Ruki x Reita - Přinesl jsem batoh, teda jídlo v něm. - Část 2.

(Rukiho pokoj)

Ruki

Nezabere ho až do okamžiku, kdy se Rei ocitne přímo vedle něho a začne dělat to samé, co on, se svým obličejem.

"Ale vrátit." Zahuhlá jenom ze svých dlaní a radši se tam ani nedívá. Upřímně se diví, že se na něj teď nevykašlal, ani by mu snad neměl za zlé, kdyby se vrátil do pokoje a tam bylo prázdno a okno dokořán. Vnímá, jak se Rei vedle něho narovnává a vzápětí už je držen za ruce, narovnává se taky a konečně si ho celého prohlédne. Kdy přesně ze sebe sundal tričko? Snaha o pomstu je v tahu, protože dokáže jen zírat na jeho vymakaný hrudník a paže a fakt moc nechce přijít o tričko taky, tohle se nedá porovnávat! Zarazí se o jeho tělo, když si ho k sobě Rei tak přitáhne a snaží se mu vysmeknout, aby tu vodu zastavil, aby to nebylo v domě slyšet, ale moc to nejde, je to jako chytat vítr. A vzápětí už přivírá oči, jak mu po vlasech a tváři stéká trochu vody z Reitovy dlaně.

"Já vím, cítím to." Pípne, když oči zase otevře a podívá se mu do očí. Je mu horko, opravdu velké. Džíny mu jsou nesmírně těsné a Rei vypadá žádostivě, to je to správné slovo. Cítí sám na sobě, jak mu podléhá, jak mu vláční v rukou a už se nevzpíná, jen nakonec opravdu sáhne za sebe a tu vodu vypne, než se vrátí dlaní na jeho hrudník, pohne se tělem nepatrně dopředu a vytáhne se na špičky, aby mohl políbit on jeho. Má strach. Opravdu velký z toho, že to ani jeden neukočírují a zajde to moc daleko, ale v tuto chvíli si nemůže pomoct už ani on. Aura kolem Reity je příliš silná, vypadá příliš dobře, příliš silně a mužně a krásně voní. A ty svaly... Jak by se sám mohl někdy dívat na holky? Ale díval, on by je balil, kdyby tohohle nebylo, ale ono to je, stojí to před ním a je to silnější, než všechno, co zná. Cítit pod rukama jeho nahou kůži je hrozně zvláštní. Uvědomí si, že po ní nepatrně přejíždí bříšky prstů a užívá se pocit její sametovosti. A pevnosti všeho, co je pod ní.

Reita

Ta jeho poznámka ho upřímně pobavila. Moc dobře tuší, že jich má v zásobě ještě spoustu, pravděpodobně si jich ještě užije, na každou z nich se hrozně těší. Měl by se začít děsit z toho, kam myšlenky směřují, je to spíš naopak, vůbec nad tím nepřemýšlí.

" Kdybys to necítil, asi bych na tom byl hodně špatně." Dostane ze sebe pobaveným tónem, než dlaň, která mu lila na hlavu vodu, zamíří na jemně řezanou tvář a sjíždí směrem dolů, po linii pro něj dokonalého těla a zastaví se na bedrech. Podvědomě vnímá, jak se k němu přiblíží, když zastaví kohoutek a on sám mu rty vdej vstříc. Hrozně ho potěšil fakt, že se ho Ruki chystal políbit, takže ta prvotní hranice byla nejspíš pokořena a on si může v duchu pogratulovat, že to nevzdal a neodešel s hanbou, když mu utekl do koupelny. Ne, že by ho to nenapadlo. Vnímá, až příliš dobře dlaně na svém hrudníku, spokojeně přivírá oči, jak jej pohlcují neskutečné pocity…teď si pěkně zavařil, protože tuhle chvíli jen tak z mysli nevymaže. +Sbohem soustředění a racionální myšlenky+ Ozve se jeho podvědomí s dobře mířeným rýpnutím, když si přitiskne Rukiho drobné tělo blíž k tomu svému a spokojeně vydechne do jeho rtů. Dlaně, jež doteď spočívali těsně nad lemem jeho kalhot, si očividně žijí svým vlastním životem, protože už pomal plují nahoru pod lem Rukiho trika a vyhrnou látku trochu nahoru. Tak moc by mu chtěl to triko sundat a pokochat se pohledem, aspoň na chvíli se kouknout, je přesvědčený, že až to uvidí, bude se mu o tom zdát. Zatím odolává tomu nutkání a snaží se neposlouchat našeptávání, že to přece nic není a že by to udělat mohl a nakonec…se nechá ukecat a prostě mu to triko přetáhne přes hlavu.

