Gackt x Miyavi - Já bych se klidně styděl ještě párkrát.- Část 1.

(Koncertní hala)

Miyavi

Koncert společně s Gakkem? A to má být dárek, nejspíš byl asi mooc hodný. Miyavi měl dobrou náladu už od chvíle, kdy se dozvěděl, kdo všechno na benefici v Okinawě bude. On měl vlastně dobrou náladu v podstatě pořád ale teď zas o kousek víc. Samozřejmě přijel ještě s pár známými o den dřív, aby se v pohodě ubytovali v hotelu, udělali jim tam totální průvan a večer vyrazili do města. Bylo jich všude plno a snad neexistoval bar, ve kterém by nebyli. Na hotel se vrátili až nad ránem a po chodbě, samozřejmě na jiném patře, než bydleli roztahali toaletní papír a vytvořili jim tak naprosto netradiční výzdobu. Spali všichni se všemi na velké posteli, která měla být původně jenom jeho ale nikomu to zvlášť nevadilo, byli v takovém stavu, že to bylo v podstatě jedno. On sám vstal skoro mezi posledními a mířil rovnou do koupelny, odkud musel z vany vyhodit ještě jednoho spáče, aby se vůbec dostal k teplé vodě.

"Kušuj velrybo." Okomentoval to slovy a ne moc vybíravě ho se smíchem vypakoval za dveře, které se ani neobtěžoval zavřít, no co jeho nahej zadek můžou klidně obdivovat! Když se konečně vyštrachal z pokoje, už měl být asi hodinu na místě ale čas…pro něj trochu relativní pojem, však jeho menší zpoždění nezabije no ne? Vzal si taxíka a dopravil se před velkou koncertní budovu a zasekl se v točitých dveřích, protože se na nich prostě musel svézt. Nakonec ho odtud vypakovala hodně opatrně ochranka, prý by ostatní rádi prošli.

" No prosím, klidně se mohli svézt taky." Mávne za sebe rukou a už si to štráduje přímo do haly, kde všichni lítají jak splašení. Pomalu se probojuje skrze zákulisí a pak mu pohled padne na Gakka stojícího uprostřed jeviště, jak rozhazuje rukama a všechno organizuje. V očích mu ďábelsky zasvítí, pravý koutek s piercingem se mu zvedne vzhůru a on se potichu přikrade za jeho záda, aby se mu na ně pověsil a polechtal ho.

"No ne ne, koho to mé oči vidí…" Prohodí hlasitě a směje se na celé kolo. Ani ho nenapadne, že by se měl omlouvat za své zpoždění.

Gackt

Jakmile mu manažer přinesl vítěze volby na jeho společníka pro koncert v Okinawě, musel se nad tím papírem hlasitě rozesmát. Samozřejmě, že ho znal a to moc dobře. To největší třeštidlo v celém Japonsku. Už spolu vystupovali a Miyavi se nechal párkrát slyšet, že by s ním chtěl vystupovat zas, ale zatím neměli štěstí a čas. A on samozřejmě dělal nesmírné drahoty, protože s ním přece nemůže vystupovat každý a kdy se mu zamane. Musel si ale přiznat, že se na něj těší a že to bude čerstvý vítr do jeho života. Vzpomínal na historky s ním docela rád. Naštěstí neslyšel nic o tom, jak Miyavi a jeho kumpáni převraceli hotel naruby a že málem ani nespal, on sám je do růžova, stihl všechno včetně běhání a posilovny a teď už stojí v plné polní na jevišti, koordinuje (rozuměj buzeruje) všechno kolem a samozřejmě se koncertní halou rozléhá jeho dokonalé vibrato, jak si cvičí jednotlivé části. V jednu chvíli má do ruky vzít i kytaru zatímco Miyavi si zase pro změnu zazpívá a není to pro ně nové. Bude to hračka. Všechno půjde hladce, slibuje si. A pak mu najednou někdo skočí na záda, on se s heknutím předkloní a intuitivně ho chytí pod koleny a papíry, co měl v ruce se mu rozletí po podlaze. Rozesměje se a snaží se ho postavit, ale jak ho Miyavi zalechtá, spíš ho ze sebe na půl shodí a lidé se po nich po očku dívají a smějí. Otočí se k němu čelem, ve tváři přívětivý úsměv a v očích mu pobaveně zajiskří. Nahodí výraz Ano, jsem to já a rozpřáhne náruč, aby ho objal na uvítanou, protože je mu jasné, že Miyavi se s ničím menším nespokojí. Nakonec ho zase pustí a prohrábne si černé, trochu navlněné vlasy. Ihned mu vysvětlí, co už zařídil, kde co bude, jak to bude probíhat a vůbec celou organizaci. Za loket ho tahá z místa na místo a nedá šanci jeho sekundujícímu kytaristovi, aby mu podal jeho vlastní kytaru a začal s ním zkoušet, takže ten jen zmateně kluše za nimi a snaží se na Miyaviho mluvit. Gackt je ve svém živlu a nabitý energií.

