(koncert)
Tetsuya
"Ne, až budu spokojen dozvíte se to první, pravděpodobně se to ale nestane." Opáčí mu a kývne hlavou na chlapce, jenž mu otevře dveře. Zůstane stát před hotelem, kde samozřejmě nestojí jeho auto.
"Výborně…tohle si někdo odskáče." Zavrní si přehnaně sladce pro sebe, když nastoupí do auta, které přijede přesně o dvě vteřiny později. Prostě pozdě. Neodpustí si po cestě zavolat, aby jim řekl, co si o tom pochybení myslí samozřejmě. Nechá se dovézt až na místo, kde sebevědomým krokem zamíří do zasedací místnosti, kde už je celý hlavní staff a ladí poslední detaily. Odloží tašku s notebookem ale brýle ne, natáhne se po papírech, které má v ruce hlavní organizátor a stáhne nespokojeně obočí k sobě.
" Mmm…výborně, kdybych to věděl, přijedu ještě o dvě hodiny dřív." Ozve se jeho hlas s ironickým podtónem, než se usadí na desku stolu a zamyšleně pročítá i zbytek.
"Kde jsou ostatní, proč tu ještě nejsou?"
Ruki
Jak on tyhle projekty nesnáší. Zdá se, že Laruku skončili bez zpěváka, protože ten je sám za sebe někde jinde a on zase bez Gazette, protože měli velmi nabitý program a prostě se na tohle uvolnit nemohli. Takže jim toho zpěváka měl udělat on. On jako náhrada za Hyda. Vypadá jako někdo, kdo zpívá indie??? No dobře, dřív měli hodně skladeb, které tím zaváněly, ale to bylo dřív!!! Teď už do mikrofonu zásadně řve! Co to manažery napadlo? Dnes se měl sejít s Tetsuyou ve studiu a bylo to poprvé!!! S koncertem za dveřmi. Samozřejmě věděl, co má zpívat, pečlivě se to vybíralo a ještě pečlivěji cvičil, ale doteď s ním ani netelefonoval, natož, aby s ním něco chystal. A slyšel svoje. O proti rodinné spolupráci s Gazette bude tohle souboj o větší ego, to mu bylo jasné už teď. O tom člověku šly legendy, i když to byl dříč. Už teď ho nemá rád! Asi... Povzdechne si a pokusí se být nezaujatý. Dnes má na sobě prostě černé sportovnější sako, kalhoty stejné barvy, na nose výrazné černé brýle a neskutečné množství stříbrných doplňků. Vlasy mu přecházejí z tmavé do světlého ombré a dost pochybuje o tom, že by jen jeho šperky zaplatily Tetsuyův kabát, ale... kašle na to. Nejvíc nesvůj je z toho, že tam bude sám, zatímco on bude mít za zády celou svou kapelu a staff. A Ruki je jak známo velmi nervózní osobnost. Takže před budovou vykouří krabičku cigaret vypije asi pět kafí a s cca hodinovým zpožděním dorazí na místo. Sekretářka ho vítá skoro vyděšeně, ale kruci... jednak si neuvědomil kolik je a jeho nedochvilnost je pověstná a druhak, on je taky celebrita!
"Dobrý den." Pozdraví svým hlubokým hlasem, ne moc výrazně, když se konečně objeví a v ruce třímá svou tašku na notebook s obrovskými písmeny hlásajícími Fuck Off. Celý on. On je prostě rocker a celé uhlazené Laruku si může zajít na cukrovou vatu, když se jim to nebude líbit.
Tetsuya
Skvěle, takže nejenže tu není ani zbytek z Vamps ale u nich to čekal, k tomu mu ještě chybí zpěvák, a jak se zdá, jen tak nepřijde. Promne si kořen nosu, když naposledy koukne ke dveřím se stisknutými čelistmi k sobě a je jasné, že si to nejspíš momentálně odnese zbytek přítomných. Odloží, spíš odhodí papíry, na stůl a založí si ruce na hrudi, sledujíc všechny tváře kolem sebe. Nikdo zatím ani nepípne.+ Mají jediné štěstí!+ Nakonec přece jen ruce rozplete a promne si dlaně o sebe, v očích mu skoro až děsivě blýskne, což zatím přes brýle není vidět.
