Ruki x Tetsuya - Já nepotřebuju hlídání!

(zkouška)

Tetsuya, Uruha, Reita

Po takové noci, jakou zažili s Rukim by měl vypadat alespoň trochu unaveně. Je to právě naopak má energie na rozdávání a ještě, než se rozední už je na nohou a zařizuje si pár potřebných věcí mimo ložnici po telefonu. Na sobě má jen spodní prádlo, s ničím dalším se rozhodně neobtěžoval. Chvíli po kuchyni hledá kafe, která nakonec už s trochu naštvaným výrazem najde. Koron se mu celou tu dobu motá pod nohama ale jemu to k vlastnímu překvapení vůbec nevadí. Naopak je to pro něj zvláštně příjemné, že se po Rukiho bytě nemotá sám. Ten očividně ještě spí a on ho nechává, počká si hezky, až se vzbudí a půjde mu dát velmi osobité dobré ráno, minimálně to má v plánu. Nadiktoval svému řidiči, co mu má přivézt za oblečení a doplňky na večer k tomu ještě nějaké čisté oblečení a samozřejmě jeho notebook, protože má ještě spoustu práce, kterou bude muset stihnout v rekordním čase. Za míň, než hodinu už má všechny svoje věci v rukou a popíjí kávu při práci. Ruki vstane o hodně později ale to jeho plány vůbec nenaruší a ještě na nějakou dobu ho zdrží v posteli, dokud mu nezazvoní telefon a on mu neoznámí, že musí ještě za kluky z kapely. Netváří se bůh ví, jak nadšeně, protože mu to samozřejmě překazilo jeho původní plány, nezbude mu ale nic jiného, než se přizpůsobit. On sám stavěl práci na první místo a nesnesl by, kdyby to Ruki nedělal taky. Vystřídají se v koupelně, obléknou se a nastoupí do připraveného auta. On sám si bere práci sebou samozřejmě, co taky jiného by tam mohl dělat že? Po cestě si neodpustí nějaké poznámky, které by rozhodně neměl nikdo jiný slyšet a když vystoupí před budovou, hodí mu automaticky ruku kolem ramen.

"Tak jsi to přece chtěl ne?" Neodpustí si rýpavou poznámku, když okázale ignoruje pohledy kolemjdoucích a hodnotí pohledem skrze tmavé brýle budovu i blízké okolí, stejně jako personál uvnitř.

"A co obsluha výtahu hm?" Zkritizuje okamžitě, když tam samozřejmě nikdo není a protočí očima v sloup. Vejdou do místnosti, kde už jsou všichni a s pobaveným výrazem sleduje, jak Reitovi málem upadne basa z ruky.

"Dávej pozor trochu, tohle vypadá jako celkem dobrý kousek." Napomene ho bez váhání a vyslouží si jeho skoro až uražený pohled.

"Měl jsi říct, že vás přijde víc." Prohodí Rei po pozdravu, který věnuje oběma ale netváří se úplně nejlíp. Je to sice Testu, basák Laruku ale to přece neznamená, že se bude chovat…střelí pohledem po Uruhovi, který si s ním po stejném pozdravu, jen s nepatrným pousmáním vymění pohled a pokrčí rameny, jakože vůbec netuší, co se to tu vlastně děje.

