(dům Tetsuyi, Rukiho byt)
Tetsuya
Další dny v Sapporu už mu trochu splývaly. Měl plné ruce práce se zařizováním dalších detailů, ohledně návratu do Tokya a k tomu ještě neodolal pokušení mu těch růží poslat dvakrát tolik. Však on Rukimu ukáže, jak moc vážně může Tetsuya věci myslet! V den odjezdu se pečlivě sbalil a upřímně už se těšil domů, na svoje pohodlí, svůj klid a svou vlastní pracovnu, která mu snad chyběla nejvíce. Na tváři měl pořád stejný výraz, když za sebou práskl dveřmi od hotelového apartmánu a vydal se na cestu. Netrvalo to dlouho, po většinu času pořád pracoval a vyřizoval potřebné záležitosti. Na letišti ho vyzvedl jeho vlastní řidič a on v duchu děkoval, že konečně někdo umí jezdit načas. No konečně! Ve svém velkém domě na okraji Tokya si dopřál dlouhou vanu s hudbou a se zavřenými víčky relaxoval, dokud mu nezazvonil telefon. Byl to Hyde, poslal mu poslíčka s pozvánkami pro něj a pro Rukiho, když jsou teď prý spolu. Málem ho zavraždil, slovně a přes telefon samozřejmě. On sám ho nemohl dostat z hlavy za celou tu dobu, ale nekontaktoval ho, přesně jak mu Ruki řekl. Čekal na vhodnou příležitost, kdy s ním bude moct promluvit a ta se mu právě naskytla. Hyde si ho ještě chvíli dobíral, než mu nevybíravě práskl s telefonem a konečně se odporoučel z vany, aby se připravil. Pečlivě si vybral oblečení a zrovna si oblékal košili, když se rozezněl zvonek od brány a za ní poslíček s pozvánkami. Pustil ho dovnitř, aby si je přebral, zavolal svému řidiči a přesně v daný čas nasedl do auta a vydal se směrem k Rukimu. Nebylo těžké zjistit si, kde bydlí, stačil jen jeden telefon. Poupravil si rukávy, když stanul před budovou a krátce vzhlédl vzhůru očima ukrytýma pod tmavými brýlemi. Bez váhání zamíří dovnitř a dostane se až do patra, kde je jeho byt. Rozhlédne se kolem, aby kriticky zhodnotil všechno kolem teprve potom sáhne po zvonku a dlouze zazvoní, no možná déle, než by musel ale proč ne? Trochu ho potrápit, no klidně. Koutky se mu na krátký okamžik zvednou, když se zevnitř ozve pisklavý štěkot Korona. Opravdu odolává nutkání zazvonit ještě jednou, když štěkot utichne a taky, že to udělá s tichým uchechtnutím.Ruki
Tetsuya už se opravdu neozval, přesně tak, jak mu nařídil, i když by si samozřejmě přál něco jiného. Moment... opravdu? Za to jeho hotelový pokoj začaly zaplavovat tisíce růží a nemusela na nich být ani žádná kartička. Co tím sakra sledoval? Zapřel sebe sama a rozhodl se, že mu prostě nezavolá, ale všechny ty růže si syslil až do svého odjezdu. Tahat je s sebou nemohl, stejně by po cestě zvadly, tak si je alespoň pořádně nafotil jako vzpomínku. Ta vůně, co se táhla z jeho pokoje a všeho oblečení, byla opojná. Nikdy mu nikdo tolik květin neposlal a rozhodně to vypovídalo o jediném. Tetsu nechtěl, aby to takhle dopadlo. Ty dva dny si původně chtěl užít úplně jinak, podívat se po nějakých těch památkách, ale nakonec je prožil v úkrytu pokoje, aby se vyhnul všem dotazům na svůj potencionální vztah s ním. Řešil jenom manažery a kluky, kterým musel nějak vypovědět, co to mělo znamenat a použil stejnou výmluvu jako Tetsuya. Už jen kvůli věrohodnosti. Fotky už byly dávno zablokované, ale stejně se šířily a pořád se někde znovu objevovaly. Upřímně byl rád, když se vrátil do svého tokyjského apartmánu. Byl už večer a on byl opravdu unavený, takže se rozhodl zůstat dnes doma. Udělal si pohodu, pustil tlumenou hudbu, která se linula z reproduktorů, ukrytých v koutech bytu a zrovna vychází z koupelny, na sobě jen černý župan pod kolena a nic víc. Na hlavě má turban z dalšího černého ručníku a bosý se projde po koberci, v ruce držíc sklenici s červeným vínem. Pobrukuje si přesně do chvíle, než málem dostane infarkt, protože se někdo rozhodl zavařit jeho zvonek a Koron se z toho může osypat. Zazmatkuje a s vytřeštěnýma očima neví, jestli má zahazovat župan a letět se oblékat nebo jít takhle nebo co. Přikrade se ke dveřím, aby pustil kameru a podíval se, kdo to je a málem omdlí znovu. A zvonek se rozeřve na novo a Koron taky. Stáhne obočí, sáhne po klice a rozrazí dveře. Koron mu nepříčetný vyletí pod nohama.
