Ruki x Reita - Tam dole si to moc neuklidil.

(Rukiho dům)

Ruki

Když se tu noc vrátil oknem do svého pokoje, ještě v něm pořád řádila euforie z toho, že byl v klubu, z toho, jak se s Reiem loučili, z toho, že si našel partu přátel, se kterou si rozuměl, že ho vzali mezi sebe. A trvalo to přesně do okamžiku, než se dveře jeho pokoje otevřely a v nich stál jeho otec. Ruki se nestačil ještě ani svléct, natož zaplout do postele a předstírat, že spí, ale stejně by ho odtamtud vytáhli, protože už dávno věděli, že není doma. Dokonce si na něj takhle počíhali, ani ho nenaháněli po telefonu, nevarovali ho. Byl dokonale v šoku a muselo mu to být vidět na očích a pak přišlo opravdové peklo. Provedl něco podle nich strašného. Vykradl se z domu jako zloděj, málem připravil o nervy svou matku, která šílela, že utekl z domu nebo něco horšího a zlobil se na něj i jeho bratr. Nikdo z nich neměl pochopení proto, že si chce jeden kluk trochu něco užít. A když z něj doslova vymlátili, kde byl, bylo to ještě horší. Ruki si myslel, že si přiznáním pomůže, ale nepomohl a nepřipadalo mu to fér. To, že tam byl s Reiem, zatloukl. Potřeboval ho udržet v jejich očích jako ztělesnění slušnosti a počestného doučování, jinak by ho už neviděl jinde, než o školní přestávce. A nějaké lezení v noci oknem ven? Od teď ho budou hlídat. Jeho už tak nabitý program získal nové obludné rozměry a Ruki jen těžko kousal svou polámanou hrdost, protože takhle natlučeno snad v životě nedostal. A tím, jak se bránil, schytal i přes ruce a záda, prostě kam se rozzuřený otec trefil. Nepostěžoval si ani nebrečel, ale všechno se v něm vařilo, bublalo, jen to bouchnout. Modřiny maskoval pod dlouhým rukávem a sotva se druhý den pohnul. Otec to přepískl, nepřímo se mu za to omluvil, ale obhajoval se svým strachem o něho a tím, že Ruki lekci potřeboval. Ruki neřekl nic, jen zatínal zuby se vší hrdostí, které byl schopný a jak mohl, vymyslel plán, jak dát Reiovi vědět, že s jeho toulkami je konec. Ten den se zavřel do garáže, úklid mu šel pomalu, protože se nemohl ani ohnout a tiše si trpěl. Bratr mu byl dokonce tajně pomoct, ale dostal od něj u toho další kázání. Počkal si, až zmizí na zadní terase na svačinu, kterou s díky odmítl a co chvíli vyhlížel oknem garáže ven, jestli už Rei jde. Tak strašně jim tu zkoušku záviděl. Tak strašně jim záviděl, že mohou jít, kam chtějí... Jeden by z toho brečel, ale vzteky. Potlačí umanuté slzy, potáhne nosem a schválně se vleče s utíráním prachu v policích. Jeho hlava vymýšlela jediné - o co všechno asi přišel, jak jim to šlo, jak se bavili. A že s ním nemohou počítat. A Rei? Jak dlouho ho bude bavit kluk, se kterým se nemůže vídat? Nad tímhle si pobrečí v noci. Až ho neuvidí vůbec nikdo, ani on sám sebe ne.

