(Rukiho pokoj)
Reita
Úplně nevypustil z hlavy to, co se dělo ve sprchách a jaký z toho měl pocit. Byl prostě přesvědčený, že se tam něco dělo, o čem by nejspíš neměl vědět a je rozhodnutý sledovat po další dny gesta Kaie a Uruhy, aby si potvrdil svou domněnku. Kdyby to tak bylo, možná by se nakonec mohl svěřit s tím, co se děje mezi ním a Rukim a neměli by s kluky mezi sebou žádné tajemství. Hodně by se mu ulevilo, není zrovna nadšený, že jim neříká tak úplně pravdu. Ale co naplat, na to je ještě čas. Máma ho volá k večeři a on už má v pokoji ve skříni sbalený batoh, kde je nějaké to jídlo, pivo a taky cigarety, aby si s Rukim tak trochu zopakovali večerní piknik. Vběhne do kuchyně, rychle do sebe naháže večeři, musí ještě umýt nádobí ale dneska mu to jde od ruky a skoro samo, až máma nestačí koukat a než pojme jakékoliv podezření, radši zase zaběhne do pokoje a čeká jen na jediný okamžik, kdy cvaknou domovní dveře a sestra se odebere do pokoje. Vykoukne ze dveří, aby zkontroloval, jestli je vzduch čistý a pak si přehodí košili přes nátělník, popadne batoh a vydá se k oknu. Hbitě se protáhne ven na menší dvorek, venku už je tma, takže ho nejspíš nikdo neuvidí a už si to štráduje na poslední autobus, který jede a nechá se odvézt až k ulici, kde bydlí Ruki. Tady už má taky obšlápnutý terén, trvá mu to chvíli, než se škrábe po okapu nahoru. +Budeš s ním sám v pokoji celou noc Reii, opravdu sis to dobře rozmyslel.+ Dobírá si sám sebe v duchu a spíš by se měl věnovat výstupu, při troše nepozornosti se mu noha sveze a zůstane viset na rukách.
"Kruci." Zanadává si potichu ale natrénování naštěstí má a tak se přece jen vytáhne zpátky a už se přitahuje za rám okna dovnitř.
"Proč mám pocit, že sis to okno posunul výš?" Zamumlá, aniž by se zatím pořádně rozhlédl, kde vlastně je a snaží se nepropadnout oknem s hlasitou ránou dovnitř ale normálně prolézt.
Ruki
Samozřejmě, že si dal záležet, když věděl, že má přijít!!! Jeho pokoj je tak uklizený, že ho dokonce máma pochválila, všechno udělal bez keců a přinesl B z angličtiny! Zaplať pánbůh, protože tím mu klapla výmluva s doučováním, alespoň pro zatím. I tak mu řekli, že příště by to už mohlo být A. Je čtvrtek, takže se vymluvil, že chce jít brzo spát, že už toho má za celý týden dost a zapadl do pokoje. A zamkl. Pro jistotu. Pak strávil asi tak dvě hodiny ve své koupelně, patnáctkrát se převlékl, aby vyhodnotil, že to je moc, že to Rei pozná a nakonec si upravil obličej a především vlasy, ale na sobě nechá jen černé, docela těsní džíny a volné černé tričko pod zadek s rukávy skoro až k loktům, prostě jeho styl. Ať mu to sluší, ale tak jako na doma prostě! Pečlivě schoval pyžamo, bordel i kapesník z pod polštáře, aby tu Rei neměl šanci cokoliv divého najít a zbytek času trávil přendáváním polštářů a doplňků, jako by se přávě přestěhoval. Zrovna si nacvičuje, jak bude nenuceně sedět, nervy má úplně v kýblu, když uslyší ten šramot na okně a pak i jeho hlas. Přiskočí k němu a v tu chvíli venku klapnou domovní dveře, rozsvítí se automatické světlo a ozve se hlas jeho otce, jestli máma něco neslyšela. Ani neví jak, ho popadne za obě předloktí a doslova vcucne dovnitř, aby za ním honem zavřel okno a zatáhl roletu. Tak moc se mu klepou ruce, že roleta vylétne s kraválem nahoru, namotá se a zasekne a on s ní bojuje snad pět minut, než ji znovu stáhne. Celý opocený protočí očima a konečně se k němu otočí čelem. Přiloží si ukazováček na plné rty a naznačí ticho.
"Nakecal jsem jim, že jdu spát." Volně přeloženo žádná hudba, televize, konzole... nic.