"Bude to paráda. Máme silnou konkurenci. Na jedné straně Rukiho s Tetsuyou, který všechny uštve k smrti a na druhé dokonalého Hyda s ještě dokonalejším Yoshikim." Ušklíbne se.

"Takže musíme zářit a strčit je do kapsy." Samozřejmě, že je vnímá jako soky a hodlá tohle klání vyhrát. Země ho miluje! A Miyaviho taky. Nenechá si svou slávu ukrást lidmi jako je Hide! Proboha!

Miyavi

Po očku pozoruje papíry létající jim kolem hlavy a rozesměje se ještě víc.

"Tak tomuhle se říká hvězdný nástup. Tohle si musel někde trénovat Gakku-chan, přiznej seeeeeee." Málem už vypískne, protože on ho prostě na tu zem normálně nepostaví ale málem ho shodí a on má co dělat, aby se na jeviště nerozplácl…no jako žába na silnici po přejetí kamionem. Ustojí to tak tak jen díky několika krokům stranou v mírném předklonu a málem sejme opodál stojícího tvora, který právě strká cosi do zásuvky.

"Bacha letíím." Upozorní ho až ve chvíli, kdy se narovná a už pádí Gakkovi vstříc do náruče. Dokonce ho zvedne i několik čísel nad zem, pořád je přece o kousek větší, i když silnější určitě ne. Ani se nestačí pořádně rozkoukat a už ho táhne za loket od čerta k ďáblu a on vnímá asi jen polovinu toho, co mu tu vykládá.

"Tsech my jsme přece mnohem lepší. No táák, vždyť to sám moc dobře víš." Prohodí naprosto sebevědomě s dalším záchvatem smíchu, když klopýtne o jakousi šňůru a odpojí tak šťávu do jedné z beden, která vzápětí utichne. Samozřejmě se tváři, že on kolem ní vůbec nešel a že to rozhodně není jeho vina. Cestou k jedné straně podia se mu do ruky dostane kytara a jemu nepokrytě zasvítí v očích. Tohle je to, na co se taky těšil.

"Přiznej se Gakku, na čem si to jedeš?" Rozesměje se upřímně, zná sice jeho energii ale tohle je něco neskutečného, Gakku je snad víc nabuzený, než on sám a to je co říct. Nakonec se mu podaří vymanit ze sevření a vyplázne na něj jazyk, když odhopká o pár kroků zpátky a pověsí si na krk kytaru.

"Jsi k sežrání ale já mám teď rande víš." Mrkne na něj s provokativním pohnutím v bocích a poprvé hrábne do strun. Není to úplně podle jeho představ ale stačí mírné pomazlení s kolíky a sálem se rozlehne precizní melodie, díky jeho hbitým prstům.
"Pojď se rozehřát…víš jak to mám rád." Láká ho s pobaveným výrazem a naprosto ignoruje pohledy okolí, kterým očividně dochází úplně jiný význam jeho slov.+Úplně jiný Miyavi? Vážně??+

Gackt

Zmateně se rozhlédne kolem, když bedna utichne a hned propálí pohledem zodpovědnou osobu, která za to může, protože si Miyaviho zakopnutí vůbec nevšiml. Stočí k němu jiskrný pohled a spokojeně se usměje.