"Trhej Koron-chan! Na něj!" Řekne škodolibě místo pozdravu. Jenže jak Koron Tetsuyu pozná, začne ho nadšeně vítat a sápat se mu po noze.
"Eh..." Zkřiví rty Ruki s pohledem na psu.
Tetsuya
Stojí na chodbě a jindy už by byl nepříčetný z toho, že musí čekat, ale teď momentálně se náramně baví. Má opravdu, co dělat, aby se upřímně nerozesmál a koutky se mu jemně chvějí, jak chtějí nahoru a on jim to nechce dovolit, kdyby se náhodou Ruki koukal. Nakonec se přece jen dveře otevřou a zevnitř vyběhne Koron, očividně nadšený, že ho vidí. Neodpustí si kouknout na hodinky v jasném náznaku, že tu čekal opravdu dlouho, než těkne pohledem na psa pod svýma nohama, pak na Rukiho s výrazem, že by mu na zaplacení nestačila ani zlatá karta. Nakloní hlavu na stranu s jasně pobaveným gestem a povytáhne si nohavice, aby mohl přidřepnou k tomu čtyřnohému třeštidlu. Několikrát ho pohladí, než vytáhne z kapsy kabátu malý psí pamlsek ve tvaru kostičky a dá mu ji, pak už ho má málem za krkem.
"Taky Tě rád vidím…Tvůj páníček ale nejspíš ne." Neopustí si poznámku, než se pomalu narovná a stáhne si brýle z nosu, aby se mu mohl napřímo podívat do očí.
"Budeme stát na chodbě nebo mě pustíš dál?" Nadhodí otázku ale nečeká na odpověď, prostě se sebevědomě protáhne do jeho bytu, zastavíc se po pár krocích a kriticky se rozhlédne. Nevypadá to tu špatně ale u něj doma je mnohem víc prostoru. Promne si s náznakem zamyšlení bradu, než se ohlédne k majiteli bytu a pozvedne obočí.
"Nemáš tu moc kytek, to by se mělo napravit." Oznámí mu naprosto klidným tónem hlasu a opravdu přemýšlí, jak dlouhou vydrží stát, tak daleko od něj. Ne, neměl by si ho prohlížet, když...Pomalu sjede pohledem k jeho županu, který není vůbec dlouhý a pokračuje dál až k zemi a pomalu zase stoupá nahoru. V očích už má zase ten správný dravčí odlesk, jenž se objevuje jenom, když kouká na něj.
"Dostanu taky víno nebo facku?" Pokračuje dál ve svých slovech, aniž by mu zatím objasnil, proč tu vlastně je a začne se procházet po bytě, zkoumajíc každý detail. Skoro jako by tu byl doma. Proč by se nepodíval, no ne?
