Hyde (Kei) x Ruki - Vezmeš si mě? část 1.

(televize)

Ruki

Je zima, jeho nejmilovanější roční období. Pro něj je to doba jakéhosi klidu, i když stále vytrvalé práce. Všichni kluci jsou doma nebo u svých rodin, on sám žije sám už od patnácti, kdy od nich odešel. Má nevelký byt v Tokyu, ale poměrně luxusně zařízený a většinu těchto dní věnuje psaní nových textů nebo práci na vlastních osobních projektech jako je navrhování předmětů a módy pro jejich značku nebo produkce vlastní kosmetiky, kterou by rád uvedl na trh. Také se pořádají různé akce nebo benefiční koncerty a samozřejmě se chodí do rádia nebo do televize. Dnes má jedno takové setkání absolvovat a po pravdě je z něj silně nervózní. Nikdo z kluků tam nebude, aby ho podpořil, navíc to znamená mluvení a odpovídání na otázky a taky pár celebrit, výrazně slavnějších, než je on sám. Sednout si vedle frontmana skupiny L'Arc-en-Ciel, na to si připadá moc málo slavně a místo, aby se na to těšil, má z toho spíš trauma týden dopředu. I přes fakt, že se o něm říká, že je milý. On tedy není, když někoho nezná. Nakonec nadejde ten den, kdy se má tato událost uskutečnit a on už je přítomný v prostorách televize. Má za sebou maskéra i všechno ostatní a momentálně si dává cigaretu na terase. Má ještě hodně času, než se půjde na věc. Na sobě černé sako i kalhoty, rudé rukavičky a boty a temné kadeře navlněné podél obličeje. Jsou to asi nejdelší vlasy, co zatím měl, ale je s nimi spokojený. Hledí upřeně před sebe do jemných sněhových vloček, sypajících se z nebe a horečně přemýšlí, jak tohle přežije.

Hyde (Kei)

Zima, vlastně jedno z těch lepších období v roce, i když má po většinu času raději podzim, hlavně deštivý podzim, kdy slunce nesvítí. Dneska je hodně zataženo a vytrvale sněží, což jej potěší, protože se přece jen bude moci svobodně promenádovat venku, i když to nikdy příliš nepokouší, co kdyby náhodou...no však víme...slunce. V domluvený čas ho před výškovou, starší budovou vyzvedne auto, luxusní s černými nepropustnými skly a on se do něj uvelebí se zády opřenými o dveře a překříženými kotníky na sedačce. Má rád pohodlí, zvláště, když má auto sám pro sebe a nemusí se s nikým dělit. Dneska má jít do televize sám, pozvali jen jeho a má tam být i několik dalších slavných z hudební branže. Celkem se těší s některými se už zná, s některými se uvidí poprvé, hlavně ještě neměl tu čest s nikým z The GazettE. Viděl už pár jejich vystoupení ze záznamu, mají podle něj vkus a vlastně by si s nimi i rád promluvil, je zvědavý. Nakonec po trochu dlouhé cestě, kdy jen koukal z okýnka, zastaví auto před televizí, jak se zdá před budovou, ho to ještě bude stát pár podpisů. Je v klidu, pořád slunce nikde. Vystoupí tedy se svým typickým úsměvem, ne přehnaným, jeho dlouhý kabát pod kterým má upnuté triko s velkým výstřihem, v něm to neskutečně cinká; zašustí, když se otře o dveře. Stojí ho to nakonec i pár fotek, ale nic, co by neznal. Rozloučí se, se všemi mávnutím rukou a vydá se do budovy, kde se pozdraví s jedním z organizátorů. Cítí, jak se mu v dlouhých vlasech, spletených do copánků a na pravé straně stažených dozadu s prosvítající bílou barvou, zachytilo několik vloček a pomalu tají. Následuje kolotoč v maskérně, celkem si to užívá a poslouchá přitom rádio, s některými skladbami si i klidně zanotuje. Když je připraven, zbývá mu pořád ještě nějaký ten čas a tak si zjistí, kde by si mohl zapálit, uvnitř nemůže...hrůza. Nakonec je naveden k terase, která ale není opuštěná. Vyjde ven s tichým cvaknutím dveří a skoro až zasněně se rozhlédne po okolí, dokonce pořádně natáhne do plic čerstvý vzduch.

