Tetsuya x Ruki - Chci domů, hned! - Část 3.

(hotel)

Tetsuya

Stojí celou tu dobu zády k němu, když na jeho hlavu padne otázka. Pobaveně se uchechtne a pomalu se otočí Rukiho směrem. Pobavení v něm ještě vzroste, když vidí to zvednutí brady a neubrání se tomu, aby mu obočí vystoupalo výš.

"Chtěl jsem slyšet od Tebe, co si myslíš, že umíš." Opáčí mu naprosto klidně a sáhne s krátkým pootočením horní části těla po sklence. Krátce ji zvedne ke rtům, aniž by z něj spustil pohled a pomalu zase ruku spustí podél těla. Přejde do středu místnosti, když sleduje jeho pochod směrem k oknu a úsměv se mu rozšíří, jakmile spatří jeho uvolněné chování a vnímá každé slovo, které řekne. Tváří se úplně jinak, než když seděl v křesle a slova oné slečny ho vůbec nezajímala. Ruki má jeho plnou pozornost, vlastně si s ním chtěl konečně popovídat v klidu, proto ho přivedl až sem. Je to jeho osobní prostor, všichni moc dobře ví, že mají zakázaný vstup, nikdo to ani nezkouší k jejich vlastnímu štěstí. Zatím nic neříká, jen znovu pomalu pozvedne sklenku ke rtům, jen v očích mu zajiskří, jakmile zpozoruje jeho pohyb ke dveřím. Něco v něm probouzí a on má zase pocit, že něco neskutečně moc chce a půjde si za tím, přes to prostě nejede vlak. Rozejde se v jeho stopách a položí dlaň na dveře, aby mu znemožnil je otevřít, čímž jej uvězní ve velmi těsném prostoru.

"Já nemám v plánu jít spát, ty snad ano Ruki-chan?" Broukne tiše v blízkosti jeho tváře, ke které se mírně skloní. Jeho hlas dostane úplně jinou barvu, dá mu ji schválně, jen jemný nádech provokace s jistým vábivým podtónem. Nebojí se ničeho a ještě, když si něco vezme do hlavy. Pomalu sjede pohledem celou jeho postavu s jistým zaujetím a odloží sklenku na komodu vedle dveří. Pak přesune dlaň na Rukiho štíhlý bok, aby jej otočil čelem k sobě.

"Kam bys chodil..." Dodá ještě, než bez sebemenšího zaváhání udělá přesně to, co se v jeho hlavě v okamžiku, kdy mu pohlédne do očí objeví. Dlaň spočívající na boku, vystoupí k jeho tváři a zmizí v dlouhých pramenech, než přitiskne své rty na ty jeho a velmi sebevědomě a vášnivě ho políbí. Chce společnost pro dnešní noc, chce jeho ve své posteli, chce vidět jeho tvář změněnou pod návalem slasti. Je pro to schopný udělat cokoliv.

Ruki

Pootevře rty a překvapeně k němu otočí tvář. Musí se podívat maličko nahoru a Tetsuyova tvář je od něj jen několik centimetrů. Ten pocit nedostatku osobního prostoru se mu vůbec nelíbí. Ještě pořád má dlaň položenou na klice. Následuje ten jeho pohled a ještě větší přiblížení a Rukiho už tak napjaté a velmi tenké nervy hrozí, že každou chvíli rupnou. Už už mu v hlavě krystalizuje, že ty jeho celovečerní narážky nebyly tak docela neplánované, jak se koneckonců domníval, když se Tetsuyova dlaň ocitne na jeho pase a otočí ho čelem k němu a zády ke dveřím. Zírá na něj jako na zjevení a nechápe, co to do něj vjelo. A pak oči doslova vytřeští před sebe, když se Tetsuyovy rty přitisknou k těm jeho s takovou vášní a s takovou dominancí, že se mu zachvějí kolena a málem mu povolí v rukou jako panenka. A to je přesně akorát na to, aby jeho pomyslný pohár přetekl. Prudce se mu vytrhne s nebývalou silou, kterou by do něj jen málo kdo řekl, ale pořád není děvče, je kluk, i když to Tetsu asi přehlédl. Jeho malá dlaň vystřelí vzhůru a pleskne mu takovou, že Tetsu otočí tvář.