"Samozřejmě, že to vím." Popadne ho kolem ramen a přitiskne na svůj bok. Tenhle entuziasmus se mu líbí. Nikdo, kdo by mu svými náladičkami a pochybnostmi bránil v rozletu. Oba mají stejný cíl a stejné přesvědčení. Pak ho pustí a rozhodí rukama, aby si povzdechl na znamení, že to prostě jenom tak. Životní elán. V tu chvíli mu Miyavi zmizí z dosahu a už si věší na krk kytaru. Přivře mírně oči, když na něj vyplázne ten svůj dlouhý jazyk. Ne proto, že by se zlobil, ale spíš jako dravec. No jo, kytarista, co jiného by ho mohlo zajímat. Zrovna si přebírá od asistenta nové posluchátko, protože to, co měl se mu nezdálo dobré a ladí si ho v uchu, když ho Miyavi začne lákat k sobě způsobem, jakým to dělá jenom on. Bože, ten kluk je k sežrání. Vždycky byl. Hrozné mládě, ale neskutečně krásné. A talentované. A to Gackt neříká o každém.

"Já už jsem dávno zahřátý, to ty jsi přišel pozdě." Konečně si rýpne, aby bylo jasno, že o tom ví a že to není prozatím prominuto. Olízne si rty a ani se ze svého místa nehne, ale strašně těžko se mu potlačuje nadšení, které na něj přeskakuje z rozesmátého Miyaviho. Ten kluk je fakt postrach. Vždycky obdivoval ty jeho prstíky. Nakonec si počká, až píseň dohraje k začátku druhé sloky a skutečně se rozezpívá, aby ho doprovodil. Několik lidí se ohlédne a usmívají se. Evidentně jim to spolu jde. Podobným způsobem se obují do celé téhle zkoušky a dojde na plánovanou pauzu před tím, než si půjdou oblékat kostýmy, líčit se a další nezbytnosti. Počká si na něj, až ze sebe sundá kytaru a laskavě ji odevzdá. Na jídlo už nepůjde, měl by těžký žaludek, ale mohli by si skočit dolů do restaurace třeba na kafe? 
"Stavím se v šatně pro věci a půjdeš mi povykládat, kde jsi zlobil posledních pár měsíců." Oznámí mu, neptá se. Ostatně jako obvykle.

Miyavi

"Až s tebou skončím, tak budeš teprve pořádné zahřátý." Neubrání se mu odpovědět svým osobitým způsobem, ale nakonec se k němu přece jen Gakku přidá a rozjedou to na plný pecky hned ze startu na zkoušce. Jde jim to moc dobře, už kdy s ním hrál poprvé, věděl, že společně jim to sedne. Dokázali společně neskutečné věci a teď se to potvrzuje a to je to jenom zkouška! S hlasitými ovacemi, které snad budou trvat věčnost, konečně odevzdá kytaru, i když se mu zrovna nechce a tváří se opravdu smutně, že ji musí dát z rukou…možná by mohl…Ne, nechá ji tady nebude ji sebou tahat, v šatně bude jistě nějaká druhá, musí být. Raději to dá za úkol jedné celkem chytře vypadající tváři s pěkným zadkem opodál a neopustí si rozverné mrknutí. Stočí pohled na Gakka, který mu oznámí, kam to vlastně půjdou a neubrání se, aby nad jeho postojem obrátil oči v sloup. Jak jinak.

"Zveš mě na rande? Umíš to i líp, tohle jsi trochu odbyl..." Upozorní ho rukama založenýma na hrudi a opravdu moc moc se snaží tvářit vážně, ale vydrží mu to asi pět vteřin, než se znovu rozesměje.