Reita

S tím, jak se Rei blížil k ulici, kde bydlí Ruki byl čím dál nervóznější. Nejen, že nevěděl, co se stalo ale k tomu ty jeho smsky a jemu se z nich svíralo hrdlo. Skoro to znělo, jak kdyby to Ruki chtěl všechno ukončit, jak kdyby už s ním nikdy neměl být. Ne, tohle on prostě nedovolí a nemyslí si, že by tu chtěl proto, že by je to k sobě netáhlo. Je přesvědčený, že se muselo něco stát u něj doma, aby takto reagoval, snaží se to namluvit ve své hlavě, aby nemusel přemýšlet nad tím, že to celé je třeba jinak, že ho třeba odradil svým chováním v clubu. Měl se krotit, neměl se tak naježit, ví to moc dobře ale…to prostě nešlo ovládnout. Snaží se být co nejdřív u Rukiho domu ale trochu mu to ztěžuje provoz a autobus se táhne. Poklepává prsty o hranu okénka, nohou do podlahy a paží objímá pouzdro, ve kterém je basa. Jede rovnou ze zkoušky, ani neměl pomyšlení na to, aby se stavoval doma. Musel ho, co nejdřív vidět. Vystoupí z autobusu a rozhlédne se, nikdo nikde, jen jedna paní v dálce venčí psa ale míří opačným směrem. Vydá se oklikou k zadní části plotu ale Rukiho zatím nikde nevidí. Nejistě přešlápne z jedné nohy na druhou, když ho konečně uvidí. Nečeká na nic, nikdo tu není a plynulý pohybem přeleze plot a zatáhne ho stranu k jednomu z okrasných keřů, kde je nejmenší pravděpodobnost, že jeho někdo uvidí. Shlédne na zápěstí, které svírá a zamračí se, když mu pohled padne na odlišnou barvu kůže. Těkne pohledem k jeho očím a zase zpátky, než mu jedním trhnutí vyhrne rukáv a v očích mu zlostně zablýskne.

"To nemyslí vážně?" Zavrčí vztekle a v jeho nitru ho píchne silný pocit bezmoci. Vezme pomalu jeho tvář do dlaní a koukne mu upřeně do očí.

"Je mi to tak líto Ru-chan…proč?" Zeptá se ho měkce a palcem jej pohladí po tváři.

"Kdybych věděl, že to nebude horší, tak mu půjdu udělat to samé." Vře to v něm úplně neskutečně a věří tmu, že by nakonec on byl vítěz ale není blázen. Nemůže ho sbalit a odvézt domů, nemůže jít a vyřídit si to ručně, všechno by jen celou situaci zhoršilo.

"Slíbil jsem ti, že ti pomůžu, že budeš v bezpečí a zatím Ti to dělám jen horší." Zamumlá tiše, když mu dojde, že to bude nejspíš kvůli tomu clubu, nic jiného ho v tu chvíli nenapadne, úkoly přece měl, doma byl taky vždycky včas a jestli zjistili, že není v posteli…

Ruki

Reita si ho všimne dřív, než naopak, to když šel vyhodit před dveře garáže prázdnou krabici. Málem vyjekl, jak se ho lekl, protože ho čekal za plotem a ne uvnitř zahrady, ale vzápětí už cupitá za ním do stínu okrasného keře, co nejvíc za roh domu a snaží se bolestně nezakňučet, když mu Rei tak silně sevře zápěstí. Zrovna se trefil. Je asi cítit, jak se tomu brání a kroutí se, protože když se spolu zastaví, okamžitě mu trhne rukávem nahoru, aniž by Ruki stačil jakkoliv zareagovat a uvidí modřinu. "Varoval mě, ať tam nestrkám ruce." Nakrčí nos, jenže ono to nešlo, nehájit si pozadí. Prostě se bál a ty ruce tam strkal na obranu, tak přes ně dostal taky. Nebrání se, když ho Reiovy dlaně vezmou za tváře a těžko popsat, jaký pocit se v něm odehraje, když je tady s ním. Jako by ho mohl ode všeho zachránit. A stejně se tváří pořád stejně sveřepě a zarputile.

"Protože přišli na to, že jsem v noci nebyl v pokoji." Vysvětlí měkce, ale pak ho opravdu vyděsí Reitova slova, protože už poznal, jaká je horká hlava. Hned ho chytne dlaněmi za předloktí.

"Ne, Rei-chan, ne! Vůbec si tě s tím vším nesmí spojovat! Neřekl jsem, že jsem tam šel s někým, myslí si, že jsem si prostě chtěl něco užít. Kdyby věděli, že jsme tam byli spolu, byl by konec s angličtinou." Mluví tak naléhavě, že musí být Reitovi nad slunce jasnější, jak moc mu na tom záleží, aby se občas viděli. A pak se pousměje a skloní hlavu.