"Dům je dobře izolovaný dolů nic slyšet není, pokud někdo nepůjde do patra. Brácha tu dneska není a naši půjdou spát až tak... v jedenáct?" Tipne si. No to je asi za dvě hodinky. Pak si ho prohlédne a napadne ho, že by asi měl jít k němu a třeba mu dát pusu nebo jak se to dělá, když spolu dva mají nějaké pletky, ale není schopný se odlepit z místa. Třes rukou pokračuje a žaludek mu oznamuje, že buď vystoupí z toho kolotoče nebo budou problémy a špagety na koberci. Těžce polkne a zčervená.
"Um.... ahoj?" Pocukne útlými rameny.
Reita
Tak tohle fakt nečekal. Ruki ho vtáhne dovnitř s takovou razancí, že málem políbí koberec a nejspíš si odnese i pěknou spálenou značku na tváři. Tak tak to ustojí ale musí se konečky prstů zapřít o zem a batoh mu málem přepadne přes hlavu a vytvoří mu na hlavě celkem solidní rozcuch. Pomalu se narovná a opravdu se snaží, aby nevyprskl smíchy, jak Ruki bojuje s roletou. Už je zlomený v půli pasu, třesou ramena a smích ne a ne přejít. Ruky vypadá hrozně roztomile a ta myšlenka mu v hlavě nakonec zůstane jako poslední. Trochu se uklidní ale koutkům se prostě nechce dolů.
"A to ti věřili?" Málem vyprskne smíchy znovu a rozhodí rukama v obraném gestu, že to prostě samo. Pomalu shodí batoh z ramen vedle sebe na zem a nakloní hlavu mírně na stranu, když mu pomalu sdělí plány domu. Takže musí být ticho ale v podstatě se snad nestane, aby je tu načapali a to je dobře. + Však mluvit moc nemusíme.+ Proběhne mu hlavou a vynadá si za podobné myšlenky, protože kvůli tomu tu přece není. +Ale nezlobil by ses co?+ Pokračuje ve svém počínání jeho hlava, očividně bude mít co dělat, aby se udržel pořádně v klidu. Nakloní hlavu pomalu na druhou stranu, když vidí jak moc v rozpacích z něj Ruki je a…tohle mu dělat nemůže.
"Ahoj" Oplatí mu pozdrav s mírným pousmáním a v očích se mu odrazí něco hodně hřejivého, když udělá pomalu jeden krok směrem k němu a zarazí se, jak kdyby si nebyl jistý. Ale ne tím, že k němu chce jít, to ví; spíš tím, jak moc na něj zapůsobí Rukiho blízkost, tady v pokoji, kolem je tma a nikdo jiný tu není. Nakonec přece jen překoná vzdálenosti mezi nimi, položí mu dlaň na tvář a palcem ji pohladí, než se začne pomalu sklánět. Možná by se ho měl zeptat, jaký měl den? Jak se mu daří? "Chyběl jsi mi." Vypadne z něj tichým hlasem a konečně se jeho rty dotknou těch Rukiho, zatím jen v opatrném polibku na přivítanou. Má tak trochu pocit, že se mu může Ruki rozsypat pod rukama nebos křikem utéct, kdyby to přepískl.
"Přinesl jsem batoh, teda jídlo v něm." Zamumlá, když se mírně odtáhne a ještě chvíli nedokáže odlepit víčka od sebe a mozek taky očividně nefunguje tak, jak má.
Ruki
Pozoruje na oko načuřele smějícího se Reitu a vůbec nechápe, proč by mu jako neměli věřit. Vydrží mu to přesně do chvíle, než se Rei pohne směrem k němu, jemu se oči rozšíří a panikaří, aniž by se pohnul. Asi vrostl do podlahy nebo co? Nechal rozsvícenou jen malou lampičku, aby odsud nešlo světlo a ta atmosféra je všechno jen ne přátelská a na pokec. On tím ale nemyslel, on... on... +Jde k tobě?! Chápeš to? Jde k tobě, už je u tebe, kruci!!!!+ Musí mírně zvednout oči k těm jeho, vidí v nich to teplo, tu něhu, tu auru, co z Reity doslova sála na míle daleko a on taje a kolena se mu klepou, brání se a ono je to k ničemu a... zavře oči a nechá se políbit, zcela odevzdaně a pomalu se přestane třást, jak se mu nitrem rozlije něco vlídného. Chyběl mu. Hodně si lámal hlavu s tím, jestli kluci něco tuší, když za ním přišel na fotbal, jak se na něj asi budou tvářit v pátek v parku a tak všechno a teď je najednou tak nějak přesvědčený o tom, že sem by mohl patřit?