"Kašli na věci, ty ti neutečou ale já bych mohl." Oznámí mu naprosto klidně a prostě ho popadne kolem pasu a štípne ho do jeho zadku k nakousnutí a už ho táhne směrem z podia a ke kavárně. On to kafe opravdu potřebuje jako sůl. Není to na něm sice vidět ale včera to byla trochu dlouhá akce, i když je dokonale probraný, ještě trochu energie by mu neuškodilo. Pak sice hrozí, že spadne celá hala ale to je to spolední, co ho zajímá. No tak budou hrát pod širým nebem to je toho.

"Já? Zlobit? No podívej se na mě? Vypadám snad na to, že umím zlobit? Ten toaleťák tam nalétal sám, no vážně? A ten bar jsem taky nevypil já." Práskne na sebe události posledního večera, aniž by tušil, že o tom nemá Gakku ani páru. Stejně by se to dřív nebo později dozvěděl. Samozřejmě ho ani nenapadne jej pustit, nebyl by to on a musel by být minimálně nemocný, kdyby to udělal. Dokonce ani ve chvíli, kdy zamíří k pultu se zákusky a mlsně si prohlíží, co tu mají.

"Tenhle chci a tenhle taky...a ještě ten vzadu." Diktuje si jako malé dítě v cukrárně, nos má skoro nalepený na sklo.

Gackt

"Počkej, ale já tam mám peníze!" Brání se se smíchem, ale Miyavi už ho nepustí. No, buď bude muset zaplatit on nebo tam dojde později. Trochu sykne, když ho štípne do zadku a plácne ho přes ruku a hned na to se ušklíbne, protože to nemělo být balení.

"Kdybych tě balil, samozřejmě si vymyslím něco omračujícího." Řekne mu, ale to už jdou společně ke kavárně a on zarazí dlaně do kapes kalhot. Na sobě má světlé džíny a černou košili a samozřejmě si po cestě narazí na nos černé neprůhledné brýle, ale stejně všichni lidi v baráku vědí, že jsou tady. No a co, vypadá v nich sexy no ne? Znovu se pobaveně usměje, když poslouchá, co všechno už stihl natropit.

"Pořád jako malý, Miy-chan." Broukne sametově.

"Jenom malé děti si hrají s toaletním papírem." Poškádlí ho. U pultu se musí chtě necht sklonit s ním, protože Miyavi mu stále na půl visí kolem krku, ale sám už je v předklonu s obličejem na skle výlohy. Pomalu ho ze sebe odmotá a objedná jim oběma velké americano a pro sebe čokoládové brownies. Pak si vyberou stolek u prosklené stěny restaurace, ze které je vidět ven na ulici a počkají, až jim obsluha všechno donese. Už chvíli sedí a rozhlíží se kolem sebe, když se z ničeho nic na půl zvedne a natáhne přes stolek, aby mu z hlavy stáhl tu kšiltovku, co na ní má. V místnosti se přece čepice nenosí! Jenže to málem vezme i s polovinou jeho vlasů, protože Miy je má do čepice zapletené v nějakém komplikovaném účesu. Vyprskne smíchy a pokusí se mu ji nějak nasadit zpět, ale moc to nejde. Radši ho pustí a zase dosedne, ale už mu to celé rozcuchal.

"Tak promiň." Zahuhlá skrz dlaň a pořád se směje. Servírka jim donese, co si objednali, vrhá po nich zářivé úsměvy, ale Gackt se na ni ani nepodívá. Umí být pěkný prevít, když chce.

"Konečně se ti splní tvoje velké přání." Poškádlí ho slovem velké.

"Budeš mít na pódiu mě." Řekne s důrazem na poslední slovo.

Miyavi

Ještě chvíli obdivuje zákusky, než k němu dolehnout jeho slova. Narovná se a věnuje mu jeden ze svých nasprosto okouzlujících a samozřejmě odzbrojujících úsměvů.