"Není to tvoje chyba. Nelituju toho, že jsem to udělal." Zvedne k němu oči s novu, i když hodně unavenou jiskrou a konečně ho pomalu pustí. Jenže najednou je slyšet z boku domu kroky, do něj jako když střelí a už ho vleče s sebou do garáže. Málem ho doslova hodí mezi krabice, někam za rodinné auto a střelhbitě se narovná. Je to jenom brácha a nese mu limonádu. Vymění si s ním pár slov, poděkuje mu a zamumlá něco o tom, aby jim vzkázal, co všechno mu tu zbývá, než ho pošle zase pryč. Ještě dlouho poslouchá a nenápadně vyhlíží z poza rohu garáže, jestli jsou opravdu sami, než se zase vrátí dovnitř a hledá ho očima. Schoval se nějak dobře, fakt odsud není vidět.

Reita

"Neměl Tě co varovat, neměl na Tebe vůbec sahat." Naježí se mu snad i to, co nemá a jen Rukiho oči ho dělá od toho, aby se opravdu nenarovnal, nevyhrnul rukávy, kdyby nějaké měl a nešel si to s jeho otcem vyřídit rovnou. Bože, jak je neskutečně naštvaný, že na něj vůbec sáhl a že mu něco podobné byl schopný udělat. On by mu hezky ukázal, co mu může dělat a co ne. Výraz mu trochu povolí, když začne o tom, že si jej s tím nesmí spojovat a změkne úplně, když mu dojde význam těch slov. Znamená to totiž, že ho Ruki nechce poslat k vodě a že ty smsky neznamenaly to, čeho se nejvíc bál.

"Budu hodný slibuju, měl jsem strach, že se stalo něco, po čem by sis to všechno rozmyslel." Sdělí mu své obavy a políbí ho krátce na čelo.

"Lituju jen toho, že jsem tomu nebyl schopný zabránit a…" Nestihne to doříct, protože už je tažen ke garáži a stíhá jen kmitat nohama, což je vzhledem k jejich výškovému rozdíl hodně zvláštní. Aniž by se stačil ohlédnout, už skoro po hlavě mizí mezi krabicemi za autem a raději se ještě víc poposune skoro až po podvozek, aby nebyl z žádného místa vidět. Co kdyby náhodou chtěli něco kontrolovat, podvozek snad nebudou. Skoro ani nedýchá a uvědomuje si, jak velký problém by byl, kdyby ho tu našli ale to se naštěstí nestane. Počká, až je v garáži opravdu jen Ruki a vysouká se zpod auta, oprašujíc své oblečení.

"Tam dole si to moc neuklidil." Zamumlá s nádechem pobavení a krátce se mu v očích blýskne. Skloní se, aby z pod auta vyhrabal ještě basu a opře ji kousek o sebe. Pak překoná vzdálenost mezi nimi a přitáhne si ho velmi opatrně k sobě do náruče, aby mu třeba ještě neublížil. Radši ani nechce vědět, kde všude modřiny má, jinak by už se vážně neudržel.

"Vím, že to nebude jednoduché ale…nějak to zvládneme hm…" Začně pomalu, aby se ujistil, že Ruki s ním pořád počítá. "Něco vymyslíme, abys mohl s námi na zkoušku, zatím to vypadá na neděli dopoledne, takže můžeme vymyslet třeba další doučování." Nahazuje první myšlenku, která ho napadne.

"Udělám všechno proto, abychom se viděli, co nejčastěji a když se neuvidíme." Odmlčí se, když ho něco napadne.

"Mohl bych ti koupit druhý telefon, nebude sice nový, nějakou bazarovku ale na tu našetřím celkem rychle, co ty na to?" Pozvedne mírně obočí a koutky se mu pozvednou. Je z něj úplně jiný člověk, než na zkoušce, když ví, jak na tom Ruki je a rozhodně nemá v plánu se ho vzdát, i kdyby to mělo být sebetěžší.