"Tyhle terasy by mohli mít opravdu všude..." Broukne svým podmanivým hlasem a vytáhne z kabátu krabičku cigaret, jednu z nich si vložíc do pravého koutku.

Ruki

V duchu si přehrává odpovědi na připravené otázky, většinu z toho mají poskytnutou předem, aby nebyli za úplné pitomce, a vůbec si tak neuvědomí, že dveře vrzly a přišel někdo další. Ještě chvíli tu takhle bude stát a vlasy bude mít úplně mokré, ale tenhle lak udrží všechno. Někdo za jeho zády ale promluví a on se vrátí zpátky na Zem. Má ruce založené v podpaží, jen tu pravou opírá loktem o předloktí druhé a drží v ní cigaretu. Otočí se a cosi nepopsatelného se prožene jeho hlavou. Jako by neuvažoval nejvíc ze všech zrovna nad ním a teď mají možnost potkat se ještě, než to všechno začne. Rozplete ruce a stočí cigaretu stranou, když se mu poukloní a pozdraví se s ním, jak se sluší. Teprve pak si cigaretu přendá a podá mu ruku. Vypadá dokonale. Asi nejlíp, jak ho kdy v životě viděl. Tohle bude ještě horší interview, než si myslel. Taky jim Hyde mohl dát trochu prostoru, aby vedle něho nezapadli ve všední každodennosti. A on má vedle něj mluvit... se svým hlasem....vedle jeho hlasu... proboha...

"Jako kdyby většina umělců nekouřila." Pronese v návaznosti na jeho předchozí slova. Pravdou zůstává, že když se cítili dost doma, kouřili si, kde je napadlo, včetně auta nebo hotelových pokojů. Sleduje ho dnes ostře modrýma očima. Hyde na něj působí maximálně klidným dojmem. Jeho dokonalý protiklad.

Hyde (Kei)

Ještě chvíli kouká k nebi, nemůže moc dlouho, by mu v maskérně jistě pěkně vynadali...no spíš ne, ale pokoušet to nebude. Stočí nezvykle velké oči orámované černou tužkou na Rukiho, který mu věnuje dokonalou úklonu, kterou mu samozřejmě oplatí s mírným pozvednutím koutku rtů. Samozřejmě přijme i podávanou ruku a tentokrát se opravdu mile usměje. Následně vloží levou ruku do kapsy kabátu a druhou uchopí cigaretu, než vyfoukne namodralý dým.

"Ruki-san osobně...mmm....talentovaný ve všech směrech, s unikátním hlasem...zdá se, že mám dneska velké štěstí..." Pronese s naprostým klidem, když udělá krok směrem k hrazení terasy a opře se o něj dlaní.

"Ano...šílený zlozvyk...ale mám ho rád..." Dodá ještě, než se, se zacinkáním všech možných doplňků zase pomalu otočí jeho směrem, nenuceně se opírajíc bokem.

"Trochu úsměv. Na kameře to vypadá mnohem lépe...není důvod být nervózní..." Neubrání se poznámce s jasným blýsknutím v očích, když vidí jak se tváři. Cítí z něj nervozitu, jeho srdce mu to prozrazuje, velmi příjemná melodie, i když on dává přednost trochu klidnějšímu rytmu. Bez známek ostychu si jej prohlédne od hlavy až k patě, ale zatím nic neřekne, jen si zamyšleně promne rty o sebe, než znovu přiloží cigaretu ke rtům.

Ruki

Na většinu lidí tenhle vražedný úsměv působí způsobem, že jdou minimálně do kolen, pokud rovnou neomdlévají. On je z jiného těsta a neusměje se ani trochu. Ne snad, že by chtěl být nepříjemný, prostě si to neuvědomuje, stejně jako svou všudypřítomnou vrásku na čele mezi očima. A pak mu Hyde začne skládat komplimenty. Neuhlídá si obočí vystupující pomalu vzhůru v reakci na každý další bod. Na to o štěstí se zatváří maximálně pochybovačně a v tu chvíli uhne pohledem do strany a pořádně si potáhne. Zůstane stát na místě, když se Hyde vydá k zábradlí, ale pootočí tělo za ním.