"Jinak by to nešlo. Vím, jak se ti to líbí, přece tě o to neošidím!!" Odpoví mu bez váhání, aniž by nad svými slovy musel přemýšlet a odporoučí se s ním ke stolku. Před tím ale ukradne z pultu párátka navíc a plnou hrst sáčků s cukrem. Servírka nic neřekne, protože je to prostě Miyavi a tak na ni hodí okem, aby z toho taky holka něco měla. Uvelebí se pohodlně na židli naproti Gakka s nohama nataženýma pod stolem před sebou a začne si stavět z párátek, podepírajíc svůj výtvor sáčky, než zaujatě vyhlédne na chvíli z okna, kde se zrovna perou holubi.

"Heh sázím na toho vpravo." Broukne si spíš pro sebe a pak opravdu vyjekne, když se mu snaží servat čepici z hlavy. Plácá ho po rukách, aby toho nechal a snaží se vymanit z jeho spárů.

" Zbláznil ses, víš jak budu vypadat." Vynadá mu, jak jinak, než se smíchem a podívá se na servírku, který jim zrovna přinesla objednávku. Nutno dodat, že měla chuděra plné ruce práce.

"Je to dobrý?" Zeptá se jí s jasným blýsknutím v očích a sjede celou její postavu. Dokonce se trochu nakloní, aby viděl i na partie, které by ze svého místa jen tak vidět nemohl. Ta chuděra jen něco vykoktá a raději se zase odporoučí zpátky k pultu.

" Ani mi neodpověděla? Ty jsi mi zkazil image!!!" Ukáže na Gakka prstem a nakloní se nad stůl takovým způsobem, že málem vylije kafe a dloubne do něj.

"Moje velké přání by bylo vidět tě pode mnou…" Vrátí mu to i s úroky a to poslední, co ho zajímá je, kdo je slyší nebo ne. Však on se tím nikdy netajil, jak moc velké choutky ho přepadají a Gakku je opravdu k nakousnutí, všechny dortíky se můžou jít zahrabat.

"Ale máš pravdu, jsem rád, že ti dopřeju tu čest a budeš si moct se mnou zahrát, bude to super." Převrátí si jeho větu po svém a zakrojí do prvního dortu, vloží si sousto do úst s požitkářským výrazem a ještě oblízne lžičku.

"Tohle je orgasmus jak se patří!!" Ohodnotí naprosto vážně a hned zakrojí do druhého.

Gackt

Pozoruje ho naprosto v klidu a nevykolejeně. Opírá se do opěry své židle, ruce opřené před sebou a prsty do stříšky a nehne ani brvou.

"Ne, nezkazil. Jenom jsem se jí líbil já a ne ty." Upřesní mu s neměnnou tváří, dokud do něj Miyavi nedloubne a nezačne mu vykládat, že by ho chtěl vidět pod sebou. Udělá jakési áááh a nepatrně se pousměje.

"To se nikdy nestane." Řekne mu naprosto nekompromisně. Ne kvůli němu, ale kvůli tomu, že do jeho těla se tímhle způsobem nikdy nikdo nepodívá. Nikdy. V obličeji mu sedí výraz Přes to nejede vlak a ani on se moc nestará o to, kdo je uslyší a co přesně. Ani on se nikdy netajil čeho je schopný a ohledně své bisexuality dostával do rozpaků nejednoho kluka při televizních show. Vlastně je schopný se s ním bavit o čemkoliv a klidně veřejně a stejně to nezmění rysy jeho tváře. Rozhodně ho nikdy nikdo neviděl se červenat. Udělá na něj pobavený obličej, když mu Miyavi řekne, že to bude čest pro něho. Mnohem víc ho ale zaujme to, co řekne potom a už zase má v očích ten dravý výraz, když Miyavi olizuje tu lžičku.