"Um, tak ho tady zase nezapomeň, protože já ti ho klidně škodolibě přinesu na další trénink." Řekne mu a konečně se usměje, když si s ním vymění další pohled. Neví, jak on, ale díky nervozitě je jídlo to poslední, na co myslí. Rozhlédne se po svém pokoji a obejme si levou dlaní pravé předloktí. Vůbec, ale vůbec netuší, co by mu mohl nabídnout, že by mohli dělat. Co by mu mohl ukázat? Co by Rei chtěl vidět? Mimoděk mu oči padnou i na tu docela velikou postel opodál, ale honem z ní uhne. Je mu šestnáct, a ne...s nikým nikdy nic nezkoušel. Vůbec nikdy. Pusa se nepočítá. Byly to holky... Bylo to divné. Je na takové věci asi moc mladý nebo co. Snaží se přinutit se myslet.
"Mám B z angličtiny." Pochlubí se tiše a těká očima kolem sebe. No z tohohle půjde Rei rozhodně do kolen! Dal by si cigáro, ale nemůže tu kouřit.
"Reii já...." Začne docela odvážně, že mu teda poví, že je úplně mimo, ale jak k němu těkne očima a uvědomí si, jak má na milimetr dokonalou figuru, frajersky rozcuchané vlasy a ten úsměv, zase se zasekne. Nakonec protočí očima a otočí se k němu zády. Založí si dlaně na hrudi a zkřiví rty.
"Teď spolu snad můžeme mluvit. Jak bylo ve škole?" +Zníš jako jeho máma.+
"Na fotbale? V práci? Kdekoliv..." Vzdá to.
Reita
Odstoupil sice o krok, ale dál se m od něj rozhodně nechce. Kouká mu do tváře a dovolí si dlouze povzdechnout. Všechno by bylo jednoduší, kdyby se mu tolik nelíbil…ale to by tu nejspíš nebyl. "Nekoukej na mě tak!" Obviní ho měkce s nádechem pobavení a koukne se na chvíli do stropu.
"Z jedné strany ho tu nechat chci a z druhé….potřebuju dávat góly a to jde blbě, když vím, že na mě koukáš." Pokračuje dál a znovu se na něj koukne. Hned, jak vidí výraz v jeho tváři, oslněný tlumeným světlem má tendenci udělat ten krok zpátky k němu a uvěznit ho ve své náruči. Má problém myslet na něco jiného a to je tu všehovšudy…možná deset minut. Je opravdu zvědavý, jak se dokáže držet zpátky většinu noci. Týrání dostává úplně nový rozměr.
"To je super." Pochválí ho skoro až hrdým hlasem. +Doučování pokračuje, víc času společně víc…ehm. Rei!+Ta hlava ho jednou zničí. Překvapeně zamrká, když se k němu Ruki otočí zády a začne se ho vyptávat. Musí se krátce uchechtnout.
"Nemám jít radši za dveře koupelny a budeme si šeptat přes klíčovou dírku?" Dobírá si ho ale řekneme si to upřímně, on je na tom v podstatě úplně stejně, i když to na něm není úplně vidět. Jak to, že na golfovém hřišti byli tak bezprostřední a teď to nějak nejde? Těkne pohledem kolem sebe a ten mu utkví na posteli nedaleko. +No vidíš Reii, jak si to hezky domyslel.+
"Ve škole? Spadl jsem ze židle když jsem se houpal." Začne mu pomalu odpovídat, popadne batoh a udělá ten osudný krok a pak ještě jde, aby stanul vedle něj. Rozplete mu ruce a za jedno zápěstí ho chytí. Dotáhne ho sebou až k oknu, kde se posadí na zem opírajíc se zády o zeď a stáhne si ho k sobě na klín, stejně jako na hřišti. Snaží se mluvit úplně normálně, aby mu dodal pocit, že se opravdu nic neděje a ani nic dít nebude, pokud …mu k tomu nedá podnět, pokud nebude chtít. Rei sám si není tak úplně jistý, kam až by to mohlo zajít. Nějaké zkušenosti už má ale zatím jen s holkou, tehdy se chtěl ujistit, že je na tom tak, jak je.
"Na fotbale dobře, jen do sprchy jsem se málem nedostal. V práci nuda a ….kdekoliv?" Teď už se upřímně usmívá a pohrává si nenuceně s jeho prsty.
"Ruki já tu nejsem proto, že by se mělo dít něco víc." Prohodí tónem hlasu, jakoby se bavil o počasí a krátce se tiše zasměje. Je z něj sice stejně nervózní ale tak nějak příjemně a byl by rád, kdyby to měli podobně a tak se to rozhodl uvést na pravou míru.
