(tiskovka)
Ruki
Tu noc byla v Sapporu ještě jedna duše, která nešla spát. Ruki. Ve svém hotelovém pokoji šel nejdřív rovnou do sprchy a smýval ze sebe pot dnešního večera i jeho zpropadený parfém. Pořád na sobě cítil jeho ruce a rty, viděl tu neskutečnou touhou, kterou v něm vzbudil a nezdálo se mu to jako Tetsuyův rozmar, připadalo mu to skutečné. Neměl by se usmívat, když na něj myslí, měl by na něj být pořádně vytočený za to, co si k němu zkusil, ale... Později v posteli se prostě dívá několik dlouhých desítek minut do stropu a nechápe, proč zrovna on a co to celé mělo znamenat. Nakonec usne naprostým vyčerpáním, ale ne na dlouho. Na dnešní poledne byla naplánovaná tisková konference a nějaké další aktivity, zítra pár zdvořilostních návštěv zdejších významných památek nebo míst a pak návrat do Tokya. Měli by se tam sejít všichni účastníci této obrovské akce. Docela se těší, až některé z nich uvidí, třeba Miyaviho, toho zná. A podá ruku Hidemu a Uruha s Aoim mu ji urvou v rameni. Ještě pořád neví, jestli mu podstrčit něco na podpis nebo ne. Uvidí se, jaký bude. Dnes se oblékl velmi elegantně, černá lesklá košile, černé sako i kalhoty a společenské boty, pod krkem variaci kovbojské kravaty se stříbrným šperkem na koncích tkanic a velké černé neprůhledné sluneční brýle. Vlasy si nechal nakrepovat a vyrazil. Samozřejmě, že měl plnou hlavu toho, že se tam s ním potká, ale moc by nedal za to, že s ním dnes nepromluví ani slovo, jen nutný pozdrav. To přežije. A pak už se nikdy neuvidí. Vystoupí z auta na místě určení a okamžitě se ocitne v oslňující záři fotoaparátů. Kolem něho je jeho tým a manažeři a on mávne kolem sebe, ale teď na prohlášení není čas, od toho je tiskovka. Zajde do budovy a hledá, kde může kouřit.Tetsuya
Nespal, přesně jak si umanul. Prostě si užil, ty dvě coury vyhnal hned, jak byl relativně spokojený a ani sayonara jim neřekl. Vztek ho neopustil ani trochu, spíš ho jen zatlačil kamsi do pozadí a zůstával mu jako stín v očích. Dopřál si dlouhou sprchu, než se obléknul s typickým důrazem na každý detail a vyšel z ložnice. V apartmánu byl pořád stejný bordel jako večer. Takže ještě po cestě do haly nechal zavolat ředitele a oznámil mu, že tohle rozhodně nemíní tolerovat, už to mělo být přece dávno uklizené! Na svolané poradě jsou všichni kromě něj značně unavení a on jim rozhodně dává, co proto. Když může fungovat na sto dvacet procent, můžou i ostatní. Je vidět, že ho zrovna teď nemají v lásce a je mu to upřímně úplně jedno. Nakonec je nejvyšší čas přesunout se na tiskovku. Ví, že tam Ruki bude taky a celou cestu přemýšlí, jak mu to vrátit i s úroky. Z druhé strany si v sobě i nese pocit, že to nebylo jen tak. Nedostal ho z hlavy za celou tu dobu a to se opravdu snažil. Auto zastaví před budovou a on hbitě vystoupí, na sobě dlouhý kabát tmavé barvy se zlatými aplikacemi a na očích zrcadlové sluneční brýle. Mávne rukou směrem k davu a víc se neobtěžuje, ani se tentokrát sebevědomě neusměje jako jindy. Rázně rozrazí dveře do budovy a pohled mu padne na Rukiho, který se rozhlíží kolem. Zamíří bez váhání jeho směrem, popadne ho za předloktí a vede sebou směrem k prvním dveřím, které najde pohledem.
"Musíme doladit detaily." Řekne mu hlasitě, aby ho slyšeli všichni kolem a rázně rozrazí dveře, kde je jen nějaká sekretářka.