"Nádhera." Vydechne s naprostou spokojeností, než uvězní tvář ve svých dlaních a odstartuje další ohňostroj ve svém nitru, který přichází při spojeních jejich rtů. Dlaně se zase rozběhnou po odhalené kůži Rukiho těla a tentokrát se zastaví u zápěstí, které velmi jemně sevře.

"Trochu ti pomůžu hmm" Šeptne do ticha koupelny a věnujíc mu další krátké polibky couvá zpátky do pokoje, opravdu se modlí, aby do něčeho nenarazil a vede ho rovnou k posteli. Sám se na ni usadí a stáhne si ho k sobě do klína a pak ho s tichým smíchem svalí do měkkých peřin a začne rty slíbávat chuť jeho kůže. Tomuhle přece neodolá no ne? Rukou už se celkem sebejistě stěhuje znovu do Rukiho klína, zatím si ale troufá, jen přes látku kalhot a jemně já pohne tam a zpátky. "Pak, že nemám rád sladké." Okomentuje chuť bledé pokožky.

Ruki

Po té jeho poznámce se prostě musí uchechtnout a na okamžik sklonit hlavu, protože představa, že by Rei neměl mezi nohama nic, vzhledem k jeho vystupování, no to by ho asi vážně pobavilo, i když někde četl, že na velikosti nezáleží, ehm... Zrovna on by se svou výškou asi měl být zticha, ale tam dole si nestěžuje. Cítí Reitovy podle jeho vnímání velké ruce na svých úzkých zádech, hřejí ho a tisknou k němu a Rukimu se to líbí. V prvním okamžiku mu dokonce ani nevadí, že se tričko trochu vyhrne a on ucítí dotek jeho kůže na vlastní, protože mu z toho chloupky mírně stojí a po celých zádech až k šíji mu přejíždí příjemné mrazení. Jenže pak se stane něco hodně rychlého, pro něj nečekaného a v u ránu mu látka trička rozcuchá vlasy a přestane skrývat jeho - podle jeho názoru - příliš chlapecké tělo. Vytřeští na něj oči a zatváří se podobně, jako když mu před chvílí vedle v pokoji sáhl mezi nohy. Rei má vzácnou schopnost naprosto ho ukolíbat a pak mu přivodit šok. Opravdu těžký šok. Tohle mu bude dělat pořád? Zešílí z něj. Vůbec nechápe o jaké nádheře to mluví, on je asi slepý nebo co? Nádhera stojí před Rukim, ale opačně to tak rozhodně není.

"Nevím jestli mám být potěšený nebo tě chtít roztrhnout, váhám někde mezi tím." Vydechne konečně a podívá se za tričkem. Jenže Reita jako by ho vůbec neslyšel, už zase se ho dotýká. Pomůže???? To jako s čím přesně? Je našponovaný jako guma u spoďárů, pravděpodobně jich obou, při tom, v jakém stavu teď jsou, ale nechá se od něj vést, i když působí trochu křečovitě. Pořád se na něj dívá tím vyděšeným, ale důvěřivým pohledem a v duchu mu běží ironická poznámka na způsob -Nejsem tady, aby se dělo něco víc!- Asi jako když pod hlavními zprávami v televizi běží dole napsané ty vedlejší. Dojdou až k posteli - to si mohl myslet! - a vzápětí už klesá do jeho klína a posléze po zádech do peřin, zatímco je stále ukrytý v jeho náručí a dokonce se tiše rozesměje. Kdyby máma dole věděla - ha ha ha!!! Někdy byl hrozný spratek, ale prostě mu to způsobuje pocit satisfakce. Nechá ho, aby ho líbal, sám najde prsty jeho vlasy a pak ucítí další dotek mezi nohama. Postel - žádné oblečení - daně v klíně - chce to udělat??!! Není si jistý, je toho moc, trochu moc. Líbí se mu to, ale je to tak rychlé. Jak ho má zastavit, co když se naštve? Co když ho nezastaví?

