(restaurace, park)
Tetsuya
Rukiho dohadování ohledně jeho karty od pokoje mu přijde spíš úsměvné, než aby byl naštvaný. Kdyby to zkoušel kdokoliv jiný, to hodně rychle sežrat, ale Ruki; ten u něj má rozhodně nemalé úlevy. "Ale no ták Ruki-chan, nějak to udělat musím a lepší možnost nemám, tvoje čtyřnohá kulička bude mít tu nejlepší péči, věř mi..." Opravdu se snaží netvářit pobaveně a jen mírně stáhne obočí, když se od něj dál nehodlá nechat krmit. Proč se od něj nenechá nakrmit? Jeho to přece tak moc baví!! Narovná se v sedu a s rukama založenýma na hrudi se opře do opěrky s mírně pozvednutým obočím. Pořád se tváří tak nějak neutrálně a ne egoisticky jako po většinu času. Pomalu sáhne po své sklence vína, aniž by z něj spustil pohled. Skoro to vypadá, jak kdyby chtěl dohlédnout dál, než co mu Ruki ukazuje, kamsi do jeho nitra. Snaží se odhadnout, kde je přesně ta hranice, aby se mu dostal pod kůži, aniž by tušil, že už se tam možná dostává. Jen nepatrné náznaky si bere do hlavy a drží se jich jako klíště.
"Vzal jsem tě na After party, odvezl na jídlo, postaral se o tvého psa a já zlobím?" Zeptá se ho se skoro až uraženým výrazem ve tváři, než nad ním krátce zavrtí hlavou.
"To ty jsi mě poslal k ledu vzpomínáš?" Pomalu se k němu nakloní přes stůl, opírajíc se o desku předloktími. Chvíli mu jen tak kouká do očí, než zvedne svou pravou dlaň a pohladí ho po tváři.
"Až Tě začnu zlobit Ruki-chan…poznáš to a hodně rychle." Mluví měkce a doslova si užívá vyslovení jeho jména.
"Jak by sis představoval, abych se choval Ruki? Hm…Kdybych byl někým jiným, myslíš, že bys tu se mnou teď byl?" Odmlčí se krátce a pomalu stáhne ruku z jeho tváře, když se znovu narovná, aniž by opustil pohledem jeho tvář. Sáhne po hůlkách a vloží si mezi rty sousto, které pečlivě požvýká, než znovu promluví.
"Chci od Tebe slyšet upřímnou odpověď...Líbí se ti to, nechat se obletovat že?" Jeho hlas je pořád stejně sebejistý, i když je o něco tišeji, jak kdyby mu sděloval nějaké tajemství. On je přesvědčený, že má pravdu. Nemyslí si, že by se za celou tu dobu choval k Rukimu nějak špatně, ostatní by mu mohli vyprávět.
Ruki
"To doufám." Zamumlá nejistě.
"Koron-chan bude svěřen do rukou neznámého řidiče, kterého neustále označuješ jako neschopného. Jak mám být teď v klidu?" Broukne a vrhne po něm očima plnýma něhy, která ale patří jeho psu. Pak mu cuknou koutky, ale nepodívá se na něj. Poslal ho k ledu a to doslova. K ledu od šampaňského. Vystoupá očima k těm jeho, když zkřiví rty ve svých typických grimasách.
"Ale k lidem okolo se chováš příšerně." Řekne mu velmi vážně a výchovně.
"Doma tě nic nenaučili?" Jenže nic dalšího už říct nestačí, protože Tetsu se k němu natáhne a něžně ho pohladí po tváři. Uvolní výraz v obličeji, když mu oplácí dlouhý pohled.
"Líbí, to je pravda." Přizná mu nakonec.
"Ale nemusíš se u toho chovat jako císař. Ne, ten se chová líp." Pozvedne bradu výš, ale jaká je pravda? Tetsu má pravdu, když míří na to, že ho baví, když se nejprotivnější umělec v Japonsku zrovna k němu jedinému chová jinak. Dodává mu to velmi silný pocit vyjímečnosti. Vážně ho chce převychovávat? Nakonec dojedí a při placení se objeví také řidič s taškou a v ní je Koron. Ruki okamžitě vstane, všechno si to od něho vezme a aniž by poděkoval (ano, už i on), pověsí tašku za opěru židle a Korona z ní vytáhne. Hned se s ním začne mazlit a strkat mu do tlamičky malé kousky sushi nic nedbajíc na pohledy personálu, které jasně říkají, že sem psi nesmějí. Jeho odmítavá aura rockera se úplně roztříští.
