(after party, hotel)
Ruki
Kluci zmizí za dveřmi a v šatně se rozhostí ticho.
"Měl bych mít?" Broukne se zívnutím, zrovna když otáčí hlavu za jeho osobou, ale vůbec nečeká, že se mu podívá přímo na nahý zadek. Ne, že by už kdejaký neviděl, ale stejně zčervená a střelí pohledem zpátky před sebe. To si ani nestoupne někam ke skříni nebo co? Zdá se, že na to, jaký je to perfekcionista a snob, je taky hodně exhibicionista nebo si o sobě prostě jen dost myslí. Buď jak buď on ho tu přece nebude okukovat, i když má ten zadek moc hezký. Jak z katalogu. Určitě byl na plastice! Proti jeho vůli mu pocuknu koutky rtů nahoru a dolů.
"Mám tady svoje auto." Broukne ze svého místa, protože Tetsu vystupuje jako někdo, koho ani nenapadlo, že by třeba Ruki mohl mít řidičák... To, že do sebe před chvílí oba obrátili skleničku radši moc nekomentuje. Chtěl by ho vidět, jak by se tvářil, kdyby ho po cestě zastavila dopravní policie a chtěla po něm dýchnout.
"Vždycky ne, ale hodně." Připustí, že není zrovna zábavný společník a radši se vyhrabe na nohy, aby si tu sprchu doopravdy dal. Při takové události se očekává, že na ní bude, ne že půjde spát, takže se osprchuje i on a následuje jeho obvyklé martýrium před zrcadlem. Udělat vlasy, sundat make-up, nanést make-up, vybrat si oblečení, obléct se, vystřídat několikery doplňky a zcela ignorovat fakt, že už měli vyrazit. On za to nemůže, že bylo v koupelně tak dlouho plno!
"Já vím, já vím..." Mumlá, zatímco si nanáší tekutou rtěnku na plné rty. Naprosto dráždivý, rudý odstín. Hodlá pokračovat ve svém Visual K i zbytek večera. Někdo to všechno odkládá, jen co sleze ze stage, on tím žije. Nepůjde nenalíčený, ani náhodou.
"Četl jsem rozpis." Broukne a ignoruje jeho netrpělivé podupávání za zády s očima upřenýma na svůj odraz. Jsou jako manželé, co jsou na ples. Muž už jednou nohou ze dveří a žena ještě s ručníkem na hlavě a mokrým lakem na nehtech. Nakonec se kolem něj vznese obláček jeho parfému vlastní výroby, jakási mužně kořeněné a při tom trochu žensky nasládlá vůně, dráždivá kombinace obojího, tak jako je on sám. Pak se zamračí na šperky na krku, loupne očima ke šperkovnici a jde mu vidět na očích, že vážně uvažuje nad tím, že to všechno sundá a vymění. A pak ještě tak pětkrát.
Tetsuya
"Myslím, že bude lepší, když pojedeme mým, mám k tomu i řidiče, i když jezdí pořád pozdě."Rozsekne debatu, když sleduje, jak se Ruki všemožně chystá u zrcadla. On už je dávno nachystaný a připravený, takže se zatím jen rozvaluje na svém místě a co chvíli loupne k hodinkám. Přesně v určenou chvíli vstane a zamíří ke dveřím, protože by měli opravdu vyrazit. Jenže Ruki ho hodlá nejspíš připravit o nervy, jinak si to nedokáže vysvětlit.
"Nechceš si raději hodit mincí?" Zeptá se ho už trochu podrážděně s rukama založenýma na hrudi. Vidí moc dobře ten pohled na šperkovnici a musí stisknout víčka dlouze k sobě, ještě minutu a nejspíš se z něj zblázní. Nakonec rozhodí rukama a vykročí jeho směrem zastavíc se v jeho těsné blízkosti. Sundá mu šperky z krku a nahradí je svým vlastním výběrem, který se dle jeho názoru mnohem víc hodí k celému outfitu a k tomu mu ještě stáhne i jeden z prstenů a vymění ho, aby to doladil k naprosté dokonalosti. Pokud se ho pokusí odehnat, prostě ho plácne po ruce, jakoby se nechumelilo, teď tvoří prostě. Kriticky si prohlédne své dílo, snažíc se nevnímat jeho parfém, který je dle jeho názoru naprosto dokonalý.+Tohle slovo mám ve slovníku?+ Proběhne mu hlavou, než ho chytne za ramena, otočí čelem k zrcadlu, aby se podíval na jeho dílo a nakloní se přes rameno k jeho uchu.