"Ven, hned." Zavelí nekompromisně, s ledovým výrazem vyčkávajíc až pohne zadkem a opravdu zmizí. Propaluje celou tu dobu Rukiho pohledem a když dveře cvaknou, přitáhne si ho ke svému tělu. Vůbec ten chtíč po něm nevyprchal, právě naopak je to čím dál horší.
"Co si o sobě sakra myslíš?" Zavrčí téměř neslyšně ale nic dalšího už neřekne, prostě se vášnivě natiskne na jeho rty. Jestli někdo přijde, rozdupe je na prach, tak!
Ruki
Strašně se lekne, když ho zezadu někdo popadne za loket a vleče pryč, až mu z toho upadl zapalovač a třískl sebou o zem, ale v tom hluku tady to ani nebylo slyšet. Jenže byl kovový a drahý a Ruki se otáčí a mává volnou rukou, protože ho chce, zatímco to Tetsuya vleče někam do dveří. Stačí jen kmitat nohama a koutkem oka už postřel, že to je on. Ocitne se v nějaké místnosti, ani nepozná, co to je a kolem nich proběhne vyděšená zaměstnankyně budovy. Dveře prásknou, div se nevylomí panty. A je to tady! Teď mu musí čelit a dostane vynadáno, pravděpodobně se strašně pohádají a on bude na konferenci úplně rozhozený. V břiše ho píchne maličký osten strachu. Přece ho včera uhodil. Tetsuya se na to vyspal a teď z něj vysoudí i spodní prádlo. Cítí na sobě jeho vytočené oči, ale snaží se dívat kamkoliv jenom ne proboha na něj. Jak to dělá, že jsou z něj všichni tak vystrašení? Je to jenom basák!!! Nic víc!!! Jedné z nejlépe placených kapel světa, ale to je jen droboučký detail. Nadechne se, aby mu odpověděl, co že si to myslí, ale narazí do něj hrudníkem a v příští chvíli už má rty zacpané těmi jeho. Vydá jakési přidušené heknutí, jak to nečekal, ale místo, aby mu znovu nafackoval, začne mu okamžitě polibek plamenně vracet. Cítí svoje paže v zajetí těch jeho, předloktí už má o něj zase opřená. Zamračí se, zatne dlaně v pěst a několikrát ho s nimi bouchne do hrudníku, jak se snaží bránit, ale při tom ho pořád líbá. A ne málo. Po několika desítkách vteřin vzdoru konečně povolí a zvláční, ale ne moc na dlouho.
"Smrdíš po někom jiném, nesahej na mě." Vydechne a uhne tváří umanutě do strany jako princezna. Přece navrhuje parfémy, pozná, že z něj něco táhne. Včera nešel spát sám!!! Ruki ano! Spořádaně. A co mu vadí jako???
Tetsuya
Podvědomě si všiml náznaku strachu a není si úplně jistý, čemu by to měl přisoudit. Že by ho až tolik vyděsil svým chováním, ostatní ať se strachy klidně...ehm, ale chce tak děsit i jeho? Všechno mu probíhá hlavou jen okrajově, protože jeho prioritní pozornost mají Rukiho rty, jeho tělo, které na něj zase neskutečně působí a může si jen nadávat, že se v jeho přítomnost nedokáže ovládnout. Dlouze vydechne, nechávajíc víčka pevně semknout po několik sekund, když se od sebe odtáhnou a jeho stisk nepatrně povolí, když necítí ten prvotní odpor. Musí se znovu nadechnout, když slyší jeho slova a oči otevře, aby je mohl vzápětí protočit v sloup.
"Já bych řekl, že spíš voním, ale máš dobrý radar." Odpoví mu s naprostým klidem, hledíc mu do očí, z těch jeho pořád nezmizela ani kapka chtíče nebo vášně, mohl by se na něj koukat klidně rok a stejně aby v nich měl vepsané to samé.