"Mám i sushi." Zazubí se a štípne ho do boku.
Ruki
"Hmm, a já jsem si myslel, že tě to povzbudí..." Stojí si na oko ofoukle na svém. Pak se ale pro sebe pousměje. On by si uměl představit, že si takhle dočista tajně špitají přes dveře, každý opřený zády o svou stranu... trochu jako dva vězni, každý ve své cele, u sebe a přece daleko, tolik by se nestyděl. A pak vyprskne, honem si dlaní zacloní ústa a krátce se zasměje tak, jak to umí jenom on, když si představí Reie padajícího ze židle. Pořád k němu stojí zády, ale ne na dlouho. Rei ho totiž dojde, obejde, vezme za ruce, otočí a vede za sebou. A on se udiveně nechá. Ještě udiveněji klesne na jeho klín, samozřejmě je mu okamžitě jasné, jakou scénu to připomíná, tu z deště, samozřejmě, a v tu chvíli už není jak a kam couvat. A on konečně přijde o některé své zábrany. Obě ruce má teď v klíně, neobjímá ho jednou z nich kolem krku, ale docela pohodlně se o něj opírá a ani se moc nečervená. "Proč jsi se nedostal do sprchy?" Naváže velmi tiše na jeho vyprávění a sleduje jejich ruce, to jak si Rei hraje s jeho prsty a k jeho uším doléhají najednou úplně jiná slova. Znovu ho polije horko, když dojde na to, z čeho má obavy a zároveň by se mu vlastně líbilo, kdyby o něj Rei projevil zrovna takový zájem. Neumí se v tom vyznat, vlastně nic z toho nikdy nezkoušel, zatímco Rei vypadá tak sebevědomě a zkušeně a...
"A co je vlastně něco víc?" Vypadne z něj po chvíli tiše, zatímco si pořád zaujatě pohlíží jejich dlaně. Nebude naštvaný, když sem přijde a nic se nestane? Kluci na holky bývají. Začal si s ním, políbil ho, nalákal ho a teď - Hm promiň nějak nechci? Co když mu to nepůjde, co když bude jak prkno nebo jak se to píše v těch časopisech, co když pak Rei ztratí zájem? Pootočí tvář směrem k té jeho, jejich nosy jsou jen malý kousek od sebe a konečně se mu podívá do očí.
"Co teda budem dělat?"
Reita
Zatím se kouká na ruce, spíš tedy na prsty, které se proplétají s těmi Rukiho a kouše si u toho spodní ret. Opravdu přemýšlí, jestli mu říct o svém podezření ohledně Kaie a Uruhy…z druhé strany, co když je to jen jeho přání…ještě před pár okamžiky si byl tak jistý. Koutek se mu nepatrně zvedne vzhůru. "No, já mám totiž pocit, že v té sprše nebyl Kai sám ale …s Uruem" Prozradí mu to nakonec s krátkým pokrčením rameny. Ty boty, to triko, určitě má pravdu a neplete se.
"Bylo by fajn mít to s kluky stejně, víš jak to myslím." Je vidět, že nad tím hodně přemýšlel. Vlastně ho to svým způsobem hodně trápilo, že to neměl komu říct a teď je tu Ruki, sedí tu s ním v pokoji a je spokojený, jak už dlouho ne.
"Vím to už chvíli, že se mi líbí něco jiného ale nikdo to donedávna nevěděl, byl jsi vlastně první a teď už i děda a ten..." Opravdu upřímně se usměje, nikdy by si nepředstavil, že by to vzal tahle dobře a ono to tak je.
"Vzal to jako úplně běžnou věc a slíbil, že to nikomu neřekne." Sdělí mu, že před ním se nemusí ničeho být a poslouchá jeho slova o tom, co by se mělo dát a co ne. Pomalu pozvedne svůj pohled, ve chvíli kdy to samé udělá i Ruki a koukne mu upřeně do očí a už má zase v hlavě milion a jednu myšlenku a všechny se točí jen kolem něj.
"A co to nechat na…" Začne tichým hlasem, jeho dlaň už hladí jemnou kůži na líci a s krátkou zastávkou, než se jejich rty zase spojí. Tentokrát sice polibek začne stejně opatrně ale pokud se Ruki nebude bránit prohloubí ho na něco mnohem intenzivnějšího. Po několika minutách se zase odtáhne a opře si krátce čelo o to jeho.
