Watashinojinsei no taiyō,
kde bych měl jen začít. Je toho tolik, co bych ti chtěl říct ale čím víc, nad tím přemýšlím…Jen slova nestačí, přesto se o to pokusím.
Každá vteřina po Tvém boku mi dala pocit, že můžu být zase člověkem, kterým jsem kdysi býval. Každý Tvůj nádech osvobozoval mou duši z věčného prokletí, přiváděl z temnoty a ukazoval mi světlo, které jsem tak dlouho neviděl.
Za sto let jsi byl tím jediným, pro koho jsem dokázal obětovat a riskovat všechno. Nikdy nebude nikdo milovat někoho, jako já Tebe a jsem přesvědčený o tom, že to víš můj Drahý.
Mnohokrát jsem přemýšlel nad slovíčkem kdyby…kdyby nebylo mého prokletí, kdybych byl člověkem stejně jako ty, všechno mohlo být jinak. Přál jsem si být pro své Slunce Andělem jenže….Bestie se andělem nestává.
Ten den musel jednou přijít; já doufal, modlil jsem se každý večer, aby nám bylo dopřáno mnohem více času. Vina ovšem padá na mou hlavu. Nechal jsem se unést, nechal jsem se ovládnout zvířetem ve svém nitru, vydávajíc to za lásku k Tobě. Bylo to sobecké gesto, nikdy jsem neměl právo si Tvou osobu přivlastnit.
Bolí mě vědomí, že jsem ublížil Tvému příteli, ale o to víc mě bolí vědomí, že jsem ublížil Tobě. Zklamal jsem Tě Watashinojinsei no taiyō a s tím pocitem už dál přežívat nedokážu. Nejsem schopný se Ti podívat do očí a nést následky svých činů, nejsem schopný odolat Tvému pohledu a vidět v něm bolest a opovržení, která mi náleží právem.
Díky posledním událostem jsem dospěl k rozhodnutí, jež mělo být učiněno dávno před tím. Nezasáhl bych tak do Tvého života, ale….opět budu sobecký. Nelituju ani jediného okamžiku, kdy mi bylo dovoleno hledět do Tvých očí, kdy jsem se mohl dotýkat Tvých rtů a vidět do Tvé duše Kai-chan.
Děkuji Ti za pocit, že i někdo jako já může být šťastný a já… já byl, neskonale šťastný. Dokázal jsi během pár dní změnit celý můj život, dát mu směr a rozzářit jej jako nikdo před Tebou.
Loučím se Watashi no taiyō ale nebuď smutný. Lidé umírají a upíři také. Bude mi dopřáno naposledy pohlédnout na východ slunce. Uvidím v něm Tvou tvář a bude se na mě usmívat, krásnější konec by si těžko někdo mohl představit.
Budu rád, když na ně budeš vzpomínat v dobrém; ne se slzami ale s úsměvem, který jsem měl možnost milovat. Tím, který svět potřebuje, aby byl mnohem krásnější. Přeji Ti dlouhý život plný obyčejných radostí s tím, kdo Tě bude milovat.(Nepochybuji, že se někdo takový najde, je to příliš snadné.) Bude milovat každou procházku v záři slunce po Tvém boku, každou drobnou radost lidského života, kterou společně budete sdílet. Buď šťastný a já nad Tebou budu bdít, bláhově doufám, že jako Tvůj Anděl, ten skutečný, i kdybych si měl vybojovat cestu z pekla.
Sayōnara Watashinojinsei no taiyō a hodně štěstí.
Navždy Tvůj Kei
Bara-chan |
Tak jsem se odvážila. "Budu tvrďák" říkala jsem si. A tak trochu mi to nevyšlo. T___T
Ani si nedovedu představit, co muselo běžet Kaiovi hlavou, když to četl. Tak mě napadlo, že by mu oponoval, nepovažoval ho za bestii... a napadlo mě taky, že když mezi nimi byla taková láska, mohl se i Kai stát upírem a byli by spolu navěky. Jenže něco mi říká, že by to Kai neunesl a s myšlenkami na to, že pro vlastní přežití musí vraždit, by se taky viděl jako bestie a už by nebyl to veselé sluníčko... a Kei by si to nikdy nepřestal vyčítat. Achjo, těžká to situace...
Každopádně mě ten dopis pěkně rozebral no a pak ten závěr... sakryš,snad mě nikdo nevidí :D
Velmi smutná a svým způsobem i nádherná tečka za celou povídkou :')
Ani si nedovedu představit, co muselo běžet Kaiovi hlavou, když to četl. Tak mě napadlo, že by mu oponoval, nepovažoval ho za bestii... a napadlo mě taky, že když mezi nimi byla taková láska, mohl se i Kai stát upírem a byli by spolu navěky. Jenže něco mi říká, že by to Kai neunesl a s myšlenkami na to, že pro vlastní přežití musí vraždit, by se taky viděl jako bestie a už by nebyl to veselé sluníčko... a Kei by si to nikdy nepřestal vyčítat. Achjo, těžká to situace...
Každopádně mě ten dopis pěkně rozebral no a pak ten závěr... sakryš,snad mě nikdo nevidí :D
Velmi smutná a svým způsobem i nádherná tečka za celou povídkou :')
Heh taky jsem si to říkala, ještě před tím, než jsem to začala psát a ono...to prostě nešlo!!! Byla spousta možností, jak tuhle story ukončit, co se týče K x K, jenže jsem musely a chtěly vzít v potaz jejich povahy a názory na podobné věci, takže nám vlastně ani nic jiného nezbylo. Kai by upírství nezvládl, ale určitě by to Keiovi nějak vymlouval a bojoval by. Jenže nedostal šanci, Kei věděl proč. Takový ten pocit, když je člověk naštvaný sám na sebe, že to tak prostě nechce!! :D
Jsme rády, ze se nám podařilo předat povídkou všechny emoce, kterými působila i na nás a že přinesla pár pěkných chvil u čtení. 🙂
Jsme rády, ze se nám podařilo předat povídkou všechny emoce, kterými působila i na nás a že přinesla pár pěkných chvil u čtení. 🙂
Žádné komentáře:
Okomentovat