"Nechal si mě tam nadrženého, vypadám na to, že bych musel používat svou vlastní ruku?" Hodí po něm otázkou a něco v jeho výrazu povolí a trochu změkne, když jednu svou dlaň přesune na tvář a velmi jemně ji pohladí. Ano i takové doteky umí ale musí se mu chtít nebo ho k tomu ten druhý musí dokopat a on ho dokopal! Kruci! Uchopí jeho bradu mezi palec a ukazováček a otočí ji směrem k sobě, aby se nekoukal do strany, pouštět ho ovšem nemá v plánu.
"Netrap mě Ruki-chan, copak nevidíš, co se mnou provádíš? Vyhodil jsem dneska kvůli tobě dva celkem pracovité kluky, probouzíš doteď občasně bublající sopku." Mluví velmi tiše, pořád stejně smyslně v blízkosti jeho rtů a kouká mu u toho upřeně do očí. Nechce ho pouštět, ještě chvíli a bude ho muset pustit!
"Nebraň se mi, nemám v plánu Ti ublížit, chci si Tě rozmazlit." Dokončí, než se skloní a znovu si uzme jeho rty, tentokrát o hodně pomaleji ale není to pro něj o nic míň spalující.
Ruki
On by tedy hodně zpochybnil to slovo vůně, ale spíš proto, že mu vadí, že je cizí a dámská, než proto, že by byla špatná nebo levná. Vzdorovitě hledí do strany i při té jeho obhajobě ohledně nadrženosti. On sám používá svou pravou ruku docela často, a co jako?! Tetsuyovo pohlazení ho vyvede z míry stejně jako všechno ostatní, co s ním pořád provádí a nechá si otočit tvář zpět směrem k němu.
"Ty nejsi žádná občasně bublající sopka, ty jsi rozmazlený parchant, kterého baví trápit lidi!" Obviní ho znovu, ale jeho oči jsou už velmi krotké.
"Mě? Proč..." Hlese jenom, než se znovu políbí a jeho sebere ta konejšivá vlna. Opět nechá víčka klesnout a oplácí mu najednou úplně jiný, velmi něžný a pomalý polibek. Srdce mu z něj divoce buší a pořád mu nevěří, že toho nebude litovat, ale čím dál tím víc je pro něj těžké s ním tu válku vést. A pak někdo otevře dveře, protože je shánějí po celé budově. Ozve se jaksi promiňte, on od něho odtrhne rty a nepokrytě se začervená, když upře pohled do země. Je teď docela rád za svou výšku a za to, že za jeho tělem není skoro vidět. No kruci, tohle se nemělo stát! Zrovna se vrtá špičkou boty v podlaze mezi Tetsuovýma nohama, když jim ten dotyčný oznámí, že je opravdu třeba, aby šli teď hned do sálu a začali odpovídat na otázky. Počká přesně tak dlouho, dokud narušitel nezmizí a s posledním pohledem na něj vykročí za povinnostmi. Tiskovka byla docela dlouhá, natáčelo se a předávaly se šeky s vydělanými penězi, ale nakonec to přece jen mají celé za sebou. Nikdo z Tetsuových lidí nevypadá moc čerstvě ani moc nadšeně. Vyřeší poslední náležitosti i s vlastními manažery a získá volné odpoledne. V Sapporu, kde nikoho nezná. Opět zalituje, že nikdo z kluků nemohl jet s ním. Po očku se rozhlíží po chumlu lidí, ale ten jeho kabát nikde nevidí. Měl by ho chtít vidět? Vyjde před budovu, šátrá po zapalovači a ten nikde. Vlastně mu upadl tam uvnitř a pak už ho neviděl.
"Kusoooo..." Protáhne tlumeně. Nevidí ho ani venku. Ani to jeho auto.
Tetsuya
Koutky rtů mu vystoupají mírně vzhůru, když ho označí za parchanta, co trápí lidi. Vlastně ho to trochu potěšilo, přesně tak má působit a očividně se mu to daří.