"Miy, zlatíčko, už zase? Vidíš jak mladý a nezkušený jsi, když o něčem takovém řekneš, že je to orgasmus a k tomu jak se patří? Ty jsi asi pořádný orgasmus ještě nezažil, poor little kitty?"Broukne jeho směrem a tváří se u toho opravdu starostlivě. Ještě, že mu nejde vidět do očí. Hmm, klidně by tomu kocourkovi ukázal kde co a vsadil by se, že věci, které skutečně nezná, i když si myslí, že zná všechno. Je to těžké, nenechat se jím ovlivnit v tomhle směru, ale ve vlastní rezidenci, na místě, kde by se Miyavi mohl cítit trochu nejistý... kdo ví, jaký by byl? Jako ten dortík? Nebo spíš jako... lanýže? Tak vzácný a drahý? Konečně i on zakrojí do svého dortíku, ale oči má pořád upíchnuté do jeho tváře, když ho nese ke rtům. Však on to jistě cítí i přes skla těch brýlí.

"Takže kde že jsme to byli? Ah, až zazní P.S. I love you, stoupneš si dopředu a já tě obejdu okolo kláves. Takhle..."Přeskočí úmyslně na práci a rukama mu ukazuje, kudy kdo půjde, jako by se před tím o ničem dráždivém nebavili.

Miyavi

Nasadí výraz - Ale prosím Tě-, když mu oznámí, kdo se jí líbil a mávne nad ním sebevědomě rukou. Ještě nepotkal nikoho, koho by to své postele nebo jakékoliv jiné postele nedostal. Ono to ani nemusí být postel... Vlastně jen jeho zatím nedostal dál, než k narážkám. S tím bude muset něco, co nejrychleji udělat, takhle by to rozhodně nešlo! Další výraz, tentokrát protočení očí v sloup následuje, když mu oznámí, že se v jistých ohledech nic nezměnilo. Samozřejmě, že moc dobře ví, jaký k tomu má postoj. On sám v tomhle ohledu není tak zatvrzelý ale to Gakku neví a on mu to rozhodně říkat nehodlá. To by mu nakonec zkazil třeba nějaké to překvapení, to by opravdu nerad. Pohledem zkoumá svoje dortíky, který si dá teď anebo jestli se vrátí k tomu prvnímu, mlsně si přejíždějíc po horním rtu. Narovná se ve chvíli, kdy ho znovu osloví a neubrání se naklonit hlavu na stranu s pobaveným zablýsknutím v očích. Gakku tady útočí na jeho věk a zkušenosti, které by vydaly na román o třiceti svazcích a to se přece nedělá. Párkrát mlaskne s mírně pozvednutým koutkem v provokativním úsměvu a znovu zakrojí tentokrát do ovocného a spokojeně si prohlíží kousek na lžičce.

"Ale nepovídej Sweetie…." Začne pomalu, než drcne do sladkého na lžičce špičkou jazyka a nechá si jen polechtat chuťové pohárky.

"A nebude to spíš tím, že si dokážu užít i takovou drobnost mnohem víc, než ty? Anebo tím, že jsem mluvil o svých chuťových pohárcích ale ty zase myslíš, úplně na něco jiného." Rýpne si do něj a odmlčí se, aby mohl onen kousek stáhnou z lžičky smyslně a provokativně, jak to umí jen on. Vyslouží si tím pohoršený pohled od vedlejšího stolu.+No co, když to neumíte!+ Proběhne mu hlavou pobaveně, ale myšlenka se uvnitř dlouho neohřeje, protože jeho plnou pozornost má jen Gakku.

"Ale je škoda, že si o mě myslíš takové věci. Obzvlášť, když vím, jak moc nerad se zabýváš mladými a nezkušenými." Opáčí mu s hraně smutným výrazem a natáhne se přes desku stolu.

"Uhnal bych Tě do bezvědomí, o tom vůbec nepochybuj." Broukne mu sebevědomě zblízka do tváře, když prstem drcne do jeho brýlí, aby poposkočily na nose o kousek níž a pak palcem přejede po jeho spodním rtu, jakoby tam zůstal kousek jeho dortíku a ten samý prst si vloží mezi rty se spokojeným zavrněním s přivřením víček a uloží své pozadí zpátky na židli.

