padne na kolena a začne ho prosit. Vytřeští na něj oči, strhne si brýle z nosu a.... rozesměje se. Poprvé po dlouhé době se něčemu upřímně zasměje. Miluje tyhle sladké pitomosti, které kvůli němu jiní dělají.

Proto si tak rozumí s Hidem, mimo jiné. Natáhne po něm dlaně, aby vstal a zrovna se dveře otevřou, když vejde sekretářka a sdělí jim, že na ně všichni už hodně dlouho čekají. Když k tomu připojí dotaz, jestli neviděli Hideho a Hyda, Yoshiki se zamračí a konečně se podívá na hodinky. Byli tady už bezmála půl hodiny možná víc. Samozřejmě naprosto přejde její vykolejený výraz nad tím, co se tady na tom balkóně děje, ale všichni byli dobře poučení o vlastní mlčenlivosti. Počká, až Ju-ken vstane a společně s ním vykročí z balkónu dovnitř.

"Hmm... co jsi tady vůbec dělal?" Loupne po něm očima, protože tohle nebylo jejich studio. Neměl tady vlastně, co dělat.

Hyde, Ju-ken

Hyde by mohl z fleku napodobit hadrovou panenku, když mu Hide pomůže se posadit a sám má očividně dost energie na to, aby sbíral oblečení a ještě ho do něj i soukal. On sám se zmůže jen na to, aby seděl a nepadl k zemi a koukal před sebe s výrazem úplně mimo. Jak se zdá, na podobné pocity si bude muset začít zvykat, tak nějak tuší, že tohle se mu bude stávat často. Nechá si od něj připálit a teprve v tu chvíli se pořádně nadechne, jakoby nikotin dokázal přehlušit jeho momentální trans.

" Ehm…cože?" Broukne ještě pořád trochu zadýchaným hlasem, když párkrát zamrká a konečně mu začne pomáhat ve svém vlastním oblékání.

"Pro mě už je rozhodně pozdě…" Ozve se z jeho rtů, když pomalu vstane, přitáhne si jej do náruče v podstatě z posledních sil. Jak bude dneska pracovat to vážně netuší, protože má v hlavě jenom tenhle zážitek a nic jiného.

"Radši pojďme….až bych se vzpamatoval, tak odtud už neodejdeme." Zamumlá svým sametovým, tichým hlasem a prostě ho drze políbí, než se společně s ním vydá zpátky ke studiu, kde…nikdo není.

Ju-ken vypadá opravdu překvapeně, když se Yoshi začne smát, tak tohle nečekal ale vlastně je to ta nejlepší reakce, jakou mohl dostat. Kývne jen hlavou, když se i on dosměje a nechá si pomoct zase na nohy. Na příchozí skoro až rozverně mrkne ale jeho pozornost má prioritně Yoshiki, zatím nic neříká, dokud po jeho boku nedojdou až do chodby, kde je několik lidí. Teprve pak se k němu nakloní.

"Takže v pátek v pět tady…stejně jsi tu pečený vařený…a jestli ne, najdu si tě." Prohodí pobaveným hlasem svůj jasný plán na jeho únos, než si vloží ruce do kapes.

"Nesu jen pár podkladů, které po mě Hyde chtěl." Pokrčí rameny, když konečně dorazí do místnosti a pozdraví se s oběma. Pak už se celý zbytek jejich pobytu ve studiu nese v režimu práce, i když Hyde je úplně mimo, Hide se nepokrytě, šíleně usmívá, Yoshi se snaží pracovat a Ju-ken se vypaří krátce po svém příchodu s dlouhým pohledem ode dveří, který věnuje své společnosti z balkonu. Nakonec se přeci jen rozejdou a Hyde nehodlá nic ponechat náhodě a prostě si Pavoučka nacpe k sobě do auta, když se s nimi Yoshiki rozloučí a vlastně je oba dva pošle pryč. Měl by se cítit vůči němu provinile, ten pocit tam někde je, jenže je dokonale vytlačován blízkostí někoho jiného.

(Konec)