"Já nejsem...." Ohradí se v první chvíli, ale pak mu dojde, že mu ani nepoděkoval. Znovu si potáhne a zamračí se ještě víc, ale spíš nad tím jak hledá vhodná slova. Znovu k němu vystoupá očima. "Arigato, Hyde-san... za vaše předchozí slova." Řekne jednoduše a vytáhne koutky do úsměvu, který není ani trochu od srdíčka. Opět v tom není nic osobního, jen snaha splnit jeho přání, zatímco jeho koutkům se tam nechce. Ten pohled vůbec nepochopí... trochu přivře oči ostražitostí. Jestli má někde vadu na kráse a ještě před ním, přeleze to zábradlí a skočí. Samozřejmě v uvozovkách, ale byl by to trapas.

Hyde (Kei)

Pozoruje ho zaujatým pohledem, snažíc se odhadnout, co se schovává za tím, jak se tváří. Jistě by uvítal příjemnější výraz, ale každý tvor je jiný, bere to s rezervou a vůbec to na Rukiho z jeho pohledu nevrhá špatné světlo. On sám byl vždycky spíš uvolněný, klidný a neměl problémy mluvit otevřeně, jenže ne všichni jsou takoví a rozhodně to nehodlá mít nikomu za zlé.

"Ano...ty nejsi nervózní ...pochopitelně...jen maličko nesvůj..." Prohodí s pobaveným blýsknutím v očích, ale jeho výraz zůstává i nadále klidný, je ovšem pravdou, že trochu přemáhá pobavené uchechtnutí.

"Není za co děkovat, jen uvažuji nahlas..." Pokrčí krátce rameny, než se mezi jeho rty objeví špička jazyka, která vzápětí zase zmizí, když si odbude své typické gesto. Odrazí se lehce od hrazení, než zamíří ve zkoumavém půloblouku kolem něj, aby si jej pořádně prohlédl. Prostě co chce udělat, to udělá, nejspíš to není příliš ohleduplné gesto, ale nemůže si pomoct.

"Stylové...škoda, že si nemůžu vychutnat dokonale barvy..." Povzdechne si skoro až smutně, když se dotkne bez okolků lemu jeho saka a promne ho mezi prsty.

"Skvělá volba..." Dokončí nakonec svou obhlídku s dlouhým pohledem do jeho očí a bez dalších slov odejde típnout cigaretu to popelníku. Zrovna v tu chvíli se otevřou dveře a volají je dovnitř.

"Jak se zdá, náš čas vypršel...štěstí nemůže trvat věčně...takže poslední nádech čerstvého vzduchu..." Mluví klidně, aniž by ho zajímalo, jestli jej poslouchá nebo ne a rozejde se ke dveřím.

"...a nezapomeň.." Prohodí, když se v půli cesty otočí, aby mu gestem ukazováčků u svých koutků naznačil úsměv.

"Určitě bude mít úspěch..." Dokončí, když na něj mrkne a prosmekne se dveřmi, aby zamířil ke studiu. Jak se zdá, bude sedět vedle Rukiho...hm...opravdu má dneska štěstí, tohle by mohla být...legrace.

Ruki

Přivře oči ještě víc, bradu už jemně natáčí na stranu, jak straží všechny smysly a kdokoliv z jeho kapely by věděl, že je lepší dál ho nepopichovat, ale on by si k němu nic nezdvořilého nedovolil. Sleduje Hydovy pobavené jiskry v očích. Jsou krásné... pro většinu. Utne to hnedka z kraje ve své hlavě. Hyde ho začne obcházet a to už se hluboce a dlouze nadechuje. Ještě se v něm nevaří krev, ale není tady sakra kráva na výstavě skotu někde na anglickém venkově. O tom, že je barvoslepý nikdy neslyšel, ale popravdě ho to překvapí. Má spolehlivé lidi, kteří mu poradí, jak vypadat dobře. Sám sáhne na lemy saka a posléze látku kalhot.

"Černá." Pak zvedne rukavičky a klesne ukazovákem k botám.