"Oni tě nechali celou dobu v té tašce? Pojď k tatínkovi, Koron-chan." Špitá psíkovi, který je evidentně nadšený, že je v centru dění a rovnou u Rukiho talíře. Teď ať si zkusí někdo něco říct jemu. Právě se stal stejně zpovykanou celebritou jako Tetsuya.
"Tak jedeme do parku." Zavelí Ruki a vstává ze židle. Tašku si hodí přes rameno jako maminy tu, co nosí na kočárek a Korona si hřeje v náručí.
Tetsuya
"Platím mu tolik, že se rozhodně bude snažit." Opáčí mu s naprostým klidem a nakloní hlavu mírně na stranu, když zahlédne v Rukiho očích tolik citu.+Je to jen pes proboha!+ Proběhne mu hlavou pobaveně a brání se zuby nehty, aby neprotočil oči v sloup nebo aspoň nezavrtěl hlavou. Tohle bude mít ještě těžké. Ještě pár soust si dopřeje, stejně jako několik loků vína ale jeho pohled má prioritně Ruki.
" Učili mě toho spoustu ale nic z toho se nesetkalo s úspěchem. Jdu si tvrdě za svým a očividně to funguje, tak proč to měnit…vím, že ano; poznám to na tobě." Usměje se upřímně a jeho částečně arogantní výraz na několik okamžiků povolí, dokud nepřijde jeho řidič. Jeho výraz se v okamžiku změní a sjede ho pohledem, který jasně značí, co si o něm myslí. Shlédne na hodinky s nepatným úšklebkem a nakonec mu jen kývne hlavou. Skoro to vypadá, že si něco z Rukiho slov vzal k srdci. Co ho ovšem donutí zatvářit se jako obvykle je obsluha, která k nim míří s odmítavým pohledem směřujícím ke Koronovi. Střelí po nich takovýma očima, že nikdo nic neřekne a je jasné v okamžiku, kdo tu má hlavní slovo. S nádechem pobavení pozoruje, jak rozmazluje tu chlupatou věc a dlouze se nadechne už s telefonem v ruce, když si vyřídí, ještě několik pracovních záležitostí. Zasekne se ve chvíli, kdy mu oznámí, že se jde do parku.+Jako teď hned a s tím …psem?+ Proběhne mu hlavou skoro až vyděšeně. Zvedne pomalu hlavu v závislosti na tom, jak Ruki vstává ze židle a je jasné, že s tak rychlým splněním nepočítal.
"Rozhodně odmítám po něm cokoliv sbírat..." Upozorní ho se skoro až výhružným podtónem, nechá si přinést účet. Na dýško si budou muset nechat zajít chuť, už jenom za ty pohledy a taky se pomalu zvedne, aby společně s nimi zamíříl k autu. Nechají se odvézt k parku, kde vystoupí a rozhlédne se kolem. Skoro to vypadá, jak kdyby tu byl poprvé. Vždyť on je tu poprvé bože! Najednou vypadá i trochu rozpačitě, tohle se mu nestalo snad deset let!
"Hm a co teď? Nebudeme tu s ním utíkat, že ne?" Ujistí se, když už má zase hozenou ruku kolem Rukiho ramen a střelí po něm pohledem -Ať tě to ani nenapadne-. Věnuje i krátký pohled čivavě, která na něj cení zuby a teď už opravdu protočí očima v sloup.
"To mám za ty lázně?"
Ruki
Ruki k němu střelí pohledem, který značí Koron nekaká a pokud tam je to růžové a voňavé. Pak se ale všichni tři jako spokojená rodinka odeberou do auta, které je převeze do parku. Kráčí spolu alejí kvetoucích sakur, protože je jaro v plném rozpuku a je to opravdu dech beroucí nádhera. Tohle je k vidění jenom v Japonsku. Není tu zase tolik lidí, protože park je veliký a každý se věnuje vlastním záležitostem. Někdo jezdí na in-linech, někdo si čte, někdo má na dece piknik a někdo cvičí Tai Chi. Všechno z toho by klidně rád dělal a především - nikdo si jich nevšímá.