"Ještě jednou a kopnu tě rovnou mezi nohy, aby sis ty pletky rozmyslel!" Vyjede po něm napruženě, ale uvnitř je docela maličký, nos má plný jeho charismatické vůně a na rtech pocit těch jeho, sametových. Probudil jeho tělo a jeho hlavě se to vůbec nelíbí. Co si o sobě krucinál myslí? Že mu udělá couru jako ty ženské tam vedle? Jestli jsou na tohle u sebe v kapele zvyklí, tak oni v Gaze spolu spí jenom, když nemají k dispozici pět postelí. Ale spí!!! Jako odpočívají! Jen co opadne prvotní naštvání dojde mu, koho praštil a jaké by to mohlo mít následky. Hrdlo se mu stáhne, určitě s ním nechce mít žádný konflikt, ale co má teď dělat? Prudce se otočí, přitiskne dlaně na dveře a zbrkle šátrá pravou rukou po klice. Kdo uteče, vyhraje! +Tak utíkej rychle Ruki!+

Tetsuya

Hned, jak se jeho rty spojí s měkkými, jenž patří Rukimu, projede jím neskutečná vlna vzrušení a chtíče. Někde uvnitř své hlavy ho chtěl už od té chvíle, co vstoupil do zasedačky. Jenže až teď na něj to uvědomění zaútočí plnou silou. Stačí jen jediný dotek a jeho přesvědčení, že ho prostě chce, nabere monumentální rozměry. Nespokojeně vydechne, když ucítí odmítavý postoj a Ruki se mu vytrhne. Stáhne obočí k sobě, je vidět, že tohle rozhodně nečekal v očích se mu objeví blesky. Tohle mu přece dělat nebude, no ne? Než ale stačí jakkoliv zareagovat, ucítí štiplavý dotek na své tváři a hlava se mu otočí stranu; má páru a to vypadá tak drobně. +Dal mi facku?+ Proběhne mu hlavou překvapeně, když otočí tvář stranou. Oči mu žhnou svým vlastním plamenem, který v něm Ruki rozpoutal. Krátce přitiskne dlaň k narudlé tváři, těkne pohledem k jeho ruce, která šmátrá po klice a bez váhání uvězní obě jeho zápěstí a přitiskne je ke dveřím, aby mu nemohl utéct. Je nějakým zvláštním způsobem přesvědčený, že jeho odmítavý postoj změní během vteřiny. Natiskne se celým tělem na to jeho, rty hledajíc jeho ucho a dlouze mu do něj vydechne s jasně znatelným vzrušením, které je už patrné v jeho klíně a Ruki ho chtě nechtě musí cítit taky.

"Takový plamen, ukaž mi z něj víc..." Vybídne ho mírně zastřeným hlasem a prudce se nadechne jeho vůně. Klidně ať mu střelí ještě dvacet facek, hlavně, když si bude moct užít té vášně, kterou mu ukázal. Chce mnohem víc. Musí stisknout víčka pevně k sobě, vůbec si nepřipouští, že by ho třeba chtít nemohl. Proč by taky nedal mu důvod myslet si ani tak ani tak.

" Chci toho vidět mnohem víc Ruki-chan. Vím, že to chceš, tak se tomu nebraň." Šeptá sebevědomě dál a pustí jeho zápěstí a ve své dlani uvězní jeho bok, který roztouženě stiskne. Nejradši by mu sáhl rovnou do klína, ale tam se momentálně nedostane.+Škoda+