"Rudá. Ale nevím, jestli je pro tebe reálné představit si, jak ty barvy vypadají, pokud jsi je nikdy neviděl." Pokusí se mu v tom trochu pomoct. Určitě vnímá nějaké odstíny šedé a někteří lidé i základní barvy, jen prostě řeknou místo fialové červená a podobně. Kdo ví. Poznámka o štěstí... zase ho nepochopil. Neví, jestli ho to rozčiluje nebo ne, ale otočí se na podpatku a zopakuje jeho gesto s popelníkem a dlouhým krokem vejde do budovy za ním. Oběma rukama si upraví sako na ramenou a v tu chvíli už je kolem něj plno lidí, kteří mu říkají, co se bude dít, stejně jako kolem Hyda o pár kroků před ním. Když se dozví, kde je jeho místo k sezení, promne si čelo a protočí očima. Někdo tam nahoře se mu hodně škodolibě směje. Nic na to neřekne, ale když si odbíjí svůj nástup před kamery, zvedne ruku v pozdrav a mírně se poukloní, ale smát se teda rozhodně nebude. Neusmívá se nikdy, pokud ho něco nerozesměje. Pak se hihňá jako puberťák. Usadí se s předloktími opřenými o kolena a poslouchá úvodní řeč moderátorky. Kromě nich jsou tam ještě tři další umělci na opačné sedačce. Krátké představení každého z nich a hurá na konverzaci.

Hyde (Kei)

Celkem ho překvapilo, když mu barvy nadiktoval. Někteří by se nad tím příliš nepozastavili a on to udělal. Ještě chvíli si tyhle myšlenky uchová, než se dlouze nadechne, aby mohl vydechnout a nasadit svůj typický úsměv před nástupem. Je to vždycky stejné, jen otázky se mění. Nenechal si je poslat, stejně na většinu z nich odpovídal, pochybuje, že ho nějaká z nich překvapí a když, tak bude odpovídat stejně jako vždycky s naprostým klidem, rozvahou a možná i nějakým tím vtípkem. Není nic snažšího. Při nástupu se otočí klidně směrem ke kameře, až se lemy kabátu zavlní a věnuje objektivu úklonu a zamávání a lehkostí jemu vlastní, než se usadí hodně pohodlně, vlastně se částečně rozvalí do rohu sedačky s kotníkem zaklenutým o koleno druhé nohy a předloktím o něj opřeným. Sleduje i příchod Rukiho, který se prostě neusměje ani za nic. Potlačí nutkání nad ním protočit oči v sloup. Ledový král...ne spíš královna... ano to by na něj sedělo. Věnuje pohled moderátorce, která začne úvodní řečí a pak se rovnou stočí směrem k němu s první otázkou, kterou nakonec položí všem. Co je pro ně isnpirací...omšelejší otázku, už by si opravdu nikdo vymyslet nemohl.

"mm..." Začne pomalu a tváří se u toho zamyšleně, dokonce si i krátce skousne spodní ret.

"Spíš bych položil otázku, co nemůže být inspirací." Krátce se uchechtne.

"..myslím si, že je hodně důležitý pohled na svět a umění v něm hledat to podstatné a přeměnit to v inspiraci...ale abych odpověděl, asi nejvíc mě inspiruje chování ostatních, složitosti jejich povahy..."

Ruki

Pořád mu nejdou z hlavy ty protiklady jich dvou. Je to jasně patrné i teď, v tom jak sedí. Je druhý v pořadí, na koho moderátorka promluví, ale on tuhle otázku taky zná. I přes to chvíli formuluje větu, aby dávala nějaký smysl.