Ruki, Kai, Aoi

Tetsu byl k neutahání. Nedošlo jenom na druhé kolo, ono bylo i třetí, pak na chvíli odpadli a usnuli a když se nad ránem probral kvůli toaletě, skončil s ním ve čtvrtém. Vzbudil se o hodně později, než původně chtěl a samozřejmě začal okamžitě vyšilovat, že nic nestihne, ale ten blázen se na něj chtěl vrhat zase a on měl vážný strach, aby mohl vůbec chodit. Nakonec skončilo jen u mazlení, ale velmi plnohodnotného. Dokonce byl i s Koronem před barákem, dokud Ruki spal a když se probudil, už pracoval, popíjel kávu a vypadal jak ze škatulky. Ruki do sebe nalil asi půl litr, vykouřil několik cigaret a snažil se zkulturnit v koupelně, ale nic mu nepřišlo dost dobré. Tetsu už tu měl nastěhovaný šatník i práci a on se tomu ani nedivil. Bylo úplně zbytečné snažit se mu diktovat, co by měl a neměl dělat, takže se o to nakonec ani nesnažil. V autě po cestě na zkoušku začal být doopravdy nervózní. Představí ho, ale vůbec neví jak. Vždyť si nějaká plamenná vyznání ani sami neřekli, dokonce se ani nedohodli, co teda spolu oficiálně mají a nemají. Budova samozřejmě vypadá dost obyčejně proti tomu, na co je Tetsuya zvyklý a ve výtahu už se Rukimu doslova otáčí žaludek vzhůru nohama. Po cestě se pozdraví s lidmi z personálu, všichni se za nimi otáčejí a šeptají si a když společně s ním vejde do zkušebny, Rei vypadá, jako by na něj útočila kavalerie a hned na to nasadí svůj odmítavý postoj.

"No já, hn...hm..." Vydává ze sebe Ruki, když odkládá brýle a šál kolem krku, pod nímž má sportovní sako. Na hlavě mu sedí klobouček a cítí, jak mu rudne krk.

"To je Tetsuya." Ukáže na něj, kdyby to snad někdo z nich náhodou nevěděl a v tu ránu je u nich Kai se širokým úsměvem na tváři a podává mu ruku.

"No né, co vy tady? Jsem Kai, těší mě." Švitoří a jako další k nim přistoupí i Aoi. Jeho výraz je o hodně zdrženlivější, ale taky se jemně usmívá a podává mu ruku. Ruki mezitím střílí pohledem po Reitovi a rty mu naznačuje, že o co jde, on by měl být za tohohle basáka snad nejradši ne? Tak šup šup vyměňovat vědomosti. Uruha vypadá taky hodně zaskočeně, trochu plaše. Jak on mu rozumí!!! Taky je momentálně opravdu hodně plachý! Už zase doluje z kapsy krabičku cigaret a zapalovač. Dneska přijde jistojistě o plíce.

"My musíme večer ještě na jednu akci a..." Mumlá s cigaretou mezi rty a skoro mu není rozumět.

"A nebylo, kam ho dát na hlídání." Najednou mu ďábelsky zahoří v očích, když se na Tetsuyu podívá.

Tetsuya, Uruha, Reita

Stočí na Rukiho pohled s mírně pozvednutým obočím, brýle už má plynulým gestem stažené z očí a v pravé ruce, když sleduje Rukiho koktání a v očích se mu zaleskne opravdu znatelné pobavení, nad celou situací.

"Jistě, oni to určitě neví..." Neodpustí si poznamenat nakonec a nasadí svůj dokonale společensky přijatelný výraz, když všechny pozdraví a věnuje jim nakolik kývnutí hlavou. Reita k němu dojde jako poslední a pořád mu očividně nemůže odpustit tu prvotní poznámku.

"To byl vtip samozřejmě." Pokusí se přeprat tu nastalou atmosféru mezi nimi, i když to tak úplně vtip nebyl. Měl by s nimi vycházet nebo ho Ruki sežere a nepustí k němu do postele a on je rád u něj v posteli! Uru postupně vymění svůj plachý výraz za zvědavý, když střelí pohledem z jednoho na druhého a k tomu ještě Rukiho poznámka o hlídaní.+A pak, že fan...+ Proběhne Uruhovi hlavou trochu škodolibě ale zatím to nekomentuje, jen se vrátí ke své vlastní kytaře a usadí se pohodlně na stoličku. Tetsu se samozřejmě hodlá věnoval Reiovi, který už vypadá mnohem přístupněji, dokud k jeho uším nedolehnou Rukiho slova o hlídání. Narovná se plynule a otočí celým tělem jeho směrem. V očích se mu zablýskne a je jasné, že tohle nezůstane bez odezvy.+Já ti dám hlídání.+ Pravý koutek mu pomalu vystoupá nahoru s nádechem ironického pousmání.