" Budeme dělat jen to, co se nám bude líbit." Broukne s tichým uchechtnutím, zní mu to úplně pitomě.
"Promiň normálně mi to nemyslí a s tebou už vůbec ne." Práskne na sebe naprosto upřímně, aby Ruki věděl, jak bídně na tom je.
Ruki
Když to začne slovy, že tam Kai nebyl sám, natáhne uši za jeho slovy, protože by ho zajímalo, jestli je pan šprt a slušňák takové éro, aby si přivedl do chlapecké sprchy holku, ale pak Rei dodá, kdo byl ten druhý pachatel a jemu se překvapením doopravdy rozšíří oči, které jsou následovány docela vlčím úsměvem.
"Oni dva?" Zopakuje po něm na ujištěnou a převrací v hlavě, že by kluci byli... no na kluky? Tak jako oni dva? Partička teplých puberťáků no to už je moc i na něj, i když je její součástí, a hlasitě se rozesměje. Hned na to si zase přitiskne dlaň na ústa, aby ho nebylo slyšet dolů a někdo na ně nevlítl. Rei svoje myšlenky rozvede a jeho překvapí dvě věci. První je tou, že by si vlastně vztah svých dvou nejlepších kamarádů přál. Místo, aby z toho byl rozčarovaný nebo měl obavy, že by se teď mohli chtít věnovat jenom sami sobě, je to něco, co by naopak rád viděl. A ta druhá je fakt, jak upřímně, uvolněně s ním mluví o všem, co se mu ho ní hlavou, i když se znají tak moc krátce. Cítí se teď jako jeho důvěrník, jako by to byl on, s kým se zná léta a ví, že mu může všechno říct a Ruki ten pocit popravdě nezná. Přál by si, aby to taky uměl. Aby k němu byl takhle otevřený. A pak mu začne svěřovat i další věc, totiž jak je to s ním, jeho orientací a pravdou na venek. On sám si něco takového rozhodně neuvědomoval, ale to je možná proto, že je mladší a vztahy ho zatím vůbec nebraly. Rei je vlastně první, kdežto on pro něho určitě ne. Mohli by se před jeho dědečkem cítit svobodně? Bude jediný, kdo je dva uvidí jako partnery a ne jako kamarády?
"To je dobře. Opravdu." Řekne na fakt, že to o nich zůstává tajemstvím, protože on by mohl jít snad rovnou pod most, kdyby to rodiče věděli. Není to tak, že by Reie chtěl zapírat, jen prostě...nemůže. A pak se jejich rty znovu potkají, jemu se všechny myšlenky začnou pomalu vymazávat z hlavy a polibek se po chvíli změní na trochu plamennější. Žaludek se mu už zase kroutí a svírá a on se trochu lekne, že když takhle budou pokračovat, dojde na ty věci, co neumí, ale Rei se po chvilce zase oddálí a ujistí, že nezajde nikam, kam nebude Ruki chtít. Věří mu. Opravdu mu věří. Zlomil by ho snadno, kdyby byl hajzl a ublížil mu. A pak se společně s ním tiše zasměje.
"To budeme mít asi dost duté večerní sezení." Pronese neméně rozpačitě.
Reita
Jen se mírně pousměje, když mu řekne, že je to dobře. Ruki by to nejspíš nebral jen jako takovou hru, to by asi hodně klamal tělem a Rei popravdě netuší, jak by se s tím srovnal. Cítí se hodně jinak, než kdykoliv jindy. Nechává si prozatím opřené čelo o to jeho, když mu kouká neustále do očí, jenž ho přitahují a vábí k sobě. Nedokáže se od nich odtrhnout a ani víc oddálit. Krátce se uchechtne nad tím, že tu nejspíš budou sedět a nechávat mozek odpočívat, je to trochu začarovaný kruh, dokud se ta pomyslná hranice ostychu neprolomí.
"Příště nejspíš vezmu knížku společenské konverzace a můžeme si to natrénovat. Třeba debatu o zastoupení politických stran ve vládě." Vypadne z něj první pitomost, která ho napadne.
"Anebo se můžeme na celu konverzaci vykašlat a jen zkusit, jak dlouho vydržíme…" Už zase se podvědomě sklání k jeho rtům. Je to neskutečné lákadlo, on mu rozhodně odolávat nedokáže. Myslel si, že to zvládne dýl jak hodinu ale je to prostě nadlidský výkon. Navíc, takových doteků si taky moc neužil, s jeho orientací se není moc čemu divit.