"Pro mě jsou největší inspirací úplně běžné věci v životě. Věci, nad kterými se mnozí z nás ani nepozastaví, jak všední a obyčejné jim připadají." Řekne a přikývne aby tím potvrdil svoje slova, když moderátorka jeho odpověď rozvíjí a narazí také na konkrétní skladbu. Je pravdou, že tématem jejich písní je kde co, co může dát různým lidem různý smysl. On sám složil People Error a uvede na pravou míru, že pod tímto selháním si lze představit opravdu cokoliv. S tím se posluchači snadno ztotožní. Oddechne si, když to má za sebou a další tři jsou na řadě, protože tím získá trochu klidu. Už z něj opadá všechna nervozita, takže se na sedačce opře a opět si dlaněmi obejme pevně tělo. Má čas přebrat si, co Hyde říkal... o těch komplikovaných povahách. Proběhne ještě několik otázek a nadejde jakási soutěž, kdy by měli vydržet vtipnou scénku před sebou. Pointa příběhu je v tom, že budou mít plnou pusu vody a výbuch tím pádem není žádaný. Pro boha.... netušil, jaké bude překvapení pro ně, ale tohle nečekal. Neubrání se usmát a nastavit dlaň před tvář, čímž si vyslouží přímý záběr na kameru a rozesmáté komentáře.

Hyde (Kei)

Následuje přesun pozornosti na Rukiho. On sám ji k němu velmi rád přesune a nespouští z něj pohled za celu tu dobu, co mluví. Dokonce se neubrání naklonit hlavu mírně na stranu, jeho slova jej zajímají, nakonec asi nejvíc z těch všech, když nad tím začne pořádně přemýšlet. Jedna jeho dlaň si najde cestu k bradě a v zamyšleném gestu ji pohladí. Kouká na něj ještě chvíli, když se pozornost přesouvá na dalšího ze zúčastněných a pokud se na něj ohlédne kývne mu hlavou v náznaku toho, jako moc jej jeho odpověď zaujala. Pak přijde ale ono překvapení, no čekal kde co a co kde, ale tohle opravdu ne.

"Výborně...měl jsem si vzít pláštěnku... kruci mám rád svůj kabát...asi ...pokud má správnou barvu.." Neubrání se pobavenému komentáři, aniž by se staral, jestli se to hodí nebo ne.

" Můžu se až to přijde na někoho otočit..měl bych větší motivaci se smát?" Zeptá se s jiskrou v oku moderátkorky a mírně se poposedne na svém místě, jakoby se už nemohl dočkat. Trochu hravosti se v něm probralo, vlastně je přesvědčený o tom, že by to klidně i udělal. Pak těkne pohledem na Rukiho, které se konečně usměje. Pozvedne koutek rtů když to vidí, a aniž by spadl dolů, pohlédne před sebe mírně do země a jen letmo pokyvuje hlavou a párkrát kmitne kotníkem ve vzduchu do jistého rytmu, který má v hlavě. Na scénu nastoupí několik umělců a jim je nabídnuta voda. Je si téměř jistý, že by tohle měl vydržet, snad... No, ukáže se, že si trochu víc věřil, protože při první scénce to opravdu málem vyprskne před sebe a snaží se vodu v ústech udržet, nohy už má na zemi a je v mírně předklonu, kryjíc si dlaní ústa. Vlasy mu přepadají do tváře a vlní se v závislosti na tom, jak se snaží nesmát.

Ruki

Cítí na sobě Hydův pohled, několik vteřin se nutí nepodívat se tam, ale pak tvář přece jen pootočí a skrz oponu zvlněných vlasů se slabě pousměje. Doopravdy. Všichni se rozesmějí jeho komentáři, někdo ho začne hecovat, aby si ty svršky svlékl a on sám už se taky pobaveně usmívá, což maskuje dlaní před obličejem a předklonem. Vlasy schovají kde co. Moderátorka uvede na pravou míru, že pointa hry je sedět v kruhu blízko sebe, čímž se ohodí navzájem, takže mají opravdu motivaci. V dalším záběru už jsou rozsazení na svých místech jen s tenkým molem vedoucím prostředkem a mají se dívat na ty pitomce, co sem přivedou. Zná japonskou televizní produkci, ví, co jsou schopní vymyslet a je si jistý, že dneska steče makeup jim všem. Stačí první ohlédnutí koutkem oka jeden z nich to nevydrží, naštěstí to nejde na něj, ale už jen to ho nutí zaklonit hlavu a upírat oči na strop, aby se neudusil. Oni sami mají tváře plné vody a podívat se na kroutícího se Hyda je o sebevraždu vodním výbuchem. Moderátorka samozřejmě komentuje každý jejich pohyb a v další chvíli je to on, kdo před sebe vyprskne vodu v gejzíru, který by mu mohly závidět i norské fjordy. A nastoupí jeho typický smích, kdy se směje jako malý kluk, snaží se to zakrýt a zároveň to vůbec nejde. Ohozená dáma naproti němu to komentuje na oko podrážděně a slibuje mu pomstu.