Ruki

Vůbec nečekal, že by ho Tetsuya chtěl zastavit a pokud, tak jen proto, aby mu před očima mával žalobou za ublížení na zdraví, jenže místo toho ho popadne za ruce a zvedne mu je, čímž ho doslova opře o dveře zády k němu a podrží, takže se nemůže hnout. Cože? No do pr... No a skoro doslova, protože v tu ránu má na zádech přitisknuté celé jeho tělo. Jeho vzrušené tělo!!! Rychle zamrká, když si uvědomí, jaký tón hlasu Tetsuya použil, jak prudce dýchá. Celý se proti němu vzepře a zatne dlaně v pěst, ale není mu to vůbec nic platné. Vztekle praští pravou rukou do dveří, ale to je tak celé, co mu Tetsu dovolí za pohyb. Na druhé straně přece musel někdo něco slyšet? Tetsu ho vzápětí pustí, aby přesunul dlaně na jeho boky, ale to neměl dělat, protože ho za ty ruce popadne a snaží se je ze sebe dostat dolů. V obou teď hoří plamen, jen v každém jinak. Bože, jestli dostane možnost, vrazí mu rovnou do zubů! Odsud může jet rovnou k dentistovi! Nějak se mu podaří pod jeho dlaněmi zase otočit čelem k němu, stačilo by mu loktem drknout do kliky, není zamčeno. Dveře by se otevřely, oni by z nich vypadly ven a pak už by to bylo blbé a on by ho musel pustit! Ale jak to má udělat, když má předloktí zvednutá, opřená o jeho hrudník a uzamčená v jeho obětí?Vztekle se mu podívá přímo do očí a znovu se mu pokusí vykroutit a ne NEVONÍ MU! Krucinál!

Tetsuya

Tiše se uchechtne, když praští vztekle pěstí do dveří. Nic to ale nemění na to, že ho rozhodně nemá v plánu pustit. Však on si to rozmyslí. Jeho podvědomí si nepřipouští nic jiného, vždycky nakonec povolí a Ruki určitě nebude výjimkou. Možná by neměl být tak egoisticky přesvědčený o své pravdě ale…lepší už nejspíš nebude. Jen zesílí svůj stisk, když ucítí dotek dlaní na svých zápěstích, které se ho snaží od sebe odtáhnout a v očích mu zahoří znovu. Teď už mu hledí do tváře a bez váhání se znovu natiskne celým tělem k němu.

"Jsi hrozně sexy, úplně jiný, než celý den." Vydechne vzrušeně a jak se zdá, tohle v něm probouzí daleko víc, než kdyby se mu snadno poddal. Bez dalšího otálení se skloní ke straně jeho tváře a probojuje se až k jeho šíji, kterou několikrát vášnivě políbí a kousne do bledé kůže. Teprve pak se znovu oddálí a pohne se boky proti těm jeho.

" No tak, to určitě není všechno, co umíš." Pobídne ho ještě, něco v něm rozhodně probudil a on sám sobě nevládne. Od vedle se ozývá hlasitý smích, stejně jako hudba a je jasné, že by musel minimálně pořádně zakřičet, aby je kdokoliv uslyšel. Navíc je dost pravděpodobné, že by stejně nikdo nezasáhl.

"Opovaž se mě kousnout." Pohrozí mu ještě sebevědomě, když znovu přitiskne své rty na ty jeho měkké a sametové, které si ho zase vábí k sobě. Jen krátce, aby se mohl vzápětí odtáhnout hodně rychle, aby ho opravdu kousnout nemohl ale stejně se zase neovládne a udělá to znova, tentokrát mnohem déle.