Ruki

Aby si ho všiml, když byl Rei v podstatě pod autem. To by ho teda nenapadlo. Udělá na něj obličej, když mu vytkne, kde zapomněl uklidit, ale pak už se ocitne v jeho těsném obětí, naštěstí dost opatrném. Ruki měl před jejich setkáním docela obavu z toho, že na něj Rei bude naléhat, aby mu svoje tělo ukázal, ale to se nestalo. Sám se viděl ráno a docela se lekl. Ne, že by to bylo tak strašné, ale bylo to o něco horší, než čekal. Pásek dělá prostě obrovské šlincy.

"Po pravdě jsem chvíli přemýšlel nad tím, že si to celé rozmyslím, Rei-chan, protože vedle mě tě toho moc nečeká. Jenom samé schovávání a věčné řešení, kdy a jestli se vůbec uvidíme. Jak dlouho tohle potrvá? Víš přece, kolik mi je!" Řekne mu naléhavým šeptem, aby je tu někdo neslyšel mluvit, ale Rei si vede svou a navrhuje pravidelné nedělní doučování. Ne, Ruki se nebojí odhalení, ani po tomhle ne.

"To bychom museli mít krytí. Někoho dospělého, kdo by řekl mámě, že tam opravdu jsem a že jsem pod dozorem, víš?" Řekne mu, ale samozřejmě, že myslí na Reitova dědečka! A pak mu Rei navrhne to s telefonem. Viditelně to převrací v hlavě, ale nakonec přikývne. Chce si s ním volat a nechce řešit, kdo mu kontroluje, s kým co prožvanil.

"Taky něco našetřím, složíme se na něj, jen musíš zařídit číslo." Přikývne nakonec. Naštěstí je takový nezmar a nezlomný rebel. Povzdechne si a najednou na něj všechno tak nějak dolehne a celé sedne. Prostě zvedne ruce, omotá mu je kolem krku a přitiskne se celým tělem proti jeho. Jako by nestačilo to, že jsou dva kluci a jejich vztahu nikdy nebude přáno, musí do toho řešit ještě tohle všechno. Jak by tohle mohl jejich vztah přežít? Jednoho dne to skončí, Rei si najde nějakou krásnou holku nebo kluka se kterým bude moct být šťastný a Ruki ví, že ho opustí. A pak odněkud skočí. Ale tajně, aby si to nedával za vinu. Opře si čelo o jeho rameno, má hlavu těžkou všemi myšlenkami a Reitova vůně mu moc klidu nepřidává. Rád by si s ním užil pár bezstarostných chvilek jako na golfu nebo jako tuhle, kdy za ním vešel do koupelny a Ruki málem odtekl odpadem pryč, jak z něj byl rozechvělý.

"Už budeš muset jít." Hlesne, ale opravdu moc nechce, vždyť je tu sotva maličkou chvíli. Nejradši by tu s tím flákl a odešel s ním. Klidně by utekl, klidně někam daleko! Má rodiče a bratra rád, ale... mnohem radši by žil život po svém.

Reita

"Tak nad tím už nikdy nepřemýšlej hm." Opáčí mu bez přemýšlení a zavrtí nad tím odmítavě hlavou.

"Leda v případě, že by si mě už prostě nechtěl a to se nesmí stát." V očích mu zajiskří, dělá si z toho legraci ale je to věc, které se opravdu momentálně bojí. Nezáleží na tom, že se budou muset schovávat a že to bude těžké, jemu záleží jen na tom, jestli ho Ruki bude chtít za měsíc, za půl roku. Koukne na něj s hlavou mírně na stranu a jeho očích je neustále něco hřejivého, co dává jasně najevo, jak moc mu na něm záleží. Má v tom prostě jasno.

"Potrvá to tak dlouho, jak bude nutné a pak s tím něco udělám, pak se o Tebe postarám jasné." Ujistí ho naprosto vážně a je na něm vidět že teď momentálně nemá v plánu připouštět žádné námitky. Nepouští ho ze svého obětí, jen ho k sobě jemně tiskne, nejradši by tak zůstal napořád ale ví, že to rozhodně nebude možné. Nejradši by s ním byl sám a dlouho ale bude muset být trpělivý, neumí to ale naučí se to.