"Musíš se s ním jenom seznámit. Ještě jsi ho ani nepohladil. Pak na tebe vrčet přestane." Vysvětluje Tetsuyovi trpělivě.
"S ním je to úplně stejné jako s lidmi kolem tebe, víš?" Rýpne si, než se zastaví poblíž malého mostku přes říčku, který má typický japonský tvar. Postaví Korona na zem a ten se s čumáčkem u země rovnou vydá na průzkum blízkého okolí. O kus dál zvedne nožku a počůrá strom. Radostně zaštěká a zase běží k nim.
"On se ti na psí lázně vykašle, chce být s námi." Broukne, když cosi loví v tašce, a když se narovná, drží v rukou zelené frisbee. Blýskne po Tetsyovi pohledem a hodí talířem. Koron se za ním rozeběhne a už jim ho nese zpátky.
"Vidíš? Je to talentovaná čivava. Celý já!" Řekne hrdě, když si přidřepne, psa pochválí a talíř mu vezme, aby ho podal Tetsuyovi. Je trošku oslintaný, ale jenom trošku. Důležitě se na něj podívá s očima plnýma očekávání a je to asi jako kdyby záchranář odmítl pomoc u nehody, pokud si Tetsu ten talíř nevezme.
Tetsuya
S jednou rukou zaraženou v kapse kabátu a druhou kolem Rukiho ramen si to kráčí po parku. Rozhlíží se celkem zvědavě kolem, co se tu všude děje. Je to pro něj úplně nový svět v podstatě. Pořád jen pracuje a tohle je…něco úplně jiného. Chvílemi dokonce vypadá hodně zaujatě, až nezvykle. Po slovech o pohlazení stočí pohled směrem k němu a mírně pozvedne obočí s jasnými pochybami ve tváři. Natáhne ruku směrem ke Koronovi a ten po něm div ne vystartuje.
" Jo jasně a pak za mě bude hrát kdo?" Houkne a v hlavě si pěkně vynadá, že to vůbec zkoušel, hodně špatnej nápad opravdu.
" Lidi kolem mě dělají, co jim řeknu…to jsi asi na mysli neměl hm?" Vysvětlí mu to naprosto jednoduše a znovu těkne pohledem k čivavě. Jestli ho kousne do palce u nohy, když budou spát tak ho pověsí za vodítko z okna, no vážně. Ještě pořád trochu ostražitě sleduje psa, když označkuje strom a v duchu si přísahá, že jestli to zkusí na něm, nechá ho zmizet a nikdo už ho nenajde. Stojí kousek od nich a pořád to celé trochu nechápavě sleduje, vypadá hodně nesvůj. Obočí mu zase vystoupá výš, když Ruki vytáhne frisbee a hodí jej. K jeho překvapení se Koron opravdu rozběhne a talíř donese. Ruki je očividně na výsost spokojený a jemu se ten výraz, který postřehne na jeho tváři hrozně zamlouvá. Vlastně to nakonec nebyl tak špatný nápad sem jet. Cítí se tu sice trochu zvláštně ale ne vyloženě špatně. Pomalu se začíná uvloňovat ale rozhodně ne tolik, aby bral do ruky tu oslintanou věc a ještě mu ji házel nebo ano?
"Ehm…to myslíš vážně?"Zeptá se a odmítavým vrcením hlavou, jenže Ruki si prostě pokoj nedá a on musí jen s hranou otráveností rozhodit rukama a talíř si vzít. Samozřejmě sáhne zrovna na poslintané místo a musí se hodně přemáhat, aby to řádně neokomentoval. Koron je v tu ránu u něj a dožaduje se, aby ho hodil. Koukne na talíř na Korona, zpátky na talíř a prostě ho hodí. Trapas si neužene, už to v ruce jednou držel. Neletí sice tak daleko, jak by si představoval, ale letěl a to se počítá! Skoro hrdě se usměje, trochu jako malé dítě, kterému se podaří ujet poprvé na kole několik metrů, a když k němu Koron přiběhne zpátky, přidřepne si a světe div se, opravdu ho pohladí. Ještě dva hody a jeho kabát už se válí na nedaleké lavičce, rukávy košile má vyhrnuté nad lokty a baví se jako už dlouho ne. Zasekne se uprostřed pohybu, když na něj nejspíš Ruki kouká snaží se nahodit zpátky svůj typický výraz, moc mu to nejde.