Ruki
Okázale ignoruje to jeho koukání na hodinky, však on není žádný jeho řidič, může si zdržovat, jak chce. Pak ho ale provází poněkud zaskočeným pohledem, když si Tetsu přidřepne, pomazlí Korona a dokonce... on mu koupil pamlsek? Prostě ho měl pro něj připravený u sebe? Ruki okamžitě pookřeje, ale snaží se, aby to nebylo moc poznat. Vydá ze sebe jenom jakési um hmm um, když se Tetsuya na drzo pozve dovnitř a on za nimi zavře dveře. Sleduje ho, jak se rozhlíží kolem a vážně rád by mu viděl do hlavy. Líbí se mu u něj nebo ne? Koron mu pořád nadšeně poskakuje kolem nohou a vrtí ocáskem a za chvíli odběhne, aby mu přinesl hračku, kterou mu pustí u nohou. Trochu nervózně sáhne na ručník, který má na své hlavě a sundá ho dolů, takže se mu mokré prameny rozprostřou po ramenou. Odloží ručník přes opěru židle a pořád ho po očku sleduje. Když si ho Tetsu tak okatě prohlédne, trochu polkne a těkne očima ke sklenici s vínem. On ji postřehl? Ruki na ni úplně zapomněl.
"Promiň." Zamumlá a odejde ke kuchyňské lince, aby vyndal z baru načatou lahev, kterou před chvíli otevřel a nalil mu do veliké sklenice. Vrátí se i s ní k němu a podá mu ji. Už je zase krotký jako beránek i přes to, že mu ještě před chvílí chtěl pořádně vynadat. Když ono se to v županu špatně dělá.
"Jen na sebe skočím něco obléknout." Zamumlá a gestem dlaně poukáže na své tělo a pak směrem k ložnici, kde má šatnu. Právě prozradil ložnici!!! Ehm...
"Koron se o tebe postará, bude to chvilka." V duchu už si sestavuje sexy outfit. Proboha, cože??? Ne, vezme si tepláky. Nemá tepláky!!!
Tetsuya
Ještě si dovolí jeden pohled na Korona, když mu přinese hračku a bez váhání se k ní sehne, aby mu ji mohl hodit a nechat si ji zase přinést, stejně jako v parku frisbee ale tentokrát si pečlivě kontroluje svůj výraz, protože hodlá Rukiho ještě trochu potrápit za to, že se mu ani neozval! Přesně takhle to měl v plánu, je o tom přesvědčený celou tu dobu, kdy pozoruje Rukiho výraz a nechá si přinést skleničku. Mírně ji pozvedne k tváři, aby zkontroloval její obsah, jak moc kvalitně víno vypadá, spíš jen ze zvyku, než že by mu nevěřil. Všechno jeho přesvědčení se mu rozsype jako domeček z karet pod náporem průvanu, když mu oznámí, že se jde převléknout.
"Takže tam spíš...hm..." Ozve se jeho jindy ledově klidný hlas, nyní se zvláštně provokativním podtónem, když spěšně hmátne po jeho zápěstí a přitáhne si jej k sobě. Obejme ho kolem pasu paží, v jejíž dlani svírá sklenku a bez váhání ho k sobě natiskne. Zkoumavě si prohlíží jeho tvář a mírně se k němu skloní s pozvednutým pravým koutkem.
"Být tebou moc se nevrtím nebo budeš mít víno na koberci." Upozorní jej s velmi neznatelným nádechem pobavení. Utočí na něj všechno, od Rukiho blízkosti po jeho vůni a on si připadá jak žralok, který cítí ve vodě krev. Chce ho, hrozně moc ho chce už od prvního polibku v ložnici apartmánu v Sapporu. Je to neskutečné, nikdy ho nikdo nedonutil být tak posedlým a on sám si úplně není jistý, co s tím. Frustrující.
"Opovaž se na mě ještě někdy křičet." Upozorní ho šeptem, přesto jeho hlas zní pevně a odmítá jakékoliv námitky, než se ještě o kousek přiblíží.