"Hlídání? Ty bys ho nejspíš potřeboval…nebýt mě, tak bůh ví, kdy se dostaneš do postele a jestli se vůbec probereš." Oznámí mu s odzbrojující upřímností a okázale ignoruje překvapené pohledy všech.

" Nebo chceš připomenout, jak by mělo hlídání opravdu vypadat?" Zeptá se ho a nakročí jeho směrem se svým typicky dravčím pohledem, který naznačuje, co by mu mohl momentálně provést, aby ho trochu vyděsil a vyvedl z míry, ale nakonec na něj jen mrkne se sebevědomým výrazem ve tváři a zamíří ke stolu, kde vybalí z tašky svůj notebook a nastartuje ho, aby se prioritně věnoval své práci.

"Ruki má zdatného konkurenta…" Neodpustí si pobavenou poznámku Rei, když se trochu vzpamatuje z jejich výměny slov a zavrtí nad tím hlavou. Jak to tak vypadá, tohle bude ještě zajímavá zkouška.

"Jak to tak vypadá, neměl jsem vůbec tušení, jak vypadá takový pořádný fan, budeme mít ještě nějakou ukázku?" Přidá se k Uru k Reiově rýpání, k jeho štěstí je v dostatečné vzdálenosti, aby mohl včas začít utíkat, až se Ruki opravdu naštve. Trochu mu to vrací, že jim neřekl pravdu.

" Pak ho někam pošlete samotného, koukej, jak to dopadá, příště jedeš s ním Aoi-kun, jen pro jistotu." Zasměje se Rei upřímně a samozřejmě dodá výraz nic ve zlém, aby se Aoi náhodou neurazil.

Ruki, Kai, Aoi

"Jistě, že to neví." Mumlá Ruki a dívá se někam na špičky svých bot.

"Ví jen to, co bylo online, ale neví, jak to je." Vede si svou a pak přejde místnost, aby vybalil svůj notebook z tašky a nastartoval ho podobně jako Tetsu. Okamžitě ho začne připojovat na hudební aparaturu, startovat příslušné programy a otevírat dané složky s novým textem, co napsal a co by chtěl klukům ukázat. Ehm... začervená se a nepatrně ohlédne přes rameno. Není si jistý, jestli to chce v tomto stádiu ukazovat kritikovi Tetsuyovi.

"Kdy já se dostanu do postele?" Nevěřícně se na něj otočí čelem a rozhodí rukama.

"Takže ty mě odmítáš nechat jít spát a pak mi řekneš, že já potřebuju hlídat, abych šel spát? Vždyť je to tvoje vina!" Obviní ho.

"I to, že jsem pak byl k neprobuzení!" Ztichne. Cítí na sobě oči všech, když se tu s ním tak veřejně baví o tom, že s ním strávil noc a že se probouzeli spolu. Je mu vidět na očích, že by ještě rád něco řekl, ale neřekne, když mu Tetsu pohrozí, že mu to může ukázat názorně. Trochu zčervená a je docela rád, když se slova ujme zase někdo jiný. Do chvíle, než si Uru přisadí s tím fan servisem. Vrhne po něm dalším pohledem a je vidět, že je silně na rozpacích. Co oni vědí! Jenže toho nenechá ani Reita.

"Já nepotřebuju hlídat!" Ozve se už rázně Ruki, protože Rei si s Tetsuyou najednou náramně rozumí a notuje a Kai propukne v hlasitý smích. Jak jinak. Aoi mezi nimi těká pohledem, pořád se jemně usmívá a není moc jasné, co si o tom všem myslí.

"Když jsme ti volali, říkal jsi, že to bylo všechno jinak." Vysloví nakonec nahlas to, na co myslel Uruha a taky ho v tom vykoupe. Už zase tvrdí, že dělal něco, co ve skutečnosti nedělal? Ruki se na prázdno nadechne a je vidět, že začíná být v koncích. Všichni se proti němu spikli s jeho milencem!!! 
"Protože to řekl on jako oficiální vyjádření! Taky jsem ho poslal do háje!" Ukáže prstem na Tetsuyu na druhé straně místnosti. +Asi tak na dva dny, ehm... však vidíte, jak moc do háje, je tady se mnou, eh... um... kruci...+ Kai se konečně přestane smát a zavrtí hlavou.