"Jen na ty,co si to zaslouží, se mnou se taky nikdo nemazlil a s tebou taky určitě ne, i když…já bych si rozhodně dal říct…navíc se ti to líbí!" Zavrní spokojeně z jeho blízkosti, když se krátce odtáhne, aby ho mohl znovu políbit, pořád se stejným citem. Netuší, kde se to v něm vzalo, ale začíná si myslet, že v jeho přítomnosti to vůbec není špatné. Mohl by si ho pěkně rozmazlit, aby mu nechtěl nikam utíkat. Chtěl by to? Ano, dokáže si to minimálně představit. Najednou se za jeho zády otevřou dveře a on se musí chtě nechtě odtáhnout a vrhne za sebe takový pohled, že dotyčnému musí být jasné, co smí komu říct a co ne. Jestli zaslechne něco od někoho v následujících dvaceti letech, pomstí se tomu narušiteli, jak ještě nikdo. Jakmile klapnou dveře, pohladí Rukiho palcem po tváři a velmi mírně se posměje.
"Protože chci!…Myslím to vážně Ruki-chan, přemýšlej o tom a zkus nebýt tak sexy na tiskovce prosím." Usměje se na něj sebevědomě, se svým typickým výrazem, než se vydá ke dveřím a hodlá to nějak přetrpět. Počká si až Rukiho odvedou na místo a sám se zdrží, aby sebral zapalovač ze země a vloží si ho do kapsy. Pak už zamíří za nimi. V duchu se usmívá nad tím, jak většina z jeho kluků vypadá otráveně.+ No však ono je taky jednou neubude+ On sám vypadá odpočinutě, i když nespal ani vteřinu, dokáže tak fungovat i několik dní a pak se většinu dospí. To, že oni to neumí, jejich problém. Ještě prohodí několik vět s organizátorem, než se vydá ke vchodu, kde samozřejmě své auto opět nevidí. Už snad ani nemá sílu se nad tím vztekat, je to pořád dokola, měl by ho vyhodit? Nejspíš ano. Pohled mu padne na Rukiho. Dojde až k němu, vytáhne z kapsy jeho zapalovač a připálí mu.
"Nebylo by lepší kouřit zdravě?" Zeptá se ho s jasnou provokací vepsanou ve tváři a nejradši by ho vtáhl do auta, které tu ještě není a odvezl si ho domů. Měl by to udělat? Utekl by mu zas?
"Mám dvě možnosti…nacpat Tě do auta a odvézt sebou do hotelu nebo Tě nacpat do auta a vzít někam na jídlo. Pořád nevím, která je lepší, ale začínají obě stejně takže." Dokončí s hranou zamyšleností, sebevědomý výraz neopouští jeho oči, když se u něj zastaví jeho auto. Počká si, až řidič vysedne a otevře zadní dveře. S mírně pozvednutým obočím natáhne ruku v gestu - Tak co, jedeš dobrovolně-.
Ruki
Mezi rty si pohrává s cigaretou a najednou ho má přímo vedle sebe. I s jeho vlastním zapalovačem! Zatváří se jako malé dítě, kterému spadly hračky do kanálu a někdo mu je odtamtud vytáhl, když si nechá připálit a pak po zapalovači hrábne dlaní, aby ten poklad schoval do kapsy kalhot.
"Arigato." Řekne mu a spokojeně natáhne nikotin do plic. Trochu překvapeně se po něm podívá, protože Tetsuya si nezapaluje, ale dojde mu, že někde slyšel, že on nekouří. No to je asi jediný umělec v Tokyu. V mysli převrací tu jeho poznámku, zatímco hledí před sebe a snaží se nečervenat jenom z té představy. Tohle byla věc, kterou dělal někdo jemu, ale ne on někomu. No ano, jinému klukovi nikdy ne... ehm... vytáhne si cigaretu z úst, protože mu to najednou připadá nějaké obscénní. Asi jako kdyby před Tetsuyou jedl banán. Stočí k němu oči a vůbec neví, co má říct. A pak padne návrh na společně strávené odpoledne. Nehledal ho před chvíli kvůli tomu? Ale to bylo jen proto, že tady zná jenom jeho!!!
"Po pravdě začínám mít docela hlad. Nesnídám." Připustí a jeho hlas zní najednou úplně normálně, jako by se znali celé věky a mezi nimi panoval mírumilovný klid. Pravda je taková, že ho zná od včera a mezi nimi to jiskří jako v jaderné elektrárně. Auto přijede jako na povel a Tetsuya mu osobně otevře dveře. A tak prostě nastoupí dovnitř a přisune se na sedačce k protějšímu okénku. Dlaně složí do klína a hraje si s prsteny na rukou. Nepochybuje o tom, že už má prohledané Sapporo a ví, kde je co nejlepší a nejvíc nóbl.