"Opovaž se mi ještě někdy utéct Ruki-chan." Dokončí s dlouhým už trochu vzrušeným výdechem a konečně si uzme jeho měkké rty v touhou naplněném polibku. Sbírá poslední kousíčky sebeovládání, aby si ho nepřehodil přes rameno a prostě do té ložnice neodnesl nehledě na jeho protesty. Zase s ním mává a nejspíš o tom ani neví. Bože, tohle je k neuvěření!
Ruki
Už se otáčel na odchod, když za sebou uslyší tu jeho poznámku, spíš zavrnění a na ruce ucítí jeho stisk. V tu ránu se ocitne čelem k němu u něho v obětí a s dlaněmi na jeho prsou, když se s pootevřenými rty podívá do jeho očí. Tetsuya má pravdu, když se mu bude vzpírat, to víno se vylije, protože ho drží jako pitomec a on nechce mít fleky od červeného vína na koberci!! Jen to ne! Nasadí si nelibý výraz, kterým mu sděluje, že je jako malý. A pak si odfrkne v jakémsi pche a uhne tváří do strany, když mu Tetsu hrozí, aby na něj už nikdy nezvedal hlas. To ho asi málo zná, ne? No jistě že. On si na něj bude křičet, kdy ho napadne a kdy se mu zlíbí a ať ho z toho třeba trefí šlak! Tak. Nadechne se, aby svoje myšlenky vyslovil nahlas a dodal ještě něco o tom, že na něj nemá sahat, ale Tetsuya ho políbí takovým způsobem, že se jen mírně zakloní a málem se mu z toho postaví i vlasy, jak do jejich kořínků pronikne ta energie. Cítí všechno, co k němu vysílá, všechny signály a neutichající touhu po něm, která je přítomná od prvního večera. Ale jak si před tím myslel, že mu jde jen o uspokojení vlastního chtíče, tak už si teď začíná být jistý, že v tom je mnohem víc. Proč by jinak jezdil i po tom, co mu udělal v parku? Oplácí mu polibek, jemně v prstech svírá jeho předraženou košili a nos má plný jeho dráždivého parfému, který mu... chyběl? Tiše si pro sebe broukne v jakémsi vzdychnutí a jeho tělo začne odpovídat mnohem výrazněji, než by si přál. Bože, vždyť má na sobě pořád jenom ten tenoučký župánek, musí být cítit úplně všechno! Koron vzdá pokus nacpat jim svou hračku a odejde se stočit na svůj pelíšek v obýváku na gauči. Stejně je ale dotčeně pozoruje, když Tetsu mazlí jeho pána a ne jeho samého.Tetsuya
Nechává se unášet Rukiho rty, které mu tak dokonale odpovídají a startují v něm mnohem víc, než by si kdy dokázal představit. Celé jeho nitro se ladí na jeho vlnu, vnímá teplo stoupající z jeho těla, které na sebe nepřestává tisknout. Celé tři dny, celé tři dny nemyslel na nic jiného a ví, že hodně dlouho nebude moct myslet na nikoho jiného. Odstartoval v něm naprosto netušenou stránku, které nyní dává možnost vystoupit na povrch. Spokojeně si vzdechne, zamručí do jeho rtů společně s nastupující vlnou vzrušení z celého tohoto okamžiku a zatlačí na jeho tělo, aby ho donutil sunout k nejbližšímu kusu nábytku, aby tam sklenku mohl položit. Teď už si je jistý, že ji potřebovat nebude. Odtud už mu snad neuteče a on se vyhodit nenechá ani za milion. Konečně se mu podaří trochu drcnout do nějaké skřínky a tam sklenku odloží, aby mohl dlaní sjet na jeho dokonalý zadek, který kryje jen…to už skoro není ani kousek látky!! Znovu vzdechne, když si uvědomí, co na sobě má nebo spíš nemá a jeho polibky, se stanou ještě víc naléhavějšími. Volná dlaň, už ne moc pomalu vyjela po tváři do mokrých pramenů, které sevřela mezi štíhlými prsty a bez dalšího váhání jej směřuje ke dveřím jeho ložnice. Je rád, že mu ukázal, kde je, teď se nemusí ptát a ani tipovat, kde by tak být mohla. Představa, že s ním nabourá do šatny…i když nepochybuje, že je rozhodně dost velká, aby se tam pohodlně vešli. Podvědomě vnímá zakňučení Korona a úplně před očima vidí jeho vyčítavý výraz. +Ještě se teď budu starat o to, jak se tváří pes?+ Proběhne mu hlavou, když na krátkou chvíli opustí Rukiho prameny, sáhne do kapsy a bez okolků mu na zem vysype zbytek pamlsků, které pro něj koupil. +A teď buď hodný+ Nakáže mu v duchu, aniž by opustil Rukiho rty a tisknouc jej na dveře ložnice, už šmátrá po klice. Snad poprvé v životě má pocit, že jestli ji do pěti sekund nenajde, tak je prostě vykopne. No co, koupí mu klidně nové a mnohem lepší!