"Výborně, takže začneme, máme ještě neskutečně moc práce." Prohodí rozhodně a je jasné, že je teď bude nahánět po celé budově a úkolovat, aby nepromarnil ani vteřinu, která do koncertu zbývá. Bude to dokonalé, všechno pečlivě naplánované, ostatně jako vždycky.
"Takže jako první!" Sáhne po další hromádce pro něj nachystaných papírů a prostě je roztrhne na půl.
"Tohle je naprosto k ničemu." Dodá až přehnaně mile a půlky nechá dopadnout na zem. No jeho rozhodně ani nenapadne to uklízet.
"Ty a ty...chci kompletní rozložení světel a jejich možnosti, do detailu ne tak odfláknuté." Kývne hlavou k vyděšeným párům očí, je jasné, že se opravdu snažili.
"Vy dva mi přineste přesný nákres obsazení v hledišti vzhledem k jevišti všech úhlů a k tomu kafe ale kafe a ne břečku." Upozorní je s dlouhým výdechem, aniž by dodal jaké káva to má být, ať se snaží a ohlédne se po zbytku.
"A vy se snažte a ukažte mi pořádný rozvrh celého koncertu do posledního detailu." Dodá, než se usadí velmi pohodlně na židli a sáhne po svém notebooku. Asi za hodinu se dveře otevřou a konečně dorazí i Ruki. Ohlédne se krátce jeho směrem, když pozvedne obočí a stáhne brýle o několik milimetrů níž.
"Výborně hlavní hvězda se uráčila dorazit, tak prosím tady je tvůj rozpis se vším potřebným, udělal jsem pár úprav." Odsune papíry nedaleko sebe k volnému místu.
"Doufám, že jsi vůbec schopný tu hodinu dohnat." Neopustí si ještě poznamenat s patrným úšklebkem a vstane, aby se přemístil na druhou stranu stolu, nahlížejíc přes rameno na projekci.
"Ne, řekl jsem námořnická modř a ne nějaký namodralý hnus." Protočí oči v sloup odsune židli i s členem a prostě se mu v tom začne hrabat.+ Za chvíli, abych si to chystal všechno sám.+
Ruki
Ruki nemá ani ponětí, co se tu před jeho příchodem odehrávalo, i když mu bylo trochu divné, že se personál tváří jako pod nadvládou diktátora, ale sám měl velmi přísné požadavky. Akorát že on si většinou všechno dělal sám, protože se domníval, že všichni ostatní to zkazí a než by jim něco vysvětlil... no už by to osobně dávno měl. Tetsuyovo popíchnutí zatím nevnímá negativně, prostě jen přijde až ke stolu, na který položí tašku se svým notebookem a převezme si od něj papíry. Chvíli čte, než mu dojde, že předělal úplně všechno a začne mu svítat, s čím má tu čest. +Trochu předělal?+ Chce se nadechnout a něco říct, ale Tetsuya právě pucuje personál kvůli odstínu modré... aha... "Nemyslím si, že je dobrý nápad všechno rozebrat a pak lpět na detailech, není na to čas. Buď se vrať k původnímu plánu nebo budeš muset slevit." Řekne mu poněkud nekompromisně a někdo se na něj vděčně podívá, ale ignoruje to. U něj pomoc jen stěží někdo najde. Vyslouží si tím jeho všeříkající a rádoby uzemňující pohled, ale rozházet se rozhodně nenechá. Tetsu si pravděpodobně myslí, že je šéf a on součást jeho hadrů na podlahu, ale to se obrovsky přepočítá. Svým prázdninovým tempem si vybalí počítač a mezitím si vyklepe z balíčku dvě žvýkačky, které vloží do úst a po chvíli už vyfukuje dokonalou, nezúčastněnou bublinu. Začte se do jeho papíru. Za normálních okolností by to byla dokonalá práce, ale teď se neplánuje jedno z jejich monumentálních vystoupení, na které je pět let času. Kromě toho - ty roztleskávačky byly hrozné, beztak... Hrcne si na úplně jinou židli, než jakou mu před tím ukazoval, otočí se v ní napůl zády a čte dál. Naštěstí ho nenapadlo měnit skladbu písní. Co když to prostě všechno nechá na něm, ať se klidně sedře, když chce a sám si prostě jen odezpívá? Třeba bude spokojený, že mu do toho nikdo nekecá.
"Tohle nemůžu zpívat tak vysoko, Hyde to má posazené pro mě na špatnou notu, musí se to posunout." Natáhne se pro fix a začne mu do papíru malovat úpravy not.