"Nedýchat." Zasměje se krátce, zkontroluje krátce výraz v Rukiho tváři, a když v něm nenajde nic negativního, prostě mu věnuje další polibky. Jeho dlaň se mezitím pomalu přesouvá z tváře mezi prameny a pak míří pomalu dolů po straně krku a zastaví se u lemu jeho trika, dál se zatím neodváží a zamíří zase zpátky nahoru. Ne, opravdu si není jistý, co si může dovolit a co ne a rozhodně nechce nic zkazit, to by si do smrti neopustil. Jenže jeho tělo reaguje úplně jinak a začíná mu být pekelné horko, stejně jako frekvence jeho dechu a tlukot srdce se mění a ještě chvíli a nejspíš to poctít i Ruki.+No tak Reii klid, tohle zvládneš, nemůžeš ho přece ehm tlačit+ Snaží se si v hlavě poskládat myšlenky a jde mu to, čím dál hůř.
"Příště si sebou beru led."
Ruki
Jemně si olízne rty, když se opírá o Reitovo čelo a poslouchá jeho řeči o knížkách.
"Mám knížek plné zuby." Řekne mu a ani si moc neuvědomuje, jak by to mohlo znít. Klidně taky jako pozvánka, ale i on hledí do Reitových očí a neoddaluje se od něho. Dokonce už dávno přestal vnímat pohyby uvnitř domu, dávno se přestal bát, že by kdokoliv mohl přijít a zjistit, že má neplánovanou návštěvu. Kdo taky? Proč by sem máma lezla, když řekl, že jde spát. To o dýchání zní mnohem pravděpodobněji, protože už se zase líbají a buď se u toho dýchá vážně špatně nebo on prostě zapomíná, jak se ten pohyb dělá. Vnímá mírné posuny Reiovi dlaně, ale nevadí mu, nepřipadá mu nijak ohrožující. Jeho nitrem se rozlévají příjemné pocity, všechno to nesmělé testování se mu vlastně líbí a sám přesune levou dlaň na jeho hrudník, kde pod ní ucítí jeho srdce tak, jak už cítil na golfu. Připadá mu, že tluče docela divoce a taky silně. Je to přece srdce sportovce.
"To jsi říkal už když jsme chystali ty stoly." Řekne mu a vzápětí na to mu asi dojde, jak to Reita myslel. On už to totiž cítí. Jak by nemohl? Má sice pevné džíny, ale sedí mu na klíně. Přímo na klíně... to má z něho? To je milé... totiž, eh...uh... má slézt? Konečně se mírně odtáhne a podívá se mu do očí s obrovskými otazníky v těch vlastních. Ne, že by nevěděl, co to znamená a co se s tím dělá, ne že by mu nestál co chvíli, je kluk a je mu šestnáct proboha!!! Ale co má dělat teď? Jestli Rei tuhle situaci neošéfuje, tak kdo? Nejradši by strčil hlavu do písku a dělal, že o ničem neví, ale on o tom ví! Rei ví, že to ví! Všechny věty zní pitomě. Všechno konání vypadá pitomě. Může nahodit děsná ramena a tvářit se, že mu s tím pomůže, ale on je nemá! To snad každý vidí!
"Mám tady koupelnu. Přímo tady." Řekne a hned na to mírně našpulí rty a v očích mu zatančí malé plamínky. Tak takhle to nemyslel. Nechtěl ho tam poslat, ať si pomůže. A ne, tak to taky nemyslel, nechtěl tam jít s ním. Prostě tím jen myslel, že by Rei ocenil tu studenou vodu!!! Jasné?
Reita
Jen se ušklíbne po poznámce, že se opakuje a postřehne to uvědomění v Rukiho tváři, když mu konečně docvakne, co tím myslel. Chtěl ho připravit na možná problém v jistých partiích, který už začíná být znatelný, aby se náhodou nelekl. No co, tomu se přece nemůže divit, když mu sedí na klíně, líbají se a on má dost dobrý výhled na tu jeho luxusní postel. I kdyby stokrát chtěl, tohle prostě nedokáže ehm ovlivnit. Tím, že se bude stydět, s tím stejně nic neudělá.
"Nekoukej na mě tak, za to můžeš jen a jen ty." Obviní ho s nádechem pobavení a krátce pokrčí rameny, nahodí jeden ze svých naprosto nevinných výrazů, které mu prostě nevěří nikdo. Jediné, co ho trochu trápí je fakt, že s tím brzo bude muset něco dělat, buď se půjde ven schladit nebo…+Napočítej si do deseti, před chvíli ses dušoval, že se nic dít nebude+ Kočíruje svoje myšlenky v hlavě a snaží se, aby to na něm nebylo vůbec poznat.