" Neměl jsi mě pouštět dovnitř..." Zamumlá skoro až vyčítavě do jeho rtů, když se mírně oddálí, aby se nadechl, jakmile překročí práh ložnice, už ze sebe dostává sako a odhodí ho pryč, nestarajíc se o to, kam dopadne. Pak už zaklene prsty do uzlu pásku jeho županu a začne ho bez okolků rozvazovat, strašně mu překáží ve výhledu!
Ruki
Cítí, jak před ním couvá mírně dozadu. Zná sice svůj byt dobře, ale vůbec si teď neuvědomuje, kde stojí, jak je z něho dezorientovaný. Opatrně našlapuje bosýma nohama, zatímco Tetsu do něčeho drcne a konečně se zbaví sklenky. On si může v duchu ulevit, že už mu nic nepolije. Pak podaruje i Korona, který seskočí z pohovky a vrhne se na pamlsky.
"Nedávej mu to, vždyť bude tlustý!" Hlesne v napomenutí, ale vzápětí je umlčen a nejen jeho rty, ale také tím dotykem na svém zadku. Ježiši... projede jím vzrušení od hlavy až po paty a jeho klín už nebezpečně tlačí proti tomu jeho. Brzy drcne zády do dveří své ložnice a ty povolí a otevřou se. Vcouvá do ní, aniž by ho Tetsu jen na okamžik nechal nadechnout a jemu se rozbuší srdce rozpaky. Co když se mu nebude líbit? Postel je veliká, pohodlná, plná černého povlečení a polštářků, všechno je moderní a elegantní, spíš kovové a chladné. Je tady hodně jeho osobních věcí a velký toaletní stolek, ale je tu uklizeno a to velmi pečlivě. Tetsu mu zašeptá ta sladká slůvka a jím projede další vlna vibrací. Neměl... samozřejmě měl předvídat, že tohle je jediný způsob, jakým to mohlo skončit, že si nepřijel jenom povídat, ale Tetsuya mu najednou připadá tak důvěrně známý. Jako by se znali mnohem déle, než tři dny. Nebo čtyři... to je jedno. Pak od něj o maličký krůček ustoupí a s pusou pootevřenou ho sleduje, jak si svléká sako. Je na tom něco dráždivě erotického a on od něho prostě nemůže odtrhnout oči, i když se zachvívá trémou. Vzápětí na to se Tetsuyovy prsty zaháknou za župánek a jemu je jasné, co se stane v příští vteřině. Pásek povolí a okraje se od sebe rozestoupí. A on tam rázem stojí jenom tak a do tváří mu stoupá červeň jako snad nikdy. Snaží se na něj dívat přímo, s bradou mírně a hrdě pozvednutou, ale... pravda je taková, že z něj jde do kolen a opravdu se stydí. Celý se zachvěje a stejně rozechvěle vydechne, jako by si dodával sebevědomí před velkým koncertem.
Tetsuya
Stojí kousek od něj s rukama podél těla a nepokrytě si prohlíží, to co povolením pásku odhalil. Jeho rozpoložení je jasně vidět v očích i ve tváři, kde je dokonale hladový výraz, hrozně se mu líbí, co vidí. Líp by si to ani představit nedokázal a kdyby nebyl vzrušený, už do chvíle, kdy si ho poprvé přitiskl na tělo, stane se to právě teď.