"Takže spolu chodíte?" Zeptá se přímočaře na něco, co vlastně neví ani Ruki sám.

Tetsuya, Uruha, Reita

K Tetsuyovi doléhají slova Rukiho a jejich večeru a noci a on velice pomalu začne zvedat pohled od počítače a zároveň s tím mu stoupá obočí. Svým způsobem ho k tomu chtěl vyprovokovat ale, že se až takto rozpovídá, to opravdu nečekal. Koutky mu taky pomalu stoupají vzhůru ve vítězoslavném úsměvu a podvědomě zaregistruje i pár zalapání po dechu z povzdálí.

"Hai, samozřejmě, že je to moje vina…byl bych značně nesvůj, kdyby to bylo jinak Ruki-chan."Oznámí mu naprosto klidným tónem hlasu. Vyhledá pohledem Reie a kývne mu hlavou, aby šel k němu a podíval se na jeden z programů, ohledně zvuku basy, který sám doladil k dokonalosti. Rei samozřejmě neváhá ani chvíli dojde směrem k němu a za chvíli už něco společně řeší a vypadají oba dva nadmíru zaujatě. Jen do chvíle, když Aoi pronese svou větu a oba dva zvednou hlavy od monitoru.

"Ne? Opravdu ne? Jeden tě chvíli nechá bez dozoru a ty už plníš sociální sítě." Rýpne si do něj ještě jednou, protože ho to začíná celkem bavit. Navíc, mohl jim to opravdu říct narovinu. On totiž a ani ostatní vůbec netuší, jak to všechno bylo.

"Do háje? Ano to je vidět." zasměje se Uru upřímně, když si spokojně pobrnkává na kytaru. Prostě to nešlo, aby si to odpustil. Tetsu je tu s nimi, takže ho nejspíš tak úplně do háje neposlal.

"Příště nám to řekni rovnou, my se zlobit nebudeme, navíc je to dobrý úlovek." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a kousne se skoro až bolestně do rtu, když zachytí trochu nebezpečný pohled od notebooku, tohle už možná trochu přehnal. No, stane se. Nasadí okamžitě omluvný výraz a rozhodí rukama v rezignovaném gestu. Tetsu skoro vypadá, že by ho mohl sežrat, kdyby dál pokračoval a Uru to rozhodně riskovat nehodlá, není blázen. Navíc už o něm slyšel spoustu drbů a u některých opravdu nepotřebuje zjistit, co je pravda a co ne. Oči všech začnou těkat z jednoho na druhého, když se Kai přímočaře zeptá na podstatu jejich vztahu. Teprve teď se Tetsu pořádně narovná a koukne na Rukiho s mírně pozvednutým obočím a rukama založenýma na hrudi.

"Já bych se radši zeptal Rukiho, jeho pes mě má očividně radši, než on sám. Dokonce ho na mě zkoušel poštvat no věřili byste tomu?" Snaží se tvářit naprosto vážně, než vstane a zamíří Rukiho směrem. Bez váhání mu položí ruce na ramena a otočí si ho čelem k sobě.

"Tak co Ru-chan…" Protáhne paži kolem jeho pasu a přitiskne si ho ne moc vybíravě k sobě, nehledě na to, že tu nejsou sami.

"Chodíme spolu?" Zeptá se ho se zvědavým podtónem v hlase, ignorujíc chichotání v místnosti. Ostatně on ho v parku poslal do háje, tak teď je to na něm.