"Teď jsi okouzlující…a věř mi, že ode mě to slyší málo kdo, můžeme už prosím vyrazit?" Broukne tichým hlasem, jakoby ho mohl v šatně, kde jsou samy někdo slyšet a odtáhne se, aby mohl vykročit ke dveřím.
"Už tak přijdeme poslední." Zamumlá s jasnou nespokojeností, jakoby mu před chvíli neřekl, co mu řekl a rozmáchlým gestem paže mu naznačí, že už opravdu jdou. Kráčí chodbami sebejistě a ani se nerozhlíží koho míjí, vidí je periferně a sem tam někoho pozdraví ve vší slušnosti. Usadí se pohodlně do auta a celou cestu si přehrává na telefonu záznam z dnešní benefice.
"Tohle bylo taky dobré." Zkonstatuje si zamyšleně pro sebe. Auto zastaví před clubem, kde je celkem živo a všichni očividně čekají na jejich příjezd. Když se konečně dostanou až dovnitř, je tam celkem dost lidí a jak se zdá proslov je skoro u konce.+No výborně, tu nudnou část máme za sebou+ Proběhne mu hlavou, ale samozřejmě to Rukimu nepřizná nahlas. Nadiktuje obsluze, co přesně jim má donést ke stolu a bez váhání přehodí paži přes Rukiho ramena.
"Támhle sedí, tak pojď." Broukne, aby ho slyšel v blízkosti jeho ucha, protože se kolem rozezní hudba a trhnutím hlavou poukáže na kluky sedící u prostorného stolu. Vůbec si nepřipouští, že by si šel sednout jinam, proč taky, však dneska hrál s nimi, no ne?
Ruki
Když k němu Tetsuya vykročí, vnitřně sebou trhne, protože v první chvíli očekává, že dostane vynadáno. Propaluje ho očima, zatímco se blíží, skrz plochu zrcadla, ale spíš ostražitě, připravený na všechno, než podrážděně. Pootevře rty a tiše vydechne, když mu začne sundávat všechny náhrdelníky a konečky jeho prstů se letmo dotýkají jeho bledé kůže. Nakonec skloní oči k náhrdelníku, který vybral a tiše počká, než svou práci dokončí. Za normálních okolností by se s ním hádal, že chce jet svým autem a hotovo, alespoň by mohl odejít, až by ho napadlo a nedoprošoval se dalšího odvozu, ale v jeho přítomnosti nějak... prostě to není on! A dává mu to za vinu! To ta jeho aura moci. Je celý poslušný a krotký a pravděpodobně se kvůli tomu později pohádá sám se sebou. V tu ránu už má Tetsuyovy rty u ucha a sklouzne očima mírně do strany, jako by se na něj mohl podívat, kdyby ho z tohohle úhlu mohl vidět, ale nemůže.
"A říkáš to proto, že je to pravda nebo proto, abych přestal zdržovat?" Šeptne zpět, ale bylo v tom prosím, takže se doopravdy zvedne a pro změnu začne pakovat všechny své věci a drobnosti, které potřebuje s sebou. Peníze, brýle, cigarety, rtěnku, zrcátko, make-up, zapalovač, kapesníčky... není divu, že mu to pokaždé tak trvá a ani se nesnaží hlídat čas. Nakonec přece jen vyrazí, jeho krok je dlouhý a elegantní a ani trochu dámský na rozdíl od zbytku jeho vzezření. V jeho autě je to cítit neznámou vůní, všechno je drahé a luxusní a on se posadí na opačnou stranu sedačky a loví něco ve vlastním telefonu, ale rozhodně se nezajímá o průběh koncertu. Před clubem je skoro červený koberec a najednou je z něj celebrita velkého formátu. Vystoupí si s nezaujatým výrazem a brýlemi na nose, nastaví se fotoaparátům a polootráveně kráčí po jeho boku do klubu jako by tohle byla
všední každodennost. Uvnitř zmapuje situaci a nakloní se k němu.