Reita

"Uhm, můžeš mě roztrhnout…ale až pak." Vyjde z jeho rtů s tichým uchechtnutím, když se nad něj sklání na posteli a ruka ve vlasech...bože, je možné, že mu to úplně stačí, aby byl spokojený. Vydechne dlouze nad tokem svých myšlenek, stejně jako doteků a může se jen modlit, aby ho Ruki nedostrčil a neposlala do háje, že už to opravdu přehání. Ještě před chvíli mu tvrdil něco úplně jiného. Jenže, za to samozřejmě může Ruki a jeho přítomnost, že tak blbne! V jeho hlavě je spousta myšlenek točících se prioritně kolem toho, jestli se nemá přece jen zastavit a přinutit se být…hodný. Jenže ono to prostě nejde, touží jen po pár dotecích, chce u být blízko a nejspíš taky zjistit, co všechno dokáže. Ještě několik pohybů si dopřeje přes látku Rukiho kalhot, aniž by se rty odtáhl z kůže na jeho krku, kde se momentálně zastavil. Krátce se odtáhne, aby mu ohlédl do očí a podvědomě se začíná dobývat k tomu, co už je v Rukiho kalhotách chvíli v pozoru.

"Zjišťuju, že jsem hrozný lhář." Zamumlá s mírným pousmáním, když se pomalu skloní k jeho rtům a uzme si je v dlouhém polibku, úplně jiném, než tomu bylo doposud, začíná být mnohem intenzivnější. Stačilo by jedno slovo a zastavil by, stačilo by jedno slovo a nejspíš i studená sprcha, aby se trochu vzpamatoval ale přece nedělají nic tak…ono je to za hranicí už tak. Nemá v plánu se ale dostat za hranici ehm ruční výpomoci. Poposune látku jeho kalhot a semkne prsty kolem jeho přirození a jasným blýsknutím v očích. Už zase mu kouká do tváře hltá každou změnu v jeho výrazu. Jak kdyby ho právě teď viděl poprvé, jak kdyby před ním ležela úplně jiná osoba. Je to pořád Ruki ale ty pocity, které najednou vnímá, jsou pro něj neskutečně dráždivé.

"Mám přestat?" Zeptá se ho s nádechem provokace v hlase, šeptajíc svá slova v blízkosti jeho rtů, ke kterém už se zase sklání. Vůbec netuší, co pak bude dělat se sebou, pokud se Ruki neováží, buď to rozchodí nebo se na pár minut zavře k němu do koupelny, po tomhle mu to rozhodně dlouho trvat nebude. Možná by ho mělo začít děsit nad čím přemýšlí ale…neděsí, zvláštní. Není si vůbec jistý tím, co dělá ale něco v jeho nitru ho ženě kupředu a on tomu neumí poručit. Nikdy se s nikým necítil tak, jako právě teď s Rukim.