Hyde (Kei)

Na hecování samozřejmě reagoval s největší radostí a s krátkým trhnutím hlavou vzhůru naznačil svlékání kabát, když se postavil, ale s jasnou narážkou, že jestli on tak všichni. Vysloužil si smích, ale nakonec si ho přece jen nechal na sobě. Hodně přecenil své schopnosti, je to dokonce i nad upíří výkon nezačít se smát. Navíc, když vidí, jak to někteří kolem už nevydrží a vyprsknou smíchy. Dokonce i Ruki, od toho to snad čekal jako posledního. Jenomže, hned jakmile uslyší jeho smích, ne tohle už by nedal nikdo vážně!!!! Prostě vyprskne vodu a jelikož sedí trochu bokem od něj, ale zrovna se podívá jeho s směrem schytá částečně spršku i on. Jeho drobné tělo se otřásá smíchem a nakonec si mu schovat tvář do dlaní, protože už mu vážně začínají téct slzy. Tahle show byl šílený nápad, ale baví se, jak dlouho ne. Nakonec jsou všichni promočení a i on dostal spršku. Takže mu nezbude nic jiného, než si ten kabát přece jen nakonec sundat.

"A ždímat mi ho bude kdo?" Neodpustí si ještě dodat, než se usadí zpátky na sedačku s rozhozenýma rukama na opěrách. Ještě padne pár otázek a nakonec se s nimi všemi loučí. Má to prý zakončit písní. +mm...zase já?+ Proběhne mu hlavou, ale samozřejmě kývne hlavou, že to velmi rád udělá, když ho něco napadne..

"No možná bych měl mnohem lepší nápad...bez urážky samozřejmě..." Prohodí, když věnuje moderátorce mírný, okouzlující úsměv, prý to funguje.

" Rád bych trochu omládl, tak bych poprosil Rukiho o pomoc, jistě vybere nějaký pěkný známý duet...pokud i tedy nedá košem..." On sám rozhodně nemá problém s improvizací, ale má chuť jej trochu poškádlit, ani neví proč, prostě to z něj vypadlo.

Ruki

Ještě se nestačil ani narovnat a už má mokrou polovinu obličeje, protože to nevydrží Hyde vedle něj. Zdá se, že si vystačí navzájem, ani k tomu nepotřebují vtipné představení. Trvá to dlouho, než se všichni uklidní a mohou pokračovat, ale většina to nedá už jen při sedání na původní místo. Nakonec se směje i on jako už dlouho v životě ne a v závěru je mu skoro líto, že už show končí. Nevěřícně se otočí na Hyda, když na něj vytáhne to se zpíváním a všichni si vyslouží další salvu smíchu. Tyhle obličeje umí dobře. Na okamžik se znovu zlomí v zasmání, ale hned zase zvážní a nastolí výraz No počkej. Musí to být něco...

"Dobře." Zamrká nevinně.

"Zazpíváme si Barbie Girl." Řekne mu a všichni se znovu rozesmějí. Dvě rockové hvězdy, stylové oblečení a tahle píseň. Dokonce jim někdo přinese růžové kytary. Celkem na ní umí, takže tuhle zvládne. Pak se spolu postaví na určené místo a jelikož Ken tam moc prostoru nemá, vystřídají se po sloce. Neobejde se to bez pitomostí, kdy na sebe dělají gesta, našpulené rty, imitaci silikonových prsou a kde čeho. Naprosto nechápe, kde se v něm tohle vzalo, už byl stržený atmosférou a navíc Hyde ho svou přirozeností dokonale strhl. Když v úklonách opouštějí jeviště, směje se vzadu i celý štáb, pak mu někdo podá lahev s vodou a on se není schopný ani napít, protože si hned vzpomene na ty gejzíry. Musí to trochu rozmrkat, ale nakonec poodejde stranou s jednou rukou si nadzvedávajíc sako a už zase se hihňá.