Ruki, Kai, Aoi

I on moc dobře slyší ta zalapání a polije ho z nich horko. Oni dělají, jako kdyby nikdy neto... ehm... Radši se nedívá ani na jednoho z nich a dělá, že něco upravuje v notebooku, ale ve skutečnosti ani nevidí, co v něm právě je. Byl by nesvůj? Vážně? Mimoděk k němu zvedne potěšené oči. Nechtěl by ho dát někomu jinému? To je dobře. Pak se ale podívá vyčítavě na Reitu.

"Děláš jako bych plnil sociální sítě pořád. Je to můj první úlet na sociálních sítích, za to ty si tam vystavuješ každý den v tělocvičně." Snaží se chabě bránit, ale pravda je taková, že tam žádný z kluků takové úlety nemá. Jsou prostě moc slušní... A další Uruhova poznámka. Jen na prázdno otevře pusu a vypadá už opravdu nešťastně. Do chvíle, než mu ho Uruha pochválí. Střelí k němu pohledem a zatváří se konečně trochu vděčně. Jemu se Tetsu líbí? Bál se, že se nebude líbit žádnému z nich. To by pro něj bylo opravdu těžké. Za to Tetsuya se tváří jako by to nebyl kompliment, ale urážka. Vůbec neví, co má Kaiovi odpovědět. Vlastně by sám rád věděl jak to je a už si dodává odvahy, že to za vztah prohlásí, když Tetsuya vykročí směrem k němu. I teď spolkne všechno, co chtěl říct a sleduje ho opatrnýma očima zajíce, co se chystá vyrazit na útěk. Kai se znovu rozesměje, když dojde na Korona a Aoi vypadá, že by si tu historku docela rád poslechl celou.

"To je divné, protože Koron je jako Ruki. Jeho přízeň nemá každý." Pronáší Aoi, ale Ruki má oči jenom pro Tetsuyu, který už je u něj. Zasáhne ho jeho parfém a vybaví se mu všechny ty věci, které spolu v noci dělali. A k tomu zase to Ru-chan, u kterého Kai hlasitě pískne a vyslouží si tím další vlnu pobaveného smíchu. Taky by si měli s někým začít, aby dali pokoj!

"Chodíme." Řekne mu Ruki nečekaně odhodlaně a uvrhne ho tak oficiálně do chomoutu. +Tak. To koukáš, co?+

Tetsuya, Uruha, Reita

"Já se přece nevystavuju!!" Ozve se jako první hlas Reie, který se najednou zatváří skoro až uraženě a zakládá si ruce na hrudi. To mu ale dlouho nevydrží, protože musí uhnout Tetsuyovi, aby se mohl zvednout ze židle a s pozvednutým obočím sleduje jeho pochod k Rukimu. Skoro má pocit, že by se měl postavit mezi ně, jak vyplašeně teď vypadá.

I Uruhovi stoupá obočí vzhůru a kouká i po ostatních. Všichni se tváří, jako by jejich život závisel na tom, co se teď bude dít. Nejspíš by se na něj všichni vrhli, kdyby Rukimu zkřivil byť jen jediný vlásek ale k tomu, jak se zdá nedojde. Uru se pobaveně uchechtne, když Kai pískne, on sám to měl v plánu taky ale byl prostě rychlejší no.

"Jak se zdá Koron i páníček jsou u vytržení a pak, že je protivný." Prohodí ještě šeptem Uru, když se nakloní blíž k Aoiovi.

Testsu je skoro jako v nějaké bublině. Jindy by se nejspíš ohradil na slova Uruhy o tom, že on přece není nikdy protivný a předvedl mu, jak se on dokáže chovat. Jenže nic z toho se nestane. Má v náruči Rukiho a to je to jediné, co ho dokáže zaujmout. Visí na něm očima s jasnou výzvou v nich, vyčkávajíc na jeho odpověď. Někde hodně hluboko ve svém nitru začíná pomalu zmatkovat, když žádná nepřichází. Byl by nejspíš hodně nevrlý, kdyby ho Ruki poslal k šípku. To se prostě nesmí stát! Dlouze vydechne přesně ve chvíli, když zazní to jediné slovo a jemu téměř neznatelně klesnou ramena a povolí napětí těla. Jen jedno slovo a jemu se opravdu neskutečně uleví. Nakloní hlavu mírně na stranu a věnuje mu naprosto upřímný úsměv, který od něj snad nikdo jiný neviděl a výraz v očích znatelně změkne.