Ruki

Podívají se jeden druhému do očí a i když Rei mluví, zároveň s tím rozepíná Rukiho džíny a obsah Reitových slov mluví jednoznačně za všechno. Někdo jiný by se asi naštval a utekl, protože tohle jsou celí kluci, naslibují a pak si dělají, co chtějí, ale on má jednu výhodu. Je totiž taky kluk. Takže mu jeho lež vůbec nemá za zlou, protože někdy mají mozky prostě úplně jinde, než v hlavě a bohužel to platí pro oba. Bez dechu mu hledí přímo do očí, když to říká, kroutí se v něm úplně všechno tou neskutečnou trémou, ale zároveň s tím začne zavírat oči, jak se Reiovy rty blíží, pak mu polibek začne oplácet, prohloubí ho i on, jak se snaží reagovat na ten Reitův, jak se jím nechává vést a vlastně se to od něj v podstatě snaží naučit. Pokud je Rei ten typ, asi by mohl mít radost z faktu, že si může Rukiho doslova vychovat k obrazu svému. V posteli určitě. A pak se Reitovy prsty dotknou jeho nahé kůže v místech nejcitlivějších, on se propne v zádech a hlasitě si vzdychne a oči otevře, aby se potkali v dalším z dlouhých pohledů. Tou dobou už se ho oběma dlaněmi drží za ty jeho bicepsy, sotva je svou malou rukou obejme a zalomcuje jím vlna nepoznaného vzrušení, protože cizí ruka je rozhodně jiná než vlastní, asi tisícinásobně intenzivnější a navíc k němu u pár dní chová náklonnost, o to šílenější to je. Jak se ještě před týdnem ošklíbal nad líbajícími se dvojicemi a holčičím vzdycháním nad klukama, teď to začíná pomalu chápat. Prokletí dospělých. Polkne, ale zavrtí při tom hlavou, aby toho nenechával. Asi se tady ustydí k smrti, ale chtěl by vědět, jaké to bude, když bude ještě chvíli pokračovat. On je Ruki, ten který si dělá, co chce a je na čase pokořit další hranici. Tu svou rozhodně. Jednoznačně není připravený na to, aby mu kdokoliv sahal ještě někam jinam, ale v tom klíně je to zatím víc, než sympatické. Reitova tvář, poznamenaná tím, že tam sahat vůbec smí, je něco neuvěřitelného. Cítí se jako král, který blahosklonně někomu dovolil dotknout se jeho kůže a ten dotyčný z toho má smrt, no koho by to nebavilo? Bylo by to stejné i opačně? Koutky se mu začnou zvedat a růžky narůstat, určitě si tam sáhne, jen co se tam nějak dostane. Oko za oko!

Reita

Ten polibek je něco, co v něm dokonale startuje pocity, které v podstatě nezná. Míra vzrušení se neskutečně stupňuje a on…začíná mít pocit že bude hotový jenom z toho, jak mu Ruki polibky oplácí a vychází mu vstříc. Tohle doučování jim pravděpodobně půjde a on by mu rovnou dal za A. Tsech celá Angličtina mu momentálně může…Nejspíš mu to i řekne a zase bude mít mozek v hlavně a ne úplně někde jinde. Tak třeba za půl roku, pravděpodobně. Vůbec netuší jak se bude moc na Rukiho jen koukat třeba ve škole, nejspíš bude hodně přemáhat nutkání ho někam zatáhnout.+Šatny, záchody nějaký pěkný tmavý roh. Reii!+ Napomene se v duchu, protože tyhle myšlenky začínají být hodně nebezpečné. Jenže, čím víc se pod jeho rukou, která se mu věnuje na plno, kroutí a k tomu si ještě zavzdychá…Má jeho hlasu plné uši a bude hrozně trpět, když to neuslyší znovu v nejbližší době. Bude mít v hlavě jen jeho v posteli a bude to na něm strašně vidět, když se na něj koukne. Určitě to poznají všichni! Navíc ho bude neskutečně štvát, že se k němu do pokoje zase dlouho nedostane, možná o víkendu, kdy bude moct být dýl venku. Musí ho v nejbližší době dostat zase ven!

"Hezky zpíváš." Vzdechne si tentokrát už on, sice se u něj ještě pořád nic neděje ale tohle by samo od sebe stačilo, aspoň prozatím. Jeho dech i srdce už běží svůj vlastní závod, který nejspíš jen tak nedoběhne a hlava si bere dlouhou dovolenou. Teď už po něm nemůže chtít ani slovo. Je jím dokonale pohlcený, je s ním v posteli proboha! Místo toho, aby se pokoušel mluvit a říct něco smysluplného, se skloní rty k jeho hrudi, kterou začne zase zkoumat. Nechce vynechat ani kousíček, jak kdyby se bál, že mu to příště třeba nedovolí, že si to třeba rozmyslí a už ho k sobě nepustí. Musí se snažit, aby ho nic podobného ani nenapadlo…nepatrně zrychlí pohyb své dlaně v jeho klíně, jak kdyby si jeho ruka myslela to samé a snažila se Rukimu vymazat všechny pochybnosti z hlavy.

Ruki

Ruki si vůbec neuvědomoval, že už vzdychá pravidelně a že by to třeba mohlo být slyšet, ale jediné, co dokáže s jeho rukou mezi nohama je to, že trochu ztiší hlas, ale rozhodně nedovede přestat. Přiměje se otevřít oči a najít ty jeho, ve tváři mu sedí lehká červeň a pousměje se.