"Vidíš? Právě včas. Poděkuj mi." Řekne mu líbezně. Našpulí rty, když Tetsu objedná whiskey zatímco on chtěl šampaňské a v příští chvilce má jeho paže familierně kolem ramen. To aby působili jako velcí přátelé? Rozhodne se hrát v tuto chvíli jeho hru a tu ruku mu tam nechá. Po cestě si stáhne brýle z nosu a prohlédne si tu partičku rockerů. Proti nim s Tetsuyou působí jako zjevení. Jako dva milionáři mezi vagabundy z ulice. No vida, mají něco společného. Samozřejmě počká, až ho usadí.
Tetsuya
Stočí k němu pohled, když ho vyzve, aby mu poděkoval. Neubrání se úšklebku, když v tom ho něco napadne. Taková menší provokace, ale proč ne. Ruki zatím vypadá, že by se z toho klidně mohl osypat, i když jeho výraz, před clubem, na ten by mohl být patřičně hrdý. Nic ho nepřekvapilo, žádné škobrtnutí ani nic podobného. Ano, je spokojený, zatím. Znovu se po cestě skloní k jeho uchu, ale tentokrát si neodpustí vydechnout vzduch z plic skrze malou škvíru mezi rty.
"Děkuji." Zašeptá slovo s patrným nádechem provokace s blýsknutím v očích, které nemůže vidět. Ani neví, proč má tu tendenci, prostě ho to lákalo a nemohl si pomoct. Ale co naplat, trochu pobavení si přece nemůže odpustit. Dojdou společně až ke stolu, aniž by tu ruku z jeho ramen shodil, jí se tam líbí a jemu to rozhodně nepříjemné není, protože ten parfém…no nic. Loupne pohledem po osazenstvu s jasnou kritikou vepsanou v očích a kluci jim automaticky udělají místo tak pro čtyři.+Dobře je mám vychované.+ Pomyslí si spokojeně, když Rukimu pokyne na místo a sám se usadí vedle něj. Před nimi se na stole mihne několik rukou, aby jim udělaly místo na desce a uklidily nepořádek, který tu stihly napáchat, než přijeli a on se pomalu rozhlédne po clubu. Je tu dost známých tváří, měl by se s některými jít pozdravit ale na to bude čas později. Koukne na hodinky, znovu po okolí a zabere členy Vamps, hlučné, zbývající členy Vamps.
"Dávám tomu hodinu, než po sobě začnou házet židle." Neodpustí si zkonstatovat, než se znovu nakloní k Rukimu, začíná mít podezření, že to dělá až příliš často.+Zvykej si Ruki+
"Možná spíš půl hodiny, co myslíš? " Zeptá se ho na názor, než jim na stole přistane lahev se sklenkami a on pobídne netrpělivým gestem obsluhu, aby jim nalila; aspoň toho prvního panáka, když už to přinesli, to je snad samozřejmé. Zrovna se chystá pronést nějaký přípitek, když k němu přijde ředitel nadace. Samozřejmě okamžitě vstane a věnuje mu zdvořilou úklonu a přijme od něj pokorně poděkování za jejich vystoupení. Jejich pohled se stočí na Rukiho.
"Ano, bylo to skvělá volby, když Hyde zůstal v Tokyu; myslím si, že lepší výsledek bychom si jen těžko mohli přát." Ohodnotí celou show bez váhání a nechá je, aby si vyměnili několik slov.