"Tušil jsem to..." Neodpustí si sebevědomou poznámku, ale jen Ruki nejspíš ví, jak to myslí. Přemáhá nutkání se sklonit k jeho rtům a uzmout si úbyť jen malou chvíli. Je tu dost očí, neměl by ho přivádět do rozpaků. Neměl? Ale on to dělá rád! Ať si…taky můžou jít za dveře jako Koron a bude klid! Jeho dlaň pomalu vystoupá k Rukiho tváři, kterou pohladí, zamíří mezi prameny, které vlemi jemně sevře a políbí jej. Však ať se podívají, jak se dostává Rukimu pod kůži. +Podepsal sis ortel, už Tě nikomu nedám.+ Pomyslí si, když mu víčka na krátký okamžik klesnou.

"Začínám mít pocit pánové, že bude lepší, když vyklidíme pole nebo co…Některé věci vidět opravdu nepotřebuju."Ozve se Reitův hlas s tichým uchechtnutím ale v jeho očích je vidět jakási spokojenost, když vidí, že se má kdo o jejich vokalistu postarat. Zaslouží si to a ať by to byl kdokoliv, rozhodně by mu to přál.

Ruki, Kai, Aoi

Aoi se musí hodně kousat do rtu, aby Reiovi něco neodpověděl, když tady vyhlašuje, že se nevystavuje. To tedy vystavuje a pořád. Ale pak se rozesměje, když mu Uruha zašeptá do ucha tu svou poznámku. Všichni teď sledují tu jejich malou tichou domluvu jejich vlastního vztahu. Vlastně je to docela roztomilé. To by jim z toho mohly plynout nemalé výhody, když bude mít Ruki takového pracháče, třeba lepší hotely na tour, VIP lístky na co si vzpomenou, lepší informovanost o kde jaké show, ve které by mohli být... Jenže pak musí chtě nechtě uhnout očima do strany a někam dolů a decentně si odkašle, když se Tetsuya začne k Rukimu chovat tak důvěrně. Jasně... mají nějakou svojí chvilku, ale koukat se u toho na ně fakt nemusí. Kai vypadá úplně stejně rozpačitě, culí se a rozhlíží po ostatních, co oni na to. Ruki mezitím zůstane opravdu fascinovaně hledět do Tetsuyových očí a začne ho úplně pohlcovat kouzlo okamžiku. Přestane vnímat okolí a to, že jsou tady kluci a dívají se na ně. I on nechá víčka klesnout a setká se s ním rty v opatrném a měkkém polibku. Musí se ho při tom chytnout za košili na břiše. Reita rozsekne okamžik, když nahlas vysloví to, co si Aoi jenom myslel a Kai na něj mlaskne ve smyslu Nebuď hrubý. Ruki okamžitě procitne a do tváří se mu nahrne červeň. Oddálí rty od těch Tetsuyových a ještě jednou se na něj rozechvěle podívá, když ho pustí, protáhne se kolem něj a vrátí se ke svému počítači.

"Tak... jdeme na to." Odkašle si, když si ke rtům přiloží dlaň zaťatou v pěst a snaží se rozehnat horkost v těle. Rozhlédne se po klukách jako by se dosud nic nedělo a popožene je na značky. Musí toho hodně natrénovat a domluvit a taky jim musí vyprávět, jaká byla benefice a kam je to večer pozvaný. A jak moc ho mrzí, že nepůjdou s nimi. Tetsu se samozřejmě neudrží a pořád jim do toho skáče a nejvíc Reitovi, ale naštěstí v dobrém a nevypadá to, že by mělo dojít ke konfliktu. Jak se hlavním tématem stane hudba a ne on sám, uvede se do klidu a spokojenosti a najednou pokračují, jako by byl úplně obyčejný den, jako každý jiný. A on je... ano, je šťastný.

(Konec)