Tetsuya
+ Není na to čas...+ Dolehne k jeho uším, jakoby se probral z nějakého transu ohledně vizualizace a pomalu se narovná s mírně pozvednutým obočím. +Dělá si ze mě srandu?+ Proběhne mu hlavou, když pomalu nakloní hlavu mírně na stranu a propaluje ho pohledem skrze sklo brýlí.+On přece moc dobře ví, co se dá stihnout a co ne!!!+
"Jestli ty nejsi schopný něco stihnout v časovém presu, tak je mi tě upřímně líto." Začne pomalu a donutí se dlouze vydechnout, tohle bude ještě mnohem horší, než si myslel. Hrozně ho vytočil svým pozdním příchodem a to se...nedělá!
"Pokud to nejsou schopni udělat na poprvé, holt budou muset zabrat teď, jestli nejsi zvyklý na dokonalou práci, to je tvůj problém." Oznámí mu a krátce těkne pohledem po všech kolem, jestli má náhodou něco proti. Nikdo nic, něco málo pozitivního. Sleduje bedlivě jeho prázdninové tempo a v duchu si dělá poznámku, že jestli něco zkazí, tak ho vlastnoručně uškrtí. Zrovna se hodlal sklánět zpátky k notebooku a dodělat poslední detail, když k němu dolehnou slova a on kouká, jak mu do těch papírů něco čmrká.
"Proč mi nidko neřekl jeho rozsah??" Houkne po ostatních a teď už má vážně dost. Sebevědomým krokem zamíří až k němu a nakloní se přes jeho záda a dá mu tak pocítit svůj pečlivě vybíraný parfém. Kritickým okem sleduje, jak přepisuje noty a přehrává si je v hlavě, aby se ujistil, že to nebude stát úplně za houby. K jeho pečlivě skrývané úlevě to špatné nebude, to ví už teď. Stáhne obočí mírně k sobě, když se přes něj natáhne k dalším papírům.
"V tom případě si přepiš ještě tohle, protože jestli je tohle moc vysoko, tak tuto nedáš už vůbec." Ne, že by nějak vyměkl ale pokud by tu Rukimu ujelo, půjde se asi oběsit. Stáhne si brýle z nosu, odložíc jej na stůl a popadne jeho fixu, aniž by se ho ptal na souhlas a přepíše jednu část i na druhém papíře. Najednou částečně zmizí jeho nepříjemný výraz, protože jsou to noty, je to hudba a on je v ní naprosto ponořený.
"Takhle by to mělo být lepší, nebude to tak vysoko a přechody zůstanou nedotčené, jsou tam důležité, aby to vyznělo, tak jak by mělo, v šatně to ještě probereme do detailu, teď světla." Oznámí mu úplně klidně, než se odtáhne a zamíří k dalším papírům. Tak to pokračuje ještě nějakou dobu, než vypadá relativně spokojeně.
" Tak jdeme." Mávne rukou směrem k Rukimu, protože je na čase dát se dohromady. Popadne svůj kabát, který si před nějakou dobou svlékl a přehodí si ho přes předloktí a popožene ho mávnutím ruky.
Ruki
Pozvedne obočí, když k jeho zádům Tetsya mluví takovým způsobem, rozhodně se to nedá označit za slušné.