"Posíláš mě pod studenou sprchu?" Zeptá se ho napřímo s hlavou mírně na stranu. Měl by si do něj rýpnout a cítit se uraženě, že to nemá Ruki stejně nebo by mohl zařídit, aby na tom byl podobně? Nebo už na tom podobně je? Krátce mu pohled těkne k jeho klínu a v očích se mu trochu rozverně zablýskne. Mohl by to zkusit.
"Ty ji nepotřebuješ?" Vyjde z jeho rtů dřív, než se stačí zarazit, skousne si spodní ret a vystoupá očima až k těm jeho, zatím co dlaň spočívající pořád na hebké šíji, míří pomalu dolů, zkontrolovat situaci na místech, kam si doteď zakazoval byť jen pohlédnout. Zasekne se ale těsně nad opaskem, dlouze se nadechne, jakoby váhal, jestli porušit všechno, co si tak poctivě naplánoval a opravdu to udělat. Ale co, maximálně dostane facku a bude se omlouvat, to přežije. Trvá to sotva několik málo sekund, když mu nakonec přece jen sáhne do klína a to v jeho nitru rozpoutá neskutečnou reakci a donutí ho to znovu dlouze vydechnout.
"Promiň, to samo." Zamumlá tiše, příliš se nerozmýšlí a znovu si uzme jeho rty.
Ruki
Už by otevřel pusu a bránil se, že to on ne, ale vždyť to vědí oba a jeho to hřeje na duši, že je to jeho práce. Jinak by tu s ním přece nechtěl být. Opravdu dovede zařídit, aby z něj jinému klukovi stál? Paráda! A pak mu rty opravdu klesnou od sebe, když jemně zavrtí hlavou a bez hlesu tvaruje rty do slova Ne, to ne, jenže se ještě ani nepokusí přidat zvuk a Rei to otočí přesně tím druhým směrem, totiž, aby tam šel s ním. Protočí očima. Tohle měl čekat! Zaregistruje jeho pohled mezi vlastní nohy a okamžitě zrudne. Ta změna barvy proběhne během zlomku jedné vteřiny.
"Co je, kam se díváš." Vydechne, ale Reitova dlaň už se sune od jeho šíje dolů, na hrudník a citlivé břicho, až... začne zmatkovat, srdce se mu prudce rozeběhne, a i když mu stále hledí přímo do očí, všechna škodolibost a odvaha jsou ty tam. Dlaň se zastaví, on už si podvědomě vydechne a pak ji tam najednou má. Prostě mu sáhl mezi nohy, jen tak! Úplně klidně si to dovolil. Rukim projedou neznámé pocity silou elektrického výboje, jeho klín zareaguje naprosto okamžitě a celé jeho tělo se napne, když se jejich rty znovu spojí. Všechno se spiklo proti němu, celé jeho tělo, Rei, tenhle pokoj! Z ničeho nic se odtrhne a prudce se vyhrabe na nohy. Ucouvne od něho tři kroky div že se nepřerazí, ale nebojí se jeho nebo toho, co udělal, bojí se své vlastní reakce, toho problému, co už má taky. S očima vyděšené srny se rozhlédne kolem sebe jako by ho něco mohlo zachránit a pak střelí očima k té koupelně. S úkrokem stranou k ní vyrazí a s dlaní nataženou před sebou drcne do dveří. Najde vypínač, otočí kohoutky a nepokrytě si pod ně strčí hlavu a opláchne si obličej. +Ty bláho, to si dělá srandu! Jak já mu to vrátím! Jen počkej!+ Běží mu hlavou, ale jeho klín se nemíní uklidnit ani omylem.
Reita
Koutky mu nepokrytě stoupnout vzhůru, když ucítí reakci Rukiho těla na svůj dotek. Tohle tak nějak bere jako ujištění, že nedělá nic, co by se mu nelíbilo. Musel to minimálně zkusit a ono se to nejspíš povedlo. Je o tom přesvědčený přesně do chvíle, když se Ruki začne hrabat na nohy a vlastně mu uteče. Rei sedí pod oknem s doširoka otevřenýma očima s ehm probléme v klíně a nechápe, co se to tu vlastně děje. Lekl se jenom? Nebo už to opravdu přehnal? +Chm a co teď?+ Najednou si tak trochu neví rady, protože ho ni ves nu nenapadlo, že by se Ruki odporoučel do koupelny a on jen slyší tekoucí kohoutky. Rozhlédne se po pokoji, jak kdyby někde na stěně mohl najít odpověď, jak by se teď měl správně zachovat a nakonec se přece jen zvedne na nohy i on a ušklíbne se. Ty kalhoty jsou v tuhle chvíli trochu na houby ale nic, co by nepřežil. Aspoň chvíli, na tohle už mu nejspíš ani studená sprcha nepomůže. Přejde pomalu ke dveřím koupelny a opře se ramenem o rám dveří, jenže to co vidí, mu v nejmenším nepomáhá. V hlavě si dává dohromady, že se potřeboval jen zchladit, takže se…mu to líbilo? V očích se mu blýskne, než se od rámu pomalu odlepí, přetáhne si triko přes hlavu míříc až k jeho boku.