"Zařídím to, děda říkal, že nám pomůže a já mu věřím. On by nás nepodrazil. Obzvlášť, když to všechno ví." Usměje se upřímně a nadechne se k dalším slovům, když se na něj Ruki přitiskne a on se zmůže jen na dlouhé vydechnutí. Bez váhání ho ale obejme snad ještě víc a zavře oči vdechují jeho vůni. Bude mu muset něco zabavit, aby jej měl pořád sebou, to erko na base je najednou hrozně málo.

"Šetři na naši budoucnost, o telefon se postarám já, to nebude problém, vážně." Ujistí ho upřímně, i kdyby si měl přibrat další brigádu. Stejně to nejspíš udělá, aby si krátil chvíle bez něj, jinak se asi sežere.

"Už mě vyháníš?" Dobírá si ho s nádechem pobavení v hlase, aby trochu odlehčil atmosféru, nechce se s ním vůbec loučit ale ví, že nemají na výběr.

"Uvidíme se zítra ve škole Ru-chan, napiš mi rozvrh a já si Tě najdu, kluci mě kdyžtak budou krýt." Snaží se mu dát nějaký pozitivní výhled na zítřek, on sám ho spotřebuje jako sůl, teď je nešťastný z toho, že ho bude muset pustit. Mírně se od něj odtáhne a znovu vezme jeho tvář do dlaní.

"Jestli to někdo zvládne tak my. To jsem ti možná neřekl ale jsem paličatý až hrůza, takže by se museli hodně snažit, abych se Tě pustil." Mrkne na něj, než ho konečně políbí, dlouze a se všemi pocity, které se v něm zase probudili.

"Dávej na sebe pozor a radši nezlob, kdybych na Tobě viděl ještě jednu modřinu navíc, nejspíš by se opravdu neudržel." Dodá a uzme si jeho rty ještě jednou, než jej pohladí po tváři a otočí se pro basu, kterou si hodí přes rameno.

Ruki

Přikývne a pro tuto chvíli ho to upokojí. On ho chce, to už ví. Zdá se, že se oba bojí toho samého, totiž, že si to jeden z nich rozmyslí. Reitova slova o tom, že se o něj postará, mu vyčarují úsměv na tváři. To obětí bolí, ale nedá to na sobě nijak znát a přikývne podruhé, když Rei mluví o dědovi a o tom, že jim zjistí pár chvil pro sebe. Kdyby ho neměli, neví, co by dělali. A to ani nemluví o případných zkouškách. Trochu se poodtáhne a udělá na něj takový zvláštní obličej, když mu Rei řekne, aby šetřil na jejich budoucnost. To znělo skoro jako Střádej si věno, nevěsto. Skoro by se z toho začervenal. Je to trochu divné, ale zároveň krásné. Zavrtí hlavou na znamení, že nevyhání, ale na druhou stranu, vlastně ano. Jen opravdu nechce. Klopí při tom oči, nedokáže se u toho na něj ani podívat.

"Pošlu ti ho mailem." Řekne mu a zasměje se jeho poznámce o paličatosti, ale čím dál tím víc na něj doléhá, že jde Rei pryč a že spolu velice dlouho nebudou sami. Všechno se to uvnitř něj hýbe a kroutí a on to nedokáže vůbec popsat slovy. Vyjde mu svými rty vstříc, když ho Rei políbí a pevněji sevře látku jeho tílka na hrudi, jak zvedne dlaně a přejde mu jimi po ní. Neměl v plánu něco takového dělat, ale ono to úplně samo. Jen se na něj podívá se rty stále pootevřenými, když ho nabádá, aby nezlobil a pak už znovu zakloní hlavu a nechá víčka klesnout v novém polibku. A pak už ho Rei pouští a jde si pro kytaru. Dívá se za ním s neštěstím vepsaným v očích a uvnitř začíná panikařit. On teď odejde a nebudou spolu. Okamžitě se otčí bokem, jakmile se na něj Rei zase podívá, aby nemohl vidět jeho rozpoložení a dívá se někam před sebe a pak si v duchu konečně pojmenuje správným jménem to, o co tady celou dobu jde. Obrátí k němu pomalu svou jemně řezanou tvář a chvíli se mu dívá do očí.

"Rei-chan... miluju tě."