"Byla by ho škoda." Zareaguje na své gesto s nevinným pokrčením rameny, které by mu nevěřil nikdo.

"A nebylo by to lepší ze zadu, než mě jen obcházet." Zareaguje na jeho změnu tématu v podstatě okamžitě a sáhne po své kávě, aby se trochu napil. Ani na vteřinu však nespouští pohled z jeho tváře.

Gackt

"Ale no tááák, říkej mi nějak jinak, než jak říkáš všem ostatním." Broukne a kmitne očima k těm jeho dortíkům. +To je hrozné, jak on je na sladké...+ Pomyslí si.

"O chuťových pohárcích mluvit můžeš, ale přirovnáváš je k orgasmu a ten je jenom jeden. Na jazyku ho nenajdeš." Stojí si dál na svém a pak si hraně povzdechne.

"Máš pravdu, už si neumím moc užívat obyčejné věci." Vůbec se netají tím, že je zhýčkaný, ale no a co? Proto žije život jaký žije a snaží se z něj vyždímat maximum, aby nebyl odkázaný jen na to málo, co má většina lidí. Ať si o něm klidně myslí, kdo chce, co chce. Sleduje bez mrknutí oka, co Miyavi dělá s tím dortíkem a samozřejmě, že z toho má příjemné brnění dole v podbřišku. Ten vedlejší stůl ignoruje taky. A pak přivře zkoumavě oči. Hmm, kdo mu to řekl? Bavil se s někým o jeho postelových preferencích?

"Copak... chtěl bys skončit v mojí posteli?" Zeptá se ho na přímo a konečně zvedne pravou ruku, aby si plynulým pohybem stáhl brýle z nosu. Potřebuje se na něj podívat vlastníma očima a podrobit ho svému detektoru lži. Trvá to skoro minutu, než modré oči zase skloní a ukrojí si druhé sousto. Taky se pořádně napije kávy a brýle si zase nasadí, ale Miyavi rozjede svoje sebevědomé řečičky a do brýlí mu drcne. Poopraví si je na nose, ale jejich dlaně se málem setkají, když se k němu Miyavi natáhne, aby se dotkl jeho vlastního rtu. Ten dotek za sebou nechává neviditelnou stopu a on ustrne v pohybu. Má totiž oči přikované k tomu, co právě dělá s tím samým prstem, jakým na něho sahal. On asi neví, s jak velkým ohněm si zahrává? Následuje další narážka, zatímco on sám stále mlčí a sleduje ho a pak si taky pomalu olízne rty.

"Jestli to chceš ze zadu, bude to klidně ze zadu." Potvrdí mu a teď už se po nich postarší pán doopravdy vyčítavě otočí. Pche, pokrytec, sám určitě souloží se dvěma naráz a tady se tváří, jako by nevěděl, o co jde. Miy zdá se neví nic o jeho výborné kondici a ni o tom, co všechno je v té posteli schopný dělat.

"Nerad bych tě... pohoršil nebo traumatizoval na zbytek života sweatheart." Pokračuje v konzumaci toho, co si objednal a brownies je brzy pryč, stejně jako polovina kávy. Čas jejich návratu se blíží a oni budou muset začít přemýšlet zase profesionálně, protože tohle je velmi důležitý a vážně pojatý koncert. Nepochybuje ale o tom, že Miyavi to okoření nějakou svou bláznivostí.

"Víš hodně lidí si na spoustu věcí vůbec netroufne, ale... někdy nejde o to toho druhého uhnat tempem nebo počtem vrcholů. Stačí, když s ním provedeš věci, které se mu vryjí hluboko do kůže a nenechají ho spát, než je zase dostane." Řekne tiše a velmi hluboce. Ano, i jeho hlas je zbraň.

(Konec první části)