"Půjčím si trochu vody." Broukne se špatně skrývaným nádechem pobavení, když si i on opláchne obličej. Úplně si není jistý, co to tady zkouší ale něco udělat musí, jinak se pravděpodobně zblázní.
"Moc to nepomáhá co?" Hodí po Rukim otázku, než se narovná, chytne ho za zápěstí a přitáhne si ho k sobě, s paží kolem pasu. Voda pořád teče a jeho nenapadne nic lepšího, než si nechat naplnit dlaň a prostě mu ji vylít na hlavu. Moc toho není ale…
"Je to lepší?" zeptá se ho znovu a je vidět, jak přemáhá koutky, aby nešly nahoru.
"U mě moc ne." Přizná se mu bez obalu.
Reita špion, no jsem zvědavá na jeho reakci, jestli si z Uruhy a Kaie bude dělat šprťouchlata, nebo jestli rovnou taky vyklopí, jak to má s Rukim... :D
A Reita rytíř, šplhající do okna :D Ale dostala mě Rukiho reakce, jak ho vtáhnul dovnitř, div ho nepřizabil :'D Ale s tím úlekem, jaký musel mít kvůli rodičům, se nedivím...
Awwwwh, jejich rozpačitost nezná mezí, a jeden by se z nich uňuňal, ukníkal a uhehňal :33 A ty jejich myšlenkové pochody! :DD Z nich je člověk jeden velký, smějící se rozpuštěný flek :D "Co by mu mohl ukázat? Co by Rei chtěl vidět?" No, myslím, že Reita si umí dobře domyslet a... mít ještě větší problém :D
Naah, a ten konec :33 No já se nemůžu dočkat, jak se to vyvrbí, protože tohle vypadá, že to spěje... někam... hmhm... nějakou pěknou cestou, a teď jsem jen v napětí, jak to dopadne :333
A Reita rytíř, šplhající do okna :D Ale dostala mě Rukiho reakce, jak ho vtáhnul dovnitř, div ho nepřizabil :'D Ale s tím úlekem, jaký musel mít kvůli rodičům, se nedivím...
Awwwwh, jejich rozpačitost nezná mezí, a jeden by se z nich uňuňal, ukníkal a uhehňal :33 A ty jejich myšlenkové pochody! :DD Z nich je člověk jeden velký, smějící se rozpuštěný flek :D "Co by mu mohl ukázat? Co by Rei chtěl vidět?" No, myslím, že Reita si umí dobře domyslet a... mít ještě větší problém :D
Naah, a ten konec :33 No já se nemůžu dočkat, jak se to vyvrbí, protože tohle vypadá, že to spěje... někam... hmhm... nějakou pěknou cestou, a teď jsem jen v napětí, jak to dopadne :333
Když jsme tuhle scénu psali, strašně jsme se nasmáli té roletě a tomu, jak s ní Ru bojoval. Reitův pohled na to celé musel být k nezaplacení.
Awww jsem moc ráda, že to na tebe takhle působí, protože oni jsou neskuteční. Ru je prostě ještě malé pívo, co se v tom trochu plácá a při tom se snaží dělat, že to tak není, ale Rei si chudák taky není ničím jistý a evidentně trochu tápe. Díky bohu za jeho povahu, protože s Rukim to není snadné XD
Ru je takový malý provokatér, co se pak nestačí divit, jaké peklo rozpoutal XD
Awww jsem moc ráda, že to na tebe takhle působí, protože oni jsou neskuteční. Ru je prostě ještě malé pívo, co se v tom trochu plácá a při tom se snaží dělat, že to tak není, ale Rei si chudák taky není ničím jistý a evidentně trochu tápe. Díky bohu za jeho povahu, protože s Rukim to není snadné XD
Ru je takový malý provokatér, co se pak nestačí divit, jaké peklo rozpoutal XD
Žádné komentáře:
Okomentovat