"Tohle tě přijde draho..." Hodí talíř a zamíří jeho směrem, v očích se mu pobaveně blýská. Vůbec netuší, co s ním udělá, když ho chytí. Nejspíš ho zatáhne za keř a vynutí si Rukiho rty, jako svou odměnu.
Ruki
Protočí očima. Vážně mu má vykládat, že na cizího psa nemůže tak hrr? Že mu musí dát nejdřív očichat svou dlaň a počkat, až se Koron osmělí?
"Jdeš na něj moc divoce, on se tě bojí, brání se." Rozhodí rukama. Vždyť takhle se včera v noci bránil i on! Kdo by se nebránil, když Tetsu na všechno útočí jako žralok bílý? A pak Koron sám od sebe přijde, když Tetsuya drží v rukou talíř a hodí mu ho. Ruki nemůže uvěřit vlastním očím, když už několik minut v kuse sleduje Tetsuyu a Korona, jak si spolu hrají a vypadá to, že na něj dočista zapomněli. Dokonce si stačil v klidu připálit cigaretu a vykouřit ji a s hlavou na stranu sleduje jeho postavu s vyhrnutými rukávy a naprosto uvolněným výrazem ve tváři. Přistihne se u myšlenek na to, jak je vlastně krásný a v podstatě roztomilý. Má hrozně milý kukuč, když se nikdo nedívá a jen těžko si domýšlí, proč si kolem sebe vybudoval tuhle auru zmetka. Koron je s ním najednou obrovský kamarád, štěká na něj a nechává se hladit a Ruki uvažuje, zda by se taky neměl nechat hladit, když si jeho pes myslí, že je to v pořádku. Ano zíral na něj, ale Tetsuya si ho najednou všiml a vykročí směrem k němu.
"Draho? Cože?" Dostane ze sebe a zmateně se rozhlédne, protože si vůbec není vědom toho, že by něco udělal. Talíř odletí, Koron běží za ním a ani jeden si nevšimnou, že se nevrací, protože talíř dopadl rovnou na záda nějakým opalujícím se slečnám a ty si teď Korona hladí a rozhlížejí se po jeho majitelích. Zvedne dlaně v obranném gestu, ale vlastně neudělá vůbec nic, ani jeden krůček dozadu. Oči těch dívek už jsou na nich přilepené, ale to on vůbec netuší a to, že jedna z nich zvedá telefon a fotí, to už vůbec ne. Začervená se a vystoupá očima do těch Tetsuyových, když se jeho prsty sevřou kolem jeho košile rovnou pod jedním z těch nádherných a vonících sakurových stromů.
Tetsuya
Pobaveně se uchechtne, když vidí vyděšený výraz v Rukiho tváři a on sám se snaží nahodit svůj typicky nebezpečný, zabiju jen pohledem všechno v okruhu třiceti kilometrů. Ještě několik kroků musí udělat, aby byl až u něj, dlouze se nadechne jeho vůně, která ho už zase nutí dělat věci, které by si normálně odpustil. Začíná si zvykat, že v jeho přítomnosti není nic, jak bývalo a o to víc je spokojenější. Ani ve snu by ho nenapadlo, že mají něčí pozornost, skoro si tu připadá, jakoby jeho normální život neexistoval, jakoby se tady nemusel ovládat a schovávat za maskou, kterou běžně nosí. Protáhne paži kolem jeho pasu a s trhnutím si jej přitáhne na své tělo, moc dobře vnímá jeho ruce na své košili, musí se dlouze nadechnout a přivřít oči. Už zas na něj utočí celá jeho osoba a on mu prostě nedokáže odolat. Krátce těkne pohledem nad jejich hlavy a pozvedne koutek v náznaku úsměv.
"Vidíš, už je ze mě i romantik…" Začne pomalu, když sklopí pohled k jeho očím a přejde si špičkou jazyka po horním rtu.
"Vlastně to nejspíš patří k tomu rozmazlování hm..." Broukne smyslným hlasem, když se pomalu přiblíží k jeho rtům.