"A to jsi mě neslyšel na hudebce. Polovina z těch idiotů právě mutuje, je to legrace. Ale já..."Neplánovaně se pochlubí se svými hlasovými fondy. A jak jse se dostal ke zpěvu pane Takanori? Ale to bylo... to bylo... dneska je hezky, že? Pro sebe se uculí, ani neví, jestli z té myšlenky nebo z toho, jak to na něj začne jít, sbírá se to v něm snad z konečků vlasů a z posledních článků prstů. Jednou dlaní ho pustí a přiloží si ji ke tváři, jak k ní skloní obličej, zatímco tu druhou do něj víc zatne, tváře mu hoří, ale nejsou to ani tak rozpaky jako spíš jeho rozpálené tělo. Vůbec si není jistý, jestli to má provést takhle do jeho ruky, nemají lidé u postelí kapesníčky? Jenže on nemá čas na to, je hledat. "Reii... já..." Řekne mu z ničeho nic naléhavě, když oči zase prudce otevře, podívá se do těch jeho a pak zvrátí hlavu dozadu proti polštářům, celé tělo propne proti tomu jeho a z poslední soudnosti si jeden z malých polštářků vrazí rovnou do obličeje, aby si mohl hlasově ulevit do něj, protože potichu by to nedokázal. Všechno, co v sobě měl, šlo rovnou Reitovi do ruky a mezi ně a málo toho nebylo. Asi se v té látce udusí, ale drtí ji jasně se třesoucí rukou, zatímco sebou cuká, ani si to neuvědomuje a prožívá nejdokonalejší pocity ve vesmíru. S ním. Kdo by si pomyslel... s fotbalistou! Pro boha! Po chvíli s tím polštářem hodí někam do strany, vjede mu dlaní do vlasů na zátylku a přitáhne si ho k sobě s dravou prudkostí, která prostě není on, nebo je, ale nevěděl o tom, on neví. Nepatrně ho při tom kousne do spodního rtu, neplánovaně, no a co.

Reita

"Ty…" začne pomalu, jenže to by musel být schopný vyplodit nějakou normální větu. Zatím ho napadá jen něco ve stylu, zazpívej pořádně a podobné pobídky, které se mu teď tlačí do hlavy a ty by k tomu rozhodně nepotřeboval. Jeho mozková kapacita se smrskla na velikosti hrášku, jen díky tomu jak Ruku tlumeně vzdychá a on si to dokonale užívá. Sem tam se koukne do tváře kousek od té své, kde se usídlila červená barva a jemu se to líbí, až moc, kdyby nad tím měl víc přemýšlet. Ještě pár pohybů dokáže splnit, než se ozvou slova, která nejspíš…no nutit ho přestávat asi nebude. Ani ho nenapadne přestat, právě naopak. Pokračuje, dokud mu kolem hlavy neproletí polštář a on ucítí propnutí Rukiho těla a lepkavou tekutinu ve své dlani, no vlastně nejen tam. Usměje se pro sebe s jasně patrnou spokojeností ve tváři s hlavou mírně na stranu, když Ruki nesundává polštář ze svého obličeje a už už zvedá ruku, tu čistou, aby mu ho odsunul stranou. Nestačí se skoro ani pohnout, když polštář odletí stranou a on ani nestačí nic říct a má Rukiho rty na těch svých. Zmučeně zamručí novým přívalem vzrušení, které nepovolilo za celou dobu ale s tím jak se Ruki rozohnil, se stává ještě neúnosnější a donutí ho opravdu si vzdychnout do jeho rtů a po druhé, když ho kousne. Skoro se mu přitom zatmí před očima, tohle opravdu nečekal. Místo, aby zůstal vyjeveně koukat si ho přitáhne za stehna blíž ke svému tělu, tak na půl na sebe a nějak nedomyslí, že bude mít asi Kalhoty trochu…poznamenané. Oplácí mu polibky s novou intenzitou, víčka pevně stisknutá k sobě.

"Ruki." Ozve se jeho hlas vzrušený na maximální možnou míru, aniž by ho dokázal pustit, místo toho ho k sobě přitiskne ještě víc a bezmyšlenkovitě sjede dlaní po jeho paži až na hřbet dlaně a zamíří s ní do svého klína. Nutně ji tam potřebuje, jinak se na místě zblázní, tohle je na jednoho kluka už moc.