Ruki

Udělá před ním ten půl krok dozadu, co může a narazí zády do dveří, až to tlumeně zaduní. Tetsuyovo tělo se opře do toho jeho a jeho totem mu hrozí udělat díru do podbřišku. Pro pána, tohle se mu ještě nikdy nestalo! Z druhé strany dveří je slyšet halas a smích, někdo tam něco rozbije, znělo to jako padající lampa. Tam budou za chvíli všichni pod obraz a kdo ví, co se tam všechno bude dít! Cože, on že je sexy? Tak on má rád plamenné povahy? +No to sis zavařil, Ruki.+ Oznámí si v duchu a uhne před ním tváří do strany, ale leda tak mu vstaví svůj krk, na který Tetsu zaútočí svými rty i zuby. Zavře na okamžik oči a tlumeně vzdychne, protože tohle je příjemné a velmi. Jenže on se mu nechce podvolit, hodlá mu ukázat, že není panenka na hraní jako všichni okolo, na které si ukáže. Ani ho nenapadlo, že by mu mohl provést něco takového jako je kousání, jenže to už má jeho rty znovu na svých a to velmi nekompromisně. Několikrát mu pohyb rtů oplatí, než ho od sebe vší silou odstrčí, ale asi tak na dvě vteřiny a už jsou v sobě zas. Nejradši by teď kopl mezi nohy sám sebe, protože jeho tělo si prostě dělá co chce a vysílá signály, které si nepřeje, aby vysílalo. Je na čase vyměnit strategii! Najednou povolí a celé jeho tělo se uvolní a poddá jeho sevření, aniž by otevřel oči a přerušil polibek. Musí si vybojovat trochu prostoru a čím víc se vzpouzí, tím víc ho Tetsuya svírá.

Tetsuya

Jeho vzdech je pro něj jako pozvánka k dalšímu jednání. Skoro vítězoslavně se usměje, když se mu probojuje až do hlavy a zaútočí na jeho rozbouřené smysly. Je to lepší jak droga, lepší jak alkohol, jeho osobní značka, kterou si chce dopřát. Druhý polibek se mu k jeho štěstí nevymstí a tak do něj vloží všechno, co momentálně víří v jeho těle a v jeho mysli. Najedou ucítí povolení těla ve svém sevření a spokojeně si pro sebe zamručí. Plamen, neplamen, povolil a on má zase pocit, že dosáhl svého. +Tohle by ti šlo+ Proběhne mu hlavou sebevědomě, aniž by přerušil jeho polibek a jazyk v Rukiho ústech svádí vášnivý boj s tím jeho. Dlaně opustí boky, jedna z nich míří rezolutně nahoru, kopírujíc křivky jeho těla, než se znovu vrátí dolů a začne se dobývat pod jeho oblečení. Druhá bez váhání zamíří do jeho klína, kde chce vzbudit všechno, co by vzbuzeno být mohlo. Pohne se v těch místech přes látku kalhot a nakonec se neubrání tomu, aby provokativně stiskl. Potřebuje slyšet další vzdech, hned! Konečně se dostane na holou kůži na boku, který znovu roztouženě stiskne a za něj ho táhne za svým tělem couvajíc k posteli.

" Chci tě…slyšíš." Broukne smyslně, když se odtáhne na krátký okamžik od jeho rtů a koukne mu do očí, má v nich všechno vepsané, tu vášeň, kterou Ruki rozpoutal. Jestli ho nedostane, kam chce, bude nevrlý ještě týden minimálně.

"Bojuj se mnou klidně, ale nejlépe v posteli." Vyjde z jeho rtů, když se znovu musí nadechnout. +Bože, takhle se mnou mávat!+