Reita

Na své hrudi cítí pořád moc dobře zatnutí jeho prstů, stejně jako pohlazení. Ještě pořád má pocit, že ho ten dotek hřeje, i když je dávno už dva kroky od něj. Všechno pocity se v něm dokonale míchají a on si je vůbec nedokáže utříbit. Je z toho dokonale v pasti ale o to víc se zatvrdí a začne dělat všechno proto, aby spolu mohli být, co nejčastěji. Nehodlá se jej vzdát, ani na vteřinu by ho něco takového nenapadlo, ať si říká, kdo chce, co chce. On dostojí svým slovům a teprve pak se uvidí, jak moc paličatý dokáže být. Přetáhne si pomalu basu přes rameno, když už vykračuje k východu z garáže a moc rád by se s ním ještě znovu rozloučil ale má pocit, že to bude spíš týrání jich obou. Pootočí se čelem k němu a kouká na jeho profil, když se jejich očí střetnou. Na tváři mu okamžitě vyvstane jemný úsměv a už už by se otáčel, když z Rukiho rtů vyjdou neskutečně krásná slova. Kouká na něj s nevěřícným výrazem. Ne, že by na tom nebyl stejně, on to moc dobře ví a neříkal to jen proto, aby Rukiho nevyděsil. Jenže svým prohlášením ho natolik vyvedl z míry, že právě přemýšlí, jak se vůbec dýchá a jestli si brzo nevzpomene, nejspíš se udusí. Po několika dlouhých minutách se vzpamatuje a překoná několika rychlými kroky vzdálenost mezi nimi, aby ho mohl opatrně otočí čelem k sobě a pozvedne jemně ukazováčkem za bradu jeho tvář.

"Nic krásnějšího jsi mi říct nemohl." Šeptne tiše a vlastně i svým způsobem dojatě, stejný pocti se odráží v jeho tváři i očích.

"Miluji Tě Ru-chan a nikdo a nic na tom nemůže nic změnit." Dodá ještě, než se skloní k jeho pro ně dokonalý a měkkým rtům a dlouze ho políbí se vší láskou, kterou má jen pro něj.

"Už teď mi chybíš." Šeptne ještě, než stiskne víčka k sobě se skoro až bolestným výrazem a otočí se k odchodu. Ve stylu agenta 007 se rozhlédne po okolí, jestli ho nikdo neuvidí a když je vzduch čistý přehoupne se hbitě přes plot a naposledy se ohlédne. Zamává mu na rozloučenou a s těžkým srdcem se vydá domů.

1  Bara-chan | Web | Včera v 21:14 | Reagovat

Aaaaaawwwh :'33 Tak teď jsem z nich rozteklá jak máslo na plotně... Já je prostě miluju oba :33
Tušila jsem, že se Rukiho rodiče domákli o jeho výletu a dali mu to vyžrat T__T Ale teda až takhle a ještě k tomu v jeho věku... Je mi ho neskutečně líto T__T Ten kdyby nechodil do školy, tak je jak vězeň T__T A ještě hůř! Teď ho ani Reita nebude moct v noci navštívit T__T
Ale Reita je prostě horká hlava, paličák a neskutečné zlatíčko :33 Úplně jsem roztávala, jak byl k Rukimu starostlivý :33 A úplně neskutečně se mi ulevilo, že Ruki nechce ten vztah zpřetrhávat a zůstává rebelem! I když teda bych tipla, že city k Reitovi budou větším důvodem, než touha po rebelii :D :33
Nom, musím se přiznat, že jsem se celou dobu klepala, aby je někdo nenačapal! A paranoidně mě taky napadlo, aby tam otec někde neměl u domu kameru nebo něco :D Prostě už mi hrabe, jak se o ty dvě hrdličky bojím :33 A kdoví, co by Rukimu provedli, kdyby zjistili tohleto...
No, ale pak se Ruki tak vyznal, a už bylo po mně... to prostě :33 Co víc bych si mohla přát po dlouhém dni :33 Za tohle vám opravdu, z celého srdíčka děkuju :33
A doufám, že se jim podaří udržovat doučování a Reitův děda půjde do té "rebelie" s nimi :D A nápad s druhým mobilem je vážně k nezaplacení :) :33 No já už se nemůžu dočkat na další díly :33