Ruki
On mu doopravdy poděkoval? A jakým způsobem??? Už je to kdo ví kolikátý zvláštní projev a on ještě pořád nepřišel na to, jestli si z něj dělá legraci, je takový pořád nebo je v tom ještě něco jiného. Snaží se neošívat pod jeho dechem u vlastního ucha a celkem vděčně zapluje ke stolu. Podívá se doprava, kde by se ještě někdo vešel a sice má rád prostor, ale teď si přijde, jako by od něj ostatní spíš utíkali. Posunul by se ještě víc, kdyby pořád neměl na rameni Tetsuyovu ruku. Fascinovaně sleduje, jak se přeplněný stůl před jeho očima pročišťuje a brzo už je před nimi taky lahev whiskey. Celá??? +To je asi i pro ostatní...+ Ujistí v duchu sám sebe. Tetsu se k němu nakloní jako by mu chtěl něco říct a tak taky pootočí hlavu jeho směrem a pak se tiše zasměje. Vypadali, že mají v pití trochu náskok, ale taky o dost větší výdrž.
"Aby tě nepřekvapili..." Odtuší a pak se dá do hovoru s Jinem, ohledně jejich vystoupení. Přeruší ho až Tetsuyova snaha něco říct, ale nakonec to nedokončí ani on. Prakticky všichni u stolu se okamžitě postaví a vymění si s ředitelem zdvořilé úklony i pozdravy a poděkování za možnost tu dnes být. V další vteřině obdrží kompliment přímo od Tetsuyi, a i když by si sám dovedl představit hned několik mnohem lepších zpěváků, přece jen ho to příjemně zahřeje na srci. Znovu a znovu se uklání, nervózní, že je teď všechna pozornost na něm a když se Tetsu zapovídá s ředitelem, využije toho, aby se vzdálil a pozdravil se s několika známými. Další zastávky, další přání a děkovačky. Byl v jednom kole a nestačil se ještě ani napít toho jednoho panáka.
Tetsuya
Moc dobře si všiml, nepatrných náznaků nervozity v Rukiho tváři a musí se nad tím chtě nechtě pousmát. K jeho štěstí a vlastně i úlevě, pokývá nad slovy ředitele, kterého vnímá jen na půl ucha, protože si zrovna vymění pár slov chvály s Jinem. Pak už se opět zapojí do rozhovoru i on a ani nepostřehne, že Ruki zmizí z jeho dosahu. Kdyby si toho všiml, nejspíš ho popadne za zápěstí a stáhne zpátky ke stolu, protože s ním chtěl probrat ještě několik věcí, které rozhodně nepočkají. Ředitel se s nimi rozloučí a on se zase usadí na své původní místo, které zeje prázdnotou. Natáhne se plynulým pohybem po své sklence a dlouze se z ní napije, když přejede pohledem celý klub a zakotví jím na Rukim, sem tam mu výhled přeruší někdo procházející kolem a to okomentuje jen znatelným úšklebkem.
"Za chvíli plánuju přesun..." Prohodí bez váhání ke klukům, kteří jen kývnou hlavou na souhlas a zamíří k baru, aby ještě sehnali občerstvení a samozřejmě nějakou tu lahev. Moc dobře ví, že apartmán Tetsuyi je dobře vybaven, ale co kdyby náhodou. Nakonec Tetsu taky vstane dolije si ještě jednu a vezme do ruky i Rukiho panáka, když zamíří bezostyšně jeho směrem. Po cestě ho ještě zastaví jedna známá tvář, se kterou prohodí pár slov, ale když zjistí, že už je značně pod parou, jen s protočením očí v sloup proklouzne kolem a pokračuje jistým krokem za jasným cílem. Ani neví, proč ho chce brát s sebou, ale na tom nezáleží, hlavní je fakt, že prostě chce! Velmi nenápadně počká, až se Rukiho společnost odporoučí, ocitne se za jeho zády a nakloní se přes rameno. Už zase!
"Pořád čekám, že se se mnou aspoň napiješ." Broukne tiše s menší výčitkou a i pobaveným podtónem v hlase, a když si je jistý, že ho nevylije, obejme ho paží maskujíc to za fakt, že mu sklenku chce podat.
"After party pokračuje u mě, kluci už shánějí zásoby, přidáš se?" Zeptá se ho a oddálí se až po dlouhé chvíli. Tady už to stejně vypadá na postupné upadání zábavy do končin, u kterých nechce být přítomný. Navíc v apartmánu je pohodlí, jeho věci a hlavně tam nehrozí, že mu někdo v nejbližší době pozvrací boty.