Ruki

Plán byl jasný. Nechat ho myslet si, že vyhrál, on povolí stisk a Ruki uteče, ha ha! Jenže to už má jednu jeho dlaň pod košilí na boku a druhá mu prostě bez jakýchkoliv okolků zajede mezi nohy. A odpálí ohňostroj netušených pocitů. Zavibruje mu v žaludku jakousi trémou a hrdelně vzdychne do jeho rtů, zatímco prudce vydechne nosem. Tohle v plánu nebylo!!! Tetsu stiskne a jemu skrz rty uteče hlasitější sten. On ho slyší moc dobře krucinál!!! Odlepí se od jeho úst a zamračí se jako sto čertů. 
"No jistě jsem snad hluchý?" Zase po něm vyjede, to jeho funění by nepřeslechla ani mrtvola, jak je nadržený, hovado jedno namachrované. Jenže místo, aby utíkal, dělá malé krůčky za jeho tělem, když už se zase hladově líbají. On sám ho hladově líbá! To musí přestat. Mezi prsty svírá látku jeho košile na hrudi, až mu bělají prsty a ta postel se strašně rychle blíží. Pokusí se vzpamatovat, skoro omámeně se rozhlédne kolem a znovu se mu vytrhne. Udělá dva rychlé kroky vzad, košile mu trčí z kalhot, vlasy má od něj rozcuchané, rtěnku asi všude a ukazovák pravé ruky trčí výhružně do vzduchu, zatímco druhou ruku má v bok a prudce dýchá, jako by právě zaběhl maraton. Dívá se na jeho roztoužený, hladový obličej, na oči divoce jiskřící touhou po něm a připadá mu hrozně sexy. Proč jsou největší hajzlové vždycky nejvíc přitažliví? Když se mu dá, jakou cenu by pro něj měl zítra? 
"Odvez mě domů." Nařídí mu. Jen ať si trpí vedle něj v autě!!!

"Chci domů, hned." Vydechne svým hlubokým hlasem.

Tetsuya

Zastřeně se uchechtne nad jeho komentářem a nic míň od něj vlastně nečekal. Další vzdechnutí a on je rozjetý tolik, že ho prostě nic nezastaví. Je o tom opravdu přesvědčený. Jak je to dlouho, co ho někdo donutil chovat se takhle. Jistě, tahal si do postele, co se mu líbilo, ale takhle v háji z nikoho dlouho nebyl. Možná tím, jak ho ze začátku odmítal. Takže si za to vlastně může Ruki sám, tak to je! Pořád s ním tak nějak couvá k posteli a má v plánu ho prostě do ní hodit, no možná si na ni spíš lehnou, aby nemusel pouštět jeho rty, to bude mnohem lepší. Za dveřmi se ozývá, co kde a kde co, ale to je mu snad poprvé v životě jedno, ať si to tam třeba zbourají, však on to nemá v plánu ani uklízet. Málem spadne dozadu, když se od něj Ruki prudce odtrhne a musí udělat krok vzad, aby to vůbec ustál.

" To nemyslíš vážně?" Zavrčí na něj s rozhozením rukou do strany, jednu si dá v bok a druhou zajede do vlasů. Vzdychal, líbal ho zpátky, tak co je zas za problém? Zavrtí nad ním hlavou, protože tohle ještě nezažil a hrozně ho rozčiluje. Rozejde se rázně ke komodě za Rukiho zády, aby nahrabal svůj telefon a vrátí se zpátky k němu. Jenže místo toho, aby začal volat řidiči, ho za bok obrátí zády k sobě, ovine mu paži kolem boků a natiskne si ho zase k sobě. Vzdychne pod dotekem těl a dlaň mu automaticky zamíří do klína.

"Nechci, aby jsi někam jel…zůstaň tu se mnou." Ozvou se z jeho rtů naprosto nečekaná slova, ale navzdory jim, mu vtiskne do dlaně telefon s přichystaným číslem.

"Vyber si Ruki-chan…" Zavrní smyslně, když odhrne vlasy z jeho ramene a znovu se rty natiskne na jeho krk.+Neodolá, nikam nepojede!+

Ruki

Povytáhne obočí a chce se mu rozesmát, když má v bok ty ruce obě.

"Já? Já to nemyslím vážně? Ty mě chceš...znásilnit!" Hledal to správné slovo.