"Co to se mnou provádíš?" Zazní z jeho rtů jako poslední se skoro až vyčítavým podtónem, jeho dlaň se krátce dotkne Rukiho tváře a zmizí ve vlasech, když ho konečně políbí. Sebevědomě, naléhavě ale ne nedobývá se mezi jeho rty, počká si až mu začne odpovídat. Nenapadne ho se otáčet, ani ohlížet, teď se věnuje Rukimu a možná nějaké zemětřesení by ho donutilo se od něj odtrhnout, dokud se nebude muset nadechnout.
"Dneska mi nedáš košem, že ne?" Broukne tichým hlasem a není v tom nic typicky rozkazovačného, je v tom spíš jakási prosba. Nepřežije, jestli se Ruki rozhodne nejet s ním, spálí celé Sapporo na popel a teď už regulérně. V kapse mu pípá telefon a on se…na něj ani nepodívá! Kdyby věděl, že jejich foto už je na instagramu a veškerých sociálních sítích, nejspíš by si to rozmyslel.
Ruki
Projede jím silná vlna rozechvělého vzrušení, když Tetsu broukne to jeho Co to se mnou děláš a on má oči celou dobu přilepené do jeho tváře. Jejich rty se dotknou a on se vůbec nebrání, jen sevře jeho košili ještě pevněji a opatrně odpovídá jeho rtům. Je to pomalý a dlouhý polibek, který by mohl ledaskdo označit za zamilovaný a navíc v téhle scenérii. Dokonce se kolem nich ozve jakési och od procházejících dam a nikdo z pánů nereaguje negativně. Asi jim to sluší nebo co... Tetsu ho pak žádá, aby dnes jel s ním, ale on ví, co by to znamenalo a opravdu si není tímhle krokem jistý. Tak rychle? Vždyť se vůbec neznají, nerandí spolu a on ví, že Tetsuya se na něj nevydrží jenom dívat, když budou celou noc v jedné ložnici a sami dva. On sám by to nejspíš nevydržel, ale je to správné? A nejsou už dospělí, aby takovou věc mohli udělat prostě proto, že chtějí? Chce?
"Tetsu-chan... já...." Je na něm vidět všechna ta nejistota, ale jeho oči se usmívají a dokonce ho z míry nevyvádí ani pobíhající Koron, který se od něj naštěstí nevzdaluje. I jemu pořád pípá telefon a pak mu Siri oznámí, že volá Reita. Rei? Vrhne na Tetsuyu pohled Promiň a vytáhne z kapsy kalhot telefon, aby hovor přijal. Pozdraví se se svým nejlepším přítelem a zaskočeně poslouchá jeho otázku, jestli se do Sappora přijel oženit a zda je to opravdu Ogawa. Následuje popichování, od kdy je už definitivně na kluky a on se nezmůže na víc, než na zděšený pohled do Tetsuyovy teď tolik klidné, spokojení a nádherné tváře. A moc dobře ví, že to potrvá jen pár vteřin. Prudce se rozhlédne kolem sebe, protože tohle se muselo stát teď, pochybuje, že by to byl někdo z jeho apartmánu nebo akce. Na akci se k sobě vlastně neměli. Jenže dívky už tam nejsou a nikdo kolem jim pozornost nevěnuje. Vymění si s Reitou ještě několik frází o tom, jak bylo a že se na ně těší a zavěsí. Hned na to projede twitter, nic a pak instagram a najde to.
"No do pr...." Zarazí se v půli sprostého slova a zajede si dlaní do vlasů. Je tam fotka jeho čivavy, kterou někdo hladí a pak fotka jeho a Tetsuyi v obětí s jeho rty skoro až na jeho, ale nelíbají se. Sdílela to nějaká náctiletá holka a hned po ní polovina Japonska a následně zbytek fanclubu po zeměkouli. Tak rychle??? Ani mu to nechce ukazovat.
Tetsuya
Koukne mu do očí, když uslyší z jeho rtů své jméno a mírně se pousměje. Vidí v něm tu nejistotu a rád by ji smazal, co nejrychleji. Vždyť on by mu přece neublížil, nemá to rozhodně v plánu. Pohladí ho po tváři se zvláštně zamyšleným výrazem, když přemýšlí, jak by ho mohl ujistit o tom, že to všechno myslí opravdu upřímně. Má s tím trochu problém jako vždycky, ale opravdu se snaží. Svým způsobem je to pro něj mnohem těžší, než pro Rukiho.