"Děláš někdy něco obyčejného? Jako třeba... chodíš do parku se psem? Předstíráš, že jsi jeden z davu, když nakupuješ potraviny? Nebo..." Proč se ho na to vůbec ptá.... +Mohli bychom jít venčit mou čivavu...+ Napadne ho a neumí si představit, jak Tetusya hází Koronovi frisbee. Auto je v pohybu a míjí ulice a budovy. Začíná z něj být zase nervózní. Málem si užmoulá rukáv a všechny prsteny už několikrát navlékl a zase svlékl.
Tetsuya
Chvíli vypadá dokonce překvapně, když Ruki přizná, že má hlad a ještě bez protestů nastoupí do auta. Čekal, že ho nakonec bude muset trochu víc přemlouvat a ono nic.+Zabral na Tebe!+ Proběhne mu hlavou egoisticky, když se usadí také a krátce vytáhne telefon z kapsy, aby si přečetl několik pracovní smsek. No, práce přece nepočká! Řidiči hned po rozpohybování auta nařídí, kam má jet. Vybral sushi restauraci, jednu z nevyhlášenějších,protože samozřejmě moc dobře ví, že Ruki jí jenom ryby. Zjistil si o něm docela dost věcí, po většinu času na brzké ranní poradě, kterou spáchal dusil ostatní a prolézal tajné zdroje, aby se něco dozvěděl. Stočí k němu pohled a moc dobře si uvědomuje, proč koukal raději do telefonu, má sto chutí si ho opravdu odvézt k sobě a pak jim něco objednat na hotel, ale to nebude tak dobré jako tam, kam hodlají zamířit.
"Obyčejného?" Chvíli se skoro tváří, jak kdyby řekl nějaké sprosté slovo a mířil s ním na něj. Obyčejné věci, pro něj je obyčejné ráno vstát, dát se dohromady a zamířit do práce. Pak to ale začne rozvíjet a jeho obočí stoupá vzhůru s každým dalším slovem.
"No, nakupuju oblečení?" Začne pomalu s pokrčením rameny. Nákupy neřeší, on si rozhodně nevaří, psa nemá a kdyby měl vzpomínat, kdy byl naposledy v parku? Jako dítě možná? Nakonec odloží telefon, protože Ruki je hrozně roztomilý, když je tak nervózní a on ho chce dostat ještě víc do rozpaků. Posune se po sedačce až k němu a přehodí mu ruku přes rameno, když odhrne prameny a přivoní si, jak ho láká ten jeho šampón.
"Když s Tebou půjdu do parku, půjdeš pak ty se mnou, kam budu chtít ?" Zeptá se ho bez okolků, aniž by měl v plánu se od něj oddalovat. Bude muset, až auto zastaví a ono nakonec zastaví, protože to není zas tak daleko.
"A jsme tady..." Broukne trochu nespokojeně.
" Kaitenzushi Toriton Hiragishi, mělo by ti chutnat." Nechá řidiče otevřít dveře a vystoupí, popadne ho za zápěstí a zaklene si jeho ruku do svého rámě, když vykročí k restauraci. Stáhne brýle až uvnitř, kde mu s úklonami nabídnou nejlepší stůl a on uctivě poděkuje. Nadiktuje objednávku, která obsahuje snad všechny možné kombinace, které tu mají a k tomu víno.
"Schválně, jestli ti bude chutnat to, co mě." Natáhne k jeho vlasům konec hůlky a odrhne mu je z tváře, aby na ni dobře viděl.