Ruki
Viditelně sebou trhne, když se mu Tetsuyův hlas rozezní u ucha a před nosem se objeví slenička, prudce se k němu otočí. Zaskočený pohled se přivře a obočí trochu stáhne.
"Ty jsi jako duch!" Obviní ho, ale pravda je taková, že je tady spíš pěkný kravál. Šlehne pohledem po skleničce a vezme si ji od něj.
"No já...." Začne, jak horečně přemýšlí, jestli nechce jít spíš domů a spát nebo zavolat klukům, kde jsou a jestli nechtějí někam vyrazit. Od Tetsuyi je ale pěkné, že ho ještě pořád bere jako součást týmu a zve ho k sobě na párty. Konec konců, na to jaký podle všech je se od šatny před koncertem chová docela vstřícně a... vážně chce použít slovo hezky? Tedy k němu, ke svému okolí moc ne. Proč? Možná od něj bude později něco chtít? Něco pracovního? Samozřejmě, že ho podezřívá, protože tohle si Ruki určitě nevysloužil svým kouzlem osobnosti! Vlastně se po té sprše docela probudil a... hmm a proč by se nemohl vytahovat s tím, že ho zná a že ho Tetsu-chan snese? V očích mu něco ďábelsky blýskne a přikývne.
"Tak jo, jdeme." Řekne mu, když do sebe panáka otočí a společně s ním vykročí pro ostatní a ven z této budovy. Jeho hotel není daleko, samozřejmě ten nejdražší a nejlepší a jeho apartmá je přímo prezidentské. Je to několik pokojů, ložnic i koupelen, prostě velký byt pro víc jak jednu rodinu, ale už o těhlech místech slyšel, i když na takovém nebyl. I kliky jsou tu snad ze zlata. Tetsu tu má naklizeno a všechny osobní věci má samozřejmě mimo jejich zrak v té ložnici, ve které spí. Asi...? Kluci jsou pěkně rozjetí a on po cestě pookřál, docela se rozpovídal a dokonce mu někdo vrazil do ruky kytaru, aby taky něco zahrál. Stáhne ze sebe černé sako, pod kterým má temně vínovou košili, odloží ho na křeslo a po cestě nafasuje nového panáka. Míří skrz apartmán rovnou k velkému oknu, aby se podíval na město, ale Ari mu skočí do cesty a dožaduje se dalšího hraní. Je tady víc lidí, než kluci z Vamps, nějaká vybraná Tetsuyova smetánka, dokonce nějaké ženské, těžko říct, jestli celebrity nebo sakra drahé prostitutky, poznat to není.
Tetsuya
V očích se mu spokojeně zablýskne, když Ruki neprotestuje a souhlasí s návštěvou jeho apartmánu. Kdyby odmítl, nejspíš by ho nějakou skvělou přesvědčovací taktikou donutil. Když nad tím tak přemýšlí, za celou tu dobu mu u něj nepřišlo na mysl, že by se k němu měl chovat jinak. Možná by se nad tím faktem měl konečně pozastavit a řádně nad tím popřemýšlet ale pravděpodobně ne dnes. Před budovou čeká jeho auto, kam se s Rukim usadí, jen oni dva a ještě další tři auta pro ostatní. Cesta je velmi krátká a v jeho apartmánu je už připraveno všechno potřebné, spousta jídla a hromada lahví alkoholu, na jaký by si kdokoliv jen dokázal vzpomenout. Dveře se netrhnou a postupně se hlavní místnost apartmánu naplní a on má kolem sebe jen vybranou společnost. Je spokojený, opět. Hluk kolem se snaží dosáhnout stejné intenzity jako v klubu a jemu ani nepřijde na mysl, že by si mohl kdokoliv stěžovat, za to kolik za pronájem platí, by to mohl kdokoliv jen zkusit! Svůj kabát odloží na věšák u dveří a zamíří rovnou k jednomu z křesel, kde se usadí v dost sebevědomém posedu a rozhlíží se po tom, co kdo dělá. Pohled mu zase padne na Rukiho a málem si ani nevšimne, že se jedna z přítomných usadí na područku jeho křesla a podává mu sklenku.+Mm hodná holka.+Proběhne mu s nádechem pobavení v hlavě, když si s díky sklenku převezme a snaží se tvářit zaujatě jejími slovy. Upírá oči před sebe, už několik dlouhých minut jej má ukotvený na Rukim s kytarou v ruce a vypadá to, že nad něčím usilovně přemýšlí. Nakonec se přece jen pomalu zvedne, když už má sklenku zase plnou, aniž by příliš vnímal, že slečna je uprostřed věty. Gestem dlaně zastaví příval jejich slov a rozejde se směrem k Rukimu. Sáhne bez váhání po kytaře v jeho rukou a odloží ji stranou.