"Můžeš spát…" Začne pomalu, hlavně přemýšlí, jestli by svou nabídku, kterou mu hodlá přednést, byl schopný vydržet, když se mu rozezní telefon. Rozpřáhne ruce s úsměvem v rezignovaném gestu a přidřepne ke Koronovi, který je zase u nich. Ten pes má charisma a to on rozhodně dokáže ocenit. Vzhlédne zrovna ve chvíli, kdy na něj Ruki koukne a je mu jasné, že je něco špatně. Pomalu se narovná do své plné výšky, nakloní hlavu mírně do strany stahujíc obočí k sobě. Opravdu je zvědavý, co z něj nakonec vypadne. Vůbec nechápe, proč se rozhlíží v první chvíli ho to ani nenapadne, co by se mohlo dít. Dokud Ruki při pohledu do telefonu nezačne nadávat. Prostě mu bez okolků vtrne přístroj z ruky a prohlédne si fotku. Změna v jeho tváři je moc dobře viditelná. Zase ji pohltí obvyklá maska, jeho oči žhnou neskrývaným vztekem. Mlčí, nic neříká, jen vrazí telefon Rukimu zpátky velmi rázně a vytáhne ten svůj. Projede ho ve spěchu a jeho výraz je snad ještě horší. Vypadá skoro jako někdo, kdo hodlá vyvraždit celou planetu. Je to tady, nedával pozor, přestal se hlídat a jak to dopadlo. Telefon se rozezní s manažerovým jménem a on ho přijme. Je vidět jak zatíná čelisti k sobě a očividně se mu vůbec nelíbí, co slyší.
"Samozřejmě, že ne…byl to schválně věděl jsem, že nás fotí, to je snad jasné ne? Sledovanost stoupla o sto procent, jestli se nepletu." Hraje to těžce do autu a už to vypadá, že mu to manažer sežere i s navijákem. Teď to jen ustát a nenechat se zahnat do kouta.
"Jen fanservis mimo stage." Odmlčí se na chvíli a rozhodně kývne hlavou.
"Jasně, že jen pokus, copak jsem se úplně zbláznil?" Vyjede do telefonu a rázně pochoduje kolem, u toho rozhazuje rukama a vůbec ho nenapadne, jak by to mohlo vyznít. Snaží se jim zachránit zadek, tohle by je mohlo stát všechno, je o tom přesvědčený a on nechce o nic ze svého života přijít.
Ruki
Jenom prudce zamrká a rozhlédne se kolem se rty stisknutými, když mu Tetsuya vytrhne telefon. V další chvíli už ho má zpět v ruce a zřetelně cítí jak atmosféra houstne. Vůbec se mu to nelíbí. Ještě před chvílí jim svítilo slunce nad hlavami, byl nádherný romantický den a Tetsuya byl otevřený a uvolněný a teď? A co se mu líbí ještě míň je to, co uslyší z jeho úst. Otevře ty svoje, dá si ruce v bok a nevěřícně se na něj podívá. Ne, nechodí spolu, vlastně spolu ani nespí, ale on vážně svému manažerovi říká, že tohle byl promyšlený tah? Tak chladnokrevně a ani se nehanbí, že Ruki stojí přímo před ním a poslouchá? Prý pokus a že není blázen? Není blázen na co, aby si s ním něco pořádně začal? Tak to tedy ne... teď už se mračí i on a zatímco Tetsuya nedává pozor, pakuje Koronovi věci do tašky a brzy do ní umístí i psa, aby mu nikam neutíkal. Pověsí si tašku na rameno a znovu se na něj podívá. Počká si, až Tetsuya zavěsí a pak po něm taky vystartuje.
"Tak ty sis ze mě udělal reklamu??? Řekl jsi mu tohle, aniž by ses zeptal MĚ jestli s tím souhlasím?" Ukáže na sebe. Lidé se po nich začínají otáčet.