"Udělej to…" Vydechne ještě jednou s hlavou mírně zakloněnou a stačilo co? Jen jeden dotek a už ho skoro prosí…

Ruki

Vnímá reakce Reitova těla i jeho vzdychání proti jeho rtům. Ucítí jeho dlaně na svých stehnech, když se společně pootočí na bok a on pokrčí nohu v koleni, když si ji přehodí přes ty jeho, takže se tělem tiskne proti němu, zatímco se stále vášnivě líbají. Teď už nepřemýšlejí ani jeden. Uslyší svoje jméno z jeho rtů pronesené způsobem, který nutí jeho nitro doslova vibrovat a za chvíli už Reitova ruka odvádí tu jeho do Reitova klína. Poprvé se ho dotkne na té tvrdé a pevné bouli, kterou má v kalhotech a k tomu ho Rei sám pobídne, aby se nestyděl a tak přitiskne dlaň víc proti němu, párkrát ho pohladí a pak začne stejnou rukou rozepínat i jeho kalhoty, nutno dodat, že v těch místech vlhké od Rukiho vrcholu. Ehm... ještě že pod rouškou noci nikdo nepozná, co kde Reita má. Na skvrnu od deodorantu by to tam dole asi moc nesvedl. Snaží se kalhoty rozepínat opatrně, aby mu něco neprovedl a když látka povolí, musí se s ní nějak popasovat, aby se do prostoru mezi ji a Reitovu kůži vůbec mohl nějak dostat. Rei mu to naštěstí dost usnadňuje, když se přizvedává podle toho, jak Ruki potřebuje, asi to už taky hodně chce. Je nervózní z toho, co se chystá udělat, že to nebude umět dobře nebo obratně, a tak ho stále líbá, aby nedovolil myslet jemu ani sobě. A pak ho jemně obejme svou malou dlaní a naplno pocítí tu pevnost a připravenost, a taky horkost jeho jemné pokožky. Výrazně jemnější, než kdekoliv jinde. Několikrát ho pohladí bříškem palce, zatímco ho pořád svírá, pak si ho tak trochu osahá a to opravdu všude a když má trochu představu, co a jak a kde sebou cukl, začne si hrát i on s ním. Rei se v jeho dlani neztratí zase tolik, jako když je to naopak, takže by měl trochu přidat, pokud ho má obsáhnout celého, ale napříč vší nejistotě se jeho koutky potěšeně zvednou, když začne získávat pocit, že mu to trochu jde.

Reita

Propne se boky proti jeho dlani, která zatím spočívá v klíně jen přes látku kalhot. Tohle je doslova mučení, chce aby si pospíšil a zároveň není schopný ze sebe vydat nějaká srozumitelná slova. Nedokáže se soustředit na nic jiného, než na pohyb na zapínání jeho kalhot a každý byť jen nepatrný dotek v něm stupňuje skoro až bolestné vzrušení. Netrvá to příliš dlouho, Rukiho rty ho nutí nepřemýšlet nad každou minutou, kdy konečně pocítí kolem svého přirození dostat prostoru a znovu zavrátí hlavu s o něco hlasitějším zasténáním a raději se bolestně kousne do rtu. Moc to nepomáhá, takže vjede dlaní na Rukiho šíji a přitáhne si ji k dalším polibkům. Jeho ze začátku nesmělé doteky jsou na jeho momentální rozpoložení až moc, tohle přece nemůže vydržet dlouho. Ono to možná vypadá, že už toho má za sebou podstatně víc ale…není to tak úplně pravda. Pak už se ale Rukiho drobná dlaň začne rytmicky pohybovat a přejde od zkoumání k jistějším činům a tentokrát je to on, kdo se snaží volnou dlaní, kterou nesvírá jeho zadek nahmatat polštář. Bože, aspoň jeden nebo snad vzbudí půlku ulice. Na jeho rtu se objeví kapka krve, jak se bolestně kousne už po několikáté, aby mu ze rtů neuniklo nic hlasitější a stačí jen pár dalšího pohybů a je mu jasné, co za pár okamžiků přijde. Dlaní pořád šmejdí vedle sebe ale nic nenajde. Vzdá svůj marný boj a znovu zajede dlaní na hebkou šíji, probojuje se mezi jeho prameny a hladově utopí své hlasité vzdechy v Rukiho měkkých rtech. Možná byl trochu agresivnější, než měl původně v plánu ale prostě tomu nedokázal poručit. Orgasmus ho smetl s nevídanou silou a když odezní ta největší slast jeho boky se mírně povolí a zaplují zpátky do měkkých pokrývek. V tu samou chvíli propustí i Rukiho rty a dlouze vydechne, anžiž by odlepil víčka do sebe.