"Buď hodný Ari…" Osloví ho mírným hlasem s pohledem, který dává jasně najevo, jak moc vážně svá slova myslí a vezme Rukiho kolem ramen, vykročíc s ním ke dveřím své vlastní ložnice.
"Mám lepší výhled." Prohodí skoro až nezúčastněně a kývne hlavou směrem k menšímu balkonu, když stanou ve dveřích velkého pokoje, velmi vzdušného, vlastně tu skoro ani nejsou zdi jen okna. Je to opravdu nádherná podívaná, drobné tečky pouličních světel, blikající poutače a hvězdné nebe, které se v té záplavě trochu ztrácí.
"Zpíváš, hraješ na kytaru, co ještě?" Zeptá se ho s velmi nepatrným nádechem zvědavosti, když za nimi zavře dveře a zamíří ke stolku, kde odloží sklenku, hodinky a náramek a vytáhne košili z kalhot, když si ji rozepne. Očividně se už vracet nehodlá.
Ruki
Mezi ním a Arim s kytarou se objeví něčí ruka a oba se podívají tím směrem, aby jim padl pohled na pána domu, nebo spíš apartmánu. Ari vyklidí pole a on už má zase kolem ramen jeho paži. Tady už nejsou na veřejném místě, takže se chce ošít a sundat ji ze sebe, ale to už ho Tetsu někam vede a on? Poslušně jde jako beránek na porážku. Začíná mít plné zuby sám sebe. Vejdou spolu do nějakého pokoje, hluk odvedle sem doléhá jen tlumeně a jemu chvíli trvá, než si uvědomí, že to je... LOŽNICE??? Ložnice, která má ze tří stran prakticky jenom sklo a neskutečný výhled na Sapporo. Sklo není dovnitř průhledné, takže má sice pocit, že je tu jako na výstavišti, ale opak je pravdou. Stojí přímo za dveřmi a i přes fakt, že má v sobě tak polovinu lahve s whiskey, je celý utažený a nechápavýma očima sleduje Tetsuyu, který se tu na půl svléká. Je mu položena další otázka zámeckého pána a on sbírá veškeré sebevědomí, co má, aby tohle taky trochu převzal do vlastních rukou.
"Ty nevíš, co všechno za práci dělám?" Odfrkne si a zvedne domýšlivě bradu, tak jak to umí. Nejvyšší čas ukázat mu, že má taky drápky. Mělo by pro něj být alarmující, že je Tetsu v ložnici s ním a ne se svými courami, jak je Ruki v duchu pojmenoval, ale místo toho vykročí po obvodu skla a hledá známé záchytné body očima. Jenže mu ta póza dlouho nevydrží, vzhledem k jeho lehce uvolněnému stavu. Namíří prst na sklo a předvede svůj klasický pubertální smích.
"Jé hele, tamhle jsme s klukama chodili na pachinko. Měli tam hrozně tlustou servírku a Aoi se jí jednou zeptal, jestli jí z poza baru nemuseli vyprošťovat jeřábem." Vykládá mu úplně mimo svůj obvyklý koncept a jakmile mu to dojde, tvář mu zkamení a začne se odebírat směrem ke dveřím z ložnice.
"Moc hezký to tady máš. Tak... pěkný sny, Tet-chan!" Použije oslovení jako Hyde, zajiskří mu v očích a už už sahá na kliku.
Žádné komentáře:
Okomentovat