Ruki
To si mohl myslet. Samozřejmě, že ho se svou otázkou zaskočil a odpověď je zcela dle očekávání. Přesto se pro sebe jemně pousměje a skloní oči do klína. Tetsuya se po chvíli přitáhne blíž k němu a on stočí tvář k jeho. Vystoupá očima vzhůru, pootevře rty a hledá nějaký záchytný bod. Něco, co by dokázalo shodit tu jeho sebevědomou arogantní masku a udělat z něj člověka. +A že to říkáš zrovna ty, Ruki, celý život schovaný za svými vlastními maskami.+ Nemá nejmenší tušení, že si o něm Tetsu dělal vlastní průzkum a něco málo už o něm ví. Možná i víc, než něco málo. Neucukne mu, když mu Tetsu položí ruku kolem ramen, je to jak jeho podpis, dělá to od včerejška neustále.
"Kamkoliv je... nefér. Když ty víš, kam půjdeš." Našpulí na něj rty, ale pak se jemně kousne do toho spodního a přikývne.
"Dobře." Podepíše si smlouvu s ďáblem vlastní krví. On ví, že toho Tetsu nějak využije, ale i on si musí konečně přiznat, že ho jeho přítomnost a nepředvídatelná povaha začínají dráždit. Líbí se mu, jak ho nahání, líbí se mu všechna jeho pozornost a taky to, že nemá ponětí, co s ním tedy udělá. Nejspíš... třeba překvapí? Auto zastaví, on se dozví, kam to jdou a zatváří se spokojeně. Sushi miluje. Vejde po jeho boku do restaurace a ani se nebrání vlastní dlani, položené na jeho předloktí. On si sundá brýle teprve u stolu nechá je položené na jeho okraji. V podstatě si ani nevybírá, protože Tetsuya se rozhodl ochutnat všechno a brzy se jim to nosí na stůl. Je toho mraky. Jak tohle snědí? Také se chopí hůlek a ustrne v pohybu, když se konce těch Tetsuyových dotknou jeho tváře, až ho pokožka zabrní. Pomalu vystoupá očima od talíře k těm jeho.
"Mám rád ty, kde je avokádo." Hlesne a snaží se hůlkou trefit do sushi a vložit si ho do úst, ale jak to má udělat, když si ho Tetsuya prohlíží? Slabě se mu z něj roztřesou ruce a tak svůj pokus vzdá a raději sáhne po sklence s vínem, aby si s ním přiťukl. Upije, ale není to ani trochu lepší. Je z něj na rozpacích. Opravdu silně. +Co jsi s těmi courami dělal?+ Hádá se s ním alespoň v duchu, když mu to nahlas nejde a pak se natáhne přes stůl a strčí mu pod nos jeho talíř.
"Zavři tu pusu a jez." Nakáže mu, když na něj Tetsu pořád kouká.
Tetsuya
Sleduje ho, jak kouká na jídlo a už pomalu přemýšlí, kam by ho mohl vzít sebou. Beneficii mají za sebou k tomu pár dní volna, tedy on je bude mít a Ruki? Ten si ho jistě udělá taky. Toho by se mělo využít. Chce si ho pořádně rozmazlit, aby se přestal cukat, konečně mu došlo, jak moc ho chce, aniž by mu to musel říkat. To je pro něj vždycky trochu problém ale co není problém…ukázat mu to. Nepozastavuje se nad faktem, jak moc pro něj chce udělat, prostě chce a hotovo! Snaží se ho hůlkou pořádně rozhodit a s potěšeným úsměvem sleduje, jak se mu to daří. Má zase sto chutí si ho odtáhnout někam do koutku a…odkdy ho napadají takové věci? S Rukim není asi nic nemožné. Pohledem doprovodí talíř, který mu posune pod nos, ale jen na chvíli, aby se zase mohl podívat do jeho tváře a sebevědomě se usměje.
" Jsi ze mě nervózní? Dobrá volba Ruki-chan." Broukne skoro až zasněně, když stáhne hůlku, aby si ji mohl přechytit, uchopí do nich sushi s avokádem a natáhne ho směrem k jeho rtům. Bože, mohl by ho klidně krmit celý večer, asi to udělá až ho dostane k sobě do hotelu. V tom mu to cvakne.+To je geniální nápad!+Pochválí sám se sebe a musí mu být na očích vidět, jak je se sebou spokojený. Pochybuje, že by svého psa nechal někde doma, viděl jeho poslední selfie ze Sappora a na něm byl! Volnou rukou sáhne do kapsy pro telefon a zavolá si k sobě svého řidiče. Žádné prosím ani děkuji, má jezdit včas.