"Jsem v hajzlu." vypadne z něj jako první a koutky už se mu sunou nahoru v naprosto pitomém a mimo úsměvu, o kterém ani netušil, že ho umí. Bez většího přemýšlení si přitiskne Rukiho k sobě do náruče a bříšky prstu se rozběhne po kůži na jeho zádech až na bok a zase pomalu zpátky. Trvá to snad věčnost, než pomalu otevře jedno oko a pak druhé.

"Tohle jsi někde trénoval ne?" Dobírá si ho, když konečně nastartuje i jiné partie, třeba ty mozkové.

Ruki

Cítí na svých rtech chuť jeho krve, když se spolu líbají, mělo by ho napadnout trochu brzdit, ale ono to nejde. Na místo toho brzy pocítí jasné signály celého Reitova těla a brzy má v dlani mokro stejně jako měl před tím Rei. I tak ho nepouští ještě docela dlouho, až dokud si ho Reita nezmačká do obětí, ve kterém se schoulí. Musí to být pohled pro bohy, když tu oba leží s kalhotami těsně pod zadky, ale jemu je to všechno úplně jedno. Vnímá jenom vůni jeho těla, tlukot jeho srdce, fakt, že má Rei asi čtyřicet stupňů a nic jiného. Postupně si uvědomí, jaké je všude kolem ticho, že vůbec neví, jestli už jsou rodiče nahoře v ložnici nebo ještě ne, ale kdyby něco slyšeli, určitě už by na něj klepali. V hlavě se pomalu probírá vším, co se právě stalo. Jaké to bylo, jaký u toho Rei byl, co s ním vlastně Ruki prováděl a zrovna si jemně okusuje spodní ret ve vší nejistotě, zda to bylo dost dobré, když se ozve jeho hlas. V první chvíli jen zatají dech a zadoufá, že to znamená to, co si přeje, aby to znamenalo, protože takové prohlášení může znamenat cokoliv, alespoň jeho hlava si to namlouvá. Chvíli je ticho, jen je slyšet jak se kůže tiše tře o kůži, když ho Rei konejšivě hladí po zádech a bocích a pak se ozve jedna velmi konkrétní poznámka. Ruki chvíli přemýšlí, jestli slyšel správně a pak se šťastně a spokojeně usměje, když si obličej zavrtá víc do jeh kůže.

"Rei-chan... jsi první s kým dělám cokoliv." Hlesne docela tiše. Copak to neví? Ruki by řekl, že to má napsané na čele.

"Ale jsem rád, že to nebylo k ničemu." Přizná po chvíli velmi mírně. Pak se z toho jeho náručí jemně vymaní, posadí se a v té naprosté tmě mírně zatřepe kotníky, aby ze sebe kalhoty úplně sundal. Přitáhne si nahoru jenom spodní prádlo. Pak se na posteli přetočí na kolena, přeleze si kousek výš a vezme za lem peřiny. Kývne na něj a usměje se, když mu naznačí, aby tam šel za ním. Alespoň na chvíli. Zítra musí oba do školy!

Reita

Pořád ho hladí prsty, nemůže si pomoct je to hrozně super pocit mít někoho tak blízko. Je hrozně rád, že se tohle stalo, že se nedržel toho, co řekl při svém příchodu, i když i kdyby se nestalo nic, byl by spokojený, tohle je takový jackpot. Snaží se trochu tenhle zážitek rozdýchat a přinutit aspoň trochu pustit Rukiho, kterého pořád tiskne k sobě ale dokáže tak maximálně kouknout do stropu a pak zase zpátky. Těkne očima zpátky k jeho tváři, jejíž dotek vnímá velmi intenzivně, když přijde přiznání. Koutky se mu zvednou zase vzhůru a v očích mu spokojeně zablýskne. Než, že by mu vadilo, kdyby měl někdy něco s někým jiným ale tohle přiznání….