"Ještě , že jsem Tě neviděl..." Začne pomalu, když se jeho prsty rozbíhají po knoflících vlastní košile a zamíří jeho směrem. Kdyby to nechal na něm, musel by čekat asi o vteřinu déle a to je prostě hrozně moc!
"...než jsi mi utekl, nejspíš bych Tě doběhl a..." Pokračuje dál, když se zastaví v jeho těsné blízkosti a rozepnutou košili si vytáhne z kalhot, nechávajíc její lemy poletovat volně kolem své odhalené hrudi, kde se zaleskne stříbrný přívěšek ve tvaru draka.
"...prostě do té ložnice odtáhl." Věnuje mu svůj osobitý kompliment, když sklouzne pohledem po Rukiho alabastrové hrudi až ke klínu, nad jehož stavem se spokojeně pousměje. Položí mu dlaně na boky a vyjede s nimi po linii štíhlého těla až po látku županu na ramena, kde jej začne hrnout po pažích dolů a nechá jej klidně klesnout k zemi. Uchopí drobné dlaně, aby si je položil na své odhalení boky, vezme jeho tvář do dlaní a znovu jej políbí, o něco pomaleji ale o nic míň intenzivně, než před chvíli. Pootočí se s ním a začne couvat směrem k jeho posteli. Úplně mu nevyjde krok, takže se o něco prudčeji posadí s tichým uchechtnutím a přitáhne si jej za boky k sobě, aby mohl několikrát políbit sametovou kůži těsně pod pupíkem. Dlaněmi zakotví na jeho pevném zadku a nakonec neodolá pokušení si jej přitáhnou k sobě na klín.
"Nikdy..."Začne znovu mezi jednotlivým polibky, zatím co ho za zadek tiskne proti svému tělu.
"...jsem nic dokonalejšího neviděl." Dokončí se slastným výdechem.
Ruki
Je naprosto fascinovaný jeho přímočarým svlékáním sebe samého a pozoruje každé mihnutí jeho prstů. Pořád je silně v rozpacích ze své nahoty, se kterou odjakživa bojoval. On si zdaleka tak přitažlivý nepřipadá, ale výraz v Tetsuyových očích mu jasně říká, že pro něj je to příjemný pohled a měl by se cítit opravdu potěšeně, protože ví, jak neskutečný kritik to je. Prudce se nadechne, když Tetsu přistoupí až k němu a podívá se mu rovnou do klína a pak ho nechá, aby mu položil vlastní dlaně na boky. Rukiho dotek je něžný, zdaleka ne tak dravý. O malou chvilku později už mu látka županu sklouzne z ramen jako tekutá tma a on tam zůstane stát úplně nahý. Nechá se od něj políbit a zavře u toho oči, zcela pohlcován jeho vedením. Čert ho vem, chutná skvěle. Udělá těch pár krůčků za ním a když Tetsu dosedne na postel, přistane mu málem mezi nohama. Musí zaklonit hlavu a všechno se s ním zhoupne, když ho políbí na místo těsně nad podbřiškem a vzápětí dosedne na jeho stehno, bokem s koleny vtočenými proti tomu druhému. Jednu paži má kolem jeho ramen, když se mu zblízka dívá do očí a pak si ho Tetsu začne posouvat tak, že se sám přesune obkročmo a už nebojuje s tím, že spolu něco budou mít. Už nechce bojovat. Věří těm komplimentům, protože on ví, že by se Tetsu nikdy nezdržoval s něčím, co by nebyla pravda.
"Stýskalo se ti po mě?" Dožaduje se důvodu jeho příjezdu sem, když natiskne horní polovinu těla proti tomu jeho, jak už na něm sedí s rukama kolem jeho krku a rty asi dva milimetry od těch jeho. Studí ho spona jeho pásku a je to otravné. Nakonec si dodá trochu odvahy a ruce spustí, aby se mohl začít zabývat zapínáním jeho kalhot.
Žádné komentáře:
Okomentovat