"Myslím, že úspěch The Gazette mluví dost o tom, čeho jsem a nejsem schopný, Tetsuya-kun..." Ani se nenamáhá s formálním san. Tetsuya se ocitne za jeho zády, příliš důvěrně blízko na jeho vkus, on ustrne v půli psaní a vystoupá očima v brýlích před sebe. V nose ho dráždí jeho kolínská a čeká, co bude, ale několik vteřin se neděje nic. Asi čte. Nechá si od něj do papírů sáhnout a vyndat na vrch hromádky ještě jednu skladbu. Ano, toto by opravdu nezvládl. Dokáže se vyhoupnout nahoru, ale ne tolik, Hydův rozsah je úplně někde jinde, on zas nedokáže jít tak dolů a navíc má širší rozpětí. To, že o jeho oktávách Tetsuyovi nikdo neřekl vnímá taky jako jejich chybu, takže to nekomentuje a nechá ho, aby dál šéfoval. Tetsuya mu sebere fix z ruky, což v duchu okomentuje sprostým slovem a semkne čelist, ale jinak stále zůstává na povrchu klidný. Uvnitř něj to ale hraje jako na shamizen, protože je prostě pořád bradou skoro na jeho rameni. O co mu jde? Zbytek věcí už proberou relativně klidně, naštěstí má dost zkušeností se vším kolem chystání, protože se sám ve všem angažuje, pokud jde o jejich koncerty, tak aspoň není za pitomce. Tetsu ho pak popožene do šatny, on pořád mlčí a i když si ponechává své tempo, jeho přání splní. Diví se sám sobě, že má takový nadhled, možná je to proto, že byl na něj připravený. Šatna je samozřejmě společná, takže se pozdraví i se zbytkem kapely, následuje kostým, maskérka, kadeřnice a poslední minuty do vystoupení. Samozřejmě už zase kouří a píše si alespoň s klukama, když už s nimi nemůže mluvit a dát si jejich obvyklé povzbuzení, než jdou na věc. Koncert sám o sobě je monumentální záležitostí, do které dal všechno a i když zapomněl počkat na bubeníka a bylo tam pár problému s jeho přechody na nižší noty ze strany spoluhráčů, amatér neměl šanci si čehokoliv všimnout. Podle něj na sebe mohli být všichni hrdí a když se loučí s publikem, lije z něj pot, ale šťastně a udýchaně se usmívá. Tetsu je opravdu skvělý bassák, jak se o něm říká, ale na jeho vkus trochu rigidní. Rei dokáže na pódiu rozpoutat peklo, on tam jen tak nonšalantně stojí a vrhá občasné úsměvy. Tohle holky baví?
Tetsuya
Ještě v šatně ladí poslední detaily precizně a sebejistě, je to jako před každým koncertem a nenechává nic náhodě, dokonce i lahve s pitím mají přesně rozmístění. Ještě něco probere s klukama, aby se ujistil že všechno bude v naprostém pořádku a usadí se na poslední chvíle před koncertem ke své kytaře. Rozhýbe prsty bez větších obtíží, než konečně nastane čas, aby vyšli na podium. Napadlo ho, že by mohl po Rukim chtít stejné značkování jako od Hyda, od něj by to bylo rozhodně příjemnější, než od kluků. Nakonec se nad tou myšlenkou jen pousměje, když je zády k ostatním a vstane, aby mohli společně zamířit na stage. Usmívá se, dává do toho všechno, v duchu si počítá každou chybičku, kterou postřehne a že je postřehne všechny. Ukládá si do hlavy každou z nich, aby se jim mohl v budoucnu vyvarovat. Dopadne to ovšem líp, než čekal. A to je…překvapivé. Když se loučí s publikem, dovolí si krátký pohled na Rukiho a kývne mu hlavou s nepatrným pousmáním, možná by to mohl brát jako náznak spokojenosti, ale těžko říct; u něj je to vždycky nejisté. Po cestě do šatny si vezme od jedné slečny s kývnutím hlavou ručník a přehodí si ho přes rameno. Jako první zaberou dvě oddělené sprchy kluci a Testu se usadí na malý gaučík. Přitáhne si k sobě prázdný arch papíru a začne si na něj psát poznámky, které mu v hlavě utkvěly, pracuje pořád i po koncertu.
"Dobrá práce Ruki." Ozve se mimoděk, aniž by zvedl pohled od napsaných slov a koutek mu krátce vystřelí vzhůru.
"Byl jsi dobře připravený." Dodá ještě, když pozvedne pomalu tvář a vyhledá ho pohledem. Ano, je přísný ale to neznamená, že nedokáže ocenit dobře odvedenou práci. Vstane zamíříc ke svým čistým věcem a začne se pomalu svlékat, nechá si jen kalhoty.
"Přidáš se k nám na after party?" Pozve ho bez váhání, když sáhne po lahvi whisky a rozlije do dvou sklenek. Vezme je do rukou, zamíří směrem k němu a podá mu ji.
"Na Benefici." Pozvedne krátce sklenku, když se ze sprchy vyvalí kluci a on ji jedním lokem vypije a zamíří tam, aby ze sebe všechno smyl a na chvíli se odreagoval. Potřebuje chvíli klidu a tekoucí vody.