Hyde (Kei)

K jeho velkému překvapení souhlasí, ale když se doslechne, co že to budou zpívat, opravdu upřímně se rozesměje a musí se chtě nechtě usadit na područku sedačky, aby to vůbec rozdýchal. Tohle je teda den!

"Dobře..." Souhlasí s ním nakonec, když je zase schopný mluvit a popadne růžovou kytaru. Tohle bude teda premiéra na takovou rozhodně ještě nehrál. Odrhne si vlasy z ramene, aby líp usadil popruh a opře se do toho pořádně, hlavně co se týče pitomostí kolem. Nikdy neměl problém se uvolnit, ale tohle už je i na jeho vkus dost šílené, užívá si to na maximum, dokonce je mu i líto, když to všechno skončí. Následuje úklona a poděkování, když se odeberou do zákulisí a on prohodí pár slov s ostatními, než se vydá za Rukim.

"Ten tvůj smích je hodně nakažlivý..." Ozve se jeho hlas za Rukiho zády, když se němu nakloní krátce přes rameno a on může cítit jeho dech ve svých vlasech. Pak ho pomalu obejde a koukne s mírně pozvednutým obočím na lahev s vodou a pak do tváře.

"Opravdu se chceš napít...?" Neubrání se poznámce snažíc se o klidný výraz, ale v očích mu pobaveně jiskří.

"Musím Ti poděkovat, takhle jsem se už dlouho nepobavil...mmm ..." Vyjde z jeho mírně pootevřených rtů, které se jen tak nezavřou, jen na chvíli strnou v zamyšleném gestu, než se ohlédne kolem sebe a krátce si promne rty mezi kterými se na chvíli objeví i špička jazyka.

"Můžu Tě pozvat na kávu? Něco mě napadlo a rád bych to probral..." Zeptá se jej když stočí oči na kavárnu, která je v budově. Vlastně ho napadlo, že by mohli s Vamps udělat společný koncert, možná by se ten nápad Rukimu líbil, tak proč se nezeptat. Ani si nepočká na odpověď, jen s kabátem v ruce, který ležérně válí po zemi se rozejde směrem ke kavárně. Buď půjde nebo ne.. .volba je jen na něm.

Ruki

Už byl skoro úplně klidný a ovládnutý, zrovna se snažil pořádně napít, když za sebou uslyší jeho hlas a jak se otáčí, znovu vyprskne, naštěstí bokem a ne na něj, ale ohne se při tom v pase a zakucká smíchy. Tohle není normální, už prostě, není schopný si to vyhnat z hlavy a ovládnout se.

"Připadám si jako když učitel vykopne žáka za dveře, aby se uklidnil, on se uklidní, přijde a vyprskne hned ve dveřích." Řekne mu. Znovu zvedá lahev k ústům, ale jen to Hyde řekne, zase ji skloní a zavrtí hlavou v novém úsměvu.

"Myslím, že na tom nemám zásluhu jenom já." Odpoví mu, ale při tom pozvání konečně zvážní, napije se a zašroubuje uzávěr. Má čas, teď v zimě nemá tak našlapaný program jako vždycky. Chvilku sleduje jeho tvář a pak přikývne. Je to gesto pana krále, když se Hyde rozejde směrem odsud, aniž by počkal na jeho odpověď, nejradši by ho naučil po vzoru královny, že tohle se nedělá, ale poslušně se vydá za ním. Nejradši by si za to nafackoval, ale je zvědavý, co může mít tenhle člověk zajímavého na srdci. Byl by pitomec, kdyby si to neposlechl, mohlo by jim to hodně pomoct. Od toho tu přece taky je. Aby navazoval kontakty v rámci jejich rybníčku. Usedne ke stolku naproti němu, přehodí si nohu přes nohu a sáhne po nabídce. To kafe nezní vůbec špatně, takže si objedná dvojité espresso a sklenici vody. Dokonce k tomu dostane malé sušenky do mističky jako pozornost. Oba samozřejmě vinou maskéru vypadají už zase úžasně. Naštěstí v rámci televize jsou všichni zvyklí, takže mají klid jako obyčejní lidé. Zvedne k němu oči a zadívá se do těch jeho.