" A já to nemyslím vážně?" Tetsu k němu vykročí, on sebou trhne jako čivava, když na ní zatroubíte klaksonem z jednoho metru a je to zbytečné, protože Tetsuya ho mine a jde ke komodě. Už mu volá odvoz, hodný chlapec! Jenže jen co povolí sovu ostražitost, už je zase otáčen zády k němu a má ho k sobě přitisknutého. +Co má s těmi zády? Já to teda zezadu dělat nebudu! Nebudu!!!+ Vzteká se v duchu. Všechen odpor mu Tetsu vyžene z hlavy, když mu znovu sáhne mezi nohy, on zakloní hlavu, takže se týlem na chvíli opře o jeho rameno a znovu zavzdychá, zatímco mu před očima zatančí hvězdičky. Ale pak si od něj telefon vezme a opravdu stiskne tlačítko volat. Prostě to nejde! Nebude jeho coura! Nebude. Tetsu ho líbá na krk, v něm všechno hoří a on si připadá jako totální magor, který právě odmítl milión ze sportky. Nechci ho, dejte ho chudým, já jdu domů vydělat si svých padesát yenů za hodinu!!! Krucinál! Řidič zvedne telefon a on vyžbletne něco jako aby byl za deset minut dole přede dveřmi. Ani neví, jestli mu bylo rozumět nebo ne a telefon Tetsuyovi honem vrazí zpět do dlaně. Prudce se od něj odtáhne a podívá se mu do očí, když se k němu obrátí čelem. V obličeji je úplně rozhicovaný.

"V tom šampaňském u baru je led." Navrhne mu s divokým zajiskřením v očích a ke dveřím se do slova přemístí. Projde chodbou tak rychle, jak jen to jde a málem se přerazí o nějaký ležící pár. Musí je doslova přelézt a probojovat si cestu opilým davem, který ho nechce nikam pustit. On jim snad zaplatil nebo co?

Tetsuya

Vážně byl přesvědčený, že má vyhráno. Opravdu si myslel, že Ruki to číslo nevytočí a zůstane tu až do rána. V hlavě mu hýří představy, co všechno by mohli dělat. Vyhodil by z pokojů klidně celý hotel, kdyby si to přál. Slyší moc dobře jeho vzdechy, cítí, jak mu jeho tělo odpovídá a nedokáže vnímat nic jiného. Mává s ním úplně neskutečně a očividně si to vůbec neuvědomuje. Je mu úplně jedno, co si o něm momentálně myslí, hlavně, aby zůstal v té pitomé ložnici a nikam mu nezdrhnul. Jenže...on to číslo opravdu vytočí a domluví se, že tu auto má být za deset minut. Najednou je teplo jeho těla pryč a on stáhne obočí a ve tváři se mu usadí ledově, nebezpečný výraz, když ho sleduje jak mu doporučuje led.

" Okamžitě pojď zpátky!" Zavrčí na něj tichým hlasem, který štípe a mrazí. Je mu to ale houby platné, protože už jen sleduje, jak mizí ve dveřích.

"Do prdele…" Zanadává si hrubě, což většinou nedělá a prohrábne si vlasy s rozhozením rukama. V očích mu vztekle plane ale do tváře se mu to nepromítne, vše zůstává v očích. Dojde k lahvi, kterou popadne za hrdlo a řádně si přihne. Neupravuje se, je mu to úplně jedno. Rázným krokem zamíří ke dveřím z ložnice a zůstane v nich stát sledujíc pár tvorů na nohách, někteří se už válí po zemi.

" Vypadněte všichni a hned...kromě tebe a tebe do ložnice." Sykne tiše s hrdě pozvednutou hlavou a ukáže na své skoro vyděšené holky, které jsou ještě na nohách a vypadá to, že stačí jediné slovo a rozsápe je na kousky.

"V šest ráno na značkách." Sykne naposledy, když jsou kluci z jeho kapely už skoro ve dveřích, je mu úplně jedno, že jsou tři ráno. Jakmile osamí, sáhne po telefonu a obvolá všechny, které chce mít ráno taky na místě. Jen ať mu zkusí někdo říct, že se zbláznil, vyhodí ho ani nemrkne. Teprve pak se, se stejně vzteklým pohledem rozejde zpátky do ložnice a cestou prostě zahodí flašku, která se roztřískne o stůl.

"Tohle bylo naposled Ruki!" Šeptne si pro sebe, než zapluje do ložnice, dneska rozhodně spát nepůjde; má sto chutí rozbít celý apartmán a prostě se přestěhovat, tyhle pocity si musí někde vybít.

(Konec)