Ruki
"Hhuumh..." Zahučí něco v odpověď, asi to mělo být děkuji, ale teď se dostavuje zpět jeho stydlivější a nervózní já. Je po koncertu, teď by s klukama blbli, dobírali si jeden druhého, možná i do té sprchy vlezli společně, ale tady? Teď se nebude svlékat, ani nápad! Tetsu pokračuje s pochvalou a on si připadá jako prvňák na školním představení a ne jako frontman vlastní kapely, ale zatímco se snaží otočit do sebe lahev s vodou, koutek oka mu zalétne k němu a k faktu, že je tu do půl těla nahý. Samozřejmě očima hned uhne do strany a pokračuje v pití. Skoro se polije, když ho Tetsuya vezme na milost a pozve ho s nimi do klubu. Formálně by se neobtěžoval, takže to myslí vážně. No nééé, až takový respekt si u něj vysloužil. Pálí ho na jazyku, aby mu to neřekl, ale když se otočí, stojí už Tetsu před ním a podává mu skleničku. Skoro nahý Tetsu, zatímco on je navlečený v té mikině a o hlavu menší. Sáhne po ní konečky prstů a vděčně si ji přivlastní. Zopakuje jeho přípitek, zatím asi jediné slovo, které z něj vylezlo a upije, když se tu objeví zbytek kapely. Tetsuya se odporoučí do koupelny, ale on za ním nejde. Rozhodně ne, pěkně si počká na soukromí. Zahučí do křesla a poslouchá vyprávění kluků o jejich dojmech a pojmech s koncertu. Začíná mu být příjemně teplo a ospalo.
Tetsuya
Připadá mu to jako chvilka, kterou strávil ve sprše ale je tam víc jak půl hodiny. Užívá si každou kapičku a v hlavě pořád pracuje. Je to skoro prokletí, pro něj velmi příjemné prokletí. Konečně vztáhne ruku po páčce a zastaví příval vody, cítí se příjemně a velmi uvolněně, i když ty ručníky mohly být měkčí. Tohle jim taky ještě řekne. Osuší se, omotá si ručník kolem beder a vyjde ze sprchy s hlavou mírně na stranu, sušíc si ještě vlasy, které trčí do všech stran. Zastaví se pohledem na zbývajících členech své kapely a vzápětí i na Rukim, který vypadá celkem …ospale? Jako vážně? Zavrtí si sám pro sebe hlavou nad tím faktem a plynulým pohybem hodí ručník na prázdné místo na gauči.
"Jo jasně, sejdeme se tam." Prohodí, když mu kluci oznámí, že se staví ještě na hotelu pro nějaké věci a pak zamíří do klubu, kde se koná after party.
"Já Rukiho svezu." Dodá ještě bez váhání a krátce k němu těkne pohledem.
"Nebudeš mít strach se mnou sednout do jednoho auta, že ne?" Rýpne si do něj a je očividně v dobré náladě. Sáhne po čistém spodním prádle zády k němu. Stáhne si ručník z boků a začne se oblékat, je vidět, že je zvyklý, protože vůbec nespěchá a je mu úplně jedno, že v šatně není sám.
"Vypadáš unaveně." Prohodí nezúčastněně a zamíří ke dveřím, které otevře do půl těla nahý otevře a houkne po personálu, aby jim na cestu nachystaly kafe, on sám by si ho celkem dal. Sáhne po své košili, kterou hodí přes ramena a připne si řetízek, než vezme lahev a vydá se k jeho sklence, aby mu dolil, první samozřejmě nalije sobě, usadí se, co nejblíže Rukimu a krátce koukne do stropu. S rychlostí zdejšího personálu, mají neskutečně moc času, než se jim to kafe donese a budou moci vyrazit.
"To jsi vždycky tak potichu?" Neubrání se poznámce. Počítá s tím, že půdje ještě do sprchy, takže si nejspíš ještě dodělá nějaké poznámky a počká si až z ní zase vyleze, aby se mohli oba dochystat a vyrazit. Už je skoro hotový a doupravuje si před zrcadlem vlasy, když Ruki vyjde ze sprchy.
"Před vchodem náš čeká ještě pár podpisů s tím ale pravděpodobně počítáš. Pak přijde menší proslov od ředitele nadace. Bude tam i dost jídla, jen doufám, že to nebude jako při posledním koncertě tady. Bylo to bez chuti."Neodpustí si protočit očima v sloup, nedalo se to prostě jíst a on má celkem hlad.
Žádné komentáře:
Okomentovat