"Chceš se mnou spát, ale nejsi ochotný mi dát ani veřejně pusu? Tak na to zapomeň! A zapomeň, že ti budou The Gazette dělat fan servis, okusuj se s tím vaším Hydem!!! Couru si zvládnete dělat navzájem sami!" Už na něj nepokrytě křičí a pak se otočí na patě a s hlavou hrdě zvednutou kráčí po cestičce z parku pryč. Ještě se ohlédne a zvedne varovně prst do vzduchu.
"Nezkoušej mě zastavit a nevolej mi!!! Nemyslel jsi nic z toho ani trochu vážně!" Právě mu udělal dokonalou partnerskou scénu přímo před lidmi. No a co! Tetsuya si pořád myslí, že všechny věci budou jenom podle něho, ale on je taky pověstný tím, že je zvyklý velet a nenechá se sebou orat. Možná by s jeho výmluvou souhlasil, kdyby se ho alespoň zeptal, ale to on ne, jemu je úplně jedno, co na to Ruki! Pcha! Dupe po cestičce, mračí se a vytahuje cigarety. Musí kouřit, ale foukat to bude na druhou stranu od Korona. Volá mu Kai... výborné...
Tetsuya
V hlavě už si gratuluje, jak to geniálně zvládl. Alespoň budou mít čas být pořádně spolu, než se rozhodnou, co dál. Je přesvědčený, že udělal to nejlepší přesně do chvíle, kdy na něj vystartuje Ruki. Ohlédne se po něm s opravdu překvapeným výrazem. Úsměv, který se mu po dle něj dobře odvedené práci sunul na tvář, mu dokonale zmrzne a v očích už má zase led, který hodlá pokrýt všechno v okruhu sta kilometrů.
"Děláš si ze mě srandu?" Zavrčí na něj vztekle, zakládajíc si ruce na prsou ve skoro až uraženém gestu. Tak on jim tu zachraňuje zadek a zatím…Přece tu na sebe nenechá ječet, i když je to Ruki. Bože měl by mu dát pár facek, ať se vzpamatuje!!
"A co jsem mu měl říct? Hele, počkej, já se domluvím, jestli to byl fan nebo ne? Slyšíš, jak to zní? Bože vzpamatuje se, tady není čas na domluvy." Nekřičí, jen po něm vrčí tichým hlasem ale není o nic míň intenzivní, než jeho křik. Okrajově vnímá, jak se po nich všichni otáčejí a prohlíží si je. Když ho to opravdu vytočí, ohlédne se po páru, který jde kolem a zpraží je nenávistným pohledem.
"Starejte se o svý." Sprdne i je a je mu úplně jedno, kdo to je nebo není. Ohlédne se zpátky, ale to už Ruki dupe pryč i s Koronem.
"Jak můžeš do prdele vědět, co myslím a nemyslím vážně?" Tentokrát už zakřičí i on ale jen na jeho záda, protože je asi tři sta metrů od něj.
"Do hajzlu." Zanadává si, rozejde se rázný krokem na opačnou stranu ke svému autu. Už se po něm ani neohlédne, je vytočený do běla. Trhne s dveřmi řidiče, chytne kluka pod límcem a vytáhne ho silou z auta, aby mu sebral klíče.
"Máš padáka." Štěkne po něm vztekle, nasedne do auta a s pištěním pneumatik se proplete ulicí až na hlavní cestu. Je mu úplně jedno kolik jede a jak, ty pokuty ať si strčí někam. Však on mu ukáže, jak to umí myslet vážně. Bože, jak on ho vytočil! Je odhodlaný mu ukázat, čeho všeho je schopný!! Na něj nikdo řvát nebude a ještě mu takhle zdrhnout, už zase. Prudce zastaví uprostřed křižovatky, aniž by se staral, kdo na něj troubí nebo ne, zvedne telefon a netrpělivě čeká až to někdo zvedne.
"Sto..ne tisíc rudých růží." Objedná je se stále stejným podtónem v hlase a nadiktuje jim adresu hotelu a jméno, komu je mají doručit a rovnou objedná na druhý den další. Však on se zblázní z toho, jak to myslí vážně! Teprve pak se rozjede ke svému hotelu, kde se mu všichni klidí z cesty, jen vidí jeho výraz. Ať někdo zkusí jen hnout prstem, smete je z povrchu zemského.
Žádné komentáře:
Okomentovat