"Poslouchám." Řekne výrazně měkčeji, než na terase.

Hyde (Kei)

Ví, že za ním jde, vnímá jeho jemné našlapování, neposlouchá se to vůbec špatně. Trochu si dovolil nechat se unést a vyzkoušet, jak moc je ochotný pro svou skupinu obětovat, zdá se, že celkem dost a to ho...ano potěší. Dojde až do kavárny, kde se usadí, tak aby měl výhled ven na zasněženou oblohu, tyhle pohledy mu nikdy nebudou cizí. Kabát přehodí přes opěradlo druhé židle a pohodlně se opře, když pomalu stočí své oči na nabídku. Je tu velký výběr, vlastně má trochu problém se rozhodnout; nakonec si objedná obyčejné presso a k tomu zákusek.

"Výběr nechám na vás...jsem zvědavý, na co mě tipujete..." Kývne hlavou směrem k obsluze s mírným pozvednutím koutků v náznaku upřímného pousmání a teprve potom stočí pomalu oči na Rukiho. Opře se lokty o stůl a vloží si bradu dlaní, pozoruje ho. Několik dlouhých vteřin dokonce ani nemrkne, když se konečně odhodlá pomalu promluvit.

"Je skvělé, že mám Tvou pozornost ..."Začne pomalu s rozvahou jemu vlastní s jemným pozvednutím koutku a dál pokračuje až za další několik vteřin.

"Vlastně si myslím, že tušíš, co bych Ti rád nabídnul..."Dodá ještě, když jim přinesou kávu a on je nucen na chvíli lokty ze stolu sundat. Místo toho se mírně odsune, pohodlně se opře a přehodí si kotník přes koleno.

"Myslím, že vize společného koncertu s mou skupinou není až tak...nesmyslná...nebo se mýlím? Nic ve stylu barbie samozřejmě." Zeptá se jej s pobaveným zajiskřením, aniž by z něj pustil pohled, jakoby se snažil dohlédnout dál, než na výraz, kterým častuje okolí. Viděl za něj ve studiu, ani neví proč, chtěl by za něj vidět znova, byl...okouzlující.

Ruki

Další královské gesto, je tak znuděný světem, že si ani sám nevybere zákusek? Nebo je prostě jen hravý? Sleduje to se vší elegancí sobě vlastní a když Hyde konečně promluví, už zase neví, jestli si z něj dělá dobrý den nebo to myslí vážně. Opře se a pousměje se zpoza závoje vlasů.

"Hmm... že by to byl sňatek?" Vyjde to z něj během vteřiny a demonstrativně si prohlédne prsteníček levé ruky, na kterém není moc místa. Pak zvedne oči k obsluze, která před něj postaví kávu a tiše poděkuje. Dává si do ní postupně cukr, mléko, míchá, malíček lehce zvednutý a poslouchá. Ne, nenapadlo ho to. Nenapadlo by ho, že někdo jeho formátu bude chtít vystupovat zrovna z Gazette, ale jeho pozornost si doslova urve. Upře v tuto chvíli světlé oči do jeho a teď je to on, kdo ani nemrká. Dlouho. Zpívat vedle něj... nebezpečné. Hyde má dokonalé hlasivky, on těm svým zdaleka tak nevěří, i když jejich živá vystoupení sklízí výborné kritiky a rozhodně mu to neujíždí jak americkým "hvězdám" co ve skutečnosti zpívat neumí. Kluci mu vyrvou srdce z hrudi, když to odmítne.

"Hm... nejsem kapelník, ale myslím, že by mě rituálně obětovali na Mayské pyramidě, kdybych tohle odmítl. Byl bych blázen." Ukloní se v uctivém gestu jako poděkování za tuto nabídku. Nadšení se dostaví později, zná se. Teď to vypadá, že se ho to ani nedotklo, ale tak za dvě hodiny už bude mít v očích hvězdy a velké vize a pak začne tvůrčí šílenství a nápady. Do té doby by měl být někde, kde ho nikdo neuvidí, až bude s tužkou zapíchlou do vyčesaných vlasů jako šílenec rozhazovat papíry s inspirací.

(konec první části)