"Hm…jestli hole bylo poprvé, začínám se těšit." Začne pomalu a musí se znovu dlouze nadechnout, nějak pořád nemůže popadnout dech.

"...co mě čeká příště." Dokončí nakonec a trochu stáhne obočí, když se Ruki začne zvedat. V první chvíli nechápe, proč se zvedá, když je …aspoň jemu je takhle úplně skvěle. Vysvětlení přijde vzápětí a jemu se hodně uleví. Taky ho třeba mohl vyhnat pryč nebo tak něco. Dostane se mu pozvání do postele. Bez váhání si stáhne i on kalhoty a natáhne prádlo, ještě hrábne po telefonu, který si vezme sebou. Musí kontrolovat čas, protože ho čeká cesta před celé město, teď už mu nic nepojede ale…trochu se proběhne, to není problém. Vleze si za ním pod peřinu a přitáhne si ho do obětí.

"Řekl bych, že nesmím usnout ale v tvé blízkosti se mi nejspíš ještě dlouho nepovede…" Oznámí mu tichým hlasem a věnuje mu polibek do vlasů se spokojeně přivrenyma očima.

"Můžeš si prosím zítra vzít pytel na hlavu nebo nejlíp na celé tělo, jinak Tě asi někam zatáhnu a.." Zasměje se tiše and tokem svých myšlenek, které mu tu na plnou pusu sděluje. Ještě chvíli si povídají, tulí se k sobě, vyměňují teď už odvážnější polibky, než přijde doba, kdy musí Rei opravdu domů. Vůbec se mu z tepla postele a hlavně od Rukiho nechce ale co naplat. V pátek se uvidí, na řadu přijde další doučování a nepochybuje o tom, že mu kluci pomohou rovnou v parku. Vyhrabe se na nohy, sáhne po kalhotách a zajde si ještě pro triko. Když se vrátí, uloží Rukiho do postel, přikryje až po nos a věnuje mu krátký polibek na rty i na čelo.

"Dobrou noc Ruki-chan. Snad se aspoň potkáme zítra." Broukne měkce, než zamíří k oknu, batoh tu zase nechal ale prostě na něj úplně zapomněl. Domů doběhne hodně pozdě ale pořád má ještě nějakou chvíli, než se vrátí máma z noční. Jenomže na chodbě potká sestru. Nic neřekne, vypadá to, že ho ani nepráskne, jen nad ním zavrtí hlavou a zapluje na záchod. On sám zmizí v pokoji ale stejně se do rána spíš převaluje a myslí na jejich společné chvíle, v hlavě už spřádá plány, jak si tohle brzo zopakovat.

1  Bara-chan | Web | 8. července 2019 v 0:46 | Reagovat

Awwwwh... Byla bych z nich v háji, i kdyby nic nedělali, ale jak říká (myslí si) Reita, tohle je prostě jackpot :33 Nádhera :33 Jsem hrozně moc ráda, že se Rei nedržel zpátky a že se Ruki odvážil :33 Naaaah, škoda, že s ním Reita nemohl být až do rána... Ale budu (ne)trpělivě očekávat na chvíli, kdy se tak stane! :D :33
No, já nevím, co dodat. Prostě nádhera :33 Jsou pro sebe prostě jak dělaní :33 Dokonalí :33

2  Tenshi | Web | 14. července 2019 v 20:35 | Reagovat

[1]: Mě by se taky moc líbilo, kdyby spolu v té posteli mohli zůstat a probudit se vedle sebe, ale pravda je, že to aspoň nemají zadarmo a je to takové koření jejich vztahu. Ru byl z toho všeho hodně nervózní, už jen jak viděl, že se blíží jeho vlastní postel, ale myslím, že mu stačilo sáhnout na Reiovo dokonalé menší já a už si na úkoly nikdy ani nevzpomene. Musí to být hrozné peklo dělat na veřejnosti, že nic a být spolu tak málo. Chudáčci naši.