"Kartu nebo klíče od hotelu..." Nařídí Rukimu o trochu měkčeji, než je zvyklý jednat s lidmi a ještě ho pobídne ohnutím prstů. Stočí pohled k řidiči, kterému to předá.
"Vyzvedni čivavu, zaplať, co je potřeba a postarej se o něj…žrádlo a takové ty věci, co já vím; možná psí lázně; poraď si a pak ho přivez." Kluk se otočí, že splní jeho přání.
"Panebože, ještě jsem neskončil." Protočí očima v sloup a zavrtí hlavou, vážně začíná uvažovat o tom, že ho vymění a hodně rychle. S gestem pana krále ho tam nechá chvíli stát a přešlapovat na místě, než se on sám laskavě napije vína a dlouze se nadechne.
"Samozřejmě chci auto, které nás odveze a večeři na šestou, tu si dáme v apartmánu." Dokončí konečně svůj seznam a gestem dlaně mu odmávne, aby už šel. Jeho pozornost má zase plně Ruki.
"Kde jsem to...aa ano." Vezme hůlkami další kousek a namíří znovu k jeho rtům.
"Budeš chutnat po avokádu mmm, to zní lákavě."
Ruki
"Netvař se zase tak vítězně. Kdyby sis o mě něco přečetl, věděl by jsi, že jsem nervózní osobnost. Je to v každém rozhovoru a mém popisu." Zamumlá. Zamračí se, když přeostří ze svého talíře na avokádové sushi v Tetsuyových hůlkách, které míří rovnou k jeho rtům. On si myslí, že ho tady bude krmit? Že... že... těkne očima kolem sebe, zmapuje si situaci, jestli někdo nezírá a ten kousek z jeho hůlek svými rty stáhne. Je to opravdu výborné sushi. Skloní oči a pokračuje v jídle sám, když Tetsuya začne zase řešit svůj telefon. Dělá to docela často, takže toho využívá, aby se mohl věnovat sám sobě. Začíná se v jeho chování trochu orientovat a dělat si v něm vlastní prostor. K jeho překvapení je u stolu vyruší jeho řidič, o kterého si zavolal, i když nemá tušení proč a co se mu v té hlavě zase zrodilo za manýr. Trochu překvapeně k řidiči vystoupá očima. Ten vypadá, že už má z Tetsuyi regulérní neurózu a Rukiho napadne, že si možná uleví a zdravotně oddechne, až ho Tetsu konečně vyhodí. Další překvapený pohled vrhne po něm, když mu nařídí, by odevzdal kartu od svého hotelového pokoje.
"To ani náhodou, mám tam všechny osobní věci, nikdo mi tam lézt nebude." Ještě chvíli se s ním dohaduje, což je mu před zraky řidiče docela nepříjemné a nakonec mu tu kartu dá, ale propaluje ho pohledem Budeš další příchuť mého oběda, pokud ve svém pokoji shledá cokoliv špatně. A patří to jemu, ne řidiči. Už mlčky sleduje celou tu přehlídku Tetsuyova neopakovatelného chování a naprostého vykolejení řidiče, když chlapec konečně odejde. Jel pro Korona, takže opravdu půjdou do parku. Musí se potěšeně usmívat, i když se mu Tetsuyovo chování vůbec nelíbí. Oni se v kapele takhle k druhým nikdy nechovali. Aoi by mu dal pěkné kázání!
"Já se najím sám." Odsekne mu, když mu ty hůlky vytrhne a strčí si sousto do úst. Uvnitř ho ale hřeje tohle jeho počínání. Co ho k tomu pořád vede? Trochu se začervená, když si ho Tetsu dobírá kvůli jeho chuti, hůlky pohodí do jeho talíře a honem se napije vína.
"Nebudu chutnat vůbec nijak, když toho nenecháš a budeš stále zlobit." +Cože???? Slibuju mu tady nějaké pletky, když hodný být začne???+
Žádné komentáře:
Okomentovat